58 CO 353/2021 - 288

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 117/2020-233 ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 117/2020-281 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujících výrocích o věci samé (výrok I., II., III.) mění tak, že žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalované uložení povinnosti uveřejnit omluvu panu [jméno] [příjmení] požadovaného znění v denících Mladá fronta DNES, Právo, [příjmení] noviny, Chomutovský deník, v týdeníku Týden a online v deníku [webová adresa], uložení povinnosti zaslat dopis České televizi a společnosti [právnická osoba] s požadavkem o uveřejnění omluvy požadovaného znění [jméno] [příjmení] a zaplacení [částka], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v denících Mladá fronta DNES, Právo, [příjmení] noviny, Chomutovský deník, v týdeníku Týden a online deníku [webová adresa] omluvu ve znění: Omluva Ministerstvo dopravy se omlouvá panu [jméno] [příjmení] za nepravdivé informace uvedené bývalým ministrem dopravy [jméno] [příjmení] v politicko-publicistickém diskusním pořadu České televize„ [příjmení] [jméno] [příjmení]„ ze dne [datum] i za následné opakování těchto prohlášení bývalým ministrem dopravy [jméno] [příjmení] pro hlavní zpravodajské pořady České televize a [příjmení] [příjmení], dle kterých měl být management Ředitelství silnic a dálnic Ústeckého kraje, v jehož čele [jméno] [příjmení] coby ředitel v dané době stál, řízen pány [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení] a z okruhu těchto pánů měl tento management čerpat určité benefity. Ministerstvo dopravy (výrok I.).

2. Dále žalované uložil povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat dopis České televizi a společnosti [právnická osoba] ve znění: Vážení, dovolujeme si Vás požádat o uveřejnění následujícího textu omluvy panu [jméno] [příjmení]: Omluva Ministerstvo dopravy se omlouvá panu [jméno] [příjmení] za nepravdivé informace uvedené bývalým ministrem dopravy [jméno] [příjmení] v politicko-publicistickém diskusním pořadu České televize„ [příjmení] [jméno] [příjmení]„ ze dne [datum] i za následné opakování těchto prohlášení bývalým ministrem dopravy [jméno] [příjmení] pro hlavní zpravodajské pořady České televize a [příjmení] [příjmení], dle kterých měl být management Ředitelství silnic a dálnic Ústeckého kraje, v jehož čele [jméno] [příjmení] coby ředitel v dané době stál, řízen pány [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení] a z okruhu těchto pánů měl tento management čerpat určité benefity.

3. Ministerstvo dopravy (výrok II.).

4. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] (výrok IV.) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok V.).

5. Rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal požadované omluvy a odškodnění nemajetkové újmy, původně i po [jméno] [příjmení] v rámci žaloby na ochranu osobnosti (ve vztahu k [jméno] [příjmení] bylo řízení usnesením ze dne [datum] zastaveno) a to s následujícím tvrzením. Bývalý ministr dopravy JUDr. [jméno] [příjmení] a zároveň poslanec Parlamentu České republiky za politickou stranu Věci veřejné uvedl výroky, ve kterých žalobce spatřoval zásah do svých osobnostních práv. Ze své pozice ministra dopravy inicioval v lednu 2011 audit na Ředitelství silnic a dálnic (dále jen,,ŘSD“), po jehož skončení byl žalobce ze své funkce ředitele ŘSD odvolán. Ještě před samotným provedením auditu, který započal [datum], prohlásil JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] v pořadu České televize [příjmení] [jméno] [příjmení], že z výsledků auditu Ministerstva dopravy vyplývá, že někteří manažeři ŘSD kryjí nelegální činnost některých stavebních společností, což se děje zejména v Ústeckém kraji, kde je management ŘSD řízen [příjmení] a [příjmení], známými kmotry ODS a ČSSD. Následně poskytl JUDr. [jméno] [příjmení] vyjádření pro televizi [příjmení], v němž opětovně uvedl, že konkrétní manažeři ŘSD čerpají nadstandardní výhody – benefity, které pocházejí z okruhu pánů [příjmení], [příjmení], což jsou známí kmotři, a dále pro Českou televizi, kdy uvedl, že konkrétní stavební společnost byla pravděpodobně kryta určitými kroky ve vedení ŘSD v [obec] a tito konkrétní manažeři čerpají určité benefity, které pochází z okruhu pana [příjmení] a pana [příjmení]. Tato vyjádření byla uveřejněna dne [datum] v hlavních zpravodajských pořadech Televizní noviny a Události, zasáhla do práva žalobce na ochranu jeho osobnosti, především pak značně znevážila žalobcovu čest, vážnost a dobrou pověst, když široké veřejnosti nepravdivě podsunul uvedená tvrzení. Poté, kdy ve věci rozhodl dovolací soud (viz níže) domáhal se téhož s odkazem na zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť uvedenými výroky JUDr. [jméno] [příjmení], jakožto bývalého ministra dopravy, došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalované.

6. Žalovaná namítla nedostatek věcné pasivní legitimace, navrhla zamítnutí žaloby a dne [datum] vznesla námitku promlčení žalovaného nároku.

7. Žalobce namítl, že vznesená námitka promlčení je rozporná s dobrými mravy.

8. Městský soud v Praze rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 37 C 82/2013-124, kterým žalobě vyhověl ohledně požadované omluvy a ohledně peněžitého odškodnění ve výši [částka], žalobu ohledně částky [částka] zamítl. V důsledku podaného odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 3 Co 29/2017-156 rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. Nejvyšší soud pak rozsudek Vrchního soudu [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 3 Co 29/2017 – 156, spolu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 37 C 82/2013-124 zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení věcně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s tím, že je nutno věc posuzovat dle zák. č. 82/1998 Sb. jako nesprávný úřední postup, neboť popisovaný nesprávný úřední postup, na základě něhož žalobce požaduje omluvu a odškodnění představuje zásah do osobnostní sféry žalobce. Výroky JUDr. [jméno] [příjmení] nepředstavovaly exces a jsou přičitatelné státu, tedy žalované.

9. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci. Za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že JUDr. [jméno] [příjmení] je bývalým ministrem dopravy a bývalým poslancem Parlamentu ČR za politickou stranu Věci veřejné. [jméno] [příjmení] působil v rozhodné době jako ministr dopravy. Dne [datum] v televizním pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení] vysílaném na programu České televize 1 byl hostem tehdejší ministr dopravy [jméno] [příjmení], který mimo jiné na dotaz redaktora uvedl, že jako ministr ušetřil resortu sedm miliard, má se tedy čím pochlubit z hlediska škrtání, nicméně má na stole výsledky auditu, podle kterých na úrovni jednotlivých krajů, např. na Ředitelství silnic a dálnic, má vysokou míru rezistence, neboť někteří manažeři ŘSD na krajské úrovni kryjí stavební firmy z hlediska jejich nelegální činnosti. Dále na dotaz, jak to souvisí s politickými stranami ODS a ČSSD, ministr odpověděl, že například v Ústeckém kraji, kde je problém největší, se mu podřízení smějí, že management ŘSD namísto ministra řídí [příjmení] s [příjmení], což jsou slavní kmotři ODS a ČSSD. K výslovnému dotazu [jméno] [příjmení] opravil moderátora tak, že [příjmení] a [příjmení] mají napojení na ŘSD v Ústeckém kraji, a opětovně pak uvedl, že důkazy zveřejní a podá trestní oznámení. Na dotaz moderátora, zda svá slova mínil tak, že dvě nejsilnější politické strany, resp. dvě výrazné figury pohybující se v zákulisí těchto stran ODS a ČSSD jsou financovány skrze ŘSD v Ústeckém kraji, [jméno] [příjmení] odpověděl, že se bezesporu zdá, že určité ekonomické výhody tam tímto směrem mohou být. Jsou zde závažné indicie, že určitý manažer ŘSD má určité osobní výhody ve vztahu k těmto pánům a zároveň kryje konkrétní kroky třetího subjektu - stavební společnosti. Tyto výroky se objevily i v několika výtiscích a webových stránkách deníku Mladá fronta DNES, Hospodářských novin, dále v novinách Právo, Chomutovský deník a časopisu Týden. Ve vyjádření pro televizi [příjmení] pak [jméno] [příjmení] uvedl, že konkrétní manažeři ŘSD čerpají nadstandardní výhody - benefity, které pocházejí z okruhu pánů [příjmení] a [příjmení], což jsou známí kmotři, a dále pro Českou televizi uvedl, že konkrétní stavební společnost byla pravděpodobně kryta určitými kroky ve vedení ŘSD v [obec] a tito konkrétní manažeři čerpají určité benefity, které pocházejí z okruhu pana [příjmení] a pana [příjmení]. Dne [datum] činila sledovanost pořadu [příjmení] [jméno] [obec a číslo] tisíc diváků a zpravodajské relace televizní noviny a Události téhož dne 3 363 000 diváků. Žalobce byl v tuto dobu ředitelem správy [obec] Ředitelství silnic a dálnic České republiky a z této funkce byl odvolán [datum]. Na základě uvedených výroků měl žalobce následně obtíže s přijetím do nového zaměstnání (výpověď žalobce, [jméno] [příjmení] - manželky žalobce, výpověď [jméno] [příjmení] - syna žalobce, výpověď [jméno] [příjmení]) a rovněž byl dotčen jeho rodinný život.

10. Soud I. stupně posoudil vztahy mezi účastníky dle zák. č. 82/1998 Sb., uzavřel, že výše označené výroky jsou nepravdivé, tyto lze považovat za nesprávný úřední postup žalované (§ 13 cit. zák.), [jméno] [příjmení] totiž působil v době rozhodné jako ministr dopravy, výše uvedené výroky ohledně možné korupce na ŘSD tak učinil jako ministr, tedy jako člen vlády, vrcholného orgánu výkonné moci; jeho výroky tak nelze považovat za exces. Platí, že výrok pronesený ministrem v rámci jeho pravomoci nevybočuje z plnění úkolů státu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1526/2000), žalovaná je tak ve sporu věcně pasivně legitimována.

11. Ačkoliv nebyl žalobce přímo v rámci výše uvedených výroků označen, z kontextu jasně vyplynulo, že uvedené jednání má souvislost s ním. Žalobce byl z titulu své funkce osobou veřejně známou, jeho jméno bylo známé. I z takového označení tedy bylo možné jasně určit, že se jedná o žalobce, a že ekonomické výhody by měly plynout jemu, že by měl krýt nějaké další kroky stavební společnosti. Nepravdivými výroky, které představují nesprávný úřední postup dle ust. § 13 zák. č. 82/1998 Sb. byl žalobce poškozen, byla poškozena jeho čest. Zmíněné výroky (informace) vykreslovaly žalobce jako korupčníka, který se nechává uplácet tzv. kmotry. Taková sdělení jsou objektivně způsobilá poškodit dobrou pověst žalobce, k čemuž, jak bylo prokázáno, došlo. Difamace žalobce je umocněna i tím, že je dáván do spojení s osobou označenou za kmotra, což v kombinaci s ostatními tvrzeními vyvolává u veřejnosti přesvědčení, že se žalobce oddával na půdě ŘSD korupční činnosti a sám nebyl schopen ŘSD řídit. Těmito nepravdivými a difamačními výroky se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, čímž žalobce poškodila v očích spolupracovníků, rodiny i veřejnosti. Za přiměřené zadostiučinění v projednávané věci soud I. stupně považoval požadavek na omluvu v rozsahu uvedeném ve výroku I. a II. napadeného rozhodnutí. Protože předmětná tvrzení, která zazněla v předmětném pořadu a v navazujících zpravodajských pořadech, byla široce přebrána tiskem, je přiměřeným zadostiučiněním zveřejnění omluvy v denících ve výroku I. uvedených, dání omluvy na vědomí provozovatelům televizního vysílání, v rámci něhož předmětné výroky zazněly, se žádostí o uveřejnění této omluvy (výrok II.). Vzhledem k tomu, že žalobcova čest a vážnost ve společnosti byly vystaveny neoprávněnému a obzvlášť hrubému útoku v celostátním televizním vysílání s dosahem na miliony diváků a návazně v tisku a na zpravodajských serverech, tedy prakticky celá dospělá populace ČR byla s předmětnými tvrzeními seznámena, čímž došlo ke snížení těchto atributů osobnosti žalobce ve značné míře, je i důvodný požadavek na přiznání finanční satisfakce v penězích ve smyslu ust. § 31a zák. 82/1998 Sb. Výši této náhrady prvostupňový soud určil částkou [částka]. Při stanovení výše satisfakce byly zohledněny všechny aspekty projednávané věci, objektivní závažnost újmy žalobci vzniklé a okolnosti, za nichž k porušení práva došlo. Tato částka je přiměřená následkům předmětného zásahu, neboť žalobce byl odvolán z funkce, byl s ním ukončen pracovní poměr, kdy v souvislosti s medializací nemohl najít žádné odpovídající zaměstnání, přičemž se jednalo o zkušeného a žádaného manažera. Soud I. stupně i přihlédl k tomu, že žalobce žije na menším městě, kde funkce takového manažera je velmi atraktivní, jako takový je sledován, jak žije a je sledován jeho soukromý život. Soud I. stupně poukázal na výpověď syna žalobce, z jehož výpovědi se podává, že lidé se vyjadřovali tak, že žalobce by měl,,být zavřený“. Z toho vyplývá, že okolí žalobce (ne rodina) tvrzení žalované uvěřilo.

12. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, která byla důvodná (§ 32 zák. č. 82/1998 Sb.), pak tuto soud I. stupně shledal rozpornou s dobrými mravy. V době, kdy žalobce žalobu podal, běžně soudy v takových případech postupovaly dle ust. § 11 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,obč. zák.“), tedy v režimu ochrany osobnosti. Nelze proto přičítat k tíži žalobce, že došlo v průběhu 8 let ke změně rozhodovací praxe s tím, že je nutno postupovat v režimu zák. č. 82/1998 Sb. a jednání žalované posuzovat jako nesprávný úřední postup. Žalobce tak v tomto ohledu byl bdělý svých práv a zcela dodržel zásadu občanského práva„ práva patří bdělým“. Pokud Nejvyšší soud následně v této jeho věci několik let po zahájení řízení konstatuje, že je nutné na věc aplikovat zcela jiný zákon, a to zákon č. 82/1998 Sb., pak bylo takové jeho rozhodnutí pro žalobce zcela překvapivé a bylo by zcela v rozporu s dobrými mravy považovat jeho nárok za promlčený, když žalobce před podáním své žaloby postupoval v souladu s legislativou i ustálenou judikaturou, pečlivě monitoroval rozhodovací praxi soudů v dané věci, která v době podání jeho žaloby zcela jednoznačně stanovila, že i na takovéto případy, jako je případ žalobce, je třeba aplikovat ustanovení ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Žalobce podal svoji žalobu na ochranu osobnosti zcela v dobré víře jakožto reakci na to, že bylo nezákonně zasaženo do jeho osobnostních práv. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen,,o. s. ř.“).

13. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaná odmítá závěry prvostupňového soudu ohledně rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Soud I. stupně naprosto nekriticky převzal tvrzení žalobce ohledně odůvodněnosti opožděného uplatnění svého nároku u soudu, a to ačkoliv z celé anabáze tohoto řízení jasně vyplývá, že pozdní podání žaloby v této věci nebylo jakkoliv zapříčiněno žalovanou a je toliko v příčinné souvislosti s neodůvodněným jednáním žalobce. V podání ze dne [datum] žalobce žalovanou vznesenou námitku promlčení označil za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor shledává ve zjevném zneužití práva. Tento zdůvodňuje tvrzením, že„ velice pečlivě monitoroval fakticky totožnou kauzu o ochranu osobnosti, kterou vedl u Městského soudu v Praze žalobce [jméno] [příjmení]“ a vydáním rozhodnutí ve věci sp. zn. 31 C 6/2011 byl přesvědčen o tom, že ve věci nelze postupovat dle zákona č. 82/1998 Sb. a pasivně věcně legitimován je tedy JUDr. [jméno] [příjmení]. Toto tvrzení převzal i soud I. stupně, a to aniž by jakkoliv hodnotil reálnost tohoto sdělení, které navíc nemá oporu ve skutkových zjištěních. Předně žalovaná odkazuje na samotnou žalobu podanou žalobcem dne [datum] u Městského soudu v Praze, ve které jako žalované označil jednak JUDr. [jméno] [příjmení] a jednak žalovanou. V textu pak toto odůvodňuje právě rozdílným rozhodnutím soudů ve věci sp. zn. 31 C 6/2011. Je tedy nepochybné, že žalobce si byl od počátku vědom toho, že jeho nárok může být (i dle názoru soudu vyšší instance) podřaditelný pod zákon č. 82/1998 Sb. Žalobce tedy nedbaje ochrany svých práv, nedůvodně vyčkával, ačkoliv mu muselo být známo, že je vysoká míra pravděpodobnosti, že se nárok může promlčet. Žalobce je od počátku zastoupen advokátem, tedy osobou znalou práva, která si možnosti promlčení musela být nepochybně taktéž vědoma, když již v žalobě označila Českou republiku - Ministerstvo dopravy jako stranu žalovanou. Svůj nárok se navíc žalobce ani nepokusil předběžně uplatnit u žalované. [příjmení] zásah, který žalobce namítá, se stal [datum], kdy byly vysílány [příjmení] [jméno] [příjmení], kde byl hostem JUDr. [jméno] [příjmení], tehdejší ministr dopravy. Žalobce byl z funkce odvolán dne [datum]. Rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 31 C 6/2011, na jehož vydání dle svých tvrzení žalobce čekal, bylo vydáno dne [datum]. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ve věci sp. zn. 31 C 6/2011, kterým byla celá věc podřazena pod zákon č. 82/1998 Sb., bylo vydáno již dne [datum]. Žalobce však svůj nárok uplatnil u soudu až dne [datum], tzn. poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl, že má být obdobná věc podřazena pod zákon č. 82/1998 Sb. Na uvedené ostatně žalovaná upozorňovala i soud I. stupně. Žalobce s podáním žaloby vyčkával cca dva a půl roku. Pokud měl žalobce pochybnost, že daný nárok může být podřaditelný pod zákon č. 82/1998 Sb., měl jej uplatnit již z pohledu prevenční povinnosti, zároveň zde žalovaná poukazuje na prevenční povinnost advokáta jako odborníka, kterým byl od počátku žalobce zastoupen. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5718/2016, z něhož citovala. Žalovaná nezastává názor, že by jí vznesená námitka promlčení byla v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že poškozený, obdobně jako jiný věřitel, si musí hlídat běh promlčecích lhůt tak, aby své právo ve stanovené lhůtě vykonal, včas uplatnil žalobou proti povinnému u soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2651/2010). Žalobce jako důvod rozpornosti s dobrými mravy uvedl zjevné zneužití práva. Jak konkrétně měla žalovaná toto právo zneužít, nesdělil. Žalovaná nebyla ta, která svou nečinností či jiným úkonem způsobila marné plynutí času. Je to toliko nečinnost žalobce, která se projevila právě promlčením nároku, ačkoliv mu tato možnost musela být nepochybně známa. Tomu odpovídá právě výše uvedená nedůvodná vyčkávací taktika žalobce, když beztak na závěr zažaloval nárok nerozhodně, tedy jak proti JUDr. [jméno] [příjmení], tak proti žalované. Žalovaná při uplatnění námitky promlčení jednala zcela v souladu se zákonem, neboť žalovaná jednající za stát má povinnost vznést námitku promlčení, pokud je proti státu uplatněn promlčený nárok. Vzhledem k tomu, že jde o majetek státu, je žalovaná povinna nakládat s majetkem státu s péčí řádného hospodáře dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Při posouzení, zda je námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy, jde pouze o výjimku z obecného pravidla, a je tedy nutné při výkladu každé výjimky postupovat restriktivně (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 144/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 446/04). Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, z něhož citovala. Bez ohledu na výše uvedené se žalovaná neztotožňuje ani se způsobem a výší odškodnění, které bylo žalobci napadeným rozhodnutím přiznáno. [příjmení] [částka] měla být dle odůvodnění prvostupňového rozhodnutí přiznána žalobci mj. z důvodu dopadu nesprávného úředního postupu do profesního života žalobce, kdy„ žalobce byl odvolán z funkce, byl s ním ukončen pracovní poměr a následně bylo prokázáno jednoznačně, že v souvislosti s medializací nemůže najít žádné odpovídající zaměstnání, přičemž se jedná o zkušeného a žádaného manažera, jak ostatně i vyplynulo ze zprávy pojišťovny“. Tento závěr nemá oporu ve skutkových zjištěních, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce byl z funkce odvolán z důvodu opakovaného neuposlechnutí příkazu nadřízeného. Naopak nebylo prokázáno, že by žalobce nemohl sehnat zaměstnání právě v souvislosti s výrokem tehdejšího ministra, JUDr. [jméno] [příjmení]. Závěr soudu I. stupně, že v důsledku nesprávného úředního postupu žalobce„ přišel o velmi dobrou práci a nemohl najít zaměstnání“ nemá oporu v provedených důkazech a soud I. stupně se ani nepokusil tyto své úvahy vysvětlit. Dle interního auditu ŘSD je nepochybné, že došlo k manažerskému selhání žalobce. Jeho přímý podřízený byl následně trestně stíhán a odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona Trestný čin podvodu souvisel s výkonem funkce a ze samotného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2018, č. j. 6 To 48/2017-1574, (dovolání i podaná ústavní stížnost byly odmítnuty) je nepochybné, že souvisel s činností ŘSD správy [obec] v době, kdy byl žalobce jejím ředitelem. Výše uvedené trestní řízení bylo nadmíru mediálně sledované, je tedy nepochybný celorepublikový informační dopad. Žalobce nedoložil, že by jednak skutečně nebyl schopen získat odpovídající zaměstnání a jednak, že důvodem, proč nemohl toto zaměstnání získat, byly právě ony výroky JUDr. [jméno] [příjmení]. Důvodů, proč se potenciální zaměstnavatel nerozhodne konkrétního uchazeče přijmout, může být nepřeberné množství. Jedním z nich může být skutečnost, že za vedení žalobce došlo na ŘSD správě [obec] ke spáchání trestného činu jeho přímým podřízeným při výkonu práce, kterou navíc odhalil až samotný audit ŘSD o dva roky později. Žalovaná již jen pro dokreslení celého vlivu mediální pozornosti na žalobce sděluje, že po zadání jména žalobce do internetového vyhledavače se aktuálně prvotně objevují články týkající kauzy [příjmení] [jméno]. [příjmení] [příjmení] [jméno] se týkala netransparentního rozdělování evropských dotací v Ústeckém a Karlovarském kraji v letech [rok] – [rok] a byla odhalena v roce [rok]. Žalobce měl figurovat jako jedna z osob obviněných v této kauze a aktuálně i obžalovaný. Existuje zde tedy nepochybně vícero důvodů, které mohly vést k tvrzené ztrátě dobrého jména. Nadto lze doplnit, že v souvislosti s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie publikovaného dne [datum] mají právo někteří uživatelé požádat vyhledávače o odstranění výsledků vyhledávání, které zahrnují jejich jméno. V případě žalobce tak bylo nepochybně učiněno, jelikož po zadání jeho jména do vyhledávače se původní články již nezobrazují. Soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když se nevypořádal s otázkou příčinné souvislosti, tedy že skutečně nesprávný úřední postup vedl k nemajetkové újmě, jak ji žalobce tvrdil. Toto nedostatečné skutkové zjištění se poté promítlo do právního hodnocení, kdy žalobci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka] a poměrně nákladná verze omluvy. Soud I. stupně nadto neodůvodnil výši přiznaného zadostiučinění. Poskytnutí omluvy v rozsahu, jakou zvolil soud I. stupně, nelze mít ve vztahu k tomuto konkrétnímu případu za přiměřenou. Náklady na zveřejnění omluvy v několika celostátních televizích a uvedeném denním tisku mohou dosahovat až milionové částky (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. sp. zn. 32 Cm 7/2017). Zároveň není v moci žalované, aby uvedenými televizními stanicemi a denním tiskem byl text omluvy uveřejněn, a to v případě denního tisku do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrok I. napadeného rozsudku závisí na vůli jiného subjektu, který není účastníkem řízení, jeho splnění tak žalovaná nemůže v závěru ovlivnit. Je otázkou, zda je odvysílání a uveřejnění omluvy dle rozsudku možné vůbec vykonat. S ohledem na výše uvedené navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

14. Žalobce se k podanému odvolání žalované písemně nevyjádřil.

15. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a odvolání žalované shledal opodstatněným, pokud jde o vznesenou námitku promlčení.

17. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány (písm. a)), právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona (písm. b)) a orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (písm. c)).

19. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle ust. 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

21. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se tedy odvíjí od vědomosti poškozeného o tom, že došlo v jeho osobní sféře k nemajetkové újmě; v posuzovaném případě subjektivní promlčecí doba počala běžet dne [datum] (max. [datum], kdy, jak žalobce tvrdí, byl pro výše citované výroky odvolán z funkce), kdy došlo ze strany ministra dopravy k citovaným výrokům, v televizním pořadu vysílaném na programu ČT1, která tak uplynula [datum] (max. [datum]), žalobce uplatnil žalobní návrh dne [datum]; nutno doplnit, že pokud jde o běh promlčecí doby, tak ta dle § 15 odst. 1 zákona neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, žalobce však svůj nárok dle ust. § 14 odst. 1 zák. [číslo] S., předběžně neuplatnil. Ústavní soud v některých konkrétních případech zejména s ohledem na jejich mimořádné okolnosti shledal, že vznesení námitky promlčení a její akceptace obecnými soudy může znamenat porušení dobrých mravů. Vyložil, že pojem dobré mravy totiž nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňujících obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou, což ve svých důsledcích znamená nastoupení a prosazení cesty nalézání skutečné spravedlnosti. Na základě těchto závěrů pak Ústavní soud již v minulosti posuzoval i vztah dobrých mravů s námitkou promlčení, přičemž dovodil, že ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen,, o. z.“ (dříve § 3 odst. 1 obč. zák.), podle něhož výkon práv nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést námitku promlčení (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 309/95 ze dne [datum] (N 6/7 SbNU 45) či sp. zn. II. ÚS 3168/09 ze dne [datum]). V nálezu sp. zn. I. ÚS 643/04 pak Ústavní soud dospěl k závěru, že,,vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.

22. Jakkoli v minulosti byla odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5180/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1638/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1712/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2925/2006) ,,,byla tato praxe překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněným pod [číslo] 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., [účinnost], nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci. Recentní rozhodovací praxe dovolacího soudu uvedené závěry rozvedla tak, že právní úpravou obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb. se řídí nároky na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout při výkonu veřejné moci (nespočívajícím v rozhodovací činnosti) veřejným ochráncem práv či prezidentem republiky (srov. opětovně R 28/2018 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5848/2016); zcela obdobný závěr tak je nutno učinit i u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout v důsledku veřejného vystoupení místopředsedy vlády“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4704/2018).

23. Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1526/2000, dále výslovně vyložil, že jestliže ministr pronese určitý výrok v rámci své pravomoci jako člen vlády, nevybočuje tím z plnění úkolů státu a nejde tak o exces, neboť do pravomoci člena vlády spadá i informovat veřejnost.

24. S ohledem na výše uvedené se nelze ztotožnit s argumentací soudu I. stupně, že v době, kdy žalobce žalobu podal ([datum]), běžně soudy v takových případech (v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci) postupovaly dle ust. § 11 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tedy v režimu ochrany osobnosti dle obč. zák., neboť k této otázce se vyjádřil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu již v rozhodnutí ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, a již v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1526/2000 Nejvyšší soud vyložil, co je míněno tzv. excesem. Žalobce se o tvrzené nemajetkové újmě vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu dozvěděl v lednu [rok], tedy v době, kdy tato rozhodnutí Nejvyššího soudu byla vydána (zejména rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne [datum]). Pokud hodlal žalobce svůj nárok uplatnit u soudu, měl možnost se s výše uvedenou judikaturou seznámit a včas (v šestiměsíční promlčecí době, která počala běžet dne [datum], max. dne [datum]) žalobní návrh podat. Nelze tak argumentovat tím, že až po 8 letech od zahájení řízení došlo ke změně rozhodovací praxe dovolacího soudu s tím, že je nutno postupovat v režimu zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací soud tak nepřisvědčuje závěru soudu I. stupně, že žalobce, navíc právně zastoupen po celou dobu řízení, byl bdělý svých práv, pokud žalobní návrh uplatnil u soudu až dne [datum], neboť podle jeho argumentace až rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. 25 Cdo 1304/2009, které bylo vydáno v této věci, došlo ke změně dosavadní judikatury. Nutno zdůraznit, že pokud dovolací soud v rozhodnutí vydaném v této věci výslovně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bylo vydáno 28. 7. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1526/2000 a konstatuje, že je nutné na věc aplikovat zákon č. 82/ 1998 Sb., pak rozhodně s ohledem na výše uvedené nelze takové rozhodnutí považovat za rozhodnutí,,pro žalobce zcela překvapivé“, v důsledku čehož by bylo v rozporu s dobrými mravy považovat jeho nárok za promlčený.

25. Nadto jinou argumentaci, pro kterou je dle žalobce námitka promlčení uplatněna v rozporu s dobrými mravy, žalobce nevznesl (viz vyjádření žalobce k námitce promlčení ze dne [datum], č. l 198).

26. Konečně pokud žalobce argumentoval tím, že monitoroval obdobný případ Ing. [jméno] [příjmení] (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 31 C 6/2011), pak nelze přehlédnout, že proti tomuto rozsudku brojil žalovaný odvoláním, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 1 Co 33/2012-157 změnil rozsudek prvostupňového soudu a žalobu zamítl, posléze ve věci rozhodoval Nejvyšší soud pod sp. zn. 30 Cdo 2878/2012, který rovněž odkázal na již uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1526/2000.

27. Bez významu nejsou ani samotná skutková tvrzení žalobce, obsažená v žalobním návrhu ze dne [datum] pod bodem I., kdy sám žalobce vznáší pochybnosti stran věcné pasivní legitimace, zda za výše uvedené výroky odpovídá osobně [jméno] [příjmení] (původně 1. žalovaný) a přiklání se k této variantě, či žalovaná Česká republika Ministerstvo dopravy. Již z těchto skutkových tvrzení se podává, že žalobce, právně zastoupen, zvažoval odpovědnost státu za nemajetkovou újmu při zásahu do jeho osobnostních práv, musel si tak být vědom právní úpravy, která odpovědnost státu upravuje.

28. Lze shrnout, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Odvolací soud přitom vycházel z konstantní judikatury, která dovodila, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo,,výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3825/2011). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího zcela bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2230/2012, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura k této otázce). V projednávané věci se však o takový případ nejedná, nelze dovodit, že by žalobce marné uplynutí lhůty nezavinil, naopak v důsledku vlastní nečinnosti nepodal žalobní návrh včas (viz výše), rovněž tak výše uvedené okolnosti zmíněné intenzity shledány nebyly.

29. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé (výrok I., II., III.) změnil dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu se žádostí o poskytnutí omluv požadovaného znění a náhrady nemajetkové újmy zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v řízení úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří 16 náhrad hotových výdajů dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (příprava jednání, vyjádření ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a odvolání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]), celkem [částka].

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky navzájem bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., náklady řízení tvoří 2 náhrady hotových výdajů (odvolání, účast u odvolacího jednání) po [částka] dle § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb., celkem [částka].

Poučení