30 Co 431/2024-113

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Dongresem sídlem Dolní náměstí 679/5, 466 01 Jablonec nad Nisou o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 15 C 208/2023-74 ze dne 7. 6. 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 15 C 208/2023-74 ze dne 7. června 2024 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I uložil žalovanému povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 35 Sd 10/2009, tj. částky 35 700 Kč, žalobci a s vydáním předmětu úschovy vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 35 Sd 24/2010, tj. částky 35 700 Kč, žalobci. Výrokem II uložil okresní soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 970,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhá nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu shora specifikovaných úschov. Uplatněný nárok opírá žalobce o tvrzení, že okresní soud přijal od složitele , jméno FO, , který měl od předchůdce žalobce pronajaty nebytové prostory v budově č. p. , adresa, , , adresa, (dále též jen dům č. p. , Anonymizováno, ), usnesením ze dne 21. 5. 2009, č. j. 35 Sd 10/2009-4, do úschovy částku , částka, jako nájemné za měsíc březen 2009 a usnesením ze dne 17. 9. 2010, č. j. 35 Sd 24/2010-5, přijal do úschovy částku , částka, jako nájemné za měsíc červenec 2010. Důvodem složení těchto částek do úschovy byla skutečnost, že nebylo jisté, kdo je vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, a pronajímatelem nebytových prostor, neboť od roku 1996 probíhalo řízení o určení vlastnického práva k domu č. p. , Anonymizováno, , které skončilo vydáním rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 11 Cmo 148/2010-471, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 6. 11. 2009, č. j. 20 Cm 144/2008-101, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný (v uvedeném řízení v postavení žalobce) je vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, . Dovolání, které bylo proti rozsudku vrchního soudu podáno, Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 22 Cdo 3787/2019-520, Ústavní soud posléze odmítl ústavní stížnost podanou proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. V období od roku 2008 do roku 2010 bylo složeno celkem , hodnota, úschov nájemného. Žalovaný s vydáním předmětu úschov žalobci nesouhlasí, neboť vznikl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 18. 7. 1995, které nabylo právní moci dne 26. 7. 1995, tímto okamžikem se stal vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, , byl to také žalovaný, kdo uzavřel se složitelem nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly nebytové prostory, které nikdy netvořily součást konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, . v likvidaci, nadto úpadce i správce konkurzní podstaty měli předběžným opatřením ze dne 20. 11. 1996 zakázáno dům č. p. , Anonymizováno, či jeho část zcizit či pronajímat. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že od složitele byla do úschovy na základě usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 5. 2009, č. j. 35 Sd 10/2009-4, přijata částka , částka, představující nájemné za nebytové prostory v domě č. p. , Anonymizováno, za měsíc březen 2009 a na základě usnesení ze dne 19. 9. 2010, č. j. 35 Sd 24/2010-5, byla do úschovy přijata částka , částka, představující nájemné za shodné nebytové prostory za měsíc červenec 2010, v obou případech složitel vyjádřil nejistotou o tom, kdo je vlastníkem domu č. p. , Anonymizováno, , resp. zda práva pronajímatele nebytových prostor (tedy i právo na nájemné) svědčí , tituly před jménem, , jméno FO, , správci konkursní podstaty společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, nebo žalovanému, když oba se po složiteli domáhali placení nájemného. Námitku promlčení vznesenou žalovaným důvodnou okresní soud neshledal, když uzavřel, že o vydání úschov bylo správcem konkurzní podstaty požádáno včas a k podání žaloby zákon již žádnou lhůtu nestanoví. Zabýval se proto okresní soud tím, komu svědčí právo k částkám složeným do úschovy. Dospěl přitom k závěru, že v Dohodě o narovnání smluvních vztahů o zrušení podílového spoluvlastnictví a vzájemném vypořádání ze dne 10. 7. 1996 (dále též jen „dohoda o narovnání“) strany , právnická osoba, a , právnická osoba, . prohlásily, že jsou spoluvlastníky domu č. p. , Anonymizováno, , přičemž výše spoluvlastnického podílu Stavebního bytového družstva LIAZ činí 1/3 a společnosti , právnická osoba, . činí 2/3, také se dohodly, že , právnická osoba, bude užívat část domu s 18 bytovými jednotkami, naproti tomu , právnická osoba, . bude užívat nebytové prostory. Dne 1. 4. 2000 uzavřel správce konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, . v likvidaci (na jehož majetek byl konkurz prohlášen rozhodnutím Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 9. 1999) se složitelem nájemní smlouvu, jíž byly přenechány složiteli do nájmu nebytové prostory v domě č. p. , Anonymizováno, za nájemné , částka, měsíčně, které bylo dodatkem č. , hodnota, ze dne 13. 12. 2002 sníženo na částku , částka, měsíčně. Nájemní smlouvu se složitelem byl oprávněn uzavřít správce konkurzní podstaty, jemu také náleželo právo na nájemné. Vycházel přitom okresní soud ze závěrů přijatých Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 53 Cm 31/2009, podle kterých na žalovaného nemohlo přejít vlastnické právo k nebytovým prostorám při jeho vzniku dne 18. 7. 1995 vyčleněním podle § 29 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v rozhodném znění, neboť členové žalovaného před vyčleněním nebyli nájemci těchto prostor. Správce konkurzní podstaty tak byl oprávněn disponovat s majetkem sepsaným do konkurzní podstaty, tedy i nárokem na vydání předmětu úschov, když pohledávka za Českou republikou z titulu úschov v celkové výši , částka, byla do konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, . v likvidaci sepsána dne 2. 8. 2012, následně byla smlouvou o převodu pohledávky ze dne 13. 2. 2013 postoupena na , tituly před jménem, , jméno FO, , ta ji v průběhu řízení postoupila na žalobce. Nedůvodnou shledal okresní soud rovněž obranu žalovaného spočívající v tom, že úpadce i správce konkurzní podstaty měli předběžným opatřením zakázáno budovu pronajímat. Předběžné opatření, které vydal Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 20. 11. 1996, č. j. Nc 1770/96-12, se totiž podle okresního soudu netýkalo zákazu věc pronajmout. Požadavek žalobce na nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschov proto okresní soud shledal důvodným, když žalobci podle okresního soudu svědčí nárok na vydání předmětu úschov, žalobě proto vyhověl, současně žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný, který navrhuje jeho zrušení. Namítá, že okresní soud opomněl podstatnou skutečnost, totiž že žalovaný vznikl dne 18. 7. 1995 podle § 29 zákona č. 72/1994 Sb., přičemž dohoda o narovnání byla uzavřena až dne 10. 7. 1996, touto dohodou si její účastníci upravili vztahy bez vědomí a souhlasu žalovaného. Nehodnotí okresní soud ani to, že výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že v době skládání úschov byl žalovaný evidován jako vlastník domu č. p. , Anonymizováno, , nepřihlíží ani k notářskému zápisu o prohlášení žalovaného jako výlučného vlastníka budovy z 27. 4. 1996. Úschovy byly složeny ve skutečnosti v návaznosti na nájemní smlouvou, kterou složitel uzavřel se žalovaným dne 12. 2. 2007, nikoliv na základě smlouvy ze dne 1. 4. 2000. Nesprávný je také závěr okresního soudu o tom, že správce konkurzní podstaty nebyl omezen v nakládání s podílem o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, , neboť předběžným opatřením, které vydal Okresní soud v Jablonci nad Nisou dne 20. 11. 1996, bylo úpadci zakázáno zcizit i zatěžovat podíl na domě č. p. , Anonymizováno, . Poukazuje žalovaný rovněž na to, že žaloba u určení vlastnického práva, která byla projednávána Krajským soudem v , adresa, pod sp. zn. 20 Cm 144/2008, se týkala určení vlastnictví k domu č. p. , Anonymizováno, toliko k datu 18. 7. 1995. K jejímu zamítnutí došlo pro absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s ohledem na nevykonatelnost petitu. Z výsledku tohoto řízení však není možné dovodit, že žalovaný nebyl oprávněn pronajímat nebytové prostory v letech 2008 a 2009. Ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce bylo navíc řízení zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, č. j. 22 Cdo 775/2017-424. Pomíjí okresní soud i to, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 53 Cm 31/2009, ze kterého vycházel v napadeném rozsudku okresní soud, byl změněn rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, č. j. 13 Cmo 62/2011-268. Žalovaný dále s odkazem na závěry přijaté v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 5. 2021, č. j. 30 Co 235/2020-291, poukazuje na to, že pokud by byly úschovy sepsány do soupisu konkurzní podstaty, měl být vyloučen podstup podle § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), a žaloba by měla být zamítnuta pro nedostatek pasivní legitimace, neboť řízení by v takovém případě nemělo být vedeno a předmět úschovy měl být vydán bez dalších správci konkurzní podstaty. Namítá žalovaný rovněž, že žalobci neměla být přiznána náhrada daně z přidané hodnoty a náhrada cestovních výdajů.

4. Žalobce považuje odvolání za nedůvodné, navrhuje proto potvrzení napadeného rozsudku. Uvádí, že rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 6. 11. 2009, č. j. 20 Cm 144/2008-101, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2019, č. j. 11 Cmo 148/2010-471, byla zamítnuta žaloba na určení, že vlastníkem domu č. p. 4437 je žalovaný. Nebyl tak zpochybněn stav nastolený notářským zápisem ze dne 10. 7. 1996, jímž bylo deklarováno spoluvlastnictví Stavebního bytového družstva LIAZ a společnosti , právnická osoba, . k domu č. p. 4437 s tím, že , právnická osoba, . bude užívat nebytové prostory v uvedeném domě, které byly předmětem nájemní smlouvy. Spoluvlastnictví trvalo až do roku 2012, kdy , právnická osoba, odkoupilo od správce konkurzní podstaty spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na domě č. p. 4437.

5. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před okresním soudem při jednání, provedl při něm podle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz sdělením podstatného obsahu dohody o narovnání ze dne 10. 7. 1996, notářského zápisu sepsaného dne 10. 7. 1996 , tituly před jménem, , jméno FO, pod č. NZ 87/96, N 97/96, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2011, č. j. 53 Cm 31/2009-197, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2012, č. j. 13 Cmo 62/2011-268, usnesení Městského soudu v Praze ze dne z 8. 1. 2014, č. j. 99 K 52/1998-690, a informace Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2014. Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není.

6. Z dokazování provedeného odvolacím soudem plyne, že dne 10. 7. 1996 uzavřely smluvní strany , právnická osoba, . a , právnická osoba, dohodu, ve které prohlásily, že jsou podílovými spoluvlastníky nově postaveného domu č. p. , Anonymizováno, , a to v poměru financování – , právnická osoba, 1/3 a , právnická osoba, . 2/3, , právnická osoba, bude výlučně užívat samostatnou část s 18 bytovými jednotkami a souvisejícími prostory, , právnická osoba, . bude užívat samostatnou část s prostory občanské vybavenosti včetně souvisejících prostor (prokázáno dohodou o narovnání ze dne 10. 7. 1996). Na základě dohody o narovnání navrhli její účastníci, aby katastrální úřad zapsal jako vlastníka domu č. p. , Anonymizováno, k jedné třetině , právnická osoba, a ke dvěma třetinám , právnická osoba, . (prokázáno notářským zápisem ze dne 10. 7. 1996, NO 87/96, N 97/96). Dne 31. 3. 1999 byla podána žalovaným u Městského soudu v Praze (dříve Krajského obchodního soudu v Praze) žaloba o vyloučení věci se soupisu majetku patřícího do konkurzní podstaty úpadce proti , tituly před jménem, , jméno FO, , CSc, správci konkurzní podstaty , právnická osoba, ., v likvidaci. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2011, č. j. 53 Cm 31/2009-197, zrušil svůj rozsudek ze dne 22. 1. 2002, č. j. 53 Cm 103/1999-110 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, č. j. 13 Cmo 52/2002-178, a nahradil jej tak, že zamítl žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, ze soupisu konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, , v likvidaci. Z odůvodnění se podává, že usnesením ze dne 30. 3. 2010, č. j. 53 Cm 31/2009-129, byla povolena obnova řízení, k zamítnutí žaloby přistoupil Městský soud v Praze na základě závěru, že žádný z členů vyčleněného družstva nebyl nájemcem nebo vlastníkem nebytových prostor, proto nemohlo na nové družstvo přejít vlastnické právo k nebytovým prostorám, v katastru nemovitostí je evidováno spoluvlastnictví Stavebního bytového družstva LIAZ a , právnická osoba, ., v likvidaci (prokázáno uvedeným rozsudkem). Vrchní soud v Praze v návaznosti na podané odvolání potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku o zamítnutí žaloby ve správném znění tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, č. j. 53 Cm 103/1999-110, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, č. j. 13 Cmo 52/2002-178, se mění tak, že se zamítá žaloba na vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, ze soupisu konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, , v likvidaci. Z odůvodnění se podává, že původně byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, č. j. 53 Cm 103/1999-110, žaloba zamítnuta, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2007, č. j. 13 Cmo 52/2002-178, tento rozsudek změnil tak, že žalobě vyhověl, neboť v řízení o určení vlastnického práva vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 101/1999 bylo žalobě vyhověno, toto rozhodnutí bylo posléze potvrzeno Vrchním soudem v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2007, č. j. 11 Cmo 239/2006-269, následně však byly rozsudky v řízení o určení vlastnického práva zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3461/2007, posléze byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 20 Cm 144/2008-101, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 148/2010-173, zamítnuta žaloba o určení, že vlastníkem sporné věci je žalovaný. Řízení o určení vlastnictví je pro odvolací soud závazné, nebylo tak prokázáno, že by (v nyní projednávaném řízení) žalovanému svědčilo právo vylučující soupis věci do soupisu konkurzní podstaty úpadce (prokázáno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2012, č. j. 13 Cmo 62/2011-268). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, č. j. 99 K 52/1998-690, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2014, č. j. 3 Ko 8/2014-741, byla schválena konečná zpráva o zpeněžování majetku z podstaty, plyne dále z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze, že dne 10. 5. 2012 uzavřel Ing. , jméno FO, , správce konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, ., v likvidaci, se Stavebním bytovým družstvem LIAZ, kupní smlouvu, jíž byla zpeněžena sporná nemovitost (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, č. j. 99 K 52/1998-690, a sdělením uvedeného soudu ze dne 13. 11. 2014).

7. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu učiněnými zcela v návaznosti na relevantní okolnosti věci. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na základě řádně provedených a v souladu s § 132 o. s. ř. zhodnocených důkazů učinil správné závěry o skutkovém stavu, toliko k objasnění dílčích otázek provedl důkazy odvolací soud.

8. Z dokazování provedeného okresním soudem, které bylo doplněno odvolacím soudem, tak plyne, že , právnická osoba, vystavělo dům č. p. , Anonymizováno, s 18 bytovými jednotkami a dále nebytovými prostory, na jeho financování se podílela společnost , právnická osoba, ., za tím účelem byla dne 18. 7. 1990 uzavřena smlouva o sdružení finančních prostředků, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 4. 1994. Bytové jednotky byly pronajaty členům Stavebního bytového družstva LIAZ, přičemž nájemci družstevních bytů rozhodli o vyčlenění a vzniku nového družstva – žalovaného, který byl zapsán do obchodního rejstříku dne 18. 7. 1995. Dne 10. 7. 1996 byla mezi společností , právnická osoba, . a Stavebním bytovém družstvem LIAZ uzavřena dohoda o narovnání a v její návaznosti byl téhož dne sepsán notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, notářský zápis NZ 87/96, N 97/96, účastníci v dohodě prohlásili, že jsou spoluvlastníky domu č. p. , Anonymizováno, přičemž , právnická osoba, vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/3 a , právnická osoba, . podíl o velikosti 2/3, bylo zároveň dohodnuto, že , právnická osoba, . bude užívat nebytové prostory a , právnická osoba, bude užívat bytové jednotky. Prohlášení v notářském zápisu se stalo podkladem pro zápis do katastru nemovitostí.

9. Na základě tvrzení, že na žalovaného přešlo podle § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v rozhodném znění, vlastnické právo k domu č. p. , Anonymizováno, , se žalovaný u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou domáhal vydání předběžného opatření, jímž bude společnosti , právnická osoba, ., jako v katastru nemovitostí zapsanému spoluvlastníku domu č. p. 4437 s podílem 2/3, zakázáno s tímto podílem nakládat. Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 20. 11. 1996, č. j. Nc 1770/96-12, které následně potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 29. 1. 1997 č. j. 29 Co 84/97-22, bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo společnosti , právnická osoba, . zakázáno zcizit, zavazovat, zatěžovat nebo jinak převádět svůj podíl na domě č. p. , Anonymizováno, . U Okresního soudu v Jablonci nad Nisou podal žalovaný v roce 1996 rovněž žalobu o určení vlastnictví k domu č. p. , Anonymizováno, ke dni 18. 7. 1995, tedy ke dni svého vzniku, a to proti žalovaným Stavebnímu bytovému družstvu LIAZ a , právnická osoba, . Rozsudkem č. j. 11 C 984/96-11 bylo žalobě vyhověno, v návaznosti na podané odvolání Krajský soud v , adresa, rozsudkem vydaným pod č. j. 17 Co 287/97-46 zrušil napadený rozsudek a věc postoupil věcně příslušnému Krajskému soudu v , adresa, , u kterého bylo posléze řízení vedeno.

10. Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 1998, č. j. 33 Cm 101/99-16, prohlásil konkurz na majetek společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, správce konkurzní podstaty , tituly před jménem, , jméno FO, sepsal do soupisu konkurzní podstaty úpadce mimo jiné spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na domě č. p. 4437. Žalovaný podal dne 31. 3. 1999 žalobu o vyloučení tohoto podílu ze soupisu majetku patřícího do konkurzní podstaty, i v tomto případě argumentoval, že vyčleněním na něj přešlo vlastnické právo k domu č. p. 4437 podle § 29 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Souběžně tak probíhalo řízení o určení vlastnického práva a o excindační žalobě.

11. Dne 1. 4. 2020 byla mezi správcem konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, . v likvidaci jako pronajímatelem a , jméno FO, jako nájemcem uzavřena smlouva o pronájmu nebytových prostor v domě č. p. , Anonymizováno, .

12. Žaloba o vyloučení spoluvlastnického podílu ze soupisu konkurzní podstaty byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, č. j. 53 Cm 103/99-110. Tento rozsudek byl změněn rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, č. j. 13 Cmo 52/2002-178, tak, že byl vyloučen spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, ze soupisu konkurzní podstaty úpadce.

13. Určovací žalobě bylo vyhověno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2005, č. j. 33 Cm 101/99-210, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2007, č. j. 11 Cmo 239/2006-269, pravomocným ke dni 16. 2. 2007. Na základě těchto rozsudků byl žalovaný zapsán jako výlučný vlastník domu č. p. , Anonymizováno, , jak plyne z výpisu z katastru nemovitostí podle stavu evidovaného ke dni 4. 4. 2007. Dne 12. 2. 2007 uzavřel žalovaný jako pronajímatel a , jméno FO, jako nájemce smlouvu o pronájmu nebytových prostor v domě č. p. , Anonymizováno, . Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008 č. j. 28 Cdo 3461/2007-356, však byly uvedené rozsudky ze dne 15. 12. 2005, č. j. 33 Cm 101/99-210, a ze dne 17. 1. 2007, č. j. 11 Cmo 239/2006-269, zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

14. Z důvodu nejistoty o tom, komu svědčí právo na nájemné následně , jméno FO, jako složitel skládá nájemné podle smlouvy ze dne 12. 2. 2007 do soudní úschovy, takto je Okresním soudem v Jablonci nad Nisou mimo jiné přijato do úschovy usnesením ze dne 21. 5. 2009, č. j. 35 Sd 10/2009-4, nájemné ve výši , částka, za měsíc březen 2009 a usnesením ze dne 17. 9. 2010, č. j. 35 Sd 24/2010-5, nájemné ve výši , částka, za měsíc červenec 2010. Ke dni 1. 12. 2012 posléze správce konkurzní podstaty zařadil pohledávku z titulu úschov na nájemném za nebytové prostory do soupisu konkurzní podstaty.

15. Další rozhodnutí v řízení o určení vlastnického práva představuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2009, č. j. 20 Cm 144/2008-101, jímž byla žaloba zamítnuta, tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2010, č. j. 11 Cmo 148/2010-173.

16. V řízení o vyloučení spoluvlastnického podílu ze soupisu konkurzní podstaty byla usnesením ze dne 30. 3. 2010, č. j. 53 Cm 31/2009-129, povolena obnova řízení, posléze Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2011, č. j. 53 Cm 31/2009-197, zrušil svůj rozsudek ze dne 22. 1. 2002, č. j. 53 Cm 103/1999-110 ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, č. j. 13 Cmo 52/2002-178, a nahradil jej tak, že zamítl žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, ze soupisu konkurzní podstaty úpadce , právnická osoba, . v likvidaci. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, č. j. 13 Cmo 62/2011-268, tento rozsudek potvrdil ve správném znění, tak, že rozsudek 22. 1. 2002, č. j. 53 Cm 103/1999-110 ve znění rozsudku odvolacího soudu nezrušil, avšak změnil tak, že se žaloba zamítá. Tím bylo ukončeno řízení o vylučovací žalobě, následně proto se souhlasem konkurzního soudu byl spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, prodán smlouvou ze dne 10. 5. 2012 Stavebnímu bytovému družstvu LIAZ. Mimo dražbu byla se souhlasem konkurzního soudu převedena pohledávka na nájemné složené , jméno FO, do soudních úschov převedena , tituly před jménem, , jméno FO, .

17. V řízení o určení vlastnického práva velký senát Nejvyššího soudu rozsudkem ze dne 13. 11. 2013, č. j. 31 Cdo 1008/2011-232, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2010, č. j. 11 Cmo 148/2010-173, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, rozhodoval proto Vrchní soud v Praze znovu a rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 11 Cmo 148/2010-471, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 11. 2009, č. j. 20 Cm 144/2008-101. Dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, č. j. 22 Cdo 3787/2019-520, proti tomuto usnesení podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 1279/20.

18. Smlouvou o postoupení pohledávek z 17. 12. 2023 postoupila , tituly před jménem, , jméno FO, nároky k soudním úschovám složitele , jméno FO, žalobci , Jméno žalobce, .

19. V projednávané věci je zejména podstatné, že na majetek společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, byl usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 2. 9. 1998, č. j. 33 Cm 101/99-16, prohlášen konkurz a správce konkurzní podstaty , tituly před jménem, , jméno FO, po jeho prohlášení sepsal do soupisu konkurzní podstaty úpadce mimo jiné spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na domě č. p. , Anonymizováno, . S tímto podílem, evidovaným v katastru nemovitostí ve vlastnictví úpadce, se podle dohody o narovnání ze dne 10. 7. 1996 pojilo výlučné právo úpadce užívat nebytové prostory v domě č. p. , Anonymizováno, . Žalovaný podal dne 31. 3. 1999 žalobu o vyloučení tohoto podílu ze soupisu majetku patřícího do konkurzní podstaty, žaloba však byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2011, č. j. 53 Cm 31/2009-197, který byl následně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2012, č. j. 13 Cmo 62/2011-268. Správce konkurzní podstaty pojal do soupisu konkurzní podstaty úpadce rovněž práva k soudním úschovám, a to včetně těch, které přijal Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 21. 5. 2009, č. j. 35 Sd 10/2009-4 (nájemné ve výši , částka, za měsíc březen 2009), a usnesením ze dne 17. 9. 2010, č. j. 35 Sd 24/2010-5 (nájemné ve výši , částka, za měsíc červenec 2010). Žaloba o vyloučení těchto práv k soudním úschovám podána nebyla. Se souhlasem konkurzního soudu byl spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 k domu č. p. , Anonymizováno, prodán smlouvou ze dne 10. 5. 2012 Stavebnímu bytovému družstvu LIAZ. Mimo dražbu byla se souhlasem konkurzního soudu pohledávka na nájemné složené , jméno FO, do soudních úschov převedena , tituly před jménem, , jméno FO, .

20. S ohledem na okamžik zahájení konkurzního řízení (rok 1998) je nutno nakládání s majetkem zapsaným do konkurzní podstaty úpadce (včetně majetku zapsaného i v době od 1. 1. 2008, kdy nabyl účinnosti zákon č. 186/2006 Sb., insolvenční zákon) posuzovat podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).

21. Podle § 18 odst. 3 ZKV jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

22. Tímto ustanovením je po dobu trvání konkursního řízení omezeno vlastnické právo osoby, která je tvrdí nebo uplatňuje, a to bez dalšího. Oprávnění správce konkursní podstaty nakládat s věcí zapsanou do konkursní podstaty trvá do doby, než je věc z podstaty vyloučena nebo než dojde k jejímu zpeněžení v rámci konkursního řízení. Toto oprávnění trvá i tehdy, je-li vůči věci uplatněno právo třetích osob, například jejího vlastníka. Ochrana je jeho právům poskytována v rámci tzv. incidenčního řízení. V případě uplatnění svých práv v rámci konkursu nenabývá znovu dispoziční oprávnění k věci, správce konkursní podstaty je však do doby, než marně uplyne stanovená lhůta k podání vylučovací žaloby a po dobu do pravomocného skončení řízení o této žalobě sám v dispozici s věcí omezen – nesmí ji zpeněžit ani s ní jinak nakládat (zákon tím má na mysli zcizení věci, její zatížení nebo jiné znehodnocení) tak, aby v případě, že vylučovací žaloba bude úspěšná, mohl vrátit věc do dispozice vlastníka. Toto omezení však odpadá, uplynula-li marně lhůta stanovená věřiteli k podání vylučovací žaloby, nebo byla-li vylučovací žaloba zamítnuta (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2007, sp. zn. II. ÚS 659/04).

23. Správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000).

24. Závěr, že jiný než konkursní soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě úpadce, a to ani jako otázku předběžnou, zformuloval Nejvyšší soud již v důvodech rozsudku ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 533/2017, k nimž se dále přihlásil např. v odstavci 23. odůvodnění R 69/2021. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněném pod číslem 27/2003 Sb. rozh. obč., vysvětlil, že správce konkursní podstaty je oprávněn sepsanou věc držet, užívat a požívat její plody a užitky (včetně nájemného), a to i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty, bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Tento závěr je přitom v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálený, k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1478/2005, Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2019, sp. zn. 28 Cdo 2327/2019 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 29 Cdo 2930/2024).

25. V projednávané věci tedy po prohlášení konkurzu na majetek společnosti , právnická osoba, . v likvidaci správce konkurzní podstaty úpadce sepsal do soupisu konkurzní podstaty úpadce spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na domě č. p. , Anonymizováno, , byl tak oprávněn s tímto podílem, s jehož vlastnictvím bylo na základě dohody o narovnání spojeno právo výlučného užívání nebytových prostor v tomto domě, od okamžiku soupisu nakládat, tedy i nebytové prostory pronajímat a za jejich pronájem inkasovat nájemné či náhradu za užívání těchto prostor, a to i v průběhu sporu o vyloučení podílu 2/3 na domě č. p. 4437 ze soupisu majetku konkurzní podstaty, který byl zahájen dne 31. 3. 1999, bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Právo na požitky a plody z podílu 2/3 na domě č. p. , Anonymizováno, náleželo správci konkurzní podstaty až do doby, než došlo ke zpeněží (prodeji) podílu v rámci konkursního řízení smlouvou ze dne 10. 5. 2012. Protože do úschovy bylo v tomto případě skládáno nájemné za měsíce březen 2009 a červenec 2010, tedy za období před prodejem podílu Stavebnímu bytovému družstvu LIAZ, byl správce konkurzní podstaty oprávněn přijmout i do úschovy složené nájemné za uvedené měsíce (přijaté do úschovy usneseními Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 5. 2009, č. j. 35 Sd 10/2009-4 a ze dne 17. 9. 2010, č. j. 35 Sd 24/2010-5). Uvedené právo na plody a užitky (tedy i na nájemné) nepozbyl správce konkurzní podstaty ani v době od pravomocného rozhodnutí o vyloučení spoluvlastnického podílu z konkursní podstaty rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, č. j. 13 Cmo 52/2002-178, neboť tento rozsudek byl v rámci obnovy řízení změněn a nahrazen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2011, č. j. 53 Cm 31/2009-197, o zamítnutí vylučovací žaloby. Tyto okolnosti se v době rozhodování odvolacího soudu o požadavku na nahrazení souhlasu s vydáním úschov nutně musí proti žalovanému (který v konečném důsledku nebyl s žalobou o vyloučení podílu ze soupisu majetku patřícího do konkurzní podstaty úspěšný) projevit v tom směru, že právo k předmětu úschov svědčilo správci konkurzní podstaty, následně bylo převedeno na , tituly před jménem, , jméno FO, a posléze na žalobce.

26. Na závěr o tom, komu svědčí právo k předmětu úschov, nemůže mít vliv ani předběžné opatření nařízené usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 11. 1996, č. j. Nc 1770/96-12, jímž bylo společnosti , právnická osoba, . zakázáno zcizit, zavazovat, zatěžovat nebo jinak převádět svůj podíl na domě č. p. , Anonymizováno, , a které bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne 29. 1. 1997, č. j. 29 Co 84/97-22. Pro věc je totiž podstatné, že spoluvlastnický podíl k domu byl sepsán do konkurzní podstaty úpadce a do doby jeho zpeněžení náleželo právo na plody a užitky z něj podle § 18 odst. 3 ZKV správci konkurzní podstaty. Zákaz vyslovený předběžným opatřením vůči úpadci v době před prohlášením konkurzu nemůže ovlivnit zákonná práva správce konkurzní podstaty na dispozici s majetkem sepsaným do konkurzní podstaty ani práva na plody a užitky z takového majetku.

27. Správně se okresní soud vypořádal s námitkou promlčení, když uzavřel, že o vydání předmětu úschovy ve věci 35 Sd 10/2009 požádal správce konkurzní podstaty podáním ze dne 17. 10. 2012 (které bylo Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou doručeno dne 25. 10. 2012), a o vydání předmětu úschovy e věci 35 Sd 24/2010 podáním ze dne 17. 9. 2012 (které bylo soudu doručeno dne 20. 9. 2012) usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. 5. 2009, č. j. 35 Sd 10/2009-4, jímž byla přijata úschova nájemného za měsíc březen 2009, nabylo právní moci dne 25. 6. 2009, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 17. 9. 2010, č. j. 35 Sd 24/2010-5, nabylo právní moci dne 8. 10. 2010, přitom jediný časový limit představovala propadná lhůta u nevydaných úschov dle § 185g odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, v té však byly žádosti o vydání předmětu úschovy podány.

28. Neobstojí ani žalovaným zmiňovaný právní názor, že řízení nemělo být vedeno s ohledem na skutečnost, že úschovy byly sepsány do soupisu konkurzní podstaty úpadce a měly být bez dalšího vydány správci konkurzní podstaty. Předně, po skončení konkursu žalobce nemůže být osobou, které svědčí zápis předmětu úschovy do konkursní podstaty. Především však platí, že o tom, kdo má právo na předmět úschovy, složené u soudu za účelem splnění dluhu (závazku), soud vždy rozhodne v řízení o úschovách podle ustanovení § 185a a násl. o. s. ř., popřípadě v řízení o žalobě o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, podané podle ustanovení § 185e o. s. ř., byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen; to platí i tehdy, bylli na majetek příjemce nebo přihlašovatele prohlášen konkurs ve smyslu zákona č. 328/1991 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2008 , sp. zn. 21 Cdo 2159/2007).

29. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu, byť tento vycházel z odlišného (nikoliv zcela přiléhavého) právního hodnocení, jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku II opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu správného odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost odkazuje na příslušnou část rozsudku okresního soudu, která tyto náklady určuje.

30. Jsou přitom nedůvodné námitky žalovaného vůči nákladovému výroku týkající se práva na náhradu za daň z přidané hodnoty a náhrady cestovních výdajů. Náklady žalobce, který vstoupil do řízení podle § 107a o. s. ř. na místo původní žalobkyně, jsou totiž v souladu § 107 odst. 4 a § 107a odst. 3 o. s. ř. tvořeny také náklady, jež vznikly původní žalobkyni, včetně nákladů na zastoupení advokátem. Zástupce původní žalobkyně byl plátcem daně z přidané hodnoty, proto jsou náklady řízení tvořeny v souladu s § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. též náhradou za daň z přidané hodnoty. Správně a v souladu s vyhláškou č. 398/2023 Sb., jejíž použití vyplývá z § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy se zcela úspěšný žalobce práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.