31 C 117/2020-233

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro: pro náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v denících [anonymizována čtyři slova], [příjmení] [anonymizována tři slova], v týdeníku [anonymizováno] a online deníku [webová adresa] omluvu ve znění: Omluva [stát. instituce] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za nepravdivé informace uvedené bývalým ministrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v politicko-publicistickém diskusním pořadu České televize„ [příjmení] [jméno] [příjmení]„ ze dne [datum] i za následné opakování těchto prohlášení bývalým ministrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro hlavní zpravodajské pořady České televize a Televize [příjmení], dle kterých měl být management [anonymizováno 6 slov], v jehož čele [celé jméno žalobce] coby ředitel v dané době stál, řízen pány [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení] a z okruhu těchto pánů měl tento management čerpat určité benefity. [stát. instituce]

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat dopis České televizi a [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] ve znění: Vážení, dovolujeme si Vás požádat o uveřejnění následujícího textu omluvy panu [celé jméno žalobce]: Omluva [stát. instituce] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za nepravdivé informace uvedené bývalým ministrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v politicko-publicistickém diskusním pořadu [anonymizováno]„ [příjmení] [jméno] [příjmení]„ ze dne 9. 1. 2011 i za následné opakování těchto prohlášení bývalým ministrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pro hlavní zpravodajské pořady [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení], dle kterých měl být management [anonymizováno 6 slov], v jehož čele [celé jméno žalobce] coby ředitel v dané době stál, řízen pány [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení] a z okruhu těchto pánů měl tento management čerpat určité benefity. [stát. instituce]

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 200 000 Kč.

IV. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dalších 800 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 94. 393 Kč, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 5. 6. 2013 u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu osobnosti, která původně směřovala proti žalovanému [titul]. [jméno] [příjmení] a žalovanému České republice – [stát. instituce]. Tvrdil, že je bývalým ředitelem Správy [obec] [anonymizována čtyři slova] s místem výkonu práce na adrese [adresa]. Z této funkce byl odvolán dne 17. 10. 2001. V průběhu řízení vzal žalobce proti žalovanému [titul]. [jméno] [příjmení] žalobu zpět a Městský soud v Praze usnesením č. j. 37C 82/2013 – 69 ze dne 26. června 2014 řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci dne 12. 8. 2014. Žalobce tvrdil, že bývalý ministr [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] a zároveň poslanec Parlamentu České republiky za politickou stranu Věci veřejné uvedl výroky, ve kterých žalobce spatřoval zásah do svých osobnostních práv. Ze své pozice ministra [anonymizováno] inicioval v lednu 2011 audit na [anonymizována čtyři slova] (dále jen [anonymizováno]), po jehož skončení byl žalobce ze své funkce ředitele [anonymizováno] odvolán. Ještě před samotným provedením auditu, který započal 10. 1. 2011, prohlásil [titul]. [jméno] [příjmení] dne 9. 1. 2011 v pořadu [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], že z výsledků auditu [stát. instituce] vyplývá, že někteří manažeři [anonymizováno] kryjí nelegální činnost některých stavebních společností, což se děje zejména v [anonymizováno] kraji, kde je management [anonymizováno] řízen [příjmení] a [příjmení], známými kmotry ODS a ČSSD. Následně poskytl [titul]. [jméno] [příjmení] vyjádření pro [anonymizováno] [příjmení], v němž opětovně uvedl, že konkrétní manažeři [anonymizováno] čerpají nadstandardní výhody – benefity, které pocházejí z okruhu pánů [příjmení], [příjmení], což jsou známí kmotři, a dále pro [anonymizováno], kdy uvedl, že konkrétní stavební společnost byla pravděpodobně kryta určitými kroky ve vedení [anonymizováno] v [obec] a tito konkrétní manažeři čerpají určité benefity, které pochází z okruhu pana [příjmení] a pana [příjmení]. Tato vyjádření byla uveřejněna dne 9. 1. 2011 v hlavních zpravodajských pořadech [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]. Sledovanost pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 9. 1. 2011 činila [číslo] diváků a zpravodajských relací [anonymizováno] noviny a [anonymizováno] ze dne 9. 1. 2011 celkem [číslo] diváků. Výroky [titul]. [jméno] [příjmení] zasáhly významnou část dospělé populace v ČR a navíc byly poté převzaty a široce publikovány zpravodajskými servery nebo tiskem v několika článcích, např. v deníku [příjmení] [příjmení], na webových stránkách [anonymizováno], dále [anonymizováno], [příjmení] noviny, časopis [anonymizováno]. Výroky [titul]. [jméno] [příjmení] ohledně napojení žalobce coby ředitele [anonymizováno] na pana [příjmení] a pana [příjmení], které tento zároveň označil za kmotry ODS a ČSSD, jakož i tvrzení, že by žalobce čerpal určité benefity, které pocházejí z okruhu jmenovaných pánů [příjmení] a [příjmení], či že by kryl nelegální činnost některých stavebních společností, se nezakládají na pravdě. [titul]. [jméno] [příjmení] jako ministr [anonymizováno], a tudíž zaměstnanec žalovaného neoprávněně, zvláště hrubě zasáhl do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti, především pak značně znevážil žalobcovu čest, vážnost a dobrou pověst, když široké veřejnosti nepravdivě podsunul uvedená tvrzení. Žalobce byl vylíčen jako korupčník uplácený [příjmení] nebo [příjmení], označenými za kmotry, což ještě umocňuje dojem mafiánských praktik, neboť si ve své veřejné funkci měl počínat a řídit [anonymizováno] v jejich prospěch.

2. Žalovaná namítla nedostatek pasivní legitimace, navrhla zamítnutí žaloby a ve fázi projednávání žaloby dle zákona č. 82/1991 Sb. vznesla dne 5. 3. 2021 námitku promlčení žalovaného nároku.

3. Městský soud v Praze rozhodl v uvedené věci, kdy se žalobce domáhal tvrzeného nároku žalobou na ochranu osobnosti s tím, že došlo k neoprávněnému, zvlášť závažnému zásahu do osobnostních práv tak, že požadoval omluvu a finanční satisfakci ve výši 1 000 000 Kč Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem č. j. 37 C 82/2013-124 ze dne 30. 11. 2016 tak, že žalobě vyhověl, žalobci přiznal omluvu a finanční satisfakci ve výši 200 000 Kč. Pokud žalobce požadoval zaplacení dalších 800 000 Kč, žalobu zamítl. Do uvedeného rozsudku se odvolal žalovaný a Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 3 Co29/2017-156, ze dne 30. 10. 2018 rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozhodl tak, že rozsudek Vrchního soudu Praze ze dne 30. 10. 2018, č. j. 3 Co 29/2017 – 156, spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 37 C 82/2013-124 zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení věcně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1, s tím, že je nutno věc posuzovat dle ust. zákona č. 82/1991 Sb., jako nesprávný úřední postup. Dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že popisovaný nesprávný úřední postup představuje zásah do osobnostní sféry žalobce. Výroky [titul]. [jméno] [příjmení] nepředstavovaly exces a jsou přičitatelné státu, tedy žalované. Obecně je možno i veřejný politický projev člena vlády učiněný v rámci jeho pravomoci považovat za úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1989 Sb.

5. Soud vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyzval žalobce dle ust. § 118a 1,3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení týkajících se tvrzeného nesprávného úředního postupu žalovaného a dále k vznesené námitce promlčení žalovaným k doplnění tvrzení o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy.

6. Žalobce na výzvu soud žalobní tvrzení doplnil s tím, že má za to, že uvedenými výroky [titul]. [jméno] [příjmení] jakožto bývalého ministra [anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nesprávnému úřednímu postupu [stát. instituce] České republiky, zastoupeného jeho již bývalým ministrem [titul]. [jméno] [příjmení], jelikož předmětné výroky se nezakládaly na pravdě. Žalobce uvádí, že mu byla nesprávným úředním postupem [stát. instituce] České republiky, zastoupeného jeho bývalým ministrem [titul]. [jméno] [příjmení], způsobena nemajetková újma. Výroky bývalého ministra [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] ohledně napojení žalobce coby ředitele [anonymizováno] na pana [příjmení] a pana [příjmení], které [titul]. [jméno] [příjmení] zároveň označil za kmotry ODS a ČSSD, jakož i tvrzení, že by žalobce čerpal určité benefity, které pocházejí z okruhu jmenovaných pánů [příjmení] a [příjmení], či že by kryl nelegální činnosti některých stavebních společností, se nezakládají na pravdě. Citované výroky bývalého ministra [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] jsou přitom z právního hlediska přičítány právě [stát. instituce] České republiky jakožto žalovanému. Žalobce je přesvědčen, že citované výroky jsou nesprávným úředním postupem [stát. instituce] České republiky jakožto žalovaného v souladu s § 13 zákona, a to s ohledem na skutečnost, že se nezakládají na pravdě a zcela vybočují z mezí jakékoli reality, kterou jsou orgány moci veřejné povinny veřejnosti prezentovat. Žalobci byla těmito výroky přičítanými [stát. instituce] České republiky jakožto žalovanému způsobena vážná nemajetková újma ve smyslu § 31a odst. 1 zákona. Žalobci byl do budoucna de facto znemožněn jakýkoliv další profesní růst, resp. mu bylo jakkoli znemožněno, poté, co byl odvolán z funkce ředitele [anonymizováno] a po výpovědi pracovní smlouvy, získat jiné zaměstnání odpovídající jeho schopnostem, zkušenostem, vzdělání anebo dosažené praxi. Žalobce se stále setkává s tím, že si jej lidé, zejména pak potenciální zaměstnavatelé s těmito výroky, snadno dostupnými a vyhledatelnými na zpravodajských serverech, spojují a považují je za pravdivé. Dosud posledním z negativních dopadů, jaké má především snadná dostupnost shora vyjmenovaných hrubě difamujících článků o žalobci v důsledku výroků [titul]. [jméno] [příjmení], jakožto zástupce [stát. instituce] České republiky, je ztráta postu vedoucího provozu [příjmení] nemocnice v [obec], o. z., kdy po lustraci žalobce na internetu neudělilo představenstvo [anonymizována tři slova] souhlas s již učiněným výběrem osoby žalobce na tuto pozici, a pro svůj značně negativní mediální obraz byl žalobce z této pozice odvolán. Výše uvedená nemajetková újma žalobce zcela zjevně vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem [stát. instituce] České republiky jakožto žalovaného a Žalobce tak má právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Žalobce za přiměřené zadostiučinění považuje omluvu v rozsahu a znění dle navrhovaného petitu, která může alespoň částečně zlepšit pověst žalobce u veřejnosti v té sféře, v níž byla poškozena. Žalobce zároveň uplatňuje právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, která je v daném případě na místě, neboť s předmětnými tvrzeními o managementu a poté v některých článcích výslovně o žalobci bylo seznámeno téměř celé dospělé obyvatelstvo ČR, přitom tyto výroky a články jsou dostupné na zpravodajských serverech doposud a pro přímé spojení žalobce s touto kauzou a jeho tvrzené pochybné působení ve funkci ředitele [anonymizováno] je mu znemožněno i po více než několika letech vyhledat si jiné zaměstnání, nebo v něm setrvat. Za takovou přiměřenou náhradu vzhledem k výše uvedenému považuje žalobce částku 1, 000.000 Kč, kterou orientačně odvozuje především od ztráty na výdělku, která mu byla shora citovanými výroky způsobena. Na postu ředitele [anonymizováno] činil příjem žalobce cca 81.000 Kč měsíčně hrubého, tj. cca 61.000 Kč čistého; v době podání žaloby byl žalobce zaměstnancem [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] s měsíčním příjmem cca 10.500 Kč čistého. Ztráta na výdělku tak jen za období od února 2011 do května 2013 činí cca 1.414.000 Kč. Žalobce má dále za to, že námitka promlčení jeho nároku, která byla vznesena žalovaným na jednání soudu dne 5. 3. 2021, je v rozporu s dobrými mravy a jako k takové by k ní soud prvního stupně dle názoru žalobce neměl přihlížet. V této souvislosti žalobce odkazuje na jednu z hlavních zásad občanského práva, dle které zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Tedy ani takováto námitka promlčení vznesená žalovaným v rozporu s dobrými mravy nemůže dle názoru žalobce požívat právní ochrany. Předmětný nárok neuplatnil u žalovaného ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy výroky byly [titul]. [jméno] [příjmení] proneseny, z toho důvodu, že před podáním své žaloby velice pečlivě monitoroval fakticky totožnou kauzu o ochranu osobnosti, kterou vedl u Městského soudu v Praze žalobce [jméno] [příjmení], a to jak proti [titul]. [jméno] [příjmení], tak proti České republice - [stát. instituce] (tedy žalovanému v tomto řízení), když Městský soud v Praze, který o této kauze žalobce [jméno] [příjmení] rozhodoval v prvním stupně pod sp. zn. 31 C 6/2011, zcela jednoznačně konstatoval, že pasivně legitimovaným je v dané věci pouze [titul]. [jméno] [příjmení] a účastenství České republiky - [stát. instituce] v této kauze ukončil. Konkrétně pak Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 31 C 6/2011 (žalobce [příjmení] [příjmení] vs. žalovaný [titul]. [jméno] [příjmení]) konstatoval následující:„ Soud prvního stupně shledal, že tím bylo zvlášť hrubě zasaženo do žalobcova práva na ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 oz, neboť širokému publiku byly předestřeny nepravdivé informace, vykreslující žalobce jako korupčníka fakticky řídícího a uplácejícího management [anonymizována čtyři slova]. Soud prvního stupně uvedl, že první žalovaný vystupoval v pořadech prvotně jako politik a významný člen (hybatel) jedné z politických stran, vyjadřoval se ke všem aktuálním politickým záležitostem, z nichž se většina agendy [stát. instituce] netýkala. Vzhledem ke skutečnosti, že uvedený pořad je svou povahou typický diskusní pořad, v němž různé osoby veřejného života předkládají své názory na veřejné dění, je odpovědný za výroky, které v pořadu zazněly, přímo žalovaný a nikoli [stát. instituce], byť v té době byl žalovaný zároveň ministrem [anonymizováno] a předmětná tvrzení se částečně problematiky [anonymizováno] týkala. Ostatně i tvrzení, že právě na [stát. instituce] jsou k dispozici audity a jiné pádné důkazy pro uvedená tvrzení, se ukázala jako nepravdivá a [stát. instituce] je popřelo.“ Ve výše uvedené věci žalobce [jméno] [příjmení] pak soud prvního stupně dne 6. 10. 2011 zcela jednoznačně konstatoval, že pasivně legitimovaným je ve věci [titul], [jméno] [příjmení] a žalobce takovýto právní názor soudu bral za relevantní i v jeho věci, která byla skutkově fakticky totožná. Z takovéto rozhodovací praxe soudu žalobce dovodil, že v předmětné věci není relevantní postupovat dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, v platném znění, nýbrž je ve věci nutné postupovat dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rámci něhož je promlčecí doba tříletá. Ve věci žalobce [jméno] [příjmení] vydal Vrchní soud v Praze rozhodnutí, jímž zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze, v okamžiku, kdy již žalobce pan [celé jméno žalobce] svoji žalobu na ochranu osobnosti řádně podal a v řízení již byl řádně aktivní. [příjmení] výše uvedené kauzy žaloby na ochranu osobnosti vedené [jméno] [příjmení] monitoroval i jiné kauzy obdobného typu, kdy vždy s ohledem na tehdejší rozhodovací praxi soudů bylo žalobci žalováno na ochranu osobnosti dle předpisu občanského zákoníku. Žalobce tak v tomto ohledu byl bdělý svých práv a zcela dodržel zásadu občanského práva„ práva patří bdělým“. Pokud Nejvyšší soud České republiky následně v této jeho věci několik let po zahájení řízení konstatuje, že je nutné na věc aplikovat zcela jiný zákon, a to zákon č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] 1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, tak pak je takové jeho rozhodnutí pro žalobce zcela překvapivé a žalobce je přesvědčen, že by bylo zcela v rozporu s dobrými mravy chápat jeho nárok jakožto promlčený, když žalobce před podáním své žaloby postupoval v souladu s legislativou i ustálenou judikaturou, velice pečlivě monitoroval rozhodovací praxi soudů v dané věci, která v době podání jeho žaloby zcela jednoznačně stanovila, že i na takovéto případy jako je případ žalobce [celé jméno žalobce] je třeba aplikovat ustanovení ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Žalobce podal svoji žalobu na ochranu osobnosti zcela v dobré víře jakožto reakci na to, že bylo nezákonně zasaženo do jeho osobnostních práv. V tomto ohledu žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 04. 2009 vydaného pod sp. zn. II. ÚS 1191/08, v rámci něhož Ústavní soud konstatoval konkrétně následující:,,Ústavním pořádkem garantovaná základní práva se uplatňují přímo a tedy i mnohem intenzivněji ve vztazích vertikálních, tj. ve vztazích stát - jednotlivec. Za vertikální vztah je přitom třeba považovat i právní věci, projednávané v tzv. řízeních nesporných, tj. v řízeních, která může zahájit i bez návrhu (k intenzivnějším povinnostem soudu za účelem ochrany základních práv účastníků v nesporných řízeních viz nález I. ÚS 467/04). V těchto vertikálních vztazích se uplatňují všechna základní práva jako přímo aplikovatelná práva, která státní moc bezprostředně zavazují. Výklad všech základních práv musí být prováděn v hranicích vymezených lidskou důstojností, kterou je zapotřebí respektovat a je-li třeba i chránit. S člověkem nelze manipulovat jako s věcí, nesmí být instrumentalizován k dosažení určitých cílů, lidská důstojnost musí být respektována i při poměřování s veřejným zájmem. Jinými slovy, při veškerém výkonu veřejné moci, lhostejno v jaké formě, je třeba respektovat základní práva vyložená v hranicích lidské důstojnosti.“ Žalobce má za to, že soud prvního stupně by neměl k námitce promlčení vznesené žalovaným s ohledem na její rozpor s dobrými mravy nikterak přihlížet.

7. Soud provedl důkaz výpověďmi žalobce a svědků učiněné ve věci vedené u Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 82/2013 a dalšími částmi spisu, svědky již znovu nepředvolával s ohledem na procesní ekonomiku a s poukazem na závěry rozsudku NS. Z obsahu videozáznamu pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 9. 1. 2011 vysílané na [anonymizováno] vyplynulo, že tohoto pořadu se účastnil jako host bývalý ministr [anonymizováno] a člen strany Věci veřejné [jméno] [příjmení]. V pořadu bylo mimo jiné uvedeno: „ K dotazu moderátora, zda Věci veřejné popichují ODS proto, že se obávají velké koalice, uvedl [jméno] [příjmení]: Jako ministr [anonymizováno] ušetřil v resortu 7 miliard, má se tedy čím pochlubit z hlediska škrtání, nicméně má na stole výsledky auditu, podle kterých na úrovni jednotlivých krajů, např. [anonymizováno] má vysokou míru rezistence. Někteří manažeři na [anonymizováno] na krajské úrovni kryjí stavební firmy z hlediska jejich nelegální činnosti. K dotazu, jak to souvisí s ODS a ČSSD, [jméno] [příjmení] odpověděl: Např. v [anonymizováno] kraji, kde je problém největší se mu podřízení smějí, že management [anonymizováno] řídí na místo ministra [příjmení] s [příjmení], což jsou slavní kmotři ODS a Sociální demokracie… K výslovnému dotazu [jméno] [příjmení] opravil moderátora tak, že [příjmení] a [příjmení] mají napojení na [anonymizováno] v [anonymizováno] kraji. Opětovně pak uvedl, že důkazy zveřejní a podá trestní oznámení… Na dotaz moderátora, zda svá slova [jméno] [příjmení] mínil tak, že dvě nejsilnější politické strany, resp. dvě výrazné figury pohybující se v zákulisí těchto stran ODS a ČSSD jsou financovány skrze [anonymizováno] v [anonymizováno] kraji, [jméno] [příjmení] odpověděl, že se bezesporu zdá, že určité ekonomické výhody tam tímto směrem mohou být. Jsou zde závažné indicie, že určitý manažer [anonymizováno] má určité osobní výhody ve vztahu k těmto pánům a zároveň kryje konkrétní kroky třetího subjektu, tzn. stavební společnosti. Z vyjádření pro televizi [příjmení] vyplynulo, že [jméno] [příjmení] se vyjádřil, že konkrétní manažeři [anonymizováno] čerpají nadstandardní výhody – benefity, které pocházejí z okruhu pánu [příjmení] [příjmení], což jsou známí kmotři. Z vyjádření [titul]. [jméno] [příjmení] pro [anonymizováno] vyplynulo, že uvedl, že konkrétní stavební společnost byla pravděpodobně kryta určitými kroky ve vedení [anonymizováno] v [obec] a tito konkrétní manažeři čerpají určité benefity, které pocházejí z okruhu pana [příjmení] a pana [příjmení] (pořad [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] 9. 1. 2011). Ze záznamu vyplynulo, že 9. 1. 2011 činila sledovanost pořadu [příjmení] [jméno] [obec a číslo] tisíc diváků a zpravodajské relace [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] téhož dne [číslo] diváků. Z obsahu článků publikovaných 9. 1. 2011 v deníku [anonymizována dvě slova], 10. 1. 2011 deníku [anonymizována dvě slova] a webové adrese http://zprávy.idnes.cz vyplynulo, že výroky, které jsou předmětem sporu, které [jméno] [příjmení] vyslovil v pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení], se objevily i v dalších sdělovacích prostředcích a to následně po odvysílání pořadu. Dále např. [anonymizováno] 11. 1. 2011, [příjmení] noviny, [webová adresa], dále časopis [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] 14. 1. 2011, [příjmení] noviny 17. 1. 2011, [příjmení] noviny 14. 1. 2011, [anonymizována dvě slova] 17. 1. 2011, [příjmení] noviny 17. 1. 2011, [anonymizována dvě slova] 18. 1. 2011, [anonymizováno] 5. 2. 2011 (důkaz internetovými sjetinami článků). Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 31C 6/2011 vyplynulo, že u MS v Praze byla podána žaloba dne 14. 1. 2011 žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] proti žalovaným [titul]. [jméno] [příjmení] a České republice jednajícím [stát. instituce]. Z obsahu žaloby vyplynulo, že předmětem sporu byl tentýž pořad, který je předmětem sporu této žaloby. Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 31C 6/2011 – 126 ze dne 6. října 2011 a to tak, že žalovaného [titul]. [jméno] [příjmení] uznal povinným omluvit se Ing. [jméno] [příjmení] a zaplatit mu finanční satisfakci ve výši 100.000 Kč, žaloba ve vztahu k České republice – [stát. instituce] byla zamítnuta. Dále bylo obsahem spisu zjištěno, že do citovaného rozsudku se odvolal žalovaný [titul]. [jméno] [příjmení] a rozsudkem VS v [obec] č. j. 1Co 33/2011 – 157 ze dne 15. 5. 2012 rozsudek MS v [obec] změněn tak, že byla zamítnuta žaloba ve vztahu k [titul]. [jméno] [příjmení]. Do rozsudku VS v [obec] podal žalobce dovolání a rozsudkem NS 30Cdo 2878/2012 – 211 ze dne 27. 11. 2013 bylo dovolání zamítnuto. Dle názoru dovolacího soudu výrok žalovaného [titul]. [jméno] [příjmení] nelze považovat ani za vybočení činnosti právnické osoby exces. NS poukázal na to, že žalovaný [titul]. [jméno] [příjmení] používá při svých výrocích plurální formu podstatného jména„ my“, či slovesnou„ máme“, stejně tak používá formulace jako„ podřízený“ a„ nadřízený“, z čehož lze dovodit, že nemluvil pouze sám za sebe, tj. jako politik a občan, ale že tak činil z pozice ministra [anonymizováno] a z pohledu celého resortu. Je zřejmé, že z hlediska věcného se dané výroky týkají plnění úkolu právnické osoby, tj. vztahují se k věcné příslušnosti [stát. instituce], kdy [anonymizováno] je státní příspěvkovou organizací řízenou [stát. instituce] a s ohledem na místní a časový vztah výroku lze konstatovat, že k výrokům nedošlo v prostorách [stát. instituce], ale v debatním pořadu v rámci vysílání veřejnoprávní televize. Vzhledem k tomu, že ministr je oprávněný za svůj resort jednat a vystupovat, je třeba jeho veřejnou reprezentaci v televizi považovat za přiměřenou místu i času, a proto se vyjádřil v tom směru jako ministr, tedy jako člen vlády, vrcholného orgánu výkonné moci, a to ohledně možné korupce na [anonymizováno]. Platí, že výrok pronesený ministrem v rámci jeho pravomoci nevybočuje splnění úkolu státu (rozsudek NS ČR sp. zn. 30Cdo 1526/2000 vydaný ve sbírce rozhodnutí č. 3/2003). Z výpovědi svědka [titul]. [jméno] [příjmení] vedené ve věci MS 37 C 82/2013 vyplynulo, že v době, kdy byly vysílány [příjmení] [jméno] [příjmení], byl ministrem [anonymizováno] a tvrdí, že na výrok si pamatuje pouze z podkladových materiálů, které mu byly poskytnuty. Vycházel z podkladů úředníků [stát. instituce], [anonymizováno], kterým zadal provedení auditu hospodaření, a to po svém nástupu do funkce, tzn. srpen až září 2010. Jednal z funkce ministra [anonymizováno], když reprezentoval tento úřad. Na základě provedených auditů na [anonymizováno] jednotlivých krajů veřejně deklaroval, že je nutné vypsat výběrová řízení na krajské ředitelství s tím, že už i v rámci prováděných auditů museli přistupovat k mimořádným opatřením kupříkladu to, že se vysílaly přímo nějaké speciální týmy na krajské pobočky [anonymizováno], neboť se domnívali, že s doklady bylo manipulováno. Tvrdil, že generálním ředitelstvím [anonymizováno] protékaly miliardy korun z veřejných prostředků. Svědek sám na podzim roku 2010 musel v rámci tohoto [anonymizováno] ušetřit něco přes 4 miliardy korun, 3 miliardy šly z rozpočtu [anonymizována tři slova] a 3 miliardy z [anonymizováno] Krajské správy [anonymizováno] byly především zodpovědný za dohled nad průběhem těch staveb a audity, které probíhaly, tak měly svá zjištění dotýkající se především otázky dozoru nad prováděnými stavbami, nad tím, jak tyto krajské správy zastupovali stát z hlediska té výstavby, což je dosud zásadní problém [stát. instituce]. Z výpovědi žalobce vedené ve věci MS 37 C 82/2013 vyplynulo, že na výroky reagovala rodina, která tomu však nevěřila. Žalobce se chtěl někde zaměstnat poté, co odešel, ale z důvodu mediálních kauz přijat nebyl. Snažil se uplatnit v rámci nějakého konkursu, uspěl, pak ho stejně nevzali, neboť byl spojován s nějakou mediální kauzou (výpověď svědka [jméno] [příjmení]). Z výpovědi manželky žalobce, svědkyně [jméno] [příjmení] vedené ve věci MS 37 C 82/2013 vyplynulo, že Pořad byl vysílán v neděli, rodina ji volala k televizi, když se pan [příjmení] vyjadřoval o managementu v [obec]. Vyznělo to tak, že přijdou četníci a dojdou k velkému šetření a vzejdou z toho trestní oznámení, jednalo se o první informaci, která se svědkyni dostala. Tomu však předcházela událost, která naznačovala, že se bude něco dít, neboť v prosinci žalobce odmítl na výzvu svého ředitele vystavit objednávku na audit. Písemně vysvětloval důvody tohoto odmítnutí, až zpětně mu však bylo nařízeno, že tak má učinit. 14 dní poté byla odvysílána reportáž. Všichni to vnímali tak, že dojde k personálním změnám, když přišel nový ministr. K události došlo v době, kdy žalobce odjížděl na dovolenou, svědkyně mu volala do zahraničí, že byla odvysílána reportáž. Když se vrátil domů, byly zapečetěné kanceláře a zkrátil si dovolenou, protože tušil, že se bude něco dít. Následně tiskem proběhlo, že management v [obec] jsou zloději, kteří jsou napojeni na kmotry ze Severních Čech a probíhala jména pana [příjmení] a pana [příjmení]. Žalobce přišel okamžitě o zaměstnání. Byl očerněn a sousedi pokřikovali, že jsou zloději a že rozkradli půlku republiky. Potom byla situace v rodině vážná, svědkyně se zhroutila, měla doma měsíční dítě. [příjmení] celou situaci přehodnotit, plánovala, že bude tři roky na mateřské s dítětem, ale pokoušela se sehnat místo, v té době podnikala, firmu víceméně považovala za téměř utlumenou, neboť se práci věnovala z domova po chvilkách, co jí dovolilo malé dítě. Potom začal se zajímat, rozesílat životopisy, zjišťovat, jakou má šanci jít do zaměstnání. Věděli, že žalobce je bez šance, aby se zaměstnal, což se několikrát potvrdilo na výběrových řízeních, které absolvoval. Žalobce měl problémy v zaměstnání a dosud nesehnal odpovídající práci. Účastnil se např. výběrového řízení do [anonymizována dvě slova], tam mu bylo řečeno, že pan [celé jméno žalobce], když se kdekoliv vygoogluje, tak je prostě smůla, že je očerněn a s tou jeho historií ho nelze zaměstnat. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce] ve věci MS v Praze 37 C 82/2013 vyplynulo, že je synem žalobce. Zaznamenal reakce na odvysílaný pořad. Žalobce nemohl nalézt žádnou práci a byl z toho velmi nešťastný. Svědek zaznamenal i reakce ve škole, říkali, že je malý mafiánek a pár lidí se ptalo, zda je otec zavřený. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] vedené ve věci MS 37 C 82/2013 vyplynulo, že působila ve stejné době jako žalobce na ředitelství jako referent. Náplní její práce byla příprava pozemků na stavby. S žalobcem se vídali na poradách a vídali se denně. [příjmení] a [příjmení] nezná a nevzpomíná si, že by na pracovišti někdo takový byl. Nezaznamenala také, že by někoho přijímal po pracovněprávní linii nějaké příkazy. Neví také o tom, že by žalobce získával nějaké výhody. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vedené ve věci MS 37 C 82/2013 é vyplynulo, že zná žalobce z pracoviště [anonymizováno]. Po odvysílání pořadu byl žalobce na dovolené a svědkyně bezprostřední reakci nezaznamenala, byla na dovolené také, ale určitě to na pracovišti nepůsobilo dobře. Byly zapečetěny kanceláře. Svědkyně byla na sekretariátu v pozici personalista. Náplň práce byla personalista, práce na sekretariátu částečně asistentka ředitele. Sjednávala schůzky, měli s žalobcem propojený kalendář, takže měla náhled do jeho programu. Nikdy se nesetkala s tím, že by žalobce měl kontakt s panem [příjmení] a panem [příjmení]. Nezaznamenala také, že by žalobce měl na pracovišti nějaké výhody. Po odvysílání pořadu se setkala s reakcemi lidí s tím, že si mysleli, že žalobce je zavřený. Vůči žalobci nebylo vedeno žádné trestní řízení. Žalobce byl následně z funkce odvolán a odvolávací dokumenty vystavovalo generální ředitelství (výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], odvolání z funkce a výpověď). Zprávou [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 4. 2013 se žalobci sděluje výsledek výběrového řízení… na základě rozhodnutí představenstva [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] 2013 ze dne 25. 4. 2013 Vám sděluji, že představenstvo nesouhlasí s výběrem Vaší osoby na pozici vedoucího provozu [příjmení] nemocnice v [obec] [anonymizováno]. V souvislosti s tímto rozhodnutím nebude s Vámi pracovní poměr uzavřen… Bylo prokázáno, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], člen představenstva, obdržel informace o výsledcích výběrových řízení na pozici vedoucích provozů OZ. Uvádí, že nesouhlasí s ustanovením [celé jméno žalobce] do funkce vedoucího provozu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitel společnosti, uvádí, že na jednání představenstva 5. 3. 2013 byli členové představenstva informováni o vítězích výběrového řízení. Ing. [jméno] [příjmení], člen představenstva uvádí, že Ing. [celé jméno žalobce] zná z dřívějšího působení v [obec] a je přesvědčen, že jeho vystoupení v rámci výběrového řízení bylo na velmi profesionální úrovni. Je však třeba vzít i další aspekty v úvahu vzhledem k jeho značně negativnímu mediálnímu obrazu. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vedené ve věci MS 37 C 82/2013 vyplynulo, že je bratrancem žalobce. Slyšel o nějakém pořadu, a že žalobce potom nechtěli nikde zaměstnat. Byl akcionářem Evropských staveb a žalobce poté, kdy s ním byt rozvázán pracovní poměr asi na 5 měsíců zaměstnal. Chtěl se zaměstnat někde jinde, ale z důvodu mediálních kauz ho nikde zaměstnat nechtěli.

8. Při rozhodování soud vycházel z následujících zákonných ustanovení: Podle čl. 10 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod („ Listina“) každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Podle č. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/ 1992 Sb. o notářích a jejich činnosti, (dále jen zákon č. 82/1998 Sb), upravuje odpovědnost státu ve věcech náhrady škody, včetně nemajetkové újmy, způsobené při výkonu veřejné moci. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podmínky odpovědnosti jsou upraveny takto: Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (dále jen„ úřední osoby“) c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/ 1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, v platném znění (dále jen„ Zákon“) stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 13 odst. 2 citovaného zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení § 13 odst. 1, 2 citovaného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ustanovení § 31a odst. 1, 2 citovaného zákona bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které se poskytne v penězích, pokud jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a pokud by se konstatování porušení práva by nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Soud dále vycházel z použitelné soudní judikatury (srov. § 13 nového občanského zákoníku: Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 ze dne 5. 2. 2014 (Rc 40/2014) v řízeních, v nichž se jedná o odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, se jedná o kompenzaci za zásah do osobnostních práv poškozených v širším slova smyslu. Nemajetková újma, o jejíž odškodnění v takových řízeních jde, je totiž vždy následkem zásahu do některé ze složek nemajetkové (osobní) složky jednotlivce (poškozeného). Omluva je uznávaným satisfakčním právním prostředkem ke zmírnění následků dotčení osobnostních práv fyzické osoby a její přiznání záleží vždy na posouzení obsahu i formy příslušné omluvy, stejně jako okolností, za nichž byla učiněna. Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. I. ÚS 904/08, dovodil, že přiměřené zadostiučinění poskytované podle zákona č. 82/1998 Sb. může mít podobu buď morální satisfakce, nebo materiální (peněžní) satisfakce, ta připadá přitom v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Jednou z forem morální satisfakce, kterou uvádí přímo § 31a odst. 2 citovaného zákona, je konstatování, že došlo k porušení práva; vedle toho přicházejí v úvahu samozřejmě i jiné formy, mezi něž bezpochyby lze podle Ústavního soudu řadit i omluvu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012 (Rc 52/2012) omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva a ani náhradou nemajetkové újmy v penězích, a„ ve fungujícím právním státě uznávajícím pravidla slušnosti by měla být k dispozici vždy, jako kompenzační prostředek první, pro mnohé dokonce jediné volby.“ Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2120/2000 ze dne 22. 8. 2002 vyslovil závěr, podle kterého nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 319/2002 ze dne 25. 9. 2003 Nejvyšší soud vyslovil, že definici nesprávného úředního postupu zákon nepodává; z obsahu tohoto pojmu však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. V usnesení sp. zn. 28 Cdo 323/2011 ze dne 27. 6. 2012 Nejvyšší soud vyslovil, že třebaže nesprávný úřední postup není v zákoně definován, vychází právní teorie i soudní praxe z toho, že jde o porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. V usnesení sp. zn. 28 Cdo 2101/2012 ze dne 11. 9. 2012 Nejvyšší soud vyslovil závěry, podle kterých ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit, je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Zákon bližší definici nesprávného úředního postupu nepodává. Z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Protože zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována též z hlediska účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje. Ve vztahu k odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2865/2015 ze dne 20. 1. 2016 vyslovil, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba, v obdobném postavení.

9. Soud dospěl na základě provedených důkazů k těmto skutkovým a právním závěrům: Žalobce je bývalým ředitelem správy [obec] [anonymizována čtyři slova] [země] (výpovědí žalobce). Z této funkce byl odvolán 17. 1. 2011 (výpověď žalobce, odvolání z funkce). [titul] [příjmení] je bývalým ministrem [anonymizováno] a bývalým poslancem Parlamentu [anonymizováno] za politickou stranu Věci veřejné. Žalovaný je orgánem státu a [jméno] [příjmení] stál v jeho čele jako ministr [anonymizováno]. Dne 9. 11. 2011 zazněly z úst ministra dopravy [titul]. [jméno] [příjmení] v pořadu [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a následně vyjádření na televizní stanici [příjmení] a [anonymizována dvě slova] shora uvedené informace, které nebyly pravdivé. Tyto lze považovat za nesprávný úřední postup žalovaného, v jehož čele stál [titul]. [jméno] [příjmení]. Toto bylo již vyřešeno v předchozím řízení s tím, že je dána odpovědnost žalované a výroky nebyly excesem [jméno] [příjmení]. Žaloba byla podána co do základu po právu. K námitkám žalovaného ohledně nedostatku pasivní legitimace soud přihlédl k současné judikatuře a rozhodovací praxi. Vzhledem k tomu, že ministr je oprávněný za svůj resort jednat a vystupovat, je třeba jeho veřejnou reprezentaci v televizi považovat za přiměřenou místu i času, a proto se vyjádřil v tom směru jako ministr, tedy jako člen vlády, vrcholného orgánu výkonné moci, a to ohledně možné korupce na [anonymizováno]. Platí, že výrok pronesený ministrem v rámci jeho pravomoci nevybočuje z plnění úkolů státu (rozsudek NS ČR sp. zn. 30Cdo 1526/2000 vydaný ve sbírce rozhodnutí č. 3/2003). Podle článku 10 a 3, odst. I Etického kodexu úředníků a zaměstnanců veřejné správy, dle něhož:,,Každý úředník a zaměstnanec veřejné správy poskytuje při plnění svých úkolů pravdivé a úplné informace v souladu s právními předpisy. Informace o činnosti orgánu veřejné správy, plnění jeho funkcí, jakož i další informace určené veřejnosti sděluje za orgán veřejné správy úředník a zaměstnanec veřejné správy, který je k tomu určen.“„ Výkon veřejné správy je službou veřejnosti. Úředník a zaměstnanec veřejné správy vykonává veřejnou správu na vysoké odborné úrovni, kterou si prohlubuje průběžným studiem, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků, v souladu se zásadou rovných příležitostí bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, národnost, náboženství, etnickou příslušnost nebo jiné charakteristiky. Nepřipouští diskriminaci či obtěžování. Za kvalitu své práce a za rozvíjení svých odborných znalostí je osobně odpovědný a své vzdělání si studiem průběžně prohlubuje.“ Výroky žalovaného, které zazněly z úst ministra [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení] dne 9. 1. 2011 v pořadu [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a následně vyjádřením na televizní stanici [příjmení] a [anonymizována dvě slova] byly nesprávným úředním postupem vzhledem k tomu, že se jednalo o informaci nepravdivou. Jméno žalobce sice nezaznělo, nicméně pokud se hovořilo o managementu, pokud se hovořilo o [anonymizováno] v [obec], kde je problém největší a kde management [anonymizováno] řídí na místo ministra [příjmení] s [příjmení], zcela jasně z kontextu vyplynulo, že se jedná o souvislost s žalobcem. Žalobce byl osobou veřejně známou z pozice své vysoké funkce, jeho jméno bylo známé. Pokud, byť nejmenován, byl jako manažer [anonymizováno] v [anonymizováno] kraji spojován s panem [příjmení] a [příjmení], kteří měli být napojeni na [anonymizováno] v [anonymizováno] kraji, bylo patrno, že ekonomické výhody by měly plynout jemu, že by měl krýt nějaké další kroky stavební společnosti. Soud má tedy za to, i z takového to označení bez jména žalobce, jasně vyplývá, o koho se jedná a tento výrok je nesprávným úředním postupem a jedná se o výrok nepravdivý, který žalobce poškodil, jak bylo prokázáno. Tím, že bylo řečeno, že manažer [anonymizováno] čerpá určité benefity pocházející z okruhu pana [příjmení], kmotra napojeného na toto ředitelství, došlo k poškození osoby žalobce a to konkrétně byla poškozena jeho čest. Zmíněné informace vykreslovali žalobce jako korupčníka, který si nechává uplácet tzv. kmotry. Taková sdělení jsou objektivně způsobilá poškodit dobrou pověst žalobce, k čemuž, jak bylo prokázáno, došlo. Difamace žalobce je umocněna i tím, že je dáván do spojení s osobou označenou za kmotra, což v kombinaci s ostatními tvrzeními vyvolává u veřejnosti přesvědčení, že se žalobce oddával na půdě [anonymizováno] korupční činnosti a sám nebyl schopen [anonymizováno] řídit. Těmito nepravdivými a difamačními výroky se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, čímž žalobce poškodila v očích spolupracovníků, rodiny i veřejnosti Za přiměřené zadostiučinění v projednávané věci soud považuje požadavek na omluvu v rozsahu, jak je uveden, a to co do obsahu i formy ve výrocích I. – III. rozsudku. Taková omluva může alespoň z části zlepšit u veřejnosti pověst žalobce v té sféře, v níž byla předmětnými tvrzeními poškozena. Protože předmětná tvrzení, která zazněla v předmětném pořadu v navazujících zpravodajských pořadech, byla široce přebrána tiskem (s čímž musel žalovaný samozřejmě vzhledem k jejich výbušnému obsahu počítat), je tedy přiměřeným zadostiučiněním zveřejnění omluvy v denících ve výroku uvedených, dání omluvy na vědomí provozovatelům televizního vysílání, v rámci něhož předmětné výroky zazněly se žádostí o uveřejnění této omluvy. Vzhledem k tomu, že žalobcova čest a vážnost ve společnosti byly vystaveny neoprávněnému a obzvlášť hrubému útoku v celostátním televizním vysílání s dosahem na miliony diváků a návazně v tisku a na zpravodajských serverech, tedy prakticky celá dospělá populace ČR byla s předmětnými tvrzeními seznámena, čímž došlo ke snížení těchto atributů osobnosti žalobce ve značné míře, je i důvodný požadavek na přiznání finanční satisfakce v penězích ve smyslu ust. § 31a zák. 82/1991 Sb. Výši této náhrady soud určil částkou 200.000 Kč. Při stanovení výše satisfakce soud všechny aspekty projednávané věci, přihlédl k objektivní závažnosti újmy žalobci vzniklé k okolnostem, za něž k poručení práva došlo. Tato částka je přiměřená následkům předmětného zásahu, kdy žalobce byl odvolán z funkce, byl s ním ukončen pracovní poměr a následně bylo prokázáno jednoznačně, že v souvislosti s medializací nemůže najít žádné odpovídající zaměstnání, přičemž se jedná o zkušeného a žádaného manažera, jak ostatně i vyplynulo ze zprávy pojišťovny. Soud i přihlédl k tomu, že žalobce žije na menším městě, kde funkce takového manažera je velmi atraktivní, jako takový je sledován, jak žije a je sledován jeho soukromý život. Soud poukazuje na výpověď syna žalobce, když lidé se vyjadřovali tak, že žalobce by měl být zavřený. Z toho vyplývá, že okolí žalobce (ne rodina) tvrzení žalovaného uvěřily. Veřejnost si z výroku žalovaného odnesla, že žalobce se dopustil nečestného jednání, když je možné, že bude stíhán, byl odvolán z funkce a bude vyšetřován a možná i zavřen. Žalovaný vznesl námitku promlčení, která byla důvodná, neboť v této chvíli je nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy již promlčen. Nebyl uplatněn v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. ve lhůtě 6 měsíců, kdy mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Soud proto vyzval žalobce, aby odůvodnil, z jakého důvodu považuje vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy. Žalobce toto odůvodnil a soud je toho názoru, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. V době, kdy žalobce žalobu podal, běžně soudy v takových případech postupovaly dle ust. § 11 a násl. o.z. tedy v režimu ochrany osobnosti. Nelze proto přičítat k tíži žalobce, že došlo v průběhu 8 let. Kdy spor započal ke změně rozhodovací praxe s tím, že je nutno postupovat v režimu zák. č. 82/1991 Sb. a jednání žalované posuzovat jako nesprávný úřední postup. S ohledem na tehdejší rozhodovací praxi soudů bylo žalobcem žalováno na ochranu osobnosti dle o.z. Žalobce tak v tomto ohledu byl bdělý svých práv a zcela dodržel zásadu občanského práva„ práva patří bdělým“. Pokud Nejvyšší soud České republiky následně v této jeho věci několik let po zahájení řízení konstatuje, že je nutné na věc aplikovat zcela jiný zákon, a to zákon č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/ 1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, tak pak bylo takové jeho rozhodnutí pro žalobce zcela překvapivé a bylo by zcela v rozporu s dobrými mravy považovat jeho nárok za promlčený, když žalobce před podáním své žaloby postupoval v souladu s legislativou i ustálenou judikaturou, velice pečlivě monitoroval rozhodovací praxi soudů v dané věci, která v době podání jeho žaloby zcela jednoznačně stanovila, že i na takovéto případy jako je případ žalobce [celé jméno žalobce] je třeba aplikovat ustanovení ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Žalobce podal svoji žalobu na ochranu osobnosti zcela v dobré víře jakožto reakci na to, že bylo nezákonně zasaženo do jeho osobnostních práv. Soud tedy závěrem konstatuje, že námitka promlčení žalovaným vznesená je v rozporu s dobrými mravy, jednání žalovaného naplňuje znaky nesprávného úředního postupu, neboť sdělení bylo nepravdivé a žalobce ve značné míře poškodilo v očích veřejnosti a došlo k poškození jeho osobní a profesní cti a dobrého jména. V důsledku toho přišel o velmi dobrou práci a nemohl najít zaměstnání. Soud proto přiznal žalobci omluvu a zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch částečný, soud zkonstatoval, že žaloba byla co do základu podána po právu a rozhodnutí o výši plnění záleželo na úvaze soudu. Náklady řízení představují náklady za zastoupení advokátem složené z odměny advokáta ve výši Kč 6.200 stanovené dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), ve výši Kč 6.200 dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. AT ve znění účinném do 30. 6. 2014, ve výši Kč 18.600 dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. AT, v platném znění, dále ze dvou úkonů právní služby á Kč 300 (převzetí věci, žaloba) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2012, ze dvou úkonů právní služby á Kč 300 (částečné zpětvzetí ze dne 25. 4. 2014, účast na ústním jednání konaném dne 9. 4. 2014) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 30. 6. 2014, ze šesti úkonů právní služby á Kč 300 (vyjádření ze dne 17. 10. 2014, účast na ústním jednání konaném dne 17. 9. 2014, 27. 3. 2015, 29. 5. 2015, 10. 2. 2016 a 30. 11. 2016) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění, ze tří úkonů právní služby á 3 100 Kč stanovené dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 AT (účast na jednání dne 5. 3. 2021, účast na jednání dne 28. 5. 2021 a vyjádření ze dne 13. 4. 2021), DPH ve výši 21 % z částky 43 300 ve výši 9 093 a uhrazený soudní poplatek ve výši Kč 14.000 Kč, soudní poplatek z odvolání 14.000 Kč a soudní poplatek z dovolání 14.000 Kč, tj. celkem Kč 94. 393 Kč.