31 C 135/2020 - 209

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 150 865 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 865 Kč, společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 150.865,- Kč ode dne 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení v částce 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu o zaplacení částky 150 865 Kč, přičemž tvrdil, že mu byla způsobena škoda a domáhá se nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení ve výši 43 800 Kč, dále náhrady nákladů právního zastoupení 7 865 Kč a náhrady nákladů za cestovné ve výši 73 000 Kč, dále požadoval nemajetkovou újmu ve výši 26 200 Kč.

2. Tyto částky specifikoval po opakované výzvě soudu dle ust. § 118a odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

3. V žalobě podané zdejšímu soudu dne [datum] tvrdil, že se náhrady škody domáhá z titulu nesprávného rozhodnutí [Anonymizováno], odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne [datum], č. j. [anonymizováno], jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí [adresa], odboru správních činností, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Správní orgán I. stupně svým rozhodnutím podle § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) zadržel žalobci řidičský průkaz č. [Anonymizováno], vydaný [adresa] dne [datum], do doby pravomocného rozhodnutí o trestném činu, kterého se měl žalobce jako řidič motorového vozidla [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], dopustit tím, že dne [datum] v 18:45 hodin v [Anonymizováno] na křižovatce [adresa] a [Anonymizováno] způsobil dopravní nehodu, při které došlo k těžké újmě na zdraví řidiče motocyklu [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], [jméno FO].

4. Tato rozhodnutí byla jako nezákonná zrušena rozsudkem [Anonymizováno] soudu v [adresa] č. j. [spisová značka].

5. Správní řízení trvalo od 11. 7. 2016 do 18. 6. 2020, tedy prakticky 4 roky.

6. V důsledku neoprávněně zadrženého řidičského průkazu nemohl žalobce v období od 29. 6. 2016 do 11. 2. 2017 řídit osobní automobil a tím byl velmi omezený ve svém soukromém i pracovním životě.

7. Žalobce byl v době, kdy mu byl zadržen řidičský průkaz (do dne 31. 12. 2016 do kdy trval pracovní poměr žalobce) zaměstnán v [Anonymizováno] a v důsledku nezákonně zadrženého ŘP nebyl schopen osobně dojíždět do zaměstnání, když byl zaměstnán v obci [jméno FO], konkrétně na adrese [anonymizováno].

8. Z bydliště žalobce do zaměstnání jde o cestu 52,6 km a čas strávený na cestě 47 min. Jelikož nebyl žalobce v důsledku tvrzeného nezákonného rozhodnutí a nezákonného zadržení ŘP schopen cesty vykonávat osobně a nemohl se svépomocí dopravovat do zaměstnání, musel oslovit třetí osoby, a to [jméno FO] nar. [datum], které za cesty uhradil 34 500 Kč; Matku [jméno FO], které za cesty uhradil 38 500 Kč; Kdy se jedná o úhradu za marné cesty, tedy cesty po odvozu poškozeného do místa zaměstnání. Denně tak tyto osoby museli vykonat 4 cesty namísto dvou, denně jde tedy o 105,2 km více a 94 min času stráveného na cestách. Cestovní náhrady, na které by tak žalobce měl nárok v rámci náhrady škody by tak převýšily sumu vyplacenou daným osobám. [právnická osoba] tedy požaduje částku celkem 73 000 Kč.

9. Žalobce dále tvrdil, že mu vznikla nemateriální újma, kdy byl zbaven možnosti, jakkoliv se vlastní silou dopravovat, byl odkázán na výpomoc třetích osob, a to zcela v důsledku libovůle a zcela nezákonného postupu správního orgánu a za průtahy ve správním řízení. Nemateriální újmu vyčíslil na částku 43 800 Kč za řízení + 26 200 Kč s tím, že tato část nemajetkové újmy se sestává z újmy žadatele spočívající v poníženém postavení, kdy nemohl vykonávat cesty do zaměstnání, zároveň nemohl realizovat společenská setkání, omezit pak musel své sportovní vyžití a obecně byl nemožností dopravovat se vlastními silami velmi zasažen a postižen.

10. Dále uplatnil nárok na náhradu škody za právní služby (konkrétně jde o náklady za úkony právní služby: a) Převzetí a příprava zastoupení 14. 7. 2016 b) Vyjádření spr. orgánu 18. 7. 2016 c) Odvolání 16. 8. 2016 (zvýšená sazba 2x) d) Podnět k vydání ŘP 9. 2. 2017 Celkem tedy odměna za 5 úkonů právní služby částku ve výši 5 x 1 000 Kč, celkem tedy 5 000 Kč režijní paušál 5 x 300 Kč, tedy celkově 1 500 Kč, Celkově tedy škoda ve výši 6 500 Kč + 21 % sazby DPH 1 365 Kč čili celkem 7 865 Kč. Dle advokátního tarifu.

11. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody dne 18. 3. 2020, a pro tento účel vyčíslil svůj nárok na částku ve výši celkem 150 865 Kč s příslušenstvím.

12. Dne 25. 9, 2020 zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu k plnění, ve které vyzval žalovanou opětovně k plnění. Ke dni podání žaloby nebylo žalobci plněno ničeho a na předžalobní výzvu nebylo reagováno.

13. Vzhledem k tomu, že skutková tvrzení uvedená v žalobě, zvláště pokud se týká uplatnění náhrady škody či nemajetkové újmy ve výši 43.800 Kč škody za nesprávné rozhodnutí byla nejasná soud žalobce vyzval v rámci přípravy jednání ve smyslu ust. § 114a odst. 1,2 o.s.ř. a s přihlédnutím k ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. aby doplnil svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé, zda se tedy domáhá žalobou náhrady škody z titulu průtahů v řízení či nepřiměřené délky řízení. Dále, pokud se nároku ve výši 43.800 Kč žalobce domáhá z titulu průtahů v řízení, nechť konkretizuje podrobně tvrzené průtahy, dále nechť žalobce odůvodní požadavek na přiznání částky 43.800 Kč, která mu jako újma měla vzniknout a nechť tvrdí a prokáže příčinnou souvislost mezi tvrzenými průtahy či nepřiměřenou délkou řízení.

14. Žalobce na výzvu soudu dotvrdil, že se domáhá nároku na zadostiučinění za celkovou dobu řízení včetně řízení o správní žalobě, které tvoří součást správního řízení z důvodu nesprávného úředního postupu žalované spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Podstatou nemateriální újma za nepřiměřenou délku řízení je kompenzace nejistoty účastníka, kdy tato skutečnost platí dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Újma se tedy netvrdí, ale predikuje. Na projednávanou věc (neboť se žalobce dotýká na oprávnění řídit motorová vozidla) se pak aplikuje čl. 6 Úmluvy, na základě, kterého Nejvyšší soud stanovil pravidla pro odškodnění za nepřiměřeně dlouhá soudní řízení.

15. I doba soudního řízení o správní žalobě se započítává do délky správního řízení, a to ve smyslu je tak třeba počítat do doby řízení i dobu řízení o správní žalobě (ust. § 6 odst. 3 zákona 82/1998 Sb., který říká, že Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení).

16. Za utrpěnou nemajetkovou újmu požaduje žalobce přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť se domnívá a délku řízení považuje za nepřiměřeně dlouhou (nezákonnou), což samo o sobě pro žalobce znamená morální újmu, kterou dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva netřeba prokazovat. Pokud se týká výpočtu tvrzené újmy za průtahy v řízení, žalobce postupoval při výpočtu dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 s přihlédnutím ke kritériím ust. § 31a odst. 3 zákona.

17. Pokud uplatňuje nárok na zaplacení cestovného do [anonymizováno], ž žalobce byl v době, kdy mu byl zadržen řidičský průkaz (do dne 31. 12. 2016 do kdy trval pracovní poměr žalobce) zaměstnán v [Anonymizováno] a v důsledku nezákonně zadrženého ŘP nebyl tedy schopen osobně (vlastní silou) dojíždět do zaměstnání. Žalobce byl zaměstnán v obci [anonymizováno], konkrétně na adrese [anonymizováno]. Z bydliště žalobce do zaměstnání jde o cestu 52,6 km a čas strávený na cestě 47 min. Jelikož nebyl žalobce v důsledku nezákonného rozhodnutí a nezákonného zadržení ŘP schopen cesty vykonávat osobně a nemohl se svépomocí dopravovat do zaměstnání, musel oslovit třetí osoby. Konkrétně osoby: [jméno FO] nar. [datum], které za cesty uhradil 34 500 Kč; Matku [jméno FO], které za cesty uhradil 38 500 Kč, kdy se jedná o úhradu za marné cesty, tedy cesty po odvozu poškozeného do místa zaměstnání. Denně tak uvedené osoby museli vykonat 4 cesty namísto dvou, denně jde tedy o 105,2 km více a 94 min času stráveného na cestách. Cestovní náhrady, na které by tak žalobce měl nárok v rámci náhrady škody by tak převýšily sumu vyplacenou daným osobám.

18. Na cestovném jde o škodu ve výši 73.000,- Kč, přičemž se se jedná o období od 29. 6. 2016 do 11. 2. 2017, kdy měl žalobce neoprávněně zadržen řidičský průkaz v důsledku nezákonného rozhodnutí.

19. Žalobce považuje za nesprávné, aby byl nucen ustupovat ze svého standardu (dojezd do práce vozidlem) za situace, kdy je to správní orgán, který pochybil a žalobci tak znemožnil dopravovat se do práce vlastní silou. Jedna cesta vlakem by žalobci zabrala o 142 minut více než cesta automobilem, to činí 284 minut denně, tedy takřka pět hodin (více jak 20 %) života, který by žalobce měl strávit na cestě méně pohodlným způsobem a jen z důvodu pochybení, za které odpovídá žalovaný. To vše bez toho, aby se žalobce vyjadřoval ke vztahu veřejné dopravy a návaznosti na pracovní dobu. Požadavek využití vlakové či jiné hromadné dopravy není na místě.

20. Žalovaná vznesla námitku promlčení všech žalovaných částek a dále navrhla zamítnutí žaloby s tím, že zrekapitulovala průběh předmětného správního řízení.

21. Dne [datum] byl Magistrátu doručen Policií ČR řidičský průkaz žalobce, který mu byl zadržen dne 29. 6. 2016 z důvodů uvedených v § 118a odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 361/2000 Sb.“). Žalobce měl porušit § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a byl tak důvodně podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 a § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. a ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů tím, že dne 29. 6. 2016 nedal při odbočování vlevo přednost v jízdě motocyklu. Dne 1. 7. 2016 byl Magistrátu doručen souhlas státního zástupce z Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] dle § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. k zahájení správního řízení o zadržení řidičského průkazu žalobce. Dne 11. 7. 2016 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu č. j. [Anonymizováno].Dne 18. 7. 2016 bylo Magistrátu doručeno vyjádření žalobce ve věci samé, z něhož vyplývá, že v předmětné věci nebylo zranění řidiče motocyklu v intenzitě, která by odpovídala těžké újmě na zdraví, a neexistoval tedy legální rámec pro možnost zadržení řidičského průkazu žalobce dle § 118a odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Dne 8. 8. 2016 vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci zadržuje řidičský průkaz. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 9. 2016. Dne 17. 8. 2016 bylo Magistrátu doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 8. 8. 2016. Dne 24. 8. 2016 bylo odvolání společně se spisovým materiálem doručeno Krajskému úřadu, a to písemností č. j. [Anonymizováno]. Dne 6. 9. 2016 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí Magistrátu ze dne 8. 8. 2016 potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 9. 2016. Dne 20. 9. 2016 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 6. 9. 2016 ke Krajskému soudu v [adresa]. Dne 27. 9. 2016 byl předmětný spisový materiál vrácen Magistrátu. Dne 7. 2. 2017 vypracovala Policie ČR usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým dle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložila trestní věc podezření žalobce ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti, neboť provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by došlo ze strany žalobce k naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2017 a téhož dne jej žalobce osobně převzal. Dne 26. 11. 2019 vydal Krajský soud v [adresa] rozsudek č. j. [spisová značka], kterým rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 6. 9. 2016 a rozhodnutí Magistrátu ze dne 8. 8. 2016 pro nezákonnost zrušil a věc vrátil Krajskému úřadu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2019. Dne 17. 6. 2020 vypracoval Magistrát usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým řízení ve věci zadržení řidičského průkazu žalobce zastavil, neboť vlastním šetřením zjistil, že předmětný řidičský průkaz byl již žalobci vrácen, a to dne 1. 3. 2017 na základě usnesení Policie ČR ze dne 7. 2. 2017. Vzhledem k uvedenému odpadl důvod řízení ve věci zadržení řidičského průkazu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 2020.

22. Žalobce žádostí o předběžné projednání nároku, která byla žalované postoupena Ministerstvem vnitra dne 5. 5. 2020, uplatnil ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v celkové výši 150 865 Kč.

23. Žalovaná posoudila žádost o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a o svých závěrech žalobce vyrozuměla vyjádřením k žádosti ze dne 22. 9. 2020.

24. V § 5 zákona č. 82/1998 Sb. je uvedeno, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím či také nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. vyžaduje splnění tří podmínek k tomu, aby bylo možno uznat náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, a to: a) existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, b) vznik škody či nemajetkové újmy, c) příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody či nemajetkové újmy.

25. Žalobce původně nárokovanou majetkovou škodu spojoval s rozhodnutím Magistrátu, č. j. [Anonymizováno] ze dne 8. 8. 2016, a s rozhodnutím Krajského úřadu č. j. [anonymizováno] ze dne 6. 9. 2016, která žalobce považuje za nezákonná. Rozhodnutí, jež žalobce označuje za nezákonná, byla jako pravomocná zrušena rozsudkem Krajského soudu v [adresa], č. j. [spisová značka], ze dne 26. 11. 2019. Z uvedeného rozsudku vyplývá, že Krajský soud v [adresa] rozhodnutí zrušil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 10 As 174/2017-27, ze dne 18. 4. 2018, dle kterého mají správní orgány v řízení o zadržení řidičského průkazu možnost užít správní uvážení, vzhledem k čemuž nemusí řidičský průkaz vždy zadržet.

26. Vzhledem k změně žalobních tvrzení žalovaná doplnila vyjádření k této složce žalobcova požadavku s tím, že žalobce neprokazuje tvrzené průtahy v uvedeném řízení.

27. Nárok na náhradu majetkové škody ve výši 73.000,- Kč spočívající ve vynaložených nákladech na cestovné do zaměstnání nepovažuje žalovaná za prokázaný. Uvedený nárok žalobce dokládá pracovní smlouvou a další listinou přičemž oba uvedené dokumenty jsou v [Anonymizováno] jazyce a dále čestnými prohlášeními paní [jméno FO] a paní [jméno FO] o přijetí úplaty od žalobce za to, že jej v rozhodném období, kdy nevlastnil řidičský průkaz, dopravovaly do zaměstnání v [anonymizováno]. Tyto listiny však uplatněný nárok neprokazují a nelze na základě nich vznik a výši nároku přezkoumat. Kromě toho žalovaná uvádí, že obec [jméno FO] leží na frekventované železniční trase, přičemž ze systému IDOS lze zjistit, že doba jízdy vlakem z železniční stanice [adresa], kde žalobce bydlí, do železniční stanice [jméno FO], kde žalobce pracoval, se pohybuje okolo 1,5 hodiny. Za těchto okolností nelze než uplatněné náklady na cestovné do zaměstnání motorovým vozidlem považovat za neúčelné.

28. Žalobce dále uplatňuje nárok na náhradu majetkové škody ve výši 7 865 Kč spočívající v nákladech, jež byl nucen vynaložit za 4 úkony právní služby, a to převzetí zastoupení dne 14. 7. 2016, vyjádření ze dne 18. 7. 2016, odvolání ze dne 16. 8. 2016 (zvýšená sazba 2x) a podnět k vydání řidičského průkazu ze dne 9. 2. 2017, dále režijní paušál za každý z těchto úkonů a DPH. Uvedenou majetkovou škodu žalobce doložil fakturou, v níž je jako datum plnění uveden den 29. 2. 2020.

29. Žalobce důvodnost svého nároku opírá o nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1099/19, ze dne 3. 9. 2019. Dle názoru žalované však uvedený nález nelze na případ žalobce aplikovat, neboť je v něm řešena problematika vedení řízení o přestupku a nikoli řízení o zadržení řidičského průkazu, jako je tomu v případě žalobce. Tato dvě řízení je přitom třeba od sebe odlišit, jelikož každé z nich řeší odlišnou problematiku. Předmětem řízení ve věci zadržení řidičského průkazu je posouzení zákonnosti a správnosti zadržení řidičského průkazu, kdežto předmětem řízení o přestupku je prokázání spáchání přestupku obviněným, tedy se v něm nezkoumá ani žádným způsobem neřeší předběžné zadržení řidičského průkazu. Příslušný správní orgán má navíc na rozdíl od přestupkového řízení, dle § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. povinnost zahájit řízení o zadržení řidičského průkazu do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o jeho zadržení.

30. K výše uvedeným úkonům právní služby žalovaná dále konstatuje, že dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady vynaložené za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 14. 7. 2016 a vyjádření ze dne 18. 7. 2016 žalovaná nepovažuje za vynaložené v příčinné souvislosti s jakýmkoli z tvrzených nezákonných rozhodnutí, neboť v době učinění uvedených úkonů nebylo v řízení o zadržení řidičského průkazu žádné rozhodnutí vydáno. Náklad vynaložený za podání podnětu k vydání řidičského průkazu ze dne 9. 2. 2017 žalovaná nepovažuje za účelně vynaložený, jelikož uvedený úkon nemohl nijak ovlivnit změnu či zrušení tvrzených nezákonných rozhodnutí. Navíc učinění tohoto úkonu nebylo nijak doloženo, kdy ani samotná spisová dokumentace poskytnutá žalované Magistrátem toto podání neobsahuje. Žalované dále není zřejmé, z jakého důvodu žalobce nárokuje za podání odvolání ze dne 16. 8. 2016 dvojnásobnou sazbu odměny stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle žalované pro to neexistuje žádný důvod. K tomu žalovaná zdůrazňuje, že náklady musejí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu. Nepostačuje, pokud byly vynaloženy pouze v souvislosti s daným pochybením, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu týkající se náhrady nákladů řízení uvedenou v § 31 zákona č. 82/1998 Sb.

31. K nároku žalobce na poskytnutí finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 70 000 Kč uvádí žalovaná, že Dle judikatury je nemajetková újma dána vnitřními prožitky člověka, jde o stav mysli poškozené osoby. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka, svoboda pohybu, rodinný život apod.).

32. Celková výše žalobcem požadovaného odškodnění se skládá ze zadostiučinění ve výši 43 800 Kč, jež žalobce požaduje za nepřiměřenou délku řízení, která v žalobě označuje jako průtahy a částečně jako nepřiměřenou délku, a dále ze zadostiučinění ve výši 26 200 Kč, které žalobce nespojuje s žádným odpovědnostním titulem.

33. K nároku ve výši 43 800 Kč žalovaná uvádí, že není možné, aby žalobci vznikla škoda za celou dobu trvání řízení. Dne 7. 2. 2017 totiž vypracovala Policie ČR usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým odložila trestní věc podezření žalobce ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti, neboť provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by došlo ze strany žalobce k naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2017 a téhož dne jej žalobce osobně převzal. Téhož dne pak byl žalobci řidičský průkaz vrácen. Od tohoto dne nebyl žalobce nijak omezen ve svém životě a řízení o zadržení řidičského průkazu se stalo pro žalobce zcela bezvýznamným a dle názoru žalované nemohlo působit v duševní sféře žalovaného jakoukoliv újmu, neboť bylo zřejmé, že s ohledem na výše uvedené rozhodnutí Policie ČR musí být v řízení o zadržení řidičského průkazu rozhodnuto jedině tak, že toto řízení bude správním orgánem zastaveno.

34. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 26 200 Kč žalobce odůvodnil tak, že nemajetková újma, kterou utrpěl, spočívá v poníženém postavení, kdy nemohl vykonávat cesty do zaměstnání, nemohl realizovat společenská setkání, musel omezit své sportovní vyžití a obecně byl nemožností dopravovat se vlastními silami velmi zasažen a postižen.

35. V souvislosti s nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná dále odkazuje na § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., ze kterého vyplývá, že se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, pokud utrpěnou nemajetkovou újmu nelze nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Z uvedeného vyplývá, že základní formou kompenzace nemajetkové újmy je konstatování porušení práva a pouze pokud je charakter utrpěné újmy natolik zásadní, že by odškodnění konstatováním porušení práva nebylo přiměřeným, přistupuje se k finanční satisfakci. Pokud tedy žalobce tvrdí, že mu vznikla nemajetkové újma, resp. že intenzita nemajetkové újmy dosáhla takové míry, že je třeba ji kompenzovat formou finančního zadostiučinění, toto své tvrzení žádným způsobem nedoložil.

36. Soud v řízení vcházel z těchto důkazů:

37. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že je matkou žalobce Je to asi 7 let, kdy žalobce neměl řidičský průkaz a od té doby se řešilo, jak se bude dopravovat do práce, takže ho musela svědkyně vozit napůl se svědkyní [jméno FO], jinak by o práci přišel. Pracovní rozvrh žalobce byl daný, jak se potřebovalo. Nejednalo se o úplnou pravidelnost. Někdy vyjeli ráno v 8 hod., někdy vyjeli ve 12 hod., pak se pro něj vracela třeba v 5 hod., někdy až večer v 10 hod., bylo to na telefon, jak to v [Anonymizováno] provozu chodí. Nejprve přemýšlely nad dopravou vlakem, ale sídlo zaměstnavatele bylo v lese [anonymizováno] v [anonymizováno] a dostával by se domů pozdě v noci. Zaměstnavatele by to nezajímalo. Svědkyně vynaložila na cestovné za benzín kolem 30–40 tis. Jezdila malým Mercedesem a cesta trvala asi 45 minut. Potom jí zavolal a zase pro něj jela. Svědkyně bydlela v roce 2016 na stejné adrese jako žalobce. [jméno FO] jezdili samy a někdy jel otec svědkyně. Směny měl žalobce dané ale končily různě. Jezdil snad 4xtádně. Tankovali různě a pohonné hmoty platil žalobce.

38. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], vyplynulo, že se seznámila s žalobce těsně po nehodě, nejprve byli kamarádi v partě a nyní žijí spolu a mají dítě. Svědkyně vozila žalobce svým vozidlem a to Mazdou. Vozila ho různě, jak měla čas a to 1-3x týdně. Společné bydliště neměli, žalobce bydlel v [Anonymizováno] svědkyně v [Anonymizováno]. Vždy se dohodli, svědkyně pro něj přijela do [Anonymizováno], odvezla ho a pak zpátky ho vyzvedla na [adresa], přivezla do [Anonymizováno] a jela do [Anonymizováno]. Pokud se týká benzínu, žalobce dával svědkyni nějaké peníze. Jednou 1000 pak 2000 Kč, bylo to různě, jak byly cesty. Když jeli spolu, vyjeli dřív a jeli natankovat, to vždycky platil žalobce, ale když neměl čas nebo měli naspěch, zaspal, a měla ještě benzín a v autě dal jí peníze. Většinou tankovala na území ČR a ve vozidle byly většinou sami. Směny v [anonymizováno] byly podle turistů, bylo to různé. Někdy měl směnu 8 hodin, někdy do noci, bylo to flexibilní. Rozvrh nebyl pravidelný, ale měl týdně 4.5 dne. V roce 2016 měla svědkyně s otcem Vinotéku v [Anonymizováno] a brigádně jezdila za bar do [Anonymizováno].

39. Z pracovní smlouvy žalobce vyplynulo, že byl zaměstnán v [anonymizováno] na základě pracovní smlouvy ze dne 6. 1. 2016 40. Z Faktury ze dne 29. 2. 2020 vyplynulo, že mu bylo JUDr, [Jméno advokáta] účtováno za právní služby celkem 7 865 Kč a to za 5 hlavních úkonů právní služby po 1 000 Kč a 5 režijních paušálů po 300 Kč + DPH 41. Z Vyjádření žalované ze dne 22. 9. 2020 k žádosti žalobce o náhradu škody vyplynulo, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. a nelze dovozovat odpovědnost státu za vznik škody, čí majetkové újmy 42. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 26. 11. 2019 vyplynulo, že se jedná o žalobu žalobce proti Krajskému úřadu [Anonymizováno] kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2016 č. j. [anonymizováno] a toto rozhodnutí a dále rozhodnutí. č.j. [Anonymizováno], Magistrátu města [adresa] ze dne 8. 8. 2016 bylo pro nezákonnost zrušeno a vráceno žalovanému k dalšímu řízení.

43. Z obsahu spisu Magistrátu města [adresa], odbor správních činností oddělení přestupků sp. zn. [Anonymizováno] č. j. dokumentu [anonymizováno] vyplynulo, že dne 1. 7. 2016 byl Magistrátu doručen Policií ČR řidičský průkaz žalobce, který mu byl zadržen dne 29. 6. 2016 z důvodů uvedených v § 118a odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 361/2000 Sb.“). Žalobce měl porušit § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a byl tak důvodně podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 8 a § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb. a ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů tím, že dne 29. 6. 2016 nedal při odbočování vlevo přednost v jízdě motocyklu. Dne 1. 7. 2016 byl Magistrátu doručen souhlas státního zástupce z Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] dle § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. k zahájení správního řízení o zadržení řidičského průkazu žalobce. Dne 11. 7. 2016 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu č. j. [Anonymizováno]. Dne 18. 7. 2016 bylo Magistrátu doručeno vyjádření žalobce ve věci samé, z něhož vyplývá, že v předmětné věci nebylo zranění řidiče motocyklu v intenzitě, která by odpovídala těžké újmě na zdraví, a neexistoval tedy legální rámec pro možnost zadržení řidičského průkazu žalobce dle § 118a odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. Dne 8. 8. 2016 vypracoval Magistrát rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci zadržuje řidičský průkaz. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 9. 2016. Dne 17. 8. 2016 bylo Magistrátu doručeno odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 8. 8. 2016. Dne 17. 6. 2020 vypracoval Magistrát usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým řízení ve věci zadržení řidičského průkazu žalobce zastavil, neboť vlastním šetřením zjistil, že předmětný řidičský průkaz byl již žalobci vrácen, a to dne 1. 3. 2017 na základě usnesení Policie ČR ze dne 7. 2. 2017. Vzhledem k uvedenému odpadl důvod řízení ve věci zadržení řidičského průkazu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 2020.

44. Z obsahu spisu [anonymizováno] vyplynulo, že dne 24. 8. 2016 bylo odvolání společně se spisovým materiálem doručeno Krajskému úřadu, a to písemností č. j. [Anonymizováno]. Dne 6. 9. 2016 vypracoval Krajský úřad rozhodnutí č. j. [Anonymizováno], kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí Magistrátu ze dne 8. 8. 2016 potvrzeno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 9. 2016. Dne 20. 9. 2016 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 6. 9. 2016 ke Krajskému soudu v [adresa]. Dne 27. 9. 2016 byl předmětný spisový materiál vrácen Magistrátu 45. Z obsahu spisu Policie České republiky Krajské ředitelství policie [Anonymizováno] kraje I. oddělení obecné kriminality, služba kriminální policie a vyšetřování územní odbor [adresa] č. j. [anonymizováno], zvláště pak usnesení o odložení, podle ustanovení § 159 a)/1 trestního řádu vyplynulo, že dne 7. 2. 2017 vypracovala Policie ČR usnesení č. j. [Anonymizováno], kterým dle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odložila trestní věc podezření žalobce ze spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti, neboť provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by došlo ze strany žalobce k naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 3. 2017 a téhož dne jej žalobce osobně převzal 46. Z Kopie jízdního řádu [adresa] – [adresa] vyplynulo, že vlakové spojení mezi [adresa] a [adresa] činí celkovou délku 2 hodiny a 7 minut s přestupem [adresa] a dalším přestupem v [adresa]

47. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], ze dne 26. 11. 2019 vyplynulo, že rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 6. 9. 2016 a rozhodnutí Magistrátu ze dne 8. 8. 2016 bylo pro nezákonnost zrušeno a věc vrácena Krajskému úřadu k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2019.

48. Z žádosti žalobce o předběžné projednání nároku, která byla žalované postoupena Ministerstvem vnitra dne 5. 5. 2020, uplatnil ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v celkové výši 150.865,- Kč.

49. Z vyjádření žalované k žádosti vyplynulo, že posoudila žádost o náhradu škody a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a o svých závěrech žalobce vyrozuměla vyjádřením k žádosti ze dne 22. 9. 2020.

50. Soud vycházel z těchto zákonných ustanovení a judikatury:

51. Podle ust. §1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

52. Podle ust. §1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., stát a územní celky samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

53. Podle ust. §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti, učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

54. Podle ust. §31a) odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

55. Podle ust. §31a) odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se za dostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

56. Podle ust. §31a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle §13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení b) složitosti řízení c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánu veřejné moci během řízení e) významu předmětu řízení pro poškozeného 57. Podle ust. § 32 zákona č. 82/1998 Sb., odst1,2,3 nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví; Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

58. Podle ust. čl. 6 odst. 1 úmluvy, každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, řízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu nemravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by vzhledem ke zvláštním okolnostem veřejnost řízení mohla být na újmu zájmu společnosti.

59. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

60. Podle ust. §14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona, je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

61. Podle Usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3076/2012 ze dne 27. 12. 2012, Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Právní úprava stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 zákona za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě.

62. Podle Rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, ze dne 29. 6. 2011; Ustanovení § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je případem způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývajícím z právního předpisu, a proto soud rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného označeným ustanovením. Považuje-li poškozený za účelnější formu satisfakce pouhé konstatování porušení práva, žádá po žalované tuto formu zadostiučinění a soud je takovým jeho návrhem vázán.

63. Podle Rozsudku NS 30 Cdo 1337/2010 1. Odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě leží především na státu a ten ji nemůže přenášet na účastníky řízení tím, že po nich bude požadovat, aby se v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení domáhali nápravy a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výše odškodnění za to, že se nápravy nedomáhal. Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoliv mu přičítat k tíži, že je nevyužil.

2. Závěr o nepřiměřenosti délky konkrétního řízení musí vycházet z celkové doby řízení ve vztahu ke konkrétnímu účastníkovi. Musí být tedy nejprve postaveno na jisto, jak dlouho dané řízení trvalo. Platí přitom, že v případě osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem, se celková doba řízení odvíjí až od toho okamžiku, kdy se taková osoba stala účastníkem řízení, nikoliv od okamžiku, kdy řízení bylo zahájeno.

64. Provedené důkazy soud hodnotil podle ust. § 132 o.s.ř. a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel k tomu, co vyšlo v řízení najevo a k tvrzení účastníků a dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům 65. Aby bylo možno dovodit odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem, je třeba, aby byly splněny tři zákonné podmínky: 1. nesprávný úřední postup; 2. vznik újmy; 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy 66. Všechny podmínky musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění, byť jedné z nich, nedochází ke vzniku odpovědnosti státu. Vznik nemajetkové újmy, v důsledku nepřiměřené délky vedeného řízení, zpravidla nelze prokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného, a proto se v řízení obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody k tomu, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Zadostiučinění má pak sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, na níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Odškodňuje se tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného. Významnou roli při tom hraje důležitost předmětu řízení pro poškozeného, tedy toho, co je pro něj „v sázce“.

67. Podle Stanoviska NS platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění, musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky, stanovené násobkem celkové doby řízení v letech, či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením, či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ust. §31 a) odst. 3 písm. b-e zák. č. 82/1998 Sb. Pro poměry ČR je přiměřené, jestli se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, za jeden rok v řízení, tj. 1 250 Kč – 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky 15 000 Kč až 20 000 Kč, tedy za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok v řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech, či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů, uvedených pod písmenem b) – e) ust. §31 a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřeně zvýšit, či snížit, přičemž by měla být v obecné rovině dostačující zvýšení, či snížení, nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ní poskytovaným odškodněním.

68. Po provedeném dokazování soud dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům.

69. Žalobce se ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) žalobou domáhal po žalované zaplacení náhrady majetkové škody v celkové výši 80.865,- Kč představující náklady na cestovné do zaměstnání ve výši 73.000,- Kč, náklady vynaložené na právní pomoc v řízení o zadržení řidičského průkazu ve výši 7.865,- Kč. Dále částky ve výši 70.000,- Kč představující přiměřené zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu a náhrady nákladů řízení. Žalobce uplatněné nároky spojoval s řízením o zadržení řidičského průkazu, které probíhalo před Magistrátem města [adresa] (dále jen „Magistrát“) pod č. j. [Anonymizováno] jako správním orgánem prvního stupně a před Krajským úřadem [Anonymizováno] kraje (dále jen „Krajský úřad“) pod č. j. [anonymizováno] jako orgánem odvolacím. Soud podotýká, že žalobce upravil žalobní nároky teprve po několika výzvách soudu, když žalobou se domáhal náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí a teprve dne 6.2.2023 na výzvu soudu upravil žalobu tak, že se nároků domáhá z titulu nepřiměřené délky řízení.

70. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení všech nároků žalobce soud se, ač věc meritorně projednal námitkou zabýval.

71. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., počíná běžet promlčecí doba od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. V souzené věci se žalobce dozvěděl o škodě dne 1. 3. 2017, kdy nabylo právní moci usnesení policie o odložení věci jeho trestního stíhání, čímž byly odklizeny účinky rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu a žalobci byl řidičský průkaz vrácen. K datu 1.3.2017 žalobce znal výši nákladů, které vynaložil na cestovné a věděl, že se na základě rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu podrobil omezujícímu opatření. Žalobce se trestného činu nedopustil. Následujícího dne 2. 3. 2017, mohl tento nárok uplatnit u soudu. Žalobce podal žalobu až dne 4. 10. 2020, přičemž promlčecí doba u nároků na náhradu majetkové škody činí tři roky, tzn., počala-li běžet 2. 3. 2017, připočteno 6 měsíců doby, kdy byl běh promlčecí doby staven z důvodu předběžného uplatnění nároku, a promlčecí doba tak uplynula dne 2. 9. 2020. Nárok byl uplatněn 4. 10. 2020 tedy po uplynutí promlčecí doby. Pokud se týká požadavku žalobce na úhradu cestovného soud dospěl k závěru, že ani výpovědí svědkyň ani jiným důkazem nebyla výše nároku na cestovné ve výši 73000 Kč prokázána. Žalobce neprokázal kolik cest konal a zpět v uvedeném období do zaměstnání a neprokázal, jaké náklady za tyto cesty vynaložil, neprokázal ani, jak bylo hrazeno. Svědkyně [jméno FO] sice uvedla, že někdy platil benzín on, někdy jí dával peníze, přičemž ani neuvedla rámcové částky. Někdy dokonce jela další osoba, eventuálně svědkyně [jméno FO] pracovala brigádně v [Anonymizováno]. Z výslechu svědkyň nebylo prokázáno, že by žalobce jim hradil za to, že ho vozily do zaměstnání, jakoukoliv odměnu, žalobce vynakládal pouze náklady na pohonné hmoty, které by musel vynakládat stejně i kdyby jezdil vlastním vozidle. Žalobce tudíž neprokázal, že by mu v souvislosti s jednáním žalovaného a tvrzenou a neprokázanou nepřiměřenou délkou řízení vznikla škoda v požadované výši. Nebyla prokázána výše škody ani příčinná souvislost. Řidičský průkaz měl pak žalobce zadržen od 11. 7. 2016 a jeho zaměstnání skončilo 31. 12. 2016, přičemž se jedná o období 22 týdnů. Nebylo prokázáno kolik směn v měsíci odpracoval, pracoval v režimu krátký, dlouhý týden, tzn., že neměl denní směny, a i kdyby odpracoval např. čtyři pracovní dny v týdnu, pak by se za uvedené období 22 týdnů jednalo o 88 odpracovaných dnů, ani toto žalobce neprokázal a i když soud vychází z toho, že skutečně byl do zaměstnání vozen, cena benzinu by tak vysoká nebyla. V případě nároku na náhradu majetkové škody ve výši 7 865, spočívající v nákladech na právní zastoupení, které měl vynaložit v řízení o zadržení řidičského průkazu nárok je promlčen, neboť o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá, se žalovaný dozvěděl nejpozději dne 1. 3. 2017, kdy nabylo právní moci usnesení policie ČR o odložení jeho trestní věci, tedy že řízení o zadržení řidičského průkazu proti němu bylo vedeno nedůvodně. Tento nárok mohl uplatnit 2. 3. 2017, tedy následující den. Při tříleté promlčecí době s 6měsíčním přerušením po dobu předběžného projednání nároku, promlčecí doba uplynula 2. září 2020, přičemž žaloba byla podána až 4. 10. 2020. Pokud se týká nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 26 200 Kč, která má spočívat v jeho poníženém postavení, kdy nemohl vykonávat cesty do zaměstnání, nemohl realizovat společenská setkání, musel omezit svoje sportovní vyžití atp., pak tento nárok je promlčen, neboť žalobce se o vzniku té újmy dozvěděl nejpozději dne 1. 3. 2017, kdy bylo trestní stíhání proti němu odloženo a byly tím odstraněny účinky rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu a žalobci byl vrácen řidičský průkaz, K tomuto datu věděl, jakou újmu pociťoval, i věděl, kdo za tuto újmu odpovídá, přičemž promlčecí doba u nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu činí 6 měsíců, tzn., ta promlčecí doba uběhla 2. 9. 2017, což bylo dávno před tím, než žalobce uplatnil nárok předběžně u žalované, 3 roky předtím, než podal žalobu Z toho vyplývá, že i tento nárok žalobce je promlčen. Žalobce, jak sám v žalobě tvrdí, stejně dojížděl do zaměstnání vozidlem, sice za pomoci rodinných příslušníků, avšak soud je toho názoru, že tímto jednáním nemohl být ponížen tak, aby bylo možno přiznat náhradu nemajetkoví újmy. Existují i další prostředky, které předcházejí použití nemajetkové újmy a to například možnost konstatování nepřiměřenost délky řízení, čehož žalobce nevyužil. Soud dále poukazuje na to, že žalobce původně požadoval náhradu této škody sice z nesprávného úředního postupu žalovaného, ale ten měl dle žaloby spočívat v nesprávném úředním rozhodnutí, teprve na výzvu soudu dne…. specifikoval, že tuto částku požaduje z titulu nepřiměřené délky řízení. Za situace, kdy soud provedl dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno důkazní, neboť nemajetkovou újmu spočívající v tom, pokud tvrdil, že nemohl realizovat společenská setkání a musel omezit svoje sportovní vyžití, nijak neprokázal, ač byl k tomu soudem vyzván. Pokud se týká nároku ve výši 43 800 Kč, který žalobce spojuje s nepřiměřenou délkou řízení, soud je toho názoru, že dobu řízení nelze považovat za nepřiměřenou, neboť řízení o zadržení řidičského průkazu bylo zahájeno v červenci roku 2016 a přičemž účinky rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu byly odstraněny ke dni 1. 3. 2017, tzn., že pouze pro tuto dobu mělo řízení pro žalobce význam, neboť poté, co bylo jeho trestní stíhání odloženo, bylo jasné, že řízení nakonec bude muset být zastaveno. Žalobce se v nejistotě ohledně výsledků řízení nacházel pouze po dobu 7 měsíců a tato doba, kdy mohl být v nejistotě, není dobou nepřiměřenou, která by měla být odškodňována. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jednal proto, že nároky žalobce jsou promlčena a dále z toho důvodu, že žalobce ani přes výzvu soudu žalobní tvrzení nedoplnil dle pokynů soudu a nárok je tudíž nedůvodný. Stejně tak není důvodný požadavek žalobce na náhradu za dopravu.

72. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř a contrario. Žalovaná měla ve věci plný úspěch oproti neúspěšnému žalobci, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši shora uvedené. Náklady řízení představují podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. § 1 odst. 1 a 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu hotových výdajů za úkony, a to za jedno písemné vyjádření ve věci samé a 6 příprav a 6 účastí při ústním jednání, tj. celkem ve výši 3 900 Kč.

Poučení