31 C 173/2022 - 153

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: Česká republika - [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 1 638 582 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba došlá soudu dne 1. 2. 2022, jíž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 1 638 582 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 638 582 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, částky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 223 154,40 Kč k rukám zástupce žalovaného: [Jméno advokátky], advokát, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] náhradu nákladů státu ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 1. 2. 2022 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 1 638 582 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalobce jakožto organizační složka státu ve smyslu § 3 odstavce 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jednala v této věci prostřednictvím ředitelky Odboru vyzbrojování vzdušných sil Sekce vyzbrojování a akvizic MO [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], v souladu s § 7 odstavcem 2 citovaného zákona vystupovala jako účastník právních vztahů a dle § 6 výše uvedeného zákona je pro tento účel právnickou osobou. Žalobce jako veřejný zadavatel a současně kupující uzavřel dne 19. 12. 2019 s žalovaným jako prodávajícím v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, kupní smlouvu č. [hodnota] na plnění veřejné zakázky, jejímž předmětem byl nákup 6 kusů mobilních plynových stanic, z čehož činily 3 ks Vozík na kyslík od dodavatele SEMMCO a 3 kusy Vozík na dusík od dodavatele SEMMCO, splňující technické parametry a kritéria uvedené ve Specifikaci plnění, která tvoří přílohu č. [hodnota] této smlouvy (dále jen „Specifikace“), včetně příslušné průvodní a provozní dokumentace (to vše dále jen „ [adresa]“). Současně se prodávající zavázal dodat [adresa] s náplní plynů do všech lahví s určených tlakem a splňující požadavky dle uvedených ČOS (dále jen „Kupní smlouva“). Účelem uzavření Kupní smlouvy bylo pořízení nových speciálních prostředků leteckého technického a provozního zabezpečení pro účelné doplňování letadel Armády České republiky stlačeným kyslíkem a dusíkem během letových akcí, k provádění údržby letadel a podpoře letové činnosti během zahraničních cvičení a operací. Dle čl. 3 odst. 1 Kupní smlouvy se žalovaný zavázal dodat žalobci [adresa] nejpozději do 15. 10. 2020. [adresa] pro splnění závazku bylo vojenské zařízení [adresa] u Olomouce, jak bylo sjednáno v odst. 2 cit. článku smlouvy. V čl. 4 odst. 1 Kupní smlouvy se strany dohodly, že cena za plnění (tj. za [adresa], za náplně plynů do všech lahví a přezkoušení funkčnosti [adresa] dle čl. 2 Kupní smlouvy) činí 4 477 000 Kč včetně DPH. V čl. 5 odst. 1 Kupní smlouvy si strany sjednaly, že žalovaný je povinen dodat žalobci [adresa] ve lhůtě dle čl. 3 odst. 1 Kupní smlouvy v kvalitě, provedení a jakosti odpovídající příslušným platným technickým normám a Specifikaci. Dle čl. 5 odst. 3 Kupní smlouvy byl žalovaný povinen dodat žalobci [adresa] až po provedení státního ověřování jakosti dle z. č. 309/2000Sb. s doložením Osvědčení o jakosti a kompletnosti a za splnění dalších požadavků uvedených zejména v čl. 5 smlouvy. O předání a převzetí [adresa] byl žalovaný dle čl. 6 odst. 3 Kupní smlouvy povinen vyhotovit dodací list, přičemž den podpisu dodacího listu zástupcem žalobce se považuje za den splnění povinnosti žalovaného dodat plnění žalobci. V čl. 13 odst. 1 Kupní smlouvy se smluvní strany dále dohodly, že v případě prodlení žalovaného s dodáním plnění v termínu dle čl. 3 odst. 1 Kupní smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,2 % z ceny za plnění včetně DPH za každý i započatý den prodlení s dodáním zboží. Splatnost smluvních pokut byla stranami sjednána v čl. 13 odst. 5 Kupní smlouvy ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne doručení daňového dokladu, kterým jsou vyúčtovány povinné smluvní straně. V souladu s čl. 16 odst. 14 Kupní smlouvy nabyla Kupní smlouva platnosti okamžikem podpisu oběma smluvními stranami a účinnosti dnem jejího zveřejnění v Informačním systému registru smluv dle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, k čemuž došlo dne 20. 1. 2020. Žalovaný nedodržel termín dodání zboží dle čl. 3 odst. 1 Kupní smlouvy a dodal žalobci sjednané plnění dle čl. 2 Kupní smlouvy až dne 16. 4. 2021, což žalobce prokazuje dodacím listem (IDED 215512100143) ze dne 16. 4. 2021. Žalobce dále dokládá Osvědčení o jakosti a kompletnosti č.j. 11-15/2021-1419/M ze dne 9. 4. 2021 a Osvědčení o jakosti a kompletnosti č.j. 11-16/2021-1419/M ze dne 9. 4. 2021, bez nichž by nemohlo být [adresa] žalobcem převzato. Žalovaný byl v prodlení s dodáním [adresa] od 16. 10. 2020 do 16. 4. 2021, tj. 183 kalendářních dnů. Žalobci tak v souladu s čl. 13 odst. 1 Kupní smlouvy vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dodáním plnění - 6 kusů mobilních plynových stanic v termínu uvedeném v čl. 3 odst. 1 Kupní smlouvy ve výši 0,2 % z ceny za plnění včetně DPH za každý i započatý den prodlení s dodáním zboží (tj. 0,2% z částky 4 477 000 Kč, což činí 8 954 Kč/den), tj. za prodlení v délce 183 dní tak vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 638 582 Kč (8 954 Kč x 183 dnů). Žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu za prodlení s dodáním plnění penalizační fakturou č. [hodnota] ze dne 25. 5. 2021. Splatnost smluvní pokuty byla v souladu s čl. 13 odst. 5 Kupní smlouvy stanovena na 30 dnů od doručení vyúčtování žalovanému. Předmětná faktura byla doručena žalovanému jako příloha přípisu č.j. MO [č. účtu]-1350 ze dne 14. 6. 2021, a to dne 18. 6. 2021, splatnost smluvní pokuty tedy nastala dne 19. 7. 2021 (do 30 dnů od doručení vyúčtování smluvní pokuty žalovanému, avšak 30. den připadl na neděli 18. 7. 2021, tudíž posledním dnem lhůty k zaplacení bylo pondělí 19. 7. 2021). Jelikož žalovaný výše uvedenou částku smluvní pokuty žalobci neuhradil, a to ani na základě opakované výzvy č.j. MO [č. účtu]-1350 ze dne 18. 8. 2021, která byla žalovanému doručena dne 19. 8. 2021, náleží žalobci též úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 638 582 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené žalobci nezbývá, než uplatnit svůj nárok soudní cestou. V souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatňováním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravující některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, vznikl žalobci nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle této žaloby ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, což vyjádřil odporem – podáním ze dne 23. 2. 2022. Sdělil, že nárok uplatněný v žalobním žádání žalovaný neuznává, a to ani v části, sporuje oprávněnost vyúčtované smluvní pokuty. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s penalizační fakturou žalobce č. [hodnota], a v tomto smyslu zaslal žalobci „Vyjádření k zaslání penalizační faktury“. Žalovaný vysvětlil žalobci, že důvodem zpoždění dodání zboží, bylo prodlení výrobce Semmco z Velké Británie. Společnost Semmco je výrobcem plynových stanic, tedy komponentů nezbytných pro realizaci zakázky. Společnost Semmco informovala žalovaného, že není schopna dodat plynové stanice ve smluveném termínu (březen 2020), a to z důvodu globální pandemie SARS-CoV-2, a plynové stanice dodala žalovanému až v září 2020, tedy s šesti měsíčním prodlením. O dobu prodlení s dodávkou plynových stanic, se dostala do prodlení i žalovaný vůči žalobci. Předmětná kupní smlouva č. [hodnota], z níž žalobce odvozuje své nároky uplatněné v tomto žalobním žádání, byla uzavřena dne 19. 12. 2019, tedy předtím, než Světová [podezřelý výraz] organizace vyhlásila globální stav [podezřelý výraz] nouze (leden 2020) a předtím, než vyhlásila celosvětovou pandemii (březen 2020). Pokud tedy účastníci uzavřeli smlouvu před těmito událostmi s termínem plnění 15. 10. 2020, došlo k okolnosti představují objektivní nemožnost plnění dodavatele - žalovaného po uzavření kupní smlouvy z důvodu tzv. vyšší moci. Problematika vyšší moci a její ingerence do právních vztahů je běžnou součástí obchodního styku a sama explicitně vyplývá jak ze zákonné úpravy, tak i z obecných právních principů a zásad. Z ustanovení § 2913 odst. 2 OZ upravující tzv. vyšší moc plyne obecná výjimka z povinnosti škůdce - dodavatele k náhradě škody poškozenému (tj. zadavatel) v případě porušení povinností z kupní smlouvy (nesplnění termínu dodání), [Anonymizováno]-li dodavatel/prodávající, že mu ve splnění povinnosti bránila dočasně či trvale mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Citované ustanovení nastupuje v těch případech, kdy se již dodavatel/prodávající do prodlení s dodávkou fakticky dostal, tedy až poté, co je již smlouva o dodávce uzavřena. Jde tak o mimořádnou nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku. Předvídatelná je jen taková překážka, kterou mohl účastník smlouvy při jejím uzavírání s přihlédnutím k jemu známým okolnostem předvídat a předpokládat s dostatečnou mírou pravděpodobnosti. Skutečnost, že dojde k celosvětové pandemii nepochybně nebylo možno předvídat. Nepřekonatelnost nelze vykládat v tom smyslu, že by překážku bylo zcela nemožné překonat, nicméně v souladu s judikaturou je pro splnění této podmínky postačující, nejsou-li k dispozici rozumná opatření, resp. rozumné prostředky k překonání této překážky. Žalovaný tak za škodu odpovědný není a nárok na úhradu smluvní pokuty není uplatněn po právu, když do prodlení s dodávkou zboží se dostal z důvodu vyšší moci. Žalovaný v neposlední řadě uvádí, že byl v postavení prodávajícího povinna dodat zboží žalobci, až po provedení státního ověřování jakosti (SOJ) podle zákona č. 309/2000 Sb. Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti. Žalobce požádal o provedení státního ověřování jakosti s prodlením, což mělo rovněž vliv na termín plnění. Žalovaný tak navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta v plném rozsahu a žalovanému byly přiznány náklady řízení.

3. Žalobce reagoval na podání žalovaného podáními ze dne 18. 5. 2022 a ze dne 8. 8. 2022, ve kterých argumentaci žalovaného odmítl, žalovaný svou procesní obranu doplnil podáními ze dne ze dne 19. 7. 2022 a ze dne 16. 9. 2022. Soud na tomto místě na podání účastníků pro stručnost pouze odkazuje, kdy jsou všechna součástí spisu a účastníci je mají vzájemně k dispozici.

4. První jednání se ve věci konalo dne 4. 10. 2022. Strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Žalovaný dále doplnil, že sjednaná smluvní pokuta je rovněž zjevně nepřiměřená denní sazba 0,2% z ceny díla činí roční výši roční pokuty 73% z ceny díla. Vzhledem k tomu, že požadovaný nárok žalobce na zaplacení pokuty ve výši 1 638 582 Kč činí téměř 1/3 ceny díla. Žalovaný namítl neplatnost u jednání o smluvní pokutě pro její nepřiměřenou výši. Žalobce jednak obdržel od žalovaného velmi příznivou cenu díla a v případě přiznaného nároku soudem, dojde fakticky v přesném slova smyslu k dalšímu snížení ceny díla o cca 1/3. Žalovaný rovněž doplnil tvrzení ve věci kontroly SOJ, že v listopadu 2020 žalovaný dokončil dílo, odvezl ho na předání do Štěpánova čili do místa určení, kde mu byl řečeno přítomnými pracovníky, že dílo nemohou převzít, protože si žalobce zapomněl požádat o zahájení řízení SOJ. Již v této fázi řízení žalovaný z opatrnosti rovněž pro případ, že soud odmítne jeho obranu vyjádřenou v písemném podání žalovaného a pro případ, že odmítne neplatnost u jednání o smluvní pokutě, pro její nepřiměřenou výši, navrhuje výraznou moderaci smluvní pokuty, a to až na hranici výši škody, a vzhledem k tomu, že žalobci žádná škoda nevznikla, navrhuje její moderaci v celé její uplatněné výši. K moderačnímu důvodu uvedl, že na opožděném plnění díla se nepochybně podepsalo prodlení poddodavatele z důvodu pandemie ve Velké Británii, problémy s dalším poddodavatelem [adresa] Cylindr způsobené již opatřeními vlády v souvislosti s pandemií vyhlášené v ČR v rozhodném období, uzavření závodu žalovaného na 2 měsíce z důvodu vládních nařízení v souvislosti s pandemií a mezi dalším i absence vzniku škody. U tohoto jednání byly provedeny doposud předložené listinné důkazy, žalovaný byl poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. a ke splnění výzvy soudu žádal poskytnutí lhůty; jednání bylo odročeno na neurčito.

5. Podáním ze dne 31. 10. 2022 žalovaný shrnul svá skutková tvrzení a doplnil je takto: Žalovaný má za to, že smluvní pokuta není bez dalšího vymahatelná v případě, kdy k porušení smluvní povinnosti došlo v důsledku zásahu vyšší moci. Občanský zákoník totiž upravuje zákonný liberační důvod, při jehož naplnění se porušující smluvní strana zprostí povinnosti k náhradě škody a vzniklou škodu není povinna nahrazovat. Podmínkou zproštění je, aby škůdce prokázal, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Z výslovného znění komentovaného ustanovení se jeví, že míří pouze na zproštění povinnosti nahradit škodu, nicméně žalovaná má za to, že jej lze aplikovat i na smluvní pokutu. Bez ohledu na výše uvedené má žalovaný právo dovolat se neplatnosti právního jednání, kterým byla smluvní pokuta uplatněna, a to pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná tak tímto podáním činí. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu mu může být soudem odepřena právní ochrana. Judikatura Nejvyššího soudu přitom ve vztahu k uplatnění smluvní pokuty již dříve vymezila několik typických příkladů, kdy se uplatnění smluvní pokuty považuje za jednání v rozporu v dobrými mravy. O rozpor uplatnění nároku na zaplacení smluvní pokuty s dobrými mravy půjde zejména v případech, kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se ve vztahu mezi účastníky. S dobrými mravy rozporným bude také jednání, které se sice z formálního hlediska jeví jako v souladu se právními předpisy, ovšem jeho hlavním či alespoň převažujícím důvodem je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, nikoli dosáhnout svých hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb. Rozpor s dobrými mravy je třeba posuzovat k okamžiku a podle okolností existujících v době, kdy byl nárok na smluvní pokutu uplatněn. Žalovaná má rovněž za to, že žalobce uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty v rozporu se zásadou poctivosti a zákazem zneužití práva. Dle současné právní úpravy je každý povinen jednat v právním styku poctivě, přičemž nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu. Samotné uplatnění smluvní pokuty může být dle názoru Nejvyššího soudu posouzeno jako rozporné se zásadou poctivého obchodního styku a z toho důvodu nemusí požívat právní ochrany. Podle Nejvyššího soudu je jednáním v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku nutno odepřít ochranu takovému uplatnění smluvní pokuty, které by opomíjelo zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu smluvní pokuty, nevycházelo by z jeho smyslu, popř. by jej dokonce zneužívalo k poškození dlužníka. I když současná právní úprava zásadu poctivého obchodního styku výslovně neupravuje, žalovaný se domnívá, že závěry Nejvyššího soudu lze použít i na nyní platnou a účinnou úpravu povinnosti poctivosti. V případě zjevného zneužití práva nepožívá takové jednání právní ochrany. Jelikož se dle závěrů Nejvyššího soudu zákaz zneužití práv týká výkonu veškerých soukromých práv, je využití tohoto testu namístě i při uplatnění smluvní pokuty. Při posuzování, zda došlo ke zneužití práva či nikoliv, je soud povinen přihlédnout jak k situaci povinného, tak k oprávněným zájmům oprávněného. V rozporu se zásadami poctivého obchodního styku jsou taková jednání, která opomíjejí zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu smluvní pokuty. Dle ustálené judikatury se jedná o případy, kdy by smluvní pokuta byla účtována v situaci, kdy by bylo zřejmé, že závazek řádně splněn nebude, a smluvní pokuta tak ztratí svou prevenční funkci a nebude plnit ani funkci kompenzační. Korektiv zásad poctivého obchodního styku je cestou ke zmírnění či odstranění přílišné tvrdosti zákona v situaci, ve které by se přiznání žalovaného nároku jevilo krajně nespravedlivým. Žalovaný rozpor s dobrými mravy, rozpor se zásadou poctivosti a zákaz zneužití práva při uplatnění smluvní pokuty spatřuje v níže uvedených skutečnostech: 1) Žalovaný uzavřel a žalobcem dne 19. 12. 2019 předmětnou kupní smlouvu, s tím, že zboží dle smlouvy bude dodáno 15. 10. 2020. V březnu 2020 měl žalovaný obdržet od poddodavatele komponenty nezbytné ke splnění dodávky, od společnosti SEMMCO, dne 12. 3. 2020 byl vyhlášen nouzový stav v ČR a byl prodlužován až do 17. 5. 2020, dne 16. 3. 2020 došlo k uzavření státních hranič v ČR, dne 23. 3. 2020 byl vyhlášen celostátní lockdown v GB. Z výše uvedeného se podává, že cca 3 měsíce po uzavření kontraktu mezi účastníky sporu, došlo k propuknutí celosvětové pandemie a že tedy přes tuto všeobecně známou skutečnost, která, nejen ekonomicky, postihla celý svět, žalobce účtuje žalovanému smluvní pokutu za pozdní dodání zboží k jejímuž pozdnímu dodání došlo z důvodu celosvětové pandemie, když komponenty obdržela žalovaná od poddodavatele SEMMCO až v září 2020. Na vyžádání žalovanému zaslala společnost Semmco Limited žalované dne 26. 10. 2022 další vyjádření. V něm uvedla, že objednané produkty pro žalovaného měly být dodány 31. 3. 2020, ale došlo ke zpoždění výroby, což zapříčinilo dodání až 10. 9. 2020. Rovněž uvedla, že zpoždění bylo způsobeno výpadkem klíčových komponent a výrobního personálu v důsledku globální pandemie SARS CoV-2, které nebylo možno předem ovlivnit. Rovněž uvedla, že vláda UK zabránila realizaci prací z důvodu nuceného pobytu doma, že společnost byla uzavřena po celou dobu první fáze, že po návratu k výrobní činnosti musela společnost Semmco kontrolovat zaměstnance v malé buňce, což zpomalovalo výrobní časy, rovněž že po návratu k výrobě byla společnost Semmco postižena druhou fází Covidu a že výpadek komponentů dlužníka pro Semmco pociťovala tato společnost po dobu obou fází a pociťuje jej dodnes. Dne 20. 7. 2020 emailem dotazuje [tituly před jménem] [jméno FO] společnost Semmco na aktuální situaci, a kdy budou dodány objednané vozíky. Za Semmco Limited odpovídá [jméno FO] dne 22. 7. 2020 v tom smyslu, že vše dohání po „vypnutí“, uvádí dále, že byli uzavření z důvodu COVID a že do konce července vozíky dokončí a budou připraveny k dodání začátkem srpna. Dalším dodavatelem komponentů pro výrobu zboží žalovaného dle předmětné kupní smlouvy byla společnost [adresa] CYLINDRES, a.s. Žalovaný s touto společností uzavřel smlouvu na dodávku komponentů – Potvrzení objednávky – ze dne 9. 3. 2020, komponenty podle smlouvy měly být dodány 31. 3. 2020, komponenty byly dodány až 8. 9. 2020, což se podává z faktury č. [hodnota] s datem zdanitelného plnění 8. 9. 2020. Rovněž tento dodavatel potvrdil žalovanému, že dodávky komponentů ze smlouvy ze dne 9. 3. 2020 byly žalovanému dodány pozdě z důvodu logistických problémů v době covidu. Žalobce nikdy netvrdil a ani netvrdí, že by mu pozdním dodáním zboží vznikla nějaká škoda. Žalobce tak účtováním smluvní pokuty nesměřuje k dosažení svých hospodářských cílů či jiných potřeb, jako je sanace vzniklé škody, jde mu pouze o obohacení na úkor žalovaného. Žalobce se sám dopustil prodlení, které zapříčinilo následné prodlení žalované, když žalobce zapomněl požádat o schválení „SOJ“, když tak učinil až se značným prodlením. Žalovaný dodal zboží dne 3. 11. 2020 žalobci. Žalobce o tom vyhotovil dva zápisy o uložení majetku, a to 3 vozíků na kyslík a 3 vozíků na dusík, které uložil ve svých prostorách dne 3. 11. 2020. Na místě žalovaný nezjistil, že ze strany žalobce stále nebyla podána žádost o provedení Státního ověřování jakosti, když žalobce v tomto smyslu nic nepožadoval. Dle kupní smlouvy o SOJ žádá žalobce a žalovaný poskytuje pouze součinnost. Skutečnost, že žalobce nepožádal o SOJ bylo pro žalovaného definitivně potvrzeno zápisem o nepřevzetí majetku podle KS č. [hodnota] ze dne 2. 12. 2020, ve kterém žalobce uvedl, že chybí SOJ. Dle článku 8/1 kupní smlouvy žádá o SOJ kupující, tedy žalobce. Žalovaný dle článku 8/5 kupní smlouvy až v okamžiku provádění státního ověřování jakosti oznamuje Úřadu připravenost ke kontrole. Rovněž dle ustanovení § 20 zákona č. 309/2000 Sb. Úřad provádí státní ověřování jakosti na základě žádosti odběratele, tedy žalobce, přičemž žádost předkládá odběratel, tedy žalobce ve dvojím vyhotovení nejméně 40 dnů před zahájením výroby výrobku nebo poskytování služby. Dle žalované je tak evidentní, že žalobce si svou smluvní, ani zákonnou povinnost nesplnil. Paradoxně, je SOJ složkou podřízenou Ministerstvu obrany a ČR-Ministerstvo obrany je žalobcem v tomto řízení. Pokud by bylo řízení u SOJ zahájeno k návrhu žalobce ve lhůtě předpokládané zákonem, nedostal by se žalovaný do prodlení, které je mu účtováno. SOJ se tedy začala řešit ihned po 2. 12. 2020, poté, když žalovaná zjistila, že žalobce stále o SOJ nepožádal. Žalovaný telefonicky kontaktoval žalobce, jak bude ve věci pokračováno. Za žalovaného telefonát realizovala paní [tituly před jménem] [jméno FO], za účasti ředitele žalovaného pana [jméno FO] a pana [tituly před jménem] [jméno FO]. Na straně žalobce pan paní [jméno FO] anebo paní [jméno FO], obě zaměstnankyně žalobce. Výsledkem telefonátu, jehož obsah slyšely osoby paní [tituly před jménem] [jméno FO], pan [jméno FO] a pan [tituly před jménem] [jméno FO] bylo, že žalobce si nepožádal o provedení SOJ a jde tedy o problém žalobce a že žalovanému samozřejmě nebude žádná smluvní pokuta účtována. Žalobce obdržel od žalovaného velmi příznivou cenu zboží, o jejíž výši se u žalovaného dokonce ujišťoval. Žalovaný se pokoušel předat zboží žalobci dne 3. 11. 2020 a poté 2. 12. 2020, nicméně ten odmítl zboží převzít s tím, že si nepožádal o „SOJ“. Pokud by žalobce požádal o „SOJ“ včas, nedostal by se žalovaný do takového prodlení s dodáním zboží, jak je jí účtováno. Provozovna žalovaného nebyla v rozhodném období uzavřena, ale byla zasažena značnou pracovní neschopností klíčových zaměstnanců z důvodů pandemie. V neposlední řadě má žalovaný za to, že je na místě vyjádřit se rovněž k reálné úpravě vozíčků Semmco (zboží) ve vztahu ke zjištěným nedostatkům během kontroly SOJ. Ve skutečnosti šlo hlavně o úpravu lakování, a to barvy a tloušťky laku. Rovněž další úpravy byly spíše kosmetického charakteru a trvaly v řádu dní – a to včetně úprav rozměrů. Požadované úpravy sice byly realizovány v řádu dnů, ale s ohledem na další povinnosti žalovaného spojené s těmito úpravami prakticky probíhaly od 2. 12. 2020 až do předání 16. 4. 2020, když kvůli lakování se musela zařízení kompletně rozebrat, připravit pro lak, nalakovat, opět sestavit, poté znovu vše vyzkoušet, natlakovat, vystavit nové revize. Zejména bylo nutné odvézt lahve do Linde k plnění, novému odzkoušení, měření rosného bodu atd. a toto je proces, který může trvat i měsíce. Žádná ze ‚závad‘, které zjistila SOJ, neměla vliv na funkci zařízení. Požadované odchylky v barevnosti na funkci vliv nemají. Navíc je známou věcí, že i jeden stejný odstín barvy od různých výrobců vypadá jinak. Požadovaný odstín barvy zelená khaki (green bronze) v odstínu RAL-F9 6031 není v tomto výjimkou. Tloušťka laku také není všude stejná (na rovných plochách bývá tenčí než v záhybech atd.) Rovněž různá měřidla tloušťky laku mají rozdíly a tolerance. Během konečné kontroly se dokonce o těchto faktech pohádali zástupci SOJ s výrobními a vývojovými pracovníky žalovaného. Na straně žalovaného šlo o pány [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Dle žalovaného rovněž postup [jméno FO], který řešil opravdu provozně nepodstatné záležitosti, měl vliv na celkové prodlení žalovaného. SOJ, jako složka podřízená Ministerstvu obrany, tedy žalobci, jednak začal z důvodu na své straně a na straně žalobce provádět své řízení opožděně a navíc způsobem, který poškodil žalovaného, přičemž v tomto jejím postupu lze sledovat zlý úmysl. K žádosti žalovaného o moderaci vyčíslené smluvní pokuty žalovaný uvádí, že má za to, že klíčové ustanovení v úpravě soudní moderace většiny smluvních sankcí je v § 2051 OZ. Ten stanoví explicitně oprávnění soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Zákon tedy již zde poskytuje interpretační vodítko, když prostým jazykovým výkladem dospějeme nesporně k závěru, že soudní moderace by měla mít povahu moderace nároku (tj. konkrétní smluvní pokuty). Dikce předmětného ustanovení tedy nehovoří o moderaci ujednání, a dokonce s tímto pojmem neoperuje ani v jiných souvislostech (ujednání není proto zákonem stanoveno ani jako kritérium posuzování přiměřenosti, stejně tak není explicitně normováno, aby soud posuzoval nepřiměřenost ujednání). Ve prospěch moderace nároku navíc zčásti hovoří i sama judikatura (viz například usnesení NS, sp. zn. [spisová značka], jež dovodilo, že moderovat lze výhradně nárok, nikoli ujednání), přestože lze namítnout, že tyto závěry sama podkopává tím, jakou relevanci při rozhodování věnuje ujednání. V neposlední řadě je třeba taktéž argumentovat nám blízkými právními řády, kde je právní úprava moderace koncepčně velmi podobná. V Německu, Rakousku a Švýcarsku se shodně dovozuje, že „kontrola smluvní pokuty se vztahuje na konkrétní případ vzešlého nároku smluvní pokuty, nikoliv na ujednání o smluvní pokutě“. Žalovaný se tak domnívá, že o moderaci nároku nemůže být ve světle platné právní úpravy sporu. Problematická je však otázka, zda soud může zároveň přijmout i pojetí druhé, a tedy v určitých případech moderovat i přímo ujednání. Shrnutím dospějeme k dílčímu závěru, že de lege lata by mělo převládnout pojetí moderace nároku. Pokud by snad judikatura s netradičním (možná i přehnaným) akcentem na právní jistotu dovodila i možnost druhého přístupu (moderace ujednání), musela by tento přístup velmi důkladně odůvodnit. I přesto by se však muselo jednat o prostředek naprosto výjimečný a jasný primát by v tomto ohledu nutně měla zaujímat moderace nároku, na niž účel právní úpravy jednoznačně směřuje. Žalovaný tak má za to, že soud by se v rámci moderace smluvní pokuty měl zabývat okolnostmi vzniklými po vzniku nároku na úhradu smluvní pokuty, a nikoliv se zabývat pouze otázkou přiměřenosti ujednání, a to přesto, že soudní praxe zatím většinově tenduje právě k posuzování přiměřenosti ujednání, třebaže nakonec paradoxně moderuje výsledný nárok. Mezi důvody moderace tak žalovaný uvádí veškerá tvrzení a důkazy uvedené v článku III, IV a V tohoto podání. Nicméně rovněž poukazuje i na nepřiměřenost výše sjednání smluvní pokuty ve výši 73% z ceny díla ročně, jež tvoří téměř 1/3 z ceny díla a skutečnost, že její výši žalovaný nemohl ovlivnit, když v rámci veřejných zakázek je její smluvní manévrovací prostor minimální.

6. Na svém stanovisku žalovaný setrval, jak vyjádřil podáním ze dne 29. 11. 2022 a ze dne 2. 12. 2022. Podáním ze dne 23. 12. 2022 žalovaný doplnil, že žalovaný trvá na svém skutkovém tvrzení, uvedeném ve svém podání ze dne 31. 10. 2022, konkrétně v článku 4). Tedy žalovaný trvá na tom, že z článku 8/1 předmětné kupní smlouvy žádá o SOJ žalobce a že tato jeho povinnost vyplývá rovněž ze zákona č. 309/2000 Sb. Oznámení o připravenosti ke kontrole u SOJ proběhlo ústně v listopadu 2020, o tom svědčí již založené důkazy ve spise, a to zápis o uložení majetku ze dne 3. 11. 2020 (vozík na kyslík 3ks) a zápis o uložení majetku ze dne 4. 11. 2020 (vozík na dusík 3 ks), když pokud by tomu tak nebylo, neměl by žalovaný důvod těchto 6 ks vozíku u žalobce ukládat a žalobce by nepochybně takové uložení majetku neumožnil. V rámci tohoto uložení majetku žalobce zjistil, že vozíky obsahují drobnou vadu v osazení tlakoměrů. Žalovaný převzal zboží k úpravě a v emailu žalobce ze dne 24. 11. 2020 stanovil termín druhého dodání na 2. 12. 2020. V tomto termínu žalovaný zboží s upravenými tlakoměry dodal opět žalobci. Přesto, že povinnost o zahájení SOJ stíhala žalobce, tento nepochopitelně vyhotovil dne 2. 12. 2020 zápis o nepřevzetí majetku mobilních plynových stanic z důvodu, že chybí SOJ (součást soudního spisu). Žalovaný sděloval údaje žalobci ústně a emaily (článek 6/2 kupní smlouvy) v této věci jednala s žalobcem [tituly před jménem] [jméno FO], bývalá zaměstnankyně žalovaného a navržená svědkyně. Rovněž pan [jméno FO], který zaslal žalobci email ze dne 26. 11. 2020, který obsahoval jmenný seznam osob s čísly občanských průkazů s tím, že bude doplněn ještě o RZ [SPZ] jména řidičů. Žalovaný, z důvodu nečinnosti žalobce, následně vyhotovil dvě Oznámení o připravenosti ke konečné kontrole SOJ ze dne 21. 1. 2021 (3ks) a (3ks) a tato oznámení doručil 21. 1. 2021 SOJ, která 22. 1. 2021 potvrdila jejich doručení s informací, že oznámení bylo předáno pověřeným ZSOJ – [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Z důvodu výhrad SOJ, předal žalovaný [tituly před jménem] [jméno FO] druhé Oznámení o připravenosti ke kontrole SOJ ze dne 8. 4. 2021. SOJ následně vydal dne 9. 4. 2021 dvě Osvědčení o jakosti a kompletnosti na 2x 3ks zboží.

7. Podáním ze dne 15. 11. 2022 žalobce v reakci na doplňující podání žalovaného doplnil, že žalobce je i nadále v souladu s odbornými názory přesvědčen, že ustanovení § 2913 odst. 2 o.z. nelze na daný případ aplikovat ani analogicky, jak navrhuje žalovaný, tj. zprostit jej odpovědnosti za prodlení, a tím povinnosti platit smluvní pokutu. Žalobce opětovně zdůrazňuje, že citované ustanovení se týká výlučně zproštění odpovědnosti k náhradě škody. V článcích III. a IV. svého podání žalovaný cituje obecné teze vzešlé z rozhodovací praxe Ústavního a Nejvyššího soudu ve vztahu k dobrým mravům, zásadě poctivého obchodního styku a zákazu zneužití práva, aniž by popsal, jaké konkrétní jednání žalobce naplnilo jím uváděná kritéria, tedy že hlavním či alespoň převažujícím důvodem uplatnění žalovaného nároku na smluvní pokutu je úmysl poškodit či znevýhodnit žalovaného jako povinnou osobu, nikoliv dosáhnout svých hospodářských cílů či jiných potřeb. Tvrzení žalovaného uvedená v čl. V. jeho podání mají ospravedlnit jeho prodlení s dodáním [adresa], neodůvodňují však použití citovaných zásad ani existenci nekalého postupu žalobkyně. Totéž pak platí i o žalovaným uváděných tezích ve vztahu k zásadě poctivosti a zákazu zneužití práva. Úmysl poškodit žalovaného zajisté nelze spatřovat v tom, že žalobce jakožto organizační složka státu musí postupovat podle zákona č. 219/2000 Sb., o hospodaření s majetkem České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, jedná s péčí řádného hospodáře a uplatňuje nároky, které jí v souvislosti se správou jejího majetku vznikly. Obzvlášť za situace, kdy je platná právní úprava smluvní pokuty založena na absolutním objektivním principu a právo na zaplacení smluvní pokuty vzniká již porušením smluvené povinnosti bez ohledu na okolnosti a příčiny, které k porušení vedly, na jeho vznik nemají vliv ani objektivní nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (prodlení poddodavatelů, pandemie jakékoliv [podezřelý výraz] či přírodní pohroma), ledaže by si strany výslovně ujednaly jinak, což se však v daném případě nestalo. Rovněž ani vznik škody (zmíněný v čl. V bodě 3) podání žalovaného) není podmínkou vzniku nároku na smluvní pokutu. Ohledně žalovaným tvrzeného prodlení jeho poddodavatelů způsobeného pandemií [podezřelý výraz] Covid-19, žalobce kvituje, že žalovaný již nerozporuje objektivní skutečnost, že k restrikcím souvisejícím s [podezřelý výraz] Covid-19 došlo k Evropě až v druhé polovině března 2020. Tj. v době, kdy již jeho poddodavatel z Velké Británie, společnost SEMMCO, měla poskytnout své plnění. Tudíž vliv pandemie na tuto skutečnost musel být minimální. Pokud jde o tvrzení týkající se prodlení druhého poddodavatele, společnosti [adresa] CYLINDRES a.s., pak i tyto žalobce sporuje z následujících důvodů. Sám žalovaný na jednání soudu dne 4. 10. 2022 uvedl, že prodlení tohoto poddodavatele bylo zapříčiněno nouzovým stavem vyhlášeným vládou ČR, opatřeními vlády vyhlášenými v souvislosti s pandemií a uzavřením závodu žalovaného z důvodu vládních opatření. Žalovaný v čl. V bodě 2) svého podání tvrdí, že dodávka tohoto poddodavatele měla být poskytnuta cca do 3 týdnů od objednání (objednávka 9. 3. 2020, sjednaný termín dodání 31. 3. 2020), žalovanému však dodal komponenty až 4 měsíce po skončení nouzového stavu, v září 2020. Nouzový stav v ČR byl ukončen k 17. 5. 2020 (viz čl. V bod 1 podání žalovaného). Žalovaný netvrdí, jaký konkrétní dopad měl vyhlášený nouzový stav na činnost poddodavatele, případně samotného žalovaného, v čem konkrétně spočívaly „logistické problémy“, kvůli nimž nemohlo být dodáno včas. Žalobce však uvádí, že žádné vládní opatření nenařídilo výrobním podnikům přerušení činnosti, ani zákaz vývozu a dovozu zboží. Společnost však po postupném uvolnění restrikcí od dubna 2020 fungovala zcela normálně, dodavatelsko-odběratelské vztahy nevyjímaje. Smluvní strany musí vynaložit veškeré úsilí ke splnění svých závazků. Pouhý fakt, že se plnění stalo obtížnější, nezbavuje smluvní stranu odpovědnosti či povinnosti splnit závazek, neboť jistá míra znesnadnění je kryta podnikatelským rizikem. Je zcela nepřípustné, aby žalovaný přenášel veškeré své podnikatelské riziko na žalobce. Žalobce dále rozporuje tvrzení žalovaného, že k dodání [adresa] došlo již dne 3. 11. 2020. Žalobce uvádí, že dle čl. 6 odst. 2 Kupní smlouvy byl žalovaný povinen o písemně informovat zástupce kupujícího (žalobkyně) a zástupce uživatele o připravenosti předat [adresa], a to nejméně 10 pracovních dnů předem. Podle čl. 6 odst. 3 Kupní smlouvy byl žalovaný o předání a převzetí zboží povinen vyhotovit dodací list, s náležitostmi v tomto ujednání obsaženými, přičemž den podpisu dodacího listu zástupcem kupujícího (žalobkyně) se považuje za den splnění povinnosti žalovaného dodat plnění žalobci. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by ve stanovené lhůtě písemně uvědomil žalobce o připravenosti předat [adresa] a že by k datu 3. 11. 2020 vyhotovil a nechal žalobce podepsat dodací list. Z žalovaným předložených „Zápisů o uložení majetku ze dne 3. 11. 2020“ neplyne vůle žalovaného [adresa] žalobci ve smyslu čl. 6 Kupní smlouvy předat, ani vůle žalobce toto [adresa] v souladu s Kupní smlouvou převzít, provést kontrolu jeho funkčnosti a úplnosti včetně předané dokumentace či vůle žalobce převzetí [adresa] odmítnout (pro jeho vady či neúplnost). Dne 3. 11. 2020 tak rozhodně nedošlo k dodání [adresa] žalovaným a tím ke splnění jeho závazku dle Kupní smlouvy. Z obsahu obou oběma stranami podepsaných „Zápisů o uložení majetku“ ze dne 3. 11. 2020 jednoznačně vyplývá jen to, že došlo k uložení [adresa] (obou druhů vozíků) v garážovém stání uvedeného vojenského zařízení, aniž by došlo k jakémukoliv pokusu o předání a převzetí plnění ve smyslu Kupní smlouvy. Naopak z posledního odstavce plyne závazek žalovaného, že o svém úmyslu o dodání [adresa] dle Kupní smlouvy bude teprve v budoucnu přejímajícího zástupce žalobce včas informovat. Z čl. 5 odst. 3 jednoznačně plyne závazek žalovaného dodat [adresa] až po provedení státního ověřování jakosti (dále jen „SOJ“) včetně doložení Osvědčení o jakosti a kompletnosti. Jelikož žalobce a žalovaný jsou dlouholetými smluvními partnery, je žalovanému tento postup a proces SOJ dobře znám. Rovněž ani „Zápis o nepřevzetí majetku podle KS č. [hodnota] ze dne 2. 12. 2020 není důkazem o prodlení žalobkyně, ale výhradně o nesplnění povinnosti dle čl. 5 odst. 3 žalovaným. V čl. V bodě 9) svého podání se žalovaný snaží zlehčovat nedostatky spočívající nesplnění technických parametrů a kritérií dle Kupní smlouvy (vč. Specifikace) a podle technické dokumentace, zjištěné v rámci konečné kontroly prováděné Úřadem. V podstatě však činí jejich existenci nespornou. Nelze považovat za „zlý úmysl“ žalobce její snahu o dodržení smluvních podmínek (sjednaných technických parametrů dodávaného zboží). V Kupní smlouvě byly stanoveny technické parametry, které má dodávané [adresa] splňovat. Pokud tyto parametry [adresa] nesplňuje, nemůže mu být Úřadem vystaveno Osvědčení o jakosti a kompletnosti, neboť podle ustanovení § 17 zákona č. 309/2000 Sb., Úřad v rámci státního ověřování jakosti „zjišťuje, zda dodavatel plní požadavky na jakost vyplývající ze smlouvy, a sice zda výrobek nebo služba se shoduje s požadavky stanovenými v této smlouvě“, a ani nemůže dojít k jeho převzetí žalobcem jako kupujícím. Žalobce se důrazně ohrazuje útokům žalovaného na nestrannost Úřadu. Úřad je zřízen zákonem č. 309/2000Sb., jakožto správní orgán, který se sice podřízen Ministerstvu obrany, provádí však celostátně nezávislou státní kontrolu pro ministerstva, jiné správní orgány či kraje. K návrhu žalovaného na moderaci smluvní pokuty žalobkyně uvádí, že dle ustanovení § 2051 o.z. může soud snížit jen nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR je za přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty považována smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky. Žalobou uplatněný nárok vychází z čl. 13 odst. 1 Kupní smlouvy, kterým byla sjednána smluvní pokuta za prodlení žalovaného s dodáním [adresa] dle Kupní smlouvy ve výši 0,2 % z ceny plnění včetně DPH za každý započatý den prodlení. Smluvní pokuta dle čl. 13 odst. 1 Kupní smlouvy tedy ani zdaleka nedosahuje judikaturou aprobované přiměřené denní sazby smluvní pokuty. V daném případě tak není splněno základní zákonné kritérium pro moderaci smluvní pokuty dle § 2051 o.z.

8. Podáním ze dne 29. 12. 2022 žalobce doplnil, že žádost o provedení státního ověřování jakosti (dále jen „SOJ“) ve vztahu ke [adresa] dodávanému dle Kupní smlouvy byla k Úřadu pro obranou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (dále jen „Úřad“) žalobcem podána dne 1. 12. 2020, což žalobce dokládá předmětnou písemnou žádostí. Žalobce je přesvědčen, že tato skutečnost nemohla mít vliv na délku prodlení žalovaného, neboť Úřad nemůže vydat osvědčení o jakosti a kompletnosti bez provedení závěrečné kontroly ve smyslu ustanovení § 27 zákona č. 309/2000 Sb., která se provádí na hotových výrobcích a službách, které jsou připraveny k dodání odběrateli. Jde o poslední fázi státního ověřování jakosti, při které Úřad ověřuje shodu výrobku nebo služby s požadavky stanovenými ve smlouvě a poté vydá osvědčení o jakosti a kompletnosti. Povinnost žalovaného oznámit Úřadu připravenost ke konečné kontrole nejméně 5 pracovních dnů předem vyplývá z čl. 8 odst. 5 Kupní smlouvy. Žalovaný informoval Úřad o připravenosti [adresa] ke konečné kontrole ZSOJ poprvé až dne 21. 1. 2022. Z čl. 5 odst. 3 pak jednoznačně plyne povinnost žalovaného dodat [adresa] až po provedení SOJ včetně dodání Osvědčení o jakosti a kompletnosti. Bez tohoto osvědčení je odběratel (žalobce) oprávněn výrobky nebo služby od dodavatele (žalovaného) nepřevzít. Jelikož žalobce a žalovaný jsou dlouholetými smluvními partnery, je žalovanému tento postup a proces SOJ dobře znám. Žalovaný si zajisté musel být vědom toho, že takové oznámení Úřadu nezaslal, že konečná kontrola neproběhla a že tudíž Osvědčení o jakosti a kompletnosti nebylo vystaveno, a tedy že žalovaný nesplňuje sjednané podmínky pro předání a převzetí [adresa] dle Kupní smlouvy. Při provádění konečné kontroly ze strany Úřadu navíc byly zjištěny technické nedostatky (rozpor s Kupní smlouvou), jak žalobce podrobně popsal ve svém předchozím vyjádření ve věci ze dne 16. 11. 2022. Nad rámec výše uvedeného žalobce opětovně upozorňuje, že žalovaný v průběhu plnění Kupní smlouvy neučinil písemné oznámení ve smyslu čl. 6 odst. 6 Kupní smlouvy (informovat o skutečnostech, které znemožňují, resp. podstatně omezují plnění smlouvy nebo závazky stran, a to nejpozději do 10 pracovních dní od vzniku takové skutečnosti), nevytkl žalobci neposkytování potřebné součinnosti či existenci prodlení na jeho straně se stanovením dodatečné lhůty k nápravě.

9. Další jednání se konalo za přítomnosti obou stran dne 4. 5. 2023. Strany setrvaly na svých stanoviscích. Soud provedl dokazování dalšímu listinnými důkazy a výslechy osob, další osoby pak byly slyšeny u ústního jednání dne 15. 6. 2023. Toto jednání bylo odročeno na 7. 9. 2023, kdy soud dokončil dokazování a ve věci za přítomnosti účastníků řízení vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

10. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce soud vzal za prokázánu jeho procesní subjektivitu.

11. Z žádosti z listopadu 2019, sdělení ze dne 19. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného dle § 113 odst. 4, odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ke zdůvodnění způsobu stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny a doplnění předběžných smluvních podmínek; žalovaný přípisem ze dne 19. 11. 2019 sdělil, že nabídnutá cena je z jejich strany standardní, neboť na základě významných odběrů od dodavatelů získal žalovaný velmi příznivé nákupní ceny, potvrdil, že je připraven plnit podmínky veřejné zakázky při jejím plnění a další povinnosti dle právních předpisů, neobdržel žádnou veřejnou podporu.

12. Z Kupní smlouvy č. [hodnota] ze dne 17. 12. 2019 včetně příloh, výpis ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že jako smluvní strany je zde uveden žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající, předmětem smlouvy je dle čl. 2 smlouvy dodání 6 kusů mobilních plynových stanic, a to 3 ks vozíků na kyslík dodavatele Semmco a 3 ks vozíků na dusík od dodavatele Semmco, dle technických parametrů a kritérií v „specifikaci plnění“ v příloze č. [hodnota] smlouvy. Smlouva byla zveřejněna v registru smluv dne 20. 1. 2020. Dle čl. 3 je termín dodání sjednán do 15. 10. 2020, místem plnění je Vojenské zařízení [adresa] u Olomouce. Cena je sjednána v čl. 4 smlouvy ve výši 3 700 000 Kč + DPH ve výši 777 000 Kč, tj. celkem 4 477 000 Kč. V čl. 5 smlouvy jsou vymezeny dodací podmínky. Dle bodu 3 tohoto článku smlouvy je prodávající povinen dodat kupujícímu zboží až po provedení státního ověřování jakosti (dále jen „SOJ“) dle zákona č. 309/2000 Sb. Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti (dále jen „Úřad“). Prodávající je povinen dodat zboží s Osvědčením o jakosti a kompletnosti v případě výroby v ČR. Je rovněž dle bodu 5 povinen dodat zboží se schválenou technickou dokumentací č. HZS 021, HZS 022, dle níž je zboží vyrobeno a podle níž bude provedeno SOJ. Dále jsou vymezeny další dokumenty, které je prodávající povinen dodat v rámci dodávky (čl. 5 bod 7 smlouvy). Dle čl. 6 bodu 1 smlouvy je prodávající povinen předat zboží ve lhůtě do čl. 3 bodu 1 a na místě dle čl. 3 bodu 2 smlouvy. Dle čl. 6 bodu 2 smlouvy je prodávající povinen o připravenosti předat zboží uvědomit zástupce kupujícího a zástupce uživatele 10 dnů předem. Zároveň je povinen sdělit informace o osobách, které se zúčastní předání, registrační značky [SPZ] apod., 5 pracovních dnů před datem plánovaného příjezdu. Dle čl. 6 bodu 3 bude o předání a převzetí zboží sepsán dodací list, den jeho podpisu zástupcem kupujícího se považuje za den splnění povinnosti prodávajícího dodat plnění kupujícímu. Dle čl. 6 bodu 6 smlouvy se smluvní strany zavazují se vzájemně písemně informovat o skutečnostech, které znemožňují, resp. podstatně omezují plnění smlouvy nebo závazky stran, a to nejpozději do 10 pracovních dní od vzniku takového skutečnosti. V čl. 8 je vymezen proces státního ověřování jakosti. Dle bodu 1 tohoto článku smlouvy kupující požádá o SOJ, prodávající s provedením SOJ souhlasí a poskytne k ní součinnost. Dle bodu 5 čl. 8 smlouvy je prodávající povinen oznámit Úřadu připravenost ke konečné kontrole nejméně 5 pracovních dnů předem na zde specifikovaný e-mail. Dle čl. 13 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení prodávajícího s dodáním plnění v termínu dle čl. 3 odst. 1 smlouvy je prodávající povinen zaplatit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 0,2% z ceny plnění včetně DPH za každý i započatý den prodlení s dodání zboží. Dle čl. 13 bodu 5 smlouvy právo vymáhat a účtovat smluvní pokuty a úrok z prodlení vzniká oprávněné smluvní straně prvním dnem následujícím po marném uplynutí lhůty. Smluvní pokuty jsou splatné do 30 kalendářních dnů ode dne doručení daňového dokladu, kterým jsou účtovány povinné straně. Dle čl. 6 bodu 6 smlouvy smluvní pokutu hradí povinná smluvní strana bez ohledu na to, zda a v jaké výši vznikla druhé straně v této souvislosti škoda, která je vymahatelná samostatně vedle smluvní pokuty. V příloze 1 smlouvy jsou vymezeny technické parametry dodávaného zboží, v příloze č. [hodnota] jsou vymezeny povinnosti žalovaného při poskytování součinnosti jako prodávajícího při procesu SOJ ve vztahu k Úřadu.

13. Z e-mailu ze dne 20. 7. 2020, ze dne 22. 7. 2020 včetně překladu soud zjistil, že žalovaný zjišťoval u společnosti Semmco situaci s objednanými vozíky, Semmco se omlouvalo za zpoždění dodávky, neboť byli zavření kvůli COVID. Potvrdil, že se na vozících pracuje, doufají, že by měly být dokončeny do konce července a budou připraveny k dodání začátkem srpna.

14. Ze zápisu o uložení majetku ze dne 3. 11. 2020 – 2x soud zjistil, že Agentura logistiky, Centrum zabezpečení materiálem technických služeb - VZ [adresa] potvrzuje uložení majetku – 3 ks vozíku na dusík a 3 ks vozíků na kyslík – v garážovém stání haly přejímky.

15. Z e-mailů ze dne 24. 11. 2020, ze dne 26. 11. 2020 soud zjistil, že jimi proběhla komunikace o organizaci předání mobilních plynových stanic žalobci ve Štěpánově dne 2. 12. 2020.

16. Z žádosti o státní ověřování jakosti ze dne 1. 12. 2020 soud zjistil, že touto žalobce požádal Úřad o provedení státního ověřování jakosti „Mobilní plynové stanice – nákup“ dle doložené kupní smlouvy a pokladového materiálu.

17. Ze zápisu Vojenského zařízení 5512 ze dne 2. 12. 2020 soud zjistil, že jde o dokument, kterým je sděleno, že mobilní plynová stanice - 6 ks – není převzata, neboť není splněn čl. 5 (čl. 8) – chybí SOJ (nebo GQAR).

18. Ze sdělení k odstranění nedostatků žádosti ze dne 7. 1. 2021 soud zjistil, že toto bylo vystaveno Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti; úřad tímto sdělil, že žalovaný byl vyzván k doložení dokumentace výzvou Úřadu ze dne 15. 12. 2020, posoudil dokumentaci dodanou žalovaným ze dne 28. 12. 2020 a konstatoval, že doposud nebyly odstraněny nedostatky dle výzvy Úřadu.

19. Z oznámení o připravenosti ke konečné kontrole ZSOJ ze dne 21. 1. 2021 - 2x, e-mailu ze dne 21. 1. 2021 a ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že jimi žalovaný poprvé předkládá Úřadu ke konečné kontrole výrobky, které byly zkontrolovány a plně odpovídají technickým podmínkám a výkresové dokumentaci pro sériovou výrobu, a to vozík na dusík a vozík na kyslík – vždy 3 kusy. Toto bylo odesláno e-mailem dne 21. 1. 2021 žalobci, který dne 22. 1. 2021 potvrdil předání oznámení osobám pověřeným provedením ZSOJ.

20. Z oznámení o přerušení konečné kontroly a výzvy podle § 29 zákona č. 309/2000 Sb. ze dne 27. 1. 2021 soud zjistil, že jsou předmětným vozíkům Úřadem vytýkány nedostatky, kdy neodpovídají specifikaci plnění dle přílohy č. [hodnota] smlouvy ani technické dokumentaci HZS 021 a HZS 022. Dále jsou konkrétně popsány vytčené nedostatky v provedení. Proto byla konečná kontrola přerušena a bude v ní pokračováno až k žádosti žalovaného o pokračování.

21. Z oznámení o připravenosti ke konečné kontrole ZSOJ ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že jím žalovaný podruhé předkládá Úřadu ke konečné kontrole výrobky, které byly zkontrolovány a plně odpovídají technickým podmínkám a výkresové dokumentaci pro sériovou výrobu, a to vozík na dusík a vozík na kyslík – vždy 3 kusy.

22. Z osvědčení o jakosti a kompletnosti ze dne 9. 4. 2021 - 2x soud zjistil, že tato byla vystavena Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti; úřad jimi potvrdil, že produkty – vozík na kyslík 3 ks a vozík na dusík – 3 ks – byly zhotoveny ve shodě se specifikacemi a ustanoveními smlouvy, byly zkontrolovány a přezkoušeny dle podmínek a požadavků smlouvy.

23. Z dodacího listu (čl. 15 spisu) soud zjistil, že k předání předmětu koupě žalovaným žalobci došlo dne 16. 4. 2021.

24. Z penalizační faktury č. [hodnota] ze dne 25. 5. 2021, přípisu: zaslání penalizační faktury ze dne 14. 6. 2021, dodejky ze dne 18. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce touto fakturou vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu celkem ve výši 1 638 582 Kč za prodlení žalovaného s dodáním zboží, s datem splatnosti do 30 dnů od doručení faktury. Tato byla žalovanému odeslána v příloze přípisu ze dne 14. 6. 2021, kterou žalobce žalovanému specifikoval, že jde o prodlení žalovaného s dodáním mobilních plynové stanice dle smlouvy ze dne 19. 12. 2019 v trvání 183 dnů. Toto bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky dne 18. 6. 2021.

25. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 18. 8. 2021, dodejky ze dne 19. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovanému zaslal dne 19. 8. 2021 výzvu k úhradě smluvní pokuty, tato byla žalovanému doručena téhož dne do jeho datové schránky.

26. Z nedatovaného přípisu nazvaného „Vyjádření k zaslání penalizační faktury a žádost o její zrušení“, dodejky ze dne 27. 10. 2021, vyjádření k inventarizaci ze dne 15. 11. 2021, odmítnutí penalizační faktury ze dne 5. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný s úhradou smluvní pokuty nesouhlasil, což sdělil žalobci nedatovaným přípisem, uvedl důvody, pro které považuje vyúčtování za neoprávněné; toto bylo žalobci do jeho datové schránky doručeno dne 27. 10. 2021. Dne 15. 11. 2021 sdělil žalobci, že penalizační fakturu neeviduje ve svém účetnictví, dne 5. 1. 2021 sdělil, že penalizační fakturu, která mu byla doručena dne 18. 6. 2021, odmítá jako neopodstatněnou.

27. Z náhledu na článek na iRozhlas nazvaný „Pozdní lockdown, nedostatky v trasování. Britští poslanci kritizují přístup [jméno FO] vlády ke covidu“ ze dne 12. 10. 2021 soud zjistil, že jde o článek, ve kterém s hovoří o kritice zpožděného lockdownu ve Velké Británii v první vlně pandemie s tím, že tento byl zaveden 23. 3. 2020.

28. Z vyjádření společnosti Semmco ze dne 26. 10. 2022 včetně překladu soud zjistil, že jde o sdělení společnosti Semmco k objednávce č. OV-2019/2020 ze dne 30. 1. 2020 na 3 ks kyslíkových vozíků a 3 ks dusíkových vozíků, které měly být dodány do 31. 3. 2020, avšak došlo ke zpoždění výroby ve společnosti Semmco a došlo k dodání až 10. 9. 2020. Zpoždění bylo způsobeno výpadky klíčových komponentů a výrobního personálu v důsledku celosvětového SARS Co V-2 a jde o vyšší moc – skutečnost, kterou nebylo možné předem předvídat ani ovlivnit. Některé z důvodů: Vláda Spojeného království toto uzavřela, aby zabránila práci s politikou nuceného pobytu doma; vzhledem k blízké povaze výroby toto muselo být dodrženo; Semmco bylo uzavřeno po celou dobu první fáze; když se vrátili, museli kontrolovat pracovní sílu s omezenou prací a prací v malé buňce, což zpomalovalo výrobní časy; protože se vrátilo mnoho společností do práce, přišla epidemie Covid s 2. fází Covidu, která opět snížila pracovní sílu; měli také problémy s dodávkami komponentů od mnoha dodavatelů v Evropě a dodnes pociťují nedostatek.

29. Z vyjádření společnosti Semmco ze dne 10. 3. 2023 včetně překladu soud zjistil, že jde o potvrzení společnosti Semmco, že objednané vozíky pro plnění dusíkem a kyslíkem byly žalovanému dodány se zpožděním až v průběhu září 2020. Toto zpoždění bylo způsobeno výpadky klíčových komponentů a výrobního personálu v důsledku celosvětového SARS Co V-2 a jde o vyšší moc – skutečnost, kterou nebylo možné předem předvídat ani ovlivnit. Z výše uvedeného důvodu nemohli dodat vozíky v požadovaném termínu březen 2020.

30. Z potvrzení [právnická osoba]. – nedatovaného, potvrzení objednávky č. [IBAN] ze dne 9. 3. 2020, faktury č. [hodnota] ze dne 8. 9. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba]. byla dle objednávky žalovaného jako prodávající povinna dodat žalovanému 12 ks lahví v termínu do 31. 3. 2020; potvrdila, že objednávka č. [IBAN] na 12 + 12 ks tlakových lahví ze dne 9. 3. 2020 byla pozděna z důvodu logistických problémů v době covidu. Fakturou č. [hodnota] byla žalovanému vyúčtovaná cena za zdanitelné plnění ze dne 8. 9. 2020 s datem splatnosti dne 8. 10. 2020.

31. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pracuje u žalobce jako kontraktační manager na odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky od roku 2017. Mezi její povinnosti patří vyhlašování veřejných zakázek a postupování dle zákona o zadávání veřejných zakázek, ale s touto zakázkou – plynové stanice neměla vůbec nic do činění. Pouze s kolegou, který administroval tuto zakázku, sdílela kancelář, byl to kontraktační manager pan [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně si nevybavila, že by vůbec s žalovaným vedla jakýkoliv telefon. Žalovaného zná pouze z realizace jiné veřejné zakázky, kdy se vlastně jednalo o nákup ohřívačů na letiště, u této zakázky s žalovaným působila jako kontaktní osoba za zadavatele, tzn. že podepisovala smlouvu. Ale týká se o úplně jinou zakázku. Jinak nikdy se společností Hagemann nic jiného neřešila. Nevybavila si, že by realizovala nějaké jednání, nějaký telefonní hovor s kýmkoliv od žalovaného, a to kdykoliv, ale je to 2,5 roku zpátky. Se svým nejlepším vědomím a svědomím si nic takového nevybavila a měla zato, že se to nestalo. Uvedla dále, že se jednou setkala s panem [jméno FO] od žalovaného, bylo to při předávání zboží k vojskovým zkouškám, k zakázce nákup ohřívačů na letiště. Seznámili se, podali si ruku, potom už probíhaly vojskové zkoušky, kdy se vlastně testovalo, zda ty zařízení, které firma Hagemann Ministerstvu obrany dodávala, zda byly v pořádku, ale tenkrát ta zakázka byla v pořádku bez jakýkoliv problémů a nic víc neřešili. Jméno [tituly před jménem] [jméno FO] ve spise někde slyšela, ale nikdy s ní magistrou nebyla ve styku. Nevěděla, že bude mít žalovaný problémy se zakázkou, tuto veřejnou zakázku neadministrovala, takže to nebylo její povinností, neměla o tom žádné tušení. Byla to prostě veřejná zakázka, kterou spravoval jiný z kolegů. Státní ověřování jakosti je standardní postup, který probíhá, pokud nakupují zboží. Obecně to vlastně probíhá tak, že předtím, než se dostanou do fáze podpisu smlouvy, tak je povinností svědkyně jakožto kontraktačního managera, informovat státní ověřování jakosti o tom, že od nich bude (žalobce) požadovat součinnost, aby oni provedli tu kontrolu. Vlastně oni se v té fázi mohou vyjádřit ke smlouvě, mohou požadovat nějaké úpravy a potom, co je smlouva podepsaná, tak žalobce státnímu ověřování jakosti zasílá podepsanou smlouvu a žádají je o zahájení řízení o státním ověřování jakosti. Ten další proces a ty další kroky si už určuje úřad, poté, co je žalobce informuje, pouze pokud potřebuje od žalobce nějakou součinnost, tak žádají, ale už to je pouze na komunikaci mezi tím úřadem a mezi dodavatelem. Takže žalobce uzavře smlouvu a bezprostředně po podpisu informuje úřad o tom, že je zapotřebí ověření jakosti; dle zákona je to potřeba udělat max. do 40 dní před zahájením výroby, ale standardně se to dělá hned po podpisu smlouvy.

32. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že věděla, že se v řízení jedná o problém spojený s veřejnou zakázkou, kterou v minulosti dělali, vyhledala si v interním systému žalobce pár papírů, trochu si o tom přečetla. Svědkyně pracuje pro žalobce od roku 2015, je vedoucí oddělení právní a obchodní podpory odboru vyzbrojování vzdušných sil, v nepřítomnosti zastupuje ředitele. Mezi její povinnosti patří dohled nad právní kontrolou jednotlivých dokumentů, které se potom posílají ven mimo ministerstvo. Primárně píše stanoviska, prostě vyjadřuje se k různým právním problémům. Ve vztahu k veřejným zakázkám provádí právní kontrolu dokumentace. Žalovaného znala jako to společnost, která plní veřejné zakázky. Pokud se měla obecně vyjádřit ve vztahu k zakázce, která je předmětem tady tohoto řízení, jakou roli hrála v této veřejné zakázce, nebo co se plnilo ve vztahu k té zakázce u žalobce, svědkyně uvedla, že se koukala, že vlastně smlouva byla podepsána v roce 2019, což už byla vedoucí oddělení právní a obchodní podpory, byť na jiném odboru, takže ta zakázka, event. kontrola dokumentace musela přes ni projít v nějaké určité fázi. Od žalovaného nebyla s nikým v kontaktu o této zakázce, možná s někým mluvila během nějakého jednání, ale nevybavila si, že by s nimi o něčem jednala, to už je strašně dávno. Vlastně si ani nepamatovala, jestli to řízení bylo v otevřeném režimu, že podávali nabídky, nebo jestli to řízení bylo s jednotlivcem. Nevybavila si, že by s někým jakýmkoliv způsobem jednala, emailem, telefonicky od žalovaného. Ve vztahu ke státnímu ověřování jakosti svědkyně funkce neplní, plnila by je, až kdyby státní ověřování mělo nějaký problém s jejím odborem, poslalo by nějaký přípis, který by třeba obsahoval nějaké právní dotazy, tak pak by ji kontraktační manager požádal, aby zkontrolovala jeho odpověď. Ale tady u této zakázky ne. Věc se k ní dostala až ve fázi vymáhání smluvní pokuty. K dotazu soudkyně, zda svědkyně v té době s někým vedla osobně jednání o té smluvní pokutě, o tom, že bude vymáhána, že nebude vymáhána s žalovaným, svědkyně uvedla: „Určitě ne, všecko to muselo jít písemně. Osobně jsem s nikým nejednala. A hlavně bych ani nejednala sama, hlavně by vždycky se mnou byl ten kolega kontraktační manager, případně ještě projektový manager. Protože my, když jednáme takhle navenek o něčem tak vážném, jako prostě úhrada nebo neúhrada smluvní pokuty, tak musíme být vždycky ve více lidech a vždycky je tam teda realizační tým, což je právník, kontraktační manager, projektový manager, popřípadě ještě někdo jako z managerů. Takže sama určitě ne.“ 33. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pracovala u žalovaného jako obchodní zástupce a měla zaměření na administraci veřejných zakázek, ukončila tam pracovní poměr před 2 lety. Mezi její povinnosti patřila správa veřejných zakázek od úvodní administrace, přes zpracování dokumentace a účast, pakliže se konaly nějaké kontrolní dny, účast na předání. Podílela jsem se na tom společně s kolegou nebo kolegyní. U žalobce nebyla jedna konkrétní osoba, se kterou by se jednalo, protože těch zakázek tam probíhalo v jeden termín několik, kontaktní osoby byly uvedeny v té smlouvě, nebyly všude stejné. Ve vztahu k vozíkům si vybavila, že to byla jedna ze zakázek, během toho plnění žalovaného zastihla pandemie covidu, nebyla to teda jediná zakázka, ale jedna z těch určitě, kterých se to dotklo výrazně, dostávali se jako firma díky těm celosvětovým restrikcím a nařízením do různých potíží s plněním, resp. nebylo žalovanému včas dodáno, jelikož to nemohlo být dodáno. Probíhaly komunikace, jak řešit tu situaci, která byla v podstatě pak klasifikovaná jako vyšší moc a nebylo možné ji nějak ovlivnit nebo prostě předvídat. K dotazu soudkyně, jakým způsobem se to vyjednávalo nebo jak to probíhalo svědkyně uvedla: „Nevím v případě té zakázky, kterou zmiňujete konkrétně, ale nicméně v těch standardních obchodních vztazích většinou došlo k nějakému jednání, kde se doložily ty situace, že to není prostě něco smyšleného, že to je fakt. V podstatě tuším, že to bylo i obecně dáno, že byly uzavírány doložky k těm obchodním smlouvám, které prodlužovaly právě z těchto důvodů termíny dodání bez penalizace nebo bez nějaké sankce.“ K dotazu soudkyně, zda proběhla nějaká taková jednání s žalobcem svědkyně uvedla, že si myslí, že ano. Pokud si pamatovala, tak probíhaly některé komunikace i ústně a samozřejmě některé byly podchyceny, si myslela, opět nevěděla, jestli to bylo v téhle zakázce úplně, i písemně, kde teda byl souhlas obou dvou stran s úpravou těch třeba podmínek. Ve vztahu k těm vozíkům na plynové lahve si svědkyně vybavila, že v okamžiku, kdy bylo jasné, už hned ze startu, že ty termíny zkrátka nebude možné dodržet z těch objektivních důvodů, tak proběhlo několik telefonátů a kontaktů, kdy se právě obávali, že by mohli být penalizováni pro nedodržení toho termínu a většinou to chtěli mít samozřejmě písemně tak, aby to měli prostě doložené, že obě dvě strany podpisem to prostě stvrdí. Vybavila si pouze, že tam s kolegou, který se podílel na té technické části - pan [tituly před jménem] [jméno FO], tak právě hovořili a chtěli si sjednat nějaký termín nebo asi vyřešit to teda i písemně tak, aby si byli jistí, že nebudou nějak sankcionováni. Telefonovali s někým z ministerstva obrany, jméno nevěděla. Věděla jenom, že to byla žena a že právě chtěli nějakým způsobem ošetřit to, že v tuhle chvíli už ví, že nedostanou včas ty komponenty, aby mohli ten termín naplnit. Jestli by to mohli nějak písemně zaprotokolovat nebo uvést o tom nějakou prostě doložku k té smlouvě. Kromě toho, že u toho byla s Honzou ([tituly před jménem] [jméno FO]), tak v průběhu toho rozhovoru do toho do kanceláře přišel pan majitel pan [jméno FO], který to slyšel. Takže v podstatě byly 3 osoby, které slyšely něco ve smyslu, že se nemá žlovaný obávat o to, že by byli jako dodavatel penalizováni vzhledem k té situaci, která panuje celosvětově, že to není nic, co by mohli subjektivně jako firma ovlivnit nebo ten termín jako chtít z důvodů žalovaného nějak měnit. Časově to svědkyně neuměla zařadit. Je pravděpodobné, že ten telefonát, co popisovala, byl u této zakázky. Ale zdůraznila, že s ohledem na to, že u žalovaného 2 roky nepracuje a nemyslí si, že to bylo někdy před koncem, tak to bylo ještě v pandemii, takže asi 2021 možná 2020. Pandemie se žalovaného dotkla velmi výrazně, kdy vlastně došlo k uzavření společnosti, de facto byla pozastavená výroba. Nebyli schopni ani předat v té době hotové zakázky. Ta situace byla náročná a poté ještě o něco náročnější (když už se potom zčásti při zachování veškerých bezpečnostních podmínek tak, aby ta výroba mohla pokračovat a nějakým způsobem ta firma fungovat), tak narazili na to, že sice žalovaný mohl třeba v nějakém omezeném režimu fungovat, ale ty ostatní firmy – dodavatel ne (Anglie nebo Francie), tam ty podmínky měli ještě podstatně horší v tom covidovém režimu, tak v podstatě ty komponenty nebo ty další potřeby pro výrobu žalovaný nedostal včas. Se společností Semmco jednal spíše [tituly před jménem] [jméno FO], který byl zdatnější v odborné angličtině. K státnímu ověřování jakosti sdělila, že už určitě ten termín slyšela, ale nic dalšího k tomu nevěděla. Domnívala se, že to řešil spíše [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně si vybavila, že kromě vozíků se pro žalobce ještě v tom období řešily dvě zakázky, a to ohřívače vzduchu a nějaká auta. Nebyla schopna říci s odstupem času, zda jí ty informace k jednotlivým zakázkám nesplývají.

34. Z účastnické výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že je ředitelem žalovaného a zároveň jediným majitelem společnosti. Vypověděl, že s firmou Semmco žalovaný dělá asi už 15 let a do Armády ČR dodali těch strojů 20, 30 možná 40, ve firmě Semmco několikrát byl, byl u předávání, řešily se inovace, veškeré tyto věci. Pravděpodobně řešil v roce 2019 i výběrové řízení, protože tam došlo k inovaci. Věděl, že tam řešili cenu. Vyslýchaný uvedl, že se podílel na tom, že to schválil celé a celý průběh sledoval, ale v tom covidu to bylo problematické, protože ten rok 2020 byl strašný. [adresa], jak přišel covid, tak v podstatě žalovaný věděl, že jsou problematické zakázky. Byli dokonce asi 2-3 měsíce zavřeni, kdy v podstatě se vyslýchaný díval na to, že v jednom měsíci měl 60 % lidí doma – 60 lidí, (žalovaný má kolem 100 lidí), takže vlastně skoro 2/3 lidí. Další měsíc byla polovina lidí a potom si vybrali dovolenou, náhradní volno, takže dá se říct, že ten rok 2020 u žalovaného stáli. Za rok 2018/2019 dělali měsíčně 100-120 aut (karosování), žalovaný vlastně udělá 100-120 aut - nástaveb měsíčně, tzn. 1 000-1 200 aut za rok; v té době udělali těch aut za rok asi 400, žalovaný tedy byl na 30-40 % výkonu, takže ten rok byl katastrofální s veškerými dodávkami. Vyslýchaný věděl, že do Anglie chtěli jet, protože žalovaný jezdí na expediční cesty, ale v podstatě se nebyli schopni vůbec se dostat pryč (byly zavřené okresy, nesmělo se jezdit z těch měst). Takže věděl, že jak to (plnění) žalovaný posílal jenom na předávání do Štěpánova, tak se muselo psát různé vyjádření, aby ti lidi tam vůbec mohli jet. Ta doba byla strašná, obrat firmy tehdy šel asi o 30-40% dolů. Měli v té době problém, protože byli zaměřeni na Automotiv a na armádu a armáda v té době toho také moc neměla. Tak uvažovali, že to zavřou celé. Ta doba byla strašná. Žalovaný byl zavřený někde v polovině roku. Je to u nich složité, protože dělají přípravu na zakázky, kdy v podstatě třeba přijede obyčejný podvozek a žalovaný na to dělá nástavbu, která má třeba 1 000 hodin, tzn., že člověk dělá za měsíc 150 hodin, takže na tom autě pracuje 8 lidí celý měsíc. Nakupoval se materiál, potom se jelo podle potřeby, kdy v podstatě měli zboží nakoupeno, aby ti lidi pracovali. Ty Semmca – žalovaný bere polotovary a potom vlastně jim to šlo z Vítkovic, [adresa] taky měly problém velký. Takže vyslýchaný věděl, že se to tam prostě nějakým způsobem „mastilo“, to se nedá jinak nazvat, aby to vlastně vůbec splnili ten termín. Nikdy neměli problém s penálem, že by to nedodrželi, žalovaný pro tu armádu dělá přes 20 let. Těchto vozíků dodali hodně, takže vlastně došlo k jednáním, jestli to penále bude. Ani ve snu by žalovaného nenapadlo, že ve fakturační hodnotě [hodnota] miliónů bude po nich armáda chtít 50 % - 2 milióny. Vyslýchaný uvedl, že na jednáních on osobně nebyl. Akorát, když se řešilo, proč to Semmco dalo pozdě, proč [adresa], tak se vkládal do toho, protože s těmi lidmi se znal osobně. Potom v podstatě někdy v průběhu roku se díval na smlouvy, co tam mají, takže byl za [jméno FO] ([jméno FO] sedí se v kanceláři [jméno FO]), ať zjistí, jak to bude s penálem, protože žalovaný nedodrží ten termín. Jestli budou, protože když třeba žalovaný nedodržel termín, nějak se vždycky dohodl s těmi lidmi, že prostě buď se udělá dodatek ke smlouvě nebo se udělá jakoby reklamace. Takže tak to bylo a tehdy už [jméno FO] nevěřil. Řekl, ať zavolá hned na to Ministerstvo, protože ona vyřizovala veškeré tiskoviny k tomu. Takže věděl, že volala Honzu ([tituly před jménem] [jméno FO] – pozn. soudu) a telefonovala přímo…. (vyslýchaný nevěděl, s kým se bavila, to jméno si nepamatoval)…takže v podstatě v tom telefonu znělo, že v žádném případě nás (žalovaného) nebude ministerstvo penalizovat za ty věci, že víme, jaká byla doba. Tak jsem byl v klidu, že se to neřešilo. Telefon realizovala paní [jméno FO], byl u toho ještě pan [jméno FO]. [jméno FO] hovoří hlučně. Takže ten, co s ní hovoří, je taky hlučný. Neměla to na hlasitý odposlech, ale bylo to slyšet. Žalovaný si s paní [jméno FO] tyká, tak mu říkala: „Zdenku, slyšel jsi to?“, odpověděl, že to slyšel, a tak to hlavně dotáhnou tak, ať v podstatě je to potom nikde nesekne. Ten telefonát se odehrál někdy před tím předáním na podzim. Protože věděli, že to nestihnou, už si nevybavil, zda to bylo v srpnu nebo v říjnu. Se Semmcem osobně nejednal, protože nehovoří anglicky, šlo to přes paní [jméno FO] a pana [jméno FO]. S [adresa] na jednáních byl, ale již si dále nevzpomněl, řešil to všechno [jméno FO]. Maximálně vyslýchaný mohl volat tomu šéfovi, protože se s ním zná osobně. Ale už si nevzpomněl, nad tím ani nepřemýšlel. O procesu ověřování jakosti vyslýchaný nebyl informován. Byl překvapen z toho, protože oni vlastně na dodávku zboží nikdy neměli „sojku“, nikdy to nebylo takto. To vůbec nikdo nebral v potaz a v podstatě, kdyby to někdo věděl, tak to věděl, že to udělá. K vozíkům dále uvedl, že prvně to převzali, nedali žalovanému předávací protokol, aby mohl fakturovat, za měsíc to vrátili. Napsali tam, že to vracejí, protože tam není „sojka“. Potom přijeli pánové ze „sojky“ k žalovanému, byli „vytočení do běla“. Asi dostali přes prsty od někoho, že to neudělali. Žalovanému se to nelíbilo, byl konec roku, fakturace a všechny ty věci k tomu a byl to špatný rok. Vyslýchaný věděl, že se chovali nechutně ti pánové. Hledali všechno možné, aby lidem u žalovaného znepříjemnili život. Dále k dalšímu průběhu vyslýchaný uvedl: „Tam byl problém, když jsem si četl ten spis, že v podstatě žalobce namítá, že u nás ty úpravy, na které vlastně sojka přišla, jsme dělali dlouho. Tam byl největší problém s lakem, protože každý ten odstín výrobce barev má jiný, tzn., že oni nám tam potom vyčítali, že ta barva není taková, jaká má být. My shodou náhod máme zařízení na míchání barev v Opavě. Mícháme pro všechny lakovny. Takže ten člověk, který to dělá, jim to přinesl. Říkám, podívejte se na to, je to stejný odstín. Oni pořád, že se to musí nastříkat znovu a když to zařízení rozeberete, protože Semmco udělalo upgrade, udělalo nové provedení těch vozíků a bylo to asi o 3-4 cm širší, že se to řešilo. Ti kluci na těch letištích to věděli a se to i projednávalo. Ti pánové se drželi těch základních rozměrů, takže nám to nechali zúžit, a to zúžení trvalo možná (kdyby) týden. V podstatě potom se to muselo celé rozebrat a muselo se to stříkat. Než to zařízení rozeberete, musíte nastříkat, pak znovu ty láhve musíte vést do [adresa], tj. vojenské zařízení, kde oni je zrevidujou. Potom je vezete do Linde, kde to zkontrolují, jestli to je v pořádku. Tam jsou tzv. rosné body a potom se to namontuje a znovu se to jede do Lidne naplnit. To trvá měsíc a půl. To byl největší problém, že oni se točili na té barvě, že tam je jinačí odstín a když dneska přijdu na letiště, nedávno jsem byl ve [adresa], tak jsem se na to díval. Ten vozík stojí pořád venku a každý ten vozík má jinou barvu, protože každé to zařízení, jak stojí na slunku, tak vybledne jinak a je prostě jiné. Ale prostě s tím jsme nebyli schopni nic udělat.“ Dále k státnímu ověřování uvedl, že se „sojkou“ v jiné nové věci nesetkal, to byla jediná věc, kterou za celou dobu měli, a to dělají přes 20 let., „sojka“ vždycky přijela na repasované věci. Teď už nejezdí vůbec na nic. K průběhu zakázky uvedl, že [adresa] dodávají láhve, někde ještě berou ventily, nevěděl, kde žalovaný bere hadice a budíky. Pak se to veze do těch [adresa], to je zařízení Ministerstva obrany, potom se to veze 2x do Linde. Když se ten vozík rozebere, je to strašně časově náročné a dá se říct, že se to technologicky se nedá zvládnout za týden - za 14 dnů. Když se ten vozík rozebere, tak je to otázka 2-3 měsíců, což se stalo. Obecně se tento vozík skládá asi z 5-6, možná 7 dodavatelů, žalovaný to od těch jednotlivých dodavatelů dává dohromady.

35. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že pracuje u žalovaného přes deset let jako referent veřejných zakázek. Svědek uvedl, že žalovaný vyhrál výběrové řízení na dodávku plynových stanic. Objednalo se to u výrobce, to se samozřejmě skládá z několika věcí, ale ta podstatná část je od výrobce, který je z Anglie – firma Semmco. Tam se nejdřív samozřejmě domlouval termín nějakým způsobem, pak se to objednalo. Samozřejmě do toho vstoupil covid, a to celý termín natáhlo. Tím pádem došlo k tomu, že se to dodalo pozdě. Se Semmcem jednal osobně svědek, na straně Semmca byl pan [jméno FO]. Původní termín dodání byl, že komponenty, které potřebuje žalovaný ke kompletaci, tak měli dodat v květnu. Žalovaný by měl dostatek času na to to zfinalizovat a předat, takže termín dle smlouvy měl být někdy v půlce října. To se nestalo. Žalovaný od nich obdržel materiál až v září. Dále potřebovali tlakové láhve, které měl žalovaný někdy v srpnu. Teď se to teprve začalo celé kompletovat, což nějakou dobu zabere. Pak se to samozřejmě zkouší – tlakové zkoušky, plní se to, musí se to převážet na různá místa. To není jen tak, že to jeden den přijde a druhý den se to předá. To samozřejmě nějakou dobu spotřebuje. Pak se to jelo předat. Tam se to žalovanému předat nepovedlo, protože se přišlo na to, že to nemá to státní ověřování jakosti a nějaký dokument, který k tomu byl. Pak se řešilo, co s tím dál. Původně se domluvil termín předání, pak se to přivezlo do Štěpánova, kde je vojenské zařízení, kde se předává taková technika. Víceméně asi všechna technika pro armádu se předává tam. Tam to žalovaný přivezl, složilo se to z vozidel. Zástupci odběratele přišli a začalo se kontrolovat bod po bodu podle smlouvy. Takže se každá věc prošla – technické provedení a pak dokumentace. Prostě všechno se procházelo bod po bodu a všechno muselo být doloženo. Tam se vlastně došlo k závěru, že žalovaný nemá státní ověřování jakosti nebo nějaký jiný alternativní dokument. Což v podstatě žalovaný nikdy nic takového u nových dodávek nedodával, to tam po nich nikdo nechtěl, přestože tady tyto plynové stanice se už do armády dodávaly v minulosti za předchůdce svědka. A nejenom do armády, žalovaný to dodával do zahraničí, přes Aerovodochody, přes Omnipol takových 30 možná jich dodal. Nikdy v životě se na tom žádné státní ověřování jakosti nedělalo. Tak ani u žalovaného nepočítali s tím, že něco takového bude. Teď ten odběratel sám pořádně nevěděl, jak ten dokument má vypadat. Takže tím pádem, až jak tam všichni stáli, tak zjistili, že něco takového budou potřebovat a potom se to řešilo dále. Od žalovaného tedy volali na Ministerstvo obrany – odběrateli, se kterým se bavili, co teda bude. Tam proběhl telefonát, kde žalovanému řekli, že odběratel měl zažádat o státní ověřování jakosti, což neučinil a že se vůbec nemáme bát nějakých penále a takových věcí, že oni si zažádají, pak přijedou, udělá se ta kontrola a pak se to předá. Tento hovor proběhl z pevné linky, volala tam kolegyně [jméno FO], která měla v té době na starosti administrativní část. Byl u toho svědek [jméno FO], byl u toho pan [jméno FO]. Na protistraně věděl, že to slyšel, že mluvila nějaká žena za žalobce, ale jméno to už nevěděl. Svědek slyšel obsah hovoru, bavili se o tom státním ověřování jakosti. Byli ujišťovaní po tom telefonátu, že to nemají vůbec řešit, že armáda si nepožádala a tím pádem to není problém žalovaného. Ten hovor proběhl asi na podzim roku 2020, přesněji již svědek nevěděl, ale uvedl, že to muselo být asi zřejmě po tom předání. Žalobce byl dopředu vyrozuměn, že jsou stanice připraveny k předání, svědek si nebyl jist termínem, ale domníval se, že dle smlouvy to je 10 dní předem. Následně svědek popsal, co se dělo poté: „Potom si armáda zažádala o státní ověřování jakosti. Ty stroje se přivezli zpět k nám, tam probíhalo to státní ověřování. Načež přijeli zástupci z této instituce, kteří to začali prověřovat. Zjistili tam nesoulady nějaké a na základě toho nám neudělili ten dokument, který jsme potřebovali k předání. Pak následovala úprava zařízení tak, aby to mohlo projít. Což bylo složité, protože tam šlo zejména o rozměry. Abych se k tomu vrátil – ten celý stroj, když se dodával v minulosti, tak měl nějaké rozměry a nějaký tvar. Mezitím ten výrobce to zmodernizoval, udělal to o něco širší, což jako prakticky na funkci nemá vliv. Ba naopak je to ještě třeba lepší, stabilnější. Nicméně už to nevyhovovalo těm technickým podmínkám, které požadoval dodavatel, které měl ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že to ověřování jakosti funguje tak, že oni zase jedou bod po bodu, tak se na to přišlo. Změřili to a zjistili, že je to o něco širší. Tak se to celé zase muselo rozřezat, což by takový problém nebyl, ale kvůli toho se to potom znova lakuje. Prostě všechno musíte rozebrat, přelakovat. Pak se to znova tlakuje, znova tlakové zkoušky, znova se vozí ty láhve všude možně. Pak to jedete znova plnit. Měří se rosný bod, všude se domlouvají termíny. To nějaký čas zabere. Ještě tam se zjistila další věc, že tam byly jakoby dvě barvy. Protože my třeba láhve, které jsme kupovali z Vítkovic, jsme lakovali my. Ten spodek, ten rám a ten zbytek stroje lakovali Angličani do nějaké barvy. Ty barvy nebyly úplně stejné, protože barva od 2-3 výrobců i stejný odstín, tak se může trochu lišit. Tak to jim taky vadilo, takže to se muselo dát do jiné barvy, do jednotné. Do takové, která bude vyhovovat, což taky nějakou dobu trvalo. Než jsme zjistili jak, jak to namíchat, kterou tam chcete – tuhle nebo jinou, tak se to přelakovalo. Pak se znova vyrozuměla ta instituce státního ověřování jakosti, ať přijedou znova. To není, že tam jeden den zavolám a za dvě hodiny je tu mám. To nějakou dobu trvá, než oni mají volný termín, tak přijedou a zkontrolujou. Na základě toho, když to potom prošlo, tak se to předalo potom s tím dokumentem, který jsme už měli, a to byl duben 2021.“ Svědek/žalovaný byl informován Semmcem, že dojde k prodlení někdy těsně před tím dodáním, kdy to měli dodat v květnu, zjišťovali, o kolik, oni to ještě přesně nevěděli, tak to postupně posouvali. Svědek byl celou dobu s nimi v kontaktu, psali si maily i na WhatsApp, sem tam si telefonovali. S [adresa], které dodávaly tlakové láhve. Byl také problém, také s nimi komunikoval svědek, Svědek uvedl: „Tam bylo taky zpoždění nějaké, ti to měli dodat už někdy … my jsme to směřovali tak, ať ty komponenty máme pokud možno najednou v tom květnu, abychom to mohli nějakým způsobem zfinalizovat, dodělat, předat. My potřebujeme všechno, my nepotřebujeme jenom část. Vždyť když nemáme láhve, tak to stejně předat nešlo, takže jsme je chtěli mít v květnu, dostali jsme je někdy ke konci srpna, jestli si to dobře pamatuju. Taky byly zpožděné. Ale stejně víc zpožděné byly ještě ty anglické ty stroje, ta hlavní část. Ta přišla v září. Mezitím se třeba ty láhve lakovaly, možná tam vznikl i ten nesoulad v té barvě, to není tak podstatné. Ale až to bylo kompletní, to ještě hadice tam máte, ventily tlakové, takové věci, to se všechno nakupuje. Z toho se to skládá.“ Svědek potvrdil, že i činnosti žalovaného se dotkla pandemie covidu, ve firmě byla vyšší nemocnost, v roce 2020 bylo nějakou dobu zavřeni, někdy na jaře, asi 14 dnů až 3 týdny. Svědek dále uvedl: „Ale jinak jako já jsem tam kvůli veřejným zakázkám. Tak vím, že od té doby, co začal covid, tak šlo všechno lidově řečeno do kopru. Termíny čehokoliv se prodloužily na násobky toho, co bylo předtím. A ta situace trvá dodnes. Před covidem většinou věcí, co my dodáváme, tak jsou auta. Podvozek auta skoro téměř jakéhokoliv, tak bylo, pokud to nebyl nějaký těžký speciál, tak byla dodací lhůta 3 měsíce. Dneska nebo od toho, co je covid do dneška, je to i rok, rok a půl. Není problém. Takhle to trvá, to je pořád. Takže v podstatě my jsme předtím, než to začalo, nemohli tušit vůbec, že nějaký takový problém nastane. Protože nikdy takové problémy nebyly. Nebo něco nám dodali pozdě, ale řádově o týden o dva, to je nic. Dneska se vám stane, nebo od toho roku 2020 dál, se stává běžně, že objednám auto, dneska už nám dodavatel ani nechce potvrzovat termíny. Tehda to ještě potvrzovali, sami nevěděli, že budou v takových prodleních. Běžně se stává, že třeba je i rok zpoždění, než nám dodají podvozek, který potřebujeme dodat na zakázku, kterou samozřejmě máme smluvně ošetřenou pod penálema. Ta situace je napříč všemi výrobci.“ Svědek dále uvedl, že standardní doba od objednání do dodání těch podvozků před covidem byla asi 3-4 měsíce. Dále uvedl, že k finalizaci, poté, co má všechny komponenty, potřebuje čas v řádu měsíců… „Jednak se ty láhve lakují, potom se do toho montují ventily. Montují se hadice tlakové, pak se to jede zkoušet. Musíte to první zajet někam naplnit, kde natlakujou to médium, které v tom je. Pak se to přiveze zpátky, dělají se na tom zkoušky, jestli to udrží ten tlak. Jestli nejsou nějaké úniky. Potom, když to teda projde tady tou revizí naší, tak se to jede znova plnit na ten maximální tlak, který tam musí být, když se to předává. U toho se dělá měření rosného bodu, jestli tam není vlhkost, protože to jde do letadla. Tam nemůžete dodat médium, které není vhodné, aby nedošlo k nějakému neštěstí. No a ještě jsem zapomněl, ještě se ty láhve vezou k armádě do [adresa], kde mají vlastní zkušebnu. Tam ty láhve prověřují, a jednak jim přidělují číslo, které zavádějí do svého systému. To je u nových lahví. U starých lahví u servisu prohlížejí a dělají tlakové zkoušky.“ Svědek potvrdil, že před pokusem o předání vozíků úřad nijak neinformovali o připravenosti k provedení závěrečné kontroly. S žalobcem ohledně prodlení dodavatelů komunikovali neustále telefonicky, s těmi osobami, které jsou uvedeny ve smlouvě jako kontaktní, ale svědek se domníval, že písemné oznámení tak před oficiálním termínem nešlo. Komunikoval s ním i svědek. Obsahem byl fakt, že to nebude v tom termínu předané, že to ještě žalovaný nemá hotové. Nevěděl, jestli někdo o tom od žalovaného dále informoval žalobce ústně, písemně, pokud svědek věděl, ne. Svědek uvedl, že hovořil s panem ing. Horákem, i s panem [jméno FO] už hovořil. K dotazu, zda svědek pracoval i na zakázkách, které se týkaly nákupu ohřívače vzduchu letištního a zdroje elektrického letištního mobilního a zda byly v těchto smlouvách také ujednány státní ověřování jakosti, uvedl: „U těch elektrických zdrojů ne, u toho klimatizátoru ano. Ale tam to probíhalo tak, jestli k tomu můžu…že v podstatě téměř hned po podepsání té smlouvy, se nám někdo z armády ozval, že to ověřování tam bude probíhat a začalo to u nich. Že se ozvali a hned se to řešilo. Přijeli pracovníci ze SOJ a už se nějakým způsobem vědělo, jak to zhruba bude probíhat. První volali, že přijedou, potom jak celá akce nějakým způsobem proběhne. Věděli jsme, že to proběhne.“ Dozorovali postup žalovaného. Jako první volala Armáda, člověk z toho ověřování jakosti volal svědkovi, že to proběhne, tušil, že pán se jmenuje Štěpánek. Svědek uvedl, že tam to bylo zase trochu jinak. Ty zakázky jsou každá trochu jiná a jde o to, že u toho Semmca se jednalo o stroje, které už se v minulosti dodávali Ministerstvu obrany a taky jsou na ně zpracované technické podmínky. Což je dokument další, který žalovaný musí zpracovat, prostě doložit. To je součástí i té smlouvy. U toho klimatizátoru toto zpracované nebylo, protože se to předtím nikdy nedodávalo. Tím pádem toto musel žalovaný zpracovat. I v rámci toho se ozvali, že toto budou taky potřebovat na to „soj“, tak se řešilo, jak to bude vypadat. Jak ty technické podmínky má žalovaný napsat. Během toho přišel i osobně a pak se bavili dál, jak to potom bude vypadat ta konečná kontrola.

36. Z listin: Kupní smlouva č. [hodnota] „Zdroj elektrický, letištní mobilní – nákup“ ze dne 5. 12. 2019, včetně příloh a dodatek k této smlouvě z 5. 6. 2020, Kupní smlouva č. [hodnota] „Ohřívač vzduchu, letištní – nákup“ ze dne 23. 12. 2019, včetně příloh a dodatek č. [hodnota] k této smlouvě ze dne 19. 5. 2020, výzva ze dne 7. 4. 2022, doručenka ze dne 7. 4. 2022, penalizační faktura č. [hodnota] ze dne 4. 4. 2022, upomínka č. [hodnota] z 16. 5. 2022 a doručenka ze dne 17. 5. 2022, výzva z 11. 2. 2021, opětovná žádost o doložení termínu z 14. 2. 2022, přípis z 28. 2. 2022, sdělení z 28. 4. 2020 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Ve věci byly vzneseny další důkazní návrhy, a to výpovědí osob: [jméno FO] (personalistka žalovaného – k dopadu pandemie na poměry žalovaného), [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] ( všichni tři zaměstnanci žalovaného jednající se zástupci SOJ k průběhu SOJ v tomto konkrétním případě), [jméno FO] (zástupce společnosti Semmco k vlivu pandemie na dodávky), tyto soud neprováděl a příslušné důkazní návrhy zamítl, neboť již provedenými důkazy zjistil skutkový stav věci pro rozhodnutí soudu ve věci samé a současně by jejich provedení s ohledem na níže uvedené bylo nadbytečné. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

37. Soud vzal za prokázané, že žalobce v postavení kupujícího a žalovaný v postavení prodávajícího spolu dne 17. 12. 2019 uzavřeli kupní smlouvu č. [hodnota], jejímž předmětem smlouvy bylo dodání 6 kusů mobilních plynových stanic, a to 3 ks vozíků na kyslík dodavatele Semmco a 3 ks vozíků na dusík od dodavatele Semmco, dle technických parametrů a kritérií v „specifikaci plnění“ v příloze č. [hodnota] smlouvy. Smlouva byla zveřejněna v registru smluv dne 20. 1. 2020. Byl sjednán termín dodání do 15. 10. 2020, místem plnění je Vojenské zařízení [adresa] u Olomouce. K úpravě práv a povinností smluvních stran soud odkazuje na podrobná skutková zjištění, která soud učinil z tohoto dokumentu a jsou specifikována shora, kdy o tomto nebylo mezi stranami sporu. Na tomto místě pouze akcentuje ujednání stran, že prodávající je povinen dodat kupujícímu zboží až po provedení státního ověřování jakosti (dále jen „SOJ“) dle zákona č. 309/2000 Sb. Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti (dále jen „Úřad“). Prodávající je povinen dodat zboží s Osvědčením o jakosti a kompletnosti v případě výroby v ČR. Je rovněž dle bodu 5 povinen dodat zboží se schválenou technickou dokumentací č. HZS 021, HZS 022, dle níž je zboží vyrobeno a podle níž bude provedeno SOJ. V čl. 8 je vymezen proces státního ověřování jakosti. Dle bodu 1 tohoto článku smlouvy kupující požádá o SOJ, prodávající s provedením SOJ souhlasí a poskytne k ní součinnost. Dle bodu 5 čl. 8 smlouvy je prodávající povinen oznámit Úřadu připravenost ke konečné kontrole nejméně 5 pracovních dnů předem na zde specifikovaný e-mail. Dále soud akcentuje ujednání stran o smluvní pokutě dle čl. 13 smlouvy pro případ prodlení prodávajícího dodáním plnění v termínu, včetně ujednání o splatnosti.

38. Soud dále vzal za prokázané, že výroba mobilních plynových stanic dle shora citované smlouvy byla zasažena situací vyvolanou pandemií onemocnění COVID19 a jí vyvolanými omezujícími opatřeními ve společnosti, počínaje jarem 2020, kdy tato rovněž negativně zasáhla provoz žalovaného, jak podrobně popsali ve svých výpovědích jednatel žalovaného pan [jméno FO], svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] i svědek [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se snažil řešit situaci, kdy bylo zřejmé, že se dostane do prodlení, ačkoli vývoj nemohl ovlivnit, tím, že vstupoval do jednání se svými smluvními partnery; v některých případech byly uzavřeny dodatky ke smlouvám, kterými se prodlužovaly termíny plnění, aby se předešlo penalizaci žalovaného za prodlení. Žalovaný o tomto komunikoval i s žalobcem. Právě ve vztahu ke smlouvě k mobilním plynovým stanicím proběhl na podzim 2020 telefonát svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobcem (na straně žalobce s ženou, jejíž totožnost v řízení nebyla zjištěna), za přítomnosti svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatele žalovaného pana [jméno FO]; v tomto hovoru žalovaný projevil zájem řešit situaci týkající se prodlení žalovaného, žalobcem bylo řečeno, že se nemá žalovaný obávat o to, že by byl jako dodavatel penalizován vzhledem k té situaci, která panuje celosvětově, že to není nic, co by mohli subjektivně jako firma ovlivnit.

39. Soud vzal za prokázané, že vozíky ke kompletaci mobilních plynových stanic měla dodat společnost Semmco, sídlem ve Velké Británii, do 31. 3. 2020. Fakticky byly tyto vozíky dodány žalovanému dne 10. 9. 2020, kdy důvodem tohoto zpoždění byl výpadek klíčových komponentů a výrobního personálu v důsledku celosvětového SARS Co V-2. Společnost Semmco toto sdělila žalovanému e-mailem z 7/2022, kdy za ni komunikoval pan [jméno FO], za žalovaného se společností Semmco komunikoval zaměstnanec svědek [tituly před jménem] [jméno FO], a to nejen e-mailem, ale také telefonicky a přes WhatApp. Soud dále vzal za prokázané, že plynové láhve ke kompletaci mobilních stanic měla dodat společnost [právnická osoba]. do 31. 3. 2020; rovněž tato společnost potvrdila opožděné dodání žalovanému z důvodu logistických problémů době covidu; cena plynových lahví byla vyúčtovaná jako cena zdanitelného plnění ze dne 8. 9. 2020 s datem splatnosti 8. 10. 2020.

40. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se pokusil předat žalobci plynové mobilní stanice dne 3. 11. 2020 v místě k tomu určeném smlouvou; před tímto datem žalovaný žalobce neinformoval o připravenosti zboží k závěrečné kontrole. K převzetí mobilních plynových stanic žalobcem dne 3. 11. 2020 nedošlo, žalobce pouze vystavil potvrzení o jejich uložení v garážovém stání haly přejímky. Na místě přejímky bylo zjištěno, že nebylo provedeno státní ověřování jakosti, v důsledku toto žalobce nemohl plnění převzít. Následně v listopadu 2020 žalobce a žalovaný řešil, jak bude proces probíhat dále. Proběhl telefonický hovor mezi žalobcem (s neztotožněnou osobou ženského pohlaví) a svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO], svědkem [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatelem žalovaného panem [jméno FO]; hovor vedla za žalovaného svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], jeho obsahem bylo sdělení, že to žalobce si nepožádal o státní ověřování jakosti, takže je to jeho problém, že to žalovaný nemá řešit.

41. Soud vzal za prokázané, že žalobce požádal o provedení státního ověřování jakosti Úřad až žádostí ze dne 1. 12. 2020, dřívější datum nebylo ani tvrzeno ani nevyplynulo z obsahu spisu; současně byl vyhotoven zápis o nepřevzetí mobilních stanic ze dne 2. 12. 2020. Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti následně dne 7. 1. 2021 sdělil, že žalovaný dle výzvy Úřadu doložil dokumentaci, tato byla shledána neúplnou. Oznámením o připravenosti k závěrečné kontrole ze dne 21. 1. 2021, které odeslal žalovaný žalobci dne 21. 1. 2021 žalovaný poprvé předložil výrobky k závěrečné kontrole, žalobce mu potvrdil předání tohoto dokumentu osobám pověřeným provést státní ověřování jakosti.

42. Dne 27. 1. 2021 Úřad přerušil konečnou kontrolu, neboť žalovaným předložené vozíky neodpovídaly technickým požadavkům ve smlouvě. Bylo prokázáno, že vozíky se musely celé rozmontovat, protože Semmco provedlo upgrade vozíků a vyrobilo podvozky o 3-4 cm širší, což na funkci vozíků nemá vliv, naopak je to zařízení stabilnější; nicméně to neodpovídalo technickým parametrům ve smlouvě a Úřad trval na zúžení vozíků a novém přestříkání barvou jiného odstínu. Vozíky se musely celé rozebrat, musela být žalovaným provedena celá řada dílčích kroků, které podrobně popsal ve své výpovědi svědek [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatel žalovaného pan [jméno FO]), kdy ten proces je časově velmi náročný, zabral tak dva až tři měsíce. Dne 8. 4. 2021 opětovně oznámil žalovaný připravenost vozíků ke konečné kontrole. Dne 9. 4. 2021 vydal Úřad osvědčení o jakosti a kompletnosti, potvrdil, že produkty – vozík na kyslík 3 ks a vozík na dusík – 3 ks – byly zhotoveny ve shodě se specifikacemi a ustanoveními smlouvy, byly zkontrolovány a přezkoušeny dle podmínek a požadavků smlouvy. Následně byl předmět koupě předán dne 16. 4. 2021 žalobci.

43. Penalizační fakturou č. [hodnota] ze dne 25. 5. 2021 žalobce vyúčtoval žalovanému smluvní pokutu celkem ve výši 1 638 582 Kč za prodlení žalovaného s dodáním zboží, s datem splatnosti do 30 dnů od doručení faktury. Tato byla žalovanému odeslána v příloze přípisu ze dne 14. 6. 2021, kterou žalobce žalovanému specifikoval, že jde o prodlení žalovaného s dodáním mobilních plynové stanice dle smlouvy ze dne 19. 12. 2019 v trvání 183 dnů. Toto bylo žalovanému doručeno do jeho datové schránky dne 18. 6. 2021. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty opakovaně výzvou ze dne 18. 8. 2021, která mu byla doručena dne 19. 8. 2021. Žalovaný s vyúčtovanou smluvní pokutou nesouhlasil, což žalobci sdělil nedatovaným přípisem nazvaným „Vyjádření k zaslání penalizační faktury a žádost o její zrušení“, odeslaným dne 27. 10. 2021, vyjádřením k inventarizaci ze dne 15. 11. 2021, přípisem: odmítnutí penalizační faktury ze dne 5. 1. 2021.

44. V řízení bylo prokázáno, že ověřování jakosti je standartní proces, pokud žalobce nakupuje zboží. Probíhá tak, že předtím, než se strany dostanou do fáze podpisu smlouvy, tak je povinností kontraktačního managera žalobce, informovat státní ověřování jakosti o tom, že od nich bude (žalobce) požadovat součinnost (provedení kontroly). V této fázi se Úřad může vyjádřit ke smlouvě, může požadovat její úpravy. Poté, co je smlouva podepsána, tak žalobce Úřadu zasílá podepsanou smlouvu a žádá jej o zahájení řízení o státním ověřování jakosti. Žalobce uzavře smlouvu a bezprostředně po podpisu informuje Úřad o tom, že je zapotřebí ověření jakosti; dle zákona je to potřeba udělat max. do 40 dní před zahájením výroby, ale standardně se to dělá hned po podpisu smlouvy. Navazující kroky si už určuje Úřad; pouze pokud potřebuje od žalobce nějakou součinnost, tak o ni žádá, ale jinak to je pouze na komunikaci mezi Úřadem a mezi dodavatelem/prodávajícím. Tento postup byl prokázán výpovědí [právnická osoba] a Mgr [jméno FO]. Z jeho výpovědi soud vzal dále za prokázané, že pokud u žalovaného probíhalo Úřadem státní ověřování jakosti, tak v podstatě téměř hned po podpisu smlouvy se někdo do žalobce ozval, že to ověřování tam bude probíhat; žalovaného telefonicky kontaktovali pracovníci z Úřadu, avizovali příjezd k žalovanému, určili, jakým způsobem bude proces probíhat. Následně se dostavili k žalovanému, dozorovali postup žalovaného, konstatovali způsob, jakým proběhne závěrečná kontrola. V případě, že žalovaný dodával výrobek, který dosud nebyl dodáván žalobci, jako např. klimatizátor, tak musel žalovaný zpracovat i technické podmínky k tomuto produktu; proto Úřad v rámci procesu státního ověřování jakosti řešil i to, jak ten dokument má vypadat. Právní hodnocení 45. Žalobce zahájil řízení žalobou o zaplacení smluvní pokuty pro prodlení žalovaného s dodáním předmětu koupě. Po právní stránce soud konstatuje, že základním smluvním dokumentem upravujícím práva a povinnosti smluvních stran je kupní smlouva č. [hodnota] ze dne 17. 12. 2019, kterou po právní stránce hodnotí jako platně uzavřenou kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a v rámci které byla rovněž platně sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s dodáním předmětu koupě žalobci ve smyslu ustanovení § 2048 a násl. o.z. Základní otázkou, kterou zde soud řešil, byla otázka, zda se žalovaný dostal do prodlení s dodáním předmětu koupě či nikoli, resp. zda je povinen žalobci hradit vyčíslenou smluvní pokutu.

46. Soud konstatuje, že žalobu neshledal důvodnou. Podle věty druhé § 1968 o.z. dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Toto kogentní ustanovení vylučuje, aby mohl být dlužník postihován sankčním režimem ve prospěch věřitele v případech, kdy by sám věřitel byl toho příčinou. Zákonnou formulaci, že „dlužník není za prodlení odpovědný“ soud v tomto kontextu chápe tak, že po tuto dobu účinky prodlení nenastávají. Podle § 1975 o.z. věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Nepřijetí řádně poskytnutého plnění ve smyslu citovaného ustanovení se váže k okamžiku, kdy je plnění provedeno a jako hotové nabídnuto věřiteli, součinnost (její ne/poskytnutí) se primárně váže k fázi provádění plnění, tj. jde tedy o součinnost nutnou již v průběhu realizace plnění k tomu, aby vůbec mohlo být konečné dohotovené plnění věřiteli řádně nabídnuto. (srov. rovněž odbornou literaturu k tomuto ustanovení, např. Hulmák a kol.: Občanský zákoník, [právnická osoba].Beck, komentář k § 1968 a násl., komentář § 1975 a násl.).

47. V souzené věci bylo prokázáno, že žalovaný byl povinen předmět plnění dodat žalobci dne do 15. 10. 2020 v místě plnění: Vojenské zařízení [adresa] u Olomouce, a to až po provedení státního ověřování jakosti dle zákona č. 309/2000 Sb. Úřadem pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti (dále jen „Úřad“) spolu s Osvědčením o jakosti a kompletnosti v případě výroby v ČR. Rovněž bylo prokázáno, že o toto státní ověřování jakosti byl dle smlouvy povinen požádat žalobce, žalovaný byl povinen k tomuto poskytnout součinnost. Státní ověřování jakosti provádí Úřad, který sám tuto činnost organizuje, komunikuje s dodavatelem, informuje ho o průběhu, fakticky dozoruje činnosti dodavatele v průběhu výroby, aby výrobek odpovídal požadavkům žalobce, rovněž stanoví požadavky na technickou dokumentaci, pokud je nezbytné, aby ji dodavatel v daném případě zpracoval. Uvedené odpovídá zákonu č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu. Nicméně základním předpokladem pro to, aby vůbec začal tento Úřad konat ve vztahu k dodavateli, je, aby žalobce splnil svou povinnost kontaktovat tento Úřad s dostatečným časovým předstihem a informovat ho, že takovou činnost žalobce ve vztahu ke konkrétnímu výrobku a dodavateli vyžaduje. Bylo prokázáno, že standardně žalobce zasílá smlouvu, z níž vyplývá tento požadavek, ihned po podpisu příslušné smlouvy smluvními stranami, jinak max. do 40 dnů před zahájením výroby. V souzené věci tato skutečnost nebyla ani tvrzena, rovněž nevyplynula z obsahu spisu. Naopak bylo prokázáno, že žalobce tuto svou informační povinnost splnil až poté, co uplynul termín k dodání předmětu koupě dle smlouvy, dne 1. 12. 2020, a to poté, co se žalovaný pokusil v listopadu 2020 plynové mobilní stanice žalobci předat. Kromě toho, že žalobce zahájil tento proces opožděně, zabránil tímto de facto spolupráci tohoto Úřadu s žalovaným i výkonu dozorovací činnosti tohoto Úřadu v průběhu výroby plynových stanic žalovaným. Z tohoto pohledu soud hodnotí povinnost žalovaného jako dodavatele informovat o připravenosti zboží ke konečné kontrole až jako povinnost druhotnou, de facto navazující na splnění primární informační povinnosti žalobce ve vztahu k Úřadu. Splnil-li by žalobce svou primární povinnost, pak by již dle názoru soudu Úřad a žalovaný byli vzájemně v kontaktu a koordinovali své kroky tak, aby bylo bezvadné plnění žalobci předáno spolu s požadovaným osvědčením vystaveným Úřadem; k událostem, které se odehrály mezi stranami v době od 11/2020 resp. od 12/2020 do 4/2021 (viz. shora), by tak dle názoru soudu nedošlo. Žalobce si zanedbání této své povinnosti byl nejpozději v listopadu 2020 vědom, což soud dovozuje z toho, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný následně v listopadu 2020 řešili, jak bude proces probíhat dále. Proběhl telefonický hovor mezi žalobcem (s neztotožněnou osobou ženského pohlaví) a svědkyní [tituly před jménem] [jméno FO], svědkem [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatelem žalovaného panem [jméno FO]; hovor vedla svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] za žalovaného, jeho obsahem bylo sdělení, že to žalobce si nepožádal o státní ověřování jakosti, takže je to jeho problém, že to žalovaný nemá řešit. Námitka žalobce, že kontrola měla proběhnout ze strany Úřadu až k hotovému výrobku, nikoli v průběhu výroby, neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci.

48. Soud tak uzavírá, že má zato, že žalobce neposkytl žalovanému součinnost pro to, aby žalovaný mohl řádně splnit svou povinnost dle smlouvy a tato okolnost vylučuje odpovědnost žalovaného za prodlení ve smyslu shora citovaných ustanovení o.z. Veden těmito závěry soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. I tohoto rozsudku. Žalobci tak nepřiznal požadovanou smluvní pokutu ani příslušenství v podobě běžícího úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť není-li dán nárok na jistotu, není dán ani nárok na příslušenství, které osud jistiny sdílí.

49. Nad rámec soud pouze na okraj dodává, že i v případě jiného závěru (tj. pokud by soud vzal za prokázané prodlení žalovaného s dodáním předmětu koupě, za které by byl odpovědný) má zato, že by nebylo možno žalobě vyhovět, kdy žalovaný v rámci své obrany namítal rovněž nepřiměřenost smluvní pokuty, navrhoval její moderaci, rovněž namítal její uplatnění v rozporu s dobrými mravy a se zásadou poctivého obchodního styku. Na tomto místě soud odkazuje na závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne 11. 1. 2023, z něhož vyplývá, mimojiné, že „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“ V souzené věci bylo prokázáno, že celý případ plnění dle shora identifikované kupní smlouvy nepochybně zasáhla situace vyvolaná pandemií onemocnění COVID19 a jí vyvolanými omezujícími opatřeními ve společnosti, počínaje jarem 2020, kdy tato rovněž negativně zasáhla provoz žalovaného a jeho dodavatelů, způsobila rovněž pozdní dodání komponentů nezbytných k výrobě plynových mobilních stanic pro žalobce. Rovněž by bylo nutno v tomto směru přihlédnout ke všem okolnostem, které byly prokázány, o průběhu plnění smlouvy (neinformování Úřadu žalobcem o nutnosti provést státní ověřování jakosti, proces předávacího pokusu plnění v listopadu 2020 a následná i předchozí komunikace žalobce s žalovaným), i k okolnosti, že žalobci žádná škoda v souvislosti s dodání mobilních plynových stanic v dubnu 2021 nevznikla (resp. žalobce ji ani netvrdil a z obsahu spisu nevyplynula, kdy tato povinnost tvrzení a důkazní by ve světle citovaného rozhodnutí tížila žalobce).

50. Nákladový výrok ad. II tohoto rozhodnutí je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., § 142a o.s.ř., kdy žalovaný byl ve věci zcela procesně úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení, kdy byl v řízení zastoupen advokátem.

51. Zástupce žalovaného učinil v řízení ve věci samé celkem [hodnota] úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášení č. 177/1996 Sb., to: převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření ze dne 23. 2. 2022, ze dne 19. 7. 2022, ze dne 16. 9. 2022, účast u ústního jednání dne 4. 10. 2022, vyjádření ze dne 2. 12. 2022, ze dne 29. 11. 2022, ze dne 23. 12. 2022, účast u jednání dne 4. 5. 2023, dne 15. 6. 2023 (přesáhlo 2 hodiny), dne 7. 9. 2023. Jako samostatný úkon právní služby soud z hlediska odměny nepovažoval žalovaným účtované podání ze dne 31. 10. 2022 obsahující reakci na poučení soudu dle § 118a o.s.ř., kdy obsah tohoto podání mohlo být realizováno ústně do protokolu u jednání, u kterého bylo poučení poskytnuti a u kterého byl zástupce žalovaného přítomen, stejně tak soud z hlediska odměny nepovažoval z hlediska odměny jako samostatný úkon právní služby žalovaným účtované podání ze dne 18. 1. 2023, které bylo pouze vyjádřením k dalšímu procesnímu postupu. Za úkony dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 14 860 Kč (§ 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 178 320 Kč (12 x 14 860 Kč). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem částka ve výši 3 600 Kč (12 x 300 Kč).

52. Dále soud přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta ke 4 ústním jednáním a zpět, tj. z [adresa] a zpět ve výši 800 Kč (v rozsahu 8 x započatá půlhodina á 100 Kč, tj. ve vztahu ke každému z jednání 200 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

53. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 182 720 Kč bylo nutno navýšit o DPH, jehož je zástupce žalovaného plátcem dle doloženého osvědčení o registraci jako plátce DPH, tj. o částku ve výši 38 371,20 Kč.

54. Žalovanému dále náleží cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění novely – vyhlášky č. 116/2022 Sb. za cestu k ústnímu jednání dne 4. 10. 2022 z [adresa] a zpět motorovým vozidlem RZ 4 T 90909. V souvislosti s tímto jednáním soud vyšel při výpočtu z počtu ujetých kilometrů 58 km, při spotřebě 9 l/100 km, ceně motorové nafty – 47,10 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,70 Kč/km, což činí částku 518,46 Kč.

55. Žalovanému dále náleží cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb. za cestu k ústnímu jednání dne 4. 5. 2023 z [adresa] a zpět motorovým vozidlem RZ 4 T 90909. V souvislosti s tímto jednáním soud vyšel při výpočtu z počtu ujetých kilometrů 58 km, při spotřebě 9 l/100 km, ceně motorové nafty – 44,10 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč/km, což činí částku 531,80 Kč. Stejná částka na základě stejných údajů a ustanovení náleží žalovanému za cestu k ústnímu jednání a zpět dne 15. 6. 2023.

56. Žalovanému dále náleží cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 467/2022 Sb. za cestu k ústnímu jednání dne 7. 9. 2023 z [adresa] a zpět motorovým vozidlem RZ 4 T 90909. V souvislosti s tímto jednáním soud vyšel při výpočtu z počtu ujetých kilometrů 58 km, při spotřebě 9 l/100 km, ceně motorové nafty – 34,40 Kč/l a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč/km, což činí částku 481,17 Kč. [právnická osoba] tak soud celkem žalovanému - v souladu s jeho vyúčtováním - přiznal částku 2 063,23 Kč.

57. Celkem tak soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení (po zaokrouhlení) ve výši 223 154,40 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozsudku.

58. Výrok III. tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal České republice právo na náhradu nákladů tohoto řízení, je pak odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy u žalobce, který byl ve věci procesně neúspěšný, nebyly shledány podmínky pro (osobní) osvobození od soudních poplatků. Okolnost, že žalovaný je osvobozen ze zákona od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na tento výrok nemá vliv. Soud zavázal žalobce zaplatit České republice částku odpovídající nákladům státu. Konkrétně se jedná o částku svědečného, jehož konkrétní výše není k datu rozhodnutí soudu známa. Proto soud rozhodl pouze o základu – tj. o povinnosti žalobce tyto náklady státu zaplatit s tím, že konkrétní částka bude stanovena v samostatném (navazujícím) usnesení. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v [adresa] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto navazujícího usnesení (což odpovídá ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem).

59. Ve výroku ad. II a III tohoto rozhodnutí přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit vždy ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když se jedná o základní lhůtu k plnění a ke stanovení jiné lhůty soud podmínky neshledal (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem); náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného, v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

60. Žalobce je ze zákona osvobozen od placení soudního poplatku. S ohledem na výsledek řízení (neúspěch žalobce) nebyly dány podmínky pro přenos poplatkové povinnosti na žalovaného ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Poučení