32 C 190/2023 - 126

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného]. [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat písemnou omluvu k rukám žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to v tomto znění: „Výroky o [tituly před jménem] [jméno FO] ze mnou zpracovaných zpráv ze dne [datum] a ze dne [datum] a taktéž moje výroky při jednání před Obvodním soudem pro [adresa] dne [datum] a při podání vysvětlení před policejním orgánem ČR, Obvodním ředitelstvím pro Prahu IV, vnější služba, místní oddělení [adresa], se sídlem [adresa], dne [datum], jsou nepravdivé a zasáhl jsem jimi neoprávněně do práva na ochranu osobnosti [tituly před jménem] [jméno FO], a to do její důstojnosti, vážnosti, cti a soukromí, a to v situaci, kdy jsem [Jméno žalobkyně] ani její dceru nikdy neviděl, nehovořil s nimi, nikdy jsem neměl možnost je pozorovat, nikdy jsem je nevyšetřoval. Ze všech mých výroků je značně nepravdivý zejména výrok, že by se [Jméno žalobkyně] dopouštěla týrání své dcery. Za všechny své výroky se [tituly před jménem] [jméno FO] hluboce omlouvám.“ se zamítá.

II. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se tvrzení o tom, že žalobkyně týrá svoji nezletilou dceru [jméno FO], narozenou [datum], o jejích osobnostních rysech a duševních poruchách a všech jiných dalších tvrzení o vztahu žalobkyně a nezletilé [jméno FO], narozené [datum], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 22 544,26 Kč Kč, do 3 dnů od právní moci od tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného, advokátky [Jméno advokátky B]

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaslat písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku I k rukám žalobkyně a zároveň, aby mu byla uložena povinnost zdržet se tvrzení o tom, že žalobkyně týrá svoji nezletilou dceru včetně tvrzení o jejích osobnostních rysech, duševních poruchách a dalších tvrzeních o vztahu žalobkyně a její nezletilé dcery. Žalovaný tato tvrzení uváděl v roli placeného konzultanta na žádost otce nezletilé [jméno FO], pana [jméno FO], přičemž žalovaný ve svých zprávách vycházel pouze z podkladů jemu poskytnutých panem [jméno FO], avšak žalobkyni či její dceru nikdy nevyšetřoval ani s nimi nekomunikoval. Své výroky pak sdělil v opatrovnickém řízení, které bylo vedeno před Obvodním soudem pro [adresa], ve kterém vystupoval v roli svědka, přičemž dle žalobkyně vybočil z práv a povinností svědka, neboť vypovídal nepravdivě. Žalovaný uváděl, že žalobkyně týrá svoji nezletilou dceru, jde o podezření z psychického týrání nezletilé, přičemž těmito výroky obvinil žalobkyni ze spáchání trestné činnosti, a to v řízení opatrovnickém a před policejním orgánem při podání vysvětlení. Rovněž ve své zprávě očerňuje žalobkyni tvrzením, že si byla vědoma, jaký význam má znalecký posudek a vyšetření úmyslně bojkotovala a znehodnotila. Uvádí, že její jednání není jednáním vyzrálé osobnosti, nazývá ji osobou nezralou, osobou s infantilní a sobeckou osobností, obviňuje ji z diskreditace p. [jméno FO], prezentuje žalobkyni jako manipulátora, podle něj rovněž mohla ovlivnit dotazník. Žalovaný toto dále uváděl v rozborové zprávě adresované otci nezletilé a také v podnětu k vyjádření, který byl žalovaným zaslán k rukám kolegů psychologů, přičemž tyto listiny byly dále také použity v následujících soudních řízeních. Žalovaný si sám zcela vědomě ve všech proběhnuvších řízeních zapříčil postavení svědka, a to právě tím, že takováto odborná vyjádření, ač nikoliv z pozice ustanoveného znalce, podával. Co se týče stále hrozícího zásahu do osobnostních práv žalobkyně, tento vyplývá z názoru žalovaného, který si za svými výroky stojí. Jedná se o výroky, které mají i nadále dopad do osobnostní sféry žalobkyně, neboť se jedná o výroky nepravdivé, a je zde tedy hrozba, že budou kdykoliv zopakovány a jsou způsobilé žalobkyni nadále poškodit.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok zcela neuznává. Uvádí, že na žádost otce nezletilé analyzoval jím poskytnuté materiály, zejména znalecké posudky, které byly vypracovány v proběhlých soudních řízeních a vycházel z odborné literatury, přičemž toto ve svých vyjádřeních opakovaně uvádí a odkazuje na materiály, ze kterých vycházel. Nejedná se tak o hodnocení žalobkyně žalovaným, nýbrž o názor znalců, kteří ve věci podávali znalecký posudek. Žalovaný uvádí, že nikdy žalobkyni neobvinil z týrání nezletilé, pouze uvedl, že jednání, tak jak mu bylo předkládáno, má shodné znaky, které vykazuje taktéž psychické týrání a může se jednat o podezření z takového jednání, nikterak však matku nezletilé neočerňoval. Před soudem vypovídal žalovaný v opatrovnickém řízení především proto, že byl soudem jako svědek předvolán a měl tak povinnost vypovídat pravdu. Dále také uvedl, že mu nebylo známo, že by jeho vyjádření byla použita otcem nezletilé v rámci trestních oznámení vůči žalobkyni. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno a nepodařilo se jí prokázat, že by se žalovaný dopustil zásahu do osobnostních práv žalobkyně, který by nadále trval či hrozil. Vyjádření pro pana [jméno FO] podával v roce 2021, přičemž od té doby s ním nikterak nespolupracuje a k věci se nevyjadřuje. Jelikož zde pak není takové riziko, není zdržovací nárok uplatněný v žalobě důvodný.

3. Soud v řízení učinil následující skutková zjištění:

4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nezletilá dcera žalobkyně [jméno FO] svěřena do výchovy matky a otci byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 5 000 Kč měsíčně počínaje 1. 1. 2019, částkou 7 500 Kč měsíčně počínaje 1. 5. 2019, částkou 9 000 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2019, vždy do 15. dne v měsíci, na který se výživné hradí, k rukám matky a počínaje 1. 5. 2019 částkou 10 000 Kč měsíčně na spořící účet vedený u ČSOB. Dále bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném za období od 1. 1. 2019 do 1. 4. 2019 ve výši 20 000 Kč, za období od 1. 9. 2019[Anonymizováno]do 1. 6. 2022 ve výši 126 000 Kč, a nedoplatku na spořícím účtu za období od 1. 5. 2019 do 30. 6. 2022 ve výši 380 000 Kč, kdy toto byl otec povinen uhradit k rukám matky do 90 dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou každou sudou sobotu v měsíci na dobu 2 hodin za asistence Centra pomoci pro rodiny s dětmi – Temperi a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Znalec PhDr. Vladimír Plášil uvedl, že matka o otci říká strašné věci, na otcových očích viděla samou lež, to jak matka dceru ovlivňuje lze zjistit z výroků nezletilé při vyšetření, matka dceru proti otci nepřímo staví svými negativními výroky. Otec při výslechu dne 17. 12. 2020 uvedl, že dr. [jméno FO] (žalovaný) popsal psychické týrání nezletilé ze strany matky (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). V tomto řízení byl [Jméno žalovaného] (žalovaný) vyslechnut jako svědek. Při své výpovědi uvedl, že na žádost otce nezletilé pro něj vykonával funkci konzultanta, otce 2x vyšetřil a dále měl k jeho žádosti posoudit nahrávky pořízené u asistovaných kontaktů, SMS zprávy a videohovory. Předtím otce nezletilé neznal a nebyl s ním v žádném kontaktu. Spolupráce mezi žalovaným a otcem nezletilé probíhala do září roku 2020. Žalovaný posuzoval nahrávky z asistovaných styků mezi nezletilou a jejím otcem. Dále žalovaný jako svědek vypověděl, že neví o tom, že by otec nezletilé použil jeho vyjádření v rámci trestního oznámení proti matce nezletilé (žalobkyni). Uvedl, že 1. 6. 2020 učinil sdělení, ve kterém uvedl, že nezletilá je evidentně psychicky zablokována, a nadále trvá na tom, že se jedná o podezření ze spáchání trestného činu týrání s tím, že dítě je manipulováno. Dále před opatrovnickým soudem vypověděl, že měl k dispozici v daném řízení provedené znalecké posudky, kdy tyto podrobně prostudoval a shoduje se s výpověďmi znalců. Má za to, že matka nezletilou negativně ovlivňuje proti otci. Současně uvedl, že má důvodné podezření, že by se mohlo jednat i o psychické týrání dítěte. Navrhl výhradní péči otce, jelikož na jeho straně byl zjištěn syndrom zavrženého rodiče. Nezletilou neviděl, pracoval na základě ústní dohody s otcem nezletilé, kdy byla sjednána odměna za rozbor videonahrávek, klientem byl výhradně otec nezletilé, také vypověděl, že s matkou nezletilé nikdy nemluvil. (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a z protokolu o jednání ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

5. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve výroku I. o výchově nezletilé potvrzen, ve výroku II. o vyživovací povinnosti byl změněn tak, že otci byla uložena povinnost platit na výživu nezletilé od 1. 1. 2019 do 30. 4. 2019 částku 5 000 Kč měsíčně a od 1. 5. 2019 částkou 10 000 Kč měsíčně se splatností do 15. dne v měsíci předem k rukám matky a částku 5 000 Kč na spořící účet u ČSOB se splatností rovněž do 15. dne v měsíci předem. Ve výroku III. o nedoplatku na spoření byl změněn tak, že nedoplatek za dobu od 1. 5. 2019 do 30. 11. 2022 činí 215 000 Kč a otci byla uložena povinnost uhradit jej na spořící účet nezletilé do 31. 3. 2023. Ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 11. 2022 a ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech účastníků řízení byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve výroku IV. o styku otce s nezletilou byl výrok změněn tak, že se opravil na každý sudý čtvrtek v měsíci, v dalším byl výrok potvrzen. Ve výrocích V. a VI. byl rozsudek potvrzen (zjištěno z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

6. Ve své zprávě z 1. 6. 2020 adresované otci nezletilé žalovaný uvedl, že na základě prostudování poskytnutých videonahrávek, emailů, SMS zpráv, záznamů z videohovorů a znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnickém řízení, je zřejmé, že nezletilá je psychicky zablokována, a uvádí, že v daném případě se jedná o podezření ze spáchání trestného činu psychického týrání dítěte. Uvádí, že vše odpovídá tomu, že dítě je dlouhodobě vystaveno mentálnímu nátlaku, jedná se o kombinaci syndromu týraného dítěte, jehož součástí je Münchhausenův syndrom v zastoupení. Pečující osoba manipuluje dítě, kdy cílem je vytváření pocitu strachu a odporu vůči osobě otce, jde o cílené a záměrné vytváření syndromu zavrženého rodiče. Výsledkem je narušení interpersonálních vztahů v rodině, kdy výsledkem je odpor nezletilé k osobě otce i k osobě otcovské babičky. Do budoucna lze předpokládat, že dlouhodobé negativní působení bude mít dopad na psychický vývoj osobnosti dítěte a jeho sebehodnocení. Podrobný rozbor zasílá ve zvláštní zprávě (zjištěno ze zprávy žalovaného ze dne 1. 6. 2020 adresované panu [jméno FO]).

7. Ve své druhé podrobnější zprávě ze dne 24. 2. 2021 žalovaný uvedl, že u dcery žalobkyně a pana [jméno FO], tak jak měl možnost posoudit na základě prostudování znaleckého posudku a jiných materiálů, které mu byly poskytnuty pro analýzu, a z historie celkového vývoje a změn chování nezletilé a z pozorování jejího chování na chodbě soudu, celkový obraz odpovídá popisu chování dítěte, které je pod vlivem prostředí, které je dlouhodobě manipulativní a plně ovládá psychiku dítěte. Upozornil, že svá tvrzení opírá především o závěry znaleckého posudku, přičemž tento je již rok starý, za tuto dobu však bylo dítě od otce zcela izolováno v prostředí, které je vůči otci a jeho příbuzným negativně vyladěné a tím posílilo pocity a myšlenky, které budí u dcery implantovaný odpor a strach. Co se týče nespolupráce matky se znalci, k tomuto žalovaný ve své zprávě ocitoval zmíněný závěr znalců. Na základě toho pak vyslovil, že vliv matky na dceru je silnější, neboť se nezletilá stýká pouze s osobou matky a jejím příbuzenstvem, nezletilá je tak odkázána ve všem souvisejícím s otcem na interpretaci od matky či jejího příbuzenstva. Uvedl, že co se týče odmítavého postoje matky vůči styku otce s dcerou, kdy žádala o soudní zákaz styku, toto neodpovídá chování vyzrálé osobnosti, spíše jde o reakci nezralou, infantilní a sobecké osobnosti a neguje tak právo rodiče a dítěte na vzájemný kontakt. Jelikož pak policejním orgánem bylo jednání matky vyhodnoceno jako křivé obvinění, lze mít za to, že toto jednání bylo učiněno s rozmyslem. Dále osvětlil interpretaci výsledků testu MMPI učiněnou znalci, kdy uvedl, že u matky se jedná o nezralé a patologické reakce, kdy v nepříjemných situacích dochází k potlačení či popření situace, přičemž následně mohou potlačené obsahy skrytě působit v dalších situacích, dále vysvětlil pojmy jako racionalizace či pasivní agrese. Následně se žalovaný vyjádřil ke stanovisku znalců, kdy u žalobkyně výsledky sebeposuzovacího inventáře stylů osobnosti a poruch osobnosti nesvědčily pro přítomnost specifické poruchy osobnosti vyjma sebeobětování. Uvedl, že s ohledem na to, že se jedná o sebeposuzovací dotazník, nelze vyloučit možnost, že žalobkyně metodu dotazníku znala a mohla tak ovlivnit výsledky. Dále se vyjádřil k testu FDT, ke kresbě lidské postavy, přičemž uvedl, že k dispozici měl pouze popis, nikoliv danou kresbu. Popisovaná úzkost a strach z manžela u žalobkyně přetrvávají neúměrně dlouhou dobu i přes terapie a roční odluku, kdy navíc žalobkyně na terapie již nedochází a neexistují důkazy o napadení žalobkyně panem [jméno FO]. Uvedl, že byl svědkem chování nezletilé, které vykazovalo znaky manipulace, na chodbě soudu 16. 2. 2020, jelikož nezletilá působila křehkým, zakřiknutým dojmem, držení těla bylo pasivní a mimický výraz byl bez jakéhokoliv emočního projevu. Reakce nezletilé na otce pak byla zcela nepřirozená. Pro takovéto chování nezletilé nebyl dán důvod, neboť v minulosti se k otci odmítavě nechovala. To že ze strany matky vůči nezletilé se jedná o manipulaci opřel žalovaný o vyjádření znalců, která citoval, když k tomu uvedl, že popisovaný styl reakcí nezletilé připomíná projev nacvičený a naučený. Z vyjádření nezletilé pak vyplývá, že informace, které sděluje, jsou dle obsahu zprostředkované a implantované do její hlavy, u negativních postojů pak je patrné, že tyto jsou záměrně posilovány. Jelikož je pak nezletilá stále s matkou, je zcela pod jejím vlivem a přebírá její názory. Co se týče nepříjemných vzpomínek, které u nezletilé stále ulpívají, je toto nepřirozené a jde o důsledek stálého posilování takovýchto vzpomínek. Z vyjádření nezletilé je pak zřejmé, že o strachu z otce sice mluví ale strach necítí. S ohledem na v opatrovnickém řízení prokázaný fakt, kdy matka svým dlouhodobým a soustavným konáním odmítá a očerňuje otce, je zde pravděpodobnost, že ze strany matky nedojde v jejím jednání ke změně a do budoucna se lze domnívat, že takovéto chování bude zdrojem obstrukcí a obtíží. Dále ve své zprávě žalovaný navrhl svěření nezletilé do výhradní péče otce, kdy matce by bylo umožněno se s nezletilou stýkat. Závěrem žalovaný konstatoval, že nezletilá vykazuje znaky dítěte, které je pod vlivem negativní manipulace proti osobě svého otce a otcovské babičky, a to i s odkazem na situaci, kdy nezletilá je v terapeutické péči a pod vlivem medikace, s otcem se nestýká, a přesto dochází ke zhoršení jejího stavu a odporu k otci. Takovýto vývoj není dle žalovaného bez cíleného programování mysli nezletilé možné (zjištěno ze zprávy žalovaného ze dne 24. 2. 2021 adresované [jméno FO]).

8. Dne 21. 9. 2021 žalovaný podal vysvětlení u Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Vnější služby, Místního oddělení Nusle, ve věci oznámení OZN [jméno FO], kdy žalovaný vypověděl, že s panem [jméno FO] se v minulosti nesetkal, ten se na něj obrátil v době, kdy žalovaný provozoval soukromou psychologickou praxi. Uvedl, že při prvním setkání pan [jméno FO] tvrdil, že je v zoufalé situaci a byl otřesen odchodem manželky s dcerou a nechápal, z jakého důvodu na něj manželka podala oznámení kvůli týrání a napadení, neboť jí nikdy nenapadl. Žalovaný uvedl, že panem [jméno FO] mu byly poskytnuty dva hodinové záznamy z asistovaného styku otce s nezletilou, kdy po druhém setkání byly asistované styky ukončeny pro nevhodné chování ze strany otce, kdy nezletilá sdělila terapeutce [tituly před jménem] [jméno FO], že se otce bojí. K tomu pak žalovaný uvedl, že on sám dle nahrávek žádné nevhodné chování otce nezaznamenal, k ukončení styku došlo pouze na základě prohlášení nezletilé, žádné další skutečnosti nebyly nikterak ověřeny. Žalovaný pro pana [jméno FO] vykonával funkci konzultanta. V minulosti mu poskytl videorozhovory s dcerou. Z videorozhovorů a záznamů dospěl k názoru, že ze strany matky je dítě nejspíše manipulováno proti otci a je mu vsugerován strach. Jednání matky z pohledu žalovaného pak vykazuje řadu shodných rysů, které svědčí pro přítomnost Münhausenova syndromu v zastoupení, tedy v manipulaci svěřené osoby, kdy manipulací je svěřené osobě vsugerován strach, v daném případě strach z otce, což vede k hlubokému odcizení otce s dcerou. Dále žalovaný uvedl, že byl jako svědek předvolán k jednání k soudu, kdy na jeho odborný názor se nikdo pořádně nezeptal. Psychické týrání vidí v tom, že dítě je manipulací matky uměle udržováno ve strachu z otce, je ohrožen vývoj dítěte, neboť jsou hrubě narušeny citové vazby, kdy podezření z manipulace vychází také z toho, že nezletilá o otci vypovídá pouze negativní věci a na nic pozitivního s otcem spojeného si nevzpomíná. Uvádí, že shodně se vyjádřil i znalec i terapeutka. Dále vypověděl, že s nezletilou nikdy osobně nehovořil a s panem [jméno FO] není v kontaktu (zjištěno z Úředního záznamu o podání vysvětlení [právnická osoba] z 21. 9. 2021, č. j. [adresa]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]).

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba [jméno FO] směřující proti [tituly před jménem] [jméno FO], o omluvu a relutární satisfakci za nemajetkovou újmu, kdy soud dospěl k závěru, že ačkoliv byla dotčena rodičovská práva žalobce vydanými rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, nebyla s ohledem na chování otce způsobena újma vyžadující si omluvu ze strany žalované a relutární satisfakci (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

10. Žalovaný byl [datum] právní zástupkyní žalobkyně vyzván k upuštění od neoprávněného zásahu do osobnostních práv a soukromí žalobkyně a k zaslání dopisu s omluvou, neboť jím na žádost pana [jméno FO] vypracované písemné zprávy, ve kterých dle žalobkyně o ní šířil nepravdivé očerňující informace a obvinění, které mají nadále dopad do osobní, pracovní a rodinné sféry klientky, jsou využívány v probíhajících řízeních, jejichž je žalobkyně účastníkem, a došlo tak k zásahu do důstojnosti, cti a soukromí žalobkyně (zjištěno z výzvy k upuštění od neoprávněného zásahu do osobnostních práv a soukromí s uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy ve formě omluvy ze dne 31. 3. 2023). Na toto žalovaný sdělil, že žalobkyni omluvu nezašle, neboť se ani on, ani jeho právní zástupkyně nedomnívají, že by z jeho strany došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Uvedl, že prezentoval odborné závěry vycházející z podkladů, které měl k dispozici, zejména tedy z odborného znaleckého posudku, který je založený na faktech a nejedná se tak z jeho strany o nepravdivá tvrzení. Dále podotkl, že již praxi neprovozuje, s panem [jméno FO] není v kontaktu a z tohoto důvodu se nikde nebude k osobě žalobkyně vyjadřovat (zjištěno z odpovědi žalovaného ze dne 2. 5. 2023).

11. Dne 10. 2. 2022 žalovaný napsal podnět k vyjádření kolegům z oboru, kdy uvedl, že by rád napsal článek o kauzách, kdy soudy a jiné organizace, které se podílejí na rozhodování ve věcech nezletilých, vydávají kategorická rozhodnutí v těch případech, kdy se jedná o dlouhodobý zákaz styku s jedním rodičem a svěření do výhradní péče druhého a jaké má takové rozhodnutí vliv na dítě, které je odloučeno od jednoho rodiče a zcela pod vlivem rodiče druhého. Požádal o sdělení odborného názoru, o případné připomínky či osobní zkušenosti k tomu, zda je možné vyslovit podezření na případ týrání a manipulaci dítěte, příp. MSBP, a to na základě analýzy písemných materiálů, videonahrávek, videorozhovorů a SMS zpráv, tedy bez kontaktu s dítětem. Stručně popsal situaci, kdy uvedl, že matka společně s dcerou od manžela odešla do azylového domu, kdy důvodem bylo údajné týrání, které se nikdy neprokázalo. Dítě bylo následně svěřeno do péče matky, otci byl uložen zákaz styku. Z videa z asistovaného styku otce s nezletilou je zřejmé, že se s ním vidí dcera ráda, komunikuje, těší se na další setkání, následně pak se situace zcela obrátí a dcera dává najevo prudký odpor a strach vůči otci, který se stále stupňuje, i přesto, že se s otcem nevídá. Stejně tak s otcovskou babičkou. U dcery tak zůstávají pouze negativní vzpomínky a strach narůstá, a to i před údajnou psychoterapii. Vypracované znalecké posudky na osobě otce nenalezly nic patologického, matky jednání vykazovalo známky manipulativního jednání. Dále uvedl, že aktuálně je zřejmé, že dítě je 3 roky vystaveno neurotizaci, je mu sugerován strach z otce, kdy tento je cíleně vykreslen jako násilník, tyran apod. Ohledně otce tak byla uměle vykonstruovaná podoba, která se u dcery zafixovala, byla zcela zničena citová vazba k otci a celkově toto bude mít patrně nepříznivý dopad do dalších let. Jedná se tak o psychické týrání dítěte, kdy toto je podpořeno videozáznamy, záznamy telefonních hovorů, SMS zpráv, výroků znalců a lékařů, avšak soudy nic takového nepřipouštějí. V podnětu k připomínkám není uvedeno jméno ani jiné údaje žalobkyně, její dcery či bývalého manžela (zjištěno z podnětu adresovaného kolegům ze dne 10. 2. 2022).

12. Psycholožka/psychoterapeutka [tituly před jménem] [jméno FO], která uvedla, že z odborného hlediska lze souhlasit se závěry učiněnými žalovaným v jeho zprávě. Dodává, že matka nezletilé pracuje v oblasti psycho-sociálních služeb, z čehož lze dovodit, že má znalost daného prostředí, je jí známo, jak probíhají spory o děti mezi manžely, bude jí známo, jakých výpovědí je z její strany potřeba, aby to pro ni bylo účelné a bude jí známo, jak mocný je strach a úzkost z otce, které v holčičce záměrně pěstuje. Dle jejího názoru se toto zřejmě bude negativně projevovat dlouhodobě a s vysokou pravděpodobností lze říci, že dané bude mít vliv na důvěru a vytváření vztahů k mužům v dospívání a dospělosti. Uvádí jméno žalobkyně (zjištěno z komentáře [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum]).

13. Ze všech dalších v řízení provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné v této věci, případně tyto skutečnosti vyplývají z jiných důkazů. Účastnický výslech žalobkyně soud zamítl pro nadbytečnost, když tvrzení, která má prokazovat, nejsou dostatečná pro vyhovění žalobě.

14. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž přihlédl ke všemu, co ve věci uvedli jak žalobkyně, tak žalovaný, a dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

15. Žalovaný vystupoval jako placený konzultant bývalého manžela žalobkyně. Vypracoval pro něj zprávu z 1. 6. 2020, kde uvedl, že na základě prostudování poskytnutých videonahrávek, emailů, SMS zpráv, záznamů z videohovorů a znaleckého posudku vypracovaného v opatrovnickém řízení, je zřejmé, že nezletilá je psychicky zablokována, a uvádí, že v daném případě se jedná o podezření ze spáchání trestného činu psychického týrání dítěte, osoba matky v ní není zmíněna. Následně byl žalovaný vyslechnut v opatrovnickém řízení, kde zopakoval tyto závěry, dle něj matka nezletilou negativně ovlivňuje proti otci, má důvodné podezření, že by se mohlo jednat i o psychické týrání dítěte. Poté pro otce vypracoval podrobnou zprávu ze dne 24. 2. 2021, kterou avizoval v první ze zpráv, kde mj. uvedl, že celkový obraz odpovídá popisu chování dítěte, které je pod vlivem prostředí, které je dlouhodobě manipulativní a plně ovládá psychiku dítěte. Cituje zde závěry znalců, uvádí zde např., že matka nezletilé odmítla vyšetření nezletilé v doprovodu otce, že matka odmítá kontakt otce s dcerou a žádá zákaz styku. Žalovaný byl 21. 9. 2021 rovněž vyslechnut na Policii ČR, kde opět zopakoval své závěry a způsob, jak k nim došel. Znalec PhDr. Vladimír Plášil uvedl, že matka o otci říká strašné věci, na otcových očích viděla samou lež, to jak matka dceru ovlivňuje lze zjistit z výroků nezletilé při vyšetření, matka dceru proti otci nepřímo staví svými negativními výroky. Žalovaný vypracoval dne 10. 2. 2022 dotaz na své kolegy, kde se jich ptal na jejich názor na situaci, která odpovídá (žalovaným prezentované verzi) případu rodiny [jméno FO], dotaz je však anonymizovaný, odeslání a rozšíření mezi kolegy však z ničeho nevyplývá. [tituly před jménem] [jméno FO] napsala komentář ze dne 17. 3. 2022, ve kterém uvádí, že souhlasí se závěry, ke kterým došel žalovaný ve své zprávě. Uvádí jméno žalobkyně, že ví, čeho je potřeba, aby organizace stály na její straně, že v nezletilé pěstuje strach z otce. Nic nenasvědčuje tomu, že se jedná o reakci na dotaz žalovaného.

16. Výše uvedený skutkový stav pak soud právně posoudil následujícím způsobem:

17. Podle článku 10 odst. 2 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

18. Dle ustanovení § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

19. Dle ustanovení § 82 odst. 1 o. z. má člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

20. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. června 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (nález Ústavního soudu ze dne 3. února 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).

21. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 4. 2010 k výkladu vyloučení neoprávněnosti zásahu do osobnostních práv fyzické osoby v souvislosti se soudním řízením, popřípadě při jiném řízení před příslušným orgánem, sp. zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010, uvádí, že došlo-li k zásahu do osobnostních práv v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění, resp. povinností (např. postupem příslušných orgánů v řízení, k němuž jsou ze zákona povolány, výpovědí svědka, resp. účastníka v takovém řízení, úkony advokáta jednajícího za klienta na základě udělené plné moci, apod.), pravidelně nepůjde o zásah neoprávněný, pokud osoba (fyzická či právnická), jež se zásahu dopustila, nevybočila z mezí takto stanovených práv a povinností; zásah je třeba současně vždy posuzovat v kontextu s okolnostmi, za nichž k němu došlo, a dále s přihlédnutím k funkci, kterou výkon dotčených práv, resp. povinností, plní. Vybočením z mezí takto stanovených práv a povinností v soudním řízení je křivé obvinění (§ 174 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 345 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.), křivá výpověď (§ 175 trestního zákona č. 140/1961 Sb., resp. § 346 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb.) nebo přestupek podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků. V odůvodnění stanoviska Nejvyšší soud dále podrobně vyložil, že neoprávněnost zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem vylučuje mimo jiné okolnost, kdy zásah je s ohledem na různé veřejné zájmy dovolen zákonem, přičemž do této kategorie spadají tzv. zákonné licence, které jsou výslovně zakotveny v § 12 odst. 2 a 3 obč. zák. nebo např. v § 67 a násl. tr. řádu, v § 23 odst. 3 a 4, § 24 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, v čl. 6,7,8,26 Úmluvy o lidských právech v biomedicíně - č. 96/2001 Sb. m. s., § 191a a násl. o.s.ř., apod. V těchto případech (pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze) jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší veřejný zájem, odůvodněný naléhavými sociálními potřebami, které jsou v demokratické společnosti nezbytné. Ve vztahu k svědecké výpovědi Nejvyšší soud vyložil, že pečlivé vážení okolností konkrétního případu je významné např. i při posuzování otázky, zda účastník řízení slyšený před soudem v této souvislosti eventuálně nevybočil z mezí svých práv a povinností, a zda je možno zásah do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, jenž byl obsažen v jeho výpovědi, ještě klasifikovat jako oprávněný.

22. Formulace omluvy v žalobě způsobem, který netrpí nepřesností odstranitelnou jednoduchou úpravou textu bez dotčení jeho podstaty, je již věcí hmotněprávního posouzení, zda je žaloba opodstatněná, a nedostatek v tomto směru je řešitelný již jen rozhodnutím o věci samé. Jinými slovy změna výroku samotným soudem (beze změny žaloby uplatněné žalobcem) způsobem, který by odstranil nezpůsobilost žalobního petitu vést k odpovídající satisfakci, by již byla zásahem soudu do předmětu řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 149/2020).

23. V žalobách domáhajících se uložení povinnosti zdržet se zásahů dotýkajících se osobnosti žalobce se má přesně vyjádřit, jakých činů se má žalovaný zdržet. Pouhé vyjádření, že se má zdržet urážlivých výroků zasahujících do cti žalobce, nestačí, jelikož výrok rozsudku se nemůže týkat jiných zásahů, než ke kterým došlo (viz. Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. září 1969, sp. zn. Cpj 138/69). Obrana proti zneužívání svobody slova a práva na informace nemůže spočívat v absolutních zákazech. Občanský zákoník i tiskový zákon mají dostatečné prostředky na ochranu proti zneužívání svobody slova a práva na informaci, jejichž smyslem je postihovat jednotlivé excesy, nikoliv stanovovat absolutní zákazy. Výroky rozsudku, kterými se obecně ukládá žalovanému, aby se zdržel urážlivých výroků vůči žalobci, jsou nepřesné a nesprávné. Aby byl rozsudek vykonatelný, musí být rušivý čin ve výroku přesně popsán. Dle výše citovaného nálezu Ústavního soudu pak vyjádření určitého omezení zákazu odkazem např. na veřejný zájem nebo oprávněnou kritiku bez dalšího nečiní výrok soudu nevykonatelným, neboť je v možnostech exekučního soudu, aby posoudil naplnění takové výjimky (nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. II ÚS 171/12).

24. Žalobkyně se žalobou domáhá dvou nároků, a to morální satisfakce v podobě soukromé omluvy a dále nároku zdržovacího. Soud pak po přezkoumání skutkových zjištění a jejich vztažení k požadovaným nárokům, dospěl k závěru, že ani jeden z nich není důvodný, a to ani pokud by soud dospěl k závěru, že došlo ze strany žalovaného k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, tak jak je tvrzen v žalobě.

25. Požadovanou omluvu shledal soud nepřiléhavou, je příliš obecná, nemohla by plnit funkci zadostiučinění. Jak bylo výše uvedeno, zprávy žalovaného obsahovaly určitá pravdivá a relevantní skutková sdělení (např. že žalobkyně odmítla vyšetření nezletilé v doprovodu otce a citace znalců). Obecná omluva za uvedení nepravdivých výroků o žalobkyni tak objektivně není přiměřená a není způsobilá splnit svůj účel, neboť by sama byla zavádějící. Není z ní zřejmé, o jaké konkrétní informace se má jednat a jaká konkrétní tvrzení byla nepravdivá, a za co konkrétně – za jaké nepravdy se tedy žalovaný omlouvá. Požadovaný text omluvy je natolik nekonkrétní, že objektivně postrádá satisfakční efekt. Nevyplývá z něj (s jednou výjimkou), čím konkrétně mělo být zasaženo do jejích práv, přičemž žalobkyně ani netvrdí, že by všechna tvrzení o ní uvedená ve zprávách a při výpovědích žalovaného, byla nepravdivá. Omluva zní (ve zkratce) „Výroky o žalobkyni ze mnou zpracovaných zpráv a další, jsou nepravdivé a zasáhl jsem jimi do práva na ochranu osobnosti.“ Pokud není uvedeno které, jde tedy o všechny výroky. Jakkoliv v případě soukromé omluvy na preciznost a konkrétnost omluvy nejsou takové nároky, jako je tomu u omluvy veřejné, tak je třeba vzít v potaz, že i tato může být žalobkyní zveřejněna. Pokud by byla žalobkyní zveřejněna zpráva a zároveň rozsudkem přiznaná omluva označující všechny výroky o žalobkyni za nepravdivé, tedy i ty pravdivé, neodpovídalo by toto zásahu, zde by naopak mohlo dojít k (neodůvodněnému) zásahu do profesní cti žalovaného. Je pravdou, že primární funkcí morálního zadostiučinění formou omluvy je satisfakce pro poškozenou osobu. Nelze však opomenout, že i škůdce má právo vědět, za co (za přesně jaké své protiprávní zásahy) se má omluvit. A byť by mohl mít subjektivně sám vědomí o tom, čeho se dopustil, je zde třeba trvat na objektivním hledisku, neboť text omluvy může být např. zveřejněn širší nezúčastněné veřejnosti (ať již na základě rozhodnutí soudu či poškozené osoby) a měl by i pro ni být dostatečně určitý a konkrétní (k tomu srov. závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 31. 5. 2022, č. j. 25 Cdo 1638/2020-375, ze dne 19. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 149/2020-282).

26. Jakkoli je možné vyloučit určitou část omluvy a k té přiznat povinnost omluvy, zbytek žaloby zamítnout, a rovněž lze provést kosmetickou úpravu, kterou se nezmění smysl textu, tak u žalobou požadovaného znění omluvy tomu tak není. Sice je zde uváděn jediný konkrétní výrok (k němu i viz níže pod bodem 30). Ten však není uváděn odděleně, ale je uveden větou, ze všech výroků je značně nepravdivý zejména tento výrok. I v této větě je uvedeno, že všechny výroky jsou nepravdivé. Nelze (případně) přiznat požadovanou omluvu tak, že se žalovaný omlouvá za to, že uvedl, že by se žalobkyně dopouštěla týrání své dcery, takto žalobou požadovaná omluva není koncipována, a došlo by ze strany soudu k nepřípustnému postupu, k přiznání něčeho, co není požadováno. Okrajem soud poukazuje, že žaloba je projednatelná, nebylo namístě poučení o nutnosti doplnění či opravě žaloby. Jakkoli v samotné žalobě jsou určité výroky vyjmenovány, omluva je širší, tudíž nikoli důvodná.

27. Zdržovací nárok pak byl zamítnut z důvodu, že žalobkyně netvrdila skutečnosti svědčící o tom, že hrozí opakování jednání ze strany žalovaného. Podmínkami pro vyhovění zdržovacímu nároku je, že došlo k zásahu to osobnostních práv a zásah stále trvá, či hrozí jeho opakování. Právní prostředek tohoto druhu nemá místo tam, kde neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby byl již ukončen (dokonán) a netrvá, popř. kde neexistuje žádné bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Jelikož žalobkyně netvrdila konkrétní skutečnosti svědčící o hrozícím nebezpečí z opakování tvrzeného zásahu, soud ji vyzval, aby svá tvrzení doplnila, ani žalobkyní doplněná tvrzení nejsou taková, aby (při svém prokázání) odůvodňovala zdržovací nárok. Žalovaný naposledy podával výpověď v roce 2021. Pokud jde o dotaz kolegům z roku 2022, tak v něm nejsou uvedeny konkrétní údaje, že by šlo o žalobkyni, navíc není prokázáno, že by jej kolegům zaslal. Od té doby není ani tvrzeno, že by žalovaný měl nějak opakovat svá tvrzení (vyjma obrany žalovaného v tomto řízení), vydávat další zprávy apod. Rovněž neprobíhá v současné době žádné řízení, ve kterém by měl být žalovaný opětovně konzultantem p. [jméno FO]. Sám žalovaný uvedl, že se k žalobkyni již nijak vyjadřovat nebude. Tvrzení žalobkyně stran zdržovacího nároku se týkají především toho, že p. [jméno FO] používá nadále zprávy žalovaného. K zamezení tohoto však nemůže sloužit zdržovací nárok vůči žalovanému. Žalovaný sám v rámci pokusu o smírné řešení sporu před zahájením jednání ve věci samé nabízel, že by zakázal užívání té zprávy, i to svědčí o tom, že reálná hrozba opakování tvrzeného neoprávněného zásahu (pokud by byl prokázán) zde není. Nadto i zde je formulace žalobního nároku, kdy se má žalovaný zdržet tvrzení o osobnostních rysech žalobkyně, neurčitá a příliš široká (viz judikatura výše pod bodem 23), totéž platí o části, kdy se má zdržet všech jiných dalších tvrzení o vztazích žalobkyně a nezletilé [jméno FO].

28. Pokud pak jde o spornou otázku, zda se jednalo o exces ve svědecké výpovědi, za který je žalovaný – oproti běžné ochraně svědků a jejich výpovědí – odpovědný, tak dle soudu k excesu nedošlo. Při vztažení východisek judikatury (viz bod 21) na tuto věc je závěr takový, že žádná z uvedených výjimek zde není splněna. V žalobě není tvrzeno, že byl výpovědí spáchán trestný čin či přestupek, ani nebylo tvrzeno, že bylo žalovaným spácháno kárné provinění. Žalobkyně poukázala na to, že zde došlo k intenzivnímu excesu, kdy žalovaný pronesl slova o podezření na trestný čin týrání v opatrovnickém řízení, kam to nepatří. Bylo však zjištěno, že žalovaný byl vyslýchán, jelikož napsal výše uvedenou zprávu, a otec tvrdil při výslechu, jak vyplývá z rozsudku, že žalovaný tvrdí, že dochází k psychickému týrání. Proto byl žalovaný vyslýchán, a proto mluvil o skutečnostech, o kterých mluvil, kdy plnil svědeckou povinnost. Vztahy rodičů s nezletilým dítětem jsou hlavním předmětem samotného řízení o svěření do péče. Jakkoli smyslem svědecké výpovědi není zjistit od svědka (jakkoli jde o odborníka v dané oblasti), co si myslí o daném tématu, ale zjistit skutkové okolnosti (tedy, co slyšel, viděl, apod.), když ke zjištění odborných závěrů slouží znalecký posudek, případně odborné vyjádření, tak pokud byl však svědek na toto tázán, tak je jeho povinností vypovídat. Není možné ani do budoucna (ohledně zdržovacího nároku) určit svědkovi, jak má vypovídat, vyjma poučení dle konkrétního procesního předpisu. Žalovaný má jako svědek mluvit pravdu a v případě, že by byl tázán, zda si myslel v roce 2021, že jde o podezření z týrání, tak mu nelze zakázat, aby (pokud si to myslel) vypověděl, že z dostupných materiálů si toto myslel. Jinak by se mohl naopak dopustit křivé výpovědi.

29. Další spornou otázkou bylo, zda je žalovaný jako konzultant vůbec odpovědný za to, že p. [jméno FO] šířil skutečnosti uvedené v jeho zprávě. Zde, jakkoliv to nemění nic na výsledku sporu, je třeba dát za pravdu žalobkyni. K zásahu do osobnostních práv nedojde, pokud je to proneseno (zde tedy napsáno) v prostředí a za situace, kde to nemůže se dostat na veřejnost (k tomu např. Stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33/67 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1523/2002). Zde však muselo být žalovanému jasné, že když dělá konzultanta někomu, kdo se soudí, a napíše mu závěry ohledně předmětu řízení, které mu napsal, že ten, komu je adresuje, je použije a sdělí dále. Jakkoliv žalovaný nemusel čekat, že p. [jméno FO] podá trestní oznámení, tak bylo zřejmé, že jeho závěry budou použity v opatrovnickém řízení. Rovněž není ani ve zprávě napsáno, že je jen pro žalovaného a že ten ji nemá nijak dále šířit.

30. Současně však je pak třeba uvést, že žalovaný nikdy explicitně neřekl kategoricky, že žalobkyně týrá svou nezletilou dceru. V první své zprávě uvádí, že na základě jemu zaslaných materiálů se jedná o podezření ze spáchání trestného činu dítěte, přičemž zde i píše, z jakých podkladů vycházel. Ve své druhé zprávě rovněž neuvádí, že se matka dopouští týrání. Ve svých výpovědích pak osvětluje, proč dospěl k závěru o svém podezření. Soud nesporuje, že zásahem do osobnostních práv je i vyslovení podezření z takového činu, avšak je třeba vidět rozdíl v tvrzení „na základě zaslaných podkladů jsem nucen konstatovat, že jde o podezření ze spáchání trestného činu psychického týrání dítěte“ a „matka se dopouští týrání své dcery“. Bylo by neproporcionální, aby se žalovaný omlouval za kategorický závěr, když vyslovil pouze podezření, omlouval by se tedy za výrok, který neučinil.

31. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. Soud připomíná, že se z důvodů výše uvedených a procesní hospodárnosti nezabýval tím, zda došlo k neoprávněnému zásahu do osobnosti žalobkyně tvrzením, že žalovaný spatřuje podezření z psychického týrání nezletilé. Žalovaný by musel prokázat pravdivost, resp. pravdivostní základ svého tvrzení, kdy se jedná o tzv. hybridní výrok. To, že se někdo dopouští (či, že je zde k tomuto podezření) psychického týrání[Anonymizováno]je (odborné) zhodnocení určitého jednání, jehož popis by byl skutkovým tvrzením, žalovaný by musel uvést skutkové okolnosti, které odůvodňují takové jeho hodnocení.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 544,26 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, vyjádření ve věci, účast na jednání dne [datum] delším než 2 hodiny, účast na jednání dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 4 631,62 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 315,81 Kč za 240 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 315,81 Kč za 240 ujetých km (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 631,62 Kč ve výši 3 912,64 Kč.

34. Ve vyhlášeném znění rozsudku v jeho výrocích I. a II. byla zjištěna při zpracování písemného vyhotovení rozsudku zjevná nesprávnost, kdy v obou těchto výrocích došlo k vypuštění slova „uložena“ před slovem povinnost. Oprava těchto zjevných nesprávností byla učiněna přímo v písemném vyhotovení rozsudku, který nechť je v uvedené části brán taktéž jako opravné usnesení (§ 164 o. s. ř.) s tím, že je proti němu přípustné odvolání za shodných podmínek jako proti rozsudku ve věci samé.

Poučení