31 Af 81/2014 - 59

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce METALVIS, s.r.o., se sídlem Areál ZD, č.p. 61, Babice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 10. 2014, č. j. 54841-2/2014-900000-304.4, č. j. 54836-2/2014- 900000-304.4, č. j. 54834-2/2014-900000-304.4 a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 37331-2/2014- 900000-304.4, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žalobce nemá právona náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznávánáhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se čtyřmi žalobami doručenými Krajskému soudu v Brně dne 22. 12. 2014 domáhal vydání rozsudků, kterými by byla zrušena rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 23. 10. 2014, č. j. 54841-2/2014-900000-304.4, č. j. 54836-2/2014-900000-304.4, č. j. 54834-2/2014-900000-304.4 a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 37331-2/2014-900000-304.4 (dále jen „napadená rozhodnutí“). Řízení o těchto žalobách bylo vedeno u zdejšího soudu (vůči jednotlivým napadeným rozhodnutím) pod sp. zn. 31Af 81/2014, 31Af 82/2014, 31Af 83/2014 a 31Af 84/2014.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 9. 2015, č. j. 31Af 81/2014-56, se věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31Af 81/2014, 31Af 82/2014, 31Af 83/2014 a 31Af 84/2014 spojily ke společnému řízení a jsou dále vedeny u zdejšího soudu pod sp. zn. 31Af 81/2014.

3. Napadenými rozhodnutími byla zamítnuta odvolání žalobce (proti) a potvrzena rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 7. 4. 2014, č. j. 1770- 25/2014-640000-51, č. j. 1770-24/2014-640000-51, č. j. 1770-23/2014-640000-51 a č. j. 1770-22/2014-640000-51 (dále jen „dodatečné platební výměry“), kterými bylo žalobci dodatečně vyměřeno antidumpingové clo v celkové výši 2.071.036 Kč, a současně mu byla uložena povinnost uhradit penále v celkové výši 414.209 Kč. Žalobce se domáhá jednak zrušení výše uvedených napadených rozhodnutí, tak také zrušení všech výše uvedených dodatečných platebních výměrů a požaduje uhrazení nákladů řízení.

4. Celní úřad po provedeném řízení ve smyslu příslušných ustanovení nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „celní kodex“), příslušných ustanovení nařízení Rady (ES) č. 91/2009, o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „nařízení č. 91/2009“), příslušných ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/99, o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) (dále jen „nařízení č. 1073/99“), příslušných ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, EURATOM) č. 883/2013, o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (EURATOM) č. 1074/1999 (dále jen „nové nařízení OLAF“) a příslušných ustanovení zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „celní zákon“), žalobci dodatečně vyměřil konečné antidumpingové clo z dovezeného zboží propuštěného do režimu volného oběhu na základě rozhodnutí o propuštění v celním řízení (identifikovaném evidenčním číslem v každém napadeném rozhodnutí), neboť měl za prokázané, že částka cla byla na základě rozhodnutí o propuštění vyměřena ve výši, která je nižší než částka cla dlužného ve smyslu právních předpisů platných v době propuštění zboží do režimu volného oběhu.

5. Pro všechna napadená rozhodnutí platí stejné skutkové a právní posouzení správních orgánů. A to, že dne 12. 3. 2013 byla u žalobce celním úřadem zahájena kontrola po propuštění zboží podle článku 78 celního kodexu a podle ustanovení § 127 celního zákona. Předmětem této kontroly bylo ověření správnosti a úplnosti údajů uvedených v rozhodnutích o propuštění zboží, se zaměřením na ověření deklarovaného původu zboží. Předmět kontroly po propuštění zboží byl celním úřadem celkem čtyřikrát rozšířen, přičemž rozhodnutí o propuštění bylo do předmětu kontroly zahrnuto při jeho rozšíření dne 19. 2. 2014. Podkladem k provedené následné kontrole byla zpráva OLAF č. OF/2010/0950 ze dne 14. 5. 2013 (dále jen „zpráva OLAF“), která rekapituluje snahu OLAF rozkrýt podvod s dovozy železných nebo ocelových spojovacích prvků z Thajska, údajně thajského původu, ve skutečnosti však čínského původu. Na přelomu měsíců února a března 2013 se uskutečnila mezinárodní mise OLAF do Thajska za účelem vyšetřit ve spolupráci s místními úřady informace týkající se prošetřovaných společností vyvážejících z Thajska železné nebo ocelové spojovací prvky pocházející z Čínské lidové republiky dovážené do Evropské unie s označením thajského původu. V seznamu společností je jmenována mj. společnost EASY PRODUCTS IMPORT & EXPORT CO., LTD., se sídlem 27/14 Moo 5, Petngam Soi, Puttaluksa Road, Praekkasamai, Muang, Samutprakararn 10280, Thajsko (dále jen „dodavatel“), která byla žalobcem deklarována jako dodavatel předmětného zboží. Kontrolou po propuštění zboží bylo podle správních orgánů prokázáno, že zboží, deklarované v kontrolovaném rozhodnutí o propuštění, bylo sice dovezeno z Thajska, ale ve smyslu článků 22 a 23 celního kodexu pochází z Čínské lidové republiky. Jako důkazní prostředky v předmětném případě celní úřad použil zejména zprávu OLAF a tabulky v souborech <Easy Products.xlsx>, <Thai data - Easy Products.xlsx> a souhrnnou tabulku <Masterdatabase version June 2013.xlsx>. Zpráva OLAF podle celního úřadu prokazuje, že dodavateli nebylo v Thajsku nikdy vydáno žádné osvědčení původu zboží FORM A a všechna dosud prověřovaná osvědčení byla padělaná. Sídlo dodavatele je rezidenčním domem bez jakékoli komerční činnosti, dodavatel nemá žádné výrobní kapacity a nemohl tudíž předmětné zboží vyrobit. Z údajů uvedených ve výše zmíněných tabulkách, které OLAF obdržel od Celního úřadu v Laem Chabangu vyplývá, že předmětná zásilka spojovacího materiálu pro žalobce propuštěná do volného oběhu rozhodnutím o propuštění je totožná se zásilkou odeslanou z Čínské lidové republiky do Thajska a následně odeslanou z Thajska do České republiky. Zásilky je možné ztotožnit podle hrubé hmotnosti a množství zboží. V tabulce vývozů z Thajska je možné předmětnou zásilku dohledat pod referenčním číslem EU CZ051 odkazujícím do tabulky <Masterdatabase version June 2013.xlsx>.

6. Ve zprávě o kontrole celní úřad zdůrazňuje, že výsledek šetření OLAF je brán dle nařízení OLAF jako důkazní prostředek. Na základě výše uvedených důkazů bylo dle celního úřadu prokázáno, že v projednávaném případě bylo dovezené zboží čínského původu, na které se vztahuje antidumpingové clo na základě nařízení č. 91/2009. Z tohoto důvodu celní úřad z předmětného zboží vyměřil žalobci dodatečnými platební výměry antidumpingové clo v celkové výši 2.071.036 Kč, a současně mu byla uložena dle § 251 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“), povinnost uhradit penále v celkové výši 414.209 Kč. Tyto závěry a správnost postupu celního úřadu potvrdil v napadených rozhodnutích žalovaný.

II. Obsah žaloby

7. Žalobce odůvodnil všechny žaloby shodně tím, že napadená rozhodnutí žalovaného jsou nezákonná a vymezil okruh třech žalobních bodů.

8. Nezákonnost předběžné zprávy OLAF – žalobce zejména uvádí, že zpráva OLAF, kterou celní úřad označil jako hlavní důkaz, nesplňuje podmínky kladené na takovou zprávu právními předpisy Evropské unie, přičemž podle něj zpráva v této formě a kvalitě neprokazuje původ dováženého zboží z Čínské lidové republiky. Z této listiny není především zřejmé, k jakým konkrétním skutečnostem OLAF při svém vyšetřování dospěl, zcela chybí odhadované finanční dopady, závěry vyšetřování uvedené ve zprávě OLAF jsou zcela nekonkrétní a neschopné jakéhokoliv hodnocení. Zpráva OLAF není doprovázena doporučením ředitele či generálního ředitele OLAF k přijetí dalších opatření. Skutečnosti uvedené ve zprávě OLAF a v jejích přílohách nelze nikterak ověřit a přezkoumat. Zpráva OLAF, a tím pádem i napadená rozhodnutí (a dodatečné platební výměry) jsou nehodnotitelná a nepřezkoumatelná.

9. Nedostatečné zjištění skutkového stavu – žalobce tvrdí, že správní orgány opřely svá rozhodnutí o zjištění o skutkovém stavu vyplývající pouze ze zprávy OLAF. Z obecných tvrzení v této zprávě však nelze podle žalobce dovodit příčinnou souvislost s dovozem, který uskutečnil žalobce. Správní orgány podle žalobce nezískaly jediný relevantní důkaz, který by prokazoval, že zboží propuštěné žalobci do režimu volný oběh pochází z Čínské lidové republiky. Žalobce v žalobě poukazuje zejména na zcela nekonkrétní zjištění OLAF uvedené ve zprávě OLAF, které vychází pouze ze tří přezkoumaných zásilek ve zprávě OLAF blíže však nespecifikovaných. Žalobce dále zdůrazňuje, že zpráva OLAF ani její přílohy neobsahují žádný listinný důkaz prokazující, že jím dovážené zboží pochází z Čínské lidové republiky. Skutečnost, že předmětné zboží bylo dovezeno do Thajska z Čínské lidové republiky, podle žalobce nezakládá původ zboží v Čínské lidové republice, což chtěl žalobce prokázat navrhovanými výslechy svědků. Toto však nebylo správními orgány reflektováno a skutkový stav nebyl v dané věci dostatečně zjištěn. Podle žalobce je zcela zřejmé, že řízení je založeno na neúplně zjištěném skutkovém stavu, neobjektivním hodnocení shromážděných důkazních prostředků a původ předmětného zboží v Číně nebyl správními orgány jednoznačně prokázán.

10. Nedodržení jednacího jazyku u příloh zprávy OLAF – žalobce namítá, že došlo k porušení ustanovení § 76 daňového řádu, jelikož mu nebyl poskytnut překlad příloh zprávy OLAF do jazyka českého. Žalobce již v průběhu proběhnuvší kontroly navrhnul, aby celní úřad zajistil překlad těchto písemností do češtiny, aby se k nim mohl žalobce vyjádřit a uplatnit svá práva. Žalobce se zejména domáhal toho, aby byly přílohy zprávy OLAF, u nichž mu nebudou poskytnuty překlady do českého jazyka, vyřazeny z důkazních prostředků. Postupem správních orgánů došlo k zásahu do procesních práv žalobce. S ohledem na vše výše uvedené navrhuje žalobce zrušení napadených rozhodnutí i dodatečných platebních výměrů.

III. Vyjádření žalovaného a další podání účastníků řízení

11. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 4. 2. 2015, navrhl, aby soud žaloby jako nedůvodné zamítl. Zároveň žalovaný s odkazem na obsah napadených rozhodnutí i dodatečných platebních výměrů uvedl, že všechny žalobcem uplatněné námitky jsou nedůvodné, a ke každé z nich uvedl svou argumentaci, která odpovídá stejnému vypořádání uvedených námitek (které jsou stejné v rámci správního i soudního řízení) v rámci odvolacího řízení. S ohledem na uvedené žalovaný navrhuje zamítnutí podaných žalob.

12. Žalobce ve své replice, doručené soudu dne 4. 3. 2015, setrval na své žalobě a zejména zopakoval, že zpráva OLAF neobsahuje dostatečné, konkrétní a jasné závěry, na jejichž základě musely celní orgány přistoupit k doměření dovozního cla. Tato zpráva nijak neprokazuje skutkový stav v dané věci. Žalobce dále setrvává na svých podaných žalobách.

13. Žalovaný ve svém vyjádření k replice žalobce, doručené soudu dne 27. 3. 2015, uvedl, že podle něj z obsahu zprávy OLAF a z přiložených přehledů vyplývá, že s potřebnou mírou jistoty bylo zjištěno, že původ předmětného zboží dovezeného žalobcem je v Čínské lidové republice. Žalobce pak v řízení nenavrhl žádné důkazy, které by mohly uvedený závěr celních orgánů vyvrátit. Žalovaný pak setrval na svém procesním stanovisku a navrhl zamítnutí podaných žalob.

14. Žalovaný pak ve svém přípise, doručeném soudu dne 19. 6. 2015, poukázal na (a přiložil k přípisu) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2015, č. j. 22 Af 88/2012-84, který podle něj řešil skutkově a právně obdobnou věc.

15. Vzájemná podání účastníci obdrželi a jejich obsah je jim znám.

IV. Posouzení věci krajským soudem

16. Žaloby byly podány v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žaloby přípustné ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.

17. Krajský soud v Brně na základě včas podaných žalob přezkoumal napadená rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jejich vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné a na základě ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. je zamítl. O žalobách soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas, resp. v zákonné lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

18. Zdejší soud považuje úvodem za vhodné a nutné uvést základní vymezení a právní rámec dané věci. Dne 26. 1. 2009 bylo vydáno nařízení Rady (ES) č. 91/2009 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých spojovacích prostředků ze železa nebo oceli pocházejících z Čínské lidové republiky.

19. Nařízení č. 91/2009 bylo vydáno s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. 12. 1995, o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (dále jen „základní nařízení“). Účelem tohoto nařízení je dle odst. 1 jeho preambule stanovit základní pravidla ochrany před dumpingovými dovozy nebo dovozy subvencovaných výrobků ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (dnes Evropské unie).

20. Čl. 1 základního nařízení stanovuje základní principy antidumpingových cel. Dle čl. 1 odst. 1 může být antidumpingové clo uloženo na každý výrobek, jehož propuštění do volného oběhu ve Společenství (dnes Evropské unie) působí újmu.

21. Dle čl. 1 odst. 2 základního nařízení je výrobek považován za dumpingový, jestliže je vývozní cena výrobku vyváženého do Společenství (dnes Evropské unie) nižší, než je při běžném obchodu srovnatelná cena obdobného výrobku určeného pro spotřebu ve vývozní zemi.

22. Pro posouzení dané věci je rozhodný též čl. 1 odst. 3 základního nařízení, podle kterého je země vývozu obvykle též zemí původu. Může to však být země jednající jako prostředník, kromě případů, kdy výrobky jsou např. pouze předmětem tranzitní dopravy přes tuto zemi, nebo nejsou v této zemi vyrobeny, nebo tam pro ně neexistuje srovnatelná cena.

23. Poslední zásada je obsažena v čl. 1 odst. 4 základního nařízení, která stanoví, že pro účely tohoto nařízení se výrazem obdobný výrobek rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech s posuzovaným výrobkem nebo není-li takový výrobek k dispozici, jiný výrobek, který, ačkoliv není obdobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.

24. České právo již nemá legální definici antidumpingového cla, jako tomu bylo dříve (srov. k tomu již neplatné ustanovení § 54 odst. 4 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona), nicméně ze základních zásad evropského antidumpingového práva lze dovodit, že antidumpingové clo je zvláštní druh cla vybíraný za účelem ochrany před dovozem dumpingových výrobků (výrobků, jejichž vývozní cena, za kterou jsou vyváženy do Evropské unie, je nižší než normální hodnota obdobného výrobku při běžném obchodu v zemi vývozu a je s to poškodit domácí výrobce).

25. Základní nařízení rovněž stanoví procesní postupy v případě zavedení antidumpingových cel, zejména musí být zjištěna existence dumpingu (porovnává se vývozní cena s tzv. běžnou hodnotou) a podstatné újmy výrobnímu odvětví Evropské unie, popř. její hrozba.

26. Podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení pokud z konečného zjištění skutkového stavu vyplývá, že existuje dumping a jím způsobená újma a v zájmu Společenství (dnes Evropské unie) podle čl. 21 tohoto nařízení je nutné zasáhnout, uloží Rada prostou většinou, na návrh Komise předložený po konzultaci s poradním výborem, konečné antidumpingové clo.

27. Na základě čl. 9 základního nařízení tedy bylo přijato nařízení č. 91/2009. V odst. 153 a následujících preambule nařízení č. 91/2009 byly dále rozvedeny důvody přijetí tohoto nařízení. Uvádí se, že mezi rokem 2003 a obdobím šetření, zahájeným v roce 2007, se objem dumpingového dovozu dotčeného výrobku z Čínské lidové republiky zvýšil téměř o 180 % a v období šetření dosáhl 26 % podílu na trhu. Zatímco se spotřeba ve Společenství zvýšila o 29 %, objem prodeje výrobního odvětví Společenství se současně snížil pouze o 1 %. Jeho podíl na trhu klesl o 24 % a výrobní odvětví Společenství tak nebylo schopno přenést celosvětový nárůst cen surovin na své zákazníky, což vedlo k nadále nízkým úrovním ziskovosti. Šetřením bylo potvrzeno, že podstatná újma vyplývala z významného nahrazení výrobků Společenství čínským dovozem na některých důležitých segmentech trhu s nepříznivým dopadem na využití kapacity a ziskovost, ačkoli tento dopad byl poněkud zmírněn skutečností, že se výrobnímu odvětví podařilo nahradit nižší objemy výroby zaměřením se na segmenty trhu a výrobky přinášející vyšší výnosy. Na základě těchto skutečností byl vyvozen závěr, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 základního nařízení. Dále bylo zjištěno, že existuje příčinná souvislost mezi dumpingovým dovozem z Čínské lidové republiky a podstatnou újmu výrobního odvětví Společenství ve smyslu čl. 3 základního nařízení (viz též odst. 184 preambule nařízení č. 91/2009).

28. Soud dospěl k závěru, že nařízení č. 91/2009 je nutné vykládat v duchu výše zmíněných zásad antidumpingového práva (ve smyslu čl. 1 základního nařízení a vyjádřených též v preambuli samotného nařízení). Soud při aplikaci práva na tento konkrétní případ vycházel ze základní premisy, že účelem nařízení č. 91/2009 byla ochrana před dovozem dumpingových výrobků pocházející z Čínské lidové republiky.

29. Na základě čl. 1 odst. 1 nařízení č. 91/2009 bylo uloženo konečné antidumpingové clo na některé spojovací prostředky ze železa nebo oceli, jiné než z nerezavějící oceli, tj. vruty do dřeva (kromě vrtulí do pražců), závitořezné šrouby, ostatní šrouby a svorníky s hlavou (též s jejich maticemi nebo podložkami, ale kromě šroubů soustružených z tyčí, prutů, profilů nebo drátů, o plném průřezu, s tloušťkou dříku nepřesahující 6 mm a kromě šroubů a svorníků pro upevňování konstrukčních materiálů železničních tratí) a podložky pocházející z Čínské lidové republiky, kódů KN 73181290, 73181491, 73181499, 73181559, 73181569, 73181581, 73181589, ex73181590, ex73182100 a ex73182200 (kódy TARIC 7318159019, 7318159069, 7318159089, 7318210029, 7318210099, 7318220029 a 7318220099).

30. V této souvislosti je nutné zmínit čl. 13 základního nařízení, podle kterého antidumpingové clo uložené na základě základního nařízení může být rozšířeno na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření.

31. Obcházením platných opatření se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Evropskou unií nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Evropskou unií, která vzniká na základě praktik, zpracovatelských postupů nebo prací, pro něž mimo uložení vyrovnávacího cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o újmě nebo o tom, že vyrovnávací účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny a/nebo množství obdobných výrobků, a existují důkazy o dumpingu, pokud jde o běžné hodnoty stanovené dříve pro stejné nebo obdobné výrobky, v případě nutnosti v souladu s ustanoveními článku 2 základního nařízení.

32. V dané věci je pak mezi stranami nesporné, že žalobcem došlo k dovozu zboží zařazeného do podpoložky celního sazebníku 73182100 s doplňkovým kódem 98 a zboží zařazeného do podpoložky celního sazebníku 73182200 s doplňkovým kódem 98 (tedy zboží zařaditelného pod čl. 1 odst. 1 nařízení č. 91/2009), nicméně podle předloženého Certifikátu původu FORM A a podle ustáleného tvrzení žalobce mělo být zboží thajského původu. A právě otázka toho, jestli se jednalo o zboží thajské (které by nepodléhalo antidumpingovému clu) či o zboží čínské (které by naopak antidumpingovému clu, jak je vymezeno výše, podléhalo) je podstatou projednávané věci.

33. Žalobní námitka uvedená v bodě [8] tohoto rozsudku se týká především vymezení toho, jestli zpráva OLAF, kterou celní úřad označil jako hlavní důkaz, splňuje podmínky kladené na takovou zprávu právními předpisy Evropské unie, přičemž podle žalobce zpráva v této formě a kvalitě neprokazuje původ dováženého zboží z Čínské lidové republiky. Tato žalobní námitka pak úzce souvisí se žalobní námitkou uvedenou v bodě [9] tohoto rozsudku týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Zdejší soud tyto námitky vypořádá, vzhledem k jejich jasnému provázaní, společně.

34. V této souvislosti úvodem považuje zdejší soud za vhodné učinit stručnou poznámku týkající se pravomocí OLAF a významu jím vydávaných zpráv. Úkolem Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), zřízeného rozhodnutím Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom ze dne 28. dubna 1999 (Úř. věst. L 136, s. 20; Zvl. vyd. 01/03, s. 110) je podle čl. 2 odst. 2 tohoto rozhodnutí vykonávat „pravomoci Komise, pokud jde o provádění vnějších správních vyšetřování za účelem posílení boje proti podvodům, korupci a veškeré jiné protiprávní činnosti poškozující finanční zájmy Společenství, jakož i proti jakýmkoli jiným činům nebo jednání hospodářských subjektů porušujícím předpisy Společenství“. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999, ze dne 25. května 1999, o vyšetřování prováděném OLAF (Úř. věst. L 136, s. 1; Zvl. vyd. 01/03, s. 91) v čl. 3 – Vnější vyšetřování – stanoví, že OLAF „vykonává pravomoc svěřenou Komisi nařízením (Euratom, ES) č. 2185/96 provádět kontroly a inspekce na místě v členských státech a v souladu s platnými dohodami o spolupráci ve třetích zemích“ a dále podle čl. 9 odst. 1 a 2 „po skončení vyšetřování vypracuje úřad pod vedením ředitele zprávu, která obsahuje především zjištěné skutečnosti, popřípadě finanční škody a závěry vyšetřování včetně doporučení ředitele úřadu k přijetí dalších opatření. Tyto zprávy jsou vypracovány s ohledem na procesní požadavky stanovené právními předpisy dotyčného členského státu. Takto vypracované zprávy představují stejným způsobem a za stejných podmínek jako úřední zprávy vypracované vnitrostátními správními kontrolory důkazy přípustné ve správním nebo soudním řízení členského státu, pokud je jejich použití nezbytné. Vztahují se na ně stejná pravidla hodnocení, jako tomu je u úředních zpráv vypracovaných vnitrostátními správními kontrolory, a mají stejnou hodnotu jako tyto zprávy.“ Zdejší soud shodně s celními orgány dospívá k závěru, že na základě čl. 9 odst. 2 citovaného nařízení je zpráva OLAF důkazem přípustným v řízení o dodatečném zaúčtování cla vedeném s žalobcem (k tomuto závěru srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Afs 44/2011-85).

35. Základní vymezení pravomocí OLAF i použitelnost zpráv misí OLAF, jakožto důkazu, ve správních a soudních řízeních členských států obsahují čl. 3 a čl. 9 nařízení č. 1073/99 [pozn. předmětné nařízení bylo zrušeno k 1. 10. 2013 Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, EURATOM) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013, avšak v době rozhodné pro posuzovanou věc a vzhledem k době vyhotovení předmětné zprávy OLAF je v nyní posuzované věci třeba postupovat podle nařízení č. 1073/99].

36. Jak je již uvedeno výše, tak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Afs 44/2011-85, s odkazem na čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1073/99, je zřejmé, že v řízení o dodatečném zaúčtování cla (antidumpingového cla) jsou zprávy OLAF přípustným důkazem, tj. nikoli toliko tvrzením. Úplnost a přesvědčivost zprávy OLAF podrobuje celní orgán volnému hodnocení. Identifikace a obsah zpráv OLAF, které celní orgány k důkazu použily, jsou podrobně uvedeny v předložené spisové dokumentaci. Zdejší soud po studiu předložené spisové dokumentace prima facie konstatuje, že závěry ve zprávě OLAF nelze označit za pouhé spekulace, přičemž zpráva OLAF obsahuje jednoznačný a zřetelný popis úkonů, které zástupci mise OLAF v Thajsku provedli.

37. Zdejší soud na tomto místě opětovně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Afs 44/2011-85, jehož závěrem mj. je, že „Zpráva o misi Evropského úřadu pro boj proti podvodům [čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999], byť se jedná o zprávu průběžnou či předběžnou, je dostatečným důkazem pro dodatečné doměření a zaúčtování dovozního (resp. antidumpingového) cla, obsahuje-li jasné, určité a konkrétní informace popírající dovozcem deklarovaný preferenční původ konkrétního dováženého zboží.“ Zdejší soud tedy konstatuje a shrnuje, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu není a priori zapovězeno použít v celním řízení průběžnou (či předběžnou) zprávu OLAF, nicméně je na posouzení, zda tato předběžná zpráva obsahuje jasné, určité a konkrétní informace popírající žalobcem deklarovaný preferenční původ konkrétního dováženého zboží.

38. Zdejší soud na základě výše uvedeného a vzhledem k předložené spisové dokumentaci přisvědčuje zčásti námitce žalobce, že zpráva OLAF sice neobsahuje všechny myslitelné informace týkající se dovozů spojovacího materiálu z Thajska do Evropské unie, ani neobsahuje všechny náležitosti, které by měla podle čl. 9 předchozího nařízení č. 1073/99 obsahovat konečná zpráva OLAF, ale zdejší soud musí posoudit ve vazbě na výše citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu, jestli k žalobci a k prověřovanému dovozu zpráva OLAF a přiložené tabulky obsahovaly dostatečně konkrétní a jasné závěry, na jejichž základech měl celní úřad přistoupit k doměření antidumpingového cla.

39. Zdejší soud konstatuje, že ze zprávy OLAF je patrné, že většina prověřovaných (v rámci této konkrétní mise OLAF) dodavatelských společností dovážela a opětovně vyvážela čínské spojovací prvky do Evropské unie. Z přiložené tabulky <Thai data - Easy Products.xlsx> je zřejmé, že v případě vývozu předmětného zboží pro žalobce (spojený s referenčním číslem dovozu do EU CZ022) bylo zjištěno propojení s dovozem zboží z Čínské lidové republiky a thajskému celnímu úřadu dodavatel při vývozu deklaroval čínský původ vyváženého zboží. Hlavním ukazatelem bylo v posuzovaném případě spárování dovozu spojovacího materiálu z Čínské lidové republiky provedeného dodavatelem dne 11. 5. 2011 s deklarovaným čínským původem tohoto zboží a následným vývozem stejného množství a hmotnosti zboží z Thajska pro žalobce (tedy do České republiky) o třináct dnů později. Ještě při vývozu předmětného zboží deklaroval dodavatel thajským celním orgánům čínský původ tohoto zboží, avšak s celním prohlášením již žalobce předložil certifikát FORM A osvědčující původ předmětného zboží v Thajsku, o němž bylo následně při misi OLAF prokazatelně zjištěno, že se jedná o padělek, protože dodavateli nikdy příslušné thajské orgány žádný Certifikát původu FORM A nevydaly. Jak vyplývá ze zprávy OLAF, při místním šetření bylo nadto zjištěno, že dodavatel sídlil v rezidenčním domě, v němž nebyla prováděna žádná komerční činnost. Zdejší soud má tedy za jednoznačné, že v dané věci bylo prokázáno, že 1.) při dovozu předmětného zboží do Thajska i při jeho následném vývozu deklaroval dodavatel žalobce thajským celním orgánům čínský původ předmětného zboží; 2.) žalobce předložil s celním prohlášením Certifikát původu FORM A osvědčující původ v Thajsku – o tomto certifikátu však bylo misí OLAF zjištěno, že se jedná o padělek, protože nebyl vydán příslušnými thajskými úřady a za 3.) dodavatel předmětného zboží sídlí v rezidenčním domě, v němž není prováděna žádná komerční činnost (výroba nebo skladování zboží).

40. Podle názoru zdejšího soudu dávají výše uvedené skutečnosti vyplývající z předloženého přípustného důkazu (zprávy OLAF) jasný závěr o tom, že předmětné zboží je s mírou pravděpodobnosti rovnající se jistotě (na základě uceleného řetězce důkazů) čínského původu a celní úřad správně doměřil žalobci antidumpingové clo. Tento závěr je udržitelný i pro rozhodnutí žalovaného č. j. 54834-2/2014-900000-304.4 (původní sp. zn. soudního řízení 31Af 83/2014), kdy s celním prohlášením nebyl žalobcem předložen certifikát FORM A, jelikož řetězec důkazů a závěry zprávy OLAF jsou i pro tento případ podle zdejšího soudu natolik přesvědčivé, že i bez podmínky ad 2) uvedené v předchozím odstavci, jsou závěry žalovaného i v tomto napadeném rozhodnutí udržitelné a zákonné. Navíc má zdejší soud za jasné a prokázané, že všechny obchody prováděné žalobcem probíhaly na základě „stejného klíče“, a také v případě tohoto konkrétního rozhodnutí žalovaného obchod žalobce směřoval, podle názoru zdejšího soudu, k obejití právní úpravy antidumpingového cla. Zdejší soud pak zcela souhlasí se žalovaným, že je zcela irelevantní, kolik zásilek OLAF zkoumal v rámci mise, když z evidencí získaných od thajských celních orgánů je možné zcela přesně ověřit souvislost mezi dovozem spojovacího materiálu z Čínské lidové republiky do Thajska a mezi vývozem předmětného zboží z Thajska do České republiky. Zdejší soud zdůrazňuje, že na základě předložené zprávy OLAF a odůvodnění správních orgánů nemá žádných pochyb o tom, že žalobce uskutečnil obchod přesně tak, jak je celními orgány tvrzeno a prokázáno a shrnuto v bodě [5] tohoto rozsudku.

41. Zdejší soud pak zdůrazňuje, že jediný způsob, jakým by žalobce mohl zpochybnit uvedený závěr o původu předmětného zboží v Čínské lidové republice, by bylo předložení důkazu, ze kterého by vyplýval jiný původ předmětného zboží. Žalobce však takový důkaz nepředložil ani v řízení před celním úřadem ani v odvolacím řízení a ostatně ani v řízení soudním, jelikož se soustředil pouze na obecná konstatování o nemožnosti použití předložené zprávy OLAF.

42. Na základě výše uvedeného soud proto uzavírá, že zpráva OLAF doprovázená bohatou dokumentací obsahuje jasné, určité a konkrétní informace popírající žalobcem deklarovaný preferenční původ dováženého zboží, a je tak přesvědčivým důkazem jak o skutečnosti, že žalobcem deklarované zboží nebylo thajského původu, tak o skutečnosti, že zemí původu předmětného zboží byla Čínská lidová republika, tudíž je toto zboží předmětem antidumpingového cla.

43. Celní orgány proto nepochybily, pokud citovaná zjištění vnesly do odůvodnění svých rozhodnutí a pokud považovaly informace obsažené ve zprávě OLAF za dostatečný podklad pro dodatečné vyměření cla. Důkazní břemeno na ně kladené tak bezpochyby celní orgány unesly. Zdejší soud shrnuje, že po žalovaném správním orgánu nelze požadovat provedení důkazu prostřednictvím kompletní zprávy OLAF, jež nebyla v době vydání rozhodnutí o odvolání k dispozici. Žalovaný, ani celní úřad, proto nepochybili, pokud považovali informace obsažené v předběžné zprávě OLAF za dostatečný podklad pro dodatečné zaúčtování cla. Naopak zdejší soud zdůrazňuje, že žalobce se v celém průběhu celního řízení nevymezil vůči zprávě OLAF vlastní věrohodnou skutkovou verzí případu a nepředložil celním orgánům důkazy o tom, že skutkový stav je jiný, než k jakému OLAF dospěl. Lze tedy uzavřít, že zprávu OLAF, byť má charakter úředních záznamů, lze v daňovém řízení použít jako důkaz, obsahuje-li jasné, určité a konkrétní informace popírající dovozcem deklarovaný preferenční původ konkrétního dováženého zboží (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 Afs 44/2011-85). Tato podmínka byla v projednávané věci podle zdejšího soudu splněna a ani stále opakované žalobcovo tvrzení o tom, že zpráva OLAF je neurčitá a spekulativní, na tom nemůže nic změnit.

44. K obecné námitce žalobce na nutnost provádění svědeckých výpovědí, zdejší soud konstatuje, že tento požadavek žalobce na provedení výslechu pracovníků OLAF či dalších svědků byl zcela obecný a nevyplývá z něj, jaké skutečnosti by měl nad rámec závěrů uvedených ve zprávě OLAF tento důkaz prokázat; nelze proto přičítat k tíži žalovaného, že výslech neprovedl v rámci řízení o dodatečném zaúčtování cla, neboť tento považoval skutkové i právní okolnosti případů za dostatečně prokázané. Povinností celních orgánů proto nebylo zajistit přítomnost účastníků mise OLAF a jejich výpověď k předmětné misi, neboť žádné skutkové pochybnosti o správnosti závěrů zprávy OLAF nevyvstaly. Zdejší soud pak také uvádí, že požadavek žalobce na provedení důkazů spočívajících ve výslechu dalších svědků je zcela obecný, protože žalobce nespecifikuje, jaké konkrétní osoby by měl celní úřad předvolat a jaké skutečnosti nad rámec závěrů uvedených ve zprávě OLAF by měly tyto důkazy prokázat. Proto je soud ve shodě s žalovaným, že zejména požadavek žalobce na výslech oprávněných osob a zaměstnanců dodavatele je ryze účelový a s ohledem na faktickou nečinnost dodavatele i prakticky neuskutečnitelný. Také provedením výslechu oprávněných osob dopravců zboží by nemohl být prokázán skutečný původ předmětného zboží, ale pouze okolnosti jeho dopravy. Pokud správní orgány takto navrhované důkazy neprovedly, nepostupovaly v rozporu s právními předpisy, jelikož ve vztahu k důkazním návrhům učiněným daňovým subjektem, nese správce daně odpovědnost v tom smyslu, že rozhodne-li se některé z účastníky navržených důkazů neprovést, musí důvody, které jej k tomu vedly, v rozhodnutí vyjádřit, což se v daném případě podle soudu stalo. Podle judikatury Ústavního soudu v zásadě nelze spatřovat porušení procesních práv účastníka pouze v tom, že rozhodující subjekt nevyhoví všem jeho důkazním návrhům (nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. I. ÚS 55/01). Na druhou stranu tento proces nemůže vykazovat prvky libovůle rozhodujícího orgánu. V souladu s tím Ústavní soud stanovil, že neakceptování důkazního návrhu účastníka lze ospravedlnit (1) z důvodů nadbytečnosti navrhovaného důkazu; (2) jestliže tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení a (3) pokud důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí (nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09). Těmto požadavkům rozhodnutí celních orgánů vyhovuje, neboť argumentovaly soudem již opakovaně zdůrazňovanou absencí skutkových pochybností, jež by měly žalobcem navrhované důkazy rozptýlit. Žalobce přitom po celou dobu řízení neoznačil žádný důvod svých pochybností, omezil se jen v obecné rovině na to, že o všem pochyboval.

45. Zdejší soud má proto na základě výše uvedeného za jednoznačné, že správními orgány byl zcela dostatečně zjištěn skutkový stav, že vycházely ze zprávy OLAF jakožto použitelného a věrohodného důkazu, pročež žalobní námitky uvedené v bodech [8] a [9] tohoto rozsudku zdejší soud shledává nedůvodnými.

46. K žalobní námitce uvedené v bodě [10] tohoto rozsudku, kdy žalobce setrvale vznášel požadavek na zajištění úředního překladu veškerých listin a příloh zprávy OLAF užitých v přezkoumávaných řízeních zdejší soud uvádí následující.

47. Podle § 76 daňového řádu: „(1) Při správě daní se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. (2) Písemnosti vyhotovené v jiném než českém jazyce musí být předloženy v originálním znění, a současně v překladu do jazyka českého, pokud správce daně neprohlásí, že takový překlad nevyžaduje nebo že požaduje úředně ověřený překlad; takové prohlášení může správce daně učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet písemností v budoucnu.“

48. Z předloženého spisového materiálu zdejší soud zjistil, že jeho součástí je zpráva OLAF se všemi přílohami, přičemž zpráva a část příloh jsou v jazyce anglickém a část příloh je v jazyce thajském. Součástí spisového materiálu je také úřední překlad textu zprávy OLAF do českého jazyka. Podle zdejšího soudu je nutné, aby důkazní prostředky, na jejichž základě dospěly správní orgány ke skutkovým zjištěním, byly přeloženy do českého jazyka, což správní orgány splnily, protože důkazním prostředkem je zpráva OLAF, jejíž úřední překlad spisový materiál obsahuje. Zdejší soud zdůrazňuje, že z elektronických příloh se žalobce týkají pouze tabulky v souborech <Easy Products.xlsx>, <Thai data - Easy Products.xlsx> a souhrnná tabulka <Masterdatabase version June 2013.xlsx>. Podle zdejšího soudu jsou popisy a údaje uvedené v jednotlivých kolonkách dostatečně srozumitelné pro žalobce, který je osobou podnikající v mezinárodním obchodě a prokazatelně komunikující s dodavatelem v anglickém jazyce, tedy je profesionálem v daném oboru, což vyplývá mj. z příloh žalobcem předkládaných celních prohlášení. Údaje týkající se žalobce uvedené v souborech <Easy Products.xlsx> a <Masterdatabase version June 2013.xlsx> se týkají předmětného dovozu do České republiky a jsou žalobci prokazatelně známy. Relevantní údaje vyplývající z uvedených tabulek prokazující totožnost předmětného zboží se zbožím dovezeným dovozcem z Čínské lidové republiky do Thajska navíc převzal celní úřad do zprávy o kontrole a následně do odůvodnění dodatečných platebních výměrů. Žalobce nadto neuvedl, v čem konkrétně by toto pochybení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, přičemž žalobce ostatně ani v řízení nikdy netvrdil, že by těmto dokumentům nerozuměl a nemohl se k nim proto relevantně vyjádřit. O zákonnosti výše uvedeného postupu správních orgánů v obdobných věcech pak svědčí mj. např. i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 3. 2015, č. j. 22 Af 88/2012-84, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 9 Afs 128/2015-60. Uvedená žalobní námitka je nedůvodná.

V. Shrnutí a náklady řízení

49. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterými byla odvolání žalobce zamítnuta, byla vydána v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

50. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Poučení