30 Co 390/2024-179

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a JUDr. Petry Hankové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 24 C 110/2022-133 ze dne 29. července 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se potvrzuje s tím, že výrok I správně zní tak, že se zamítá žaloba o určení, že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemcích st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, rodinný dům, st. parc. č. , hodnota, , st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č.p., parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , že žalobce a) je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a že se zamítá žaloba o určení, že žalobci a) a b) jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na pozemcích st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, .

II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl v celém rozsahu žalobu (výrok I) a uložil žalobci a) , Jméno žalobce A, povinnost zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, a oběma žalobcům povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II).

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že bylo rozhodováno o požadavku žalobce a) na určení, že žalobce a) je spoluvlastníkem pozemků st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, rodinný dům, st. parc. č. , hodnota, , st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p., parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , s tím, že velikost spoluvlastnického podílu žalobce a) je , Anonymizováno, , že žalobce a) je spoluvlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, s tím, že velikost spoluvlastnického podílu žalobce a) je , Anonymizováno, že žalobce a) je spoluvlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, s tím, že velikost spoluvlastnického podílu žalobce a) je , Anonymizováno, , a že žalobce a) je spoluvlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, s tím, že velikost spoluvlastnického podílu žalobce a) je , Anonymizováno, . Dále bylo rozhodováno o požadavku obou žalobců na určení, že jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky spoluvlastnického podílu o velikosti , Anonymizováno, na pozemcích st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, (správně dle údajů v katastru nemovitostí č. ev. , Anonymizováno, ), parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Před okresním soudem byla původně vedena dvě řízení, první, pod sp. zn. , spisová značka, , o žalobě žalobce a), jíž se žalobce a) domáhal určení, že je vlastníkem příslušného spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech, které žalovanému daroval darovacími smlouvami ze dne , datum, , a druhé, pod sp. zn. , spisová značka, , o žalobě, jíž se oba žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky příslušného spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech darovaných žalovanému darovací smlouvou ze dne , datum, . Obě řízení pak byla spojena okresním soudem ke společnému řízení.

3. Okresní soud objasnil, že shora uvedené nemovité věci, resp. příslušné spoluvlastnické podíly na nich, k nimž se žalobce a) domáhá určení vlastnického práva, byly žalovanému darovány žalobcem a) dvěma darovacími smlouvami ze dne , datum, , které byly uzavřeny mezi žalobcem a), otcem žalovaného, jako dárcem a žalovaným a jeho bratrem , jméno FO, jako obdarovanými. Oba žalobci, rodiče žalovaného, jako dárci pak žalovanému darovali darovací smlouvou ze dne , datum, spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na pozemcích st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. ev. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . I v této smlouvě na straně obdarované vystupoval vedle žalovaného jeho bratr , jméno FO, . Ve všech smlouvách si účastníci sjednali, že dárci se budou moci domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaní budou k nim, jakož i k ostatním členům jejich rodiny, chovat tak, že tím hrubě poruší dobré mravy. Žalobce a) odeslal žalovanému dopis ze dne , datum, označený jako „odvolání daru pro nevděk“, v němž žalovanému sdělil, že žalovaný se dopouštěl jednání nesoucího známky tzv. nevděku obdarovaného, čímž zjevně porušil dobré mravy. Žalobce a) v dopise zmínil část SMS zprávy ze dne , datum, zaslané žalovaným žalobci a), v níž měl žalovaný napsat „skončil jsem s váma se všema“. Dále oba žalobci zaslali žalovanému dopis ze dne , datum, , označený rovněž jako „odvolání daru pro nevděk“, v němž žalobci žalovanému sdělili, že se žalovaný dopouštěl jednání, které nese známky tzv. nevděku obdarovaného, čímž zjevně porušil dobré mravy. Rovněž v tomto dopise je zmínka o části SMS zprávy ze dne , datum, , v níž měl žalovaný žalobci a) napsat „skončil jsem s váma se všema“. , adresa, žalovaného žalobci dle obsahu tohoto dopisu spatřovali v opakujících se verbálních útocích vůči žalobci a), ve zrušení zahrádky žalobkyně b), v zákazu dcery žalovaného navštěvovat prarodiče (tj. žalobce) a v ubližování bratru , jméno FO, . Skutečnost, že žalovaný oba tyto dopisy obdržel, nebyla mezi účastníky sporná. Stejně tak nebylo mezi účastníky sporné, že žalovaný dne , datum, odeslal žalobci a) SMS zprávu ve znění: „Vyčítat mi, že se věnuju Kačence, je ta největší sprosťárna, co jsem kdy slyšel. Nejsem žádnej tvůj poskok. K , jméno FO, by sis to nedovolil. Tam je to přesně naopak. Tomu se nesmí nic říct. Skončil jsem s váma se všema.“ Dále mezi účastníky bylo nesporné, že oba žalobci užívají dům č. p. , Anonymizováno, , který je součástí pozemku st. parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a který byl rovněž předmětem darováni, přičemž za užívání ničeho neplatí. Nesporné mezi účastníky bylo rovněž to, že výnos z domu č. ev. 47, který je součástí darovaného pozemku st. parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , je ponecháván žalobcům.

4. Okresní soud s ohledem na datum uzavření darovacích smluv, s přihlédnutím ke znění ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a k závěrům vysloveným Nejvyšším soudem např. v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, (dále jen „obč. zák.“).

5. Okresní soud uzavřel, že v dopisech ze dne , datum, a , datum, nebylo jednání žalovaného, v němž žalobci spatřují skutečnosti naplňující důvody pro vrácení daru, dostatečně určitě popsáno. Nicméně dle okresního soudu došlo ke konkretizaci jednání žalovaného, pro které žalobci požadují vrácení daru, v žalobách. V řízení se pak okresní soud zaměřil na posouzení toho, zda jednání, které žalobci žalovanému vytýkají a pro které žádají vrácení daru, dosahuje dostatečné intenzity a rozsahu, aby je bylo možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, neboť předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Ve svých úvahách okresní soud přihlédl ke skutečnosti, že vztahy mezi účastníky byly narušeny a aktuálně jsou stále „poměrně vyhrocené“. Zásadní skutečností vedoucí k narušení rodinných vztahů byly odlišné představy účastníků o využití darovaných pozemků. Poukázal dále okresní soud v odůvodnění rozsudku na skutečnost, že žalovaný nebyl v nakládání s darovanými nemovitými věcmi jakkoliv omezen a že žalobcům k darovaným nemovitým věcem nesvědčilo žádné užívací právo (s výjimkou domu, který se souhlasem žalovaného a jeho bratra užívají „zřejmě“ na základě výprosy). Z ničeho rovněž neplyne povinnost žalovaného vpouštět na darované pozemky osoby, jimž k pozemkům nesvědčí žádné užívací právo, a to včetně dárců. Pakliže žalobci měli v úmyslu darované pozemky užívat i nadále, pak jim nic nebránilo v tom, aby si toto smluvně upravili. Z těchto skutečností pak okresní soud dovodil, že ani v případě, pokud by žalobci prokázali, že jim žalovaný brání v přístupu na darované pozemky, případně jim říká, že jim nic nepatří, nebylo by možné takové jednání hodnotit jako hrubě porušující dobré mravy. Stejně tak by nebylo možné nahlížet jako na jednání hrubě porušující dobré mravy na to, že žalovaný měl sklidit část úrody na darovaném pozemku bez svolení žalobkyně b). Je tomu tak dle okresního soudu proto, že dle § 507 zákona č. 89/2012 Sb. je součástí pozemku rostlinstvo na něm vzešlé, tedy žalobcům nemůže svědčit vlastnické právo k úrodě pěstované na darovaných pozemcích, nejsou-li již tyto pozemky v jejich vlastnictví. Zaslanou SMS zprávu ze dne , datum, okresní soud vyhodnotil jako nevhodnou, avšak vytrženou z kontextu s tím, že tato SMS zpráva nebyla vulgární či urážlivá, a proto ji rovněž nelze hodnotit jako hrubě porušující dobré mravy. Ani ostatní vytýkané jednání žalovaného (požadavek, aby mu jeho bratr hlásil vstupy na nemovité věci, znemožnění užívání pískoviště dětem bratra, zákaz návštěv dcery žalovaného u žalobců), i kdyby byla prokázána, nenaplnila by znaky hrubého porušení dobrých mrav; jedná se dle okresního soudu spíše o důsledek narušených rodinných vztahů. Vytýkali-li žalobci žalovanému nezájem o ně a absenci pomoci, pak tato tvrzení ze strany žalobců nebyla konkrétní, neboť žalobci neuvedli žádné konkrétní případy, kdy žalovaný neměl projevovat zájem, či kdy odmítl pomoc a kdy tato pomoc byla třeba a byla žádána, nebyly ze strany žalobců uvedeny žádné konkrétní okolnosti, z nichž žalobci dovozují nezájem žalovaného o ně. Na druhou stranu okresní soud zohlednil skutečnost, že žalobci bezplatně užívají dům ve spoluvlastnictví žalovaného a jeho bratra a že jim žalovaný se svým bratrem přenechávají výnos z pronájmu domu č. ev. , Anonymizováno, , který byl rovněž předmětem darování.

6. Okresní soud tedy na základě uvedených skutečností uzavřel, že žalovaný se cíleně nechová tak, aby žalobcům ubližoval, a že i kdyby vytýkané jednání žalovaného bylo skutečně prokázáno, nedosáhlo by potřebné míry intenzity, a to z hlediska objektivního, aby je bylo možno hodnotit jako natolik závažné a hrubě kolidující s dobrými mravy. Z tohoto důvodu okresní soud shledal nadbytečným provádět další účastníky navržené důkazy (místní šetření, výslech účastníků, výslech partnerky žalovaného a bratra žalovaného, fotografie zachycující stavbu domu č. p. , Anonymizováno, a č. ev. , Anonymizováno, ). Okresní soud tedy žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl a v řízení úspěšnému žalovanému přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“), právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, přičemž reflektoval skutečnost, že byla původně vedena dvě samostatná řízení a že před spojením věcí ke společnému řízení zástupce žalovaného činil úkony v obou těchto věcech. Okresní soud proto uložil žalobci a) povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, za úkony právní služby učiněné v řízení vedeném původně pouze o žalobě žalobce a), a oběma žalobcům pak uložil povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení , částka, za úkony týkající se již obou věcí, tedy obou žalobců.

7. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali žalobci, kteří navrhují jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci okresnímu soudu zejména vytýkají absenci poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., a neúplné zjištění skutkového stavu z důvodu neprovedení důkazů navržených k prokázání rozhodných skutečností. Žalobci poukazují na to, že z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že žaloba byla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Takový závěr okresního soudu však nemůže obstát, jestliže mu nepředcházelo poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Žalobci dále okresnímu soudu vytýkají, že zcela nedostatečně odůvodnil, z jakých důvodů neprovedl žalobci navržené důkazy. Zamítnutí návrhu na provedení důkazů okresní soud při jednání odůvodnil velice stroze, písemné vyhotovení rozsudku pak v tomto směru postrádá odůvodnění zcela, což vede k závěru o nepřezkoumatelnosti a podstatné vadě v řízení. Žalobci jsou přesvědčeni o tom, že pro zamítnutí návrhu na provedení dokazování nebyly splněny předpoklady. Žalobci dále namítají, že okresní soud neučinil žádné právní závěry ze „zprávy o psychologické péči“ ze dne , datum, , lze proto uvedený důkaz označit za opomenutý a zakládající rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Dle žalobců nelze učinit závěr o tom, zda došlo k hrubému porušení dobrých mravů, bez objasnění všech skutečností v kontextu dané věci, tedy nelze učinit závěr o tom, zda se obdarovaný dopustil jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy bez provedení všech důkazů. Tvrzení účastníka (dárce) je vždy kusé, nelze v něm obsáhnout veškeré kontexty daného případu, a proto se nelze obejít bez patřičného dokazování.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalovaný má za to, že okresní soud zjistil řádně skutkový stav, v řízení postupoval v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, své rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnil a dospěl ke správnému závěru, že nejsou naplněny zákonné podmínky pro vrácení daru. Dle žalovaného okresní soud nepochybil, jestliže žalobce nevyzval k doplnění jejich tvrzení, neboť bylo povinností žalobců dostatečně určitě vymezit důvody, pro které se domáhají vrácení daru. Výzva dárce k vrácení daru jakožto jednostranný právní úkon musí obsahovat popis konkrétního právního jednání, v němž je spatřováno hrubé porušení dobrých mravů. Případné poučení žalobce o tom, že jím tvrzené důvody pro vrácení daru jsou nedostatečné, by představovalo poučení o hmotném právu a představovalo by nepřípustné zvýhodnění žalobce. Okresní soud v odůvodnění rozsudku vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl další žalobci navržené důkazy. Vadou řízení není skutečnost, že okresní soud uvádí pouze skutkové zjištění, k němuž dospěl na základě „zprávy o psychologické péči“ žalobce, aniž by tuto zprávu zároveň hodnotil po právní stránce. Dle žalovaného řízení před okresním soudem není stiženo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je na žalobcích, aby označili zcela konkrétně skutečnosti ve výzvě k vrácení daru, tím je dán okruh otázek, které je třeba posuzovat a které již nelze rozšiřovat a doplňovat. Vždy je tedy třeba nejprve tvrdit a teprve poté je možné dokazovat. Posouzení, zda konkrétní jednání je v rozporu s dobrými mravy, se musí dít dle objektivních kritérií.

9. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející. Učinil tak dle § 214 odst. 1 o. s. ř. u jednání, při němž částečně zopakoval dokazování sdělením obsahu „zprávy o psychologické péči“ ze dne , datum, , z níž se podává, že žalobce a) absolvoval 2 systematické psychoterapie, první společně s manželkou dne , datum, a druhou samostatně dne , datum, , s tím, že návštěvě v ordinaci předcházelo vyvrcholení sporů se synem , Anonymizováno, . Dle zprávy dále žalobce a) strádá minimálně 2 roky, stále o tom přemýšlí a trpí nespavostí, pokud na spory se synem dlouho myslí, je agresivní a křičí, zvyšuje se tím trápení obou žalobců; je vysoká pravděpodobnost, že se prodlužování stávající stresové situace odrazí na trvalém zhoršení duševního zdraví pacienta. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Žalobci se v posuzovaném případě žalobou na určení vlastnického práva k nemovitým věcem (spoluvlastnického podílu na nich) domáhají vrácení daru – spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech v katastrálním území , adresa, , jak jsou tyto specifikovány shora (viz bod 2.). Nemovité věci (spoluvlastnické podíly na nich) převedli na žalovaného darovacími smlouvami ze dne , datum, a ze dne , datum, . V takovém případě je třeba požadavek na vrácení daru posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do , datum, , a to i tehdy, mělo-li k chování obdarovaného (žalovaného), v němž dárci (žalobci) spatřují hrubé porušení dobrých mravů a pro které žádají vrcení daru, dojít až po , datum, (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 92/2020). Okresní soud tedy na věc aplikoval správný právní předpis.

11. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, ten dar nebo slib přijímá. Podle § 628 odst. 2 obč. zák. darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

12. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

13. Z citovaného ustanovení § 630 obč. zák. vyplývá, že dárce se může jednostranným právním úkonem vůči obdarovanému domáhat vrácení daru v případě, že se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru je právní úkon směřující k vrácení daru a chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Není tedy důvodem pro vrácení daru každé chování obdarovaného porušující dobré mravy, ale musí jít o takové chování obdarovaného vůči dárci či jeho rodině, které lze objektivně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za nichž k němu došlo, a k jeho intenzitě posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti.

14. Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, či rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, vysvětlil, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák., nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc – okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Pouze obecné, nekonkretizované tvrzení totiž nemůže ani být předmětem dokazování. Právní úkon dárce směřující k vrácení daru přitom může být obsažen i v žalobě. Je-li v případě, že obsah hmotněprávního úkonu obsaženého v žalobě není jednoznačný, vůle toho, kdo jej učinil, zřejmá z listiny k žalobě připojené, je tento právní úkon určitý, jestliže tato vůle neodporuje jazykovému projevu v žalobě.

15. V citovaném rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud dále uzavřel, že „k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soud hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závaznosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod., a vždy také zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu.“ Obdobně pak v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, Nejvyšší soud uvedl, že „zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně (dříve hrubě) porušující dobré mravy a který má z tohoto důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem obdarovaného ublížen, avšak teprve vzájemných srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k relevantnímu závěru o patřičnosti revokace. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně (dárce vnímá skutek obdarovaného jako ublížení), samo o sobě nepostačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti, chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce, a věc je třeba posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin, mezi kým.“ Obdobné závěry pak plynou i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, .

16. V daném případě okresní soud správně vyhodnotil, že v dopise ze dne , datum, a zčásti i v dopise ze dne , datum, , jimiž žalobci uplatnili vůči žalovanému právo na vrácení daru, nebylo dostatečně konkretizováno jednání žalovaného coby obdarovaného, v němž žalobci spatřují hrubé porušení dobrých mravů, a tedy důvod pro vrácení daru, a že ke konkretizaci důvodů, pro které se žalobci domáhají vrácení daru (byť ne ve vztahu ke všem žalovanému vytýkaným jednáním – nebylo zejména specifikováno, v čem má spočívat nezájem a nedostatek pomoci žalobcům ze strany žalovaného, a jak konkrétně má být žalovaným ubližováno jeho bratru), došlo až v žalobách, které pak ve spojení s uvedenými dopisy umožňují učinit závěr o tom, že žalobci požadují vrácení daru – shora uvedených spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech v katastrálním území , adresa, a z jakých důvodů. Je pak třeba v řízení vycházet z tvrzení žalobců obsažených v žalobě (ve spojení s obsahem dopisů ze dne , datum, a , datum, ) ohledně jednotlivých jednání žalovaného, pro která žalobci žádají vrácení daru. Platí totiž, že na vymezení skutečností, v nichž žalobci spatřují hrubé porušení dobrých mravů žalovaným, a to i přesto, že je obsaženo z podstatné části v žalobě, je nutno nahlížet jako na hmotněprávní jednání – právní úkon směřující k vrácení daru, které nelze v řízení žádným způsobem měnit či důvody v něm uváděné rozšiřovat. Nelze proto ani zjišťovat další okolnosti vztahující se k dárci popsanému vytýkanému jednání svědeckými výpověďmi, popř. jinými důkazy, nejsou-li tyto okolnosti popsány v úkonu, jímž bylo žádáno vrácení daru.

17. Nelze tedy žádným způsobem v řízení již měnit či rozšiřovat skutečnosti, v nichž žalobci spatřují důvody pro vrácení daru a je třeba vycházet z toho, jakým způsobem žalobci vymezili jednání žalovaného, v němž spatřují hrubé porušení dobrých mravů v dopisech ze dne , datum, a , datum, a v žalobách, což ostatně respektoval i okresní soud v napadeném rozsudku a řízení jeho vydání předcházejícím.

18. Tak bylo v žalobách (ve spojení s uvedenými dopisy) uvedeno, že žalobci spatřují nevděk v chování žalovaného jakožto obdarovaného vůči nim a vůči bratrovi žalovaného v intenzivních, setrvalých a opakujících zásazích, k nimž došlo v období posledních 5 let. Konkrétně pak žalobci poukazovali na SMS zprávu, kterou žalovaný zaslal žalobci a) dne , datum, , v níž uvedl „skončil jsem s váma se všema“. Dále žalobci poukázali na skutečnost, že vztah žalovaného k nim se začal zásadně měnit v době, kdy se žalovaný sestěhoval do domu č. p. , Anonymizováno, se svojí partnerkou, kdy na dárce je verbálně útočeno s tím, že žalobcům již nic nepatří a nemohou přecházet přes pozemky „vedoucí k pozemkům, na kterých započal žalobce s budováním rybníka (se souhlasem obou obdarovaných)“, žalovaný vyžadoval, aby žalobci každý vstup na pozemky sdělili žalovanému, ačkoliv samotným přechodem přes pozemky nedochází k žádnému rušení. Později pak měl žalovaný žalobcům vstup na pozemky zakázat zcela. Stejně tak měl žalovaný požadovat oznamování vstupů na pozemky po svém bratrovi, včetně jeho nezletilých dětí, jimž navíc odepřel vstup na pískoviště. Žalobkyně pak byla nucena vzdát se své oblíbené činnosti spočívající v péči o zahrádku, a to poté, kdy byla žalovaným bez jejího vědomí sklizena část úrody, kterou jí žalovaný na vyzvání vysypal na zahradu u domu, v němž žalobkyně bydlí. Při vyslovení nesouhlasu s chováním žalovaného ze strany žalobce a) měl žalovaný prohlásit, že „otec si počíná jak komunista, že chce, aby bylo vše společné“, což žalobce nesl velice nelibě. K dalšímu hlubokému narušení vztahů mezi účastníky mělo dojít tím, že žalovaný zakázal svojí dceři (vnučce žalobců) návštěvy u žalobců a kontakt s nimi, stejně tak jí zakázal stýkat se s dcerami svého bratra. Krom toho žalobci vytýkají žalovanému, že se o ně nijak nezajímá a s ničím jim nepomáhá. Jen takto popsaným jednáním žalovaného, v němž žalobci spatřují hrubé porušení dobrých mravů žalovaným, a tedy naplnění zákonných důvodů pro vrácení daru, se tedy mohl soud zabývat.

19. Okresní soud při svých úvahách o tom, zda v daném případě byly naplněny předpoklady pro vrácení daru a při hodnocení intenzity žalovanému vytýkaného jednání, poukázal na to, že k darování došlo bez jakýchkoliv omezení či podmínek, že ve prospěch žalobců nebylo sjednáno žádné věcné či obligační právo a že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě vážně narušené. Správně se pak okresní soud zabýval tím, zda je naplněn důvod pro vrácení daru zakotvený v ustanovení § 630 obč. zák. (když jiný důvod pro vrácení daru si účastníci nesjednali), přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu přihlédl k okolnostem daného případu a měl na zřeteli skutečnost, že je třeba vytýkané jednání žalovaného posuzovat v prvé řadě z hlediska objektivního.

20. Správně tedy okresní soud přihlédl k tomu, že žalovaný není ve výkonu svých vlastnických práv nijak omezen a že žalobcům žádné právo k darovaným pozemkům, ať již věcné či obligační (s výjimkou – na základě výprosy - užívání domu č. p. , Anonymizováno, , jež je součástí pozemku st. parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, ) nesvědčí. Tak nebyla tvrzena ze strany žalobců ani žádná dohoda o pěstování plodin žalobkyni na darovaných pozemcích. Pokud tedy žalobce měl sklidit úrodu žalobkyně z těchto pozemků, pak sice na takové jednání ve vztahu k rodičům by bylo možné nahlížet jako na ne zcela vhodné, rozhodně však je nelze hodnotit jako porušující dobré mravy. Totéž platí o (bez bližších souvislostí tvrzených) vyjádřeních žalovaného v tom smyslu, že žalobcům již nic nepatří, že žalobce a) se chová jako „komunista“ a že žalobcům omezuje vstup na darované nemovité věci. U posledně uvedeného vytýkaného jednání navíc nebyla tvrzena existence žádného práva žalobců, z nichž by oprávnění vstupovat na darované nemovité věci vyplývalo. Jsou tedy správné závěry okresního soudu o tom, že uvedená vytýkaná jednání, i kdyby k nim skutečně došlo, nejsou v rozporu s dobrými mravy.

21. Pokud jde o tvrzený nezájem a absenci pomoci ze strany žalovaného, je třeba přisvědčit okresnímu soudu v tom, že tento důvod pro vrácení daru byl žalobci vymezen zcela neurčitě. Je pak nedůvodná odvolací námitka v tom smyslu, že v takovém případě měli být žalobci dle § 118a o. s. ř. vyzváni k doplnění svých tvrzení. Je tomu tak proto, jak již bylo vysvětleno shora, že (byť toto své tvrzení žalobci učinili součástí žalob), stále se jedná o hmotněprávní úkon dárce směřující k vrácení daru a je na dárci, aby v něm, mají-li s ním být spojovány zamýšlené právní účinky, konkrétním a nezaměnitelným způsobem vymezil konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů. Je nepřípustné, aby nedostatky ve vymezení důvodů pro vrácení daru dárcem byly odstraňovány postupem dle § 118a o. s. ř.

22. V poměrech nyní posuzovaného případu pak obstojí i závěr okresního soudu o tom, že rovněž ostatní tvrzené důvody, i kdyby byly prokázány, svojí intenzitou a rozsahem jsou nedostačující a nebylo by je možné hodnotit jako hrubě kolidující s dobrými mravy, a to ani v jejich vzájemném souhrnu, a to i s ohledem na absenci jakéhokoliv časového vymezení vytýkaného jednání, kdy žalobci neuváděli žádná konkrétní data, kdy mělo k jednotlivým vytýkaným jednáním dojít. V takovém případě okresní soud správně vyhodnotil jako nadbytečné a nehospodárné provádění dalšího dokazování, přičemž v odůvodnění rozsudku, konkrétně v bodě 29 na straně 8 – 9, vysvětlil, byť stručně, proč další žalobci navržené důkazy a které konkrétně neprovedl. Okresním soudem uvedené zdůvodnění je v okolnostech této věci zcela dostatečné, a tedy napadený rozsudek z tohoto důvodu není stižen nepřezkoumatelností.

23. Závěru okresního soudu o tom, že žalovanému vytýkané jednání, i kdyby bylo prokázáno, svojí intenzitou a svým rozsahem nemůže být hodnoceno jako jednání hrubě porušující dobré mravy, tedy nelze nic vytknout.

24. Nic na shora uvedených závěrech nemůže změnit ani odvolacím soudem doplněné dokazování sdělením obsahu „zprávy o psychologické péči“ ze dne , datum, , ohledně níž žalobci v odvolání vytýkali okresnímu soudu, že se jí dostatečně nezabýval a nezohlednil ji ve svých právních úvahách. Z obsahu této zprávy neplyne pro danou věc žádné konkrétní zjištění o jakémkoliv konkrétním jednání žalovaného, pro které bylo žádáno vrácení daru a které by bylo možné hodnotit jako hrubě porušující dobré mravy. Neplyne z ní ani skutečnost, že by psychické problémy, pro které žalobce a) vyhledal odbornou pomoc, měly původ v některém z žalovanému vytýkaných jednání. Navíc, a to je rovněž podstatné, zde zcela chybí časová souvislost, neboť uvedená zpráva byla vyhotovena až více než 2 roky poté, kdy žalobci dopisy ze dne , datum, a , datum, vyzvali žalovaného k vrácení daru.

25. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud tedy napadený rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku opírajícího se o správné ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud pouze odstranil neurčitost výroku I napadeného rozsudku tím, že tento výrok potvrdil ve správném znění tak, že v něm specifikoval žalobu, která byla soudem zamítnuta.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, . Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalobců) ve výši , částka, (určeno z tarifní hodnoty 2 x , částka, , tj. , částka, ) dle § 7 bod 5., 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. d), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, (viz Čl. II Přechodných ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.), a jeden úkon právní služby (účast u jednání před odvolacím soudem dne , datum, ) ve výši , částka, (určeno z tarifní hodnoty 2 x , částka, , tj. , částka, ) dle § 7 bod 5., 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g), § 12 odst. 3 advokátního tarifu v aktuálním znění, náhradu hotových výdajů spojených s uvedenými 2 úkony právní služby ve výši , částka, (1 x , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, a 1 x , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v aktuálním znění, náhradu za promeškaný čas cestou ze sídla kanceláře advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět ve výši , částka, (8 započatých půlhodin po , částka, ) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v aktuálním znění, parkovného (dle předloženého dokladu) ve výši , částka, , náhradu cestovného ve výši , částka, (celkem , hodnota, km ze sídla advokáta k odvolacímu soudu a zpět, osobní vozidlo Mazda, reg. zn. , SPZ, , kombinovaná spotřeba paliva – benzinu automobilového dle technického průkazu 6,5 l/100 km, cena 1 litru paliva , částka, dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a základní náhrada za 1 km jízdy dle téže vyhlášky , částka, ) a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši , částka, (21 % z částky , částka, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), kterou je advokát žalovaného povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

27. Náhradu nákladů odvolacího řízení jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).