31 A 51/2014 - 126

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: a) Ing. F. B., b) H. B., zastoupena Ing. F. B., proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské nám. 1/1, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2014, sp. zn.: ZKI-O-66/316/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemájí právona náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznávánáhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 13. 8. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 6. 2014, sp. zn.: ZKI-O-66/316/2014 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítá odvolání žalobce a potvrzuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Moravské Budějovice (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 11. 3. 2014, č. j. OR-216/2013-741 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán nevyhověl nesouhlasu žalobců s neprovedením opravy chyby v evidované výměře parcely katastru nemovitostí číslo st. 180/3 v katastrálním území Moravské Budějovice, s odůvodněním, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „katastrální zákon“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobci namítají, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Žalobci mají za to, že napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí nejsou vydány v souladu s českým právním řádem a s ustálenou judikaturou. Dle žalobců byl porušen zákon č. 500/2004 Sb., správní řád v účinném znění (dále též „správní řád“), a to porušením zásady legality, § 2 odst. 1 správního řádu; porušením zásady legitimního očekávání, § 2 odst. 4 správního řádu; porušením zásady materiální pravdy, § 3 správního řádu a porušením ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu.

3. Žalobci spatřují porušení ustanovení § 3 správního řádu v tom, že žalovaný nepřihlédl k důkazu, který dokazuje, že hranice pozemku p. č. 180/3 v náčrtech a v geometrických plánech uložených na katastrálním úřadu jsou špatně zakresleny. Porušení ustanovení § 2 odst. 1 a 4 správního řádu spatřují žalobci v nesprávném jednání žalovaného, který dle žalobců, nepostupoval v souladu s mezinárodními úmluvami, jak je povinen dle čl. 10 Ústavy České republiky. Žalobci tvrdí, že žalovaný nepřihlédl k námitkám a důkazům, že postupem katastrálního úřadu byli žalobci zbaveni vlastnických práv k části pozemku p. č. 180/3 o výměře 3 m2, aniž katastrální úřad prokázal, že se zde jedná o veřejný zájem. Žalobci uvádí, že jim nebyla poskytnuta žádná spravedlivá náhrada za pozemek o výměře 3 m2. Žalobce konstatuje, že 3 m2 překračuje mezní odchylku podle bodu 14.9 přílohy katastrální vyhlášky, která je pro lomové body na hranici parcely s kódem kvality 3 stanovena hodnotou 2 m2 a z toho důvodu měla být v roce 2013 u pozemku p. č. 180/3 provedena žalobci navrhovaná oprava v katastru. Pozemek p. č. 180/3 v kat. území Moravské Budějovice měl být evidován o výměře 374 m2. Žalobci poukazují na ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona a tvrdí, že i bez návrhu měla být z úřední povinnosti provedena změna výměry pozemku. Žalobci konstatují, že v roce 2005 katastrální úřad v evidenci nemovitostí snížil výměru pozemku o 3 m2 a nepřihlédl k bodu 14.9. přílohy katastrální vyhlášky a do roku 2010 měla být v obnoveném katastrálním operátu u pozemku uvedena původní výměra 373 m2. Od roku 2010 měla být v katastrálním operátu evidována výměra 374 m2, jelikož došlo k „přisloučení“ části sousedního pozemku p. č. 4259/3 o výměře 1 m2 a v roce 2013 měla být na základě návrhu na opravu provedena změna. Závěrem žalobci spatřují porušení ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu v tom, že správní orgán neprovedl navržené důkazy a dostatečně svůj postup neodůvodnil.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

4. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 12. 2. 2015 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný uvádí k námitce špatného zakreslení hranic pozemku, že geometrické plány byly vyhotoveny na podkladě objednávky původních vlastníků. Závaznými údaji pro právní jednání týkající se nemovitosti vedených v katastru je parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území dle ustanovení § 51 katastrálního zákona. V předmětném řízení bylo zásadní přezkoumání správného zobrazení nemovitosti dle podkladů založených v dokumentaci Katastrálního úřadu. Jednalo se o mapování v roce 1949, který byl součástí kupní smlouvy ze dne 28. 5. 1961 a údaje katastrální mapy Moravské Budějovice 3-5/21, platné před obnovou operátu v roce 2004. Žalovaný nezjistil žádné pochybení v zakreslení hranice parcely č.st. 180/3. Žalovaný konstatuje, že se zabýval podrobně všemi námitkami, a to i těmi, které neměly přímý vztah k opravě výměry parcely.

5. Žalovaný uvádí, že žalobce žádným způsobem nekonkretizuje jednání správního orgánu, kterým došlo k porušení ustanovení správního řádu. Žalovaný konstatuje, že obnova operátu přepracováním souboru geodetických informací v katastrálním území Moravské Budějovice, která byla dokončena v roce 2005, probíhala v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (zrušen k 31. 12. 2013) a v souladu s prováděcími předpisy. Žalovaný poukazuje na to, že výměra parcely při obnově operátu se určovala výpočtem ze souřadnic lomových bodů parcely a je takto vedena v souboru popisných informací dosud.

6. Žalovaný nesouhlasí s žalobci, kteří odkazují na přílohu 14.9. katastrální vyhlášky, kterou jako přílohu vyhláška č. 190/1996 Sb. neobsahovala. Porovnání výměr před a po obnově operátu přepracováním souboru geodetických informací se začala provádět až s platností nové katastrální vyhlášky č. 26/2007 Sb., která nabyla účinnosti ke dni 1. 3. 2007 a v příloze 14.9. obsahovala příslušnou tabulku. Žalobci se mylně domnívají, že úbytek, resp. změna výměry parcely musí zákonitě souviset s úbytkem části pozemku v terénu. Žalovaný uvádí, že parcela je pouze zobrazením pozemku v katastrální mapě a velikost výměry je údaj odvozený z obrazu pozemku v zobrazovací rovině. Údaj není závazným pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru, i když slouží jako podklad pro stanovení odhadní ceny pozemku, stanovení převodních poplatků apod. Pokud by údaj o výměře parcel patřil k závazným údajům katastru, pak by rozsah vlastnictví k pozemkům zcela nepřípustně závisel na volbě zobrazovací soustavy, do které je pozemek jako část zemského povrchu promítán a zobrazován, na kvalitě použitých měřických pomůcek a metod. Údaje o výměrách parcel proto nikdy nebyly a nejsou závazné a rozhodující zůstává vždy jen průběh hranice v terénu. Žalovaný odkazuje na ustanovení § 2 písm. g) katastrálního zákona. Závěrem žalovaný uvádí, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že se jedná o chybu dle ustanovení § 36 katastrálního zákona, neboť geometrické určení nemovitosti, které je jedním ze závazných údajů katastru (ustanovení § 51 katastrálního zákona) a ze kterého se následně odvíjí výpočet výměry parcely, je v platné katastrální mapě zobrazeno v souladu s předloženými podklady. Výměry parcel, které byly určeny za platnosti dřívějších předpisů nelze následně znovu určovat a měnit dle nově vydávaných předpisů.

7. Žalobci ve své replice, doručené soudu dne 17. 3. 2015, uvádějí, že nesouhlasí s tvrzeními uvedenými ve vyjádření žalovaného. Žalobci tvrdí, že v roce 2005 byla neoprávněně snížena výměra pozemku p. č. 180/3 v evidenci o 3 m2. Tento rozdíl v roce 2005 překračoval mezní odchylku podle bodu 12.15 přílohy vyhlášky č.163/2001 Sb. účinné v roce 2005. Dle žalobců měla zůstat zachována původní výměra 373 m2 a od roku 2010 měla být evidována výměra 374 m2, jelikož žalobci uzavřeli dohodu s městem Moravské Budějovice ve věci týkající se přenechání části pozemku p.č. 4259/3 o výměře 1 m2, proto měla být v roce 2013 v katastru provedena oprava na skutečnou výměru 374 m2. Žalobci uvádí, že bylo porušeno ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) tehdy účinného zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí tím, že nebyla opravena chyba v evidenci na katastru podle ustanovení tohoto zákona. Dále bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu. Žalobci dále namítají, že ve vyjádření žalovaného nebylo přihlédnuto k vyhlášce č. 190/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 163/2001 Sb., Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Žalobci zdůrazňují, že v roce 2005 bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 1 a § 3 správního řádu. Žalobci tvrdí, že žalovaný nepřihlédl ke změně průběhu hranic u pozemku v roce 2005, a že svým jednáním porušil ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví. Žalobci konstatují, že v terénu neexistují vytyčené hranice pozemku, jelikož byly odstraněny v roce 1986 a žalobci požadují po stavebním úřadu, aby na vlastní náklady nechal vytyčit hranice pozemku dle dokumentace uložené na katastrálním úřadu. Žalobci dále uvádí, námitky jako v žalobě a to, že byli zbaveni vlastnických práv bez náhrady.

IV. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru po nařízeném jednání, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem.

9. Ze spisového materiálu vyplývá, že dne 4. 11. 2013 podali žalobci návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, kde požadovali opravu v katastru nemovitostí evidovaného údaje o pozemku p. č. st. 180/3, a to opravu výměry parcely z 371 m2 na 373 m2. Dne 2. 5. 2014 bylo postoupeno odvolání žalobců proti prvostupňovému rozhodnutí, kde se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí prvostupňového orgánu, kterým nebylo vyhověno jejich nesouhlasu s neprovedením opravy chyby v katastrálním území Moravské Budějovice, která jim byla oznámena dopisem ze dne 4. 12. 2013. Katastr neprovedl opravu chyby, jelikož shledal, že návrh na opravu chyby není důvodný ve smyslu ustanovení § 8 katastrálního zákona č. 344/1992 Sb., platného do 31. 12. 2013 (dále též „předchozí úprava katastrálního zákona“) (od 1. 1. 2014 se jedná o ustanovení § 36 katastrálního zákona).

10. Žalobci brojí podanou žalobou proti chybě, kterou spatřují ve vyměření pozemku v průběhu obnovy operátu v roce 2004, kdy byla původní výměra 373 m2 změněna na 370 m2. Při provedení změny na základě obnovy, došlo ze strany žalobců ke zjištění, že dosavadní výměra, byla vypočtena nesprávným způsobem a nová výměra, na základě moderních postupů a na základě souřadnic a jejich lomových bodů, byla zjištěna odlišně, než byla výměra vypočtena původně.

11. V rámci obnovy katastrálního operátu se převáděla katastrální mapa z grafické formy do formy grafického počítačového souboru. V rámci obnovy tak došlo k přeměření hranic, které však v reálné podobě pozemku byly zachovány. Z dokumentů tak vyplývá, že otázkou sporu je pouze číselný údaj evidovaný v katastru nemovitostí.

12. V případě, že žalobci brojí proti samotnému provedenému měření a způsobu tohoto měření, měli jejich námitky směřovat do samotného Námitkového řízení, které se uskutečnilo v období od 2. 12. do 15. 12. 2004 dle ustanovení § 16 odst. 1 zákona o katastru nemovitostí, kde se jako vlastníci nemovitosti mohli k provedeným změnám vyjádřit. Žalobci v podané žalobě nijak nerozporují tvrzení žalovaného týkající se Námitkového řízení. Dne 1. 1. 2005 byla vyhlášena platnost obnoveného operátu.

13. Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že dne 22. 2. 2010 žalobci souhlasně prohlásili shodu na průběhu hranic pozemků (parcelní číslo st. 180/3 a 4259/3), kde jsou vytyčeny a vymezeny procházející body (9035-387, 9035-386, 803-14, 803-5, 803-13, 9035-384, 9035- 383, 9035-382, 9035-381) a kde oba žalobci svými podpisy po ověření občanským průkazem potvrdili, že hranice nebyly měněny, nejsou sporné a je jejich vůlí, aby tak, jak byly zaměřeny a výše popsány, byly evidovány v katastru nemovitostí a nadále jimi respektovány. V souhlasném prohlášení je pouze vymezení pozemků a procházejících bodů, listina neobsahuje výměru pozemku. Avšak z listiny – protokol o výpočtu vyplývá, že při měření bylo vycházeno z procházejících bodů, které žalobci v souhlasném prohlášení potvrdili. Tím, že stvrdili, že souhlasí, že procházející body odpovídají skutečnosti a jsou s tím seznámeni, nemohou následně tvrdit, že jsou procházející body špatně zakresleny v geometrických plánech, ze kterých vychází obnova operátu, přičemž se navíc k vytýkaným změnám vyjadřují až v podané žalobě a nevyjádřili se k nim v rámci Námitkového řízení týkající se obnovy operátu. Součástí prohlášení je i Neměřický záznam provedený dne 22. 2. 2010, kde jsou uvedené body (souřadnice) zakresleny v mapě spolu s měřičskými údaji. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že při obnově operátu byl výpočet výměry proveden přímo z lomových bodů, které žalobci následně sami odsouhlasili.

14. Na základě výše uvedeného zdejší soud uvádí, že není možné v rámci žaloby podané po devíti letech od samotné obnovy, tedy dle žalobců od momentu samotného pochybení, požadovat nápravu číselného údaje, který vychází z podkladů, se kterými žalobci souhlasili a neměli k nim námitky v rámci námitkého řízení. Pokud žalobci usuzují, že došlo k chybě, měli tuto chybu vytýkat ještě před vyhlášením platnosti obnoveného operátu dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona ve znění účinném v té době.

15. Dále se zdejší soud zabýval institutem opravy chyby v katastrální evidenci, který je upraven v ustanovení § 8 předchozí úpravy katastrálního zákona účinného do 31. 12. 2013, a ustanovením § 36 katastrálního zákona v aktuálním znění. Obsahově se ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) předchozí úpravy katastrálního zákona neodlišuje od ustanovení § 36 katastrálního zákona v aktuálním znění. Novou právní úpravou, tak nedošlo k žádné zásadní změně, která by mohla mít vliv na výklad samotného ustanovení. Ustanovení § 8 předchozí úpravy katastrálního zákona v odstavci druhém, který již není obsažen v aktuální právní úpravě, specifikuje, že katastrální úřad opraví chybné údaje katastru, které vznikly nesprávnostmi v listinách, podle nichž byly zapsány, na základě opravy listiny provedené tím, kdo listinu vyhotovil nebo kdo je oprávněn opravu listiny provést.

16. Zdejší soud zdůrazňuje, že účelem institutu opravy chyby v katastrálním operátu je odstraňování rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu, nikoliv rozporu evidovaných údajů se skutečným stavem. Jedná se o případy, kdy údaje zapsané v katastru neodpovídají obsahu v operátu založených podkladů, na jejichž základě se takové údaje obsahem katastru staly. Oprava chyby v katastrálním operátu slouží zejména k odstranění rozporu mezi stavem zápisů v katastrálním operátu a obsahem listin, které byly podkladem pro jejich zápis, založených ve sbírce listin katastrálního úřadu. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby v katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2006, č. j. 2 As 58/2005 - 125, publ. pod č. 986/2006 Sb. NSS, rozsudek Nejvyšší správní soudu ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 As 88/2009 – 75).

17. Chybou v katastrálním operátu se myslí chybný údaj katastru jako je např. údaje o katastrálním území včetně jeho geometrického a polohového určení, údaje o nemovitostech evidovaných v katastru včetně jejich geometrického a polohového určení, údaje o právech a upozorněních, cenové údaje či údaje pro daňové účely. Dle ustanovení § 44 katastrální vyhlášky č. 357/2013 Sb. (dále též „katastrální vyhláška“) jsou chybné údaje katastru takové, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic. V ustanovení § 44 odst. 5 katastrální vyhlášky opravňuje katastrální úřad opravit chybné určení výměry podle platného geometrického určení. K opravě údaje v katastru Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 166/2015-27 uvádí, že „[k]atastrální úřad je oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Musí zde tedy existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah, ze kterého vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Při opravě chybného údaje katastru podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky.“

18. Chyba v katastrálním operátu může být opravena pouze tehdy, pokud vznikla zákonem stanoveným způsobem, což je dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) předchozí úpravy katastrálního zákona neodlišuje od ustanovení § 36 katastrálního zákona, buď zřejmým omylem při vedení a obnově katastru nebo nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem.

19. Chyba ve výměře tak může být opravena pouze dle platného geometrického určení a v případě překročení mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Zásadní v projednávané věci je, že na území Moravské Budějovice proběhla v roce 2004 v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 písm. b) předchozí úpravy katastrálního zákona obnova katastrálního operátu přepracováním souboru geodetických informací, jejíž platnost byla po námitkovém řízení vyhlášena ke dni 1. 1. 2005. Při obnově katastrálního operátu přepracováním, se podle ustanovení § 15 předchozí úpravy katastrálního zákona, převáděla katastrální mapa z grafické formy do formy grafického počítačového souboru a výsledkem byla digitální katastrální mapa v souřadnicovém systému S-JTSK. Obnova katastrálního operátu vycházela z dokumentů ve správním spise založených, a to náčrt č. 35 z roku 1949, geometrický plán z roku 1958 a geometrický plán z roku 1961, díky kterým bylo možné na základě vyznačených potřebných vzdáleností vypočítat výměru a dle které byla opravena výměra z původních 373 m2 na 370 m2, po zaokrouhlení 371 m2. Ze spisového materiálu, z protokolu o výpočtu ze dne 15. 2. 2010, č. j. OR-216/2013-741-43 vyplývá, že po výpočtu na základě lomových bodů je celková výměra 370.69 m2.

20. Ke zřejmému omylu se vyjádřil i Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 31. 8. 2012, č. j. 57 A 93/2010-57, lze pak citovat, „že se musí jednat o takový omyl, který je naprosto evidentní již při povrchním zkoumání. Bude-li třeba ke zjištění omylu provést podrobné zkoumání právní úpravy či skutkových okolností, o zřejmý omyl se jednat nebude. Institut opravy chybných údajů v katastru není řádným ani mimořádným opravným prostředkem proti úkonům katastrálního úřadu, ale institutem sloužícím k opravě evidentně chybných údajů katastru.“

21. Zdejší soud konstatuje, že na základě výše uvedeného se nejedná o chybu, ani o zřejmý omyl. Jedná se o údaj podložený měřením splňující zákonné předpoklady. Ze spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že obnova katastrálního operátu byla provedena na základě výpočtů a listinných podkladů ve spise založených a nedošlo k žádnému pochybení v rámci obnovy katastrálního operátu. Zdejší soud tak konstatuje, že změna byla provedena dle zákonného postupu a nemůže se tudíž jednat o chybu dle ustanovení § 8 předchozí úpravy katastrálního zákona a ustanovení § 36 katastrálního zákona.

22. Námitka žalobců týkající se automatické opravy chyby v katastru nemovitostí je nedůvodná, jelikož se v projednávaném případě nemůže jednat o opravu chyby dle ustanovení § 8 předchozí úpravy katastrálního zákona a ustanovení § 36 katastrálního zákona.

23. Žalobci dále namítají, že v únoru 2010 uzavřeli dohodu s městem Moravské Budějovice ve věci týkající se přenechání části pozemku p. č. 4259/3 o výměře 1 m2 a tvrdí, že od roku 2010 měla tak být výměra pozemku o jeden metr čtvereční zvětšena. Zdejší soud k uvedené námitce uvádí, že není ze spisového materiálu zřejmé, proč by měl katastrální úřad automaticky zvětšovat výměru pozemku v případě, že nebylo řádně o změnu zažádáno a podloženo potřebnými dokumenty, jelikož k tomuto řízení žalobci nedokládají žádné listinné důkazy. Pokud žalobci nezažádali o změnu na základě smlouvy či dohody, není reálně možné, že by katastrální úřad zjistil, že k provedené změně došlo. Je tudíž logické, že katastr nemovitostí evidoval výměru pozemku pouze dle zjištěných informací na základě obnovy katastrálního operátu a na základě listin uložených na katastru nemovitostí.

24. Závěrem soud konstauje, že v případě projednávané věci je námitka špatně zakreslených hranic žalobců bezpředmětná, jelikož ze spisového materiálu, je zřejmé, že informace o výměře pozemku jsou podloženy provedenými měřeními dle právních předpisů. Nejednalo se ani o namítané překročení mezní odchylky, jelikož k žádné odchylce v konečném důsledku nedošlo a ani dojít nemohlo. Nové měření dospělo k závěru, že výměra byla špatně změřena od počátku a tudíž nemohlo dojít k pochybení v evidenci katastru nemovitostí.

25. Zdejší soud konstatuje, že nedošlo k namítanému porušení ustanovení § 3 správního řádu. Žalovaný přihlédl ke všem doloženým důkazům a všech dostupným geometrickým plánům uloženým na katastrálním úřadu, které jsou součástí správního spisu.

26. Zdejší soud nespatřuje v jednání žalovaného porušení ustanovení § 2 odst. 1 a 4 správního řádu ani porušení mezinárodních závazků či základních lidských práv. Nedošlo totiž k žádnému nezákonnému zásahu ve formě odebrání půdy a vlastnictví k ní. Soud má za to, že z napadeného rozhodnutí je dostatečně zřetelný postup a forma jednání správního orgánu, které je dostatečně odůvodněno. Jednání žalovaného nevykazuje žádné prvky porušení ustanovení § 50 odst. 4 správního řádu. Zdejší soud nespatřuje pochybení na straně žalovaného.

27. Jelikož správní orgán postupoval v souladu s právní úpravou, nezbývá zdejšímu soudu konstatovat nic jiného, než že správní orgán neporušil žádné žalobci namítané ustanovení správního řádu. Soud má za to, že správce daně postupoval v souladu se zákonem a správně vyhodnotil, že se nejedná v tomto případě o chybu v katastrálním operátu dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) a b) předchozí úpravy katastrálního zákona.

V. Shrnutí a náklady řízení

28. S ohledem na vše shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji postupem dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

29. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci v řízení úspěšný nebyli, proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015 č.j. 7 Afs 11/2014-47).