31 Af 11/2016 - 53

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2015, č. j. 43350/15/5200-10423-705778 a č. j. 43351/15/5200-10423-705778, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (dále též pouze „správce daně“) vydal dne 30. 1. 2014 dodatečné platební výměry, kterými žalobci doměřil dle pomůcek silniční daň za zdaňovací období 2011 ve výši 74 700 Kč a za zdaňovací období 2012 rovněž ve výši 74 700 Kč. Podle správce daně žalobce neuvedl ve svém řádném daňovém přiznání k dani silniční za uvedená zdaňovací období vozidla registračních značek ..., ... a ... a za tato vozidla nepřiznal a nezaplatil daň silniční. Žalobce byl přitom v průběhu let 2011 a 2012 zapsán v technickém 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: průkazu jako provozovatel předmětných vozidel, a tak je poplatníkem silniční daně za daná vozidla, ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném pro předmětné zdaňovací období (dále jen „zákon o dani silniční“).

2. Žalobce podal proti uvedeným dodatečným platebním výměrům odvolání, kterým správce daně částečně vyhověl. Rozhodnutími ze dne 4. 6. 2014 předně změnil způsob stanovení daňové povinnosti z pomůcek na dokazování, dále vyhověl žalobcově námitce, podle níž byl žalobce ke dni 2. 8. 2010 odhlášen jakožto provozovatel vozidla registrační značky ... v registru silničních vozidel. Z tohoto důvodu snížil doměřené silniční daně na 51 000 Kč. Žalobce podal rovněž proti těmto rozhodnutím odvolání, která žalovaný zamítl v záhlaví specifikovanými rozhodnutími.

3. Žalobce napadl uvedená rozhodnutí žalovaného samostatnými žalobami, krajský soud však usnesením ze dne 7. 9. 2017 rozhodl o spojení daných věcí ke společnému projednání.

4. Správce daně dne 30. 1. 2014 vydal rovněž dodatečný platební výměr, kterým žalobci doměřil silniční daň za zdaňovací období 2010. K odvolání žalobce tento dodatečný platební výměr změnil rozhodnutím ze dne 4. 6. 2014 (snížil částku doměřené daně), žalovaný následně předmětný dodatečný platební výměr změnil tak, že doměřená daň (za rok 2010) činí 64 825 Kč. O žalobě podané žalobcem proti tomuto rozhodnutí žalovaného krajský soud rozhoduje v řízení vedeném pod sp. zn. 31Af 10/2016. II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

5. Žalobce předně namítl, že správce daně porušil ustanovení o řízení, neboť mu doměřil daň mimo daňovou kontrolu. Postupoval tak v rozporu s § 143 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), dle kterého může k doměření daně z moci úřední dojít jen na základě výsledků daňové kontroly. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, podle nějž prvostupňový správce daně postupoval v průběhu odvolacího řízení plně v souladu se zákonem, jestliže v rámci autoremedurního postupu změnil způsob stanovení daně silniční za zdaňovací období roku 2011 a 2012 z pomůcek na dokazování. Správce daně měl dle žalovaného ve spisovém materiálu k dispozici dostatek důkazních materiálů pro doměření daně silniční dokazováním. Podle žalobce však prvostupňový správce daně postupoval nesprávně již v okamžiku, kdy poté, co zjistil, že žalobce nepodal dodatečné daňové přiznání, doměřil žalobci daň podle pomůcek. Žalobce totiž na výzvu správce daně k podání dodatečného daňového přiznání reagoval a oznámil správci daně, z jakých důvodů je přesvědčen o tom, že mu žádná další daňová povinnost nevznikla. Reakci žalobce na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání je proto nutno kvalifikovat jako podání dodatečného daňového přiznání v materiálním smyslu, jak Nejvyšší správní soud dovodil v rozsudcích ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2 Afs 69/2014 – 57 [pozn. krajského soudu – žalobce měl zřejmě na mysli rozsudek ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2 Afs 69/2015 – 32], a ze dne 22. 7. 2015, č. j. 1 Afs 179/2014 – 30. Podle žalobce již správce daně v tomto případě nebyl oprávněn doměřit daň podle pomůcek, nýbrž musel předpokládat, že daňový subjekt tvrdí nulovou daňovou povinnost. K přezkoumání tohoto tvrzení daňového subjektu je přitom určena výhradně daňová kontrola. 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

6. Pokud tedy správce daně a následně žalovaný stanovili žalobci daň z úřední povinnosti mimo daňovou kontrolu, postupovali nezákonně. V tomto ohledu je pak zcela irelevantní, že v průběhu odvolacího řízení byl změněn způsob stanovení daně. Zjištění žalovaného, podle nějž správce daně shromáždil dostatek důkazních prostředků ke stanovení daně dokazováním, nic nemění na skutečnosti, že toto dokazování se mělo odehrávat zákonem předepsaným procesním postupem, jímž byla v tomto případě daňová kontrola.

7. Žalobce dále vytkl finančním orgánům neúplné zjištění skutkového stavu. Přes námitky žalobce se správce daně nezabýval tím, zda silniční daň za předmětná motorová vozidla nebyla uhrazena již jejich vlastníkem (žalobce poukazoval na to, že výše uvedená motorová vozidla prodal panu J. V., aniž byl převod vlastnického práva k vozidlům promítnut do evidence motorových vozidel, přičemž pan V. silniční daň za tyto vozidla přiznal a uhradil). Podle žalovaného nebylo nutné se otázkou možné úhrady daně vlastníkem vozidla zabývat, neboť v takovém případě by došlo k porušení § 241 daňového řádu, který zakazuje dohodu o přenosu daňové povinnosti. S tím však žalobce nesouhlasí, uvádí, že v daném případě se nejedná o nepřípustnou (přesněji však vůči správci daně neúčinnou) dohodu o přenosu daňové povinnosti, nýbrž o specifickou situaci, kdy skutečný vlastník uhradil majetkovou daň za motorové vozidlo a správce daně ji následně nárokuje zaplatit podruhé s odůvodněním, že osobou povinnou k dani je žalobce. Podle žalobce je totiž třeba rozlišovat situaci, kdy se soukromé osoby dohodnou o úhradě daňové povinnosti jedné z nich a tato daň není uhrazena (pak se skutečně nelze existence takové dohody vůči správci daně dovolávat), od situace, kdy stát obdržel (a nevrátil) platbu za určité motorové vozidlo a nyní usiluje o 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: opětovný výběr téže daně (z téhož majetku). Takový postup je ve světle zásad demokratického právního státu nepřijatelný.

8. Žalobce konečně také namítl, že žalovaný nesprávně interpretoval § 6 odst. 9 zákona o dani silniční, který pro určité situace zakládá právo na snížení daně. Žalobce nepoužíval předmětná vozidla k podnikání, a tak je v projednávané věci splněna jedna z podmínek pro snížení daně předpokládaná uvedeným ustanovením. Takový výklad má zjevný a rozpoznatelný účel, jímž je mimo jiné snížení daňové zátěže v situaci, kdy vozidla podléhající jinak silniční dani nejsou provozována k podnikání, tj. poplatník daně jejich provozováním nedosahuje zdanitelných příjmů.

9. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce

10. Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám uvedl, že vycházel ze znění § 143 odst. 3 daňového řádu, zejména věty druhé, která říká, že „zjistí-li správce daně nové skutečnosti nebo důkazy mimo daňovou kontrolu, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, postupuje podle § 145 odst. 2 daňového řádu“. Podle § 145 odst. 2 daňového řádu pak může správce daně, pokud lze důvodně předpokládat, že bude doměřena daň, vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení. V případě, že daňový subjekt této 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: výzvě nevyhoví, může správce daně doměřit daň dle pomůcek. Z uvedených ustanovení tak vyplývá, že daňový řád dává jasně přednost tvrzení daňového subjektu. Správce daně plně respektoval základní zásady správy daní, jestliže žalobci zaslal výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, neboť z důkazních prostředků shromážděných správcem daně vyplývaly konkrétní indicie o tom, že bude daň doměřena. Správce daně tak dal žalobci možnost učinit vlastní dodatečné daňové tvrzení. Žalobce tak neučinil, správce daně proto v souladu se zákonem přistoupil k doměření daně na základě důkazů, které měl k dispozici.

11. Žalovaný nesouhlasí ani s návaznou námitkou žalobce, podle níž správce daně postupoval nesprávně, jestliže žalobci doměřil daň i přes to, že žalobce na výzvu správce daně k podání dodatečného daňového přiznání reagoval. Žalobcem citované rozsudky Nejvyššího správního soudu dle žalovaného nedopadají na nyní posuzovanou věc, neboť se zabývají situací, kdy daň byla stanovena dle pomůcek, a daňový subjekt tak neměl možnost svá tvrzení učiněná v reakci na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání jakkoli doložit v rámci dokazování, případně účinně reagovat na právní názor správce daně v rámci procesu dokazování. V nynějším případě správce daně nejprve vyměřil žalobci daň podle pomůcek, ale poté změnil způsob stanovení daně silniční z pomůcek na dokazování, neboť měl ve spisovém materiálu k dispozici dostatečné důkazní prostředky pro doměření daně dokazováním. Následně seznámil žalobce se změnou způsobu stanovení daně, s výsledkem provedeného dokazování a stanovil mu lhůtu pro vyjádření se k uvedeným skutečnostem. Žalobce této možnosti využil a k provedenému dokazování se vyjádřil, nelze tedy konstatovat, že by byl jakkoli zkrácen na svých procesních právech. 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

12. K námitce žalobce, podle níž správce daně pochybil, jestliže se nezabýval tím, zda daň silniční již nebyla uhrazena skutečným vlastníkem předmětných vozidel, žalovaný uvedl, že vycházel z § 164 odst. 4 daňového řádu ve spojení s § 241 daňového řádu, který zakazuje přenos daňové povinnosti na jinou osobu. Z důvodové zprávy k § 164 odst. 4 daňového řádu vyplývá, že „správci daně se v odstavci 4 stanoví povinnost přijmout každou platbu daně, a to nezávisle na tom, kým byla tato platba provedena. Je tak umožněno, aby platební operaci vykonala osoba odlišná od daňového subjektu, avšak vždy s účinky pro daňový subjekt. Ohledně jiných daňových povinností platí obecný zákaz přenosu daňové povinnosti na jiného (§ 241)“. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční je poplatníkem fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu. V případě žalobce bylo s jistotou zjištěno, že je poplatníkem daně silniční, neboť byl provozovatelem předmětných vozidel zapsaným v registru silničních vozidel a byl zapsán v technických průkazech, a jako takovému pouze a jen jemu svědčila povinnost dle § 15 odst. 1 a 2 zákona o dani silniční, tedy povinnost uvést předmětná vozidla ve svém daňovém přiznání, daň vypočítat a zaplatit ji správci daně. Správce daně vede s jednotlivými daňovými subjekty vždy samostatná daňová řízení, přičemž pro jednotlivé daňové subjekty vede v souladu s § 149 odst. 2 daňového řádu odděleně za každý druh daně osobní daňový účet, na kterém eviduje podle § 149 odst. 1 daňového řádu vznik, stanovení, splnění, popřípadě jiný zánik daňových povinností, a z toho vyplývající přeplatky, nedoplatky a případné převody. Pokud tedy skutečný vlastník předmětných vozidel přiznal a zaplatil daň na svůj osobní daňový účet odlišný od osobního daňového účtu žalobce, nemůže se této skutečnosti žalobce dovolávat, neboť takovou dohodu v souladu s § 241 daňového řádu správce daně nemůže respektovat. 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

13. K poslední námitce žalobce, týkající se nesprávné interpretace § 6 odst. 9 zákona o dani silniční, žalovaný odkázal na str. 15 až 20 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde je podán podrobný výklad citovaného ustanovení. Žalovaný za použití výkladu e ratione legis, logického výkladu a výkladu z judikatury Nejvyššího správního soudu došel k závěru, že žalobce jakožto právnická osoba není osobou privilegovanou ve smyslu uvedeného ustanovení zákona o dani silniční a jako takovému mu nenáleží výhody v podobě snížení daně. Gramatický výklad žalobce považuje za nesprávný. Žalovaný v této souvislosti odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudky ze dne 25. 2. 2013, č. j. 2 Afs 5/2012 – 22, a ze dne 30. 4. 2015, č. j. 2 Afs 1/2015 – 49.

14. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou, v níž uvedl, že v projednávané věci nepochybně nebyly splněny podmínky pro stanovení daně náhradním způsobem, tj. podle pomůcek, neboť žalobce na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání reagoval. Správce daně měl za této situace pouze dvě možnosti: buď mohl stanovit daň v souladu s daňovým tvrzením žalobce (tj. ve výši nula), nebo ve věci zahájit postup k odstranění pochybností (reagující na dodatečné daňové tvrzení) či daňovou kontrolu, kterou správce daně může z moci úřední zahájit kdykoli (a nikoli jen ve vazbě na daňové přiznání). Správce daně ovšem žádnou daňovou kontrolu nezahájil (a uplynutím dne 31. 12. 2013 ani nemohl) a místo toho nesprávně (což uznal v rámci autoremedurního postupu i správce daně) stanovil daň podle pomůcek. Následná změna způsobu stanovení daně sice zhojila část procesních vad původního rozhodnutí o stanovení daně (nezákonné použití pomůcek), nezhojila však porušení § 143 odst. 3 daňového řádu, neboť žalobci byla doměřena daň z moci úřední 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: v rozporu s tvrzeními žalobce, avšak mimo daňovou kontrolu. Povinnost doměřit daň v rámci daňové kontroly je stanovena kogentním ustanovením daňového řádu a neponechává správci daně žádný prostor pro vlastní diskreci. K námitce dvojího zdanění pak žalobce konstatoval, že argumentace žalovaného nemůže obstát, neboť se míjí s podstatou věci, jakož i s povahou silniční daně, která je daní z majetku. V takovém případě je dle žalobce určující to, zda stát obdržel úplatu z majetku, který dani podléhá. Právě tam směřovala žalobní námitka, že skutkové posouzení věci je neúplné. Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval, že poplatníkem daně je žalobce, což ale nic nevypovídá o tom, zda stát daň vybral, či nikoli. Lichá je i námitka, že daňová povinnost je nepřenosná. V případě majetkové daně je podstatné, zda daň byla státu uhrazena.

IV. Ústní jednání

15. Při jednání konaném dne 7. 9. 2017 žalobce vyslovil přesvědčení, že správce daně nepostupoval v souladu s daňovým řádem, jestliže v daném případě nezahájil daňovou kontrolu. Tento nedostatek nemohl být dle jeho názoru zhojen tak, že teprve následně byla původně vyměřená daň podle pomůcek vyměřena dokazováním. Tento postup označil za nezákonný a dle jeho názoru takový postup způsobuje v konečné fázi i nezákonnost rozhodnutí. Nezákonnost spatřuje také v tom, že se správce daně nezabýval otázkou, zda daňová povinnost nebyla uhrazena skutečným vlastníkem, ač na to žalobce upozorňoval. Žalovaný se nezabýval otázkou, že daň není možno požadovat na poplatnících dvakrát. 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Žalobce má rovněž za to, že správce daně nesprávně aplikoval § 6 odst. 9 zákona o dani silniční.

16. Žalovaný uvedl, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem, a proto na jejich odůvodnění v plném rozsahu odkázal.

V. Posouzení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žaloby shledal nedůvodné.

18. Předmětem přezkumu v posuzované věci je otázka, zda byla žalobci doměřena silniční daň za roky 2011 a 2012 v souladu se zákonem.

19. Mezi účastníky není žádného sporu o tom, že žalobce byl v roce 2011 a 2012 zapsán v technickém průkazu jako provozovatel těchto vozidel: návěs zn. Schmitz SCS 24 MEGA, RZ ... a tahač návěsu zn. MAN 19.402 FLT BL, RZ ... Zároveň se nepochybně jedná o vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů. Podle § 2 odst. 1 zákona o dani silniční jsou přitom předmětem daně silniční „silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla (dále jen „vozidla“) registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání1 nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: (dále jen „podnikání“) nebo jsou používána v přímé souvislosti s podnikáním anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u subjektů nezaložených za účelem podnikání podle zvláštního právního předpisu. Bez ohledu na to, zda jsou používána k podnikání, jsou předmětem daně vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny určená výlučně k přepravě nákladů a registrovaná v České republice.“ Podle § 4 odst. 1 písm. a) téhož zákona pak je poplatníkem daně „fyzická nebo právnická osoba, která je provozovatelem vozidla registrovaného v České republice v registru vozidel a je zapsána v technickém průkazu.“

20. Žalobce přesto nesouhlasí s tím, že by měl hradit silniční daň za uvedená vozidla za roky 2011 a 2012. V reakci na výzvy správce daně k podání dodatečných daňových přiznání ze dne 12. 12. 2013 žalobce přípisem ze dne 16. 12. 2013 sdělil správci daně, že předmětná vozidla byla v letech 2007 a 2008 prodána jinému vlastníkovi. Nový vlastník zároveň podal za tato vozidla přiznání k dani silniční za rok 2011 a 2012 a uvedenou daň uhradil. Nový vlastník užíval tato vozidla a příjmy uskutečněné jejich provozem byly evidovány v jeho daňových přiznáních. Došlo pouze k administrativnímu selhání a nebyl proveden přepis vozidla na dopravním inspektorátu na nového vlastníka. Prodejem vozidel došlo ke změně vlastníka a provozovatele vozidel a poplatníkem uvedené daně byl dle žalobce tento nový vlastník. Žalobce tedy požádal o „přezkoumání výzev k podání dodatečného daňového přiznání“ a o jejich „zrušení“.

21. Správce daně následně vydal dodatečné platební výměry, kterými žalobci doměřil dle pomůcek daň ve výši 74 700 Kč. V jejich odůvodnění odkázal na § 4 odst. 1 písm. a) zákona 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: o dani silniční a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 Afs 79/2012 – 45. Konstatoval, že kupní smlouva, která se nepromítla do registru silničních vozidel a technického průkazu, nemůže ovlivnit posouzení otázky, kdo je ve věci poplatníkem silniční daně. Samotný převod vlastnického práva nezakládá automaticky změnu osoby poplatníka silniční daně. Poplatníkem daně silniční z předmětných vozidel je tedy žalobce. Správce daně následně částečně vyhověl odvolání žalobce proti uvedeným dodatečným platebním výměrům. Rozhodnutími ze dne 4. 6. 2014 předně změnil způsob stanovení daňové povinnosti z pomůcek na dokazování s tím, že v průběhu odvolacího řízení došlo ke změně metodického výkladu k § 145 daňového řádu. Zároveň vyhověl žalobcově námitce, podle níž byl žalobce ke dni 2. 8. 2010 odhlášen jakožto provozovatel vozidla registrační značky ... v registru silničních vozidel. Ostatní odvolací námitky shledal nedůvodné, a tak pouze snížil doměřenou daň silniční na 51 000 Kč.

22. Poté, co žalobce podal odvolání proti rozhodnutím správce daně ze dne 4. 6. 2014, žalovaný nejprve konstatoval, že je nutno spisový materiál doplnit a zhojit vady řízení, které nastaly v rozhodovací dispozici správce daně. Uložil tedy správci daně dle § 115 odst. 1 daňového řádu, aby seznámil žalobce se změnou způsobu stanovení daně a s výsledkem provedeného dokazování a aby stanovil žalobci lhůtu pro vyjádření se k těmto skutečnostem. Dále uložil správci daně doplnit postoupený spisový materiál o důkazní prostředky osvědčující stanovený základ daně, respektive sazbu daně náležející k jednotlivým předmětným vozidlům. Správce daně provedl seznámení žalobce se změnou způsobu stanovení daně včetně hodnocení důkazních prostředků písemností ze dne 13. 8. 2015. Žalobce zaslal správci daně dne 15. 9. 2015 vyjádření k uvedeným písemnostem, v němž již 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: netvrdil, že není poplatníkem silniční daně za zdaňovací období 2011 a 2012, argumentoval nicméně, že správce daně nemá právo vybrat tuto daň dvakrát. Silniční daň je dle žalobce daní z majetku, správní stanovení daně tudíž vyžaduje, aby byla státem vybrána pouze jednou. Judikatura Nejvyššího správního soudu, které se správce daně dovolával, řeší stav, kdy silniční daň nebyla skutečným vlastníkem uhrazena, a proto byla následně vybrána od jejího poplatníka. V projednávané věci je ovšem situace odlišná, neboť daň byla ve prospěch státního rozpočtu odvedena. Žalovaný se ale s touto argumentací neztotožnil, potvrdil závěr správce daně o nutnosti doměřit žalobci silniční daň a podaná odvolání zamítl.

23. Ani v žalobě již žalobce nenamítá, že nebyl poplatníkem silniční daně za předmětná vozidla v roce 2011 a 2012, jeho argumentace míří odlišným směrem. Pouze pro úplnost nicméně krajský soud uvádí, že plně souhlasí se závěrem správce daně a žalovaného, podle nějž je poplatníkem silniční daně provozovatel registrovaného vozidla zapsaný v technickém průkazu, a to i tehdy, pokud již není jeho vlastníkem. Silniční daň je totiž vybudována na formálním stavu zápisů v registru silničních vozidel. To vyplývá jak z dikce zákona o dani silniční [viz výše citovaný § 2 odst. 1, který pomocí formálního kritéria vymezuje předmět daně, a § 4 odst. 1 písm. a), jež na základě formálního kritéria určuje, kdo je poplatníkem daně], tak z judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 18. 5. 2006, č. j. 2 Afs 101/2005 – 39, a ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 Afs 79/2012 – 45).

24. Žalobce uplatnil v žalobě tři žalobní body: a) k doměření daně došlo (v rozporu s § 143 odst. 3 daňového řádu) mimo daňovou kontrolu; b) správce daně nezjistil úplný skutkový stav, neboť se nezabýval otázkou, zda silniční daň za předmětná vozidla nebyla 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: uhrazena skutečným vlastníkem těchto vozidel; c) správce daně nesprávně interpretoval § 6 odst. 9 zákona o dani silniční, čímž žalobci upřel právo na zde upravené snížení silniční daně. Krajský soud se bude nejprve zabývat žalobním bodem a) (viz část V.1), následně vypořádá námitky uplatněné pod bodem b) (část V.2) a na závěr žalobní bod c) (část V.3). V.1 Doměření daně mimo daňovou kontrolu

25. Podle žalobce v posuzovaném případě mohla být daň doměřena pouze na základě výsledků daňové kontroly, jelikož mu správce daně doměřil daň mimo daňovou kontrolu, porušil ustanovení o řízení (blíže viz body [5], [6] a [14] výše).

26. Krajský soud této námitce nepřisvědčil. Podle § 143 odst. 1 daňového řádu lze daň doměřit „na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nebo z moci úřední.“ Podle § 143 odst. 3 téhož zákona přitom „[k] doměření z moci úřední může dojít pouze na základě výsledku daňové kontroly. Zjistí-li správce daně nové skutečnosti nebo důkazy mimo daňovou kontrolu, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, postupuje podle § 145 odst. 2.“ V § 145 odst. 2 daňového řádu je pak stanoveno, že „[p]okud lze důvodně předpokládat, že bude daň doměřena, může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení a stanovit náhradní lhůtu. Nevyhoví-li daňový subjekt této výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně doměřit daň podle pomůcek.“ 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

27. V nyní posuzované věci správce daně zjistil mimo daňovou kontrolu nové skutečnosti, na jejichž základě bylo možné důvodně předpokládat, že žalobci bude doměřena daň (tj. že žalobce byl v letech 2011 a 2012 zapsán v technickém průkazu jako provozovatel výše uvedených vozidel, avšak v řádných daňových přiznáních k dani silniční za zdaňovací období 2011 a 2012 tato vozidla nepřiznal a silniční daň za ně nezaplatil). Žalobci proto zaslal výzvy k podání dodatečných daňových tvrzení dle § 145 odst. 2 daňového řádu. Žalobce v reakci na tyto výzvy zaslal správci daně dne 16. 12. 2013 přípis, v němž poukazoval na skutečnost, že předmětná vozidla byla již v letech 2007 a 2008 prodána jinému vlastníkovi. Správce daně si nastalou situaci vyhodnotil tak, že jsou splněny podmínky pro doměření daně podle pomůcek (stanovené ve výše citovaném § 145 odst. 2 daňového řádu) a učinil tak rozhodnutími z 30. 1. 2014.

28. Krajský soud s žalobcem souhlasí v tom, že za těchto okolností správce daně nebyl oprávněn doměřit daň podle pomůcek. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2015, č. j. 9 Afs 66/2015 – 36, nesouhlasí-li daňový subjekt s obsahem, respektive s důvody výzvy k předložení dodatečného daňového přiznání, a tento nesouhlas správci daně ve lhůtě stanovené ve výzvě (nejpozději však před vydáním platebního výměru správcem daně I. stupně) kvalifikovaným způsobem sdělí, není správce daně bez dalšího oprávněn doměřit daň dle pomůcek. Žalobce bezpochyby kvalifikovaným způsobem sdělil správci daně svůj nesouhlas s důvody výzvy k předložení dodatečného daňového přiznání.

29. Správce daně nicméně poté (rozhodnutími ze dne 4. 6. 2014) změnil způsob stanovení daňové povinnosti z pomůcek na dokazování. Žalovaný jeho postup následně (v žalobou 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: napadeném rozhodnutí) aproboval, byť mu nejprve dle § 115 odst. 1 daňového řádu uložil, aby seznámil žalobce se změnou způsobu stanovení daně a s výsledkem provedeného dokazování a aby stanovil žalobci lhůtu pro vyjádření se k těmto skutečnostem. Klíčovou otázkou tedy je, zda bylo možné popsaným způsobem zhojit vadu řízení, k níž došlo tím, že správce daně původně doměřil daň podle pomůcek. Krajský soud je názoru, že to možné bylo a že zároveň nebylo nutné zahajovat za tímto účelem daňovou kontrolu.

30. Ve zmiňovaném rozsudku č. j. 9 Afs 66/2015 – 36 Nejvyšší správní soud konstatoval, že daňový řád upřednostňuje stanovení daně dokazováním, neboť správné zjištění a stanovení daně je prvořadým cílem správy daně. Stanovení daně podle pomůcek tak označil za přípustné v situaci, kdy daňový subjekt zůstane pasivní (i přes svůj případný nesouhlas s výzvou správce daně). V takovém případě musí mít správce daně oprávnění stanovit daň i bez součinnosti s daňovým subjektem. Naopak aplikace stejného postupu na situace, kdy daňový subjekt s obsahem, resp. s důvody výzvy k předložení dodatečného daňového přiznání nesouhlasí a tento nesouhlas kvalifikovaně a před doměřením daně z úřední povinnosti správci daně sdělí, není dle Nejvyššího správního soudu možná. Daňový subjekt má totiž „plné právo se zjištěními správce daně polemizovat, vyjádřit se k nim, má právo předkládat svá vlastní tvrzení a k těmto tvrzením navrhovat důkazy. Má také právo, aby právní posouzení věci správcem daně prvního stupně bylo podrobeno odvolacímu přezkumu v plné apelaci (…) Má-li daňový subjekt při standardním doměření daně celou řadu práv, lze si jen obtížně představit výklad, dle kterého by i přes aktivní kvalifikovaný nesouhlas daňového subjektu s důvody vedoucími k doměření daně, mu bylo uplatnění výše uvedených práv odepřeno.“ 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

31. V nynějším případě nebyl žalobce nijak zkrácen na svém právu polemizovat se zjištěními správce daně, ani na právu předkládat svá vlastní tvrzení a k těmto tvrzením navrhovat důkazy. Žalobce tak ostatně učinil (přípisem ze dne 15. 9. 2015). Krajský soud je názoru, že nebylo nezbytně nutné, aby se tak dělo v rámci daňové kontroly, nic takového neplyne ani z výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Krajskému soudu není zřejmé, k čemu by v dané věci bylo zahájení daňové kontroly (jakožto nejvíce formalizovaného a zároveň pro daňový subjekt nejvíce zatěžujícího postupu při správě daní), jestliže správce daně již měl ve spisovém materiálu k dispozici dostatek důkazních materiálů pro doměření daně silniční dokazováním.

32. Krajský soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, podle níž je třeba na jeho reakci na výzvu správce daně k podání dodatečného daňového přiznání pohlížet jako na podání dodatečného daňového přiznání v materiálním smyslu. Poukaz žalobce na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 69/2015 – 32 a č. j. 1 Afs 179/2014 – 30 je nepřípadný, neboť v těchto věcech daňové subjekty reagovaly na výzvy správce daně učiněné podle § 145 odst. 2 daňového řádu přípisy, v nichž uváděly, že jejich příjmy z prodeje akcií jsou osvobozeny od daně z příjmů, jelikož pocházejí z prodeje cenných papírů, které vlastnily déle než 6 měsíců. Nejvyšší správní soud taková podání označil za dodatečná daňová přiznání v materiálním smyslu (s tím, že jimi byla dotvrzena daň v nulové výši), neboť se jednalo o nově uplatněné (dotvrzené) skutečnosti svědčící o možném osvobození předmětných příjmů od daně. Zároveň ale Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 69/2015 – 32 v obecné rovině uvedl, že „za dodatečné daňové přiznání nelze považovat takové podání, kterým daňový subjekt nikterak nemění byť jediné doposud uvedené tvrzení“. V nynějším případě 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: přitom žalobce přípisem ze dne 16. 12. 2013 správci daně sdělil, že dle jeho názoru je poplatníkem daně vlastník vozidel a požádal jej o „přezkoumání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání“ a o její „zrušení“ (blíže viz bod [20] výše). Žalobce tedy doposud uvedená tvrzení nijak nezměnil. Žalobce svým přípisem projevil kvalifikovaným způsobem nesouhlas s důvody výzvy správce daně dle § 145 odst. 2 daňového řádu (viz výše), ale nejednalo se o dodatečné daňové přiznání v materiálním smyslu. Nejvyšší správní soud v rozsudcích č. j. 2 Afs 69/2015 – 32 a č. j. 1 Afs 179/2014 – 30 shledal porušení ustanovení o řízení, neboť finanční orgány doměřily daň příslušným daňovým subjektům dle pomůcek, aniž by tyto daňové subjekty měly možnost uplatnit svá (výše specifikovaná) procesní práva. Žalobci však tato práva upřena nebyla. V.2 Uhrazení silniční daně skutečným vlastníkem vozidel

33. Podle žalobce finanční orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, protože se přes námitky žalobce nezabývaly otázkou, zda silniční daň za předmětná motorová vozidla nebyla uhrazena již jejich vlastníkem (přičemž žalobce tvrdí, že nový vlastník vozidel za ně silniční daň přiznal a uhradil - blíže viz bod [7]).

34. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že pro účely stanovení žalobcovy daňové povinnosti je zcela irelevantní, zda skutečný vlastník předmětných vozidel za ně silniční daň přiznal a uhradil, či nikoliv. Finanční orgány se tak nedopustily žádného pochybení, pokud se touto otázkou blíže nezabývaly. 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

35. Poplatníkem silniční daně byl v posuzovaném případě žalobce, přičemž přenos daňové povinnosti na jinou osobu je zákonem zakázán (viz § 241 daňového řádu). Samozřejmě není vyloučeno uhradit daň za druhého, takto by však musela být platba adresovaná správci daně označena (§ 164 odst. 1 a 4 daňového řádu). K tomu ale v nynějším případě zjevně nedošlo. Jak uvádí žalobce, pan V. daň přiznal a uhradil (tedy uhradil ji za sebe, nikoliv za žalobce). Pan V. byl za této situace oprávněn podat v zákonné lhůtě dodatečná daňová přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a požádat si o vrácení zaplacené daně. Skutečnost, zda tak učinil, však nemá žádný vliv na žalobcovu daňovou povinnost. V.3 Snížení daně dle § 6 odst. 9 zákona o dani silniční

36. Žalobce konečně také namítl, že žalovaný nesprávně interpretoval § 6 odst. 9 zákona o dani silniční, který pro určité situace zakládá právo na snížení daně (viz bod [8]).

37. V § 6 zákona o dani silniční jsou stanoveny roční sazby předmětné daně. Podle § 6 odst. 9 uvedeného zákona se snižuje sazba daně podle odst. 2 bez ohledu na datum první registrace „o 100 % u nákladních vozidel včetně tahačů, nákladních přívěsů a nákladních návěsů s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny a méně než 12 tun, pokud tato vozidla nejsou používána k podnikání nebo v přímé souvislosti s podnikáním nebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů anebo nejsou provozována pro cizí potřeby a jsou-li používána 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: a) subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, b) jako výcviková vozidla podle zvláštního právního předpisu upravujícího získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, nebo c) fyzickými osobami.“

38. Žalobce argumentuje, že žádné z dotčených vozidel již v rozhodné době nedržel, nemohl je tedy užívat ke své podnikatelské činnosti a z jejich provozu mu nevznikaly žádné příjmy. Tím mají být splněny podmínky stanovené v § 6 odst. 9 zákona o dani silniční. Krajský soud se s touto argumentací neztotožnil, naopak přisvědčil žalovanému, který ve svém rozhodnutí podrobně vysvětlil, z jakých důvodů je výklad daného ustanovení podaný žalobcem mylný. Úmyslem zákonodárce totiž nebylo snížit sazbu silniční daně podnikatelským subjektům, ale pouze privilegovaným subjektům uvedeným v § 6 odst. 9 písm. a) a c) zákona o dani silniční. Žalobce však je podnikatelem, a tak na něj citované ustanovení uvedeného zákona nedopadá. K takovému zužujícímu výkladu § 6 odst. 9 zákona o dani silniční dospěla i judikatura Nejvyššího správního soudu, na jejíž závěry krajský soud v podrobnostech odkazuje (viz např. rozsudky č. j. 2 Afs 5/2012 – 22 a č. j. 2 Afs 1/2015 – 49). VI. Závěr a náklady řízení 31Af 11/2016 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce: Spedice Carmen, s.r.o., se sídlem Lukavice 107, 516 03 Lukavice, zastoupený JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému:

39. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky uplatněné žalobcem jsou nedůvodné. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žaloby dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

40. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení