45 C 91/2023 - 86

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], [Anonymizováno] zastoupený advokátem JUDr. Radkem Šmerdou, Ph.D. sídlem Revoluční 1044/23, 110 00 Praha 1 proti žalované: [Jméno žalované] [Adresa žalované] pro zaplacení 600 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v částce, co do zaplacení 100.000,00 Kč, částečně zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 120.000,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 120.000,00 Kč od 4.5.2023 do zaplacení, a spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 100.000,00 Kč od 4.5.2023 do 24.4.2024, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 380.000,00 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 380.000,00 Kč od 4.5.2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 570 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 600 000,- Kč, způsobené mu v řízení, vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. [právnická osoba].[Anonymizováno]Žalobce uvedl, že řízení začalo usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV ze dne 22. ledna 2019, č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro dva skutky, kterými se měl dopustit [podezřelý výraz] Žalobci hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody s trestní sazbou v trvání od 5 do 12 let a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce [právnická osoba], jakož i uložení povinnosti k náhradě škody, vyčíslené ve vztahu k poškozené České republice ve výši 4 920 000 Kč a ve vztahu k poškozené Evropské unii ve výši 27 880 000 Kč. Žalobce stručně shrnul průběh trestního řízení a doplnil, že ve fází trestního stíhání před policejním orgánem docházelo k porušování jeho práv jako obviněného, jeho advokátovi nebyl opakovaně zaslán protokol z jednotlivých úkonů a jeho námitky byly prakticky všechny státním zástupcem ignorovány. Až v řízení před soudem bylo žalobci dopřáno sluchu. V tomto směru žalobce citoval závěry odvolacího soudu, který 6. května 2022 odvolání dozorujícího státního zástupce a žalobce v souladu s § 256 TrŘ zamítl jako nedůvodná. Žalobce uvedl, že jeho nezákonné trestní stíhání trvalo od 23. ledna 2019 do 6. května 2022, celkem 3 roky a 4 měsíce, přičemž mu způsobilo konstantní zásah do jeho osobnostních práv. Věc byla masivně medializovaná již od přípravného řízení. V případě žalobce, jakožto i ostatních obviněných v téže věci, došlo k zjevnému porušení zásady neveřejnosti přípravného řízení, když je zřejmé, že internetové zpravodajské články informovaly o zahájení trestního stíhání žalobce ve stejnou dobu, kdy obviněným usnesení o zahájení trestního stíhání teprve bylo doručováno, tedy již v dopoledních hodinách dne 23. ledna 2019. Za alarmující žalobce považuje fakt, že někteří spoluobvinění se o zahájení trestního stíhání dokonce prvně dozvěděli ze sdělovacích prostředků a až následně jim bylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno. Dle žalobce tak mohlo dojít k porušení zásady neveřejnosti přípravné fáze trestního stíhání, když již během přípravného řízení byl nafilmován v poutech při příchodu k výslechu, přičemž tyto záběry ještě týž den odvysílala televize v hlavní zpravodajské relaci. Žalobci vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí policejního orgánu nemajetková újma v řadě sfér jeho života, přičemž následky trestního stíhání pociťuje dodnes. Žalobce zcela ztratil důvěru v Policii České republiky a státní zastupitelství. V průběhu trestního řízení se žalobce nemohl zbavit pocitu, že má někdo zájem na tom, aby trestní řízení pokračovalo za každou cenu. Celé řízení si žalobce bral velmi osobně a navždy ho bude vnímat jako osobní křivdu, přičemž jej vnímal jako velmi nestandartní. Nestandardnost trestního stíhání vedeného proti žalobci a ostatním spoluobviněným ostatně konstatoval i soud II. stupně, když závěry předkládané v obžalobě státním zástupcem týkající se zavrženíhodnosti motivace jednání spoluobviněných označil za zbytečná, hloupá a absurdní. Žalobce byl následně na déle než 24 hodin umístěn do cely předběžného zadržení, kde mu byly odebrány jeho dioptrické brýle, v důsledku čehož si žalobce mohl jen s velkými obtížemi přečíst obvinění proti němu vznesená, rovněž mu však bylo odepřeno si celé usnesení o zahájení trestního stíhání přečíst, byť se k němu měl následujícího dne při výslechu vyjádřit. Žalobcovy argumenty, týkající se výkladu předložených důkazů, byly oslyšeny, žádosti jeho advokáta musely být opakovány, což prohlubovalo žalobcovu beznaděj a frustraci. Žalobce byl průběhem trestního řízení a opakovaným obhajováním se před přáteli a známými zcela vyčerpán. Medializací dané kauzy byl navíc navždy odsouzen k dehonestaci, když názor na jeho vinu v dané kauze mají i lidé se kterými se nikdy dříve nesetkal, a kteří si názor na tzv. „[Anonymizováno] učinili toliko z článků dostupných toliko na internetových novinových serverech. Žalobce v důsledku široké medializace čelil i verbálním útokům na svou osobu, nemístným komentářům či urážkám ve veřejném prostoru tyto směřovaly zejména na to jak si vůbec může jako trestně stíhaný vůbec dovolit vyjít ze svého domu, či například, že je dobře, že bylo jeho protiprávní jednání konečně odhaleno. Adresáty těchto urážek a jiných difamujících komentářů byly kromě žalobce i členové jeho rodiny. Trestní řízení vedené proti žalobci mělo neblahý dopad i na jeho rodinu, neboť žalobce se důsledkem zhoršení jeho psychického stavu zcela uzavřel do sebe, nechtěl nikam chodit a jeho nálady byly velmi proměnlivé, přičemž toto doléhalo i na ostatní členy rodiny. Trestní řízení dopadlo na žalobcovu manželku i dceru také v tom smyslu, že veškeré rodinné úspory padly na obhajobu v trestním řízení. Žalobce i jeho žena a dcera ztratili důvěru v Policii České republiky a nevěří, že by je v budoucnu mohla ochránit. Žalobcova manželka v důsledku způsobu předání usnesení o zahájení trestního stíhání policejními orgány a jeho následného vyvedení z obývacího pokoje v poutech, utrpěla šok a [Anonymizováno]. Trestní stíhání se dotklo i dcery žalobce, která musela útoky na svého otce strpět i ve škole, kde od vyučujících i spolužáků slýchala, že obvinění v [Anonymizováno] kradli, přičemž se mělo jednat o závažnou ekonomickou kriminalitu. Dcera byla dále z důvodu šikany pramenící z toho, že je její otec trestně stíhán, nucena skončit s tenisem, stejně tak jako žalobce, který byl nucen omezit své sportovní aktivity s přáteli. Okruh žalobcových přátel se taktéž zmenšil, většina z nich se od něj odvrátila a zůstali mu pouze ti nejbližší. S některými členy širší rodiny a bývalými přáteli jsou styky naprosto eliminovány a vztahy nenávratně zničeny. Trestní stíhání se odrazilo i na žalobcově zdraví, a to zejména psychickém. Již od začátku řízení, kdy probíhaly policejní prohlídky v [Anonymizováno] a domovní prohlídky u některých z obviněných, měl žalobce problémy se spánkem. Žalobce byl nucen vyhledat lékařskou pomoc, byla mu indikována [Anonymizováno], společně se kterou mu byla předepsána i [Anonymizováno]. Současně však v důsledku těchto léků trpěl vedlejšími účinky, [Anonymizováno]. Dodnes občas žalobce pociťuje [Anonymizováno] z toho, co všechno se mohlo stát, a je nucen opět [Anonymizováno]. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce vnímán jako [Anonymizováno], profesionál, který své zaměstnání vždy vykonával s nezbytnou péčí a loajalitou. Se všemi starosty obcí nacházejících se v [Anonymizováno] měl žalobce dobré, v některých případech až přátelské vztah. Podpory se žalobce těšil i [Anonymizováno]. Žalobce své zaměstnání vykonával po dobu několika let vždy rád, s náležitou péčí a loajalitou. [Anonymizováno] chová žalobce ve zvláštní oblibě a kdyby došlo k zákazu výkonu činnosti žalobce spočívající v zákazu výkonu funkce odpovědného vedoucího v orgánech státní správy spadající do resortu [právnická osoba], bylo by to pro něj zdrcující. Trestní stíhání tak nenávratně vedlo ke zničení žalobcovy dobré pověsti a kariéry. Část kolegů se od žalobce během trestního stíhání neodvrátila. Avšak co se týče obchodních partnerů, žalobce prakticky ztratil veškeré vyjednávací pozice. Nemohl ani dokončit již probíhající projekty, včetně probíhajících partnerských projektů s Polskem. Obchodní partneři se žalobce v řadě případů stranili a odmítali se žalobcem komunikovat. Žalobci bylo umožněno nadále vykonávat jeho do té doby běžnou práci. Přesto na něj dopadalo celkové vyčerpání spojené s průběhem trestního stíhání jeho osoby. V důsledku čeho, se žalobce cítil neustále unavený, s tím, že v práci nemá dostatek energie. Zároveň se žalobce cítil, jako kdyby jeho výkonnost neustále klesala. Tyto komplikace musel žalobce rovněž řešit [Anonymizováno]. Žalobce si byl zároveň vědom toho, že pokud nebude zaměstnán hrozí jemu i jeho rodině existenční krize, neboť většinu finančních prostředků vynakládal na úhrady za poskytování právních služeb v souvislosti s vlastním trestním stíháním. Aby byl žalobce schopen materiálně zajistit svou rodinu, musel zpeněžit i některé věci, které vlastnil. K tomuto žalobce uvádí, že byl nucen prodat např. svou zbraň, Tato situace ve svém konečném důsledku pak přispívala ke zvýšení míry stresu a obav, kterým byl žalobce nucen čelit. V období před zahájením trestního řízení se měl žalobce stát jednatelem společnosti [Anonymizováno]., IČ: [IČO]. Po zahájení trestního stíhání žalobce však o tuto možnost přišel a tato možnost mu nebyla nabídnuta ani v období po skončení jeho trestního stíhání. Žalobce po skončení svého trestního stíhání taktéž upustil i od záměru zřízení živnosti a podnikání, neboť měl obavy, že vzhledem k jeho trestnímu stíhání a s tím souvisejícím trvalým poškozením jeho dobré pověsti by pro tuto činnost nenašel potřebné obchodní partnery a jeho podnikání by tak bylo neodvratně odsouzeno k neúspěchu. Trestní stíhání tak navždy zasáhlo žalobcovu čest. V důsledku nezákonného trestního stíhání tak byla žalobci způsobena nemajetková újma, kterou vyčíslil ve výši 600 000 Kč. Žalobce navrhl pro srovnání jím stanovené výše několik rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, a to pod sp. zn. 29 Co 232/2013, sp. zn. 70 Co 282/2017 a sp. zn. 29 Co 375/2015. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 3.11.2022, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne 3. 11. 2022 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu nemajetkové újmy ve výši 600.000,- Kč, která měla být žalobci způsobena v souvislosti s trestním stíháním jeho osoby, vedeným u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. 7T 5/2020. Žalovaná žalobce dne 5. 6. 2023 informovala, že jeho nárok žalobce nelze aktuálně věcně posoudit, protože jí nebyl zapůjčen soudní spis ve věci, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. [právnická osoba]. Z tohoto důvodu žalovaná sporovala splnění všech podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu a nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. (existence nezákonného rozhodnutí, vznik škody a nemajetkové újmy a stejně tak i existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a škodou a nemajetkovou újmou). Na základě shora uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítnul a přiznal žalované náhradu hotových výdajů.

3. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět s tím, že dne 24.4.2024 obdržel od žalované částku 100 000,- Kč na vypořádání jeho nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání, a to dle doplňujícího stanoviska žalované ze dne 1.2.2024.

4. Sdělením Ministerstva spravedlnosti ze dne 5.6.2023 byl žalobce prostřednictvím svého právního zástupce informován, že Ministerstvo spravedlnosti obdrželo 3.11.2022 jeho žádost o předběžné projednání nároku v dané věci. Žalobce obdržel sdělení dle doručenky 4.11.2022.

5. Doplněním důkazů do spisu ze dne 15. listopadu 2022 žalobce doplňoval důkazy ke své žádosti o předběžné projednání nároku Ministerstvu spravedlnosti.

6. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti z 1.2.2024 byl nárok žalobce, co do nemajetkové újmy vypořádán a žalobci byla přiznána částka 100 000,- Kč.

7. Dle informace o příchozí platbě z [právnická osoba] byla 24.4.2024 zaúčtována příchozí platba od Ministerstva spravedlnosti ve výši 100 000,- Kč se zprávou pro příjemce „odškodnění [jméno FO]“.

8. Usnesením Policie ČR ze dne 22.1.2019, č.j. [Anonymizováno] bylo zahájeno trestní stíhání fyzických osob, celkem 9 fyzických osob (včetně současného žalobce) a jedné právnické osoby, společnosti [právnická osoba]. Konkrétně v případě žalobce se jednalo o podezření [podezřelý výraz]

9. Sdělením práv zadržené osoby ze dne 22.1.2019 byl žalobce (stejně jako další dvě osoby) informován o svých právech v trestním řízení.

10. Poučením o provedení prohlídky osoby a rovněž prohlídky fyzické osoby s využitím přímých fyzických kontaktů nebo přímého pozorování odhaleného těla osoby ze dne 23.1.2019, byl žalobce poučen o svých právech během těchto úkonů, které měly proběhnout během jeho zadržení na policejní stanici.

11. Dle Protokolu o výslechu obviněného z 24.1.2019 byl od 8:00 do 8:40 vyslechnut žalobce za účasti svého právního zástupce a právních zástupců ostatních obviněných.

12. Dle Pokračování protokolu o výslechu obviněného z 24. ledna 2019 bylo ve výslechu žalobce pokračováno v 17:50 hod. a výslech skončil ve 20:06 hod.

13. Usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28. února 2019 bylo rozhodnuto o zamítnutí stížnosti obviněných proti zahájení trestního stíhání, včetně tedy současného žalobce.

14. Blanketní stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 25.1.2018 se žalobce bránil trestnímu řízení. Svou stížnost žalobce dále doplnil ve dnech 15.2.2019, 27.2.2019 a 28.2.2019, kdy mimo jiné uváděl obtížnou orientaci v daném usnesení z důvodu jeho rozsahu a koncepce.

15. Návrhem na předběžné projednání obžaloby ze dne 13.8.2020 se žalobce dožadoval přednostního projednání věci a zastavení daného trestního stíhání.

16. Žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu a návrhem na postup podle § 172 odst. 1 trestního řádu ze dne 27.11.2019 žalobce navrhoval, aby byl přezkoumán rozsah opatřených důkazů a jejich obsah a pokud se neobjeví nějaký důkaz nový, kromě požadovaného opakovaného výslechu, aby na tuto situaci státní zástupce reagoval tak, jak mu ukládá § 172 odst. 2 trestního řádu.

17. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové 7 [právnická osoba] ze dne 16.11.2021 byli obžalovaní (včetně současného žalobce) zproštěni obžaloby, když v žalobním návrhu označený skutek není trestním činem.

18. Žádostí obhájce o zaslání protokolu o úkonech trestního řízení ze dne 9.1.2020 žádal [tituly před jménem] [jméno FO] o zaslání protokolů o všech úkonech trestního řízení v dané věci s tím, že potvrdil převzetí protokolu o výslechu svědkyně z 7.1.2020 a zdůraznil procesní práva obhájce obviněného, potažmo i obviněného.

19. Obžalobou Krajského státního zastupitelství v [adresa] ze dne 9.3.2020 byl žalobce viněn pod bodem I. obžaloby z [podezřelý výraz] 20. [podezřelý výraz].

21. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [Anonymizováno] ze dne 6.5.2022 byla odvolání státního státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a obžalovaného [Jméno žalobce] zamítnuta. Odvolací soud, poté co shrnul skutková zjištění k jednotlivým skutkům, konstatoval v bodu 22. odůvodnění, že „V popsaném a prokázaném skutku [tituly před jménem] [jméno FO] nelze spatřovat naplnění žalovaného trestného činu dle § [Anonymizováno] trestního zákoníku, neboť obžalovaný tímto jednáním neporušil žádný právní předpis ani důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, nikterak nenarušil zájem společnosti na ochraně životního prostředí a svým jednáním nepoškodil ani neohrozil půdu, vodu, ovzduší nebo jinou složku životního prostředí. V popsaném skutku pak nelze spatřovat ani naplnění právního posouzení jako [Jméno žalobce] Dále v bodu 27 odůvodnění odvolací soud uzavřel, že „Uvedená jednání na věci zúčastněných osob byla prokázána, nebyla však prokázána zavrženíhodná a společensky škodlivá motivace tohoto jednání. I ve vztahu ke skutku pod bodem II. obžaloby provedl nalézací soud obsáhlé dokazování a provedené důkazy pečlivě vyhodnotil v odůvodnění svého rozhodnutí. Z jeho zde vyjádřených správných úvah je třeba zdůraznit, že nejen proklamovaným, ale také logicky správným faktickým hlavním cílem projektu [Anonymizováno] bylo zajištění návštěvnosti [Anonymizováno] i v méně navštěvovaných lokalitách a odlehčení turisticky exponovaným místům v oblasti. Je pochopitelné, že ze zajištěné návštěvnosti mají prospěch v místě se nacházející firmy a že proto společnost [právnická osoba] provozuje [Anonymizováno], která je v majetku města [jméno FO] pod [jméno FO] a na pozemcích [Anonymizováno] bezplatně. Tyto společensky prospěšné vztahy a příkladné jednání zúčastněných osob, napomáhajících přes veškeré obtíže naplnění společensky prospěšného cíle, bylo podanou obžalobou naprosto zbytečně, hloupě, absurdně a protiprávně kriminalizováno, neboť nebyla prokázána a naopak byla vyvrácena spekulativní tvrzení obžaloby o zavrženíhodné motivaci jednání zúčastněných, o jejich vybočení z mezí platných zákonných předpisů a jim svěřených pravomocí. V této souvislosti je nesmyslné tvrzení obžaloby, že starosta [jméno FO] jednal v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 zák. č. 128/2000 o obcích, neboť toto ustanovení zcela obecně ukládá obci povinnost účelně a hospodárně využívat majetek obce a pečovat o jeho rozvoj. … Není rovněž zřejmé, v jakém jednání starosty [Anonymizováno] a jeho údajných pomocníků obžaloba spatřuje i nadále nepravdivé a hrubě zkreslené údaje uvedené v žádosti o poskytnutí dotace (zákonný znak skutkové podstaty jednoho z žalovaných zločinů), když bylo v proběhlém řízení bez důvodných pochybností prokázáno, že [Anonymizováno] bylo informováno o tom, že město [adresa] uzavřelo smlouvu o provozování [Anonymizováno] s jiným subjektem, přičemž toto je možné, neboť se v takovém případě nepřevádí žádný majetek a provoz je zajišťován bezúplatně. Tyto skutečnosti vyplývají jednoznačně a bez pochybností z výpovědí pracovníků [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]. Ani uzavření nové nájemní smlouvy mezi vlastníkem pozemků a jejich nájemcem pro [Anonymizováno], učiněné v zájmu udržitelnosti projektu po zjištění, že starou nájemní smlouvu nelze prodloužit, nelze označovat za protiprávní, neboť zákon takovýto postup připouští a jedná se o svobodné vyjádření vůle dvou svéprávných subjektů, za které v daném případě jednaly k tomu oprávněné osoby. … Kriminalizace shora popsaných jednání obžalovaných je v rozporu se dvěma z klíčových zásad trestního práva hmotného, a sice se zásadou zákonnosti (§ 12 odst. 1 trestního zákoníku) a se zásadou podpůrného používání trestní represe (§ 12 odst. 2 trestního zákoníku). V rozporu se zásadou zákonnosti (legality) byli v daném případě žalováni obžalovaní, aniž by jejich v obžalobě popsané jednání bylo podřaditelné pod zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, kladených jim za vinu, vyjma spekulativně dovozované, ale neprokázané, zavrženíhodné motivace jejich činů. V rozporu se zásadou podpůrného používání (subsidiarity) trestní represe byla na obžalované podána obžaloba, aniž by byl především zkoumán společenský dopad jejich jednání, tedy míra jeho společenské škodlivosti a z tohoto pohledu pak otázka adekvátnosti uplatňování trestní odpovědnosti jako nejzazšího prostředku k ochraně právního řádu a jím chráněných hodnot a vztahů. … V podrobnostech lze odkázat na pečlivé vyhodnocení provedených důkazů k této části obžaloby v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu pod bodem 58., se kterým se odvolací soud ztotožňuje.“ 22. Vyjádřením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 6.12.2019 byla žádost žalobce o přezkoumání postupu policejního orgánu, návrh na zastavení řízení ve vztahu k žalobci, návrhy na dokazování a návrh na vyslechnutí žalobce přímo státním zástupcem, vyhodnoceny převážně jako liché s tím, že státní zástupce předal návrhy na dokazování policejnímu orgánu, ve zbývající části se žádostí odmítl zabývat.

23. Žalobce je jako jeden z obviněných označen v článku „[datum].

24. V článku „[právnická osoba] V článku jsou doprovodné fotografie osob s rouškami přes obličej.

25. V článku „Krkonošská kauza: [jméno FO] i bývalý ředitel KRNAPu nevinní, potvrdil soud“ ze 6.5.2022 V první větě článku je uvedeno: „Soud obžalobu označil za chaotickou a hloupou.“ V článku je žalobce uveden, jako někdejší ředitel KRNAPu, který byl trestně stíhán.

26. V článku „[jméno FO] byl dokonce žalobce vyobrazen na doprovodné fotografii v jednací síni s rouškou přes obličej s komentářem „[Jméno žalobce].“ 27. V článku z [jméno FO]

28. V článcích [Jméno žalobce].

29. Svědek [jméno FO], kamarád žalobce, v dané věci vypověděl, že se žalobcem prožíval celou kauzu prakticky již od začátku. Trestní stíhání žalobce nečekal, svou práci celý život vykonával velmi svědomitě, ctil veškeré předpisy, které s jeho prací souvisely a snažil se regionu pomoci. Dle svědka celá věc byla vyvolána skupinou osob, které za trestním stíháním sledovali své vlastní cíle. Proces tak z tohoto pohledu byl dle svědka zmanipulovaný právě organizovanou skupinou. Díky způsobu, kterým policie žalobce předvedla, vidělo mnoho lidí v médiích, že je trestně stíhán. Žalobce trestní stíhání zlomilo, a ačkoliv se jej svědek snažil přesvědčit, aby neztrácel naději, přesto měl žalobce obavy, že během jeho působení v [Anonymizováno] mu někdo něco podstrčil, čeho si nebyl zcela vědom vědomě. Ač sám žalobce měl jistotu, že sám nic neprovedl, zůstávala určitá pochybnost ve směru nevědomého podpisu. Začal [Anonymizováno], ale byl v důsledku [Anonymizováno]. Pokud jde o organizovanou skupinu, která v dané oblasti figurovala, svědek uvedl, že se jednalo o osoby spojené s panem [Anonymizováno] a politickou oblastí. Cílem skupiny bylo poškodit lokalitu [jméno FO] a k vlastním cílům ji využít, protože hodlali stavět apartmánové domy v dané oblasti a [Anonymizováno] jim v tom bránil. Jejich činnost byla poměrně sofistikovaná. Vždy podávali na policii několik trestních oznámení, která byla v prvních etapách většinou odložena. Vzhledem četnosti k dalších pokusů pak skupina byla úspěšná, když v některých případech bylo ve vyšetřování pokračováno. Činnost organizované skupiny spočívala například v tom, že se přihlásili do tendru na reklamu na [Anonymizováno] jménem menšího provozovatele. V okamžiku, kdy byl vyhlášen vítěz výběrového řízení, podali trestní oznámení, že město na tendru prodělává a město následně tendr zrušilo a oslovilo jejich zprostředkovatele. Následně však skupina od nabídky ustoupila s tím, že se pouze dotazovala. Městu tím pádem nezbylo nic. Tímto způsobem skupina iniciovala řadu trestních stíhání proti osobám, které stály proti jejich zájmům. Většina trestních oznámení byla odložena. Skupina však následně našla několik policistů z jiného města a prostřednictvím nich své útoky dál stupňovala. Tato činnost v podstatě pro organizovanou skupinu skončila bez větších následků, protože oběti falešných trestních oznámení obvykle měly co dělat, aby zvládli své trestní stíhání a již se nechtěli zúčastňovat dalších procesů. Stejně tak žalobce, který již nebyl psychicky schopen se do toho dále angažovat. Činnost této skupiny v oblasti není veřejně známá a pro veřejnost naopak zůstávají pouze nevyřešená trestní oznámení či neukončená trestní stíhání. Vzhledem k tomu, že média avizovala způsobené enormní škody v rámci desítek milionů korun, vnímala toto veřejnost velmi citlivě. Lidé se na žalobce dívali velmi negativně, dokonce i ve škole jeho dcera byla vystavena slovním útokům a narážkám. Na základě prvních udání policie nic nenašla, nicméně docílila toho, že mohla rok odposlouchávat obviněné. Následně však její závěry byly zcela rozmetány v rámci soudního řízení. Až soudy jasně popsaly, že se jednalo o šikanu ze strany policie a státního zástupce ve vztahu k obviněným. Právě před soudem se dle svědka projevil naplno nekalý úmysl členů organizované skupiny, neboť tito při výsleších nebyli schopni kvalifikovaně odpovědět, z jakého důvodu podávali trestní oznámení. Svědek byl svědčit již v jiné věci jiného poškozeného v témže trestním stíhání a konstatoval, že rovněž i pro něj stejně jako pro žalobce de facto skončil normální život. Oba byli nuceni řešit případ ve školách svých dětí. Žalobce hodně navštěvovala sportovní aktivity, byl společenský, ale po zahájení trestního stíhání přestal komunikovat se svým okolím. Nyní je těžké vrátit jej zpět do života, protože neustále se snaží vypořádat s tím, kdo se na něj díval skrz prsty či jej přestal zdravit. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce velmi schopný člověk, což ho vyneslo až na jeho pozici. Po dlouholeté praxi se nakonec žalobce rozhodl odejít do privátní oblasti, aby si zabezpečil finančně svůj život. Vzhledem k trestnímu stíhání se mu prakticky možnost nějakého dalšího kariérního růstu zamezila. Žalobce měl slíbenou vyšší pozici ve společnosti, která se zabývá lesními stezkami a měl pracovat rovněž i na úrovni celoevropské struktury. Před zahájením trestního stíhání byl žalobce společenský, se svědkem chodili dvakrát týdně na tenis, jezdili spolu i na dovolené. Žalobce se účastnil společenských akcí a byl oblíbený, po zahájení trestního stíhání prakticky toto všechno ustalo. Žalobce přestal chodit do společnosti a byl vůbec problém k němu najít cestu. Komunikoval se svědkem maximálně dvakrát do měsíce a více nechtěl. O trestním stíhání žalobce se hovořilo v širším okolí, jednalo se o hlavní téma hovorů, protože když byl žalobce v poutech veden policisty, každý si udělal závěry o jeho vině. Řada lidí poté vyjadřovala přes svědka žalobci svou podporu, naopak jiní pouze mlčeli. Žalobce měl v souvislosti s trestním stíháním psychické problémy, nechtěl však nikam veřejně chodit a svědek mu zajistil [Anonymizováno] přes společného známého lékaře, který mu je předepsal. Žalobce se obával chodit k místním lékařům [Anonymizováno]. Žalobce si během trestního stíhání stěžoval, že jej neustále řeší v hlavě a není kvůli tomu schopen spát. Pokud jde o manželku žalobce, svědek věděl, že ta rovněž nesla trestní stíhání. Nechtěla chodit mezi lidi a brala trestní stíhání jako velkou nespravedlnost. Rodina žalobce se v té době semkla do sebe. Pokud jde o organizovanou skupinu, její ataky probíhaly již zhruba 3–4 roky před zahájením trestního stíhání proti žalobci. Týkaly se však jiných osob. Jednalo se o skupiny okolo pana [Anonymizováno] a dvou zástupců neúspěšné politické strany v komunálních volbách. Svým jednáním se snažili útočit především na zastupitelstvo. Žalobce v podstatě byl vtažen do jejich sporů. Organizovaná skupina využila prakticky veškerá možná řešení, nakonec přešla na smyšlené dotační podvody. V rámci svých cílů organizovaná skupina neváhala poškodit osobní pověst jedince, ten pro ně prakticky nic neznamenal. Primárním cílem skupiny byl byznys. Pokud jde o trestní stíhání žalobce, svědek si již nebyl jist, kdy zhruba probíhalo. Tipoval, že přibližně před 5-6 lety, pro něj osobně trestní stíhání bylo zahájeno okamžikem, kdy viděl reportáž v televizi o tom, že žalobce se měl dopustit nějakého trestného činu a má být za tímto účelem vyslýchán. V té době rovněž byli stíháni i někteří zaměstnanci ze svědkovy firmy právě v souvislosti s touto kauzou. Jednalo se o jednatele společnosti [právnická osoba], [adresa]. Kauza probíhala pravděpodobně ještě před covidem. Pokud jde o pana [Anonymizováno], ten vyhrožoval de facto celému svému okolí, nejen zastupitelům, ale rovněž i [Anonymizováno], protože v této oblasti měl své zájmy a úřady mu neschválili řadu projektů. [jméno FO] veřejně prohlašoval, že má známé na policii a že se bude všeobecně odvolávat a případy zdržovat.

30. Svědek [jméno FO], kolega žalobce a dle svých vlastních slov nyní již i přítel ve věci uvedl, že žalobce zná přibližně od roku 2015 a od roku 2018 jsou kolegové. Žalobce si pamatuje jako mimořádně veselého člověka se spoustou ambicí a radosti, nejen z práce, ale i ze života. Jeho přístup byl i rovněž jedním z důvodů, proč byl osloven, aby vstoupil do společnosti svědka, kde měl zastávat funkci člověka, který hledá nové projekty nejen v rámci republiky, ale po celé Evropě. Jednalo se o společnost [Anonymizováno] zabývající se projekty ohledně [Anonymizováno]. Se žalobcem se v podstatě uvažovalo jako s nástupcem jednoho z jednatelů, který měl odejít zpět do Německa. Poté však přišla [Anonymizováno] a žalobce se změnil. Jeho postoj k životu byl zcela odlišný, jednalo se najednou o člověka bez chuti do života a svědek o něj měl i často strach. Pokud jde o pracovní plány, od těch bylo upuštěno a firma v podstatě očekávala výsledek trestního stíhání. Bohužel po covidu se změnila celkově situace ve společnosti i ve firmě. Rozvoj, který dříve ve společnost vykazovala, již není tak prudký a společnost již nepotřebuje druhého jednatele, byť žalobce nadále ve společnosti působí, již jednatelem nebude. Celou situaci se svědek snažil se žalobcem společně řešit. Považoval to za velmi důležité, ale po začátku kauzy se žalobce hodně změnil. Byl apatický, hodně spal a neměl drive. Svědek uvedl, že v průběhu práce potřebovali jezdit různé dlouhé cesty a střídat se v řízení. To bohužel se žalobcem nebylo možné, neměl energii, což svědek chápal, současně však nechtěl o žalobce jako o velmi kvalitního pracovníka přijít. Pokud jde o jednatelství, momentálně je pocovidová situace jiná než předtím, ve firmě se změnily priority a v současné době není s dalším jednatelem počítáno, až budoucnost ukáže, jestli bude zapotřebí další jednatel a žalobce bude moci kariérně i finančně růst. Svědek několikrát hovořil s manželkou žalobce a snažil se ji uklidnit. Nicméně situace v rodině žalobce byla špatná. Během telefonických hovorů svědek cítil, že paní [jméno FO] celou situaci velmi psychicky těžce nese, snažil se jej podpořit. Během trestního stíhání se žalobce změnil, komunikace s ním probíhala zcela odlišně než jindy, žalobce měl myšlenky úplně jinde, anebo byl případně i pod vlivem prášků, které mu pomáhaly situaci zvládnout. Manželka žalobce se trápila nevědomostí ohledně výsledků daného řízení. Vzhledem k tomu, že žijí na malém městě, celkově trestní stíhání pro oba působilo mnohem hůře, protože se tím zabývalo velké množství lidí. V tomto směru svědek manželku žalobce uklidňoval, že vše dobře dopadne, byť prvotně netušili, před čím vlastně stojí. I pro svědka samotného bylo trestní stíhání žalobce zcela nepochopitelné. Svědek nechápal, že může dojít tak lehce k obžalování nějaké osoby. Psychický stav žalobce se po trestním stíhání poněkud zlepšil, ale ještě dlouho to nebude ten samý člověk, kterého znal svědek před trestním stíháním. Pokud jde o firmu Zážitkové akademie, její vzestupné výsledky zastavila doba covidová, důvodů však bylo více, pokud jde o zvýšené odměny žalobce, ten i během doby covidové mohl dostávat zvýšené odměny, protože byl zodpovědný za rozvoj dané společnosti, na tom covid ničeho nezměnil. V současné situaci restrukturalizace firmy s dalším jednatelem nepočítá, momentálně firma nastavila jiný vzorec. Nakolik je efektivní, ukáže teprve budoucnost. Dle svědka však v případě, že by žalobce byl jejím jednatelem, byla efektivita mnohem větší. Jeho kariérní postup ve společnosti byl domluven ještě před covidem, včetně rozvoje firmy. Samotné trestní stíhání však jakýkoliv další postup v tomto směru zastavil. Žalobce měl jeden z nejvyšších kreditů v dané oblasti a trestní stíhání mu tak zasáhlo do života i ve finanční oblasti, protože se po několika leté praxi rozhodl odejít soukromé sféry, chtěl tak zabezpečit svou rodinu. Trestní stíhání mu však znemožnilo kariérní růst. Žalobce měl být jednatelem firmy, která vytváří stezky. Časem se mohl vypracovat i do celoevropské struktury. Dle svědka svědek se žalobcem před zahájením trestního stíhání chodil dvakrát týdně na tenis, jezdili společně na dovolené, účastnili se společenských akcí a žalobce byl oblíbený. Po trestním stíhání to vše zcela utichlo. Žalobce zůstával doma a byl problém k němu najít cestu, se svědkem se tak potkával zhruba dvakrát do měsíce a ani nechtěl komunikovat ve společnosti. Trestní stíhání žalobce rezonovalo společností, protože v médiích byl zobrazen jako údajný pachatel v poutech, každý hned považuje trestní stíhání za hotovou věc a pouze blízké okolí dávalo přes svědka žalobci najevo svou podporu. Pokud jde o zdravotní obtíže žalobce, během trestního stíhání svědek uvedl, že si je vědom, že měl [Anonymizováno] problémy, nechtěl vyhledat veřejně nějakou pomoc a svědek mu za pomoci svého známého lékaře zajistil [Anonymizováno]. Ta pomáhala žalobci spát. Stěžoval si na to, že mu neustále v hlavě probíhá celý případ a není schopen spát. Pokud jde o manželku žalobce, ta trestní stíhání rovněž těžce nesla. Nechtěla chodit mezi lidi a brala to jako velkou nespravedlnost. Jejich rodina se shlukla do sebe. Pokud jde o organizovanou skupinu, ta v lokalitě působila již zhruba tři nebo čtyři roky před zahájením trestního stíhání. Snažila se prostřednictvím svých útoků atakovat místní zastupitelstvo a žalobce se mimo jiné ocitl v podstatě mezi dvěma tábory, táborem obžalovaných a žalujících. Protože skupina již neměla další možnosti, přišla s tvrzenými podvody v rámci dotačních programů, skupina svým cílům podřídila veškerou aktivitu a šla si za svým cílem bez ohledu na to, koho poškodí. Svědek si již přesně nepamatoval, kdy trestní stíhání žalobce probíhalo. Odhadem podle něj se jednalo zhruba o období před pěti či šesti lety. Pro něj osobně to začalo okamžikem, kdy viděl reportáž v televizi, která se přímo týkala nejen žalobce, ale rovněž i svědkových zaměstnanců ve firmě. Pokud jde o informace o trestním stíhání, ty byly spíše dříve v televizi než takzvaně v rukou obviněných. Jednalo se snad o dobu ještě před covidem. Jednou z hlavních postav organizované skupiny je pan [jméno FO], který prostřednictvím různých výhrůžek v celém kraji v podstatě drží celé okolí v šachu. Ten se netají tím, že proti veškerým rozhodnutím se bude odvolávat a snažit se věc prodlužovat. Žalobce v tomto směru byl v podstatě vtažen do pavučin této organizace. Obdobně jako zaměstnanci firmy [právnická osoba], ve které je svědek ředitelem z této firmy, byl obviněn například její jednatel.

31. Svědkyně [Jméno žalobce], manželka žalobce, ve věci vypověděla, že již prvotním šokem pro ni bylo zatčení žalobce přímo u nich doma. Navzdory jejím prosbám policisté odvedli žalobce v poutech skrz obec. Druhý den pro něj jela do [adresa], kde byl propuštěn. Postupně tak jim začalo celé náročné období a manžel ji informoval, že se pravděpodobně potáhne velmi dlouho mezidobí, začala fungovat rovněž i média a televize. Pro oba začalo velmi těžké období. A svědkyně požádala svého manžela a aby jí [Anonymizováno]. On sám se v celé kauze snažil pokračovat. Svědkyně vnímala urážky lidí při procházkách v okolí, narážky lidí na ulici. Byť se kolegyně chovaly kolegiálně, sledovaly ji podezíravé pohledy, když vycházela reportáž v rádiu. Nejhůře se svědkyně dotklo to, že se celé trestní stíhání dotklo i její dcery. Jednalo se o premiantku na gymnáziu a ve škole při hodinách zeměpisu si zeměpisář neodpustil prohlášení o [Anonymizováno] a rozkrádání v jejím průběhu. Dcera potom strávila celý den s pohledem do země a přijela s pláčem domů. Byla však silná a do školy i nadále chodila. Zhruba po dvou až třech letech se již zdravotní stav svědkyně zhoršil natolik, že byla nucena změnit lékaře a za pomoci obvodní lékařky tak byla schopná řešit [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. V průběhu trestního stíhání si manželé již průběžně svým způsobem zvykli na to, že jsou v maloměstě středem pozornosti, kdy neustále potkávají stejné lidi, kteří se hodlali o celé situaci bavit. Mimo jiné zažila svědkyně například situaci, kdy i švadlena, která měla opravit dceři šaty do tanečních, dala najevo, že o celé kauze ví. Svědkyně s dcerou měli v prvním okamžiku obavu, že jim nevyhoví a šaty neupraví. Při procházkách například zažili scénu, kdy přímo před rodinou jakýsi muž žalobci řekl, že měl být již dávno zavřený. Celé trestní stíhání mělo na svědkyni natolik negativní vliv, že již přestala věřit ve slušnost v tomto státě. Když dcera přišla ze školy uplakaná, snažila se jí svědkyně vysvětlit, že funkce žalobce byla částečně i politickou funkcí a že vždy budou lidé, kteří o politicky exponovaných osobách budou šířit své názory. Dcera naštěstí situaci poměrně dobře zvládla, měla tři kamarádky, se kterými se přátelila nejvíce. Zásadní dopad však mělo trestní stíhání na sportovní aktivity dcery. Jeden z rodičů dětí, které trénovaly tenis, se neopomněl o trestním stíhání zmiňovat a v důsledku toho dcera postupně na tréninky nechtěla jezdit, až přestala sportovat úplně. Společně tak chodily s rodinou jen na procházky, na dovolené moc nejezdily, když ani na to nebyla nálada. Byť dcera celou situaci zvládla bez jakékoliv medikace, byla smutná a zhruba rok nikam nechodila. V televizi poté již konečně přestalo být probíráno, jak moc závažného trestného činu se měli obžalovaní dopustit, již přestali ukazovat záběry jejího otce vedeného v poutech. A i učitelé ve škole se situace nabažili a přestali se v ní vyžívat. Rodiče se snažili dceru co nejméně případem zatěžovat a nebavit se o tom před ní. Nechtěli, aby si odnesla do života názor, že společnosti je zkažená. Dcera se dokonce dokázala se situací vypořádat natolik, že ji přijali na První lékařskou fakultu bez přijímaček. Prozatím vypadá situace tak, že dcera s největší pravděpodobností místo, kde se natolik probíralo trestní stíhání jejího otce s radostí opustí a půjde do světa. Podala si totiž přihlášku do Dánska, což svědkyně kvituje s tím, že ve Skandinávii je společnost přece jen už trochu jinde. Navíc tam lidi svým způsobem si připraví a pomůžou jim zařadit se do společnosti. Dcera nebude muset poslouchat různé uštěpačné poznámky. Svědkyně v této situaci konstatovala, že ji velice mrzí, že lidé obecně nechápou, že policie zcela nehorázně poškodila slušného člověka, který ve své pozici působil 10 let. Veškeré finanční kontroly měl v pořádku a nebylo mu co vytknout. Svědkyně uvedla, že nechápe, jak si vůbec mohl někdo dovolit jej tímto způsobem sebrat, zveřejnit v médiích a ani se neomluvit. Pozastavila se nad tím, že nebyl k soudnímu jednání či k policejnímu výslechu nijak předvolán, ale rovnou předveden, což se dle jejího názoru děje především v totalitních režimech. V Dánsku by dcera žalobce a svědkyně měla studovat obchodní psychologii, protože by chtěla lidem pomáhat. Žalobce byl před zahájením trestního stíhání nesvůj, říkal, že se blíží nějaký problém, což mu svědkyně vyvracela s tím, že odcházel z [Anonymizováno] s čistým štítem i pověstí, dokonce s nabídkou místa na [Anonymizováno]. Jedná se tak o pověst, kterou v dnešní době má málokdo. Svědkyně však netušila, že dojde k udání, které v podstatě poškodí pověst žalobce ve veřejných kruzích. Fungovali proto zcela normálně, střídali se s dcerou na turnajích, jezdili na dovolené, manžel sportoval. A celkově se jednalo o jedno z mála manželství, které neprošlo krizí a u kterého nedošlo k rozvodu. Jakmile došlo k trestnímu stíhání, žalobce přestal vycházet ven. Bral [Anonymizováno], které mu napsal lékař. Zatímco svědkyně se jej snažila podpořit, dlouhé trestní stíhání však dolehlo i na ni a zanechalo na ní své následky. Zmizel pozitivní přístup k životu. Oba začali uvažovat o společnosti v zemi zcela jinak. Svědkyně dokonce konstatovala, že dospěla k závěru, že slušný člověk je v této zemi zadupán, zatímco prosperovat můžou jenom lumpové a prospěcháři. Pokud jde o trestní sazbu, která žalobci hrozila, svědkyně si již nebyla jistá, o jakou se jednalo. Pravděpodobně snad i 12 let vězení, což je sazba trestů, které obvykle dle vědomí svědkyně bývají za vraždu. Svědkyně nedokázala pochopit, že je ve výších trestu takový nepoměr. Žalobce sám na ni šel několikrát čekat do práce, protože nebyl schopen se soustředit sám na práci, byl napjatý a obával se, že přijde zase další obsílka od soudu. Následovaly poté existenciální a finanční starosti. Soudní výlohy dlouze táhnoucího se řízení byly nemalé a svědkyně dokonce zvažovala o prodeji domu a zakoupení bytu. Prioritou však pro oba rodiče byla dcera a její studium na vysoké škole. Oba se snažili, aby neodešla do života se stigmatem a hořkostí, ale s nadhledem. Oba se snažili dceru chránit, ačkoliv je jí již 19 let, je empatická a své rodiče rovněž podporuje. V době trestního stíhání však byla velmi citlivá a snažila se otce alespoň obejmout a říct mu, že vše dobře dopadne. Pokud jde o širší rodinu, žalobce měl plnou podporu rodičů svědkyně, kteří nevěřili, že by se něčeho špatného dopustil. Bratr svědkyně si až trapně opakovaně pouštěl reportáž, kdy žalobce odváděli v poutech s komentářem, že tomu nemůže uvěřit. Rodiče žalobce se ze situace téměř zhroutili, proto se je snažili oba manželé po určitou dobu nenavštěvovat, aby nevyvolávali hovory ohledně daného problému. Nechtěli celou situaci dokola řešit. Pokud jde o kamarády, žalobce na ně částečně i po nějakou dobu zanevřel. Přestal se věnovat svým sportům a koníčkům a držel se více doma. Dcera u sportu, respektive u tenisu zůstala, ale sportuje již jen rekreačně. I v průběhu tréninku pociťovala, že ji kamarádky a bývalé soupeřky v podstatě vynechávají. Nikdo již nepřišel, aby si s ním zahrála čtyřhru proti ostatním. Přestala tam jezdit, protože se necítila být vítána. Dle svědkyně však byla nadějná, jednalo se o tzv. dvanáctibodovou hráčku v baby tenisu, což jsou dobré výsledky. Rodiče dokonce uvažovali o tom, že by nechali dát dceru hrát profesionálně. Trestní stíhání však celou tenisovou kariéru utlo. Když se svědkyně po zdravotní stránce již cítila natolik zle, že byla nucena vyhledat lékařku, ta jí sdělila, že má [Anonymizováno] a po zjišťování anamnézy dospěla k závěru, že dlouhé stresové období téměř čtyři roky tomuto tlaku přispívá. Lékařka předepsala svědkyni [Anonymizováno] nezabraly, následně museli vyzkoušet [Anonymizováno]. Ten zřejmě bude muset svědkyně brát již doživotně. Lékařka nasadila svědkyni rovněž [Anonymizováno], za která se svědkyně nejprve velmi styděla. Ale protože již.[Anonymizováno], dostávala další [Anonymizováno] bere svědkyně denně, aby ji udržela v určité rovině, doplňkové, byť silnější léky, časem zcela vysadí. Léky na vysoký tlak však již bude muset brát celoživotně. Zpočátku, když svědkyně požádala svého manžela o zajištění nějakých léků na uklidnění, byla plná optimismu a věřila, že slušným lidem se něco podobného stát nemůže. Že si žalobce svou pravdu obhájí. Medikaci tak brala relativně krátce. Trestní stíhání však trvalo velmi dlouho. Neustále chodily obsílky k jednání či k policii. Vše se stupňovalo a pak již zhruba po třech letech vygradovalo natolik, že byla svědkyně nucena vyhledat odbornou pomoc. Lékům se však zpočátku bránila, protože na nich nechtěla být závislá. Svědkyně je profesí sekretářkou ředitele, 15 let takto působila v [adresa], poté skončila se svou kariérou, pět let jezdila závodně s dcerou po jejích tenisových turnajích, protože nebylo technicky možné zvládnout cesty do Valašského Meziříčí, další den do Opavy, třetí den do Aše a současně chodit do práce. Věnovala se tak proto dceři na maximální úvazek. Když začaly problémy s trestním stíháním a dcera přestala hrát tenis, svědkyně se snažila žít normální život. Na původní místo se již vrátit nechtěla, a protože chtěla udržet svou dceru u tenisu, našla si místo ve školce jako nepedagogický pracovník, tam pracovala čtyři roky. Čtvrtým rokem se však již dlouhodobým stresem zhroutila, ztratila na váze a bylo jí velice zle. Domluvila se proto s manželem, že dá v práci výpověď a začala pracovat u soukromé firmy s manželem. Během trestního stíhání se svědkyně snažila svého manžela podporovat, ale nemohla mu dát více než být na místě pro něj. Přesto se setkala od místních s udivenými dotazy, že zůstává se žalobcem a že se jejich vztah nerozpadl kvůli finanční problémům během trestního stíhání. Žalobce prodal loveckou flintu a svědkyně oslovila realitního makléře, aby ocenil jejich dům. Plánovala rovněž prodat své vozidlo škoda Yety, byť by za něj nezískali mnoho peněz, potřebovali však zaplatit právníky.

32. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] v dané věci vypověděl, že během trestního stíhání zastupoval žalobce jako obhájce. Zhruba na podzim roku 2018 byl požádán žalobcem o pomoc a konzultaci ve věci, která následně vyústila v trestním řízení. Bylo to v době, kdy zřejmě policie prováděla nějaké úkony trestního řízení, jako jsou domovní prohlídky či požadavky na listiny na [Anonymizováno] a jiných místech. Ačkoliv se žalobcem uzavřel smlouvu o právní pomoci, byla provedena úvodní konzultace, dlouhou dobu se nic nedělo, až v lednu 2019 byl telefonicky kontaktován policejním orgánem s dotazem, zda je obhájcem žalobce. Na základě toho se dostavil k úkonům obhajoby, které měly právě probíhat u policejního orgánu, což je zhruba 10 minut pěšky od jeho kanceláře. Žalobce byl v naprosto příšerném stavu. Sdělil svědkovi, že jej policie odvedla, aniž by mu cokoliv bližšího sdělili, odvedl jej v poutech z jeho bydliště přímo do vozidla, přičemž toto se v malé vesnici okamžitě rozneslo. Velký šok zažil žalobce při příjezdu do Hradce Králové do sídla krajského ředitelství, kde i pachatele násilných trestných činů vozí přes dvůr. V tomto případě však byl žalobce veden přes Ulrichovo náměstí, špalírem zpravodajů a kordonem kamer a fotoreportérů, přímo hlavním vchodem do budovy. To bylo následně zdrojem veškerých mediálních zpráv, ve kterých byli všichni informováni o tom, že [jméno FO], [jméno FO] a další jsou zločinci. Dle svědka se jednalo o psychický nátlak ze strany policie ve snaze donutit obviněné lépe spolupracovat. Sám žalobce získal nebo respektive obdržel své obvinění do rukou v mnohastránkovém usnesení o zahájení trestního stíhání, jehož obsah byl však natolik chaotický, nepřehledný, nesprávně strukturovaný a z hlediska koncepce zcela nejasný, že obdobný dosud svědek neviděl. K tomuto vyjádření či elaborátu se měl žalobce vyjádřit, přestože byl zadržen. Výslechy a materiály přitom na [Anonymizováno], na [jméno FO] a dalších institucích byly sbírány v průběhu několika let a dle svědka tak nebyl nejmenší důvod jakéhokoliv vazebního držení. Přesto byli obvinění zadrženi. Žalobce byl přes noc umístěn na cele, kdy mu však odebrali brýle a on bez nich nic nepřičte a nemohl se tak k obsahu usnesení, které obdržel, vyjádřit. Ostatně, bylo mu odňato i samotné usnesení, ke kterému se měl vyjádřit ve svém výslechu. Takovýto postup je dle svědka zcela nestandardní a svědek se proti tomuto postupu ohradil. Svědek se pomocí procesních kroků snažil získat žalobci čas, aby se mohl zklidnit a soustředit na velmi komplikovaně formulované usnesení, ke kterému se měl vyjádřit. Vzhledem k tomu, že měl žalobce mezi výslechem a obdržením předmětného usnesení pouze krátký časový prostor, nemohl se vyjádřit dostatečně. Svědek rovněž konstatoval, že v daném případě, byť bylo operováno z důvody vazby, žádný z těchto důvodů neexistoval. Ale žalobce byl mimořádně vyděšen již samotným pobytem v cele bez brýlí i usnesení, ke kterému se měl vyjádřit s požadavkem na vyjádření téměř okamžitě, co byl přivezen do kanceláří. Svědek se snažil žalobci poskytnout právní pomoc tak, aby byla zachována jeho procesní práva, byť se s podobným postupem ani v průběhu své předchozí mnohaleté praxe jako státní zástupce nikdy nesetkal. V této souvislosti svědek konstatoval, že dozorový státní zástupce byl dříve jeho podřízeným. V souvislosti s tímto případem odvedl velice nedbalou práci. Žalobce v té době nedokázal pochopit, že je v podstatě stíhán za to, že odváděl svou dobrou práci, že [Anonymizováno] byla v rámci různých hodnocení ministerstva životního prostředí vyhodnocována tradičně jako nejprogresivnější a jako velmi dobře vedená. Žalobce odešel na vlastní žádost, protože chtěl zkusit jinou branži, byť podobnou původnímu zaměření. Z usnesení o zahájení trestního stíhání přitom již na první pohled bylo zřejmé, že je žalobce stíhá za něco, co se odehrálo až po jeho odchodu z pracoviště listiny, které měly být důkazem trestné činnosti žalobce, byly podepsány jeho nástupcem. Svědek v této souvislosti uvedl, že policejní orgán operoval i se záznamy, které pravděpodobně vytvořil administrativní pracovník pod vlivem policie a jednalo se zřejmě o falešné úřední záznamy. Přestože žalobce žádné z inkriminovaných listin nepodepsal, byl zadržen a problém se dále prohluboval. Navzdory obvyklým postupům policejní orgán svědkovi jako obhájci žalobce neposlal žádnou listinu a svědek se tak prostřednictvím státního zastupitelství musel dobírat splnění zákonné povinnosti policejního orgánu touto formou. Mimo jiné mu byly odmítány protokoly z jednotlivých úkonů, ačkoliv na ně má právo. Vzhledem k tomu, že následně zřejmě nebyly shledány důvody vazby, byl žalobce propuštěn ze zadržení a v mezidobí konzultovala se svědkem manželka žalobce celou situaci, byla psychicky na dně a proplakala celou poradu. Nedokázala si představit, co se vlastně stalo, proč manžela odvlekli po vesnici v poutech jako zločince. Proč se podobná situace odehrála také ještě v Hradci a celá byla natočena do televize. Nedokázala se srovnat s pocitem nebo s představou, že člověk hodnocený ministerstvem velmi kladně, je považován za zločince v souvislosti s [Anonymizováno]. Svědek vysvětlil paní [jméno FO], jakým způsobem se bude snažit vést obhajobou, nicméně během následujících výslechů byl sám překvapen nad přívalem sugestivních a kapciózních otázek, které byly žalobci kladeny, přestože byly dopředu připraveny. Svědek proti těmto praktikám vznášel procesní úkony, námitky a podobně, žádal o jejich zaprotokolování a byl překvapen, že ani v jediném případě o námitkách rozhodnuto nebylo, byť byly zaprotokolování. Výslech však pokračoval nezměněným způsobem. Dále žalobce poté tváří v tvář stejnopisům protokolů, ve kterých viděl i aktivity svého obhájce, ztratil v podstatě důvěru v to, že bude schopen prokázat svou nevinu. Svědek žádal opakovaně o přezkoumání postupu policejního orgánu státním zástupcem, ten však v protokolech žádné kapciózní ani sugestivní otázky neviděl, neviděl ani jiná pochybení, na která právní zástupce žalobce poukazoval. Opakovaný podnět k výkonu dohledu na Vrchní státní zastupitelství tak padl vniveč. Žalobce tak postupně ztrácel naději, že bude schopen prokázat svou nevinu. Některé porady s obhájcem dokonce musely být odloženy, protože to z hlediska jeho psychického stavu nebylo možné. Zcela propadal beznaději a nebyl schopen vnímat ani po určitou dobu, aby mohl udělit instrukce, co je zapotřebí zdůraznit, na co apelovat, jaké důkazy například z ministerstva životního prostředí opatřit, aby mohly vypovídat v jeho prospěch. Porady tak musely být odsouvány a žalobce následně musel vyhledat lékařskou pomoc s některými léky, které mu neumožňovaly řízení vozidla. Porady tak byly absolvovány pouze po telefonu, případně musely být odloženy na jinou dobu, mimo jiné tímto způsobem byla zrušena i účast žalobce u výslechu jednoho ze svědků, kterého se nebyl schopen zúčastnit v důsledku svého špatného psychického stavu. Státní zástupce přitom nedopřál sluchu ani námitkám svědka, že doposud nebyly předloženy žádné důkazy, které by podporovaly obvinění proti žalobci. Žalobce se svědkovi v průběhu obhajoby i zmínil, že již jen vyjít z domu a projít vesnicí, ve které žije, pro něj znamená projít uličkou hanby. Všichni si o tom vyprávěli, každý viděl, jak ho vedou v poutech. To bylo nepříjemné i pro jeho manželku, která následně musela vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Svědek v této souvislosti konstatoval, že obdobné zážitky pravděpodobně zažívala i jeho dcera, která hrávala vrcholově tenis, ovšem i na soutěžích tenisu přítomní zmiňovali danou kauzu a dcera žalobce tak již nebyla patrně psychicky schopná či ochotná do tohoto prostředí vstupovat. Proto tenisové aktivity utlumila na maximální dlouhou dobu, protože již nechtěla mezi své přátele chodit. Svědek dále v této souvislosti ještě doplnil, že žalobce i v rámci svého vzdělání byl vlastníkem zbrojního průkazu pro loveckou zbraň a držitelem lovecké zbraně. V určitém okamžiku se svědkovi zmínil, že se raději zbraně zbavil, aby vyloučil riziko, že by ji použil proti sobě. Kladl si totiž na za vinu to, že své vlastní rodině zničil život, ani neví čím. Až v řízení před soudem začalo vycházet najevo, že podaná obžaloba nemá oporu v žádném z důkazů. Dle svědka se jednalo přímo o učebnicový případ práce senátu trestního, kde bylo vidět, jak si senát vyhodnocuje jednotlivé důkazy a jednalo se o zcela profesionální práci. Konečně byli vyslýcháni svědci takovým způsobem, jakým měli být vyslýcháni bez kapciózních či sugestivních otázek. Svědek v této souvislosti vyjádřil velmi kladné pocity v souvislosti s prací soudu se spisem žalobce. I v této fázi však žalobce nesl stíhání velmi těžce. Rovněž některé projevy státního zástupce. Propadal beznaději a pocitům viny za to, co způsobil rodině. V této souvislosti svědek konstatoval, že rovněž státní zástupce vyjadřoval zcela bludné představy ohledně vypovídání obviněných v trestním stíhání, což mu bylo předsedou senátu vyvráceno. Navzdory kladnému postoji soudu k danému spisu, svědek neměl jistotu, jak bude do poslední chvíle rozhodnuto, až zprošťující rozsudek přinesl úlevu všem. Státní zástupce se přesto po celou dobu hlavního líčení choval, jako by nebylo prováděno dokazování, neustále setrvával na nesmyslné a nepodložené obžalobě a jeho závěrečná řeč působila, jako by nebyl přítomen celému dokazování. Setrval na návrhu na uznání viny a vysoké tresty pro obžalované. Období, než se senát poradil a po několika dnech vyhlásil rozsudek, bylo zřejmě nejhorším obdobím v jejich životě. Státní zástupce přesto do zprošťujícího rozsudku posléze podal odvolání a každý z obhájců byl nucen poučit svého klienta, že ještě není konec. Následně se sešel senát vrchního soudu v s tím, že zproštění nabylo právní moci a odvolání státního zástupce bylo zamítnuto. Názor senátu Vrchního soudu na obžalobu v dané věci je znát ze zvukového záznamu, z jednání a je velmi nelichotivý. V kontextu tohoto všeho je tak pro obhájce velmi obtížné laika ubezpečit o kladném výsledku daného řízení. Laik v tomto případě dle svědka stojí proti veřejné moci, která v něm vyvolává zřejmě strašlivé pocity. Svědek v této souvislosti doplnil, že pravděpodobně rodinný život žalobce nebyl nějak zvláštní, chodil pouze do práce a z práce, najíst se, přespat, do práce, z práce a podobně. Žalobce neměl myšlenku na své koníčky, zájmy či intimní život, ale nejvíce mu bylo líto dcery. A neustále se zabýval tím, čím celé řízení zavinil, navzdory tomu, že jej svědek ujišťoval, že v tomto směru žalobce nemohl ničeho udělat špatně. Bylo velmi těžké jej o tom přesvědčit.

33. V článku [jméno FO].

34. Dcera žalobce, [jméno FO], ve svém čestném prohlášení dne 23.8.2022 konstatovala, že když se dozvěděla, že „tátu“ trestně stíhají, velmi jí to zasáhlo. Dříve spolu trávili hodně času, někam ji brával, jezdili na turnaje. Vše se však změnilo, kdy najednou neměl vůbec čas a když spolu někde byli, tak měla pocit, že je v podstatě myšlenkami jinde a situaci si neužívá. Neustále byl ve stresu, nemohl spát, bral léky na spaní a na uklidnění. Ji samotnou velmi mrzelo, když měli ve škole někteří spolužáci a i učitelé narážky na daný případ s tím, že měl žalobce figurovat v případu ekonomické kriminality a byl součástí skupiny, která kradla veřejné prostředky. Cítila se velmi poníženě a bylo jí často do pláče, rovněž také byla naštvaná, protože neznali pravdu a jen si dělali závěry z toho, co viděli v televizi, nebo na internetu. Ovšem to, že byl její otec nevinný a jaká je pravda, všem bylo jedno. Byli veřejně odsouzeni, dokonce i potom, co již bylo po všem, tak nikdo nepřišel a neřekl, že se zmýlil. Velmi jí to zasáhlo. Rovněž to, jakým způsobem situace dopadla na její maminku, která skoro nespala a musela brát léky na nervy. Dcera žalobce přestala hrát závodně tenis, kdy se setkávala s různými lidmi, ovšem neměla radost ze sportu, když viděla okolo sebe šuškání a podezíravé pohledy. Uzavřeli se jako rodina do sebe, snažili se chodit na procházky do přírody, ale ani tam nebyl klid. Někteří lidé, co jezdili na čtyřkolkách po lese v národním parku, tak na žalobce, během jedné z procházek pokřikovali, že je dobře, že ho brzy zavřou, že je zločinec a že se mu na všechny špatnosti konečně přišlo. Byla z toho velmi smutná, protože věděla, jaká je pravda. A je hrozně ráda, že byla prokázána žalobcova nevina s tím, že s ním může opět trávit více času. Sice pořád nic není ještě jako dříve, ale alespoň vše dobře dopadlo a ukázalo se, že měl její otec pravdu.

35. V článku „[jméno FO].

36. Dle výpisu [právnická osoba] dcera žalobce, [jméno FO] byla zaregistrována do 9.10.2022 a už v roce 2016 působila [Anonymizováno]. V roce 2017 a 2018 přestoupila ke staršímu žactvu a dorostu u téhož klubu, kde působila do roku 2019 a následně, v roce 2020 působila už jenom za starší žactvo. Dle webových stránek [Anonymizováno] byla registrována do roku 2022. Ve školních letech 2021 – 2022, 2020 – 2021 a 2019 - 2020 neodehrála žádné zápasy. V roce 2018 – 2019 odehrála jako jednotlivec jeden turnaj ve dvouhře, ve čtyřhře jako dorost rovněž jeden turnaj a ve dvouhře jako dorost jeden turnaj. V jednotlivcích za starší žactvo dvouhra dva turnaje. Rovněž dva zápasy jako jednotlivci, čtyřhra. Ve dvouhře v jednotlivcích další dva turnaje. A dále [Anonymizováno] další dva turnaje. Celkem bylo v tomto roce odehráno poměrně velké množství turnajů. Ještě v roce 2018-2019. V roce 2017 bylo turnajů ještě mnohem více, řádově asi třicet - čtyřicet. V roce 2016, kdy nastupovala, odehrála turnajů rovněž velké množství, ať již jako čtyřhra, či dvouhra. Dle tabulek měla [jméno FO] dle ratingu v roce 2016 za mladší žactvo 15 bodů, v roce 2017 20 bodů, v roce 2018 za mladší žactvo bod, za starší žactvo 12 bodů, za dorost 3 body, v roce 2019 za starší žactvo 9 bodů, za dorost 3 a v roce 2020 1 bod.

37. V diskusi k článku [jméno FO]

38. V diskusi k článku „[jméno FO] 39. diskusi k článku [adresa]

40. V diskusi k článku „[adresa]

41. Dále k článku „[jméno FO].“ 42. V rámci diskuse k článku „[jméno FO].“ 43. V diskusi k článku „[adresa]

44. V diskusi k článku „[jméno FO]

45. V diskusi k článku „[jméno FO]

46. V diskusi k článku „[adresa]

47. V rámci článku „[jméno FO]

48. V e-mailové korespondenci z prosince 2022 paní [jméno FO] poděkovala [jméno FO] za změnu léku na tlak s tím, že vše funguje. Dále požádala o nějaké léky na [Anonymizováno] s tím, že ty zapříčinily i [Anonymizováno], resp. období zapříčinilo i její zvýšený tlak. Jedná se o čtyři roky náročných soudů. Myslela, že je neustále, ale vše na ni dolehlo až nyní. Zhoršili se jí oba rodiče, kteří žijí v Brně, tak je pro ni náročné fungovat. Je dost vyčerpaná, nemůže spát. Nechce chodit k psychologovi, myslí že za dva, tři měsíce se správnou medikací se zase zvedne, včas se změní a pojede dále. Sestra brala po smrti manžela nějaký lék, který si hodně chválila, že s ním normálně fungovala. Nato lékařka [jméno FO] odpověděla: „Poslala jsem vám dva léky. Berte týden jeden, dva. Zvyšte na jednu tabletu denně, ráno. Mohou dělat zpočátku zažívací potíže, vymizí, nastoupí [Anonymizováno] účinek. A doporučila léčbu, nejméně na tři měsíce. Postupně vysazovat s tím, že lék je návykový. Jeden z léků je návykový. Ovšem při správném užití, uklidňuje.“ 49. E-mailem z 28.3.2023 paní [jméno FO] požádala (lékařku) Ivu [jméno FO] o další léky, další balení s tím, že měla balení na tři měsíce. Recept dle odpovědi lékařky následně obdržela.

50. V článku „[jméno FO] žalobce jmenován jako jeden z obviněných. V článku z [adresa]

51. Dle potvrzení [tituly před jménem] [adresa], praktického lékaře žalobce, ze 30.8.2022 žalobce od října 2017 do konce roku 2018 užíval [Anonymizováno] pro dlouhodobou a zhoršující se [Anonymizováno] v souvislosti se soudním procesem.

52. Dle potvrzení ze 30.8.2022 [tituly před jménem] [adresa], praktického lékaře manželky žalobce, od března 2019 do konce roku 2020 užívala pacientka [Anonymizováno], pro dlouhodobou a zhoršující [Anonymizováno] procesem, vedeným s manželem.

53. Dle potvrzení lékařky [tituly před jménem] [jméno FO] z 10.5.2024 paní [jméno FO] se na ni obrátila v roce 2022 kvůli předepsání medikace a pomoc s obtížemi s [Anonymizováno] Pacientka v té době uváděla hlavní důvod prožité poslední roky pod neustálým tlakem v souvislosti s prožitými, téměř čtyřmi roky trestního stíhání manžela. Byla jí předepsána medikace na snížení [Anonymizováno], které užívá dosud.

54. V tweetu [jméno FO] z blíže neurčeného dne byla zveřejněna fotografie osoby vcházející do vchodu nějaké budovy s komentářem: „[jméno FO]

55. U Obvodního soudu pro Prahu 2 byly vedena kompenzační řízení z téhož trestního stíhání, a to dalšími poškozenými (byť nikoliv všemi) v dané kauze. Soud proto provedl srovnání odškodnění, která byla dalším obviněným již přiznána. V případu, vedeném pod sp.zn. 46 C 92/2023 (poškozený [jméno FO]) nebylo v době provedení srovnání dosud rozhodnuto. V případu, vedeném pod sp.zn. 37 C 91/2023 (poškozený [Anonymizováno]) nebylo v době provedení srovnání dosud známo rozhodnutí soudu (nebyl přepsán protokol), v případu, vedeném pod sp.zn. 45 C 90/2023 (poškozený [Anonymizováno]) byla žaloba vzata zpět, když žalovaná mimosoudně vypořádala nárok poškozeného a přiznala mu mimo jiné na náhradu nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání částku ve výši 100 000,- Kč.

56. V případu, vedeném pod sp.zn. 27 C 87/2023 (poškozená [Anonymizováno]) byla poškozené prozatím nepravomocně přiznána částka 110 000,- Kč. Trestní stíhání poškozené trvalo tři roky, čtyři měsíce. Soud vycházel jednak z délky daného řízení, jednak také z toho, že si poškozená v dané věci musela vzít neúčelový úvěr, aby zaplatila obhajobu v daném trestním řízení. Současně uhradila ještě smluvní úrok, který jí způsobil další ušlý zisk v této souvislosti (toto bylo žalováno jako samostatný nárok). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se nemohla věnovat matce, která zemřela v roce 2021, a běžnému životu a rodinnému životu. Měla strach o budoucnost a byla ve velkém stresu. Bylo zasaženo do vztahu s rodinnými příslušníky, partnerského soužití, ztratila občanskou, profesní pověst nejen mezi občany města [adresa], kde působí jako [adresa]. Byla stíhána v souvislosti se svým povoláním, byla zadržena ve své práci. Ponechána přes noc v zadržení. V řízení bylo prokázáno, že trpěla stresem, nejistotou. Hrozil jí trest odnětí svobody až na dvanáct let. Státní zástupce však navrhoval trest šest let a dva měsíce. Trpěla horším spánkem, byla unavená. Odmítala chodit do společnosti, ačkoli dříve byla společenská. Společně s ní bylo stíháno více osob, kolegové jí podporovali. Následně však zvažovala odejít ze zaměstnání a podala výpověď, ale tuto vzala zpět. K tomu mělo dojít však již až po trestním stíhání a tuto skutečnost soud do souvislosti s trestným stíháním nedával. Předtím měla svou práci ráda, následně ovšem ztratila chuť do života, práce ji v podstatě přestala i bavit. Rodina ji podporovala, ale současně soud zohlednil i skutečnost, že v průběhu řízení žalobkyni zemřela její matka, což mohlo zhoršit u žalobkyně prožívání daného trestního stíhání. Soud rovněž zohlednil skutečnosti uvedené již v rozhodnutí trestního soudu.

57. V případu, vedeném pod sp.zn. 27 C 90/2023 (poškozený [Anonymizováno]) rovněž dosud nepravomocně byla přiznána částka 160 000,- Kč. Žalobce nebyl stíhán vazebně ani nebyl zadržen. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání u [Anonymizováno] s dalšími kolegy. Této funkce byl po dobu trestního stíhání dočasně zproštěn, nicméně na platu se změna neprojevila a současně po dobu trestního stíhání nadále působil na své primární pozici [Anonymizováno]. V této souvislosti je zřejmé, že žalobce čelil dotazům ze stran spolupracujících starostů obcí ohledně jeho dalšího působení ve [Anonymizováno] a předmětné kauzy, v čemž soud spatřuje zásah do pověsti a cti žalobce. Obsah výpovědí některých kolegů u policejního orgánu v dané kauze nelze přičítat k tíži státu. Dále má soud za prokázané verbální útoky na žalobce na veřejnosti, to že byl žalobce ve stresu a objevily se u něj problémy se spánkem po zahájení trestního stíhání, které přetrvávají dosud. K jejich léčbě žalobce využívá medikaci, lékaře však nevyhledal. Naopak zvýšení medikace u kardiologických problémů soud nemá za prokázané a dle výpovědi samotného žalobce výkyvy krevního tlaku a tepu nelze dávat zcela jistě do příčinné souvislosti s trestním stíháním, neboť žalobce nevyloučil podíl covid-19 aj. Taktéž má soud za prokázaný dopad do rodinné sféry spočívající v tom, že si žalobce nebral vnoučata na výlety či se utrhoval na manželku. Poškozený v dané věci mimo jiné uvedl, že během trestního stíhání se vyhýbal kontaktu s [jméno FO] a tento sám přerušil styky se svými přáteli. O věci již rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací, ke dni srovnání však nebyla vyznačena doložka právní moci na rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu. Soud zohlednil jednak již citované odůvodnění rozhodnutí o Vrchního soudu v Praze v dané věci, absence medializace poškozeného v dané věci, když tato nebyla zcela jednoznačně prokázána, byť došlo k medializaci dané kauzy, nejen na regionální úrovni, ale rovněž celostátní, byly zveřejňovány články od počátku trestního stíhání, až do jeho závěru. Sdělovací prostředky všeho druhu trestní stíhání komentovaly. Oba soudy odkázaly na to, že medializace případu nemůže být dávána do souvislosti, resp. kladena k tíži státu, byť přisvědčily žalobci, že medializace kauzy zvyšovala jeho psychickou újmu. Nebyly však prokázány excesy, byť došlo i k časové souslednosti mezi zahájením trestního stíhání, kdy vzápětí během asi zhruba hodiny byla informace o stíhání v médiích. Soud v této souvislosti konstatoval, že lze sice vyslovit jistý podiv nad tím, že se tak stalo v krátkém časovém intervalu, v řádu desítek minut, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by sdělovací prostředky disponovaly informacemi o trestním stíhání žalobce ještě předtím, než toto bylo zahájeno, tedy v tomto směru žalobce žádné důkazy soudu nenabídl. Odvolací soud v této souvislosti ještě dále doplnil, že sdělovací prostředky v dnešní době za situace, kdy je k dispozici internet, mobil a podobně, pracují velmi rychle a dílčí zprávy proto mohou být zveřejněny krátce po nastalé události.

58. V reportáži [datum] byly zveřejněny záběry žalobce, vcházejícího s pouty na rukou vchodem kolem zamřížovaného vstupu, v němž již čeká několik osob s kamerami, které se snaží žalobce natočit. Evidentně se nejedná o náhodné záběry, kdy by se tyto osoby na místě nacházely právě v okamžiku, kdy byl žalobce přivezen na policejní služebnu. V této souvislosti soud podotýká, že přípravná fáze se nejedná o fázi trestního řízení, která by byla veřejnou. Soud v této souvislosti konstatuje, že jestliže i tiskový mluvčí již v neveřejné fázi informoval o zahájeném trestním stíhání, tak minimálně tedy média měla informace tedy přímo od něj.

59. Žalobce ve svém účastnickému výslechu uvedl, že pracoval dle svého názoru 30 let pro český stát. Odcházel s hodnocením jako [Anonymizováno] v historii vůbec. Bohužel, stát jej neochránil před zničením velké části jeho života ze strany policie a několika udavačů. V důsledku toho došlo k doživotními zničení jeho pověsti a uplatnění. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že ani odsuzující rozsudek (pozn. soudu - pravděpodobně myšleno "zprošťující rozsudek") není z hlediska zásahu do pověsti zárukou, že dojde k úplné reparaci způsobené škody, v řadě lidí zůstává doživotní představa, že žalobce spáchal rozsáhlou hospodářskou a ekonomickou trestnou činnost tak, jak bylo uváděno v médiích. Žalobce uvedl, že kvůli ozbrojenému zásahu jednotky u něj doma se mu zhroutila manželka. Byl veden vchodem, u kterého číhaly kamery různých televizí a byl natočen, jak je veden v poutech. To vše, přestože se jednalo o neveřejnou fázi trestního stíhání a prošetřování a domovní prohlídky již probíhaly předtím nejméně půl či tři čtvrtě roku. Žalobce byl v této souvislosti otřesen z přístupu policie a jejích teatrálních gest, která považoval za demonstraci moci a snahu jej zlomit. Tomu rovněž odpovídal přístup, kdy mu v rámci zadržení v cele předběžného zadržení odebrali brýle, dokonce i usnesení, ke kterému seměl krátce na to vyjádřit. V této souvislosti poukázal na to, že se nejedná o ojedinělý případ, kdy na veřejnost různě prosáknou obdobné postupy. Snahou policistů bylo donutit jej, aby se stal tzv. spolupracujícím obviněným. Žalobce tomuto nátlaku nebyl schopen vyhovět, protože si byl jist, že ničeho zlého se nedopustil. Až dnes chápe, o co vlastně policistům šlo. On sám měl v té době velký strach nejen o svou budoucnost, ale rovněž o svou rodinu. Byl nucen vyhledat odbornou pomoc a brát předepsanou medikaci, současně se vyrovnávat s tím, že trestní stíhání dopadá i na jeho blízké. (pozn. soudu - Když o nich hovořil rovněž i on se neubránil určitému pohnutí.) Žalobce zdůraznil, že stát jej doživotně diskvalifikoval z možnosti získat post, který by vyhovoval jeho předpokladům a kvalitám, neboť pokaždé, když se bude ucházet o pozici [Anonymizováno], případně k [právnická osoba], každý si vzpomene na to, že byl obžalován z poškození životního prostředí či závažné trestné činnosti. Jedná se tak o doživotní diskvalifikaci, kterou jej stát stigmatizoval. V této souvislosti žalobce konstatoval, že reflexe státu ve směru reparace způsobených škod je zcela nulová a zdůraznil, že na rozdíl od ostatních spoluobžalovaných byl on jedním z těch, na které si ukazovali lidé přímo na ulici. Například při procházce s rodinou napomenul v [Anonymizováno] muže projíždějícího potokem na čtyřkolce. Muž se na něj osopil, že je zločinec, který měl už dávno sedět nejenom za hospodářské delikty, ale i za šikanu motorkářů. To vše proběhlo za přítomnosti rodiny žalobce. Dcera, která se chystala na maturitní ples, pak byla vystavena obavám, zda vůbec jí švadlena upraví šaty, protože je dcerou "známého zločince". Žalobce v této souvislosti dále doplnil, že z hlediska trestního stíhání mu byl zmařen vstup do veřejné správy, respektive návrat do veřejné správy. Hořce v této souvislosti dodal, že poté, co se mu stalo, ani nemá již zájem o to, aby do veřejné správy se zpět vrátil. Dále zdůraznil, že média v dané věci měla obrovskou moc. Ale zneužívala dané situace, informací a v tomto směru docházelo k dehonestaci žalobce ještě v přípravném řízení. Celý spis trestní je v podstatě založený na domněnkách o tom, co by se mohlo stát, pokud by k něčemu došlo, čeho všeho se obžalovaní mohli dopustit a podobně. Tyto informace byly pouštěny do médií, která je následně zveřejňovala. V této souvislosti poukázal na to, že oba dva soudy trestní na závěr uvedly, že žaloba byla zbytečná, hloupá a absurdní, přímo protiprávní. V této souvislosti žalobce konstatoval, že za takových podmínek je dle jeho názoru žalovanou poskytnuté zadostiučinění zcela nedostatečné. Jestliže však stát udělá chybu, měl by to být právě stát, kdo tuto chybu uzná a minimálně se pokusí je napravit. V této souvislosti poukázal i na nedostatky či pochybení, kterých se policejní orgán dopustil v souvislosti s jeho výslechy a souvislosti s jeho obhajobou, kdy naprosto nespolupracoval s advokátem, kterému odmítal vydat například i protokoly. Žalobce doplnil, že ačkoliv se snaží, aby v budoucím životě nebyl zatrpklý, nemá na fungování státu v současné době zcela dobrý názor. Sleduje průběh jiných kauz a ty mu to potvrzují. Během celého trestního řízení měl stísněný pocit. Státní zástupce během jediného dne odmítl velmi obsáhlou námitku, týkající se důkazů či vysvětlení. A to vzhledem k rozsahu námitky, působilo na žalobce jako plošné zamítnutí. Policie bagatelizovala a nerespektovala důkazy ve prospěch obviněných. Mimo jiné se žalobci dostala do rukou listina, respektive zpráva, ve které emailem informuje vyšetřovatel skupinu udavačů, která celé trestní stíhání zosnovala, přičemž je oslovuje slovy "ahoj všem" a informoval o postupu České národní banky v souvislosti se sdělením bližších informací ohledně bankovního účtu, který byl předmětem vyšetřování. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že mu nepřišlo úplně normální, jestliže dochází k tak osobním vztahům mezi vyšetřovatelem a oznamovatelem trestního jednání. Z trestního stíhání si odnáší trauma, že stát, pro který 30 let pracoval, jej nedokázal ochránit a naopak jej vystavil obrovskému stresu. Pokud jde o jeho odchod z veřejného sektoru, žalobce konstatoval, že tento byl načasován k 31. 12. 2017. Samotná kauza však následovala až poté. Důvodem jeho odchodu z veřejného sektoru byla lukrativní nabídka ze zahraničí. Sám cítil, že si potřebuje odpočinout i od tlaku veřejné funkce [Anonymizováno]. Dnes však situace ve firmě již je poněkud jiná, než byla dříve v době, kdy žalobce dostal pracovní nabídku. Pokud jde o rodinu, žalobce v souvislosti s trestním stíháním žalobce velmi těžce nesl, že dcera, která byla odmala zapálena pro sport, najednou nechtěla chodit mezi své kamarády, protože nechtěla poslouchat o tom, že je její otec zločinec. Žalobce bere velmi úkorně to, že vlastně dcera skončila v důsledku jeho trestního stíhání a nikoliv na základě vlastního rozhodnutí. Během trestního stíhání de facto rodina přežívala, nejezdili na dovolené, nežili normální život, manželka na tom byla psychicky velice špatně. Původně ji vůbec nechtěl do celého procesu zatahovat. Doufal, že ji z toho bude moci vynechat. Rodičům žalobce je 80 let a během trestního stíhání pokaždé, když za nimi přijel, jim musel vysvětlovat, že trestní stíhání je omyl. Dodnes jeho rodiče nepochopili, co se vlastně stalo, jak je možné, že ve státě neexistují obranné mechanismy, které by tomuto zabránily. Žalobce rovněž přišel o část rodinných příslušníků, kteří se od něj odvrátili, například bratr jeho manželky mu nevěřil a ačkoliv se následně žalobci několikrát omlouval, je již ze strany žalobce ve vztahu k bratrovi jeho manželky zaseta nedůvěra. Žalobce v této souvislosti konstatoval, že jediné, za co by mohl být státu vděčný, je, že si uvědomil, kdo je pravým přítelem a kdo ne. Během trestního stíhání jej často napadlo, že by danou situaci mohl vyřešit i sebevraždou. I z tohoto důvodu mimo jiné prodal svou legálně drženou zbraň.

60. Článek z 15. listopadu 2018 s názvem „[jméno FO]

61. Soud neprováděl důkazy, prováděné v trestním řízení (Sdělení Ministerstva životního prostředí ze dne 12.11.2019, Výstupní list, sjetinu Automatické pracovní doby žalobce za prosinec 2017 a dovolenkovou povolenku z roku 2017). Důkazy čestnými prohlášeními [Jméno žalobce], [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] soud neprováděl, když z jejich výpovědí má dostatek pokladů pro své rozhodnutí. S ohledem na to pak již další důkazy soud neprováděl, když tyto by již byly nadbytečné.

62. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

63. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

64. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

65. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

66. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

67. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

68. Dle § 10 odst. 1 a 2 ODŠZ má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno ze stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii. Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

69. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

70. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

71. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

72. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

73. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

74. Podle ust. § 96 odst. 1 občanského soudního řádu může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

75. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby ve výroku ad I. zastavil.

76. Na základě nesporných tvrzení mezi účastníky a provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce byl od 22.1.2019 do 6.5.2022 (tzn. 3 roky a 3 měsíce) trestně stíhán společně s dalšími 7 fyzickými osobami a 1 právnickou osobou pro [podezřelý výraz] Žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody od 5 do 12, případně trest zákazu činnosti, ale rovněž i uložení povinnosti k náhradě škody v celkové výši přes 30 000 000,- Kč. Povaha trestného činu, z nichž byl žalobce obviněn, je s přihlédnutím k výši trestní sazby spojena s vyšší mírou společenské nebezpečnosti. Žalobce byl o svém trestním stíhání informován při úkonu policie, která jej zadržela přímo v jeho domově a v poutech odvedla k výslechu do Hradce Králové, kde již čekala skupina reportérů s kamerami, mikrofony atd. Reportáž o zadržení žalobce a jeho trestním stíhání byla týž den ve večerních hodinách odvysílána v hlavní zpravodajské relaci televize [právnická osoba] dalších. K trestnímu stíhání se několik dní na to vyjádřil tiskový mluvčí policie, navzdory tomu, že se jednalo o fázi trestního řízení (přípravné řízení), která je neveřejná a veřejnost tak o těchto skutečnostech de facto neměla mít informace. Trestní stíhání žalobce bylo i v průběhu řízení široce medializováno, žalobce byl jedním ze dvou nejčastěji jmenovaných (ale i na fotografiích zobrazovaných) obviněných v daném trestním řízení. V řízení byla prokázána i rozsáhlá dehonestace žalobce nejen v rámci diskuzí k jednotlivým článkům, žalobce byl vystaven nevybíravým invektivám v souvislosti s trestním stíháním ze strany diskutujících, ale i příležitostných kolemjdoucích během výjimečných volnočasových aktivit s rodinou. To vše na žalobce zapůsobilo natolik silně, že se raději stáhl do sebe a své dřívější sportovní i společenské aktivity omezil. V důsledku trestního stíhání však žalobce utrpěl i na své psychice, byl nucen vyhledat odbornou pomoc a užívat léky na nervy a spánek, což dosud zcela nebylo ukončeno. V důsledku těchto léků však byl následně ve svém pracovním zařazení ospalý, nevýkonný. Ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplývá, že žalobce byl stíhán v podstatě za něco, co se stalo až po jeho odchodu ze zaměstnání, které opustil z důvodu, dá se říci lukrativnější či jiné nabídky ze soukromého sektoru. Současně soud vzal v úvahu i to, že tato nabídka, která byla i důvodem ukončení pracovního poměru žalobce [Anonymizováno], padla a žalobce v tomto zaměstnání na sjednané pozici následně zaměstnán nebyl, když nyní zde pracuje na pozici méně odpovědné. Rovněž soud vzal v potaz to, že v rámci medializace v drtivé většině byl žalobce uváděn jako jeden z pachatelů. Jeho jméno a jméno obžalovaného [Anonymizováno] bylo prakticky uváděno v každém článku v médiích a vzbuzovalo tak v očích veřejnosti pocit, že žalobce je ne-li hlavou pak přinejmenším jedním z hlavních aktérů kauzy. Byť by bylo možné konstatovat, že medializace jakékoliv kauzy je jen projevem zásady veřejnosti trestního stíhání, v tomto případě je soud přesvědčen, že medializaci kauzy napomohly o osoby činné v trestním řízení. Z provedené reportáže totiž nemá soud pochyb o tom, že reportéři ještě v přípravné fázi (v den zahájení trestního stíhání) měli informace o tom, že bude žalobce společně s dalšími v rámci trestního stíhání předveden na policejní služebnu, když reportéři byli před policejní služebnou v poměrně velkém množství připraveni s kamerami, mikrofony a podobně. Ještě ten den vyšel tiskový mluvčí se zprávami o tom, že bylo zahájeno trestní stíhání těchto osob, s konkrétními informacemi, resp. s konkrétním uvedením skutků, nebo trestného činu, za který jsou dotyční stíháni. Vzhledem k tomu, že se jednalo o přípravnou fázi, tedy fázi neveřejnou, považuje toto soud za skutečně exces, který by se neměl dít, byť samozřejmě lze připustit, že policejní orgány musí být ve vztahu k možným pachatelům, poněkud důraznější, než v případě například civilních řízení. Nelze však současně schválit způsob, kterým v podstatě policejní orgány tlačí na účastníka daného řízení za pomoci médií, v neveřejné fázi trestního řízení a za naprostého popření presumpce neviny. V této souvislosti soud musí rovněž konstatovat, že je smutnou skutečností, že zvláště některé kategorie lidí globálně mají tendenci vyjadřovat se k problematice, k níž nemají erudici ani dostatek informací. Vlastním životem frustrovaní či jinak narušení jedinci mají tendenci vybíjet svůj pocit méněcennosti na celebritách, politicích či komkoliv, kdo je z jejich pohledu na vyšší pozici, než jsou oni. Anonymita sociálních sítí k tomu tato individua přímo vybízí. Ani Česká republika v tomto směru není výjimkou, jak ostatně dokazují poměrně nedávné zkušenosti se skupinami dezinformátorů, antivaxerů či jen obyčejně hloupých jedinců. Bohužel těmto skupinám nahrává i publikace jakéhokoli trestního řízení, vedená především snahou o zvýšení zisků z prodeje či zviditelnění dotyčného reportéra, zatímco zásada presumpce neviny je zcela ignorována a ztrácí tak svůj obsah. V tomto směru nemůže soud než apelovat na média, aby veřejnost informovala skutečně pouze o prokázaných skutečnostech, během probíhajícího trestního stíhání se vyjadřovala spíše zdrženlivě, zvláště s přihlédnutím k presumpci neviny a neveřejnosti přípravného řízení a podrobnostmi jednotlivých kauz se zabývala až v případě reálného odsouzení dotyčného jedince. Soud v tomto směru připomíná, že v případě zveřejnění nepravdivých či zavádějících informací může nastoupit nejen občanskoprávní odpovědnost, ale i trestní. Právě proto považuje soud za alarmující, jestliže se informace z neveřejné fáze trestního řízení poměrně často objevují v médiích. Nejenže to pak v případě zproštění obžalovaného viny nahrává různým spekulacím a neověřeným závěrům, ale současně to podkopává i důvěru v justici v očích veřejnosti. To dokazují i v řízení provedené komentáře v diskuzích k jednotlivým článkům, kdy část veřejnosti bude již vždy zastávat názor, že dotyčný obžalovaný si výsledek trestního řízení pojistil jakousi pokoutnou dohodou se soudcem či orgány činnými v trestním řízení. V neposlední řadě to podkopává i důvěru v samotnou policii a její schopnosti. Podobné situace by tak ze strany médií neměly vůbec nastávat a měla by být zjednána náprava. Co se týče dalších dopadů do života žalobce, trestní stíhání zapůsobilo na celou jeho rodinu. Dcera žalobce byla poměrně aktivní ve vrcholovém dorosteneckém tenisu, ale během trestní stíhání postupně její aktivita utichala až nakonec ve školním roce 2019 až 2020 utichla zcela. Důvodem ukončení sportovní kariery pak byly nevhodné poznámky na trestní stíhání a ochlazení vztahů s protihráčkami, kdy se již necítila být vítána. Ve škole pak byla vystavena hloupým poznámkám učitelů či spolužáků a musela se s nimi vyrovnat. I toto považuje soud i v souvislosti s čestným prohlášením dcery žalobce za poměrně velký zásah do života žalobce. A v neposlední řadě soud zdůrazňuje, že i z výpovědi manželky žalobce nemá pochyb o tom, že trestní stíhání do rodiny žalobce zasáhlo velkou měrou. Pro žalobce muselo být velmi těžké sledovat stav manželky, která [Anonymizováno] a byla nucena vyhledat odbornou pomoc. Soud nemá pochyb, že manželku žalobce trestní stíhání velmi zasáhlo. K soudu se dostavila s zřejmými obtížemi, působila úzkostně, během svědecké výpovědi se viditelně třásla a jen s obtížemi odolávala pláči. Soud vnímal, že je pro ni vzpomínka na prožité události i s odstupem času velmi citlivá, tyto na ni velmi dolehly a doléhají stále. I s přihlédnutím k těmto dopadům, které byly v řízení prokázány a s přihlédnutím ke srovnávacím případům jednotlivých poškozených, kteří v daném trestním stíhání rovněž byli souzeni, soud dospěl k závěru, že je důvod zde navýšit základní částku směrem, výše než u ostatních poškozených. Všichni ostatní poškození prošli stejným trestním stíháním, jeho délka pro ně rovněž byla prakticky shodná (až na nepatrný rozdíl jednoho měsíce). Všichni odkazovali na rozsáhlou medializaci kauzy, pouze současný žalobce a [jméno FO] však z pohledu veřejnosti díky jednotlivým článkům působili jako hlavy celého „spiknutí“. Dehonestace v souvislosti s danou kauzou a ztráta pověsti je tak pro tyto dva muže mnohem hlubší než pro ostatní, jejichž jména se v médiích téměř neobjevila. Někteří s poškozených se rovněž jako současný žalobce obrátili o pomoc s psychickými problémy na odborníka (či alespoň k volně dostupným lékům), následky na psychice si však současný žalobce nese dodnes a především jeho manželka (podrobnosti viz shora). Proto soud navýšil základní částku na 5.500,00 Kč za měsíc trestního stíhání. A to s vědomím toho, že obžalovaný [Anonymizováno] mezi zatím odškodněnými účastníky daného trestního stíhání, obdržel nejvyšší zadostiučinění z titulu nezákonného trestního stíhání, když byl odvolacím soudem odškodněn ve výši 4 000,- Kč za měsíc, zatímco ostatní poškození obdrželi 2.500,00 Kč či 2.750,00 Kč za měsíc trestního stíhání. Soud v tomto směru přihlédl právě k tomu, že žalobce byl jakýmsi ztělesněním dané kauzy a i ve veřejnosti zůstala samozřejmě určitá víra v to, že je nějakým způsobem vinen. S ohledem na to soud rozhodl částečném vyhovění žalobě, jak je uvedeno ve výroku ad. II., co do zbývající části pak žalobu zamítl výrokem ad. III.

77. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 570 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 23. 4. 2024, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 6. 2024 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 6. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.