31 C 121/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 303 123 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 303 123 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 89 634 Kč za dobu od 14. 7. 2017 do zaplacení a z částky 213 489 Kč za dobu od 19. 7. 2018 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 2.100 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne 13. 9. 2019 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu o zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 23. 8. 2016 byla vozidlem [registrační značka] řidiče [jméno] [příjmení] způsobena dopravní nehoda, při níž došlo k totální škodě na vozidle žalobkyně. Žalovaná je pojistitelem škodícího vozidla v rozsahu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná shledala odpovědnost svého klienta za vzniklou škodu a nárok žalobkyně na pojistné plnění. Žalobkyně uplatnila u žalované nároky na pojistné plnění z titulu ušlého zisku, materiální škody na vozidle a vícenákladů vynaložených na pořízení náhradního vozidla. Nárok na pojistné plnění z titulu ušlého zisku byl uspokojen. Nárok na pojistné plnění z titulu materiální škody na vozidle byl uspokojen zčásti a zčásti odmítnut, nárok na pojistné plnění z titulu vícenákladů vydaných na pořízení vozidla byl odmítnut zcela. Při dopravní nehodě došlo k následujícím poškozením vozidla: byl poškozen sklápěčkový nákladní automobil tov. zn.: [anonymizováno], typového označení [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [registrační značka], datum první registrace vozidla 21. 1. 2008, stav počtu najetých kilometrů ke dni nehody [číslo] km. S ohledem na totální škodu na vozidle, byly prodány zbytky vozidla za částku 384.298 Kč, přičemž žalovaná v této souvislosti dále poskytla žalobkyni dne 12. 9. 2016 pojistné plnění ve výši 739.703 Kč. Žalobkyně tak získala finanční náhradu za poškozené vozidlo v celkové výši 1.124.001 Kč. Po škodné události započala žalobkyně s vyhledáváním náhradního vozidla, které by svojí specifikací a technickým stavem co nejvíce odpovídalo původnímu vozidlu. Dne 30. 9. 2016 byl žalovanou pořízen sklápěčkový nákladní automobil, tov. zn.: [anonymizováno], typového označení [anonymizována dvě slova] [číslo], [registrační značka], datum první registrace vozidla 23. 7. 2010, stav tachometru [číslo] km. Vozidlo bylo zakoupeno od [právnická osoba] [anonymizováno] GmbH, se sídlem [adresa], [příjmení] republika, za cenu 49.500 EUR. Při kurzu 27,02 Kč 1 EUR platnému ke dni vystavení faktury, činila cena vozidla 1.337.490 Kč. Rozdíl mezi kupní cenou náhradního vozidla a finanční náhrady za poškozené vozidlo představuje částku 213.489 Kč. Tento nárok, který žalobkyně uplatnila dopisem ze dne 18. 4. 2018, byl žalovanou dne 20. 11. 2018 odmítnut jako neoprávněný. Dovoz vozidla z Itálie na adrese [adresa], provincie Brescia do ČR, zajistila žalobkyně svým vozidlem [anonymizována dvě slova] (nákladní tahač návěsů) [registrační značka] a prostřednictvím svých zaměstnanců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve dnech 3. až 5. 10. 2016. Žalobkyně takto vynaložila provozní náklady použitého vozidla, představující náklady na pohonné hmoty, mzdové náklady a ostatní náklady, které lze vyčíslit částkou 45 Kč na kilometr jízdy. Při ujetí trasy [číslo] km činily tyto náklady částku 69.255 Kč. Další náklady činilo mýtné v částce 14.704 Kč (544,21 EUR) a náklady na cestovní náhrady zaměstnanců v částce 5.675 Kč (210 EUR). Celkem žalobkyně vynaložila na dovoz vozidla minimálně částku 89.634 Kč. Tento nárok, který žalobkyně uplatnila dopisem ze dne 15. 5. 2017, byl žalovanou dne 13. 7. 2017 odmítnut jako neoprávněný. Podle § 9 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit. Pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu, přičemž ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění nebo podat poškozenému písemné vysvětlení k těm uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Vzhledem ke shora uvedeným pravidlům žalobkyně dovozuje, že žalovaná je v prodlení s úhradou pojistného plnění z titulu vícenákladů na pořízení náhradního vozidla v částce 89.634 Kč od 14. 7. 2017 a v částce 213.489 Kč od 19. 7. 2018.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyni žádný takový nárok, jaký je uplatněn žalobou, nevnikl a vzniknout ani nemohl. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení pojistného plnění. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok, žalobkyně po žalované požaduje vyplatit na pojistném plnění částku celkem ve výši 303.123 Kč. Tato částka přitom sestává jednak z částky 213.489 Kč přestavující rozdíl mezi obvyklou cenou zničeného vozidla – vozidla tovární značky [anonymizována tři slova] [číslo] (dále jen jako„ předmětné vozidlo“) a cenou žalobkyní nově pořízeného vozidla a jednak z částky 89.634 Kč přestavující žalobkyní vynaložené náklady na dovoz nově pořízeného vozidla ze zahraničí. Škodou se obecně rozumí rozdíl mezi majetkovým stavem poškozeného před nehodou a po nehodě. V daném případě se jednalo o totální škodu, a tudíž lze konstatovat, že škodou se v daném případě rozumí hodnota předmětného vozidla vyjádřená jeho obvyklou cenou k datu vzniku pojistné události. Obvyklá cena předmětného vozidla byla takto stanovena na částku ve výši 1.124.001 Kč a hodnota použitelných zbytků vozidla na částku ve výši 384.298 Kč. Rozdíl mezi uvedenými sumami (částka ve výši 739.703 Kč) pak byl ze strany žalované pojišťovny žalobkyni vyplacen jako pojistné plnění. Je tedy zřejmé, že se žalobci dostalo stoprocentní náhrady za předmětné vozidlo, a tudíž byla žalobkyně (pokud jde o náhradu za předmětné vozidlo) zcela uspokojena. Pokud tedy žalobkyně požaduje ještě doplatek do ceny nově pořízeného vozidla, pak se jedná o požadavek zcela zjevně neopodstatněný, neboť doplatek již nepředstavuje žádnou škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s pojistnou událostí. Žalobkyně od žalované obdržela pojistné plnění odpovídající hodnotě předmětného vozidla a dále je na žalobkyni, jakým způsobem s takto obdrženými peněžními prostředky naloží. Žalovaná plně respektuje právo žalobkyně pořídit si za obdržené pojistné plnění jiné, a třeba i dražší vozidlo, nicméně toto v žádném případě nemůže založit právo poškozeného žádat po žalované pojišťovně pojistné plnění odpovídající rozdílu mezi cenami a jít tak k tíži žalované. Žalovaná měla povinnost vyplatit žalobci částku odpovídající hodnotě předmětného vozidla a této své povinnosti bezvýjimečně dostála. Navíc žalovaná vyplatila žalobkyni rovněž pojistné plnění odpovídající ušlému zisku za dobu od vzniku pojistné události až do pořízení nového vozidla (celkem se jednalo o částku ve výši 104.969 Kč). Žalovaná respektuje, že v příčinné souvislosti vznikly žalobci rovněž další ztráty, a ty žalovaná také odškodnila. Pořízení novějšího a dražšího vozidla však již není v příčinné souvislosti se vzniklou událostí. Žalovaná je tak zcela přesvědčena, že žalobkyni poskytla pojistné plnění plně kompenzující vzniklé škody (jakož i související ztráty). Žalobkyní nově pořízené vozidlo je novější a má lepší parametry. Zatímco předmětné vozidlo bylo poprvé registrováno dne 21. 1. 2008, jeho nájezd ke dni vzniku pojistné události činil 235.000 km, maximální výkon tohoto vozidla byl 315 kW a toto vozidlo splňovalo emisní normu EURO 3, nově pořízené vozidlo je novější (první registrace vozidla byla v roce 2010), má téměř totožný nájezd (252.361 km), má vyšší výkon motoru (340 kW) a zejména splňuje vyšší emisní normu (EURO 5). Tomuto pak také odpovídá vyšší pořizovací cena, která činila 49.500 EUR (v přepočtu 1.337.490 Kč. Pokud žalobkyně pořídila nové vozidlo za obvyklou cenu, pak se majetková hodnota tohoto vozidla (a tedy majetkový stav žalobce) rovná jeho pořizovací ceně. Pokud by tedy žalovaná pojišťovna vyplatila na pojistném plnění částku 1.337.490 Kč, pak by na straně žalobkyně nedošlo pouze ke kompenzaci úbytku majetkových hodnot, ale došlo by k jeho obohacení o částku ve výši 213.489 Kč, neboť právě o tuto částku by byl majetkový stav po pojistné události vyšší oproti majetkovému stavu před ní. Z tohoto důvodu žalovaná pojišťovna nemohla požadavek žalobkyně akceptovat. To samé pak platí ve vztahu k uplatněným nákladům spojeným s dovozem nového vozidla ze zahraničí. Žalovaná opět plně respektuje právo žalobkyně vybrat si jako náhradu jakékoliv vozidlo, a to kdekoliv na světě. Tyto vícenáklady však již nejsou v příčinné souvislosti se vznikem pojistné události, neboť tyto náklady souvisí jen s tím, že žalobce převážel náhradní vozidlo z Itálie. Prodejce tohoto vozidla byla přitom rakouská společnost, takže žalovaná ani nerozumí tomu, z jakého důvodu bylo vozidlo převáženo právě z Itálie, a tím spíše nerozumí, proč by tyto náklady na dopravu měla hradit (v žádném případě se nejedná o škodu, kterou by způsobil u žalované odpovědnostně pojištěný řidič). Nicméně i když žalovaná odhlédne od zjevné neopodstatněnosti tohoto nároku žalobce, nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně neuvádí, jakým způsobem dospěla k požadované částce 45 Kč za kilometr jízdy, a dále že žalobkyně neprokázala, že by tyto náklady skutečně vynaložila. K pojistné události došlo dne 23. 8. 2016, přičemž již tohoto dne měla žalobkyně vědomost ohledně vzniku škody (byť tuto ještě nemohl přesně vyčíslit) a osoby škůdce (tím byl pan [jméno] [příjmení]). Podle ust. § 620 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škodu zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě, což platí obdobně i pro odčinění újmy. Je zřejmé, že dne 23. 8. 2016 začala běžet promlčecí lhůta na náhradu škody vůči škůdci. Subjektivní promlčecí lhůta dle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku trvá tři roky a běží v rámci objektivní desetileté promlčecí lhůty dle ust. § 636 odst. 1 OZ. Objektivní lhůta je však v daném případě bez většího významu. Subjektivní promlčecí lhůta uplynula po třech letech od doby, kdy se žalobkyně dozvěděla o rozhodujících okolnostech (tento okamžik splývá v daném případě s okamžikem vzniku škody), a tedy k promlčení ve vztahu ke škůdci došlo marným uplynutím subjektivní tříleté promlčecí lhůty (konec promlčecí lhůty připadl na den 23. 8. 2019), tedy dne 24. 8. 2019. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti (včetně práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) se vždy objektivně promlčuje nejpozději spolu s promlčením práva na náhradu škody vůči škůdci. Na této skutečnosti pak nic nemění ani fakt, že počátek běhu této lhůty je dle ust. § 626 občanského zákoníku objektivně stanoven na jeden rok od pojistné události. Výše uvedený závěr je přitom poměrně logický, neboť pojištění odpovědnosti se vztahuje na odpovědnost škůdce, a pokud primární škůdce již žádnou povinnost vyplývající ze své odpovědnosti nemá (za tu jistě nemůžeme považovat naturální obligaci), pak žádnou povinnost nemůže mít již ani jeho pojistitel.

3. Obvodní soud rozhodl ve věci rozsudkem č. j. 31 C 121/2019-39 ze dne 17. června 2020 ve spojení s doplňujícím rozsudkem č. j. 31 C 121/2019-76 ze dne 20. ledna 2021 tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudek soudu 1. stupně rozsudkem č. j. 59 Co 172/2020, 131/2021-89 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí s pokynem, aby soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a dále se závazným právním názorem, když soud prvního stupně v obecné rovině odkázal na ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., upravující promlčení a uzavřel, že,,pokud žalobce podal žalobu dne 23. 9. 2019 a k pojistné události došlo 23. 8. 2016, k promlčení práva na náhradu škody vůči škůdci došlo již ke dni 24. 8. 2019“. Pro posouzení vznesené námitky promlčení je irelevantní, kdy,,došlo k pojistné události“.

5. Soud vázán právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a to tak, aby uvedla, kdy a kde srovnatelné vozidlo v rámci ČR poptávala a s jakým výsledkem, označila důkazy k prokázání tvrzení o nedostupnosti srovnatelného vozidla v rámci ČR, uvedla, z jakého důvodu nebylo možno obstarat srovnatelné vozidlo v místě jeho užívání žalobkyní v ČR. Pro případ nevyhovění této výzvě soud poučil žalobkyni, že v řízení bude vycházet ze skutečností dosud uvedených, jakož i důkazů dosud navržených, což může mít za následek neunesení důkazního břemene.

6. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení s tím, že používala poškozené vozidlo zejména v rámci Jihočeského kraje. S ohledem na skutečnost, že v tomto regionu nepůsobí žádný podnikatelský subjekt, který by se zabýval prodejem použitých vozů [anonymizováno], pokoušela se žalobkyně nejprve dohledat vozidlo na inzertních serverech [webová adresa], [webová adresa] (provozované [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa]) a [webová adresa] (provozovaném společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) působících v ČR. Vzhledem k tomu, že tyto servery nedisponovaly v nabídce vozidlem požadované specifikace, přistoupila žalobkyně na vyhledávání vozidla na německém serveru [webová adresa]. K vyhledávání náhradního vozidla přistoupila žalobkyně poté, co byla žalovanou informována o tom, že likvidace pojistné události proběhne formou totální škody. K prokázání shora uvedených tvrzení žalobkyně navrhla výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který se zabýval vyhledáváním náhradního vozidla, dotazem soudu adresovaným inzertním [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa], zda se v období přelomu srpna a září 2016 v jejich nabídkách nacházelo vozidlo [anonymizováno] obdobné specifikace, jako bylo vozidlo poškozené, s případným uvedením podrobností těchto nabídek a znaleckým posudkem, který se obecně vyjádří k principu fungování trhu s použitými nákladními vozidly v rámci ČR a konkrétně pak ke stavu na trhu použitých vozidel [anonymizováno] příslušné specifikace v rámci Jihočeského kraje a celé ČR na přelomu měsíců srpna a září 2016.

7. Žalovaná setrvala na tvrzení, že nárok žalobce je promlčen, soud proto již další navržené důkazy shora uvedené neprováděl.

8. Soud vyzval žalobkyni podle ust. § 118a k doplnění tvrzení, zda je námitka promlčení vznesená žalovaným v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně toto odůvodnila tím, že jednak považuje uplatnění námitky za zneužití práva a důvodem je skutečnost, že mezi účastníky probíhalo mimosoudní vyjednávání o tom nároku a v době od [číslo] do [číslo], tedy po dobu více jak 4 měsíců, žalovaná strana v podstatě vůbec nereagovala v rámci mimosoudního jednání. Domnívá se proto, že aby se odvolávala na promlčení v řádu několika dnů, je zneužití práva je to v rozporu s dobrými mravy a dále pak polemizuje s tím, kdy se žalobce skutečně dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda a alespoň kdy byl prvně schopen jí řádově vyčíslit v penězích a domnívá se, že to bylo až v okamžiku, kdy žalovaná strana zaslala žalobci dopis nazvaný ukončení šetření pojistné události, ve kterém mu vyčíslila, k jakému došla závěru. Nelze spravedlivě na žalobci požadovat, aby on souběžně s pojišťovnou za situace kdy věděl, že plnění bude kryto z pojistného plnění, tak prováděl své vlastní šetření.

9. Soud v řízení vycházel z těchto důkazů: Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě vyplynulo, že k ní došlo 23. 8. 2016 v katastru obce Soběslav na silnici II. třídy [číslo] v km 28,053. Z dokladu o registraci poškozeného vozidla vyplynulo, že se jedná o vozidlo sklápěčkový nákladní automobil zn. [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizováno] [registrační značka], první registrace vozidla 21. 1. 2008, stav najetých km ke dni nehody 235 000. Z dokladu o úhradě pojistného plnění ze dne 12. 9. 2016 vyplynulo, že žalobkyni bylo na účet vedený u KB poskytnuto plnění ve výši 739.703 Kč. Z dopisů ze dne 12. 5. 2017, 12. 10. 2017, 18. 4. 2018, 20. 11. 2018 vyplynulo, že žalovaná považovala úhradu další požadované částky za nedůvodnou, a proto pojistné plnění odmítla. Ze zprávy o ukončení šetření pojistné události ze dne 12. 9. 2016 vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 739 703 Kč, které bylo zasláno na účet žalobkyně. Z této informace dále vyplynulo, likvidace vozidla proběhla formou totální škody s ohledem na rozsah poškození vozidla a porovnání předpokládaných celkových nákladů na opravu poškození. Obvyklá cena vozidla činí 1 124 000, hodnota zbytků 384 298, pojistné plnění celkem 739 703 Kč. Z doplňující informace k pojistnému plnění vyplynulo ze dne 29. 3. 2018 že žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění ve výši 104 969 Kč, které bylo zasláno na účet žalobkyně.

10. Soud vázán právním názorem soudu odvolacího provedl veškeré navržené důkazy, řízení doplnil, hodnotil však pouze důkazy shora uvedené dle ust. § 132 o.s.ř, neboť se prioritně z důvodu procesní ekonomiky zabýval okolnostmi vztahujícími se k vznesené námitce promlčení.

11. Soud vycházel při rozhodování z následujících zákonných ustanovení a judikatury: Pokud jde o uplatněný nárok, pak vzhledem k datu vzniku pojistné události je na místě aplikovat jednak zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů a jednak zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle ust. § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škodu zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. subjektivní promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle ust. § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Podle ust. § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2019, č. j. 25 Cdo 1976/2019-182, soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným. U práva na pojistné plnění stanoví ustanovení § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje ustanovení § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004 ISBN 978-80-7502 -003-1). Slovo„ nejpozději“ v ustanovení § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004) U práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Lze shrnout, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejpozději uplynutím promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, a to jak lhůty objektivní, tak i lhůty subjektivní (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019).

12. Soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Dne 23. 8. 2016 byla vozidlem [registrační značka] řidiče [jméno] [příjmení] způsobena dopravní nehoda, při které došlo k totální škodě na vozidle žalobkyně, přičemž žalovaná je pojistitelem škodícího vozidla v rozsahu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná shledala odpovědnost svého klienta za vzniklou škodu a nárok žalobkyně na pojistné plnění. Žalobkyně uplatnila u žalované nároky na pojistné plnění z titulu ušlého zisku, materiální škody na vozidle a vícenákladů vynaložených na pořízení náhradního vozidla. Nárok na pojistné plnění z titulu ušlého zisku byl uspokojen. Nárok na pojistné plnění z titulu materiální škody na vozidle byl uspokojen zčásti a zčásti odmítnut, nárok na pojistné plnění z titulu vícenákladů vydaných na pořízení vozidla byl odmítnut zcela. Při dopravní nehodě došlo k následujícím poškozením vozidla a to sklápěčkového nákladního automobil tov. zn.: [anonymizováno], typového označení [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno], [registrační značka], datum první registrace vozidla 21. 1. 2008 Pokud jde o žalobou uplatněný nárok, žalobkyně po žalované pojišťovně požaduje vyplatit na pojistném plnění částku celkem ve výši 303.123 Kč. Tato částka sestává z částky 213.489 Kč přestavující rozdíl mezi obvyklou cenou zničeného vozidla – vozidla tovární značky [anonymizována tři slova] [číslo] a cenou žalobkyní nově pořízeného vozidla a dále z částky 89.634 Kč přestavující žalobkyní vynaložené náklady na dovoz nově pořízeného vozidla ze zahraničí. Škodou se obecně rozumí rozdíl mezi majetkovým stavem poškozeného před nehodou a po nehodě. V daném případě se jednalo o totální škodu, tudíž lze konstatovat, že škodou se v daném případě rozumí hodnota předmětného vozidla vyjádřená jeho obvyklou cenou k datu vzniku pojistné události. Obvyklá cena předmětného vozidla byla stanovena na částku ve výši 1.124.001 Kč a hodnota použitelných zbytků vozidla na částku ve výši 384.298 Kč. Rozdíl mezi uvedenými sumami (částka ve výši 739.703 Kč) pak byl ze strany žalované žalobkyni vyplacen jako pojistné plnění. Žalobkyni se dostalo plného odškodnění. Pokud žalobkyně požaduje ještě doplatek do ceny nově pořízeného vozidla, pak se jedná o požadavek neopodstatněný, neboť požadovaný doplatek nepředstavuje žádnou škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s pojistnou událostí. Poškození vozidla havárií představuje skutečnou škodu, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Na tomu odpovídající náhradu má poškozený právo bez ohledu na to, jak s poškozeným vozem naloží, tedy zda jej opraví, či nikoliv, neboť účelem náhrady je reparovat zmíněné snížení majetkového stavu. Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se škodnou událostí nesouvisející, a nemůže se proto promítat do rozsahu náhrady, která náleží vůči odpovědné osobě. Jedinou výjimkou je situace, kdy poškozený nechá vozidlo opravit; tehdy se umožňuje poškozenému, aby výši škody vyčíslil cenou opravy.“ V prvé řadě je však nárok žalobkyně na pojistné plnění promlčen s poukazem na zmíněnou judikaturu NS. Pokud žalobkyně podala žalobu dne 13. 9. 2019 a k pojistné události došlo 23. 8. 2016, z provedených důkazů se podává, že je najisto postaveno, že dne 23. 8. 2016 začala běžet subjektivní promlčecí lhůta práva na náhradu škody, na kterou se pojištění vztahuje. K promlčení práva na náhradu škody vůči škůdci došlo již ke dni 24. 8. 2019, pak ke stejnému datu došlo k promlčení práva na pojistné plnění vůči žalované. K datu 24. 8. 2019 tedy došlo k promlčení nároku žalobce na pojistné plnění vůči žalované. Závazek pojišťovny vůči poškozenému má akcesorickou povahu k primárnímu závazku škůdce vůči poškozenému, přičemž existence (resp. vymahatelnost) primárního závazku je základním předpokladem existence (resp. vymahatelnosti) druhého z nich. Soud proto žalobu zamítl, jako nedůvodnou. Soud se ještě zabýval okolností, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Po doplnění tvrzení žalobkyně po výzvě soudu, má soud zato, že se nejedná o důvody, pro které by bylo možno tvrdit, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši shora uvedené. Náklady řízení představují podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za úkony, přičemž se jednalo o 7 úkonů po 300 Kč.

Poučení