58 Co 390/2022- 137

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 121/2019-108 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žádostí o zaplacení [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] za dobu [datum] do zaplacení a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni zavázal zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl na podkladě žaloby, v níž žalobkyně tvrdila, že dne [datum] byla vozidlem [registrační značka] řidiče [jméno] [příjmení] způsobena dopravní nehoda, při které došlo k totální škodě na vozidle žalobkyně, přičemž žalovaná je pojistitelem škodícího vozidla v rozsahu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně uplatnila u žalované nároky na pojistné plnění z titulu ušlého zisku, materiální škody na vozidle a vícenákladů vynaložených na pořízení náhradního vozidla. Nárok na pojistné plnění z titulu ušlého zisku byl uspokojen. Nárok na pojistné plnění z titulu materiální škody na vozidle byl uspokojen zčásti, nárok na pojistné plnění z titulu vícenákladů vydaných na pořízení vozidla byl zcela odmítnut. Při dopravní nehodě došlo k poškození nákladního vozidla tov. zn. DAF, typového označení FAD CF [číslo] 505, [registrační značka], datum první registrace vozidla [datum], stav počtu najetých kilometrů ke dni nehody 235 000 km. S ohledem na totální škodu na vozidle byly prodány zbytky vozidla za částku [částka], přičemž žalovaná v této souvislosti poskytla žalobkyni dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka]. Žalobkyně tak získala finanční náhradu za poškozené vozidlo v celkové výši [částka]. Po škodné události započala žalobkyně s vyhledáváním náhradního vozidla, které by svojí specifikací a technickým stavem nejvíce odpovídalo poškozenému vozidlu. Dne [datum] byl žalobkyní zakoupen sklápěčkový nákladní automobil, tov. zn. DAF, typového označení FAD CF85. [číslo], [registrační značka], datum první registrace vozidla [datum], stav tachometru 252 361 km, a to od [právnická osoba] TRAIDING GmbH, sídlem [adresa], [příjmení] republika, za cenu [částka]. Při kurzu [částka] [částka] platnému ke dni vystavení faktury, činila cena vozidla [částka]. Rozdíl mezi kupní cenou náhradního vozidla a finanční náhradou za poškozené vozidlo představuje částku [částka]. Tento nárok žalobkyně uplatnila dopisem ze dne [datum], žalovanou byl dne [datum] odmítnut jako neoprávněný. Dovoz vozidla z Itálie na adrese [adresa], provincie Brescia do ČR, zajistila žalobkyně svým vozidlem DAF H4EN3 (nákladní tahač návěsů) [registrační značka] a prostřednictvím svých zaměstnanců [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve dnech 3. 10. až [datum]. Žalovaná takto vynaložila v souvislosti s pořízením srovnatelného vozidla náklady na pohonné hmoty, mzdové náklady a ostatní náklady, které lze vyčíslit částkou [částka] na kilometr jízdy. Při ujetí trasy 1 539 km činily tyto náklady částku [částka]. Další náklady představovalo mýtné v částce [částka] ([částka]) a náklady na cestovní náhrady zaměstnanců v částce [částka] ([částka]). Celkem žalobkyně vynaložila na dovoz vozidla minimálně částku [částka], rovněž tento nárok byl žalovanou odmítnut jako neoprávněný.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že se žalobkyni dostalo stoprocentní náhrady za předmětné vozidlo, a tudíž byl její nárok (pokud jde o náhradu za předmětné vozidlo) zcela uspokojen, neboť získala finanční náhradu za poškozené vozidlo v celkové výši [částka]. V posuzovaném případě se jednalo o totální škodu, škodou se tak rozumí hodnota předmětného vozidla vyjádřená jeho obvyklou cenou k datu vzniku pojistné události. Doplatek, který dle jejího tvrzení vynaložila na koupi náhradního vozidla, již nepředstavuje žádnou škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s pojistnou událostí. Pořízení novějšího a dražšího vozidla není v příčinné souvislosti se vzniklou událostí. Pokud jde o náklady na dovoz vozidla ze zahraničí, pak žalovaná plně respektuje právo žalobkyně vybrat si jako náhradu jakékoliv vozidlo, a to kdekoliv na světě. Tyto vícenáklady však již nejsou v příčinné souvislosti s pojistnou událostí, neboť tyto náklady souvisí jen s tím, že žalobkyně převážela náhradní vozidlo z Itálie. Prodejcem tohoto vozidla byla přitom rakouská společnost, není tak zřejmé, z jakého důvodu bylo vozidlo převáženo z Itálie. Nejedná se o škodu, kterou by způsobil u žalované odpovědnostně pojištěný řidič. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyně neuvádí, jakým způsobem dospěla k požadované částce [částka] za kilometr jízdy, konečně žalobkyně neprokázala, že by tyto náklady skutečně vynaložila. Žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku, k pojistné události došlo dne [datum], přičemž již tohoto dne měla žalobkyně vědomost ohledně vzniku škody a osobě škůdce. Dne [datum] začala běžet promlčecí lhůta na náhradu škody vůči škůdci, která uplynula po třech letech dne [datum]. Právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti (včetně práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) se vždy promlčuje nejpozději spolu s promlčením práva na náhradu škody vůči škůdci.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 121/2019-39 ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 31 C 121/2019-76 žalobu zamítl, Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 58 Co 372/2020, [číslo] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení s tím, že soud I. stupně toliko obecně uzavřel, že nárok žalobkyně je promlčen. Bylo tak na soudu I. stupně, aby opětovně posoudil vznesenou námitku promlčení, dojde-li k závěru, že nárok není promlčen, bude se opětovně zabývat jeho důvodností a poskytne žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“ (viz níže).

5. Soud I. stupně poskytl žalobkyni poučení dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kdy a kde srovnatelné vozidlo v rámci ČR poptávala a s jakým výsledkem, označila důkazy k prokázání tvrzení o nedostupnosti srovnatelného vozidla v rámci ČR, uvedla, z jakého důvodu nebylo možno obstarat srovnatelné vozidlo v místě jeho užívání žalobkyní v ČR. Pro případ nevyhovění této výzvě prvostupňový soud poučil žalobkyni, že v řízení bude vycházet ze skutečností dosud uvedených, jakož i důkazů dosud navržených, což může mít za následek neunesení důkazního břemene.

6. Žalobkyně doplnila svá tvrzení, že v regionu Jihočeského kraje nepůsobí žádný podnikatelský subjekt, který by se zabýval prodejem použitých vozů tov. zn. DAF, žalobkyně se tak pokoušela nejprve dohledat vozidlo na inzertních serverech [webová adresa], [webová adresa] (provozované [právnická osoba], a.s., [IČO], se sídlem [adresa]) a [webová adresa] (provozovaném společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec]) působících v ČR. Vzhledem k tomu, že tyto servery nedisponovaly v nabídce vozidlem požadované specifikace, přistoupila žalobkyně na vyhledávání vozidla na německém serveru [webová adresa] a označila důkazy k prokázání svého tvrzení (výslech svědka [příjmení], dotaz soudu na inzertní servery [webová adresa], [webová adresa] a [webová adresa]).

7. Soud I. stupně po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla řidičem vozidlem [registrační značka] způsobena dopravní nehoda, při které došlo k totální škodě na vozidle žalobkyně, přičemž žalovaná je pojistitelem škodícího vozidla v rozsahu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně uplatnila u žalované nároky na pojistné plnění z titulu ušlého zisku, materiální škody na vozidle a vícenákladů vynaložených na pořízení náhradního vozidla. Nárok na pojistné plnění z titulu ušlého zisku byl uspokojen. Nárok na pojistné plnění z titulu materiální škody na vozidle byl uspokojen zčásti a zčásti odmítnut, nárok na pojistné plnění z titulu vícenákladů vydaných na pořízení vozidla byl odmítnut zcela. Při dopravní nehodě došlo k poškození vozidla - sklápěčkového nákladního automobilu tov. zn. DAF, typového označení FAD CF85.430S 505, [registrační značka], datum první registrace vozidla [datum]. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok, pak žalobkyně po žalované pojišťovně požaduje vyplatit na pojistném plnění částku celkem ve výši [částka]. Tato částka sestává z částky [částka] přestavující rozdíl mezi obvyklou cenou zničeného vozidla – vozidla tovární značky DAF, FAD CF [číslo] a cenou žalobkyní nově pořízeného vozidla a dále z částky [částka] přestavující žalobkyní vynaložené náklady na dovoz nově pořízeného vozidla ze zahraničí. V daném případě se jednalo o totální škodu, tudíž lze konstatovat, že škodou se v daném případě rozumí hodnota předmětného vozidla vyjádřená jeho obvyklou cenou k datu vzniku pojistné události. Obvyklá cena předmětného vozidla byla stanovena na částku ve výši [částka] a hodnota použitelných zbytků vozidla na částku ve výši [částka]. Rozdíl mezi uvedenými částkami činí [částka], tato částka byla ze strany žalované žalobkyni vyplacena jako pojistné plnění.

8. Soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni se dostalo plného odškodnění. Pokud žalobkyně požaduje ještě doplatek do ceny nově pořízeného vozidla, pak se jedná o požadavek neopodstatněný, neboť požadovaný doplatek nepředstavuje žádnou škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s pojistnou událostí. Poškození vozidla havárií představuje skutečnou škodu, neboť majetkový stav poškozeného se snižuje právě o hodnotu, kterou v důsledku poškození vozidlo ztrácí. Výše škody je dána rozdílem mezi hodnotou vozidla před poškozením, tj. jeho obvyklou (tržní) cenou, a jeho sníženou hodnotou po poškození, tj. opět obvyklou cenou havarovaného vozidla. Způsob, jakým poškozený na poškození vozu reaguje, je zpravidla okolností se škodnou událostí nesouvisející, a nemůže se proto promítat do rozsahu náhrady, která náleží vůči odpovědné osobě. Jedinou výjimkou je situace, kdy poškozený nechá vozidlo opravit; tehdy se umožňuje poškozenému, aby výši škody vyčíslil cenou opravy.

9. Předně však soud I. stupně po citaci ust. § 620 odst. 1, § 629 odst. 1, § 626, § 635 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen,,o. z.“) a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 uzavřel, že nárok žalobkyně je promlčen. Pokud žalobkyně podala žalobu dne [datum] a k pojistné události došlo [datum], pak dne [datum] začala běžet subjektivní promlčecí lhůta práva na náhradu škody, k promlčení práva na náhradu škody vůči škůdci došlo již ke dni [datum], ke stejnému datu došlo k promlčení práva na pojistné plnění. Jako nedůvodnou posoudil námitku žalobkyně, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení (§ 118a odst. 1 o. s. ř.), že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky probíhalo mimosoudní vyjednávání o tomto nároku a v době od [datum] do [datum], tedy po dobu více jak 4 měsíců, žalovaná v podstatě vůbec nereagovala v rámci mimosoudního jednání, námitka promlčení je tak uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Soud I. stupně uzavřel, že tvrzené důvody však tento závěr neodůvodňují.

10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšná žalovaná má vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Jedná se o náklady nezastoupené účastnice (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), jejich výše byla určena dle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (7 x [částka]) částkou [částka].

11. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Zopakovala svoji argumentaci uvedenou ve vyjádření ze dne [datum] stran vznesené námitky promlčení. Skutková zjištění ohledně rozsahu škody žalobkyně učinila z dopisu žalované označeného jako,,Ukončení šetření pojistné události“. Tento dopis je datován dnem [datum], nicméně žalobkyni byl doručen po tomto datu, nejdříve dne [datum]. Požadavek, aby žalobkyně vyhledala odbornou pomoc a souběžně sama zjišťovala orientační výši škody je požadavkem nepřiměřeným a nadbytečným. Rovněž s ohledem na dobu šetření pojistné události (20 dnů) je zřejmé, že by žalobkyně nebyla objektivně schopna toto zjištění učinit dříve. V této souvislosti namítla, že za okamžik zjištění rozsahu vzniklé škody soudní praxe běžně uznává okamžik, kdy poškozený získá informaci o rozsahu a nákladech na opravu vozidla od opravce vozidla. Pokud tedy byla skutková zjištění ohledně výše škody učiněna nejdříve dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], není uplatněný nárok promlčen. Svoji zákonnou povinnost vyplývající z příslušných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů splnila a nárok řádně uplatnila a mezi účastníky byl projednáván mimosoudně. Jak dokládá korespondence žalobkyně, žalovaná toto projednávání v období od [datum] do [datum] přerušila a přes opakované výzvy byla nečinná. S ohledem na tuto skutečnost a s přihlédnutím k povaze nároku a souvisejícím právům a povinnostem účastníků, které vyplývají ze zák. č. 168/1999 Sb., považuje žalobkyně vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a za zneužití práva. V úvahu rovněž připadá posunutí běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 647 o. z., kdy svá tvrzení doložila,,dokladem o ukončení pojistného plnění a předžalobní korespondencí účastníků“. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se nalézací soud opětovně nevypořádal s námitkou promlčení a nerespektoval závazný pokyn odvolacího soudu, aby postavil najisto počátek běhu promlčecí lhůty. Nalézací soud se rovněž nevypořádal s nově uplatněnou námitkou žalované, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva, ani neposoudil, zda není dán důvod pro posunutí běhu promlčecí doby ve smyslu § 647 o. z. V této souvislosti je nutno konstatovat, že nalézací soud zcela nesprávně interpretoval rozhodnutí odvolacího soudu, když uvedl, že odvolací soud v rámci svého závazného právního názoru uzavřel, že pokud žalobce podal žalobu dne [datum] a k pojistné události došlo [datum], k promlčení práva na náhradu škody vůči škůdci došlo již ke dni [datum]. Takový závěr podle názoru odvolatele z rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá, naopak odvolací soud zdůraznil, že je třeba postavit najisto okamžik počátku běhu promlčecí lhůty. Prvostupňový soud postupoval formálně, na jednání měl vyčleněny 2 minuty, de facto opsal původní rozhodnutí. Vůbec se nezabýval argumentací žalobkyně uvedenou v podání ze dne [datum], včetně námitky zneužití práva a možnosti posunutí běhu promlčecí lhůty. Důkaz korespondencí účastníků, kterou žalobkyně za tímto účelem soudu předložila, nalézací soud v odůvodnění rozsudku zcela pominul. Z uvedeného plyne, že napadený rozsudek trpí závažnými vadami a opakované řízení před nalézacím soudem bylo z pohledu závazného pokynu odvolacího soudu zcela bezvýsledné a účastníkům pouze vznikly zbytečné náklady řízení. S ohledem na charakter pochybení odvolacího soudu (zřejmě soudu I. stupně, pozn. odvolacího soudu) žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. V doplnění odvolání namítla, že počátek běhu promlčecí lhůty je v případě nároku na náhradu nákladů spojených s dovozem vozidla dán okamžikem, kdy byly náklady skutečně vynaloženy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2749/2004). V daném případě je nutno rozlišovat mezi škodou a škodní událostí, škodní událostí je nepochybně dopravní nehoda, nelze však bez dalšího učinit závěr, že v tomto okamžiku počala běžet promlčecí doba ohledně nároků na náhradu škody. V případě nákladů spojených s dovozem vozidla, které v daném případě představují samostatnou škodu, by počala promlčecí doba běžet dokonce dříve, než by škoda vznikla. Žalobkyně by tak byla vystavena situaci, kdy by nemohla nárok u soudu uplatnit, a přesto by se promlčoval. Tento stav by byl rovněž v rozporu s ust. § 619 odst. 1 o. z.

12. Žalovaná se písemně k odvolání nevyjádřila.

13. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Předně odvolací soud poukazuje na to, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu I. stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

16. Podle ust. § 6 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému působenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci (odst. 2).

17. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

18. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

19. U práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

20. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

21. Lze shrnout, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu se ve smyslu § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejpozději uplynutím promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, a to jak lhůty objektivní, tak i lhůty subjektivní (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, sp. zn. 25 Cdo 4303/2019).

22. Jinými slovy závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. Slovo„ nejpozději“ v § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4303/2019).

23. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1510/2019 vyložil následující.,,Lze tak i nadále vycházet z toho, že poškozený se dozví o škodě tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích), a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C [číslo] a č. C [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1440/2010). Vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 359/2005, Soubor C [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4311/2010)“.

24. Z listiny označené jako Potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum] Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ev. č. KRPC [číslo] [číslo] se podává datum nehody dne [datum] v [číslo] hod, místo nehody a její účastníci. [ulice] nehody se účastnil řidič škodícího osobního motorového vozidla [registrační značka], pojištěného u žalované a řidič nákladního vozidla [registrační značka]. Z této listiny se dále podává, že řidiči, kteří měli účast na dopravní nehodě, byli povinni si prokázat na požádání navzájem svou totožnost a sdělit údaje o vozidle, které mělo účast na dopravní nehodě (§ 47 odst. 3 písm. f) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), o jeho vlastníkovi, respektive pojištěném. Dále se z výše uvedeného potvrzení podává rozsah poškození obou vozidel, pokud jde o předmětné nákladní vozidlo DAF FAD CF85, pak došlo k poškození zadní nápravy, korby, kabiny, zadního čela, celé levé strany, byla odhadnuta škoda na nákladním vozidle v řádu statisíců Kč (150 tis. Kč a jiná škoda na vozidle 25tis. Kč).

25. Lze tak uzavřít, že již k datu [datum] se poškozená dozvěděla o vzniklé škodě, neboť zjistila skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody na nákladním vozidle [registrační značka] a orientačně její rozsah (rozsah poškození vozidla a odhadnutá výše škody, kdy není třeba znát rozsah škody přesně), a získala vědomost o skutkových okolnostech, na jejichž základě lze učinit závěr o osobě konkrétního škůdce (řidiče škodícího vozidla, pojištěného u žalované), jinými slovy již dne [datum] obdržela informaci, na jejímž základě si mohla učinit úsudek o osobě, která zavinila dopravní nehodu, resp. o osobě viníka dopravní nehody. Bylo najisto postaveno, že dne [datum] začala běžet subjektivní promlčecí lhůta práva na náhradu škody, na kterou se pojištění vztahuje, která uplynula dne [datum]. Potud není důvodná odvolací námitka žalobkyně, že se o rozsahu škody dozvěděla až z dopisu žalované označeného jako,,Ukončení šetření pojistné události“ ze dne [datum], který jí byl dle jejího tvrzení doručen nejdříve [datum], neboť vznik škody na vozidle a orientační rozsah poškození nákladního motorového vozidla jí byl znám již dne [datum] a nelze zaměňovat vědomost o vzniku škody, o orientačním rozsahu škody od stanovení konkrétní výše poskytnutého pojistného plnění po ukončení šetření pojistné události, které bylo uvedeno v listině označené jako,,Ukončení šetření pojistné události“. Jinými slovy irelevantní pro počátek běhu promlčecí lhůty je okamžik, kdy pojišťovna sdělila, že likvidace byla provedena formou totální škody; konečně poškozená nebyla vázána stanoviskem pojišťovny a mohla si nechat poškozené vozidlo opravit. Pokud v této souvislosti žalobkyně v doplnění odvolání namítla, že se počátek běhu promlčecí lhůty ohledně nároku na náhradu nákladů spojených s dovozem vozidla odvíjí od data, kdy byly vynaloženy, pak této námitce odvolací soud nepřisvědčuje. Předmětem žalobního žádání je nárok na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu sestávající z nároku na náhradu materiální škody na vozidle, která zůstala nepokryta pojistným plněním, který zahrnuje i tvrzený nárok na náhradu nákladů spojených s pořízením vozidla z dovozu, nejedná se tak samostatný nárok (jinou škodu), ale případný náklad, který by se mohl odrazit za splnění zákonných podmínek při určení obvyklé ceny poškozené věci, tedy nákladního vozidla DAF FAD CF85 při dopravní nehodě (§ 2969 odst. 1 o. z. - rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2679/2019), kdy jak výše uvedeno, počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty je tak vázán na okamžik, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé škodě a kdo za ni odpovídá; není rozhodné, kdy se poškozený rozhodne (projeví vůli) pořídit srovnatelné vozidlo, případně i v zahraničí, kdy v souvislosti s takovou cestou vynaloží náklady. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2749/2004 na projednávanou věc nedopadá pro skutkovou odlišnost sporu (škoda na porostech pšenice vzniklá provozní činností).

26. Podle ust. § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

27. Ke stavení promlčecí lhůty podle § 647 o. z. dojde ve chvíli, kdy se stane pro účastníky zjevné, že došlo k dohodě o tom, že se spornou záležitost pokusí řešit bez soudního řízení (tedy je patrna oboustranná vůle mimosoudně jednat). Promlčecí lhůta dále poběží, jakmile dlužník nebo věřitel výslovně (zde nestačí konkludentní jednání) odmítne v mimosoudním jednání pokračovat. Nemusí však jít o písemné prohlášení. Je-li součástí smlouvy dvojí na sobě nezávislé plnění, zpravidla (s výjimkou případů, kdy je smlouva sporná jako celek) nezpůsobuje mimosoudní jednání o jednom z nich stavení promlčecí lhůty ohledně druhého z nich. Z dohody o mimosoudním jednání musí být patrna alespoň rámcová identifikace projednávané záležitosti a vymezena doba, po kterou jednání bude probíhat, a to buď konkrétním časovým úsekem, nebo jinými podmínkami, při jejichž existenci nebo naopak absenci mimosoudní jednání skončí. Z textu § 647 totiž vyplývá, že dohodou o mimosoudním jednání je specifická úmluva, která musí naplňovat náležitosti, jež vyplývají z její podstaty. Proto nelze připustit, aby za dohodu byla pokládána jakákoli korespondence, z níž vyplývá, že si dlužník a věřitel vyjasňují vzájemná stanoviska, aniž by z ní byla patrna vůle dospět k mimosoudnímu závěru o věřitelem požadovaném právu. Existenci dohody o mimosoudním jednání a dobu jejího trvání prokazuje v případném soudním řízení věřitel. K potřebě jejího prokazování dojde v situaci, kdy dlužník namítne promlčení věřitelova nároku, aniž by zmínil existenci takové dohody. Jedná se totiž o skutečnost, která je ku prospěchu věřitele (§ 101 odst. 1 o. s. ř.). Byť se soud I. stupně s touto námitkou nevypořádal, bylo možno po doplnění dokazování tento nedostatek zhojit po doplnění dokazování v odvolacím řízení. Odvolací soud uzavřel, že nebyly splněny podmínky tímto ustanovením předpokládané, neboť z listinných důkazů předložených žalobkyní (e-mailové korespondence mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovanou ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) se nepodává, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o mimosoudním jednání o právu nebo o okolnosti, která uplatněné právo, zakládá.

28. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně ohledně uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy (zneužití práva), odvolací soud přitom vycházel z konstantní judikatury, která dovodila, že uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby (lhůty) nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 30 Cdo 3825/2011). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího zcela bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 2230/2012, v němž byla shrnuta dosavadní judikatura k této otázce).

29. V posuzovaném případě však marné uplynutí promlčecí lhůty žalovaná nikterak nezavinila, nelze jí tak klást k tíži, že žalobkyně uplatnila nárok až dne [datum]. I pokud by žalovaná byla při vyřizování pojistného plnění nečinná v období od [datum] do [datum], k čemuž žalobkyně dokládala e-mailovou korespondenci z tohoto rozhodného období, pak ničeho žalobkyni nebránilo, aby včas svá práva uplatnila. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 450/20 byl formulován závěr, že ten, jehož práv se má promlčení týkat, musí mít dánu reálnou možnost domáhat se svého práva u soudu, než promlčení prostým plynutím času nastane. V daném případě však žalobkyni nic nebránilo, aby svůj nárok uplatnila včas, žádné okolnosti, které by svědčily pro zneužití práva ze strany žalované, shledány nebyly. Pokud žalobkyně namítala, že měla snahu řešit spor mimosoudně, pak tímto postupem nelze omlouvat opožděné uplatnění nároku na náhradu škody.

30. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně správně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci úspěšná. Náklady řízení tvoří 7 náhrad hotových výdajů po [částka] dle ust. § 1 odst. 3 písm. a), b), c) 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (vyjádření včetně odporu ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], účast u odvolacího jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum]), celkem [částka].

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení tvoří 1 náhrada hotových výdajů ve výši [částka] dle ust. § 1 odst. 3 písm. c) cit. vyhl. za účast žalované u odvolacího jednání dne [datum].

Poučení