32 C 187/2021 - 187

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Kulichovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o 980 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 500 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 11. 2020 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 480 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 39 265 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši, jež bude vyčíslena samostatným usnesením, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 30. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni v rámci odškodnění nemajetkové újmy, a to další nemajetkové újmy, částku ve výši 980 000 Kč. Svou žalobu odůvodnila skutečností, že dne 30. listopadu 2017 v době kolem [Anonymizováno] ve [adresa] žalovaný řídil vozidlo v levém jízdním pruhu pozemní komunikace [adresa] ve směru od [adresa], a to osobní vozidlo zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ], nevěnoval náležitou pozornost situaci v silničním provozu a před přechodem pro chodce, kdy v pravém jízdním pruhu stál osobní automobil [jméno FO] [jméno FO] a žalovaný projížděl levým jízdním pruhem, nedal přednost žalobkyni, která předmětný přechod pro chodce přecházela z pravé na levou stranu ve směru jízdy předmětných vozidel. Na danou situaci žalovaný jakkoliv nereagoval, bez snížení rychlosti pokračoval v jízdě, v důsledku čehož do žalobkyně narazil pravou přední částí vozidla, srazil ji na vozovku a způsobil těžká zranění naplňující taxativa poškození důležitého orgánu a delší dobu trvající poruchy zdraví. Žalobkyně utrpěla tržnou ránu v týlní krajině hlavy vlevo délky 7 cm, krevní podlitinu na lokti vlevo, difuzní axonální poranění mozku s drobnými ložisky zhmoždění především v čelním a temenním laloku vpravo, krvácení pod měkkou mozkovou plenu, sériovou zlomeninu žeber (páté až deváté žebro vpravo, třetí až deváté vlevo), zhmoždění plic s mírným pneumothoraxem vpravo, zhmoždění levého laloku jater s mírným zakrvácením do břišní dutiny, trojitou zlomeninu dolní čelisti, nalomení alveolárního výběžku horní čelisti vpravo, v odpovídajících místech se zlomeninami zubů, tříštivou zlomeninu těla levé pažní kosti a dvojitou zlomeninu těla levé loketní kosti a dvojitou zlomeninu bércových kostí vlevo (na hranici horní a střední třetiny jejich délky), s významným omezením v obvyklém způsobu života a dobou léčení výrazně přesahující 6 týdnů. Žalovaný byl za uvedené uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku, a to rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2018 č.j. [spisová značka], zároveň mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu do té doby vzniklé a uplatněné nemajetkové újmy ve výši 208 171 Kč a nemajetkové újmy spočívající v bolestném ve 577 231 Kč, celkem tedy 783 402 Kč. Tato částka byla dílem přímo žalovaným a dílem jeho pojišťovnou žalobkyni zaplacena. Žalobkyně se nyní domáhá odškodnění tzv. další nemajetkové újmy, neboť v důsledku ublížení na zdraví je člověk postižen mnohem více než jen fyzickou bolestí a ztížením společenského uplatnění, tj. trvalými následky. Jedná se o dočasné nepříznivé situace a stavy, které v důsledku zranění žalobkyně vnímala v souvislosti se samotnou léčbou, návratem do běžného života a také vnímání těchto zásahů v emoční sféře. Dále žalobkyně konstatuje průběh léčby, rekonvalescence, a to vše od 30. 11. 2017: 30. listopadu 2017 [Anonymizováno]., [adresa] – čas nehody Šla jsem cestou z práce domů. Na samotnou nehodu si nevzpomínám, pouze si pamatuji, že auto zastavilo a já jsem vstoupila na přechod pro chodce. Pak si už jen vybavuji bolesti břicha, záblesky lékařů chodících kolem monitorů, tmu. Hospitalizace ve Fakultní nemocnici [adresa] na KARIM – ORIM 2 ve dnech 30. listopadu 2017 od [Anonymizováno] hod. do 14. prosince 2017, [tituly před jménem] [jméno FO] – umělý spánek po dobu 14 dní Na čas strávený v umělém spánku si pochopitelně nepamatuji. Nyní však vnímám tu dobu tak, že se jedná o nenahraditelnou ztrátu, neboť jsem byla ochuzena o celé dva týdny mého života, které jsem tak v důsledku způsobeného zranění vůbec neprožila, které jsem nemohla strávit se svou rodinou a příteli a způsobem pro mě běžným a naprosto samozřejmým. Krom toho se dne 01. prosince 2017 konak v práci vánoční večírek, na který jsem se těšila a o který jsem přišla. Dne 08. prosince 2017 jsem měla narozeniny, které jsem ani nevnímala a nemohla je strávit se svou nejbližší rodinou a přáteli. Pouze z vyprávění manžela a dětí vím, že za mnou ten den byli na návštěvě. Dne 13. prosince 2017 měla jmeniny moje sestra Lucie, které jsem rovněž nemohla se svou sestrou oslavit ani své sestře popřát. Dne 11. srpna 2017 se narodila má první neteř [Anonymizováno]. V době, kdy jsem byla v umělém spánku, byla domluvena návštěva, ale vzhledem k nehodě se nekonala. Převoz na [jméno FO] 14. prosince 2017 – 30. prosince 2017, [tituly před jménem] [jméno FO] Hospitalizaci na tomto oddělení si moc nepamatuji, protože bezprostředně navazovala na dobu, kdy jsem byla v umělém spánku, a byla jsem stále pod vlivem silné medikace; dle slov manžela jsem byla plačtivá. Dnes tuto dobu opět vnímám jako dva týdny života, o které jsem byla zkrácena. Přesun na [Anonymizováno] [adresa]. prosince 2017 – 09. ledna 2018, [tituly před jménem] [jméno FO] Mám pouze nejasné vzpomínky. Vím, že hlavním motivem mých myšlenek byl strach. Strach o život, tedy zda vůbec přežiji. Strach, zda, pokud přežiji, budu v budoucnu schopna se o sebe postarat, nebo zda budu upoutána na lůžku nebo odkázána na invalidní vozík a na každodenní pomoc jiných lidí. Když přišla rodina (manžel, děti, maminka, teta) na návštěvu, zřejmě byl Štědrý den nebo Silvestr. Slyšela jsem rány, jako by byl ohňostroj a viděla jsem záblesky. Neuměla jsem si to spojit, nevěděla jsem, co se to venku děje. To, že jsem nemohla se svou rodinou oslavit Vánoce ani Nový rok, mi nikdo nevrátí. Neustále jsem slýchávala, že jsem šikovná, vzhledem k tomu, čím jsem si prošla. Nevěděla jsem proč. Kladla jsem si otázky, co se stalo a co se mnou bude. Jen jsem ležela, nemohla jsem chodit, byla jsem napojená na kapačky, tracheostomie, a měla problémy s vysokými glykémiemi. Byla jsem v nemocnici, stále připoutaná na lůžko a vůbec jsem stále nechápala proč. Měla jsem neustále zvláštní pocit, že je se mnou něco špatně. Manžel a děti mě navštěvovali denně, ale první návštěvy si vlastně moc nepamatuji. Až později si vybavuji hlasy dětí, manžela a pobízení ke zmáčknutí ruky. Časem jsem pomalu začala vnímat. Vybavuji si koupání, které probíhalo tak, že jsem byla odvezena na vozíku pod sprchu, což bylo to zvláštní, mísily se ve mně obavy a strach, že nejsem v pořádku. Převoz do [Anonymizováno] [adresa]. ledna 2018 – 12. ledna 2018, [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly před jménem] [jméno FO] Sotva jsem se pomalu začala aklimatizovat, přišel další převoz. Z důvodu neustálé vysoké glykémie mě odvezli do [Anonymizováno] [adresa], kde jsem po konzultaci s [tituly před jménem] [jméno FO] byla odpojena od kapačky a mohla si napojit inzulínovou pumpu. Setkání s paní doktorkou a sestřičkou z diabetologie ve mně vyvolalo pocit, že se pomalu z té velké dálky vracím domů. Následně mi odstranili tracheostomii. Na konzultaci se stomatochirurgem [tituly před jménem] [jméno FO] jsme se domluvili, že pokud se mi čelist nevrátí zpět, mám se koncem února ozvat přímo na stomatochirurgii ve [Anonymizováno]. Převoz do [právnická osoba], 12. ledna 2018 – 25. ledna 2018 – [tituly před jménem] [jméno FO] Převoz do [právnická osoba]. Převoz sanitou, ze kterého jsem byla ve velkém stresu a bála jsem se. Po příjezdu do [adresa], jsem byla umístěna na pokoji s paní, která neustále naříkala a na vše si stěžovala. Bylo to stresující, nešlo usnout, někam odejít pryč. Z té frustrace jsem proplakala hodiny. Naštěstí se uvolnil „nadstandardní pokoj“, kam mi manžel zajistil přemístění. Na tomto pokoji nebylo možné koupání s použitím vozíku, manžel mě proto musel chodit denně koupat, cítila jsem se nesamostatná, na obtíž. Celý pobyt v nemocnici do 25. ledna 2018 jsem s ohledem na zranění dostávala medikamenty na tlumení bolesti. Neustále jsem byla připoutána na lůžko, bez možnosti pohybu z důvodu zranění. V té době jsem si již plně uvědomovala svůj zdravotní stav, a co k němu vedlo. Nevěděla jsem však, co se mnou bude. Stále jsem se strašně bála, zda vůbec přežiji a pokud ano, jaký můj další život vlastně bude. Bála jsem se, že již nikdy nebudu chodit, že budu po zbytek života upoutána na lůžko nebo budu muset používat invalidní vozík, a také toho, jak to ovlivní můj další život a životy mých nejbližších a mé vztahy s nimi. Především mě děsily myšlenky a představy, že by mě můj manžel mohl opustit a já prožiji zbytek života v nějakém ústavu sociální péče odkázána na pomoc cizích lidí. Velmi jsem se bála o svou maminku, která zprávu o mé nehodě nesla velmi špatně. Je diabetička a v důsledku stresové situace dostala pásový opar, nemohla jíst ani spát. V dubnu 2018 navíc prodělala laparoskopii žaludku. Velmi jsem se o ni bála, nemohla jsem ji v té době být oporou. Další operací bylo vytažení šroubů z kolene, protože kosti na sebe správně nenavazovaly a nesrůstaly. Byla to první operace, na kterou si plně vzpomínám. Byla jsem ve velkém stresu a bála jsem se, zda operace dopadne v pořádku. Propuštění na víkend z nemocnice domů Byla jsem propuštěna domů na víkend za podmínky, že se o mě rodina postará. Jelikož jsem nemohla chodit, vyvstala otázka, jak se dostanu domů. Manžel mě vystresovanou v náručí odnesl do auta, a protože bydlíme v prvním poschodí, vynesl mě v náručí až nahoru do bytu. Byla jsem zoufalá, protože jsem se cítila naprosto bezmocná. Propuštění z nemocnice 25. ledna 2018 Když jsem byla doma, zahlédla jsem se v zrcadle. Proplakala jsem celý večer, protože jsem si všimla, že mám posunutou čelist a vypadám jako strašidlo. Bála jsem se, že se na mě můj manžel a mé děti nebudou chcít ani podívat. Kousání jídla mi šlo pouze na pravé straně, jelikož jsem měla vybitých několik zubů a posunutou dolní čelist doprava. Po propuštění do domácího léčení jsem se pomalu učila chodit a vnímat své tělo. S ohledem na difúzní poranění mozku jsem měla problém rozpoznat, že mi klesá hladina cukru v krvi, takže jsem měření glykémií prováděla jako začínající diabetik, tzv. vždy při jakékoliv změně pohybu, před jídlem, 2 hod. po jídle a rovněž v noci vždy k 1. hodinu ráno. Bez pomoci jsem se doma nemohla dostat na WC. V záloze byl doma připravený suchý záchod, kdyby manžel nestihl včas přijít domů z práce a odnést mě. Použití vozíku nebylo možné, protože máme úzkou koupelnu a o berlích jsem ještě chodit nemohla. S manželem jsme byli domluveni, že v případě potřeby stačí zavolat a on přijede z práce a pomůže mi na WC. Byla jsem pořád jako ve zlém snu. Neustále jsem potřebovala pomáhat. Manžel mě nosil na záchod a koupal. Sama jsem neuměla vlézt do vany, umýt se a ani z ní vylézt, natož se osušit nebo obléct. Potřebovala jsem pomoc i s česáním vlasů. V levé ruce jsem měla drát, nemohla jsem ji proto zvednout nahoru a udělat si cop. Život se mi obrátil vzhůru nohama. Spávala jsem na levém boku, ale protože v levé ruce byl drát, který jsem v určitém úhlu pohybu ruky cítila a on mě píchal, musela jsem začít spát na pravé straně. Kvůli tomu se mi špatně usínalo. Rehabilitace – 17. ledna 2018 – 15. října 2018 Rehabilitace byly po celou dobu namáhavé, a to i přesto, že jsem před nehodou chodila pravidelně několikrát do týdne posilovat s činkami a mělo zpevněné tělo. Celá levá strana mého těla byla polámaná a já se zpočátku učinila chodit jako malé dítě. Učili mě říkat si „pata, špička, pata, špička …“ Musela jsem se naučit zapojovat do chůze levou nohou, vyrovnat se, abych si nekřivila páteř. Nebylo to vůbec lehké, byla jsem v neustálém stresu a připadala jsem si jako neschopný hlupák. Domů do obývacího pokoje jsme koupili velké zrcadlo, abych viděla, zda správně chodím. Na rehabilitaci mě vozil manžel 2-3 týdně. Z počátku jsem do auta vůbec nechtěla, bála jsem se jakéhokoliv dopravního prostředku. Ani jsem sama nikam nechodila. Pobyt venku a ještě k tomu poblíž cesty s jedoucími vozidly byl pro mne velmi stresující. Přes přechod mě vždy převáděl manžel. Odmítala jsem na něj vstoupit, dokud nebyla cesta prázdná, nebo auta nezastavila. Postupný návrat do života Koncem ledna 2018 se manželovi ozvala moje vedoucí [adresa], ten mi telefon předal. Chtěla se dozvědět jaký je můj zdravotní stav a kdy se vrátím do práce. Zda koncem roku budu schopna nastoupit. Sdělila mi, že po dobu mé nemocenské mě bude zastupovat kolegyně, která odešla do důchodu. Na začátku jsem ani netušila, s kým mluvím. Slíbila jsem, že u lékařů prověřím možnost ukončení nemocenské a budu informovat. Čekala mě operace čelisti a vytažení drátů, šroubů z levé ruky a nohy. V novém zaměstnání jsem před nehodou působila sotva půl roku a měla jsem velkou obavu, že mi s ohledem na můj zdravotní stav nebude prodloužena stávající smlouva, která byla uzavřena na dobu určitou jednoho roku.

1. února (2018) narozeniny otce. 02. března (2018) narozeniny maminky. Jsou to pro mě významné dny, kdy přijíždíme za rodiči na návštěvu a popřejeme. Z důvodu mého zdravotního stavu to ale nebylo možné, tudíž jsem svým rodičům popřála pouze telefonicky, což pro mě byla smutná záležitost. V průběhu dubna 2018 jsem zkusila usednout znovu na kolo. Připadala jsem si jako malá holčička, kterou učí tatínek, jak má jet. Manžel utíkal vedle mě a kontroloval, upřesňoval, napovídal, co mám dělat a já nakonec objela po chodníku náš dům. Na silnici jsem nechtěla, bála jsem se všude, kde mohla být auta. Hodně věcí jsem zapomněla a vytěsnila. Doktoři mi řekli, že je to způsobeno difúzním poraněním mozku a že si axony hledají novou cestu. Dne 13. března 2018 jsem byla na kontrole u gynekologa [tituly před jménem] [jméno FO]. Menstruaci jsem měla naposledy v polovině listopadu 2017. K panu doktorovi jsem docházela do těhotenské poradny a rodil obě mé děti. Když mě viděl, byl velice rád. Po provedení vyšetření jsem se dozvěděla, že je moje tělo kvůli nehodě velice oslabené a že menstruaci už ani mít nemusím. Koncem května 2018, po cca půl roce, se menstruace vrátila, za což jsem ráda. Měla jsem velké potíže s vypadáváním vlasů. V dubnu 2018 jsem navštívila holiče. Před nehodou jsem měla dlouhé vlasy, které mi kadeřnice musela zkrátit asi o 20 cm. Po čase jsem už mohla stát a zatěžovat obě nohy. Řekla jsem si, že zkusím umývat alespoň nádobí. Manžel s dcerou vařili oběd a já jsem nevěděla, co dělat. Připadala jsem si úplně bezpomocná a neschopná. Seznamovala jsem se postupně s kuchyňskou linkou, potravinami, recepty i s jídlem, které mi kdysi chutnalo. Vzpomínám si, že jsme vařili rýži, já jsem se divila, proč vaříme sypanou rýži, když jsem chtěla tu zabalenou v pytlících. Dcera mi následně objasnila, že jsem vždy používala sypanou. Díky pomoci dcery, syna a manžela a jejich objasňování, opravování a neustálé přítomnosti jsem se pomalu vracela do normálního života. I přes to jsem se často v noci budila strachy, neboť se mi vracely jakési vzpomínky či spíše útržky z té nehody. Probouzela jsem se s pocitem, že jsem nepěkná ženská s křivou pusou a bezzubá. Cítila jsem velké obavy z představy naprosté závislosti na druhých. Jsem přece žena, máma a manželka, která chce být oporou svým blízkým a ne přítěží. Konec dubna 2018 první trénink po nehodě. Jsou to vzpomínky, kde si mísí radost, že jsem těch 10 minut chůze pěšky do tělocvičny byla schopna dojít sama, i když s obavami, že budu opět středem pozornost. Začínala jsem od začátku slabá s omezeními a cviky, které jsem v rámci rehabilitace mohla cvičit, abych zpevnila levou stranu svého těla. V květnu 2018 začalo být krásné počasí. Ale nikam jsem sama nechtěla chodit, jelikož jsem měla panický strach z jedoucích vozidel a také jsem nechtěla být předem pozornosti kvůli posunuté čelisti. Když jsme vyrazili na vyjížďku na kole, zásadně jsme jezdili bočními uličkami a cyklostezkami, protože jsem byla velmi nejistá, měla strach a taky problém zastavit. Manžel jel vždycky vedle mě, radil a pomáhal mi. V době, kdy se dcera připravovala na maturitní zkoušku (květen 2018), neměla vůbec klid na učení a bylo to pro ni velmi stresující, protože já jsem od ní stále potřebovala pomáhat a radit s chodem domácnosti. Velmi mě mrzelo, že zatímco moje dcera potřebovala, abych ji byla oporou, nemohla jsem ji pomoci a ještě jsem jí byla přítěží. Bývala jsem velmi společenská a měla hodně kamarádů. Po nehodě se vše razantně dočasně změnilo, nechodila jsem nikam, neúčastnila jsem se žádných společenských událostí ani pracovních akcí, či oslav narozenin. Kvůli svému vzhledu (posunuté čelisti), jsem měla nízké sebevědomí a nechtěla jsem, aby se na mě lidi dívali a povídali si o tom, co se mi stalo. Operace čelisti, levé ruky Blížil se konec června 2018 a operace čelisti, včetně vytáhnutí drátu a šroubů z levé ruky. Noha byla operována později, nebyla totiž dostatečně zahojená, také z důvodu nedostatku vápníku.

27. června 2018 – den operace. Těšila jsem se, že budu zase sama sebou a zároveň jsem se strašně bála, že to nedopadne dobře. Přeci jen jsem měla difúzní poranění mozku. Když jsem se probudila po operaci a viděla, že mám zase pusu na svém místě, měla jsem velkou radost. Sestřičky mě upozornily, že mě čelist hodně oteče, ale do týdne otok opadne. Vypadala jsem děsivě, jako nafouklý balon, ale hojila jsem se správně a v den odjezdu jsem si už zase byla krapet podobná. Jíst jsem mohla pouze přes slámku, tzn. mixované polévky, jogurtové mléko. A měla jsem cca 6týdenní úklid na lůžku a nařízeno, abych se nepředkláněla. Následně jsem byla domluvená na prohlídku a konzultaci k zubnímu lékaři [tituly před jménem] [jméno FO], kvůli provizorním implantátům na přední horní zuby. Operace LDK prozatím odložena. Zatěžovat jsem měla jako doposud, tzn. cvičení, jízda na kole. Vzhledem na plánovanou operaci čelistí jsme s rodinou nemohli odjet na letní dovolenou, což mě především vůči dětem velmi mrzelo. V červenci 2018 se dcera odstěhovala do Brna, kvůli studiu na [Anonymizováno] univerzitě. Vzhledem k nemocenské a doléčovacím období po operaci čelisti a levé ruky jsem nemohla na návštěvu za dcerou do Brna, což mě mrzelo, protože dcera se v novém místě teprve aklimatizovala a podporu rodiny potřebovala. Byla jsem z toho ve stresu a bála jsem se, jestli to zvládne. Ukončení nemocenské 30. listopadu 2018, první pracovní den 03. prosince 2018 Těšila jsem se a zároveň obávala reakcí spolupracovníků. Nejsem ráda středem pozornosti. Znovu jsem se zaučovala do svých pracovních povinností. Pokud manžel mohl, vozil mě do práce i z práce, protože cesta na autobusové stanoviště vede přes přechod pro chodce, přes který jsem měla velký strach přežít. Vzhledem k tomu, že od února 2020 nastalo období „covidu“ a já pracuji na homeoffice, tudíž nemusím tak dojíždět do kanceláře, jsem klidnější. Kontrola na stomatochirurgii – [tituly před jménem] [jméno FO] – leden 2019 Vzhledově pusa nebyla po operaci na obou stranách stejně, čelist byla operativně srovnaná, ale měkké tkáně se dorovnají časem. Na pokyn lékaře jsem jedla pouze na levé straně, což mne dost omezovalo. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] – ortodoncie [tituly před jménem] [adresa], 20. února 2019 – rovnátka Zuby byly opravdu nehezké, z rovnátek jsem měla velký strach, protože operace čelisti a následná léčba byla vcelku zdlouhavá a a nedá se zapomenout na zadrátovanou čelist, příjem pouze tekuté stravy a pití přes slámku. Nakonec jsem se rozhodla léčbu rovnátky absolvovat. Léčba bude trvat cca 3 roky, tzn. do března 2022. Po skončení léčby rovnátky, bude následovat další úprava chrupu. Částku, kterou žalobkyně požaduje, vyčíslila dle zásad slušnosti, požadovala tuto ve výši 1 000 000 Kč, částka 20 000 Kč jí byla žalovaným již uhrazena, a to dle dohody o náhradě škody ze dne 10. 9. 2018. Dále žalobkyně uvedla, že v důsledku dopravní nehody nedošlo k tomu, že by jí byla diagnostikována psychiatrická diagnóza, avšak v psychické rovině se projevovaly důsledky, jak je již shora popsáno. Spolu s dlužnou částkou pak žalobkyně požaduje úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně od 16. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný v rámci svého procesního stanoviska uvedl, že s žalobou nesouhlasí, vnímá tuto jako nedůvodnou, když má za to, že útrapy, které žalobkyni vznikly v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 30. 11. 2017, byly již zcela nahrazeny částkou, kterou žalovaný zaplatil žalobkyni jak sám či prostřednictvím svého pojistitele dle rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2018 č.j. [spisová značka] v celkové výši 783 402 Kč a dále pak 20 000 Kč na základě dohody o náhradě škody ze dne 10. 9. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, kdy došlo k úhradě nemajetkové újmy vzniklé žalobkyně v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou. Nepříznivé následky, kteréžto žalobkyně specifikuje dle žalovaného nejsou v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, žalovaný má za to, že při existenci povinného pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla nemůže sám žalovaný nároky žalobkyně uznat a je věcí pojistitele nároky žalobkyně nahradit.

3. Vedlejší účastník v rámci svého procesního stanoviska taktéž navrhl zamítnout žalobu v celém rozsahu, má za to, že většina strastí vylíčených v žalobě žalobkyní je odškodňována v rámci náhrady za bolest nebo ztížení společenského uplatnění, tzv. další nemajetkové újma, jejíž náhrady se žalobkyně v tomto řízení domáhá, představuje další odškodění nad rámec uvedených nároků, které musí mít oporu ve specifikovaných okolnostech případu. Má za to, že tyto žalobkyně nevylíčila, že takovéto situace u ní nenastaly. Požadovaná částka je zjevně nepřiměřená, několikanásobně převyšuje částky přiznávané soudy v obdobných případech. Taktéž namítá spoluzavinění žalobkyně, kdy tato přecházela vozovku a měla přitom sluchátka v uších, v ruce měla mobilní telefon a dostatečně se nerozhlédla při přecházení vozovky tak, aby předešla případnému střetu vozidla s chodcem. Vedlejší účastník nezpochybňuje, že vinu na vzniku dopravní nehody nese žalovaný, když přecházející žalobkyni zcela přehlédl, nezastavil své vozidlo před přechodem pro chodce, příčinou dopravní nehody je však zjevně také nedbalost žalobkyně, má za to, že se na vzniku dopravní nehody žalobkyně i žalovaný podíleli stejnou měrou. V daný den byla špatná viditelnost, navzájem se přehlédli, přičemž nepozornost každého z nich byla podmínkou, bez níž by k dopravní nehodě zjevně nedošlo.

4. Provedeným dokazováním byl zjištěn tento skutkový stav:

5. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2018 č. j. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu k spáchání dopravní nehody dne 30. 11. 2017 v době kolem [Anonymizováno] hodin ve [adresa] řídil v levém jízdním pruhu pozemní komunikace [adresa] ve směru od [adresa] osobní automobil [Anonymizováno], RZ [SPZ], nevěnoval přitom náležitou pozornost situaci v silničním provozu, zejména řádně vyznačenému, u výjezdu na [adresa] nacházejícímu se přechodu pro chodce, před kterým v pravém jízdním pruhu stál osobní automobil [jméno FO] [jméno FO], po němž přecházela vozovku [adresa] z pravé na levou stranu ve směru jízdy předmětných vozidel chodkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně] v jízdě, v důsledku čehož do jmenované chodkyně narazil pravou přední částí vozidla a srazil ji na vozovku, čímž jí způsobil těžká poranění naplňující taxativa poškození důležitého orgánu a delší dobu trvající poruchy zdraví spočívající v tržné ráně v týlní krajině hlavy vlevo délky 7 cm, krevní podlitině na lokti vlevo, difúzním axonálním poranění mozku s drobnými ložisky zhmoždění především v čelním a temenním laloku vpravo, krvácení pod měkkou mozkovou plenu, sériové zlomenině žeber (5.-9. žebra vpravo a 3.-9. žebra vlevo), zhmoždění plic s mírným pneumothoraxem vpravo, zhmoždění levého laloku jater s mírným zakrvácením do břišní dutiny, trojité zlomenině dolní čelisti, nalomení alveolárního výběžku horní čelisti vpravo, v odpovídajících místech se zlomeninami zubů, tříštivé zlomenině těla levé pažní kosti, dvojité zlomenině těla levé loketní kosti a dvojité zlomenině bércových kostí vlevo (na hranici horní a střední třetiny jejich délky), s významným omezením v obvyklém způsobu života a dobou léčení výrazně přesahující 6 týdnů, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce dvou let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel po dobu tří let a taktéž mu bylo uloženo zaplatit škodu způsobenou trestným činem, a to zaplacení peněžité částky ve výši 1 344 510 Kč [právnická osoba], jež je pojistitelem žalobkyně a částku ve výši 783 402 Kč přímo žalobkyni. Rozsudek nabyl právní moci dne 10. 10. 2018.

6. Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] pak bylo dále zjištěno, že v rámci trestního řízení byl vypracován ZP z oboru dopravy, dle jehož závěrů automobil zn. [Anonymizováno] jel rychlostí 49 km v hodině, žalobkyně šla chůzí rychlosti 5,5 km v hodině, obojí s 5 % tolerancí. Když žalobkyně vstupovala na přechod pro chodce, nacházel se automobil zn. [Anonymizováno] ve vzdálenosti 40,8 metrů před místem střetu, v té době mohl jeho řidič jednoznačně registrovat osobní automobil stojící v pravém jízdním pruhu, chodkyni mohl bezpečně registrovat s přihlédnutím k její výšce a vzdálenosti 7,6 metrů před místem střetu a střetu byl schopen zabránit pouze, pokud by se pohyboval rychlostí 18,6 km za hodinu. Zároveň pokud by chodkyně sledovala v průběhu přecházení vozovky situaci v provozu na pozemní komunikaci vlevo, byla by schopna rovněž dopravní nehodě zabránit tím, že by v přecházení vozovky nepokračovala. Z dovolené rychlosti jízdy 50 km v hodině byl řidič schopen vozidlo [Anonymizováno] zastavit na dráze 31,3 metrů, tedy na dráze delší, než měl k dispozici.

7. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 9. 2018 sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že žalovaný uvedl, že se cítí jediným viníkem dopravní nehody, po dopravní nehodě chtěl ověřit zdravotní stav žalobkyně v nemocnici, ale toto mu nebylo umožněno a v dalším kontaktu s ní již nebyl.

8. Z výslechu žalobkyně bylo soudem zjištěno, že k dopravní nehodě došlo, když šla z práce. Na samotnou nehodu si nevzpomíná. Poté, kdy jí řidič pokynul, že může vstoupit na přechod, tak učinila a dále si nic nepamatuje. Následně byla 14 dnů v umělém spánku, vnímá, že o tuto dobu byla v rámci svého života ochuzena, jednalo se taktéž o dobu, kdy měla narozeniny, její sestra jmeniny. Byla postupně překládána z jednotlivých oddělení podle potřeby a závažnosti léčby zranění, vnímala, že na ni všichni byli milí a moc nechápala proč. Uvedla, že trpí onemocněním diabetes mellitus I., pro uvedené užívá inzulinovou pumpu, její zdravotní stav byl také řešen v rámci diabetologie. Co se týče jednotlivých léčebných postupů, popisuje je shodně jako v rámci skutkových tvrzení. Taktéž v rámci hospitalizace zažívala nemilé situace na společných pokojích, proto jí manžel zařídil pokoj nadstandardní. Do nemocnice jí docházel pomáhat manžel, chodil ji koupat, protože sama, když se nemohla pohybovat, byla na vozíku, to učinit nemohla. Připadala si jako žena na obtíž, nikoliv jako matka a manželka, tedy role, které do té doby zastávala. Nevěděla, co s ní bude, zda bude v pořádku, taktéž se obávala o svůj manželský vztah. Mísily se v ní pocity strachu, zlosti, obav, taktéž měl strach, že přijde o práci, neboť v době nehody byla zaměstnána asi půl roku v novém zaměstnání a poté, kdy do něj nastoupila zpátky, se musela vše učinit znovu. Ve vztahu k zaměstnání si žalobkyně po nehodě neuvědomila, že pracuje již v jiném zaměstnání, neboť předtím byla 22 let zaměstnána v [Anonymizováno] v [adresa]. V zaměstnání naštěstí zůstala a po dvou smlouvách na dobu určitou ji byla tato prodloužena na dobu neurčitou. V době, kdy byla v umělém spánku, také probíhal vánoční večírek v novém zaměstnání, kde se těšila, že se seznámí s novými kolegy. Po propuštění z nemocnice hodně o žalobkyni pečoval manžel, který ji i nosil do schodů, protože chodit nemohla, učila se chodit až v rámci rehabilitace. Učila se znovu jezdit na kole a také si vzpomínat např. na vaření, kdy předtím vařila běžně. Co se týče psychiatrické či psychologické pomoci, tu po nehodě nevyhledala, se svými stavy se snažila bojovat sama, poté, kdy ji v r. 2021 byl zjištěn karcinom prsu, tak psychologickou pomoc vyhledala. Na rehabilitace po nehodě dojížděla 2x – 3x týdně, před nehodou sportovala, chodila do posilovny, tak se snažila k uvedenému vrátit, aby celé tělo posílila, neboť zejm. levá strana byla hodně poraněná. Do domácích prací se zapojovala pomalu, postupně za velké pomoci celé rodiny. Jakýkoliv pohyb po komunikacích, kde jezdí auta, je pro žalobkyni dodnes stresující, zpočátku ji vozil manžel, vždy když měla přecházet cestu, měla z toho velký strach a na přechod nejde dříve, dokud nestojí obě auta i v protisměru. Snaží se vždy vyhledal boční cesty a vyhýbat se velkým provozům. Mnohým činnostem v běžném denním životě se učila po nehodě znovu. Řidičský průkaz žalobkyně před nehodou neměla, a to kvůli onemocnění diabetem, kdy má sklony k nízkým glykémiím a po nehodě o tomto už vůbec neuvažovala. Do společnosti žalobkyně nechodí, pokud už do společnosti jde, tak pouze za doprovodu manžela. Je to z důvodů dopravení se na místo, nikoliv, že by nechtěla být s lidmi, ale bojí se jakékoliv dopravy. V důsledku poranění nohy si je žalobkyně vědoma toho, že již není tak pevná, tato poraněná noha je citlivější při změně počasí, ví, že není něco v pořádku. Co se týče manželství, žalobkyně měla strach, že se rozpadne, protože vypadala jako strašidlo s křivou pusou, následně v červnu 2018, když šla na operaci s čelistí, dopadla tato dobře, musela si projít také léčbou rovnátky a celá čelist se naštěstí spravila. Manžel ji neopustil, zůstal s ní a je za to moc ráda, poskytl ji velkou podporu a pomoc. Při každé operaci, kterou musela znovu podstoupit, měla strach, jak tato dopadne, zda bude úspěšná, zda se vůbec z narkózy probudí, neboť jich bylo hodně, a nebylo zjevné, jak bude tělo na jednotlivé operace reagovat. Jednalo se o následné operace vytahování šroubů jak z horní končetiny, tak z paží, operace čelisti, některé šrouby, dráty musely v těle zůstat, neboť u žalobkyně bylo konstatováno odvápnění kostí a některé ani nevadí, ani je není potřeba dávat pryč. Taktéž musela řešit zubní implantáty po zlomenině zubů a v této oblasti ji ještě další operace čekala.

9. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie č. [č. účtu] vypracovaného [tituly za jménem] [jméno FO] dne 18. 5. 2023 bylo soudem zjištěno, že znalec konstatoval u žalobkyně potíže s cestou kamkoliv, ať už osobním vozidlem, městskou hromadnou dopravou či na kole, kdy vždy raději volila cestu mimo hlavní provoz, sama neřídí, řidičský průkaz neměla ani před dopravní nehodou a potíže ji činí zejm. přechody pro chodce. Jak již bylo uvedeno, do společnosti jde, má však problém s cestou. Na dobu těsně před dopravní nehodou došlo k výpadku paměti, nově se zaučovala v zaměstnání, před dopravní nehodou byla schopna v rámci svého onemocnění diabetem mellitus I. rozpoznat nižší glykémii, nyní ji nerozpozná, musí mít speciální zařízení. Po dopravní nehodě také došlo k výpadku menstruace na dobu půl roku, vypadávání vlasů a měla rovnátka na tři roky do března 2022, následně pak docházelo k další úpravě chrupu. V červnu 2018 podstoupila operaci čelisti, a to posunutí do původní polohy. Co se sociálních vazeb týče, nemohla být oporou své dceři, která se v r. 2018 chystala maturovat, naopak dcera byla ta, která žalobkyni jako své matce pomáhala s chodem domácnosti. V rámci konstatování shrnutí znaleckého zkoumání pak znalec uvedl, že u žalobkyně došlo k ušlému prožívání běžného života, dočasně prožívala nepříjemné a obtížné situace, došlo k podstatnému zhoršení kvality jejího života, vyskytly se negativní emoční stavy v souvislosti s ublížením na zdraví, vnímání dočasných negativních následků, vše zapříčiněno vznikem a samotnou existencí ublížení na zdraví. Dle vyšetření žalobkyně znalec zjistil, že tato trpí strachy zejm. v oblasti dopravy přecházení přes ulici, také si nebyla schopna vzpomenout, že již po dobu půl roku před dopravní nehodou pracovala v novém zaměstnání, před dopravní nehodou byla mnohem samostatnější, v současné době je více upnutá na pomoc rodiny. Po dopravní nehodě měla asi po dobu půl roku strachy, že něco není v pořádku bez bližší specifikace a v důsledku toho všeho poznala, že má úžasného životního partnera a úžasné děti. Znalec pak po vyšetření žalobkyně konstatoval nárůst specifického neuroticismu ve smyslu úzkostných fenoménů ve vztahu k přecházení vozovky, dopravnímu ruchu a automobilům, nejednalo se o akutně panické úzkostné stavy, uvedenému uvykla, a to pro svou praktickou zdatnost v postojích. Co se týče emocionality žalobkyně, tj. vzpomínek, pocitů, posttraumatické reflexe, tyto se u žalobkyně odehrávaly, nikoliv však v rámci posttraumatické stresové poruchy, a to zejm. vše s ohledem na časový odstup. [jméno FO] se týče postojového posunu, u žalobkyně došlo k úbytku původní sebejistoty, samostatnosti a svébytnosti a došlo k praktické závislosti na rodině. V rámci osobnostního profilu pak znalec konstatoval útlum extraverze a spíš odklon k introverzi. Co do oblasti sebekoncepce a vzezření, došlo k osobně zvýšené zainteresovanosti na dojmu, jak působí v sociálním prostoru, žalobkyně je nyní osobností se sníženou tolerancí vůči situacím vlastní odlišnosti a nekomformity. Závěrem znalec shrnul, že u žalobkyně nastal velký objem psychických strádání, značný nepříznivý dopad na emoční bilanci, psychické strádání je v současné době již menší, než ve fázi akutních poúrazových stavů, avšak přesto znamená každodenní omezení a psychický diskomfort. V souvislosti s následnou léčbou a rekonvalescencí po vzniklém poškození zdraví znalec konstatoval, že úvodní týdny období léčby v mezích vysoké psychologické pravděpodobnosti představovaly pro žalobkyni silnou psychotraumatizující zkušenost zahrnující postupně se zesilující uvědomí existenciálního zlomu, radikálního propadu vlastních fyzických, sociálních a seberealizačních kompetencí a absolutního znejistění osobních jistot vč. jistoty přežití a jistoty další fyzické integrity, jistoty emočně vztahové a obecně, ztráty možnosti naplňování všech významných osobních hodnot a cílů. V tomto období byly dominantně prožitkovými kvalitami žalobkyně masívní úzkostně depresivní prožitky, strach o vlastní život, existenciální frustrace, lítost nad ztrátou dosavadního života a jeho hodnot a jistot a epizody beznaděje a zoufalství z hrozivé budoucnosti. Jednalo se o specifický druh devalvace prožitkové kvality a existenciální úrovně s odpojením zralé kognice úsudku a je nepochybně specifickým vzorem psychického strádání. Byla vytržena z funkčních emočně vztahových rámců zejm. s nejbližšími členy rodiny a vystavena prožitkům situační osamělosti a diskomfortu sdílené intimity s neznámými lidmi. Ve fázi rehabilitace pak vznikaly vjemy a zážitky konkretizující vlastní motorickou praktickou nedostačivost a přinášející komplexy pocitů objevujících a trýznivě připomínajících poúrazové a pooperační handicapy vlastního těla. U žalobkyně bylo konstatováno zesílení zvýšené zainteresovanosti na dojmu, jakým působí v sociální oblasti a v rámci vlastního vzezření se ztrátou možnosti důstojně se prezentovat, což představovalo těžký handicap v této oblasti života. Znalec vlastním vyšetřením žalobkyně nezjistil v jejím osobnostním profilu znaky zvýšené neupřímnosti, účelového zkreslování či manipulativních komunikačních strategií, v jejím komunikačním stylu převažuje indicie otevřenosti a autenticity.

10. Z dohody o náhradě škody ze dne 10. 9. 2018 bylo soudem zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovaným a žalobkyní, když žalovaný plně uznal své zavinění na dopravní nehodě ze dne 30. 11. 2017, při které utrpěla žalobkyně poranění, účastníci se dohodli nad rámec pojistného plnění, že žalovaný uhradí žalobkyni částku 20 000 Kč jako částečnou náhradu nemajetkové újmy na zdraví. Předmětná dohoda pak byla sepsána v souladu s postupem dle ust. § 307 a 309 tr. řádu, tedy narovnání v trestním řízení.

11. Ze stvrzenky ze dne 11. 9. 2019 pak bylo soudem zjištěno, že žalovaný tuto částku žalobkyni dne 10. 9. 2018 zaplatil.

12. Ze spisu PČR, Městské ředitelství policie [adresa] č.j. [Anonymizováno], a to úředního záznamu ze dne 13. 12. 2017 o podaném vysvětlení [Anonymizováno] bylo soudem zjištěno, že dne 30. 11. 2017 zastavil před přechodem pro chodce, ukázal paní rukou, že může jít, ona kývnutím hlavy poděkovala a začala přecházet na druhou stranu. Šla normálně rychlostí chůze v části přechodu blíže k vozidlu, měla v uších sluchátka a v některé ruce držela telefon, měla kabelku, přešla pravý jízdní pruh a než vstoupila do levého jízdního pruhu, zrychlila chůzi, nedívala se, jestli v levém pruhu něco nejede. Když byla asi 2 metry po levé straně od vozidla, narazilo do ní auto jedoucí v levém jízdním pruhu, srazilo ji pravou stranou a žena odletěla asi 10 metrů vpravo do pravého jízdního pruhu. Auto, které ženu srazilo, zastavilo asi 50 metrů za přechodem, v levém jízdním pruhu u levého obrubníku, řidič vystoupil, nejdříve se rozhlížel, co se stalo, do čeho narazil a pak uviděl sraženou ženu, ke které šel, prohlédl ji, v jakém je stavu, vytáhl telefon a někam volal. Zhruba po 4 minutách přijela v levém jízdním pruhu bílá dodávka, která narazila do v levém pruhu stojícího vozidla, které srazilo ženu, žena ležela hlavou směrem k mostu, na pravém boku měla na sobě dlouhou bundu, paní krvácela z úst, kvílela bolestí. Hasiči přijeli asi za 20 minut, poté na místo přišel policista. Následně přijela další policejní vozidla a záchranná služba. V době, kdy se vše stalo, bylo špatné počasí, sněžilo, pršelo, viditelnost byla nedobrá.

13. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství vypracovaného pro účely trestního řízení dne 22. 8. 2018 bylo soudem zjištěno, že průběh léčby a rekonvalescence, jak byl popsán žalobkyní v rámci skutkových tvrzení, byl zjištěn taktéž znalcem v rámci znaleckého zkoumání a následně převzat v rámci trestního řízení do skutkových závěrů. V rámci vypočtení dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy za bolestné a ztížení společenského uplatnění znalec stanovil 2085 bodů, přičemž uvedl, že k celkovému zhojení zranění skeletu bude s vysokou měrou pravděpodobnosti nezbytná i další operační intervence, dané zákroky narušující integritu tělu poškozeného jsou dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy rovněž zahrnuty mezi bodové ohodnocení samostatně podle položek odpovídající charakteru zásahu při provádění úkolu.

14. Závěr o skutkovém stavu:

15. Dne 30. listopadu 2017 žalovaný zavinil dopravní nehodu při které způsobil těžká zranění naplňující taxativa poškození důležitého orgánu a delší dobu trvající poruchy zdraví (specifikace shora) žalobkyně. Žalovaný byl za uvedené uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle ust. § 147 odst. 1 odst. 2 tr. zákoníku, a to rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2018 č.j. [spisová značka], zároveň mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu do té doby vzniklé a uplatněné nemajetkové újmy ve výši 208 171 Kč a nemajetkové újmy spočívající v bolestném ve 577 231 Kč, celkem tedy 783 402 Kč. Tato částka byla dílem přímo žalovaným a dílem jeho pojišťovnou žalobkyni zaplacena. Léčba a rekonvalescence žalobkyně probíhala nejméně po dobu 1 roku, kdy byla v pracovní neschopnosti, duševní strasti, strachy a obavy z pohybu v dopravě přetrvávají v různé intenzitě dodnes. Psychický stav a prožitky žalobkyně jsou blíže specifikovány znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Na odškodění části nemajetkové újmy žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč.

16. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu má soud za to, že žalobě lze co do základu nároku zcela vyhovět. Soudem bylo konstatováno po provedeném skutkovém zjištění, že žalobkyně má nárok na odškodnění další nemajetkové újmy, a to ve světle nálezu ÚS sp. zn. II. ÚS 1564/2020 a rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. Nález ÚS ze dne 9. 5. 2021 sp. zn.II. ÚS 1564/2020, byť bylo vydáno poté, kdy k dopravní nehodě došlo, konstatuje, že v souladu s ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), pro spravedlivé odškodnění újmy na zdraví a právo člověka žít svůj život podle svého, lze přiznat v rámci odškodnění nemajetkové újmy tzv. další nemajetkovou újmu. Tyto mohou mít formu psychické bolesti či jiných duševních útrap, kdy při určování výše zadostiučinění za duševní útrapy se bere jako východisko člověk s běžným obvyklým emociálním způsobem prožívání různých životních situací. Mezi konkrétní dušení útrapy spojované s ublížením na zdraví lze řadit strach o život, úzkost v době léčení, z dalšího průběhu léčby, strach z komplikací nebo z další operace, starost o budoucnost, strach z následků zranění, duševní deprese během léčby, šok ze zranění, odloučení od rodiny, zvláště od dětí či rodičů v průběhu dlouhé hospitalizace, pocit méněcennosti a podobně. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017 sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 je pak další nemajetková újma vnímána jako mimořádné okolnosti související se závažnými zdravotními komplikacemi spojenými s léčením nebo s nevšedními životními události, kterých se poškozený nemohl zúčastnit, stabilizací zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru. V komparaci s nyní uvedenými rozhodnutími pak lze konstatovat, že u žalobkyně došlo ke vzniku další nemajetkové újmy tím, že bylo narušeno její právo žít si svůj život podle svého. Tak, jak žalobkyně sama v rámci svého výslechu uvedla, a v rámci znaleckého zkoumání bylo zjištěno, lze zhodnotit, že u žalobkyně nastaly dočasné stavy, které souvisely s dopravní nehodou, se zraněními, které utrpěla a jedná se zejm. o dočasné stavy v rámci útrap, které se odehrávaly v psychické rovině. Co se týče bolestného a ztížení společenského uplatnění, toto bylo odškodněno v rámci trestního řízení, další nemajetková újma se pak vztahuje ke stavům, které nepřetrvávají po celou dobu, nejedná se o trvalý stav, ale o narušení práva člověka žít svůj život podle svého, jak hodlal, jak činil před událostí. V rámci psychologického profilu osobnosti žalobkyně a postupu času vnímání je patrna dočasnost, kdy některé pocity vymizely, některé zeslábly, některé však v jistém rozsahu stále přetrvávají. Dle znaleckého zkoumání je zřejmé, že mnohé stavy žalobkyně zpracovávala díky svému osobnostnímu profilu lépe, toto však nemůže jít k její tíži konstatováním, že by další nemajetková újma žalobkyni nevznikla. Už samotným konstatováním skutečnosti, že došlo k dopravní nehodě způsobem, jakým k ní došlo, a zranění, která žalobkyně utrpěla, je evidentní, že takováto psychická újma u žalobkyně vznikla a je zcela lidské, že měla stavy úzkosti a stavy, které v rámci svého výslechu popisovala a které byly také konstatovány znaleckým posudkem. Základ nároku je v souladu s ust. § 2958 o. z. Soud se dále zabýval výší uplatněného odškodnění další nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požadovala v částce 980 000 Kč. V daném vycházel jednak z rozhodovací praxe soudu a jednak z akademických debat v právnicko-medicínských kruzích, které mají dopad jak do odškodňování nemajetkové újmy v rámci adhezních řízeních, dále pak v civilních řízeních a také v reálných rozhodovacích postupech pojišťoven. Lze se ztotožnit s úvahami [jméno FO], kdy lze výpočet odškodnění provést v komparaci s odškodněním jiných útrap, které lidem v životě mohou nastat, ať už ve vazbě na konkrétní skutkové podstaty dle o. z., napři. zpožděný let, pobyt ve vazbě či ztráta radosti z dovolené, byť samozřejmě nelze ztotožnit tyto primárně prožitkové záležitosti s útrapami ve vztahu k strachu o zdraví a život, avšak je nutno při stanovování těchto částek jisté měřítko nastavit tak, aby existovala možnost legitimního očekávání v rámci odškodňování. Při tomto výpočtu pak soud vycházel z kompenzačního rámce pro další nemajetkovou újmu, a to po dobu hospitalizace od 30. 11. 2017 do 25. 1. 2018 v částce 1. měsíc 2 000 Kč denně a v lednu pak 1 500 Kč po dobu 25 dnů, po dobu 6 dnů vč. února pak částka 1 000 Kč denně. Od 17. 1. 2018 do 15. 10. 2018 probíhala rehabilitace žalobkyně, odškodnění pak bylo odstupňováno tak, že za měsíc březen se jedná o částku 750 Kč denně, duben 500 Kč denně a květen až listopad 250 Kč denně, celkem tedy 227 250 Kč. Pokud pak soud rozhodl výrokem I. rozhodl, že žalobkyni náleží odškodnění ve výši 500 000 Kč, nad kompenzační rámec shora nastavený pak navýšil částku při úvahách co do intenzity negativních emočních stavů, které žalobkyně po dopravní nehodě prožívala, zejm. strach přecházet vozovky, strach z dopravy, kdy v současné době tak, jak je společnost a běžný život nastaven se tomuto lze stěží vyhnout mj. s ohledem na bydliště žalobkyně a místu jejího zaměstnání, dále pak stálé občasné pociťování bolesti, která je přítomna vždy při změnách počasí, jak žalobkyně konstatovala a zřejmě i při jiných situacích, taktéž po dobu po dopravní nehodě byla žalobkyně v očekávání dalších výkonů zejm. operace čelisti v červnu 2018, což mělo vizuální efekt pro žalobkyni velmi důležitý s ohledem na její nastavení osobnosti, jak bylo konstatováno znalcem. Taktéž došlo u žalobkyně ke ztrátě paměti, což je pro psychiku člověka neuchopitelná oblast, kdy se jednalo o několik okamžiků, které si vůbec nepamatovala, taktéž po dobu 14 dnů byla v umělém spánku, jednalo se o dobu, kdy měla narozeniny a uvedené prožívání jistě mnohem hlubší. Následně v r. 2021 došlo k onkologickému onemocnění žalobkyně, kdy nelze s jistotou říci, že toto nastalo v příčinné souvislosti s traumaty a stresy, které žalobkyně v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 30. 11. 2017 prožila, ale všeobecně je známo, že onkologická onemocnění často vznikají v důsledku stresových a traumatických situací a uvedené tedy nelze vyloučit. Pokud pak soud odškodňoval celé období, jednalo se o období jednoho roku, kdy trvala pracovní neschopnost žalobkyně. Specifikace navýšení, která byla nyní uvedena, je pak individuální, neboť lze jen stěží kvantifikovat toto obecně, pro každého člověka je v životě důležité něco jiného a znamená vytržení z běžného života jiná situace. Ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka pak bylo namítáno spoluzavinění žalobkyně tím, že když přecházela vozovku, měla v uších sluchátka, v ruce mobilní telefon, byl tak namítán nedostatek prevence ze strany žalobkyně a ostražitosti, byť není najisto postaveno, zda měla žalobkyně v sluchátkách hudbu či zvuky, které by zvukovou ostražitost snižovalo. Žalobkyně se před vstupem do vozovky do pravého jízdního pruhu rozhlédla, dostala pokyn od řidiče, že může do vozovky vstoupit, což učinila, a levý pruh si již následně nezkontrolovala, nerozhlédla se, žalobkyně přecházela vozovku rychlostí 5,5 km v hodině, což je nadprůměrná rychlost chůze, snažila se evidentně vozovku přejít co nejdříve a bylo primárně na žalovaném jako řidiči vozidla jedoucího v levém pruhu, aby zareagoval na stojící vozidlo v pravém pruhu a předpokládal, že má toto nějaký důvod, což žalovaný neučinil, jel v době střetu rychlostí 49,8 km v hodině, tedy před přechodem vůbec nebrzdil a nemohl střetu zabránit. Byť bylo konstatováno, že pokud by se žalobkyně rozhlédla i v levém pruhu, zjistila by, že zde vozidlo jede a mohla by střetu zabránit, soud má za to, že primárně bylo uvedené na žalovaném, žalobkyně splnila svou povinnost chodce rozhlédnout se před vstupem na přechod pro chodce, a pokud již na přechodu pro chodce byla, mohla oprávněně očekávat, že přejetí vozovky bude bezpečné. Spoluzavinění žalobkyně tedy v daném ohledu konstatováno soudem nebylo. Výrokem I. bylo žalobě vyhověno co do částky 500 000 Kč s odůvodněním shora uvedeným, ve zbylém rozsahu v částce 480 000 Kč pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta.

17. Výrokem III. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně byla se svým nárokem zcela úspěšná co do základu nároku, v případě odškodňování nemajetkové újmy nelze vycházet z požadované částky, když tuto lze jen stěží kvantifikovat samotným účastníkem a je odvislá od rozhodovací praxe soudu a od úvah v daném případě odvíjejících se od znaleckého zkoumání. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 39 265 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 10 úkonů právní služby, a to příprava, převzetí věci, výzva k úhradě ze dne 2. 11. 2020 předcházející podání žaloby dne 30. 11. 2020, doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu ze dne 31. 3. 2021, replika na vyjádření žalovaného ze dne 25. 8. 2021 a 8. 2. 2022, účast u jednání dne 17. 2. 2022, 2. 5. 2022, 14. 9. 2023 a vyhlášení rozhodnutí dne 21. 9. 2023 po 3 100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy se jedná o odškodnění nemajetkové újmy s návrhem na její náhradu. Za 9 úkonů v plné výši se jedná o částku 27 900 Kč a úkon účast u vyhlášení rozhodnutí v poloviční výši 1 550 Kč, tedy 29 450 Kč. Dále pak 10 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 3 000 Kč a 21 % DPH ve výši 6 815 Kč, celkem tedy 39 265 Kč.

18. Výrokem IV. pak v souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. byla uložena žalovanému povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku, jež bude vyčíslena samostatným usnesením po právní moci rozsudku, předmětné náklady sestávají typicky ze znalečného.

Poučení