71 Co 263/2024 - 279

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudců Mgr. Šárky Bokůvkové a Mgr. Tomáše Ožany ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka: [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] o 980.000 Kč s příslušenstvím k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. září 2023, č. j. 32 C 187/2021-187 a doplňujícího usnesení ze dne 16. června 2025, č. j. 32 C 187/2021-261, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku ohledně částky 350.000 Kč s příslušenstvím a v odstavci II. výroku potvrzuje.

II. Ve zbývající části odstavce I. výroku ohledně částky 150.000 Kč s příslušenstvím se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 39.265 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit náklady řízení státu ve výši 36.324 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ostravě.

V. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 16.396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), zamítl žalobu na zaplacení částky 480.000 Kč (odstavec II. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 39.265 Kč (odstavec III. výroku) a nahradit náklady státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení (odstavec IV. výroku). V doplňujícím usnesení zavázal zaplatit náklady řízení žalobkyně také vedlejšího účastníka a to společně a nerozdílně s žalovaným.

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný zavinil dopravní nehodu, při které způsobil těžká zranění žalobkyni. Žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, a to rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2018, č. j. [Anonymizováno]. Byla mu uložena mimo jiné povinnost zaplatit žalobkyni náhradu do té doby vzniklé a uplatněné majetkové újmy ve výši 208.171 Kč a nemajetkové újmy spočívající v bolestném ve výši 577.231 Kč, celkem tedy 793.402 Kč. Léčba a rekonvalescence žalobkyně probíhala nejméně po dobu 1 roku, kdy byla v pracovní neschopnosti, duševní strasti, strachy a obavy z pohybu v dopravě přetrvávají v různé intenzitě dodnes. Psychický stav a prožitky žalobkyně jsou blíže specifikovány znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Na odškodnění části nemajetkové újmy žalovaný zaplatil žalobkyni částku 20.000 Kč.

3. Při právním hodnocení okresní soud vycházel z ust. § 2958 o. z., z nálezu ÚS sp. zn. II. ÚS 1564/20, rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 a dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na odškodnění další nemajetkové újmy. Uvedl, že již konstatováním skutečnosti, že došlo k dopravní nehodě způsobem, jakým k ní došlo, a zranění, která žalobkyně utrpěla, je evidentní, že u žalobkyně vznikla psychická újma popisovaná v uvedených rozhodnutích a je zcela lidské, že měla stavy úzkosti a stavy, které v rámci svého výslechu popisovala a které byly konstatovány znaleckým posudkem. Při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel z úvah [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a vycházel z kompenzačního rámce pro další nemajetkovou újmu po dobu hospitalizace od 30. 11. 2017 do 25. 1. 2018 v částce 2.000 Kč denně za dobu prvního měsíce a v lednu pak 1.500 Kč po dobu 25 dnů, po dobu 6 dnů včetně února pak v částce 1.000 Kč denně. Od 17. 1. 2018 do 15. 10. 2018, kdy probíhala rehabilitace žalobkyně, vycházel za měsíc březen z částky 750 Kč denně, za duben 500 Kč denně a za květen až listopad z částky 250 Kč denně, tj. celkem 227.500 Kč. Tuto částku navýšil na 500.000 Kč při úvahách co do intenzity negativních emočních stavů, které žalobkyně po dopravní nehodě prožívala. Jedná se zejména o strach přecházet vozovky, z dopravy, kterému se lze jen stěží vyhnout, občasné pociťování bolesti, která je přítomna při změnách počasí. Po dopravní nehodě byla žalobkyně rovněž v očekávání dalších výkonů, zejména operace čelisti v červnu 2018 a s ní spojený vizuální efekt. U žalobkyně došlo rovněž ke ztrátě paměti, což je pro psychiku člověka neuchopitelná oblast, kdy se jednalo o několik okamžiků, které si vůbec nepamatovala. Taktéž byla po dobu 14 dnů v umělém spánku, přičemž se jednalo o dobu, kdy měla narozeniny. V roce 2021 došlo u žalobkyně k [Anonymizováno] onemocnění, kdy nelze s jistotou říci, že toto nastalo v příčinné souvislosti s traumaty a stresy, které žalobkyně měla v souvislosti s dopravní nehodou. Je ale všeobecně známo, že tato onemocnění často vznikají v důsledku stresových a traumatických situací a uvedené tak nelze vyloučit. Okresní soud neshledal spoluzavinění na straně žalobkyně, která se před vstupem do vozovky rozhlédla, dostala pokyn od řidiče stojícího v pravém jízdním pruhu, že může do vozovky vstoupit, tuto se snažila přejít co nejdříve a bylo primárně na žalovaném jako řidiči vozidla jedoucího v levém pruhu, aby zareagoval na stojící vozidlo v pravém pruhu a předpokládal, že toto má nějaký důvod, což neučinil.

4. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně a vedlejší účastnice na straně žalovaného. Žalovaný s tímto odvoláním vyslovil souhlas. Žalobkyně své odvolání směřovala do odstavce II. výroku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta a navrhovala, aby odvolací soud v této části rozsudek změnil a zavázal žalovaného k zaplacení další částky 480.000 Kč. Namítala, že přiznaná další nemajetková újma je pro žalobkyni nepřiměřeně nízká. Poukazovala na základní zásady v souvislosti s odškodňováním nemajetkové újmy při odškodňování újmy na zdraví. Před dopravní nehodou žalobkyně vedla naprosto spokojený aktivní život, a to jak z pohledu rodinného, tak pracovního. Tento na dobu více než jednoho roku v podstatě skončil, resp. obrátil se vzhůru nohama. Žalobkyně přišla o své právo prožívat život podle svého, kdy byla zcela odkázána na neustálou pomoc druhých, nemohla své běžné dny trávit způsobem, kterým by sama chtěla a který pro ni byl před dopravní nehodou naprosto samozřejmý a obvyklý. Místo toho prožívala celou řadu nepříjemných a obtížných situací v souvislostí s léčbou a jejím zdravotním stavem, prožívala negativní emoční stavy, a to jednak bezprostředně poté, co si začala uvědomovat, co se stalo a jaký je její zdravotní stav a jeho prognózy a jednak v dalším průběhu léčení a rehabilitací, kdy pociťovala strach a obavy o svůj vlastní život, zda vůbec přežije, a pokud ano, jak na to bude reagoval manžel a děti, zda se o sebe bude moci postarat bez pomoci druhých, zda bude upoutána na lůžko nebo na invalidní vozík. S vysokou mírou pravděpodobnosti se toto náročné období podílelo na vzniku [Anonymizováno] onemocnění a s tím spojených dalších negativních stavů a duševních útrap. Z hlediska slušnosti, jakož i principu proporcionality je tak požadovaná částka na odškodnění žalobkyně zcela přiměřená.

5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného své odvolání směřovala do odstavce I. výroku a výroků souvisejících. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že žalobkyně nehodu vůbec nezavinila, když má za to, že oba porušili pravidla silničního provozu. Nesouhlasila rovněž s přiznanou výší zadostiučinění, když náhrada za hospitalizaci nemá oporu v právních předpisech ani judikatuře. Náhrada byla přiznána i za okolnosti, které nepředstavují další nemajetkovou újmu, a to strach z přecházení vozovky, deformace obličeje, přetrvávající bolesti, které jsou trvalým následkem odškodňovaným v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění. Nesouhlasila rovněž k přihlédnutí k následnému [Anonymizováno] onemocnění u žalobkyně. S odkazem na rozhodnutí jiného soudu je nutno považovat přiznanou částku za nepřiměřenou. Poukazovala rovněž na neurčitost výzvy k úhradě žalované částky, která požadovala úhradu nejpozději do data předcházejícího datu výzvy. Poskytnutá lhůta přibližně 10 dnů byla pro žalovaného jako laika nepřiměřeně krátká, aby mohl posoudit důvodnost nároku a sám uhradit požadovanou částku. Žalobkyně mohla nárok uplatnit přímo u vedlejší účastnice, což neučinila.

6. V souvislosti s odvoláním žalovaného navrhovala žalobkyně potvrzení rozsudku v této napadené části. Ohledně námitky spoluzavinění poukazovala na posuzování příčin dopravní nehody v rámci trestního řízení. V jeho průběhu se žalovaný k zavinění vytýkaného protiprávního jednání zcela doznal a svou odpovědnost nikterak nesnižoval. Výslovně uvedl, že se cítí jediným viníkem dopravní nehody. Ohledně přiměřenosti přiznané částky žalovaný odkazoval na judikaturu, která je již překonaná nálezem Ústavního soudu. Jediným regulativem rozhodným pro stanovení výše odškodnění je zásada slušnosti a je dána vlastním uvážením soudu. V této souvislosti je vždy nutno posuzovat veškeré okolnosti každého jednotlivého případu. Nesprávný údaj o splatnosti požadované částky v rámci předžalobní výzvy je toliko zjevnou chybou v psaní, která je zřejmá i s ohledem na datum vyhotovení výzvy. Předžalobní výzva pak byla zaslána rovněž na vědomí vedlejší účastnici, která na tuto žádným způsobem nereagovala.

7. Vedlejší účastnice k odvolání žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který rozhodoval o principiálně téměř identickém nároku. Spoluzavinění žalobkyně nebylo v rámci trestního řízení vůbec řešeno, civilní soudy se však touto námitkou musí zabývat. Zcela nepřiléhavý je odkaz na výše odškodnění v případě zásahů tzv. bulvárních médií do osobnostních práv známých osobností. Závažnost poranění žalobkyně je reflektována primárně výší ostatních nároků, a to bolestným, ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku, nákladů léčení vynaložených přímo žalobkyní.

8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.

9. Ohledně odvolací námitky žalovaného týkající se spoluzavinění žalobkyně souhlasí odvolací soud se závěry okresního soudu s tím, že toto spoluzavinění není dáno. V řízení bylo zjištěno, že se žalobkyně před vstupem do vozovky přes přechod pro chodce řádně rozhlédla, dostala pokyn od jiného řidiče, který zastavil v pravém jízdním pruhu a po vstupu do vozovky se tuto přes přechod pro chodce snažila co nejrychleji přejít. Naopak žalovaný nikterak nezareagoval na vozidlo stojící před přechodem pro chodce a bez jakéhokoliv zpomalení na něho vjel a došlo ke střetu s přecházející žalobkyní. Bylo primárně na žalovaném, aby zareagoval na danou situaci v dopravním provozu, když v rámci trestního řízení bylo zjištěno, že bylo v jeho schopnostech a možnostech střetu zabránit. Ostatně tuto skutečnost žalovaný v rámci trestního řízení, jakož i v uzavřené dohodě o částečně úhradě nemajetkové újmy, nikterak nezpochybňoval.

10. Další nemajetková újma je kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat (ust. § 2958 o. z. tak ani nečiní), avšak má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Tento typ újmy bývá spojen s takovými zásahy do zdraví, které nespočívají v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy o okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru, často též z důvodů stojících již poněkud mimo samotné zdravotní postižení (např. nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, ale může jít též o různé situace založené konkrétními životními poměry poškozeného). Nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by sice vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví, na druhou stranu má-li být újma na zdraví poškozenému odčiněna plně, resp. podle zásad slušnosti, musí být právě u tohoto dílčího nároku zohledněny specifické okolnosti, které zostřují vnímání nepříznivého zásahu do zdravotního stavu nad míru obvyklou standardnímu průběhu léčby (viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 1313/2020). V tomto rozhodnutí pak Nejvyšší soud uvedl, že zásah do základního lidského práva na zdraví spočívající v tzv. devastaci zbytku života člověka vysokého věku, který byl úrazem natrvalo vytržen z navyklého životního prostředí a sklonek života strávil ve zdravotnických zařízeních marným bojem s narůstajícím množstvím různých obtíží, jež vedly i ke znásobení dosavadních nemocí a omezení, je odčinitelný náhradou další nemajetkové újmy dle ust. § 2958 o. z.

11. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

II. ÚS 1564/20 ze dne

9. února 2021 spatřoval za kontroverzní příliš restriktivní přístup soudů k výkladu pojmu další nemajetkové újmy. Kritéria mimořádnosti a zvláštní intenzity újmy vyplývající z výkladu ust. § 2958 o. z. ze strany Nejvyššího soudu nevyplývají ani z textu zákonného ustanovení, ani z jeho systematiky. V souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů náležitě nezohledňuje. Právo poškozeného na náhradu duševních útrap (psychického strádání) se za stávající interpretace ocitlo v podobě další nemajetkové újmy v zóně mezi, z časového hlediska, spíše jednorázovou náhradou bolesti a náhradou ztížení společenského uplatnění, svázanou s trvalým stavem. Škodní děje tu mají spočívat v jednorázových či opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčiněných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících omezení v jeho soukromém a rodinném životě.

12. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2635/2018 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že další nemajetkovou újmou může být i nemožnost strávit s osobami blízkými Vánoce. Existenci této nemajetkové újmy není třeba zvlášť dokazovat, byť nelze vyloučit důkaz opaku, tedy důkaz o tom, že v konkrétním případě, např. s ohledem na odlišné sociálně-kulturní zvyklosti dotčených osob či jejich narušené osobní vztahy taková nemajetková újma nevznikla. Další nemajetková újma může spočívat i v tom, že poškozený není dočasně schopen se postarat o osobu blízkou, závislou na jeho péči a má důvodnou obavu, že se o takovou osobu nepostará někdo jiný.

13. V rozsudku sp. zn. 25 Cdo 1226/2023 Nejvyšší soud naopak uvedl, že nemožnost věnovat se zálibám, vedlejší účinky léků, strach z léčebných zákroků, obavy z dalšího vývoje zdravotního stavu, nesamostatnost či závislost na péči třetích osob, odloučení od rodiny a přátel a obdobné nepříjemné a omezující okolnosti jsou pravidelně spojené s léčením, případně s hospitalizací pro každého pacienta, proto bez dalšího nespadají do kategorie tzv. další nemajetkové újmy ve smyslu ust. § 2958 o. z. Vyšší míra nepohodlí, je-li subjektivně vnímána úkorně, může být důvodem pro přiměřené zvýšení náhrady za bolest.

14. V dané věci odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o vzniku nároku žalobkyně na náhradu další nemajetkové újmy dle ust. § 2985 o. z., nesouhlasí však s přiznanou výši, jakož i způsobem výpočtu přiznané částky. S přihlédnutím k judikatuře jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu je zcela zřejmé, že při rozhodování o výši další nemajetkové újmy je nutno vycházet z konkrétních individuálních okolností každého jednotlivého případu tak, aby byla odškodněna veškerá způsobená újma. V této souvislosti nelze vycházet z prostého matematického výpočtu, jak to učinil okresní soud. Tento postup není vhodný a neodráží specifika konkrétního případu. Při stanovení výše náhrady za další nemajetkovou újmu je nutno vycházet z principu přiměřenosti, plné náhrady újmy s přihlédnutím k zásadám slušnosti.

15. S žalobkyní lze souhlasit a odvolací soud toto nikterak nezpochybňuje, že dopravní nehodou se její život obrátil „vzhůru nohama“. Po dobu mnoha měsíců zcela přišla o své právo prožívat život podle svého a nemohla své běžné dny trávit způsobem, kterým by sama chtěla a který pro ni byl do té doby zcela samozřejmý a obvyklý. Většina skutečností a omezení žalobkyně, které uváděla v rámci žalobních tvrzení, jsou však odškodňována v rámci nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění (např. opakované hospitalizace a v té souvislosti odloučení od osob blízkých, lékařské zákroky, operace a rehabilitace a s nimi spojené nepohodlí, omezení a obavy, odkázanost žalobkyně na třetí osoby, obavy z dopravního provozu apod.). Předmětem tohoto řízení je však nárok na náhradu další nemajetkové újmy, tj. nikoliv újmy za bolest (fyzickou i psychickou), která obvykle provází takto závažná a rozsáhlá zranění, či za trvalé následky, které se promítnout do náhrady za ztížení společenského uplatnění, a to třeba i v podobě jeho navýšení ze strany soudu.

16. V dané věci žalobkyně utrpěla v souvislosti s dopravní nehodou závažná zranění, která si vyžádala opakované hospitalizace, operace, léčení a rekonvalescenci, která trvala déle než 1 rok. Za běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví nelze považovat akutní psychické strádání, které žalobkyně prožívala bezprostředně po dopravní nehodě a probuzení z umělého spánku, kdy si nebyla schopna ihned uvědomit veškeré souvislosti, nechápala, co se s ní děje a měla obavy o to, zda vůbec přežije. Právo na zdraví a život je jedno ze základních práv každého člověka a důvodné obavy o prosté přežití za situace, kdy si s ohledem na svůj zdravotní stav člověk není schopen vyhodnotit veškeré souvislosti, je nepochybně nutno vnímat jako závažné, byť dočasné psychické strádání, které je nutno odškodnit v rámci nároku na další nemajetkovou újmu dle ust. § 2985 o. z.

17. S ohledem na hospitalizaci žalobkyně a následnou náročnou domácí léčbu žalobkyně nemohla strávit a prožít pro ni důležité události v rodinném kruhu – Vánoce, narození neteře, nemohla prožít své narozeniny, jakož i narozeniny a oslavy blízkých osob. Měla rovněž důvodné obavy o ztrátu svého zaměstnání, když u nového zaměstnavatele pracovala pouze krátce, měla pracovní smlouvu na dobu určitou a nevěděla, jak se k jejímu stavu a dlouhodobé pracovní neschopnosti její zaměstnavatel postaví a zda bude ochoten s ní prodloužit pracovní smlouvu. V těchto skutečnostech spatřuje odvolací soud důvod pro přiznání další nemajetkové újmy. V této souvislosti je nutno poukázat rovněž na její obavy a nemožnost být oporou svým blízkým, kteří její oporu a pomoc potřebovali a potřebují. Jedná se zejména o její matku, která její stav velmi silně prožívala, přestože sama potřebovala pomoc v souvislosti se svým zdravotním stavem ([anonymizováno]).

18. Další nemajetkovou újmu je nutno spatřovat i v obavách žalobkyně o vizuální stránku svého obličeje. Nejen žalobkyně jako žena, ale každý člověk vnímá a prožívá své zranění hůře, pokud je spojeno s viditelným a výrazným poškozením vzhledu, a to navíc na částech těla, které nebude moci zakrýt. Žalobkyně utrpěla závažná poranění čelisti, která si vyžádala opakované operační zákroky. Je tak nepochybné, že žalobkyně měla obavy o to, jak tyto operace dopadnou nikoliv z hlediska trvalých následků, ale jejího vzhledu. Toto bylo doprovázeno obavami, jak její případné „vady“ ve vzhledu přijme její manžel a nejbližší rodina. Jedná se o psychické strádání, které nelze odškodnit ani v rámci bolestného ani v rámci případných trvalých následků a žalobkyni v této souvislosti náleží další nemajetková újma.

19. Odvolací soud naopak nesouhlasí s přiznáním další nemajetkové újmy v souvislosti s [Anonymizováno] onemocněním žalobkyně. S plným vědomím závažnosti daného onemocnění a útrap, které s ním žalobkyně musela prožít, je nutno uvést, že zde není dána příčinná souvislost mezi předmětnou dopravní nehodou, zraněními žalobkyně a tímto onemocněním. Je sice pravdou, že stres a oslabení imunity je jednou, nikoliv však jedinou, příčinou vzniku tohoto onemocnění, avšak nelze dovodit, že by jeho vznik, resp. zjištění po více než třech letech od dopravní nehody bylo zapříčiněno z převážně většiny způsobeným ublížením na zdraví. Přestože byl vyloučen geneticky původ tohoto onemocnění, v řízení nebylo zjištěno, že by se na jeho vzniku v převážné části podílel jen a pouze stres v souvislosti se způsobeným zraněním žalobkyně a jeho léčbou. Z genetické zprávy naopak vyplývá, že na vzniku tohoto onemocnění se spolupodílí množství zevních rizikových faktorů a skutečnost, že u žalobkyně vzniklo v souvislosti s náročným obdobím způsobeným léčbou a následky polytraumatu je zde pouze bez jakéhokoliv odůvodnění konstatována.

20. Při stanovení výše náhrady za další nemajetkovou újmu odvolací soud z výše uvedených individuálních okolností projednávané věci přihlédl k principu rozumného a spravedlivého posouzení věci, jakož i principu proporcionality a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží částka 350.000 Kč za náhradu další nemajetkové újmy. Spolu s částkou 20.000 Kč, která již byla ze strany žalovaného uhrazena, představuje úplnou náhradu nemajetkové újmy, která žalobkyni v souvislosti s dopravní nehodou vznikla a která nebyla nebo nemohla být uhrazena v rámci nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění. Při stanovení přiznané částky vycházel odvolací soud rovněž z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2023, č. j. 16 Co 61/2023, který v obdobné věci přiznal další nemajetkovou újmu ve výši 250.000 Kč. V tomto řízení byla žalobkyní 17letá dívka, která byla sražena na přechodu pro chodce. Odškodněny byly zmařené události plynoucí z jejího věku, studia a zájmů, jako oslava 18. narozenin, maturita včetně maturitního večírku, školní zájezd, kulturní vyžití v souvislosti s členstvím ve fanklubu, přerušení sociálních kontaktů s řadou vrstevníků. V nyní projednávané věci bylo předmětem odškodnění nejen zmaření výše uvedených životních událostí, ale také psychické strádání v souvislosti s dočasnou neschopností posouzení způsobené životní situace, důvodné obavy o vzhled, o možnost ztráty zaměstnání, jakož i obavy v souvislosti s dočasnou neschopností postarat se a být oporou osobám blízkým. Jedná se o významné okolnosti, který nepochybně navýšily psychické strádání žalobkyně a které jsou důvodem pro přiznání vyšší náhrady za další nemajetkovou újmu, než v uváděném příkladě. Přiznaná částka zcela reflektuje individuální okolnosti projednávané věci a odpovídá rozumnému posouzení. V této souvislosti je nutno uvést, že odvolání žalobkyně, která požadovala vyhovění žalobě v celém rozsahu, tj. přiznání ještě vyšší částky, není důvodné. Žalovaná částka 980.000 Kč, resp. 1.000.000 Kč, se jeví jako částka nepřiměřené vysoká, když je nutno vycházet z toho, že základem náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s ublížením na zdraví žalobkyně je bolestné a ztížení společenského uplatnění. V těchto náhradách se projeví a odškodní nejtíživější a největší útrapy žalobkyně (bolesti fyzické i psychické, pobyty v nemocnici, medikace, operace, rehabilitace, odloučení od blízkých a odkázanost na třetí osoby, trvalé následky apod.).

21. Odvolací námitka žalovaného ohledně požadovaných úroků z prodlení není důvodná, když žalobkyni nic nebránilo uplatnit žalovanou částku přímo u žalovaného, nikoliv u vedlejší účastnice. Žalovaný byl řádně vyzván k úhradě požadované částky a na nárok žalobkyně neuhradil ničeho. Za této situace je námitka ohledně poskytnutí krátké lhůty k zajištění finančních prostředků zcela bezpředmětná.

22. Z těchto důvodů odvolací soud v odstavci I. výroku rozsudek okresního soudu potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř., a to co do částky 350.000 Kč s příslušenstvím a co do částky 150.000 Kč dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. S ohledem na výše uvedené odvolací soud potvrdil rozsudek rovněž v odstavci II. výroku, kterým byla žaloba částečně zamítnuta.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla co do základu nároku úspěšná a výše nároku závisela na rozhodnutí soudu, přiznal odvolací soud náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce, která byla přiznána okresním soudem v napadeném rozsudku. Při odůvodnění této částky odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu.

24. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný a vedlejší účastnice byli zavázáni společně a nerozdílně nahradit náklady státu. Oproti okresnímu soudu zavázal odvolací soud již k náhradě konkrétní částky, a to 36.324 Kč, představující přiznané a vyplacené znalečné.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalovaný a vedlejší účastnice byli zavázáni nahradit žalobkyni tyto účelně vynaložené náklady v plné výši, a to v částce 16.396 Kč. Tato představuje odměnu za písemné vyjádření k odvolání žalovaného ve výši 3.100 Kč tak, jak právní zástupce žalobkyně požadoval, dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. účinné do 31. 12. 2024 a režijní paušál ve výši 300 Kč. Dále byla přiznána odměna z přiznané částky 350.000 Kč za účast u jednání odvolacího soudu dle ust. § 9a odst. 1 písm. a) vyhl. účinné od 1. 1. 2025 ve výši 9.700 Kč a režijní paušál ve výši 450 Kč. Odvolací soud naopak nepřiznal odměnu za podané odvolání žalobkyně, když toto směřovalo do odstavce II. výroku a v této části nebyla žalobkyně úspěšná. Z tohoto důvodu jí za tento úkon odměna nenáleží.

26. Dlužnou částku, stejně jako náklady řízení, byli žalovaný a vedlejší účastnice zavázáni zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., z toho náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení