30 Co 442/2024 - 144

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. Zdeňka Váni a soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobkyně: [společnost], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalované: [společnost 2], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 104.807,05 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. srpna 2024 č. j. 48 C 69/2024-109 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 18.886 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 104.807,05 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 69.068 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 104.807,05 Kč s příslušenstvím představující celkem 8 samostatných nároků. Žalobkyně odůvodnila svůj návrh tím, že se žalovanou uzavřela dne 27. 10. 2022 a dne 3. 11. 2022 smlouvy o webových řešeních, jejich předmětem byla tvorba internetových stránek na doménách [název] a [název]. Žalobkyně se zavázala vytvořit pro žalovanou internetové stránky a žalovaná se zavázala zaplatit cenu za tyto služby, a to za každou z webových stránek 40.100 Kč bez DPH, a dále za poskytování služby technologické podpory, záruky a aktualizací 863,94 Kč včetně DPH za kvartál. Žalobkyně vyúčtovala žalované dle smlouvy po spuštění webových stránek 60 % z celkové částky. Žalobkyně tak v řízení požaduje zaplacení vyúčtované částky 29.112,60 Kč za webové řešení [název] (nárok 1), částky 29.112,60 Kč za webové řešení [název] (nárok 2) a částky 2.591,82 Kč za technologickou podporu u webu [název] (nárok 3). Žalobkyně dále uzavřela se žalovanou dne 27. 5. 2021 smlouvu o poskytování služeb internetového marketingu, ve které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby správy a rozvoje webu a internetového marketingu a žalovaná se zavázala k úhradě částky 7.623 Kč včetně DPH měsíčně. Žalobkyně tyto služby žalované poskytla a požaduje zaplacení uvedené částky za březen 2023 (nárok 4), duben 2023 (nárok 5) a květen 2023 (nárok 6). Žalovaná si v souvislosti s webem [název] objednala u žalobkyně přepublikování obsahu této stránky na jinou internetovou stránku. Žalovaná odsouhlasila práce navíc za cenu 15.000 Kč až 18.000 Kč + 2.000 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 16.940 Kč včetně DPH (nárok 7), kterou vyúčtovala za reálně provedené práce. S ohledem na prodlení žalované s úhradou nároků 1, 2 a 3 vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 10 % z nezaplacené částky v souladu se smlouvami o webových řešeních ze dne 27. 10. 2022 a 3. 11. 2022 (nárok 8). V souladu se shora uvedenými smlouvami se dílo považuje za předané ve chvíli, kdy je realizované a spuštěné v souladu se zadáním bez prokazatelných závad bránících používání řešení veřejností. Spuštění obou webů odpovídalo reálným možnostem v rámci součinnosti poskytnuté žalovanou. Ke spuštění webových stránek na doméně [název] (nárok 1) došlo dne 25. 1. 2023, žalovaná potvrdila spuštění telefonicky. Ke spuštění webových stránek na doméně [název] (nárok 2) došlo dne 24. 4. 2023, a to bez výslovného souhlasu žalované, neboť žalovaná nereagovala na e-mail žalobkyně. Žalovaná přes výzvy žalobkyně dlužnou částku nezaplatila.

3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby. V případě nároku 1, předmět fakturace, tj. webové řešení stránky [název], nebyl nikdy dokončen v souladu s pokyny žalované, k jeho zprovoznění došlo se značným prodlením, dílo tak nebylo předáno řádně ani včas. U nároku 2 žalovaná namítala, že předmět fakturace, tj. webové řešení stránky [název], nebyl žalované do dnešního dne předán. E-mailem ze dne 1. 11. 2023 žalovaná odstoupila od smluv o webových řešeních, a to z důvodu podstatného porušení smluv žalobkyní. Ze shodných důvodů odmítla žalovaná nárok 3, neboť technologická podpora nebyla provedena v souladu se smlouvou a vztahovala se k dílu, které nebylo provedeno řádně a včas. Pokud se jedná o nároky 4, 5 a 6 namítala žalovaná, že smluvní vztah, na jehož základě byla žalobkyně oprávněna fakturovat uvedené částky, skončil již ke konci roku 2022. K nároku 7 žalovaná uvedla, že neodsouhlasila dílo ve smyslu víceprací. Nárok 8 na smluvní pokutu žalovaná odmítla z totožných důvodů jako v případě nároků 1 až 3.

4. Po provedeném dokazování, které je detailně popsáno pod body 4 – 31 rozsudku, dospěl soud prvního stupně ke skutkovému závěru, že účastnice uzavřely dne 27. 5. 2021 partnerskou smlouvu o poskytování služeb internetového marketingu. Žalobkyně se zavázala průběžně poskytovat žalované správu a rozvoj webu a internetový marketing. Žalovaná se zavázala hradit měsíčně 6.300 Kč bez DPH za služby internetového marketingu. Ve smlouvě byla ujednána výpovědní doba po doručení písemné výpovědi doporučenou poštou. Marketingové služby byly poskytovány v souvislosti s webem „[název]“, a to od ukončení předcházejícího webu žalované (říjen 2022). Žalobkyně vyúčtovala žalované částku 7.623 Kč splatnou dne 28. 4. 2023 za březen 2023, částku 7.623 Kč splatnou dne 29. 5. 2023 za duben 2023 a částku 7.623 Kč splatnou dne 29. 6. 2023 za květen 2023. Žalobkyně uzavřela se žalobkyní dne 27. 10. 2022 smlouvu o webovém řešení a poskytování hostingových služeb, služeb technologické podpory a správy domény [název], dále dne 3. 11. 2022 smlouvu o webovém řešení a poskytování hostingových služeb, služeb technologické podpory a správy domény [název]. Žalovaná se zavázala za každý web zaplatit celkem 40.100 Kč bez DPH, za aktualizace 714 Kč bez DPH kvartálně. Vyúčtování bylo splatné vždy do 14 dnů od doručení. Smluvní strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % z nezaplacené částky za každý den prodlení. Minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky byla sjednána ve výši 1.200 Kč bez DPH. V případě prodlení s úhradou faktury přesahujícím tři měsíce smluvní strany sjednaly právo žalobkyně požadovat úhradu jednorázové smluvní pokuty ve výši 10 % z nezaplacené částky. Smluvní strany se dohodly, že webové řešení se považuje za předané ve chvíli, kdy je realizované a spuštěné pro veřejnost. Za předané se považuje rovněž v případě, že žalovaná neposkytuje dostatečnou součinnost, k jejímuž poskytování se zavázala. Lhůta k plnění v obou shora uvedených smlouvách byla stanovena odkazem na harmonogram, který je přílohou smlouvy. V harmonogramu bylo uvedeno, že harmonogram projektu velmi výrazně ovlivňuje rozsah projektu, ale také součinnost žalované. Harmonogram byl rozdělen na dny pro dodavatele a objednatele. Celkový předpokládaný počet pracovních dnů k vyhotovení každého webu činil 52 dnů. Web [název] byl spuštěn dne 25. 1. 2023, web [název] byl spuštěn dne 24. 4. 2023. Žalobkyně vyúčtovala žalované za 2. část ceny webu [název] částku 29.112,60 Kč splatnou dne 23. 6. 2023, za 2. část ceny webu [název] částku 29.112,60 Kč splatnou dne 23. 6. 2023 a za technologickou podporu webu [název] částku 863,94 Kč, splatnou dne 18. 4. 2023. Žalovaná dne 2. 2. 2023 souhlasila s navýšením ceny za práce spojené s publikováním obsahu na nový web žalované. Žalobkyně vyúčtovala žalované tyto práce částkou 16.940 Kč splatnou dne 23. 6. 2023. Žalobkyně vyzvala dne 26. 10. 2023 žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná nárok odmítla a e-mailem ze dne 1. 11. 2023 odstoupila od smluv ze dne 27. 10. 2022 a 3. 11. 2022 z důvodu porušení povinností na straně žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 5.908,91 Kč do 3 dnů od doručení výzvy, výzva byla žalované doručena do datové schránky dne 26. 1. 2024.

5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), § 2048 o. z., § 2586 odst. 1 o. z., § 2590 o. z. a § 2605 odst. 1 o. z. Obvodní soud měl za prokázané, že mezi účastnicemi byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo (podle § 2586 a násl. o. z.) a smlouva o poskytování služeb internetového marketingu (ta podle § 1746 o. z.). Uzavření smluv a cena díla a služeb nebyly mezi stranami sporné. Smlouvami o dílo nebyl ujednán konkrétní termín dokončení díla. Lhůta k plnění byla určena odkazem na harmonogram uvedený v cenové nabídce. Ve smlouvě o dílo i v cenové nabídce bylo uvedeno, že harmonogram plnění ovlivňuje součinnost objednatele, tj. žalované. Předpokládaný termín dokončení díla byl ve lhůtě 52 pracovních dnů od jeho zahájení. Mezi stranami bylo sporné, zda dílo provedené na základě smlouvy ze dne 27. 10. 2022 bylo provedeno řádně a včas. Od uzavření předmětné smlouvy do spuštění webu uběhlo 90 dnů, tedy přibližně 60 pracovních dnů. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že dílo spočívající ve vytvoření webu [název] bylo předáno včas, neboť odhad 52 pracovních dnů byl pouze předběžný a výsledný termín závisel i na součinnosti žalované. Dílo bylo též provedeno řádně, kdy žalovaná v řízení neprokázala, že by žalobkyni vytýkala vady díla nebo že by předmět díla neměl vlastnosti výslovně vymíněné žalovanou. Pouze jednou po spuštění tohoto webu sdělila žalovaná žalobkyni výhrady, na které žalobkyně obratem reagovala a žalovaná navržené řešení odsouhlasila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni druhou část ceny díla (nárok 1). Žalobkyně se dále na základě smlouvy o dílo ze dne 27. 10. 2022 domáhala zaplacení ceny za technologickou podporu (nárok 3). Listinnými důkazy bylo podle nalézacího soudu prokázáno, že žalobkyně technickou podporu poskytovala, když prováděla průběžné aktualizace. Dílo spočívající ve vytvoření webu [název] bylo v souladu se smlouvou o dílo ze dne 3. 11. 2022 předáno 24. 4. 2023 spuštěním webu bez souhlasu žalované. Dílo bylo předáno po 118 pracovních dnech od uzavření smlouvy. Časový harmonogram tak nebyl žalobkyní dodržen, nicméně žalovaná neposkytovala dostatečnou součinnost, což bylo v řízení prokázáno e-mailovou komunikací, resp. absencí e-mailové komunikace a výslechy svědků. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by ohledně vytváření tohoto webu spolupracovala více, než jak tvrdí žalobkyně. Obrana žalované, že dílo nebylo předáno vůbec, neobstojí, neboť žalobkyně prokázala, že web spustila a že žalované zaslala přístupové údaje. Nalézací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně toto dílo předala řádně a žalovaná je povinna zaplatit jí druhou část ceny díla (nárok 2).

6. V případě nároků 4, 5, a 6, tak tyto vznikly na základě smlouvy o poskytování služeb internetového marketingu, ve které se žalovaná zavázala za poskytnuté služby hradit 6.300 Kč bez DPH měsíčně. V uvedené smlouvě byla sjednána písemná forma odstoupení od smlouvy. Žalovaná uvedla, že od smlouvy odstoupila ústně, tvrzené odstoupení tak není účinné. Žalobkyně v řízení prokázala (listinnými důkazy – reporty a výslechem svědka [jméno FO]), že poskytovala v předmětném období služby internetového marketingu žalované v souvislosti s webovou stránkou [název]. Soud prvního stupně proto přiznal žalobkyni cenu vyúčtovanou za poskytované služby. Z důvodu rozšíření produktů na webu žalované (přepublikování obsahu na nový web žalované), pak došlo k navýšení ceny oproti původní cenové nabídce. Navýšení ceny žalovaná schválila, jak bylo prokázáno e-mailovou komunikací. Žalobkyně vyúčtovala žalované provedené práce v souladu se schváleným odhadem ceny. Žalovaná uvedené vyúčtování neuhradila (nárok 7), prvostupňový soud jí proto tuto povinnost uložil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně splnila své povinnosti z obou smluv o dílo a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých závazků delší než tři měsíce, náleží žalobkyni též smluvní pokuta ve výši 10 % z neuhrazených faktur vyúčtovaných na základě smlouvy o dílo ze dne 27. 10. 2022 a 3. 11. 2022 (58 225,20 Kč + 863,94 Kč), tj. nárok 8.

7. Ve všech shora uvedených smlouvách uzavřených mezi účastnicemi byla sjednána pro odstoupení od smlouvy písemná výpověď zaslaná doporučeně. Žalovaná netvrdila, že by výpověď požadovanou formou zaslala, vždy uváděla, že od smlouvy odstoupila ústně. Zástupce žalované zaslal e-mailem 1. 11. 2023 odstoupení od smlouvy zástupci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že jí tento e-mail nebyl doručen. Uvedená skutečnost však není pro rozhodnutí ve věci podstatná, neboť veškeré žalované částky byly vyúčtovány před tvrzeným odstoupením od smlouvy (vyjma smluvní pokuty). V posuzovaném případě dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně na základě smluv uzavřených se žalovanou provedla díla, která žalované předala. Žalobkyně poskytovala žalované služby sjednané smlouvou o poskytování služeb marketingu. Žalovaná neuhradila shora specifikovaná vyúčtování za provedená díla a poskytnuté služby a ocitla se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku. Tvrzení, že první dílo nebylo předáno řádně a včas a druhé dílo nebylo předáno vůbec, žalovaná přes poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. neprokázala. Soud prvního stupně proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaná žalobkyni dlužnou částku přes výzvu dosud nezaplatila, obvodní soud jí tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího ze smluvního úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých vyúčtování ve výši ujednané stranami § 1970 o. z. a ze zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech spojených s uplatněním pohledávky rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 3 výše uvedeného nařízení vlády. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení bylo přiznáno úspěšné žalobkyni.

8. Žalovaná podala proti rozsudku včasné odvolání a uvedla v něm, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala zhotovení díla a že žalobkyně měla dílo nejen dokončit, ale i řádně předat ve stavu, jak mělo odpovídat sjednaným smlouvám. V tomto směru soud prvního stupně zcela uvěřil tvrzením žalobkyně, které však podle žalované v některých ohledech nebyly stoprocentně podloženy příslušnými důkazy, nebo si důkazy žalobkyně vzájemně odporovaly. Žalovaná nesouhlasila s právním hodnocením věci, jak jej provedl soud prvního stupně, a to především v návaznosti na skutkové hodnocení věci. Právní hodnocení věci je pak závislé na skutkovém hodnocení, proto žalovaná uvedla své námitky ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.

9. Pokud se jedná o nárok 1 (z faktury č. [číslo]), pak z provedeného dokazování podle žalované nevyplývá, že by toto řešení bylo ze strany žalobkyně předáno tak, aby odpovídalo zadání. Problematické z hlediska dokazování bylo, že v podstatě veškerá provozní komunikace mezi žalobkyní a žalovanou probíhala buď telefonicky nebo prostřednictvím videokonference, o těchto poradách byly pořizovány záznamy, o jejichž pořizování se zmiňovali svědci žalobkyně, avšak tyto záznamy nebyly předloženy. V zásadě jednoduché webové řešení prezentace výrobků, které žalovaná v České republice distribuuje, trvalo žalobkyni zhotovit řádově měsíce s tím, že ani po takové době nebylo webové řešení v takové kvalitě a stavu, aby odpovídalo zadání žalované. Na tom nic nezmění ani fakticky jednostranné důkazy žalobkyně o aktualizacích nebo statistikách návštěvnosti webů. Nelze přehlédnout rozpory ve výpovědi žalobkyně samotné a svědků žalobkyně, které postupně gradovaly. Nejprve dle tvrzení jednatele žalobkyně jednatel žalované neposkytl prakticky žádnou součinnost a žalobkyně nepředala žádné podklady, přičemž však bylo současně uváděno, že jednatel žalobkyně s projektem v podstatě neměl nic společného, neboť na jeho vývoji se nepodílel. Následně vypověděla svědkyně [jméno FO], že od jednatele žalované neobdržela prakticky žádné podklady, přičemž však současně připustila, že s ní jednatel žalované ohledně webového řešení [název] komunikoval a zasílal jí i podklady. Svědkyně popřela, že by s ní jednatel žalované probíral ukončení spolupráce, přitom to však byla ona, kdo s jednatelem žalované primárně komunikoval, a kdo fakticky spolupráci následně v návaznosti na ukončení ze strany žalované ukončil. Žalovaná zpochybňovala pravdivost tvrzení svědkyně, která u žalobkyně pracuje na IČO, kdy je tedy motivace svědkyně vypovídat ve prospěch žalobkyně zřejmá, a to z ekonomických důvodů. Pochyby ohledně výpovědi svědkyně vyvstávají z výpovědi svědka [jméno FO]. Z této výpovědi vyplývá, že ačkoliv žalobkyně tvrdí, že žalovaná neposkytla potřebnou součinnost, a proto nemohlo být webové řešení v takové kvalitě, jak si žalovaná objednala, a ačkoliv se svědci snažili v rámci svých výpovědích vypovídat tak, aby se vina za prodlení se zhotovením díla svalila na žalovanou, měl svědek po celou tu dobu, kdy žalobkyně vytvářela předmětné webové řešení dost práce=podkladů k tomu, aby plnil web. Jak mohlo dojít k prodlení ze strany žalované, když zaměstnanec žalobkyně celé měsíce plnil web informacemi od jednatele žalované. Výpověď svědka [jméno FO] tak zcela vyvrací tvrzení žalobkyně, že důvodem pro nevytvoření webového rozhraní dle zadání žalované řádně a včas mělo být neposkytnutí součinnosti ze strany žalované. K danému webovému řešení nebyly žalované poskytnuty žádné přístupy, zdrojové kódy nebo školní tak, aby mohla plně webové řešení využívat k účelu, jak bylo zamýšleno. V tomto směru soud prvního stupně rezignoval na úvahy ohledně rozporů ve výpovědích.

10. Pokud se jedná o nárok 2 (z faktury č. [číslo]), pak toto webové řešení nebylo nikdy ze strany žalobkyně předáno. Žalobkyně nepředala žalované ani přístupové údaje, neproběhlo žádné školení, žalovaná neměla přístup do e-mailové schránky. Žalovaná poskytla k tomuto webovému řešení podklady. Namítala-li žalobkyně, že na webové řešení [název] zaznamenala odezvy, je zvláštní, aby po dobu údajně zprovozněného webového řešení byla zaznamenána pouze jedna odezva, navíc až v dubnu 2024. Pokyn ke zprovoznění webu dal zřejmě jednatel žalobkyně, aby mohlo být tvrzeno, že web funguje a že nárok žalobkyně je důvodný. Nalézací soud zcela přehlédl nesrovnalosti na časové ose a faktické rozpory v tvrzení žalobkyně. K tvorbě webového řešení [název] se vyjádřila pouze svědkyně [jméno FO], svědek [jméno FO] na tomto řešení nepracoval. Výpověď svědkyně [jméno FO] byla zpochybněna již co do webového řešení [název], i v tomto případě žalovaná splnila součinnost, avšak žalobkyně za dobu několika měsíců nebyla schopna podklady od žalované zpracovat do takového řešení, které by odpovídalo zadání. I zde soud prvního stupně nereflektoval rozpory a zcela jednostranně se překlonil na stranu žalobkyně. V případě webového řešení [název] nedošlo ze strany žalované k žádnému prodlení v poskytnutí součinnosti, naopak došlo k prodlení ze strany žalobkyně, která navíc obsah webu doplňovala svévolně, která současně nebyla schopna webové řešení dle zadání řádně vytvořit a včas jej předat. Soud prvního stupně tak pochybil při právním hodnocení věci, přičemž zjevně vycházel ze zcela mylných skutkových zjištění.

11. Pokud se jedná o nárok z faktury č. [číslo] (technologická podpora), pak lze vůči napadenému rozsudku použít stejnou argumentaci. Nebyla-li webová řešení řádně a včas předána, nemohla ani požívat jakékoliv technologické podpory, neboť ani nebyla řádně zprovozněna dle zadání žalované. Pokud žalobkyně odmítá primární nároky, analogicky odmítá i nároky sekundární. V případě nároků z faktur č. [číslo], [číslo], [číslo] (internetový marketing) pak podle žalované žádný marketing fakticky poskytován nebyl. V řízení nebylo prokázáno, že by v době, která je fakturována, byl marketing skutečně poskytován. Pokud se jedná o nárok z faktury č. [číslo] (vícepráce), pak při tvrzené nečinnosti není žalované zřejmé, jak mohla zadat žalobkyni pokyn k vícepracem. Z provedeného dokazování pak není zřejmé, jak se měly tyto vícepráce na webových řešeních projevit a zda vůbec byly tyto vícepráce schváleny a posléze řádně a včas předány. Žalovaná rozporovala důvodnost a výši víceprací, podle ní i v tomto případě soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, což se promítlo do nesprávného právního hodnocení věci. Smluvní pokutu za nedodělanou a nepředanou práci považuje žalovaná za zcela nedůvodnou. I ohledně tohoto nároku soud prvního stupně pochybil, když na základě nedůsledně zjištěného skutkového stavu věc nesprávně právně posoudil.

12. Podle žalované z provedeného dokazování nevyplývá rozsah skutečně provedených prací, který by bylo možné porovnat s rozsahem poptávaného díla (zadáním). Fakturuje-li pak žalobkyně i sekundární pohledávky, tj. doprovodné služby a sankce, není podle žalované možné tyto částky nárokovat, není-li na jisto postaveno, že žalobkyně řádně a včas zhotovila primární závazky (dílo – webová řešení). O řádnosti a včasnosti zhotovení díla, pak podle žalované panují značné pochybnosti. Soud prvního stupně tak na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právě posoudil. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalobkyně v písemné reakci na podané odvolání žalované navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

14. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

15. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů a učinil z nich správná skutková zjištění, která detailně popsal v napadenému rozsudku. Rozsudek nalézacího soudu tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

16. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

17. Podle § 2586 odst. 1 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek (odst. 2).

18. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

19. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.

20. Podle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díl vzniká provedením díla.

21. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

22. Předně je nutno uvést, že nalézací soud dospěl ke správnému závěru o uzavření inominátní smlouvy o poskytování služeb internetového marketingu podle § 1746 odst. 2 o. z, k němuž došlo mezi účastnicemi dne 27. 5. 2021. Dále dospěl ke správnému závěru o uzavření dvou smluv o dílo (o webových řešeních) podle § 2586 o. z., k němuž došlo mezi účastnicemi dne 27. 10. 2022 a 3. 11. 2022. Díla pak byla předána způsobem zcela odpovídajícím uzavřeným smlouvám o webovém řešení, tedy okamžikem jejich spuštění na veřejně dostupné doméně. Soud prvního stupně tyto své závěry učinil zejména s ohledem na provedené listinné důkazy a výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO]. Žalovaná tyto závěry zpochybňovala, neboť považovala způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy za chybný a vedoucí k nesprávným skutkovým zjištěním.

23. K námitce žalované stran hodnocení důkazů soudem prvního stupně odvolací soud předně uvádí, že podle ustanovení § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědí svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností (k tomu srov. např. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2992/2009, ze dne 18. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3341/2006 či ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

24. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce, nemusí se pochopitelně shodovat se stejnou činností odvolacího soudu rozhodujícího o odvolání. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

25. V projednávané věci soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, vyslechl všechny navržené svědky, resp. účastníky a provedl navržené listinné důkazy. Všechny důkazy řádně provedl postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., náležitě je zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. V odůvodněních svého rozhodnutí se podrobně vyjádřil k jednotlivým provedeným důkazům a vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, přesvědčivě vysvětlil, z jakých důkazů vyšel, zejména jde o výslechy svědků [jméno FO] a [jméno FO], ze kterých dovodil dokončení a převzetí díla žalovanou. Skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně tak mají v provedených důkazech oporu. Odvolací soud uzavírá, že hodnocení důkazů soudem prvního stupně plně respektuje zásady vyplývající z § 132 o. s. ř. a současně odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. Za takového stavu odvolací soud není oprávněn jakkoli zasáhnout do hodnocení důkazů soudem prvního stupně – prvostupňový soud učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru. Námitky žalované ohledně nesprávně zjištěného skutkového stavu věci je tak třeba s ohledem na výše uvedené odmítnout.

26. Odvolací soud v této souvislosti doplňuje, že žalovaná byla s průběhem spolupráce se žalobkyní spokojena, jak vyplývá z doložené emailové komunikace účastnic. První výtka k činnosti žalobkyně se objevila až v emailové komunikaci ze dne 25. 1. 2023, přičemž tato byla dána změnou požadavků žalované. Žalobkyně obratem navrhla řešení, které žalovaná akceptovala. Doba vyhotovení webových stránek se odvíjela od součinnosti poskytované žalovanou. Ta nebyla dostačující a na vytvářené webové stránky bylo vloženo vše, co bylo žalovanou i při tvorbě předchozích webových stránek poskytnuto, aby mohlo dojít k jejich spuštění a zpřístupnění veřejnosti v souladu s uzavřenými smlouvami. Závěr nalézacího soudu, že k prodlení ve spuštění webových stránek ze strany žalobkyně nedošlo, považuje odvolací soud za správný. Přístupy k oběma webovým stránkám byly žalované předány, jak vyplynulo z emailové komunikace ze dne 24. 1. 2023 a ze dne 17. 3. 2023, rovněž pak z výpovědi svědkyně [jméno FO]. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat naplnění podmínky pro vystavení druhé faktury v souladu s čl. 5.1 písm. b) smluv o webovém řešení, tj. že došlo ke spuštění webových stránek pro veřejnost. Zanedbatelná návštěvnost webových stránek na doméně privesy-cheval-liberte.cz mohla souviset s tím, že uživatelé neměli žádnou možnost, jak se o existenci těchto webových stránek dozvědět.

27. Pokud jde o poskytování marketingových služeb na základě smlouvy ze dne 27. 5. 2021, tak v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně sjednané služby řádně poskytovala, o čemž svědčily nejen reporty práce za březen až květen 2023, které byly zasílány žalované v souladu s čl. 6. 4. předmětné smlouvy, ale i výpověď svědka [jméno FO]. Tato smlouva v čl. 8. 4. předpokládala písemnou formu výpovědi, k čemuž ze strany žalované nedošlo. I kdyby došlo k zániku původních webových stránek, na které byla smlouva o internetovém marketingu vázána, jedná se o samostatnou smlouvu, kterou je nutno písemnou formou taktéž vypovědět. Navíc žalovaná hradila poskytované služby internetového marketingu až do února 2023. K reálnému poskytování těchto služeb žalobkyní docházelo až do května 2023, jak vyplývá z předložených reportů za měsíce březen až květen 2023. Tyto reporty byly zasílány na email žalované, která vůči nim nevznesla žádné připomínky, přestože byla na tuto možnost v textu reportů vždy upozorňována. Žalovaná tak mohla projevit svůj nesouhlas v případě, že by poskytování marketingu již do budoucna nepožadovala, což neučinila. Sporné vícepráce (nárok 7) byly odsouhlaseny žalovanou v emailové komunikaci ze dne 2. 2. 2023.

28. Žalobkyně v řízení prokázala, že v souladu s uzavřenými smlouvami poskytla žalované dojednané plnění, následně pak vystavila faktury, na základě kterých je požadována úhrada žalované částky. Zároveň nedošlo k ukončení závazkového vztahu účastnic (výpovědí či odstoupením) před tím, než žalobkyni vznikl nárok na úhradu dlužné částky z důvodu poskytnutého plnění. Skutkové i právní závěry, jak byly učiněny soudem prvního stupně, proto považuje odvolací soud za správné.

29. Odvolací soud proto postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek, včetně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 18.886 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 10.600 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 5.300 Kč (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po 300 Kč, z cestovného ve výši 3.408 Kč podle § 13 odst. 1 a odst. 5 advokátního tarifu a § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za cestu k jednání odvolacího soudu na trase [místo] – [místo] a zpět, na trase o celkové délce 416 km, vozidlem [název], při základní sazbě 5,60 Kč/km dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb. a průměrné ceně paliva 38,70 Kč/l dle § 4 písm. c) této vyhlášky, a spotřebě paliva 6,70 l/100 km; z náhrady za promeškaný čas ve výši 1.000 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu v souvislosti s cestou k jednání odvolacího soudu na trase [místo] – [místo] a zpět, tj. 10 započatých půlhodin á 100 Kč a z náhrady za 21 % DPH z částky 15.608 Kč ve výši 3.278 Kč. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

Poučení