31 C 457/2023 - 330

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Skálovou ve věci žalobce : Josef Marian Bartoň-Dobenín, narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované : Česká republika – [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobcem tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“): 1) [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], se sídlem [Adresa žalované] (dále jen „[Jméno žalované]"), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: [Anonymizováno]. [Anonymizováno] a parc. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem [Anonymizováno] [adresa]. 2) [jméno FO]-[Anonymizováno], narozen [rodné přijmení] [Datum narození žalobce] „oprávněná osoba"). 3) Oprávněná osoba má na základě rozhodnutí [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodnutí [Anonymizováno] v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodnutí [Anonymizováno] v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a rozhodnutí [Anonymizováno] v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky mu v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané. II. [Jméno žalované] k uspokojení nároku oprávněné osoby na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí do vlastnictví oprávněné osoby tyto pozemky : [Anonymizováno] oba v k. ú. [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], v evidenci katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] a oprávněná osoba tyto pozemky včetně jejich součástí přijímá do svého vlastnictví.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu znalečné ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka], k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, uvedených ve výroku tohoto rozsudku s tím, že je osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, řádně a včas uplatnil restituční nárok za odnětí a nevydání pozemků. Žalobce tvrdil, že dle ust. § 11 ve spojení s ust. § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě má oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobci bylo rozhodnutími uvedenými ve výroku II. tohoto rozsudku určeno, že sice není vlastníkem pozemků, avšak se stal osobou oprávněnou, jež má nárok na vydání tzv. náhradních pozemků vůči žalované, která má v tomto vztahu postavení dlužníka a nemůže se její zákonné povinnosti zbavit. Žalobce přístup žalované k nabízení pozemků, které mají svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům nevydaným, označil za liknavý a svévolný, když v součtu všech pozemků nabízených ve veřejné nabídce na území hl. m. Prahy nemůže být ani zdaleka uspokojen nárok jednoho prvorestituenta. Liknavost a svévole žalované spočívá v tom, že i přes aktivní žádost žalobce o přecenění restitučního nároku a snahu o účast ve veřejných nabídkách – mu žalovaná ztěžuje bez ospravedlnitelného důvodu uspokojení jeho restitučního nároku nesprávným oceněním, což vede k mnohaletému prodlení na straně žalované, pročež nelze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, i když byl v minulosti již restituční nárok žalobce částečně uspokojen. Žalovaná evidovala a eviduje restituční nárok žalobce vyplývající z rozhodnutí PÚ v nesprávné výši, neboť nezohlednila fakt, že veškeré pozemky odňaté rodině žalobce a žalobci rozhodnutími PÚ nevydané, byly odňaty pro potřeby výstavby vodní nádrže [adresa] a mají tak charakter pozemků stavebních. Odňaté pozemky proto měly být správně oceněny jako stavební, což žalobce v řízení prokázal, když žalovaná tuto skutečnost nezohlednila a žalobci nevydané pozemky ocenila nesprávně jako pozemky zemědělské, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Žalovaná tak vůči žalobci postupuje svévolně a liknavě, kdy nesprávným oceněním restitučních nároků ztěžuje žalobci jejich uspokojení prostřednictvím veřejných nabídek. I přesto se žalobce veřejných nabídek žalované účastnil, avšak bezúspěšně. Žalovaná jej totiž z veřejných nabídek vyřazovala s odůvodněním, že jeho restituční nároky nemá za prokázané, přestože ji žalobce vyzval k přecenění restitučního nároku. Žalovaná žalobci sdělila, že jeho restituční nároky považuje za vypořádané a jeho žádosti o přecenění nevyhověla.

2. Žalobce dále tvrdil, že výše jeho nevypořádaného restitučního nároku z Rozhodnutí PÚ činí po odečtení částečného plnění částku je ve výši [částka]. Pokud jde o restituční nárok žalobce z [Anonymizováno][tituly před jménem] [jméno FO], žalobce tvrdil, že nedošlo k jeho zániku postoupením jeho části na třetí osobu dle postupní smlouvy ze dne [datum]. Právo na přecenění restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, proto promlčení nepodléhá (k tomu srov. NS [spisová značka], NS [spisová značka], NS [spisová značka]) a v případě přijetí částečného plnění na restituční nároky vyplývající z ostatních Rozhodnutí PÚ, tyto nezanikly. Ocenila-li žalovaná nebo její právní předchůdce restituční nárok žalobce v rozporu s její zákonnou povinností nižší částkou, oprávněným osobám přesto ze zákona plynul nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc). Není rozhodné, v jaké výši jej žalovaná ke dni žádosti o poskytnutí finanční náhrady evidovala a jakou finanční náhradu oprávněným osobám poskytla. Částečným plněním dluh (obecně) nezaniká a není žádný důvod, aby zanikl restituční nárok žalobce. Obdobně je bez relevance dohoda mezi oprávněnou a povinnou osobou, která by vedla pouze ke zkrácení práv restituenta (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Bylo by nemravné, aby stát, který v rozporu se svou zákonnou povinností poskytl restituentům finanční náhradu v nesprávné výši, těžil z toho, že restituenti tuto náhradu přijali (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2763/23). Přijetím náhrady ve výši odpovídající nesprávně oceněným restitučním nárokům nedošlo k jejich zániku, proto je žalobce držitelem nevypořádaného restitučního nároku z [Anonymizováno] v celkové výši [částka].

3. Pokud se týká převoditelnosti a ocenění náhradních pozemků žalobce tvrdil, že pozemky parc. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], jsou vhodné k vydání. Jedná se o pozemky evidované v katastru nemovitostí s druhem orná půda, tvořící součást zemědělského půdního fondu, pozemky jsou zemědělsky využívány. Pozemky nejsou dotčeny žádnou zákonnou překážkou převoditelnosti, ať již ve smyslu ustanovení § 11 zákona o půdě či ustanovení § 6 zákona o SPÚ. Cena náhradních pozemků byla určena a v řízení prokázána znaleckým posudkem č. [hodnota]-[č. účtu] ze dne [datum] vypracovaným soudní znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO]. Celková cena předmětných náhradních pozemků činí dle znaleckého posudku částku ve výši [částka], z toho pozemek [Anonymizováno] byl oceněn na částku [částka] a pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl oceněn na částku [částka], která nepřevyšuje nevypořádaný restituční nárok žalobce.

4. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout v celém rozsahu. Důvodem zamítnutí žaloby, dle názoru žalované, bylo zejména překročení žalovanou evidovaného restitučního nároku žalobce, nevhodnost převodu náhradních pozemků a promlčení nároku žalobce na přecenění jeho celkového restitučního nároku. Žalovaná namítala, že odňaté pozemky žalobci byly nesprávně oceněny jako pozemky stavební, proto výše jeho restitučního nároku a restituční nárok by neměl činit [Anonymizováno] [Anonymizováno] avšak pouze žalovanou stanovených a evidovaných [částka]. Důvodem přesvědčení žalobce má být skutečnost, že se odňaté pozemky nachází pod Vodní nádrží [adresa]. Žalovaná namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že jeho restituční nárok plynoucí z Rozhodnutí PÚ byl ze strany žalované ve své majoritě vypořádán, a to prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka] a převodem pozemků z veřejné nabídky ve prospěch žalobce. Zbývající část restitučního nároku žalobce, prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka], postoupil žalobce na třetí osoby, a to konkrétně v případě [Anonymizováno], kdy dne [datum] postoupil zbývající část nároku ve výši [částka] na [právnická osoba]. Ve zbývajícím rozsahu byly nároky žalobce plynoucí z Rozhodnutí PÚ uspokojeny prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka]. Žalobce proto od roku 2005 nedisponuje z titulu Rozhodnutí PÚ žádným restitučním nárokem, neboť tento byl uspokojen vypořádáním a cesí zbývající části nároku žalobcem na třetí osobu, a to již před téměř 19 lety, kdy zanikl. Ze žalobcem učiněné cese restitučního nároku se nepodává, že by postupoval nabyvateli nároku pouze jeho část, naopak jde jednoznačně o cesi celého zbývajícího nároku žalobce z [Anonymizováno] Nelze proto jednání žalované kvalifikovat jako liknavé či svévolné. O absenci aktivity žalobce svědčí jeho žalobní tvrzení o marných účastí ve veřejných nabídkách, a to až v roce 2023, když až v tomto roce prvně kontaktoval žalovanou s domněnkou toho, že jeho restituční nárok by snad neměl být správně oceněn. Žalovaná s ohledem na uvedené namítala, že z těchto důvodů nelze tvrdit, že žalovaná přistupovala k řešení restitučního nároku žalobce liknavě či svévolně, neboť není dána ani dlouhodobá leč marná snaha žalobce o uspokojení jeho restitučních nároků. Při nenaplnění těchto předpokladů, není žalobce oprávněn domáhat se u soudu nahrazení projevu vůle žalované při převodu náhradních pozemků, neboť tento postup je dle konstantní judikatury vyšších soudů postupem ryze výjimečným, k němuž lze přistoupit pouze za situace, že na straně žalované je dána liknavost a svévole a současně se oprávněná osoba dlouhodobě, avšak marně, snaží svůj restituční nárok uspokojit. Žalobcem tvrzené nesprávné ocenění jeho restitučního nároku tak je v příčinné souvislosti s liknavostí žalobce, když se o svůj nárok po provedení cese, jeho zůstatku více nezajímal a přecenění nároku začal řešit až de facto po 19 letech od postoupení nároku, resp. po 24 letech ode dne uzavření Smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka].

5. Žalovaná dále tvrdila, že pro přecenění nevydaných pozemků žalobci není dán žádný důvod, když k odnětí pozemků nedošlo pro účely výstavby, ale pozemky přešly do vlastnictví státu na základě výměru Zemského národního výboru v Praze ze dne [datum], [Anonymizováno], vydaného na základě zákona [Anonymizováno] Sb., tedy při tzv. revizi pozemkové reformy. Ve všeobecném smyslu představuje pozemková reforma snahu o novou, sociálně spravedlivější úpravu pozemkového vlastnictví. Zákonem č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, pak došlo jen k revizi úpravy pozemkového vlastnictví provedené podle zákona ze dne [datum], č. [hodnota] Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (v dalším "zákon záborový"), a podle předpisů jej provádějících (první pozemková reforma). Z důvodu odnětí dotčených pozemků žalobce tedy nelze jakkoli dovozovat, že by tyto pozemky byly žalobci odňaty pro stavební účely či snad dokonce konkrétně pro výstavbu vodní nádrže. Z tohoto důvodu žalovaná odmítla tvrzení žalobce, že odňaté pozemky je třeba ocenit jako stavební s ohledem na to, že se pozemky nachází pod vodní nádrží [adresa], když sama skutečnost, že odňaté pozemky jsou součástí vodní nádrže, z nich nečiní pozemky stavební, resp. pozemky zastavěné. Dle názoru žalované je nezbytné zohlednit, že vodní dílo, které je ve smyslu ust. § 55 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VodZ“) stavbou dle VodZ, obdobně jako mohou být jiná díla stavbami podle jiných právních předpisů z oboru veřejného práva. Stavba ve veřejnoprávním pojetí však představuje pojem, který není totožný s pojmem stavby ve smyslu soukromého práva. Aby určitá stavba byla stavbou ve smyslu občanskoprávním a nebyla pouhou součástí pozemku, na němž byla vystavěna, musí být způsobilá samostatným předmětem občanskoprávních vztahů – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ve smyslu výše uvedeného potom žalovaná poukázala i na prováděcí vyhlášku k [Anonymizováno]., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, která dle ust. § 1 „stanoví podrobnější vymezení vodních děl spojených se zemí pevným základem, evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, kterými jsou přehrady, hráze, jezy, stavby k plavebním účelům zřízené v korytech vodních toků nebo na jejich březích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališť.“ Dle ust. § 2 písm. a) citované vyhlášky je pak v katastru nemovitostí evidována „přehrada jako stavba přehrazující vodní tok nebo údolí, tvořená přehradní hrází, včetně funkčních zařízení, která slouží k trvalému vzdouvání a akumulaci povrchových vod ve vodní nádrži za účelem řízení odtoku povrchových vod“. Žalovaná k pozemkům pod vodní plochou vodního díla, jakožto k pozemkům nezastavěným, odkázala na soudní judikaturu Nejvyššího soudu, rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde NS judikoval, že „Stavební předpisy chápou pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost, popřípadě soubor činností, směřujících k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo samotné). Naopak pro účely občanského práva je pojem „stavba“ nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v Právních rozhledech, 1997, č. [hodnota]) , rozhodnutí NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde NS ČR judikoval, že „Při posuzování konkrétních nemovitostí z hlediska, zda určitá nemovitost je pozemkem či stavbou a jaké je povahy (věc samostatná, příslušenství či součást věci), se tedy ve sporných případech nelze obejít bez použití dalších předpisů, které mají do určité míry i občanskoprávní povahu. Takovým předpisem ve vztahu k uvedeným nemovitostem je nepochybně i katastrální zákon (zákon č. 344/1992 Sb.), který úzce souvisí se zákonem č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a na něj navazuje. Podle § 2 odst. 3 katastrálního zákona ve znění zákona č. 89/1996 Sb. se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Podle charakteristiky druhu pozemků pro účely katastru nemovitostí (příloha k vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí katastrální zákon) je „vodní plocha“ (bod 1, kód 11 přílohy) charakterizována jako pozemek, na němž je rybník, vodní tok, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina. Podle způsobu využití pozemku (bod 2, kód 6 přílohy) je rybník (jako druh pozemku) charakterizován jako umělá vodní nádrž určená především k chovu ryb s možností úplného a pravidelného vypouštění. [adresa] ve smyslu těchto předpisů je vodní plochou a tedy pozemkem, nikoli stavbou.“ Uvedené závěry Nejvyššího soudu dle názoru žalované platí shodně i pro přehradu. Žalovaná uvedla, že dle evidence dotčených pozemků v rámci katastru nemovitostí jsou tyto pozemky pod přehradou [adresa] evidovány jako zemědělské – druh vodní plocha, způsob využití vodní nádrž umělá. Není tedy možné tyto pozemky v kontextu shora uvedeného považovat za stavební, resp. zastavěné. Znalecký posudek vypracovaný soudní znalkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] je proto nesprávný, účelový, stranící žalobci, vadný věcně i formálně, opírající se o nesprávné odborné závěry společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], zpracované [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná namítala podjatost znalkyně, která v minulosti úzce spolupracovala se žalovanou na základě rámcových smluv na zpracování znaleckých posudků, když žalovaná závěrem řízení / po poučení soudem dle ust § 119a odst. 1, 2 o.s.ř. / navrhovala zpracování revizního znaleckého posudku.

6. K převoditelnosti náhradních pozemků žalovaná tvrdila, že tyto nejsou vhodné k převodu na žalobce. K pozemku [Anonymizováno]. [adresa], žalovaná uvedla, že se jedná o pozemek, který dle územního plánu [Anonymizováno] tvoří územní rezervu OB – čistě obytné s využitím plochy bydlení a výstavbu bytových a nebytových domů, poukázala na jeho nemožnost zemědělského obhospodařování a veřejný zájem na jeho zachování ve vlastnictví státu, a to právě z důvodu jeho zařazení do ploch územní rezervy. Tvrdila, že na pozemku je umístěna komunikace a odstavná plocha pro vozidla, pozemek je zastavěn, zemědělsky na něm nelze hospodařit. Ocenění pozemku dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[č. účtu] ze dne [datum] je neakceptovatelné. Pozemek je platným územním plánem z části zařazen do plochy čistě obytné (OB) a z části do plochy orné půdy (závazný návrh, OP) / čistě obytné (územní rezerva, OB). Žalovaná namítala, že znalkyně ve znaleckém posudku k ocenění pozemků uvedla a pro výpočet ceny pozemku použila výměru [Anonymizováno] v případě části pozemku zařazené do plochy OB. Pro zbývající část pozemku zařazenou do plochy OP/OB použila výměru [Anonymizováno]. Ve znaleckém posudku k ocenění pozemků však není doloženo planimetrické měření použitých výměr, a proto jako takový je částečně nepřezkoumatelný. Znalkyně tak bez výše zmíněného planimetrického měření části pozemku zařazenou do plochy OB ocenila dle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků (dále jen „vyhláška“) jako pozemek určený pro stavbu jednotkovou cenou [částka]/m2 ([částka] za tuto část pozemku). Zbývající část pozemku, zařazenou územním plánem do plochy OP/OB znalkyně ocenila dle ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky na základě [Anonymizováno] jednotkovou cenou [částka]/m2 , tj. [částka] za tuto část pozemku. V souvislosti s výše uvedeným žalovaná uvedla, že předmětný pozemek byl již dříve oceněn znaleckým posudkem č. [hodnota] ze dne [datum], který vypracoval znalec [tituly před jménem] [jméno FO], kdy i tento soudní znalec v rámci hodnocení předmětného pozemku postupoval shodně. Rozdíl mezi uvedenými znaleckými posudky je ve stanovení výměry pozemku, a to právě s ohledem na absenci planimetrického měření soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], v rámci něhož bylo provedeno planimetrické měření části pozemku, byla stanovena výměra předmětného pozemku u části pozemku zařazené územním plánem do plochy OB uvedena výměra [Anonymizováno] a u části pozemku zařazené územním plánem do plochy [Anonymizováno]. Žalovaná s ohledem na rozdílnost znaleckých posudků v závěru řízení / po poučení dle ust. § 119a odst. 1 a 2 o.s.ř. / navrhovala zpracování revizního znaleckého posudku, případně stanovení ocenění tohoto pozemku dle znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Žalovaná namítala, že ani pozemek parc. č[Anonymizováno] [adresa] není vhodný k převodu na žalobce. Tvrdila, že se jedná o pozemek, který rovněž dle územního plánu hl. m. Prahy tvoří územní rezervu OB – čistě obytné s využitím plochy bydlení a výstavbu bytových a nebytových domů, jeho zemědělské obhospodařování není možné a i u tohoto pozemku převládá veřejný zájem na jeho zachování ve vlastnictví státu, a to právě z důvodu jeho zařazení do ploch územní rezervy.

8. Účastníci řízení učinili nesporným, že žalobce je dle ust. § 4 zákona o půdě osobou oprávněnou k uplatnění restitučních nároků.

9. Sporným mezi účastníky řízení zůstala výše celkového restitučního nároku žalobce, aktivní legitimace žalobce v projednávané věci vzhledem k názoru žalované, že již došlo k uspokojení restitučního nároku v plném rozsahu, ocenění odňatých pozemků, převoditelnost a ocenění pozemků náhradních.

10. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci : Žalobce je oprávněnou osobou a držitelem nevypořádaného restitučního nároku vyplývajícího rozhodnutích pozemkového úřadu : - Rozhodnutí [adresa] [datum], - Rozhodnutí [adresa], - Rozhodnutí [adresa], - Rozhodnutí [adresa] [datum], - Rozhodnutí [adresa] [datum]. Z těchto rozhodnutí soud zjistil, že žalobce sice není vlastníkem odňatých pozemků uvedených a specifikovaných v rozhodnutích PÚ, pozemky se nevydávají ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neboť byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny vodním dílem [adresa], avšak oprávněné osobě [adresa] přísluší nárok na náhradní pozemek nebo na náhradu /prokázáno cit. rozhodnutími PÚ /.

11. Z přehledu nároků oprávněné osoby ke dni [datum] bylo zjištěno, že žalovaná evidovala restituční nárok žalobce pouze ve výši [částka] / prokázáno cit. přehledem nároků žalované /.

12. Z přehledu účasti žalobce ve veřejných nabídkách vyhlášených žalovanou soud zjistil, že žalobce se aktivně domáhal uspokojení svého nevypořádaného restitučního nároku prostřednictvím účasti ve veřejných nabídkách žalované, v minulosti se účastnil veřejných nabídek žalované v letech [Anonymizováno] a dále v letech [Anonymizováno] a v roce [Anonymizováno] a podařilo se mu účastí ve veřejných nabídkách částečně uspokojit jeho restituční nárok /prokázáno přehledem účasti žalobce ve veřejných nabídkách vyhlášených žalovanou, l. č. 27/.

13. Žalobce dne [datum] vyzval žalovanou, opakovaně dne [datum], k řádnému ocenění jeho restitučního nároku, tento zaevidoval ve správné výši, a to s odkazem na konkrétní územně plánovací a stavebně-technickou dokumentaci platnou k datu přechodu vlastnického práva k pozemkům odňatým žalobci na stát. Žalobce se opakovaně přihlašoval do veřejných nabídek vyhlášených žalovanou o náhradní pozemky, aby uspokojil jeho celý přeceněný restituční nárok ve výši [částka], když žalovaná jeho přihlášky zneplatnila a vyřadila z důvodu nedostatečné výše nároku, který stále evidovala pouze do výše [částka] a přecenění restitučního nároku žalobce odmítla s tím, že restituční nárok žalobce byl již žalovanou uspokojen v plné výši, přecenění jeho výše žalovaná odmítla s tím, že restituční nároky žalobce jsou již vypořádané, žádosti žalobce jsou neplatné a vyřazeny z evidence, po zjištění tohoto stanoviska žalované (ze dne [datum] ) se žalobce dalších veřejných nabídek vyhlášených žalovanou již neúčastnil / prokázáno přihláškou žalobce ze dne [datum] do veřejné nabídky žalované vyhlášené dne [datum] (4x), sdělením žalované ze dne [datum] o vyřazení přihlášky žalobce z veřejné nabídky, sdělením žalované ze dne [datum] o neuzavření smlouvy o převodu pozemku z veřejné nabídky, sdělením žalované ze dne [datum] o vyřazení přihlášky žalobce z veřejné nabídky, sdělením žalované ze dne [datum] o vyřazení přihlášky žalobce z veřejné nabídky, výzvou žalobce k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne [datum], opětovnou výzvou žalobce k řádnému ocenění restitučního nároku ze dne [datum], přihláškou žalobce ze dne [datum] do veřejné nabídky žalované vyhlášené dne [datum] (4x, sdělením žalované ze dne [datum] o zamítnutí žádosti žalobce, sdělení žalované ze dne [datum] o neuzavření smlouvy o převodu pozemku z veřejné nabídky, sdělením žalované ze dne [datum] o vyřazení přihlášky žalobce z veřejné nabídky, sdělením žalované ze dne [datum] o vyřazení přihlášky žalobce z veřejné nabídky, stanovisko žalované k výzvě k řádnému ocenění restitučního nároku žalobce ze dne [datum] k výzvě žalobce k řádnému ocenění restitučního nároku, žádostmi oprávněné osoby o převod zemědělského pozemku, vyřazení žádostí žalobce žalovanou /.

14. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], č. [hodnota] – [Anonymizováno][Anonymizováno]– [č. účtu], vypracovaného soudní znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], z podání jejího přesvědčivého vysvětlení ke znaleckému posouzení, z dobových archivních listin vztahujících se k historii výstavby vodní nádrže [adresa], zejména pak ze zprávy Zemědělského národního výboru [adresa], zápisem sepsaným dne [datum] u Správy velkostatku [adresa] o převzetí části zemědělské a lesní od velkostatku [adresa] podle zákona č. 142/47 Sb. a odevzdání do vlastnictví přídělci Čsl. státu – podniku Státní lesy a statky vč. přílohy, z výměru Krajského národního výboru v [adresa], [Anonymizováno] dne [datum] a z územního rozhodnutí č. [hodnota] pro výstavbu vodního díla „[adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] [adresa], soud zjistil, že veškeré pozemky nevydané žalobci byly následně zastavěny přehradní nádrží [adresa], což vyplývá i z odůvodnění jednotlivých rozhodnutí PÚ. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] znalecký posudek vypracovala k ocenění pozemků nevydaných žalobci na základě rozhodnutí PÚ a dospěla k závěru, že cena odňatých nemovitostí činí [částka] s tím, že se jedná o pozemky, které jsou součástí hlavní jižní části vodního díla [adresa] a západní části Rovenské hráze ( [Anonymizováno]), přičemž ocenění bylo provedeno podle vyhlášky [právnická osoba] č. 316/1990 Sb., ustanovení § 14 odst. 1 s absencí aplikace srážek dle přílohy č. [hodnota], odst. I. Celkem tak byl restituční nárok žalobce oceněn na celkovou částku [částka] / prokázáno cit. listinami a vysvětlením znalkyně [tituly před jménem] L. [jméno FO] při jednání soudu, cit. znaleckým posudkem /.

15. Z odborného posudku společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], obsahujícího souhrn historických dokumentů a mapových zákresů vztahujících se k výstavbě vodní nádrže [adresa], který sloužil jako jeden z podkladů soudní znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] pro zpracování znaleckého posudku pro ocenění celkového restitučního nároku žalobce, soud rovněž zjistil, že pozemky nevydané žalobci byly odňaty za účelem zastavění. Jedná se o odborný posudek, který vychází z ověřených dokumentů vydaných státními či samosprávnými orgány v minulosti a které se vztahují k historii výstavby vodní nádrže [adresa] / prokázáno cit. odborným posudkem /.

16. Ze znaleckého posudku č. [hodnota]-[č. účtu] ze dne [datum], vypracovaného soudní znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], k ocenění náhradních pozemků, soud zjistil, že oceňované pozemky [Anonymizováno] o celkové výměře [Anonymizováno] leží v jižní okrajové části [adresa], v k . ú [adresa], resp. na jižním okraji hlavního města [adresa]. Jedná se o souvislý pás zemědělsky využívaných rovinatých až mírně svažitých pozemků se severní expozicí o celkové délce 600 m, který je asi v polovině vzdálenosti v západo- východním směru přerušen komunikací. Dle územního plánu hlavního města Prahy leží celý pozemek p. č. [Anonymizováno] jižní část pozemku p. č. [Anonymizováno] v zóně OB – A = čistě obytná zástavba a severní část pozemku p. č. [Anonymizováno] leží v kombinované zóně OP/OB -A= orná půda/ čistě obytná zástavba. Oceňované pozemky jsou v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném u [právnická osoba] pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], ve vlastnictví České republiky a ve správě žalované. Ocenění bylo znalkyní provedeno podle vyhlášky [právnická osoba] č. 316/1990 Sb., kdy podle § 14 odst. 1 citované vyhlášky cena za 1 m2 pozemku určeného pro stavbu v hlavním městě Praze činil [částka], cena pozemku p. č. [Anonymizováno]. ú. [adresa] tak byla stanovena ve výši [částka] a cena pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] ve výši [částka], v celkové výši [částka] / prokázáno cit. znaleckým posudkem, výpisem z katastru nemovitostí náhradních pozemků /.

17. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

18. V souzené věci provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ustanovení § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že jsou zcela věrohodné, navzájem si neodporují, doplňují se a jako celek přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Po zhodnocení všech provedených důkazů, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Nejprve soud konstatuje, že podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodů této odchylky.

20. Na zjištěné skutečnosti soud aplikoval zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Podle ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1 téhož zákona. Žalobce jako osoba oprávněná uplatnil v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 cit. zákona jeho nárok u žalované v letech 1992 a 1993. Pozemkový úřad vydal na základě toho shora uvedená rozhodnutí, v nichž konstatoval, že byl naplněn restituční titul ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. 1) zákona o půdě.

21. Ustanovení § 11 zákona o půdě upravuje případy, kdy pozemky nelze vydat, přičemž ve všech rozhodnutích pozemkového úřadu bylo shledáno, že odňaté pozemky nelze oprávněné osobě vydat, neboť jsou zastavěny vodním dílem [adresa], žalobce tak není jejich vlastníkem, ale přísluší mu náhrada za nevydané pozemky ve formě buď jiného pozemku, anebo náhrada finanční. Poskytnutí náhradních pozemků je upraveno v ust. § 11a zákona o půdě, v jehož odstavcích 1 a 2 je stanoveno, že oprávněným osobám, kterým nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v ust. § 6 odst. 1 a 2 zákona o půdě, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, anebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu. Ve smyslu odst. 4 pozemkový úřad zveřejní na své úřední desce oznámení o zahájení veřejné nabídky s uvedením údajů o pozemcích podle katastru nemovitostí a o jejich ceně. Osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový úřad o převod písemně do jednoho měsíce ode dne vyhlášení nabídky, jak je uvedeno v odstavci 5.

22. Jak bylo výše zmíněno, žalobce se domáhal jeho nároků ve formě náhradních pozemků, vedl se žalovanou korespondenci, snažil se domoci jeho práv, poukazoval na nesprávnost ocenění nevydaných pozemků a tedy výše jeho nároku. S ohledem na výše uvedené okolnosti má soud za to, že žalobce projevil dostatek aktivního jednání vůči žalované ohledně uspokojení jeho restitučního nároku a žádnou jinou možnost již neměl. Je otázkou, jakým způsobem by se žalobce mohl domoci uspokojení jeho restitučních nároků postupem formou veřejné nabídky, když žalovaná neuznala výši jeho nároků. Soud tedy má za to, že to byla žalovaná, kdo ztěžoval účast žalobce a uspokojení jeho restitučních nároků postupem podle zákona o půdě, tedy prostřednictvím veřejných nabídek pozemků. Za takové situace žalobce zcela oprávněně přistoupil k uplatnění práv prostřednictvím soudu, tento postup připouští rozhodovací praxe, když soud uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. V rozhodnutí z [datum] a sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud konstatoval, že uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu, je považováno za výjimečné, uplatnitelné v situaci, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž podkladě lze postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, a kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Nejvyšší soud tehdy vycházel ze situace, že o restitučním nároku bylo rozhodnuto pozemkovým úřadem v roce 2008, pozemkový úřad evidoval restituční nárok žalobkyně ve zcela nepřiměřeně nízké výši a neakceptoval podklady předložené žalobcem, například znalecký posudek ohledně charakteru pozemku. Lze konstatovat, že žalobce by se nemohl domoci jeho práv, tedy náhradních pozemků z veřejných nabídek v hodnotě odpovídající jeho nároku, aniž by se obrátil na soud, kdy vedle nepřiměřené délky řízení u pozemkového úřadu jako hlavní důvod vyvstává právě mnohonásobně nižší ocenění nároku žalobce ze strany žalované, které bylo změněno až znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2023. Soud ještě dodává, že tento názor je zcela v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, kdy soud připomíná například nález z [datum] sp. zn. III. ÚS 495/02 publikovaný pod č. 33/2004 ve Sbírce nálezů.

23. Na tomto místě je třeba ještě uvést, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem pozemkového úřadu, jak je uvedeno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z [datum] sp. zn. [spisová značka], a že náhrada by měla být poskytnuta v co možná nejkratší době, co nejširšímu okruhu oprávněných osob. Případné nesnáze při vyřizování restitučních nároků nesmí státní orgán přesouvat na oprávněné osoby. Stát je zodpovědný za průtahy a za neuspokojení každého jednotlivého restituenta. Za situace, kdy restituční nároky žalobce nebyly dosud uspokojeny, tedy ani po více než 25 letech, i když se žalobce aktivně zúčastňoval veřejných nabídek, je to žalovaná, která fakticky ztížila, ne-li zcela znemožnila, uspokojení jeho restitučního nároku.

24. Ohledně charakteru odňatých pozemků je třeba připustit, že nelze vycházet izolovaně pouze z platných či neplatných územních rozhodnutí a je nutno přihlédnout i k faktickému postupu tehdejšího státu a důvodům odnětí pozemků. Pokud se tak stalo za účelem plánované výstavby, která se následně realizovala, je nutné ocenit pozemky jako pozemky určené pro stavbu podle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb., a to bez ohledu na to, zda byly v době jejich odnětí dosud evidovány jako pozemky zemědělské. Je třeba zdůraznit, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán, a pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má právo na náhradu za zemědělský pozemek, jak je například uvedeno v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp, zn. 28 Cdo 101 /2003, anebo ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR obsaženého v těchto rozhodnutích má být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter, a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě vodního díla, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 vyhlášky 182/1988 Sb. K tomuto názoru dospěl Nejvyšší soud v řadě rozhodnutí, například v rozhodnutí z [datum] sp. zn. [spisová značka], z [datum] sp. zn. [spisová značka], anebo z [datum] sp. zn. [spisová značka].

25. Z provedeného dokazování vyplývá, že účastníci řízení učinili nesporným, že žalobce je osobou oprávněnou podle ustanovení § 4 zákona o půdě a vznikl mu nárok na vydání náhradních pozemků za pozemky v rámci restitučního nároku nevydaných dle zákona o půdě. Povinnou je pak podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o půdě žalovaná. Žalobce restituční nárok uplatnil zákonným postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o půdě. Z důvodu zastavěnosti předmětných pozemků, podléhajících restitučnímu nároku žalobce, žalovaná pozemky žalobci nevydala podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a rozhodla o nároku žalobce podle ustanovení § 11a zákona o půdě právo na vydání pozemků náhradních za pozemky nevydané. V souzené věci se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle k pozemkovým parcelám ve vlastnictví žalované, které sice žalovaná označila za pozemky nevhodné, avšak žalobce setrval na jeho návrhu na nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o převodu vlastnictví, neboť důvody tvrzené žalovanou nejsou v souladu se zákonem o půdě. Smyslem a účelem zákona o půdě ve vztahu k oprávněným osobám je zajistit co nejsnazší uspokojení nároku oprávněné osoby tam, kde odkazem na právní jistotu nebo veřejný zájem zákonodárce neumožnil jinak obecně preferovanou nápravu újmy uvedením v předešlý stav. [právnická osoba] (resp. nyní [Jméno žalované]) má zákonnou povinnost převádět oprávněným osobám náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 3169/07, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

26. Konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je zastáván názor, že se osoby, jimž podle zákona o půdě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, mohou domáhat, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních, jimi vybraných, pozemků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), pokud řečený veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků /např. takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojováni restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k chování, které by bylo možné označit za liknavé, či dokonce svévolné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I.ÚS 493/02, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 493/03). Tento názor není ve své podstatě dotčen ani ustanovením § 11a zákona o půdě, kterým je upravován proces převodu náhradních pozemků oprávněným osobám (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zp. [spisová značka], popřípadě nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 125/10), ani vstupem žalované do práv a povinností [právnická osoba] v souladu s ust. § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zp. [spisová značka]). Situaci, v níž oprávněná osoba , (její právní nástupce) v důsledku nedostatků v postupu žalované není s to dosáhnout uspokojení svého nároku na vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě, nepovažuje za diskriminační vůči jiným restituentům, jelikož je jím pouze dán průchod soukromoprávnímu principu, podle něhož práva náležejí bdělým (viz např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne [datum], sp. zp. [spisová značka]).

27. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka] bylo judikováno, že „… žalovaná znemožnila žalobkyni uspokojení jejího restitučního nároku zákonem předpokládaným způsobem, tj. v rámci veřejných nabídek, jichž se přesto žalobkyně opakovaně účastnila, přičemž v řízení bylo současně prokázáno, že svůj nárok aktivně uplatňovala i výzvami učiněnými mimo veřejné nabídky, vždy však byla neúspěšná. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se dlouhodobě nemůže domoci svých práv, nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, že přisvědčil i závěru soudu prvního stupně, že následkem přinejmenším liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobkyni spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), a žalobu o nahrazení projevu vůle žalované proto v jejím základu považoval za důvodnou….K otázce formulované dovolatelkou pod bodem ad 4): Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či svévolném) postupu Fondu (žalované) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz R 62/2010) nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požadují, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“, tedy pozemek, jenž by byl - nebýt liknavého postupu Fondu či žalované do veřejné nabídky takto zařaditelný (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka])… Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tedy ani oprávněná osoba, vůči níž [právnická osoba] (žalovaná) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (a ve správě [právnická osoba]). V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dále uzavřel, že je na soudu, aby v každé jednotlivé věci vždy s ohledem na její konkrétní okolnosti posoudil, zda pozemky vybrané oprávněnou osobou jako náhradní, jsou pro uspokojení jejího restitučního nároku vhodné, a to ke dni vyhlášení jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.)… “/ citace části rozhodnutí NS ČR /.

28. Soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu, dle které choval-li se žalovaný vůči nároku žalobce liknavě, může se žalobce domáhat vydání či převodu konkrétních náhradních pozemků, které si sám vybere, a to i když tyto pozemky neprošly veřejnou nabídkou žalované (k tomu viz rozsudek Velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Judikaturou byla rovněž vymezena kritéria, jež je nutné splnit pro úspěch žaloby v takovýchto případech: 1) žalobce musí být oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, 2) postup žalované ve vztahu k němu byl liknavý či svévolný, 3) cena náhradních pozemků nesmí významným způsobem překračovat aktuální hodnotu restitučního nároku žalobců a 4) náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce musí být způsobilé k vydání.

29. O tom, že žalobce je oprávněnou osobou podle ustanovení § 11 zákona o půdě nebylo mezi účastníky sporu. Jeho věcná aktivní legitimace je dána již samotnými rozhodnutími PÚ a žádostmi žalobce o zaevidování přeceněného nároku žalobce dle znaleckého posudku [tituly před jménem] L. [jméno FO], z nichž soud dovodil, že postup žalované založený na nesprávném ocenění restitučního nároku žalobce, na nějž ji žalobce opakovaně upozorňoval, lze označit přinejmenším za liknavý, a že tak žalovaná znemožnila žalobci uspokojení jeho restitučního nároku zákonem předpokládaným způsobem, tj. v rámci veřejných nabídek.

30. Sporná však byla výše nároku žalobce, když dle názoru žalované již byl celý restituční nárok žalobce uspokojen. Žalovaná při ocenění nevydaných pozemků vycházela z ceny pozemků jako zemědělské půdy a namítala, že nárok již byl v plném rozsahu uspokojen, nárok na přecenění je již promlčen. Nejvyšší soud však již ve své judikatuře dovodil, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku odňatého a v situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2763/23 pak Ústavní soud vysvětlil, že není vyloučeno formu náhrady kombinovat, že nelze činit rozdíly mezi oprávněnými osobami podle jimi zvolené formy náhrady, byl-li jejich nárok vadně oceněn, a dále vysvětlil, proč restituční nárok nezanikl, byť oprávněné osobě byla poskytnuta náhrada v nezákonné (neúplné) výši. Zdůraznil povinnost žalované evidovat restituční nároky ve správné výši, přičemž nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků představuje liknavý či svévolný postup ztěžující uspokojení restitučního nároku (k rovněž viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

17. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] bylo zjištěno, že odňaté pozemky, žalobci dle rozhodnutí PÚ nevydané z důvodu jejich zastavěnosti, byly v době odnětí určeny k zástavbě a měly celkovou hodnotu [částka] nikoli žalovanou evidovaných [částka], jak tvrdila žalovaná. Povahu nevydaných pozemků jakožto pozemků stavebních dle znaleckého posudku soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] žalovaná nijak relevantně nezpochybnila, proto soud v otázce výše nároku žalobce vyšel z jeho závěrů. Dovodil, že žalobce disponuje nárokem ve výši [částka]. Námitku promlčení vznesenou žalovanou hodnotil soud jako nedůvodnou. V usnesení NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud konstatoval, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, a to za účelem určení výše restitučního nároku odpovídající příslušným právním předpisům, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Nesprávným oceněním restitučního nároku (ocenění odňatých pozemků jako zemědělských, přestože byly v době odnětí určeny k výstavbě, a měly tudíž být oceněny jako pozemky stavební) se dle závěrů Nejvyššího soudu žalovaná ocitla v prodlení. Žalované tudíž nelze přisvědčit, ztotožňuje-li počátek promlčecí doby s okamžikem poskytnutého částečného plnění. Žalobce si restituční nárok nechal přecenit znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] a teprve tehdy se žalobce mohl dozvědět, že žalovaná posoudila jeho řádně uplatněný nárok nesprávně. Pokud tedy žalobu podal dne [datum], nebyl nárok žalobce promlčen. Požadované náhradní pozemky svojí polohou i výměrou jsou zemědělsky využitelné v souladu se smyslem zákona o půdě, mohou tak zcela uspokojit nárok žalobce a zmírnit následky majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského majetku v období let [Anonymizováno], jak zákon o půdě žádá.

31. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná se dopustila svévolného a liknavého postupu při vypořádání restitučního nároku žalobce, jeho restituční nárok nesprávně ocenila, když nereflektovala skutečnost, že odňaté pozemky byly v době odnětí určeny k výstavbě vodního díla – přehradní nádrže [adresa], odňaté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební, nikoli zemědělské. V důsledku tohoto dlouhodobého pochybení žalované zůstal restituční nárok žalobce po dobu více než 25 let neuspokojen. Žalobci tak byla v důsledku postupu žalované znemožněna plnohodnotná a efektivní účast ve veřejných nabídkách / srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 280/23, jímž byla ústavní stížnost vůči němu odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, usnesení NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] anebo v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]/.

32. Soud při ocenění odňatých pozemků, a tedy při určení výše restitučního nároku žalobce vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu, a to z usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že v otázce ocenění odňatého pozemku, za který oprávněným osobám podle zákona o půdě náleží náhradní pozemek, vzhledem k jeho územnímu (administrativnímu) začlenění, je potřeba zachovat identitu odňatého a náhradního pozemku, přičemž za rozhodný je potřeba považovat charakter a hodnotu pozemku ke dni odnětí státem. Přeměnou zemědělského pozemku na stavební se skutečná hodnota pozemku reálně zvýší (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1497/13). Tyto závěry ve své judikatuře přijal i Nejvyšší soud, např. v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Při posouzení charakteru odňatého pozemku soud vyšel z toho, že odňatý pozemek byl určen k zastavění, a že je třeba ho ocenit jako pozemek stavební. Současně tedy že odňatý pozemek je třeba ocenit ve stavu k datu jeho odnětí, tedy k 50. letům minulého století, a to v cenách k [datum] dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., tedy v ceně [částka]/ m2.

33. Pokud se týká námitek žalované stran ocenění odňatých pozemků a ceny pozemků náhradních soud je považuje za nedůvodné a nad to vznesené po koncentrační lhůtě a po poučení soudu dle ust. § 119a odst. 1, 2 o.s.ř., proto k námitkám žalované nepřihlédl, věcně se jimi nezabýval a o návrzích na doplnění dokazování nerozhodoval. Zejména pokud žalovaná po poučení dle ust. § 119 odst. 2 o.s.ř. vznesla důkazní návrh na provedení revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] na ocenění restitučního nároku žalobce. Soud v řízení provedl důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] na ocenění restitučního nároku žalobce a vyslechl znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO]. Důkazní návrh na provedení revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] na ocenění restitučního nároku žalobce je nedůvodný a nadbytečný, kdy žalovaná v průběhu řízení neuvedla žádné skutečnosti a důkazy, jež by byly způsobilé relevantně zpochybnit znalecký posudek na ocenění restitučního nároku předložený žalobcem.

34. Po poučení ze strany soudu podle § 119a odst. 1 o.s.ř. při jednání dne [datum] zůstala žalovaná bez dalších skutkových tvrzení a důkazních návrhů a požadavek na revizní znalecký posudek k ocenění náhradních pozemků nebyl ze strany žalované vznesen ani v předchozím průběhu řízení. První takový důkazní návrh učinila žalovaná až ve svém závěrečném návrhu, po uplynutí koncentrační lhůty dle § 118b odst. 1 věta druhá o.s.ř. a po poučení dle ust. § 119a odst. 2 o.s.ř., a to i přes to, že svou argumentaci, zpochybňující znalecký posudek na ocenění náhradních pozemků předložený žalobcem, opírá o znalecký posudek č. [hodnota]-295/2019 vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum], který nebyl v řízení k důkazu navržen ani proveden.

35. Při posuzování přecenění nároku soud vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2763/23. Restituční řízení se nesmí podobat loterii (viz nález sp. zn. IV. ÚS 1088/12, bod 12): ani osoby žádající o náhradní pozemky, ani osoby žádající o finanční kompenzaci neměly v době (prvního) uplatnění restitučního nároku jistotu, jakým způsobem se bude na jimi zvolené náhrady v budoucnu pohlížet. Nelze potom jedné skupině restituentů s odstupem doby sdělit, že "mají smůlu", jestliže nezvolili ten "správný" způsob náhrady. Restituční nárok přísluší všem oprávněným osobám podle zákona o půdě. Právo na jeho uspokojení vyplývá přímo ze zákona, který stanoví jednotlivé formy náhrad. Ocenění restitučního nároku Státním pozemkovým úřadem je pouze jeho administrativním úkonem, neprobíhá žádné správní řízení a ohledně výše nároku není vydáváno žádné správní rozhodnutí. Pro určení výše restitučního nároku oprávněné osoby je rozhodující charakter a cena odňatých a nevydaných pozemků (§16odst. 1 a § 28a zákona o půdě), nikoliv nesprávná interní evidence žalované. Výše finanční náhrady je upravena v ust. § 28a zákona o půdě, podle něhož se náhrady - nestanoví-li zákon jinak - poskytují v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 4139/16 význam finanční náhrady posunul tak, že má umožnit odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem jako při vydání věci; musí být tedy s ohledem na účel restitučních předpisů přiměřená a rozumná. Tyto závěry Ústavní soud výslovně aproboval v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 21/19 ze dne [datum] (N 4/104 SbNU 36; 81/2021 Sb.), v němž posuzoval ústavnost § 16 odst. 1 zákona o půdě ve slovech "stanovené podle § 28a" (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 35/17). Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že [Jméno žalované] má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši (viz usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Jako liknavý či svévolný postup ztěžující uspokojení restitučního nároku lze považovat i nesprávné ocenění odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

36. Pokud rozdíl v ocenění výše restitučního nároku žalobce spočívá toliko v odlišném pohledu žalobce a žalované na hodnotu restitučního nároku žalobce, za níž byla žalobci poskytnuta náhrada a žalobci byla poskytnuta náhrada, ačkoliv správná výše této náhrady měla být žalovanou vyplacena v mnohonásobně vyšší částce ( soud vycházel ze ZP soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ), což odporuje smyslu zákona o půdě a obecnému principu spravedlivého uspořádání věci a uspokojení restitučního nároku žalobce, jeví se tato skutečnost zásadně nepřiměřenou a zkracující práva žalobce. Finanční náhrady sice nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, avšak musí dojít k naplnění smyslu zákona o půdě tím, že oprávněné osobě je nutné umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Není přitom možné, aby finanční náhrada byla poskytnuta ve výši symbolické, neboť tímto by došlo k popření smyslu a účelu zákona a půdě, kdy je třeba, aby náhrada byla v takové výši, aby s ohledem na účel restitučních zákonů byla přiměřená a rozumná (viz nález Ústavního soudu II. ÚS 4139/16). S přihlédnutím k citovanému nálezu Ústavního soudu je na místě finanční náhradu poskytnutou žalobci ve výši 5 mil. Kč odečíst od restitučního nároku žalobce ve výši 45 mil. Kč. Výše restitučního nároku žalobce tak činí 40 mil. Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce stále disponuje restitučním nárokem od jehož výše lze cenu nárokovaných pozemků odečíst a že je zde ještě dostatečná rezerva k uspokojování restitučního nároku žalobce.

37. Na základě všech výše uvedených skutečností soud považuje žalobu žalobce za důvodnou, a proto jí vyhověl výrokem I. tohoto rozhodnutí.

38. O náhradě nákladů vynaložených Českou republikou rozhodl soud ve výroku II, kdy soudní znalkyni [tituly před jménem] [jméno FO] bylo přiznáno a vyplaceno znalečné za podané vysvětlení ke znaleckému posudku při ústním jednání ve výši [částka]. Vzhledem k plnému úspěchu žalobce v projednávané věci byla povinnost k úhradě nákladů státu stanovena žalované.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (dále jen o.s.ř.), když žalobce byl v řízení zcela úspěšný, proto mu soud přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených při uplatnění jeho nároku. Náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta za poskytnuté právní služby žalobci stanovená z tarifní hodnoty [částka] dle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí v této věci dle § 7 bod 6. advokátního tarifu částku ve výši [částka]. Právní zástupce žalobce provedl ve věci 12 úkonů ( převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a)AT, sepis žaloby dle§ 11 odst. 1 písm. d) AT, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d)AT, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d)AT, písemné podání ve věci samé – návrh na změnu žaloby ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g)AT, písemné podání ve věci samé – vyjádření žalobce ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d)AT, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem dne 14. 1 .2025 dle § 11 odst. 1 písm. g)AT, účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, písemné podání ve věci samé – závěrečný návrh žalobce ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Žalobci tak náleží za 12 úkonů právní služby odměna v celkové výši [částka] a režijní paušál za 8 úkonů právní služby po [částka] podle § 13 AT ve znění účinném do [datum], tj. [částka] a dále režijní paušál za 4 úkony právní služby po [částka] podle § 13 AT ve znění účinném od [datum], tj. [částka], dále 21 % DPH dle § 14a AT ve výši [částka]. Celkem soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

Poučení