31 C 102/2019 - 301

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Návrh žalobce, aby soud určil, že vlastníkem id. [Anonymizováno] nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], a sice domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota] zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa], je žalobce, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 27 104 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náhradu nákladů řízení ve výši 3 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že je vlastníkem id. [Anonymizováno] nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], a sice domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota] zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobce je právním nástupcem osoby oprávněné k vydání předmětných nemovitostí, pana [jméno FO]. Uvedl, že k Městskému soudu v Brně byla podána žaloba (sp. zn. [spisová značka]), kterou byl řešen restituční nárok na vydání předmětných nemovitostí [jméno FO] v pozici žalobce. Žalovanými byli [tituly před jménem].[Anonymizováno][jméno FO], [jméno FO] a [Jméno žalovaného] (žalovaný, pozn. soudu). Ke vstupu žalobce do tohoto restitučního řízení došlo na základě dědického řízení a závěti [jméno FO], kterou žalobci odkázal zmíněný restituční nárok, [Anonymizováno] předmětných nemovitostí, o jejichž vlastnictví se nyní vede soudní spor. Řešená věc tedy navazuje na restituční spor, jde o určení vlastnictví k [Anonymizováno] předmětných nemovitostí, které byly vydány v restituci, jehož podstatou je vyřešení kolize mezi restitučním nárokem žalobce a nabytím vlastnického práva žalovaného od nevlastníka. Přestože žalovaný činí dědické právo žalobce sporné, závěť žalobce nikdo, kdo by k tomu byl oprávněn, nezpochybnil. Jediný, kdo by připadal v úvahu, byl syn [jméno FO], který byl o existenci této závěti ve prospěch žalobce vyrozuměn, ale platnost ani pravost závěti ani přes náležité poučení nezpochybnil. Je proto zřejmé, že naléhavý právní zájem žalobce na podání určovací žaloby je dán tím, že rozhodnutí soudu o jeho určovací žalobě je podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, který se týká právě těch nemovitostí, resp. jejich [Anonymizováno], které mu měly být na základě rozsudku Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 30. 10. 2008 vydány. [jméno FO] měl zájem převést svůj restituční nárok na žalobce již za svého života, proto byla mezi ním a žalobcem sepsána smlouva o postoupení pohledávky dne [datum], nicméně návrh na záměnu účastníků, který žalobce podal v intencích uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, byl odvolacím soudem zamítnut.

2. Žalovaný považoval aktivní legitimaci žalobce za vyloučenou, protože o hmotněprávním přechodu majetkového práva (restitučního nároku) nerozhodl soud v dědickém řízení zůstavitele [jméno FO], který byl aktivně legitimován v řízení o restitučním nároku. Uvedl, že výroky usnesení soudu vydané v řízení o dědictví, které se týkají dědického práva (stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého a poukázal v této souvislosti na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném než dědickém řízení, a to ani jako otázka předběžná. Je třeba zdůraznit, že žalobce není zákonným dědicem [jméno FO]. Na základě dědického řízení, které proběhlo před Notářstvím v [adresa], je zřejmé, že na základě závěti zemřelého [jméno FO] je jeho univerzálním dědicem syn [jméno FO]. Poukázal na skutečnost, že zemřelý [jméno FO] byl cizím státním příslušníkem s domicilem v SRN, a tedy je zřejmé, že dědické řízení, jehož předmětem byly (měly být) nutně i práva, která jsou předmětem restitučního řízení, bylo (a má být) vedeno Notářstvím [adresa]. Poukázal na skutečnost, že pokud žalobce tvrdí, že se stal nositelem předmětného restitučního nároku již na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], kdy odvolací soud v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] posoudil tuto smlouvu jako platnou, pak v době své smrti již [jméno FO] nárok na vydání předmětných nemovitostí nesvědčil, a proto nemohl být předmětem dědického řízení po [jméno FO]. Zdůraznil, že nenabyl své vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem od nevlastníka, a tedy nelze tímto zpochybnit jeho vlastnická práva, a to ani v konkurenci s restitučním nárokem zemřelého [jméno FO]. Své vlastnické právo odvozoval z řádného nabývacího titulu, tj. kupní smlouvy ze dne [datum], protože prodávající [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO] byli řádnými (skutečnými) vlastníky předmětných nemovitých věcí, neboť vlastnická práva nabyli na základě darovací smlouvy ze dne [datum], přičemž v době uzavření kupní smlouvy nebyli nijak ve výkonu vlastnických práv omezeni. [tituly před jménem]. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] nejsou rovněž povinnými osobami ve smyslu zákona č. 87/1991Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a proto v době uzavření darovací i kupní smlouvy nedopadalo žádné ustanovení zákona o mimosoudních rehabilitacích na platnost jejich právního jednání. [jméno FO] se stal oprávněnou osobou, ve smyslu restitučního zákona, více než 3 roky poté, co předchůdci žalovaného řádně nabyli vlastnické právo k dotčeným nemovitým věcem. Žalobce zpochybňuje dobrou víru žalovaného s tím, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy v roce 2003 mohl (a dokonce měl) předpokládat výsledek restitučního řízení a ověřit si, zda není podána Ústavní stížnost v restituční věci (o níž žalovaný ovšem nevěděl). Takové tvrzení je zcela absurdní a přirozeně takovou možnost (a už vůbec ne povinnost) žalovaný reálně neměl a ani mít nemohl. Žalovaný až dne [datum] byl konfrontován s existencí restitučního sporu, když mu byl doručen Nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 620/02, přičemž byl následně v restitučním řízení žalován vedle „povinných“ manželů [jméno FO], přičemž restituční nárok byl vůči žalovanému pravomocně zamítnut výrokem II. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2008, sp. zn. [spisová značka].

3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav k datu [datum] byli vlastníky pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], objekt bydlení a pozemku parc. č. [hodnota] zahrady v podílu každý ideální [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO]. Jejich nabývacím titulem se stala smlouva o převodu nemovitostí – darovací smlouva ze dne [datum]. 5. [jméno FO]. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] jako budoucími prodávajícími a [jméno FO] jako budoucím kupujícím byla za účasti zprostředkovatelky [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní a smlouva zprostředkovatelská, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitostí. Zprostředkovatelka [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzením z [datum] potvrdila, že od žalovaného převzala finanční částku ve výši [částka] jako zálohu na práce spojené se zajištěním koupě předmětného rodinného domu včetně pozemků.

6. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a svědek [jméno FO] shodně vypověděli, že se k prodeji předmětných nemovitostí rozhodli v době, kdy rozsudek Krajského soudu v Brně v restitučním sporu nabyl právní moci (rozsudek KS v Brně sp. zn. [spisová značka] nabyl právní moci dne [datum], pozn. soudu). Prodej předmětných nemovitostí realizovali prostřednictvím realitní kanceláře, žalovaného neznali, nikdy před prodejem nemovitostí neviděli, neznali ani osoby pracující pro danou realitní kancelář. Shodně potvrdili, že ani realitní kancelář ani žalovaného o existenci restitučního sporu neinformovali. 7. [tituly před jménem] [jméno FO], realitní makléřka, která realizovala prodej předmětných nemovitostí, vyloučila, že by realizovala prodej nemovitostí za situace, kdy by jí byla známa skutečnost, že nemovitost má právní vady, že existuje soudní spor týkající se nemovitosti, kupříkladu nevyřešený restituční spor a o takové skutečnosti by klienta informovala. Potvrdila, že ani osoby prodávající ani kupující osobu neznala, předmětné nemovitosti ke koupi nabízela prostřednictvím realitní inzerce.

8. Dle výpisu z katastru nemovitostí z LV č. [hodnota] pro k. ú. [jméno FO] je žalovaný výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí. Nabývacím titulem se stala kupní smlouva z [datum] s právními účinky vkladu práva k témuž dni, dle které koupil žalovaný od prodávajících [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO] předmětné nemovitosti. Z předávacího protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že předmětný rodinný dům včetně pozemků byl předán prodávajícími žalovanému, který je převzal. Žalovaný v řízení předložil soudu fakturu [hodnota] č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota], č. [hodnota]. Uvedené faktury byly vystaveny jednotlivými dodavateli, kteří se podíleli v průběhu let 2003 až 2006 na rozsáhlé rekonstrukci předmětných nemovitostí, žalovanému byla jimi vyúčtována cena díla spočívající kupříkladu v dodávce krbových kamen, provedení topenářských prací, výměně oken a balkonových dveří, zhotovené elektroinstalaci, dodávce zárubní a dveří, renovaci parket a podlah nebo opravě střechy. Dle odhadu č. [Anonymizováno] činí k datu [datum] obvyklá cena předmětných nemovitostí [částka].

9. Žalovaný získal vysokoškolské vzdělání studiem na právnické fakultě v magisterském studijním oboru právo a právní věda, ve studijním oboru právo v září 2011.

10. Dne [datum] manželé [jméno FO] vyzvali manželé prof. [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] k vydání id. [Anonymizováno] předmětných nemovitostí. Žalobou ze dne [datum] ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] se navrhovatelé [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] domáhali proti odpůrcům [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] vydání id. [Anonymizováno] předmětných nemovitosti, dne [datum] navrhovatelé navrhli přistoupení dětí povinných, [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO], do řízení. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byla žaloba manželů [jméno FO] zamítnuta. Usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 98/97 ze dne 25. 9. 1997 byla odmítnuta ústavní stížnost manželů [jméno FO], kterou brojili proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 1996 sp. zn. [spisová značka] a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 7. 1994, sp. zn. [spisová značka], pro zjevnou neopodstatněnost.

11. Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve věci žalobce [jméno FO] proti žalovanému [tituly před jménem]. [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] (žalovanému, pozn. soudu) tak, že první žalovaný a druhá žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně vydat žalobci id. [Anonymizováno] nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a sice domu č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [hodnota], pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota] zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, katastrální pracoviště [adresa]. Nárok byl proti třetímu žalovanému zamítnut z důvodu, že třetí žalovaný nemůže být ve sporu pasivně legitimován, protože rozhodující je, kdo byl držitelem předmětných nemovitostí ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. Takovými držiteli byli první žalovaný a druhá žalovaná. Dále z odůvodnění rozsudku vyplývá, že posoudil smlouvu darovací ze dne [datum] a smlouvu kupní ze dne [datum] za neplatné z důvodu jejich rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., neboť s předmětnými nemovitostmi bylo ze strany manželů [jméno FO] a jejich dětí disponováno po [datum] poté, co jim byla ze strany manželů [jméno FO] doručena restituční výzva ze dne [datum].

12. Krajský soud v Brně usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 5. 1. 2011 zamítl návrh žalobce [jméno FO], aby na jeho místo do řízení vstoupil [Jméno žalobce], na kterého svůj nárok na vydání nemovitostí postoupil smlouvou o postoupení pohledávky za úplatu [částka]. Z odůvodnění usnesení plyne, že odvolací soud dospěl k závěru, že po zahájení řízení nenastala a ani nemohla nastat právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. V projednávané věci neběží o typický závazkový vztah, ale jedná se o vztah vzniklý na základě speciálního restitučního předpisu, jehož účelem je v obecné rovině zmírnění následků některých majetkových křivd, ke kterým došlo v minulosti. Je zde striktně dán okruh oprávněných a okruh povinných osob, přičemž do okruhu oprávněných osob nelze zahrnovat osoby, na které byl tvrzený restituční nárok smluvně převeden.

13. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] z 11. 6. 2014 soud v řešené věci rozhodl, že na straně zemřelého žalobce [jméno FO] bude v řízení pokračováno s [tituly před jménem]. [jméno FO]. K odvolání žalovaných bylo toto usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 8. 10. 2014. V odůvodnění odvolací soud uzavřel, že si je vědom skutečnosti, že [Jméno žalobce] (závětní dědic) fakticky po zůstaviteli majetek, který je předmětem tohoto řízení, nenabyl, a to právě z důvodu, že žaloba ve věci samé byla zamítnuta. V projednávané věci je ovšem třeba mít na zřeteli, že jmenovaný byl závětí povolán k tomu, aby právě majetek, o nějž v řízení jde, nabyl a za daného stavu nelze ošetřit okruh dědiců jinak, než jak učinil soud prvního stupně.

14. Ústavní soud svým nálezem I. ÚS 1206/15 ze dne 14. 5. 2018 zcela vyhověl návrhu stěžovatele – žalobce za účastni vedlejších účastníků řízení, a to [tituly před jménem]. [jméno FO], [tituly za jménem], [jméno FO] a [jméno FO] a rozhodl, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011 č. j. [spisová značka] a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011 č. j. [spisová značka] bylo nerespektováním zákazu libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a uvedené rozsudky se proto ruší.

15. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. [spisová značka] byl v řízení o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, č. j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku potvrzen.

16. Dne [datum] byla mezi [tituly před jménem]. [jméno FO] jako postupníkem a [jméno FO] jako postupitelem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou postupitel postoupil postupníkovi nárok na předmětné nemovitosti a veškeré ostatní pohledávky, práva a nároky, které postupiteli vznikly, popřípadě vzniknou v souvislosti s nárokem na nemovitosti, a to za úplatu [částka].

17. Z úmrtního listu pana [jméno FO], který byl úředně přeložen z německého jazyka, bylo zjištěno, že pan [jméno FO] zemřel dne [datum] v [adresa] a místem jeho posledního bydliště byla obec [adresa]. Oproti tomu z úmrtního listu vydaného Úřadem městské části města [adresa] vyplývá, že pan [jméno FO] zemřel [datum], přičemž místo jeho trvalého pobytu byly [adresa].

18. Z protokolu o otevření závěti zůstavitele ze dne [datum] sepsaném na Notářství v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci pozůstalosti po smrti [jméno FO] bylo zjištěno, že dědicem ze závěti po zemřelém [jméno FO] se stal jeho syn [jméno FO] s dědickým podílem 1:

1. Protokolem o otevření závěti byl zjištěn stav a obsah vlastnoruční společné závěti z [datum], tato závěť byla přeložena z německého do českého jazyka a vyplývá z ní, že touto společnou závětí manželé [jméno FO] a [jméno FO] ustanovili univerzálním dědicem svého syna [jméno FO]. V případě, že by jejich syn uplatnil při smrti dříve zemřelého svůj povinný nárok, pak je mu a jeho potomkům převeden povinný podíl také při smrti přeživšího. Z veřejné listiny o místopřísežném prohlášení ze dne [datum], která byla stvrzena notářem [jméno FO] v [adresa], bylo zjištěno, že pan [jméno FO] učinil místopřísežné prohlášení, že přihlédl ke společné závěti jeho rodičů [jméno FO] a [jméno FO] ze dne [datum], a protože nenárokoval povinný podíl při úmrtí dříve zemřelé matky, tímto není vyloučen z dědického pořadí. Svůj nárok na povinný podíl po matce [jméno FO] neuplatnil, takže nepřevzal svůj povinný podíl, ale stal se podle odst. 1, druhé věty uvedené závěti, jediným dědicem jeho otce [jméno FO] a jiný důvod vyloučení neexistuje. Ze soupisu pozůstalostní podstaty ve věci [spisová značka] vyplývá, že pozemky nejsou součástí pozůstalostní podstaty, a to ani nezastavěné ani zastavěné, pouze hotové peníze, zbývající část pohledávky z prodeje domu ve výši [částka] a vozidlo VW Touran v hodnotě [částka]. Závazky zůstavitele dosahují hodnoty [částka].

19. Ručně psanou závětí ze dne [datum] pan [jméno FO] odkázal svému synovci, [tituly před jménem]. [jméno FO], předmětné nemovitosti, a to v celém jejich rozsahu, zejména veškeré majetkové nároky, které se k těmto nemovitostem vztahují, nárok na jejich vydání, nárok na finanční náhradu anebo nárok na náhradu škody pro případ, že by nemovitosti nebyly vydány. Obsah a stav závěti byl zjištěn protokolem ze dne [datum] v pozůstalostním řízení. Dle protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] měl [jméno FO] jednoho syna. Dle přípisu notářky ze dne [datum] tato závěť byla soudem zaslána synovi [jméno FO] k vyjádření, k možnosti vznést námitku neplatnosti. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo dědické řízení bylo zastaveno po zamítnutí nároku na vydání předmětných nemovitostí. Žalobce požádal o dodatečné projednání dědictví dne [datum]. Usnesením č. j. [spisová značka] ze 7. 1. 2019 Okresní soud Brno-venkov ve věci pozůstalosti zůstavitele [jméno FO] zahájil řízení o pozůstalosti a pověřil notářku [tituly před jménem] [jméno FO] k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Dle protokolu o jednání ze dne [datum] soudní komisařka konstatovala, že dle § 17 zmps se právní poměry dědické řídí právním řádem státu, jehož byl zůstavitel příslušníkem v době smrti, tedy českým právem, když zůstavitel byl občanem ČR, syn byl vyrozuměn o závěti dne [datum], neplatnosti se nedovolal, nepřichází v úvahu dědění ze zákona, soudní komisařka tak nebude nadále s pozůstalým synem jednat jako s účastníkem řízení, žalobce sdělil, že dědictví neodmítá. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 29. 9. 2020 bylo rozhodnuto, že řízení o dědictví po panu [jméno FO] se přerušuje do doby pravomocného skončení řízení o určení vlastnického práva vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka].

20. Pozůstalý syn [jméno FO], [jméno FO], byl vyslechnut dne [datum] jako svědek a uvedl, že je mu známo, že jeho otec vedl v České republice spor, chtěl získat zpět dům, nic bližšího mu o sporu nebylo známo. Rovněž nic nevěděl o smlouvě o postoupení pohledávky ze dne [datum] ani o závěti ze dne [datum], nechce však námitku neplatnosti závěti vznést, otec mu vždy říkal, že v České republice je jeden dům a ten má dostat jeho bratranec [Jméno žalobce], nicméně závěť by rád viděl.

21. Soudní komisařka opakovaně zaslala pozůstalému synovi [jméno FO] po zjištění jeho aktuální adresy kopii závěti zůstavitele ze dne [datum] včetně jejího překladu do německého jazyka, byl mu sdělen aktuální předmět dodatečného dědického řízení. Pozůstalý syn [jméno FO] nepravost či neplatnost závěti zůstavitele ze dne [datum] ve stanovené 30denní lhůtě nenamítl.

22. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že měl se sestrou své maminky, [jméno FO], a jejím manželem [jméno FO] velmi blízký vztah. Nemohli mít děti, proto si žalobce i jeho bratry často brávali na výlety, dovolené, navštěvovali se a trávili spolu spoustu času. Následně strýc a teta v roce [Anonymizováno] emigrovali do [Anonymizováno]. Strýc mu slíbil starý byt po rodičích, nicméně byt se musel prodat, proto mu strýc postoupil pohledávku v restituční věci, současně i z důvodu, že měl lepší možnosti se o restituci postarat než jeho syn [jméno FO]. Potvrdil, že cenu za postoupenou pohledávku [částka] uhradil strýci převodem na jeho účet. Znal vztah strýce k restitučnímu řízení, nikdy nechtěl boj vzdát, dělal vše pro to, aby dostal dům zpátky.

23. Žalovaný [Jméno žalovaného] ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka] v pozici žalobce ve svém vyjádření ve věci ze dne [datum] uvedl, že do řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. [spisová značka] a do navazujícího řízení odvolacího vstoupil v postavení samostatného účastníka řízení na straně žalované po třinácti letech od jeho počátku. Uplatněný restituční nárok ho zasáhl a nadále zasahuje do jeho postavení jako vlastníka dotčených nemovitostí a fakticky ho takřka sedmnáct let omezuje ve výkonu vlastnických práv, a to především v možnosti nakládat s dotčenými nemovitostmi. Újma žalobce vznikla v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou namítaného řízení.

24. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

25. Dne [datum] manželé [jméno FO] vyzvali manželé [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] k vydání id. [Anonymizováno] předmětných nemovitostí. Dne [datum] darovali manželé [jméno FO] předmětné nemovitosti svým dětem [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO]. Dne [datum] uplatnil [jméno FO] u Městského soudu v Brně nárok na vydání předmětných nemovitostí proti manželům [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO], spor byl veden pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 27. 4. 2000 byla žaloba zamítnuta, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2002 č. j. [spisová značka] byl označený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, rozsudek soudu odvolacího nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce podal dne [datum] ústavní stížnost. Dne [datum] nabyl předmětné nemovitosti žalovaný na základě kupní smlouvy uzavřené s [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO]. Žalovaný začal předmětné nemovitosti rekonstruovat. Ústavní soud nálezem sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 11. 2004 zrušil rozsudek Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 27. 4. 2000 i rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] ze dne 25. 6. 2002, žalovaný se dozvěděl o existenci restitučního sporu dne [datum] doručením citovaného nálezu ÚS. Dne [datum] [jméno FO] postupuje nárok na vydání předmětných nemovitostí smlouvou na žalobce. Následně dne [datum] ručně psanou závětí odkázal [jméno FO] předmětné nemovitosti svému synovci, žalobci. Dne 30. 10. 2008 Městský soud v Brně rozsudkem č. j. [spisová značka] uložil [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] povinnost vydat [jméno FO] předmětné nemovitosti, proti žalovanému byla žaloba zamítnuta pro nedostatek jeho pasivní legitimace. Dne 25. 1. 2011 Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. [spisová značka] změnil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobu zamítl. Dne [datum] zemřel [jméno FO], dne [datum] vstoupil do řízení na základě usnesení č. j. [spisová značka] žalobce jako jeho procesní nástupce. Následně dne 15. 7. 2011 Nejvyšší soud rozsudkem č. j. [spisová značka] byl rozsudek soudu odvolacího potvrzen. Ústavní soud nálezem [spisová značka] ze dne 14. 5. 2018 zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. [spisová značka] i rozsudek Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka]. Dne [datum] bylo zahájeno řízení o pozůstalosti u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. [spisová značka], v průběhu pozůstalostního řízení pozůstalý syn [jméno FO], [jméno FO], nenamítl platnost závěti ze dne [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. [spisová značka] byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, č. j. [spisová značka] v I. výroku potvrzen.

26. V řešené věci se žalobce jako právní nástupce zemřelého [jméno FO] domáhá určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, spočívá v tom, že žalobce má věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Žalobce se v řešené věci domáhá toho, aby byl zápis v katastru nemovitostí uveden do souladu se stavem právním. Dle názoru soudu má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, pokud by bylo žalobě vyhověno, stalo by se takové rozhodnutí podkladem pro zápis vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí.

27. Žalobce v této věci opírá své vlastnické právo k předmětným nemovitostem o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], o závěť ze dne [datum], na základě kterých je právním nástupcem [jméno FO], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, č. j. [spisová značka]. V usnesení č. j. [spisová značka] ze dne 22. 2. 2023 odvolací soud odkázal na stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na str. 109-111 /243-245/ a na str. 114-118 /248-252/), ve kterém je vyloženo, že uplatněný nárok na vydání věci podle zákonů č. 403/1990 Sb. a c. 87/1991 Sb., získaný za účinnosti těchto zákonů, je nárokem majetkové povahy a má u nemovitosti peněžní hodnotu. Věc, která má být vydána (srov. kupř. § 5 odst. 1 citovaných zákonů), je i spoluvlastnický podíl na věc, jež byla před převedením na stát v podílovém spoluvlastnictví. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. [spisová značka] uzavřel, že [jméno FO] a žalobce uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, nároku na vydání předmětných nemovitostí, nárok na vydání byl uplatněn před uzavřením smlouvy, předpoklady dané ustanoveními § 3 odst. 1 a 4, § 5 odst. 1 a 2 zákona c. 87/1991 Sb. byly dány, když Městský soud v Brně rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 30. 10. 2008 rozhodl tak, že žalovaní [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] jsou povinni společně a nerozdílně vydat předmětné nemovitosti. Své rozhodnutí opřel o ustanovení § 3 odst. 1, § 4 odst. 2, § 19 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2019, č. j. [spisová značka], byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně, č. j. [spisová značka] ze dne 30. 10. 2008, kdy soud rozhodoval o nároku žalobce [tituly před jménem]. [jméno FO], co by procesního nástupce osoby oprávněné [jméno FO], který v průběhu řízení zemřel.

28. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu soud prvního stupně uzavírá, že [jméno FO] a žalobce uzavřeli dne [datum] platně smlouvu o postoupení pohledávky, nároku na vydání předmětných nemovitostí, dle § 524 odst. 1 občanského zákoníku, účinného v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky přešel nárok na vydání předmětných nemovitostí na žalobce, za dané situace pak [jméno FO] ke dni [datum] (datum závěti), resp. ke dni jeho smrti dne [datum] majetkové právo, se kterým je spojen nárok na vydání předmětných nemovitostí, nenáleželo. Tento závěr soud činí s vědomím, že žalobce se stal procesním nástupcem zůstavitele [jméno FO] ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] na základě usnesení ze dne 11. 6. 2014 č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2014 č. j. [spisová značka], protože byl oběma soudy považován za závětního dědice [jméno FO].

29. K nabývacímu titulu žalovaného, kupní smlouvě ze dne [datum], soud uvádí, že tato smlouva byla uzavřena dle § 588 občanského zákoníku, účinného v době uzavření kupní smlouvy, mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem]. [jméno FO] jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný projevil zájem o koupi předmětných nemovitostí na základě realitní inzerce, neznal prodávající, oni neznali jeho, prodej nemovitostí byl realizován prostřednictvím realitní kanceláře, žalovaný vycházel z informací o vlastnictví prodávajících obsažených v katastru nemovitostí. Prodávající žalovaného o restitučním sporu neinformovali, jeho existence nebyla známa ani zprostředkovateli obchodu. Za daných okolností má soud za to, že žalovaný zachoval náležitou (běžnou) opatrnost při realizaci obchodu, když využil všechny dostupné prostředky, aby se přesvědčil, že prodávající jsou skutečně oprávněni převést vlastnictví k předmětným nemovitostem. Konkrétně se jedná o následující skutečnosti: žalovaný vycházel ze zápisu z katastru nemovitostí, dle kterého byli prodávající vlastníky předmětných nemovitostí, v listu vlastnictví nebyla obsažena poznámka spornosti a žalovaný realizoval obchod prostřednictvím realitní kanceláře, profesionála, který navíc využíval služby advokáta při kontraktaci. Jediný způsob, jakým by se žalovaný mohl teoreticky před uzavřením kupní smlouvy o existenci restitučního sporu dozvědět, je, že by žádal příslušné soudy všech stupňů o informaci, zda je ohledně předmětných nemovitostí veden spor, nicméně tato možnost získat relevantní informaci je zřejmě čistě hypotetická a bez konkrétní indicie, že existuje ohledně nemovitostí spor, nelze tuto aktivitu po žalovaném spravedlivě žádat. Za dané situace soud uzavírá, že žalovaný kupní smlouvu uzavřel v dobré víře, že prodávající jsou oprávněni na jeho osobu vlastnické právo k předmětným nemovitostem převést, v řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by dobrou víru žalovaného při koupi předmětných nemovitostí zpochybnil.

30. Žalovaný v řízení opakovaně argumentoval, že smlouva kupní ze dne [datum] je smlouvou platnou, protože žalovaný nenabyl předmětné nemovitosti od osob povinných k vydání předmětných nemovitostí, ale od jejich dětí, za úplatu a v dobré víře, zdůrazňoval, že [jméno FO] se stal osobou oprávněnou až ke dni účinnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., přičemž jeho zpětná účinnost je vyloučena. Převodu předmětných nemovitosti proto nemohlo bránit ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., protože povinní [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] darovali dne [datum] předmětné nemovitosti svým dětem před tím, než se [jméno FO] stal osobou oprávněnou. Soud k uvedené argumentaci žalovaného uvádí, že ze všech rozhodnutí, které se týkají restitučního sporu, včetně nálezu I. ÚS 1206/15 ze dne [datum], je známá skutečnost, že povinní [tituly před jménem]. [jméno FO] a [jméno FO] za účinnosti zákona č. 87/1991 Sb. ([datum]) poté, co byli vyzvání manželi [jméno FO] k vydání předmětných nemovitostí ([datum]), je darovali svým dětem ([datum]). Smyslem a účelem blokačního ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. je zabránit, aby dokud nebudou spory týkající se majetku, na který byl uplatněn restituční nárok, vyřešeny, nemohla s nimi povinná osoba disponovat. Pokud jde o platnost převodních smluv (darovací ze dne [datum] a kupní ze dne [datum]), pak je třeba tyto smlouvy považovat s ohledem na znění § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. za neplatné.

31. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy darovací ze dne [datum] a kupní ze dne [datum] dle názoru soudu žalovanému, co by dobrověrnému nabyvateli, svědčí minimálně právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jehož součástí je též ochrana legitimního očekávání nabytí majetkové hodnoty. U žalovaného je přitom založeno právě přinejmenším legitimní očekávání nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a to s ohledem na vklad jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí, tedy akt státního orgánu konstituující jeho vlastnické právo. K tomuto aktu navíc došlo poté, co žalovaný dodržel všechny zákonné požadavky pro nabytí vlastnického práva převodem, s výjimkou toho, že převodcem byl nevlastník, tj. k této dispozici neoprávněný, o němž se však žalovaný vzhledem k zápisu v katastru nemovitostí domníval (byl v dobré víře), že je vlastníkem. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se na základě smlouvy kupní ze dne [datum] stal dobrověrným nabyvatelem a oprávněným držitelem předmětných nemovitostí dle § 130 odst. 1 občanského zákoníku účinného k datu uzavření kupní smlouvy, předmětné nemovitosti převzal do své dispozice a zahájil jejich rozsáhlou rekonstrukci, čímž na nabytý majetek vynaložil nemalé investice. O existenci restitučního sporu se dozvěděl až doručením nálezu Ústavního soudu [spisová značka] dne 17. 1. 2005.

32. V řešené věci je proto nezbytné vyřešit střet dvou základních práv, a to práva žalobce na ochranu jeho práva majetkové povahy spočívající v nároku na vydání předmětných nemovitostí a práva žalovaného co by dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku. S ohledem na povahu sporu dle názoru soudu nelze chránit obě daná práva současně, protože se vzájemně vylučují. Je proto zřejmě, že buď bude poskytnuta ochrana právu žalobce majetkové povahy spočívající v nároku na vydání předmětných nemovitostí a právo žalovaného na ochranu majetku mu bude muset ustoupit, nebo bude poskytnuta ochrana žalobci co by dobrověrnému nabyvateli a právo žalobce na ochranu jeho práva majetkové povahy bude muset ustoupit.

33. Při posuzování nastolené otázky soud zcela vycházel z obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 17. 4. 2014, ve kterém je zdůrazněno, že ochrana dobrověrných nabyvatelů přímo souvisí se zájmem na zachování důvěry jednotlivců v akty veřejné moci, protože dobrověrní nabyvatelé se nijak nepodílejí na předchozích zápisech do evidence, včetně toho zápisu, jímž byl jako vlastník nemovitosti zaevidován někdo, kdo jím po právu nebyl (bod 42). Jeví se proto nespravedlivým klást riziko zápisu práva do katastru na základě neplatné smlouvy na dobrověrné osoby, které nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost dané smlouvy uzavřené mezi těmi, koho tyto osoby považují za své právní předchůdce. Naopak žalobce byl při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky dne [datum], tedy při nabývání svého práva majetkové povahy ve zcela odlišné výchozí pozici: věděl, že za úplatu [částka] nabývá právo majetkové povahy, o kterém je veden restituční spor, současně mu bylo známo, že osoby povinné k vydání předmětných nemovitostí převedly smlouvou kupní vlastnické právo k předmětným nemovitostem za úplatu na dobrověrného nabyvatele – žalovaného. Soud pro úplnost poznamenává, že nesouhlasí s námitkou žalovaného, že by žalobce byl k vedení řízení motivován pouze finančně v tomto sporu, v řízení bylo prokázáno jeho účastnickou výpovědí, že mezi rodinou žalobce a rodinou [jméno FO] byl blízký vztah, žalobce je motivován snahou o navrácení původního rodinného majetku. Ve prospěch ochrany majetku žalovaného též svědčí skutečnost, že aktivně domnělé vlastnické právo vykonával, vynaložil nemalé investice na rekonstrukci předmětných nemovitostí, kterým je značně zhodnotil, nemovitosti udržuje. Uvedená zjištění mají základ ve fakturách, které žalovaný soudu předložil, a v odhadu ceny předmětných nemovitostí č. [Anonymizováno]

34. S ohledem na výše uvedené odůvodnění soud upřednostnil ochranu žalovaného co by dobrověrného nabyvatele, proto byla I. výrokem tohoto rozsudku žaloba zamítnuta.

35. Soud zamítl návrh žalobce na vstup [jméno FO] na pozici žalobce do řízení. Sám žalobce ponechal tento procesní návrh na posouzení soudu, dle názoru soudu by bylo zcela nadbytečné a časově zatěžující zjišťovat stanovisko pozůstalého syna [jméno FO], zda souhlasí se svým vstupem do řízení na pozici žalobce, protože svědek [jméno FO] opakovaně nenamítl platnost závěti ze dne [datum], ač byl řádně o této možnosti poučen.

36. Soud dále zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování konečným rozhodnutím ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], protože v průběhu řízení bylo zjištěn, že spis byl skartován, soud nemá jak rozhodnutí získat. Nadto skutkový stav týkající se restitučního sporu manželů [jméno FO] je znám z obsahu dalších rozhodnutí v restitučním sporu [jméno FO], zejména z rozsudku Městského soudu v Brně č. j. [spisová značka], který se platností převodních smluv (smlouvy darovací ze dne [datum] a smlouvy kupní ze dne [datum]) velmi podrobně zabýval (navrhovaný důkaz měl prokázat tvrzení žalobce o neplatnosti převodních smluv) nebo z nálezu Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 14. 5. 2018.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení (II. výrok) je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: - odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 8 úkonů právní služby po 2 500 Kč (tarifní hodnota 35 000 Kč, převzetí věci, podání ze dne 12. 9. 2019, 24. 3. 2021, 20. 4. 2021 a 2. 6. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 21. 1. 2022, doplnění tvrzení a důkazů ze dne 1. 8. 2023 a závěrečný návrh žalovaného ze dne 10. 6. 2024) dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; - osmi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; - částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 704 Kč; celkem tedy 27 104 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

38. Výrok o povinnosti žalobce zaplatit státu náhradu nákladů řízení (III. výrok tohoto rozsudku) je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V řízení stát zaplatil náklady překladatelce za provedené překladatelské úkony v souhrnné výši 3 300 Kč (1 100 Kč a 2 200 Kč). Žalovanému, který zaplatil zálohu ve výši 3 000 Kč na tlumočné, bude záloha po právní moci tohoto rozsudku vrácena.

Poučení