30 Co 81/2025-299

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Vogelové a soudců Mgr. Romana Flanderky a Mgr. Ivany Štěpánové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Stevem Georgesem sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C , Anonymizováno oba zastoupeni advokátkou Mgr. Janou Velhartickou sídlem Palackého 3145/41, 466 01 Jablonec nad Nisou o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 15 C 43/2023-251 ze dne 21. listopadu 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výroku III se napadený rozsudek mění tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 100 755,20 Kč, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny, tedy částku 50 377,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Steva Georgese.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 689 Kč, a to každý z nich v rozsahu jedné poloviny, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Steva Georgese.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že nemovité věci, a to pozemky st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., a parc. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, , jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů , Jméno žalobkyně, a , Anonymizováno, (výrok I), určil, že nemovité věci, a to pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , Jméno žalované B, , jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů , Jméno žalobkyně, a , Anonymizováno, (výrok II) a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 100 755,20 Kč (výrok III).

2. Z odůvodnění se podává, že žalobkyně se domáhá určení, že součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů jsou pozemky st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (garáž), a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále též jen „nemovité věci v katastrálním území , adresa, “) a dále pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou (dále též jen „nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, “). Tvrdí, že všechny tyto pozemky byly nabyty za trvání jejího manželství s prvým žalovaným, jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, jehož zákonný rozsah nebyl modifikován, a prvý žalovaný je bez souhlasu a vědomí žalobkyně převedl darovacími smlouvami ze dne 12. 4. 2022 a ze dne 7. 12. 2022 na druhou žalovanou, která je jeho dcerou. Jelikož žalobkyně nedala k darování souhlas, jsou darovací smlouvy neplatné. Uvedené skutečnosti žalobkyně sdělila oběma žalovaným dopisy ze dne 25. 1. 2023, v nichž je zároveň vyzvala k uvedení údajů v katastru nemovitostí do stavu předcházejícímu uzavření darovacích smluv.

3. Okresní soud uzavřel, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení a objasnil, že manželství žalobkyně a prvého žalovaného bylo uzavřeno dne 26. 7. 2003 a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 9 C 41/2022-23 ze dne 1. 6. 2022, který nabyl právní moci dne 6. 6. 2022. Společné jmění žalobkyně a prvého žalovaného, jehož zákonný rozsah nebyl za trvání manželství modifikován, není dosud vypořádáno, byla podána u okresního soudu žaloba na jeho vypořádání, avšak řízení je přerušeno do pravomocného skončení tohoto řízení. Za trvání manželství žalobkyně a prvého žalovaného uzavřel prvý žalovaný jako kupující s , jméno FO, jako prodávající dne 14. 11. 2005 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k budově č. p. , Anonymizováno, , postavené na pozemku st. parc. č. , hodnota, , pozemku st. parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, za kupní cenu 3 700 000 Kč. Z pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, byl geometrickým plánem č. , hodnota, oddělen pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí se stala stavba bez č.p./č.e. (garáž). Uvedený geometrický plán byl vyhotoven dne 30. 1. 2012 a kolaudační souhlas Magistrátu města , adresa, s užíváním uvedené stavby – garáže byl dán usnesením ze dne 24. 1. 2013, ve spojení s usnesením ze dne 4. 2. 2013. Změny údajů v katastru nemovitostí byly prvým žalovaným katastrálnímu úřadu ohlášeny 13. 5. 2014. Dále prvý žalovaný jako kupující uzavřel s obcí , Jméno žalované B, nad Nisou jako prodávajícím kupní smlouvy o převodu pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou za kupní cenu 23 760 Kč (kupní smlouva ze dne 14. 8. 2006), pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou za kupní cenu 1 010 Kč (kupní smlouva ze dne 8. 11. 2004) a pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou za kupní cenu 7 960 Kč (kupní smlouva ze dne 3. 11. 2004). Dále prvý žalovaný za trvání manželství uzavřel s , právnická osoba, smlouvu o převodu pozemku č. , spisová značka, , jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou s tím, že smlouvou byl vypořádán nárok na poskytnutí náhrady dle § 18a zákona č. 229/1991 Sb., zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve výši 2 965 Kč, který byl na prvého žalovaného postoupen smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 8. 8. 2007. Jako vlastník všech uvedených nemovitých věcí byl do katastru nemovitostí zapsán prvý žalovaný, který vlastnické právo k nim převedl na druhou žalovanou, a to vlastnické právo k nemovitým věcem v katastrálním území , adresa, darovací smlouvou ze dne 12. 4. 2022 a k nemovitým věcem v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou darovací smlouvou ze dne 7. 12. 2022.

4. Okresní soud na věc aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a uzavřel, že v situaci, kdy žalobkyně prokázala, že nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou i nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, byly nabyty prvým žalovaným za trvání manželství s žalobkyní, a tedy má se za to ve smyslu v § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. (dle kterého společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství), že tvoří součást společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného, bylo na žalovaných, aby prokázali opak, tj. v daném případě, aby prokázali svá tvrzení, že kupní ceny u všech nemovitých věcí, které jsou předmětem řízení, byly zcela uhrazeny z výlučných prostředků prvého žalovaného, které prvý žalovaný nabyl před uzavřením manželství, jak žalovaní tvrdili. Toto své tvrzení však žalovaní, přestože byli v tomto směru poučeni dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neprokázali.

5. Dle okresního soudu je irelevantní námitka žalovaných v tom směru, že žalobkyně a prvý žalovaný společně nehospodařili, jestliže žádným způsobem nemodifikovali zákonný majetkový režim manželů.

6. Pokud jde o nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou nabyté kupní smlouvu ze dne 14. 11. 2005, nebylo dle okresního soudu v řízení prokázáno tvrzení žalovaných, že kupní cena byla v celém rozsahu uhrazena prvým žalovaným z jeho výlučných prostředků získaných před uzavřením manželství. Okresní soud poukázal na to, že dílčí úhrada kupní ceny ve výši 1 000 000 Kč realizovaná z účtu žalovaného č. , č. účtu, dne 28. 4. 2006 se uskutečnila více než 2 roky po uzavření manželství, tedy v době, kdy na účtech žalovaného byly i prostředky tvořící jeho příjem od společnosti , právnická osoba, ., včetně těch, které byly prvému žalovanému vyplaceny za trvání manželství, přičemž mzda či příjem manžela z podnikatelské činnosti vyplacená za trvání manželství je součástí společného jmění manželů. Tvrzení žalovaných o placení zbylé části kupní ceny ve výši 2 700 000 Kč z účtu , tituly před jménem, , jméno FO, nebylo v řízení prokázáno, neboť tato skutečnost neplyne ani z výpisu z účtu , tituly před jménem, , jméno FO, , ani z jeho svědecké výpovědi. Nemovité věci v katastrálním území , adresa, nabyté na základě kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2005 se tedy staly součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného. Je dle okresního soudu irelevantní prohlášení v kupní smlouvě o tom, že žalovaný nemovité věci kupuje do svého výlučného vlastnictví, jestliže žalobkyně nebyla smluvní stranou a chybí-li zde shodná vůle účastníků, přičemž zároveň nebyl modifikován zákonný režim společného jmění manželů. Pokud jde o pozemek st. parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je garáž bez č.p./č.e., tento pozemek byl vyčleněn z původního pozemku parc. č. , Anonymizováno, katastrálním území , adresa, , který byl předmětem kupní smlouvy ze dne 14. 11. 2005 a stal se součástí společného jmění manželů, na základě geometrického plánu z roku 2012, užívání garáže bylo povoleno v roce 2013. Stavba garáže byla tedy realizována na pozemku ve společném jmění manželů a žalovaní v řízení neprokázali, že by finanční prostředky užité na výstavbu garáže (faktury byly zhotovitelem vystavovány za trvání manželství v letech 2010 a 2011), byly výlučnými prostředky prvého žalovaného získanými před uzavřením manželství. Výstavba garáže byla hrazena za trvání manželství v době, kdy prvému žalovanému stále plynul příjem od společnosti , právnická osoba, ., který se stal rovněž součástí společného jmění manželů. Tedy i garáž vystavěná na pozemku st. parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, se stala součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného.

7. Dále okresní soud objasnil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Jméno žalované B, byl nabyt kupní smlouvou ze dne 14. 8. 2006 a kupní cena byla placena prvým žalovaným v hotovosti oproti vydání příjmového pokladního dokladu. Stalo se tak opět za trvání manželství, které v té době trvalo již 3 roky, a ani v tomto případě nebylo žalovanými prokázáno, že k úhradě kupní ceny byly užity výlučně finanční prostředky prvého žalovaného získané před uzavřením manželství. Co se týká pozemků parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou, k jejichž nabytí došlo kupními smlouvami ze dne 3. 11. 2004 a ze dne 8. 11. 2004, tak i v tomto případě okresní soud poukázal na to, že byly nabyty za trvání manželství, přičemž v kupních smlouvách je obsaženo prohlášení o tom, že kupní cena byla zaplacena převodem na účet prodávajícího. Prvý žalovaný tvrdil, že úhrada byla provedena z účtu , tituly před jménem, , jméno FO, ; částka, která byla z tohoto účtu dle výpisu hrazena, však dle zjištění okresního soudu neodpovídá sjednané kupní ceně (kupní ceny 1 010 Kč a 7 960 Kč, placeno bylo 8 390 Kč). Tvrzení prvého žalovaného nepotvrdil ani svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , který pouze uvedl, že byl na obci něco zařizovat. Poukazoval-li prvý žalovaný na to, že část kupní ceny byla hrazena v hotovosti oproti příjmovému pokladnímu dokladu, pak z příjmového pokladního dokladu č. , hodnota, ze dne 5. 5. 2004 k prokázání tohoto tvrzení prvým žalovaným předloženého tato skutečnost neplyne, neboť se z tohoto pokladního dokladu vystaveného na částku 590 Kč podává, že úhrada se týkala zcela jiného pozemku (pozemku parc. č. , hodnota, ). I v tomto případě tedy okresní soud uzavřel, že se pozemky staly součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného. Pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, , Anonymizováno, Nisou byl rovněž nabyt za trvání manželství, a to smlouvou uzavřenou s , právnická osoba, na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 8. 8. 2007, přičemž šlo již o několikanásobné postoupení restitučního nároku, když ani postupitel nebyl držitelem restitučního nároku. Okresní soud proto s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. , spisová značka, ze dne 24. 2. 2015 či rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1424/2003 ze dne 29. 7. 2003) uzavřel, že i v tomto případě se pozemek stal součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného, neboť nejde o vlastníka původního restitučního nároku či jeho právního nástupce a nebyl vydán před uzavřením manželství. Nad to žalovaný ani netvrdil, že by byl původní oprávněnou osobou nebo odvozenou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě.

8. Okresní soud tedy uzavřel, že žalovaní ani u jedné z nemovitých věcí, která byla předmětem řízení, neprokázali, že by na její pořízení byly použity výhradně výlučné finanční prostředky prvého žalovaného, a proto je třeba považovat všechny nemovité věci za součást zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného. Prvý želovaný tedy nebyl oprávněn bez souhlasu a vědomí žalobkyně nemovité věci převést darovacími smlouvami na druhou žalovanou, neboť se nejedná v případě darování nemovitých věcí o tzv. běžnou záležitost. Žalobě proto okresní soud jako důvodné vyhověl a neúspěšným žalovaným uložil dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (společnou a nerozdílnou) povinnost k náhradě nákladů řízení úspěšné žalobkyni v plné výši 100 755,20 Kč.

9. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali žalovaní, kteří navrhují jeho změnu tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. V odvolání zejména zdůrazňují, že v řízení před okresním soudem poukazovali na skutečnost, že žalobkyně a prvý žalovaný hospodařili odděleně, byť o tom neuzavřeli dohodu v zákonem předepsané formě. Tato dohoda byla oběma manžely dodržována a žalobkyní nezpochybněna. K prokázání existence této dohody prvý žalovaný navrhoval účastnický výslech žalobkyně, který však okresní soud nenařídil a neprovedl jej, přičemž vycházel toliko ze sdělení zástupce žalobkyně, že tato se svým výslechem nesouhlasí. Dle prvého žalovaného se okresní soud nedostatečně vypořádal s jeho příjmy, které mu plynuly od roku 1996 z činnosti vykonávané pro společnost , právnická osoba, . a z nichž je zřejmé, že již před uzavřením manželství s žalobkyní prvý žalovaný dosahoval takových příjmů, které postačovaly na úhradu kupní ceny za nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou. Poukazují dále na to, že prvý žalovaný s nemovitými věcmi nakládal jako výlučný vlastník, takto je převedl na druhou žalovanou, přičemž neporušil žádná práva žalobkyně.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dle žalobkyně je zcela irelevantní argument prvého žalovaného o odděleném hospodaření manželů, toto jeho tvrzení navíc žalobkyně považuje za účelové a nepravdivé, o čemž svědčí i dokládané převody finančních prostředků z účtu žalobkyně na účet prvého žalovaného s uvedením účelu platby. Žalovaní netvrdili a neprokázali, že by majetkový režim žalobkyně a prvého žalovaného byl odchylný od režimu zákonného. Dále žalobkyně uvádí, že okresní soud nepochybil, jestliže nepřistoupil k jejímu účastnickému výslechu v situaci, kdy žalobkyně se svým výslechem nesouhlasila. Dle žalobkyně skutečnost, že prvý žalovaný před uzavřením manželství disponoval určitým množstvím finančních prostředků, neznamená, že právě tyto prostředky byly užity na zaplacení kupních cen. Ostatně i žalobkyně měla před uzavřením manželství dostatek finančních prostředků. Žalovaní tedy dle žalobkyně neunesli břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a proto je napadený rozsudek věcně správný.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu a řízení jeho vydání předcházející, částečně zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u společnosti Československá obchodní banka, a. s. v měně USD za období od 1. 7. 2003 do 31. 12. 2003, č. , č. účtu, vedeného u společnosti , právnická osoba, . v měně USD za období od 1. 7. 2003 do 31. 12. 2003, č. , hodnota, vedeného u společnosti , právnická osoba, . v měně USD ze dne 31. 12. 2003 zahrnující pohyby na účtu za období předcházející, a to počínaje 19. 5. 2003, a účtu č. , hodnota, vedeného u společnosti , právnická osoba, . v měně CZK ze dne 31. 7. 2003 za měsíc červenec 2003, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu a na jeho základě správně objasnil skutkový stav, odvolací soud proto z okresním soudem objasněného skutkového stavu vychází a pro stručnost na něj odkazuje. Po právní stránce okresní soud na věc aplikoval správný právní předpis, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, jestliže podstatou sporu bylo posouzení otázky, zda jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného nemovité věci, k jejichž nabytí mělo dojít za účinnosti tohoto zákona (viz přechodná ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

13. Správný je rovněž závěr okresního soudu o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení, neboť jde v daném případě o dosažení souladu mezi stavem skutečným a stavem zápisu v katastru nemovitostí. Okresní soud odkazuje přiléhavě rovněž na judikaturu Nejvyššího soudu, který dovodil pro případ, že je v katastru nemovitostí jako vlastník nemovité věci evidován pouze jeden z bývalých manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitá věc je v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3247/17 ze dne 20. 9. 2017 či usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 2811/2021 ze dne 13. 12. 2021).

14. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

15. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

16. Podle § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

17. Jestliže se žalobkyně v daném řízení domáhala určení, že nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou a nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, jsou součástí zaniklého a dosud nevypořádaného jmění žalobkyně a prvého žalovaného, a jestliže v řízení prokázala, že veškeré nemovité věci byly nabyty za trvání manželství, přičemž bylo zároveň mezi účastníky nesporným, že manželé nezměnili v zákonem stanovené formě (tj. ve formě notářského zápisu dle § 147 obč. zák.) zákonný rozsah společného jmění manželů, pak bylo na žalovaných, aby tvrdili a prokázali opak, tj. že jde o některou ze zákonných výjimek, na jejichž základě nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou a nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, nabyl do svého výlučného vlastnictví prvý žalovaný. Za tím účelem byli žalovaní okresním soudem správně poučeni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Ačkoliv žalovaní tvrdili, že na pořízení všech nemovitých věci, které jsou předmětem řízení, byly použity výlučné finanční prostředky prvého žalovaného získané ještě před uzavřením manželství (především z příjmů plynoucích prvému žalovanému od společnosti , právnická osoba, .) a označili k tomuto svému tvrzení důkazy, svá tvrzení neprokázali, a to ani u jedné z nemovitých věcí. V tomto směru jsou závěry okresního soudu zcela správné, a proto lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku okresním soudem.

18. Nepostačuje k prokázání tvrzení, že nemovité věci se nestaly součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného, v daném případě bez dalšího samo o sobě pouze prokázat, že prvý žalovaný měl již před uzavřením manželství s žalobkyní vysoké příjmy a že disponoval před uzavřením manželství dostatečnými finančními prostředky k úhradě kupních cen. Zároveň je nutné prokázat, že nemovité věci nabyté prvým žalovaným za trvání manželství byly pořízeny, a to výhradně, právě z těchto jeho výlučných prostředků a nikoliv, byť i jen zčásti, z prostředků náležejících do společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného. To však v řízení, jak správně uzavřel okresní soud, prokázáno nebylo. To, že prvý žalovaný v době před uzavřením manželství s žalobkyní dosahoval vysokých příjmů u společnosti , právnická osoba, a měl již před uzavřením manželství dostatek finančních prostředků (což bylo v řízení před okresním soudem prokázáno), totiž ještě bez dalšího nemůže vést k závěru, že tyto (výlučné) finanční prostředky měl prvý žalovaný k dispozici i v době uzavření manželství a zejména pak v době, kdy byly uzavřeny kupní smlouvy na převod nemovitých věcí v katastrálním území Jablonec nad Nisou a nemovitých věcí v katastrálním území Nová Ves nad Nisou, a že výhradě tyto finanční prostředky použil na úhradu kupních cen.

19. Okresní soud v napadeném rozsudku zcela správně poukázal na to, že příjmy z výdělečné činnosti prvého žalovaného vyplacené mu za trvání manželství se staly součástí společného jmění manželů (§ 143 odst. 1 písm. a/ obč. zák.) a že tedy i na účtech, na které byly tyto příjmy za trvání manželství žalobkyně a prvého žalovaného poukazovány a z nichž byly částečně hrazeny kupní ceny, se nacházely prostředky náležející do společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného. Z částečně zopakovaného dokazování odvolacím soudem pak vyplývá, že v době uzavření manželství na účtech žalovaného vedených u společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . v měně CZK a USD byly zůstatky v minimální výši. Na účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno prvého žalovaného u společnosti , právnická osoba, . byl ke dni 1. 7. 2003 zůstatek 419,87 USD a ke dni 31. 12. 2003 zůstatek 659,47 USD, celkové příjmy za období od 1. 7. 2003 do 31. 12. 2003 činily 30 786,29 USD a výdaje 30 546,69 USD, přičemž do uzavření manželství s žalobkyní bylo na účet vloženo 3 200 USD a obdobná částka byla z účtu také odčerpána. Na účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno prvého žalovaného u společnosti , právnická osoba, . byl ke dni 1. 7. 2003 zůstatek 69,92 USD a ke dni 31. 12. 2003 zůstatek 66,39 USD, celkové příjmy za období od 1. 7. 2003 do 31. 12. 2003 činily 0,19 USD a celkové výdaje 3,72 USD. Na účtu č. , hodnota, vedeném na jména prvého žalovaného u společnosti , právnická osoba, . byl ke dni 19. 5. 2003 zůstatek 6 000 USD a ke dni 21. 12. 2003 zůstatek 6 004,65 USD, přičemž za uvedené období byl připisován pouze kreditní úrok ve výši 0,17 USD a odečítána daň z úroku ve výši 0,03 USD. Na účtu č. , hodnota, vedeném na jméno prvého žalovaného u společnosti , právnická osoba, . byl ke dni 30. 6. 2003 zůstatek 42 086,37 Kč a ke dni 31. 7. 2003 zůstatek ve výši 22 764,37 Kč, přičemž do doby uzavření manželství bylo z účtu pouze čerpáno a nebyl proveden žádný vklad finančních prostředků. Uvedený stav účtů prvého žalovaného v době uzavření manželství (či krátce před ním a po něm) pak nemůže svědčit ve prospěch tvrzení žalovaných, že na pořízení nemovitých věcí, zejména pak těch v katastrálním území , adresa, nabytých za kupní cenu 3 700 000 Kč, byly užity výlučné prostředky prvého žalovaného získané ještě před uzavřením manželství.

20. Tvrdili-li žalovaní, že kupní cena za nemovité věci v katastrálním území , adresa, byla hrazena zčásti (ve výši 1 000 000 Kč) z účtu prvého žalovaného vedeného u společnosti , právnická osoba, . pod č. , hodnota, , pak nelze uzavřít, že šlo o výlučné prostředky prvého žalovaného získané před uzavřením manželství, jestliže v době uzavření manželství bylo na tomto účtu necelých 23 000 Kč, část kupní ceny byla z tohoto účtu placena dne 28. 4. 2006 (tj. po téměř 3 letech trvání manželství) a zároveň ani z dalších okresním soudem provedených důkazů neplyne, že by bylo hrazeno z výlučných prostředků prvého žalovaného. Zbývající část kupní ceny ve výši 2 700 000 Kč měla být hrazena dle tvrzení žalovaných z účtu , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato skutečnost (včetně původu peněz na účtu , tituly před jménem, , jméno FO, ) však rovněž v řízení nebyla prokázána; i v tomto směru lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Aby bylo možné učinit závěr, že nemovité věci v katastrálním území , adresa, jsou ve výlučném vlastnictví prvého žalovaného, by přitom žalovaní museli prokázat, že jak částka 1 000 000 Kč placená na kupní cenu z účtu prvého žalovaného, tak i zbývající částka 2 700 000 Kč, byly zcela placeny z výlučných prostředků prvého žalovaného, nebylo však prokázáno ani jedno.

21. Nebylo v řízení prokázáno, jak rovněž správně uzavřel okresní soud, na jehož závěry je možno zcela odkázat, ani to, že by nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou nabyté také za trvání manželství žalobkyně a prvého žalovaného byly ve výlučném vlastnictví prvého žalovaného. Pokud měly být kupní ceny hrazeny částečně v hotovosti, pak žalovaní neprokázali, že v této části k úhradě kupních cen byly užity výlučné prostředky prvého žalovaného získané před uzavřením manželství. Měly-li být kupní ceny částečně hrazeny z účtu , tituly před jménem, , jméno FO, , rovněž toto tvrzení nebylo prokázáno, neboť svědek , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl schopen toto tvrzení žalovaných potvrdit. Nadto i v tomto případě platí, že nebyl objasněn původ peněz na účtu , tituly před jménem, , jméno FO, , ač byli žalovaní okresním soudem mj. poučeni o tom, že musí prokázat, že hrazeno bylo z výlučných prostředků prvého žalovaného. I zde pak platí, že k prokázání tvrzení, že na úhradu kupních cen byly užity výlučné prostředky žalovaného získané před trváním manželství, nepostačí prokázání skutečnosti, že žalovaný dosahoval vysokých příjmů a disponoval značnými finančními prostředky v době před uzavřením manželství, ale musí být zároveň prokázáno, že bylo zcela hrazeno právě z těchto peněz; to však prokázáno nebylo.

22. Konečně je pak správný závěr okresního soudu o tom, že součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného se stal i pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , Jméno žalované B, nad Nisou, neboť bylo v řízení objasněno, že pozemek byl nabyt za trvání manželství, šlo o postoupený restituční nárok, který prvý žalovaný nezískal od oprávněné osoby (i postupitel restitučního nároku na prvého žalovaného tento získal postoupením), a zároveň nebylo prokázáno, že by úhrada ceny byla provedena z výlučných prostředků prvého žalovaného získaných před uzavřením manželství. Závěr okresního soudu je zcela v souladu s ustanovením § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. a s judikaturou Nejvyššího soudu, na níž okresní soud v napadeném rozsudku přiléhavě odkázal.

23. Zcela bez významu pro danou věc je skutečnost, zda manželé spolu hospodařili či nikoliv, jestliže v zákonem předepsané formě (§ 147 obč. zák.) neupravili rozsah společného jmění manželů odchylně od zákonné úpravy, což mezi nimi nebylo sporné. Oddělené hospodaření nemá vliv na rozsah zákonného majetkového společenství manželů, tak jak je vymezeno v ustanovení § 143 odst. 1 obč. zák. Tak uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. 22 Cdo 2779/2008 ze dne 22. 7. 2008, že jsou-li dány zákonné předpoklady pro zařazení věci do společného jmění manželů, mohou manželé učinit věc předmětem výlučného majetku jen způsobem stanoveným zákonem, tedy zejména zúžením společného jmění; k takové modifikaci je třeba notářského zápisu. Okresnímu soudu proto nelze vytknout, že k této otázce nevyslechl žalobkyni, navíc v situaci, kdy žalobkyně se svým výslechem nesouhlasila. Jeho procesní postup byl správný, neboť je zcela bez významu, zda nesouhlas se svým účastnickým výslechem vyslovila sama žalobkyně, či zda tak učinila prostřednictvím zvoleného zástupce s procesní plnou mocí.

24. Prvý žalovaný tedy nemohl bez souhlasu žalobkyně převést nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou a nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, , které se staly součástí společného jmění žalobkyně a prvého žalovaného, darovacími smlouvami na druhou žalovanou, neboť nejde v případě darování nemovitých věcí o běžnou záležitost (obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů), jak uzavřel již okresní soud, který v tomto směru odkázal i na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu (viz odst. 82 napadeného rozsudku). Protože se žalobkyně dovolala (relativní) neplatnosti obou darovacích smluv u obou smluvních stran (žalovaných), a to výzvami datovanými 24. 1. 2023), jsou tyto dle § 145 odst. 2 obč. zák. neplatné, nemohly tedy vyvolat zamýšlené účinky, a proto jsou nemovité věci v katastrálním území Jablonec nad Nisou a nemovité věci v katastrálním území , Jméno žalované B, nadále ve společném jmění žalobkyně a prvého žalovaného.

25. Odvolací soud tedy napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. ve výrocích I a II potvrdil. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil nákladový výrok III. Okresní soud správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, tyto i správně vyčíslil, avšak není v dané věci žádný důvod ukládat žalovaným povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně. Odvolací soud proto uložil žalovaným zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši vyčíslené okresním soudem každému v rozsahu 1/2, tedy každému ve výši 50 377,60 Kč, a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14 689 Kč. Jde o náhradu odměny za zastoupení advokátem ve výši 11 240 Kč za 2 úkony právní služby po 5 620 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalovaných a účast u jednání před odvolacím soudem) dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhradu hotových výdajů v paušální výši 900 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen z přiznané odměny a náhrad odvést dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve výši 2 549 Kč (21 % z částky 12 140 Kč). Při určení výše náhrady nákladů řízení vyšel odvolací soud z obsahu spisu, neboť zástupce žalobkyně náklady odvolacího řízení odvolacímu soudu nevyčíslil.

27. Náhradu nákladů odvolacího řízení jsou žalovaní povinni zaplatit každý z nich v rozsahu 1/2, tj. každý z žalovaných ve výši 7 344,50 Kč, v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).