30 Co 509/2024 - 114

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. Zdeňka Váni a soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 600.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. června 2024 č. j. 45 C 91/2023-86 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. o nákladech řízení se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že výše náhrady činí 26.684 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 15.766 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně zastavil řízení ohledně zaplacení 100.000 Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 120.000 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 380.000 Kč s příslušenstvím (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 22.570 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, které probíhalo u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro dva skutky, kterými se měl dopustit přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu, zvlášť závažného zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu. Nezákonné trestní stíhání žalobce trvalo celkem 3 roky a 4 měsíce, neboť rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 11. 2021 č. j. [spisová značka] byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu a usnesením Vrchního soudu v [místo] ze dne 6. 5. 2022 č. j. [spisová značka] bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. V souvislosti s tímto trestním stíháním žalobci vznikla nemajetková újma vyčíslená na 600.000 Kč. Dle žalobce mu v důsledku nezákonného rozhodnutí byla způsobena újma, neboť došlo k zásahu do jeho osobního a profesního života, jeho trestní stíhání bylo masivně medializováno (tzv. [název] kauza) a odrazilo se i na žalobcově zdraví.

3. Žalovaná nepopírala existenci nezákonného rozhodnutí a potvrdila, že u ní žalobce dne 3. 11. 2022 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 600.000 Kč, dne 24. 4. 2024 žalobce obdržel od žalované částku 100.000 Kč na vypořádání jeho nároku, poskytnuté zadostiučinění považovala žalovaná za dostačující.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce byl nezákonně trestně stíhán, má proto podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) právo na náhradu nemajetkové újmy. Zejména s odkazem na ustanovení § 5 písm. a) a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk uzavřel, že u žalobce došlo ke vzniku nemajetkové újmy, kterou je nutno kompenzovat poskytnutím finančního zadostiučinění. Trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky a 3 měsíce, byl ohrožen trestní sazbu 5 až 12 let odnětí svobody, hrozilo mu uložení povinnosti k náhradě škody ve výši 30 milionů Kč. Žalobcovo trestní stíhání bylo široce medializováno. Obvodní soud se zabýval i následky způsobené v osobnostní sféře žalobce. Provedl pak porovnání s jinými obdobnými případy, které se v podstatných znacích shodují s případem žalobce (např. rozsudky Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). V této souvislosti považoval částku 220.000 Kč jakožto peněžitou satisfakci za zcela přiměřenou náhradu za nemajetkovou újmu, která žalobci v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním vznikla a žalobcovu nemajetkovou újmu zcela kompenzuje. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci vyplatila 100.000 Kč, vyhověl žalobě v rozsahu částky 120.000 Kč s příslušenstvím, co do zaplacení zbývající požadované částky 380.000 Kč s příslušenstvím pak žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl prvostupňový soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Žalobce podal včasné odvolání do zamítavého výroku III. a souvisejícího nákladového výroku IV. rozsudku. S ohledem na konkrétní okolnosti případu považoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 220.000 Kč za nepřiměřeně nízkou. Žalobce argumentoval tím, že jeho trestní stíhání bylo provázeno excesy orgánů činných v trestním řízení, spočívajícími například v tom, že žalobce byl nedůvodně zadržen a „předhozen“ médiím, která byla o jeho zadržení informována s předstihem a která od orgánů činných v trestním řízení získala čas na to, aby se mohla se svými televizními štáby dostavit na místo, kam bude žalobce eskortován, aby jej mohla natočit do televizních reportáží, což policie televizním štábům umožnila i tím, že žalobce vysadila na náměstí (na veřejném prostranství) a v poutech jej přes náměstí pod záběry televizních kamer odvedla do budovy policie, zatímco jej mohla dopravit až na dvůr policejní budovy bez účasti médií. Trestní stíhání žalobce mělo hluboké, citelné a zásadní negativní dopady nejen do osobnostní sféry žalobce, ale i do jeho rodiny, které žalobce těžko nesl a které bude lze reparovat jen stěží, pokud to vůbec bude možné. Žalobce, mimo jiné, v důsledku trestního stíhání opakovaně uvažoval dokonce o [podezřelý výraz]. Jeho dcera raději opustila místo bydliště u rodičů a jeho manželku provázejí obtíže vyvolané jeho trestním stíháním dosud.

6. Útrapy žalobce vyvolané jeho trestním stíháním byly podstatně hlubší, než jak je ve výsledku ve svém rozhodnutí ocenil soud prvního stupně. V daném případ je nerozhodné, že trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky. Pokud by trvalo déle, byly by jeho negativní dopady do osobnostní sféry ještě hlubší a oprávněný nárok žalobce by byl vyšší. Podle názoru žalobce výše zadostiučinění, kterou prvostupňový soud žalobci jako satisfakci za jeho nezákonné trestní stíhání přiznal, je s ohledem na enormní negativní zásah do jeho osobnostní sféry nepostačující, napadený rozsudek není z toho důvodu v souladu s obecně sdílenou spravedlnosti a není odpovídajícím vyjádřením úcty státu k člověku, který byl nezákonně a nedůvodně stíhán a jemuž stát takto způsobil nezměrné utrpení, v jehož důsledku byla jeho integrita nevratně poškozena. Za útrapy, které stát žalobci způsobil, žalobce i nadále požaduje satisfakci v celkové výši 600.000 Kč, když má za to, že ani tato částka není schopna reparovat útrapy, které mu trestním stíháním vznikly.

7. Ve vztahu k nákladům řízení odkázal žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS [Anonymizováno]/23 s tím, že ustanovení § 9 odst. 4 advokátního tarifu neobsahuje žádnou zvláštní úpravu ve vztahu k OdpŠk, ani ve vztahu ke sporům s Českou republikou jako státem a závěry obsažené v citovaném nálezu Ústavního soudu lze aplikovat i na nyní projednávanou věc. Žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný co do částky 220.000 Kč s příslušenstvím, tato částka je odvislá od úvahy soudu, a proto jí měl soud prvního stupně považovat za úspěch žalobce ve věci pro přiznání jeho plné náhrady nákladů řízení. Takto však soud prvního stupně nepostupoval a pro přiznání plné náhrady žalobci vycházel z částky 50.000 Kč, čímž porušil nejméně právo žalobce na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle žalobce by měly být náklady řízení před soudem prvního stupně kvantifikovány částkou 70.824,80 Kč. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 380.000 Kč s příslušenstvím, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání považovala výši přiznaného zadostiučinění za adekvátní, proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud z podnětu včas podaného odvolání žalobce a v mezích jím vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Dokazování doplnil o rozhodnutí v obdobných věcech, v nichž byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Konkrétně šlo o rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 12. 2023 č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 22. 5. 2024 č. j. [spisová značka]; rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 4. 2024 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 16. 10. 2024 č. j. [spisová značka]; rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 8. 2024 č. j. [spisová značka] a rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 6. 2024 č. j. [spisová značka]. Dále odvolací soud zopakoval dokazování rozhodnutími, která za obdobná označil v řízení sám žalobce: rozsudek Městského soudu v [místo] ze dne 14. 4. 2016 č. j. [spisová značka], rozsudek Městského soudu v [místo] ze dne 7. 12. 2017 č. j. [spisová značka] a rozsudek Městského soudu v [místo] ze dne 17. 10. 2013 č. j. [spisová značka].

10. Žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé jeho trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]31. 10. 2017 sp. zn. 30 Cdo 1291/2017). Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci vedené u Krajského osudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] zproštěn obžaloby, o existenci nezákonného rozhodnutí není pochyb.

11. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

12. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, konstatoval, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

13. Soud prvního stupně při stanovení výše zadostiučinění správně vycházel z povahy trestní věci a z délky trestního stíhání. Stranou jeho pozornosti pak nezůstaly dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, včetně medializace tzv. [název] kauzy, která zde nebyla prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, a to zejména v době zadržení žalobce a jeho teatrální eskorty do budovy policie v poutech za asistence předem informovaných televizních štábů.

14. V soudní praxi je též zastáván názor, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012 sp. zn. 30 Cdo 3867/2011 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1747/2014).

15. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku odkázal na tehdy dva nepravomocné rozsudky Obvodního soudu pro [adresa], které se týkaly dvou poškozených z téže trestní kauzy (poškození [jméno FO] a [jméno FO]), aniž by obvodní soud zohlednil případy, které za porovnatelné označil v průběhu řízení sám žalobce. Tento nedostatek zhojil odvolací soud při jednání.

16. Ve shodě se soudem prvního stupně považuje odvolací soud za nejrelevantnější srovnatelné případy dalších spoluobviněných v tzv. [název] kauze, v níž bylo stíháno celkem osm fyzických osob.

17. Ve věci týkající se poškozeného [tituly před jménem] [jméno FO] byla tomuto poškozenému přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 160.000 Kč (na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 12. 12. 2023 č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 22. 5. 2024 č. j. [spisová značka]). V daném řízení bylo prokázáno, že poškozený [jméno FO] byl stíhán pro identické trestné činy jako žalobce a po stejně dlouhou dobu. Byl ohrožen trestem odnětí svobody v délce 5 až 12 let, nadto mu hrozila náhrada škody ve výši přesahující 27 miliónů Kč. Poškozený byl stíhán v souvislosti s výkonem povolání u [správní orgán 2] na pozici [funkce], této funkce byl po dobu trestního stíhání dočasně zproštěn, nicméně na platu se změna neprojevila a současně po dobu trestního stíhání nadále působil na své primární pozici [funkce]. U poškozeného se objevily problémy se spánkem, které přetrvávají dosud, bylo zasaženo i do jeho rodinného života.

18. Ve věci týkající se [tituly před jménem] [jméno FO] byla této poškozené přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 110.000 Kč (na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 4. 2024 č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [místo] ze dne 16. 10. 2024 č. j. [spisová značka]). Poškozená [jméno FO] byla stíhána pro přečin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 odst. 1 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a, c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, závažného zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu ve formě účastenství, zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku ve stadiu pokusu ve formě účastenství, s nejvyšší trestní sazbou 12 let. Usnesení o zahájení trestního stíhání si převzala dne 23. 1. 2019, téhož dne byla zadržena na pracovišti a propuštěna 24. 1. 2019. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno zprošťujícím rozsudkem dne 6. 5. 2022, trvalo tak 3 roky a 4 měsíce. Žalobkyně pracuje jako [funkce] [správní orgán 3] v [místo], z pracoviště byla odvezena v poutech, došlo k poškození její profesní pověsti. V řízení bylo prokázáno, že poškozená trpěla stresem, nejistotou.

19. Ve věci týkající se [tituly před jménem] [jméno FO] byla tomuto poškozenému přisouzena částka 160.000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy, a to rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 24. 6. 2024 č. j. [spisová značka]. Poškozený [tituly před jménem] [jméno FO] byl stíhán pro spáchání pro spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomocí úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku spáchaný ve formě návodu a pomoci, hrozil mu trest odnětí svobody až ve výši 12 let. Jeho trestní stíhání trvalo od 22. 1. 2019 do 6. 5. 2022, tedy přibližně 3 roky a 3 měsíce. Soud měl za prokázané dopady trestního stíhání žalobce v oblasti pracovní, zdraví a volnočasových aktivit a širokou medializaci stíhání.

20. Ve věci týkající se [jméno FO] byla tomuto poškozenému přisouzena částka 200.000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy, a to rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 8. 2024 č. j. [spisová značka]. Proti poškozenému bylo dne 22. 1. 2019 zahájeno trestní stíhání pro přečin poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) a b), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) trestního zákoníku, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku ukončeného ve stadiu pokusu. Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 16. 10. 2021 ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] zproštěn obžaloby. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v [místo] odvolání svým rozhodnutím ze dne 6. 2. 2022 zamítl. V kompenzačním řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání zasáhlo do výkonu funkce [funkce] [samosprávný celek], kterou poškozený vykonával. Taktéž došlo k zásahu do cti a dobré pověsti žalobce a do rodinného života žalobce. Medializaci věci zde nelze klást k tíži státu, naopak přihlédnuto bylo k excesům ze strany orgánů činných v trestním řízení zejména ve fázi přípravného řízení.

21. Odvolací soud považuje shora uvedená rozhodnutí týkající se zejména poškozených [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] použitá k porovnání s případem žalobce v zásadě za shodná po skutkové i po právní stránce. Jedná se o rozhodnutí vykazující společné znaky ohledně povahy trestní věci a délky trestního stíhání, a obdobné dopady trestního stíhání do osobnostní sféry jednotlivých poškozených. Již v komparaci s vyjmenovanými řízeními je zřejmé, že požadavek žalobce na zaplacení částky 600.000 Kč nemůže obstát, neboť nejvyšší přisouzené zadostiučinění v zásadě identické věci dosáhlo částky 200.000 Kč a žalobci byla přiznána částka ještě vyšší.

22. Tento závěr pak obstojí i ve vztahu k ostatním případům, které v průběhu řízení navrhl ke komparaci sám žalobce. Obecně lze konstatovat, že všechna tři žalobcem označená rozhodnutí nepovažuje odvolací soud v základních parametrech za srovnatelná, neboť se s věcí žalobce míjejí v povaze trestní věci, v délce řízení a odlišnými dopady do osobnostní sféry poškozených. Pokud pak žalobce zmiňoval rozsudek ve věci ochrany osobnosti bývalé [Anonymizováno] [jméno FO], ten je pro komparaci s věcí žalobce zcela nepoužitelný, neboť v něm není řešena otázka náhrady nemajetkové újmy z důvodu nezákonného rozhodnutí.

23. Žalobcem odkazovaný rozsudek Městského soudu v [místo] č. j. [spisová značka] se týkal poškozené, která byla stíhána pro přečin poškozování věřitele pod dobu 19 měsíců. Po dobu trestního stíhání byla žalobkyně omezena ve výkonu dispozičních práv k nemovitostem, byly o ní šířeny pomluvy formou letáků a byla ohrožena úspěšnost její bezpečnostní prověrky u [orgán veřejné moci]. Přiznáno bylo odškodnění ve výši 137.666 Kč. Další žalobcem uváděný rozsudek Městského soudu v [místo] ze dne 17. 10. 2013 č. j. [spisová značka] se týkal poškozených, kteří byli stíháni pro pomoc k trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 trestního zákona po dobu 2 let a tří měsíců. Jedna z poškozených v průběhu stíhání otěhotněla, žila ve velké nejistotě, zda bude moci vychovávat své narozené dítě, jí bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 165.000 Kč, druhému poškozenému 110.000 Kč. V pořadí třetí žalobcem odkazovaný rozsudek Městského soudu v [místo] ze dne 14. 4. 2016 č. j. [spisová značka] se týkal trestního stíhání poškozeného v období od 9. 5. 2005, kdy bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 trestního zákona a trvalo celkem 7 let a 8 měsíců. Významnou okolností zde bylo, že trestní stíhání zcela přerušilo vědeckou činnost poškozeného. Výše přiznaného odškodnění zde činila 550.000 Kč, nutno je však zohlednit přibližně dvojnásobnou délku trestního stíhání oproti věci žalobce.

24. Smyslem srovnání není zcela do podrobností provést srovnání s použitými rozhodnutími, když každé z nich je zejména po skutkové stránce svým způsobem jedinečné. Účelem porovnání je stanovit výši finančního zadostiučinění tak, aby tato výše představovala odškodnění újmy poškozeného s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním v dané věci a zároveň, aby výše odškodnění nevybočovala od odškodnění, které se dostalo nezákonně trestě stíhaným za obdobnou trestnou činnost. Účel provedeného srovnání byl podle odvolacího soudu naplněn a přiznanou výši poskytnutého zadostiučinění ve výši 220.000 Kč považuje odvolací soud za adekvátní.

25. Odvolací soud proto z uvedených důvodů postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku III. o věci samé jako věcně správný potvrdil.

26. Soud prvního stupně postupoval správně při stanovení výše náhrady nákladů řízení, neboť podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněném pod R 40/2014, byla sjednocena soudní praxe závěrem, dle nějž výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše. Závěry těchto rozhodnutí jsou plně použitelné i pro rozhodování v této věci. Odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 pak odvolací soud nepovažuje za přiléhavý, neboť v posuzovaném řízení žalobkyně požadovala zaplacení částky za ztížení společenského uplatnění a náhrady na bolestném v důsledku vážných zranění, které utrpěla při dopravní nehodě a do řízení již vstupovala s relevantním znaleckým posudkem, který vyčísloval požadovanou výši bolestného a ztížení společenského uplatnění, a svůj žalobní nárok konkrétně vyčíslila.

27. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2025 byl novelizován advokátní tarif. Podle ustanovení § 9a odst. 2 advokátního tarifu nově platí, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje a) výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500.000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích, b) částka 30.000 Kč v ostatních případech. Nová právní úprava se však nevztahuje na právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti novely, tj. před 1. 1. 2025.

28. Soud prvního stupně nepostupoval zcela správně při určení výše náhrady nákladů řízení, neboť opomněl honorovat jeden úkon právní služby, kterým bylo částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 5. 2024. K soudem prvního stupně vypočtené částce 22.570 Kč je tedy nutno připočíst ještě odměnu advokáta za tento úkon právní služby ve výši 3.100 Kč, jeden režijní paušál 300 Kč a příslušnou DPH ve výši 714 Kč, tj. celkem 4.114 Kč. Celková výše nákladů řízení před soudem prvního stupně tak dosáhla částky 26.684 Kč, kterou změnou výroku IV. napadeného rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odvolací soud žalobci přiznal, když naopak v základu, ve lhůtě k plnění a v určení platebního místa odvoláním dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2482/23, neboť žalobce v řízení prokázal existenci nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, to podle Ústavního soudu platí i pro rozhodování o nákladech odvolacího řízení) vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za jeden úkon právní služby po 3.100 Kč (sepis odvolání) dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu a paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); dále za jeden úkon právní služby po 9.180 Kč (účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7 bod 6 a § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), to vše navýšené o 21% DPH ve výši 2.736 Kč, což činí celkem 15.766 Kč.

30. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové částce 15.766 Kč k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., pariční lhůta byla prodloužena na 15 dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o plnění z prostředků státní rozpočtu, což je spojeno s potřebou delší doby pro administrativní zajištění platby.

31. Odvoláním nedotčené výroky I. a II. rozsudku nabyly samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.