32 C 66/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jany Mráčkové a přísedících Miloslava Havlíka a Ing. Hedvigy Klepáčkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 29. 9. 2020 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 23 716 Kč, jejíž přesná výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 26. 2. 2021 u zdejšího soudu se žalobkyně domáhá určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany žalované ze dne 29. 9. 2020. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020 na pozici Communications Business Partner uzavřenou na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Žalovaná se pokusila ve dnech 31. 7. 2020 a 17. 8. 2020 zrušit pracovní poměr ve zkušební době, nicméně ani jedno nebylo žalobkyni doručeno zákonným způsobem. Určení jejich zdánlivosti a popř. neplatnosti se žalobkyně domáhala žalobou vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], přičemž toto bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Výpověď ze dne 29. 9. 2020 zaslala žalovaná žalobkyni prostřednictvím poštovních služeb, aniž by se pokusila nejdříve doručit na pracovišti. Výpověď byla odůvodněna závažným porušením povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, a to konkrétně tím, že dne 30. 7. 2020 se nezúčastnila schůzky se svým vedoucím zaměstnancem a že se ve dnech 31. 7. 2020 a 17. 8. 2020 nedostavila na pracoviště. Skutečnost, že by se svým jednáním dopustila porušení povinností, žalobkyně odmítá. Žádost o schůzku ji byla dne 30. 7. 2020 zaslána jen chvíli před koncem pracovní doby, a to během online schůzky s jinými zaměstnanci, která trvala až do konce pracovní doby. Návrh na schůzku v 17:00 hodin žalobkyně odmítla, neboť po pracovní době měla již rodinné povinnosti, a proto se dohodli na náhradním termínu 31. 7. 2020 v 9.00 hodin. Pokud jde o tvrzené nedodržení postupu při žádosti o schválení práce z domova, toto žalobkyně rovněž odmítá s tím, že vzhledem k probíhající pandemii bylo naopak třeba souhlasu nadřízených k práci v prostorách žalované, které podléhaly hygienickým opatřením, a mohlo v nich být přítomno max. 20 % zaměstnanců. Dne 31. 7. 2020 vykonávala žalobkyně práci z domova v souladu s tímto postupem, přičemž její nadřízený ji ničeho nevytkl, když schůzka se mohla konat online i po telefonu. Den 17. 8. 2020 byl první pracovní den žalobkyně po dvoutýdenní dovolené, přičemž již dne 14. 8. 2020 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou, aby ji nadále přidělovala práci. Na tuto výzvu reagovala žalovaná až dne 17. 8. 2021, kdy žalobkyni sdělila, že očekává její přítomnost na pracovišti a současně řešili zprovoznění technických prostředků nezbytných k výkonu práce. Na to žalobkyně reagovala tím, že sdělila, že preferuje práci z domova, a to zejména z důvodu výskytu onemocnění Covid-19 na pracovišti žalované, což jí žalovaná na rozdíl od ostatních zaměstnanců neumožnila a tím porušila zásadu rovného zacházení. Dle žalobkyně jsou důvody uvedené ve výpověď pouze záminkou k rozvázání pracovního poměru, který se žalobkyni nepodařilo skončit ve zkušební době.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobu považuje za zcela nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí, a to jednak pro nedostatek naléhavého právního zájmu, když pracovní poměr žalobkyně byl zrušen ve zkušební době ke dni 17. 8. 2020, které nebylo úspěšně napadeno u soudu v zákonné prekluzivní lhůtě, a proto se považuje za platné a soud není v jiném řízení oprávněn toto zkoumat. Otázku doručení předmětného zrušení pracovního poměru ve zkušební době, by pak měl soud zkoumat jako předběžnou otázku. Toto zrušení se ve smyslu § 334 odst. 3 zákoníku práce považuje za doručené, neboť s ohledem na informaci, že žalobkyně se rozhodla vykonávat práci z domova, doručoval žalovaný toto zrušení právě v místě bydliště, kde žalobkyně odmítla komunikovat, a to jak přes domovní interkom, tak přes telefon, a dokument převzít. Na písemnou výzvu, pak žalobkyně reagovala sdělením, že v této záležitosti má žalovaná komunikovat s jejím právním zástupcem. Již v tento okamžik považuje žalovaná písemnost za doručenou. Přesto se po domluvě pokusila doručit právní zástupkyni žalobkyně v místě jejího sídla, přičemž tato odmítla písemnost i před předchozí explicitní dohodu převzít. Pokud jde o vlastní výpověď, tu považuje žalovaná za doručenou rovněž v souladu s novými zákonnými pravidly, přičemž zdůrazňuje, že pracovní poměr může být byť i opakovaně ukončován dalším rozvazovacím úkonem (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2647/2000 ze dne 26. 6. 2001). Pokud jde o výpovědní důvody, závažná porušení povinností vyplývajících z právních předpisů shledala žalovaná v odmítnutí dostavení se na pracoviště dne 30. 7. 2020, dále k údajné práci z domova dne 31. 7. 2020, ke které nebyla žalobkyně oprávněna dle vnitřních předpisů žalované a opětovné odmítnutí dostavení se na pracoviště dne 17. 8. 2020 s tím, že se žalobkyně rozhodla pracovat až do konce srpna z domova. Při snaze o kontakt v místě bydliště pak žalobkyně odmítla i přes tvrzený home office se zástupci žalované komunikovat, ačkoliv byla prokazatelně doma přítomna. Tímto svým jednáním porušila opakovaně povinnosti stanovené v § 301 písm. a) a c) zákoníku práce, přičemž žalovaná zdůrazňuje, že pro pracovní poměr a výkon závislé práce je charakteristické, že jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, kdy zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele, přičemž není pravdou, že by žalovaná umožnila čerpat zaměstnancům benefit výkonu práce z domova bez dalšího.

3. V replice pak žalobkyně uvedla, že 31. 7. 2020 se žalovaná poprvé pokusila zrušit pracovní poměr žalobkyně ve zkušební době, když jí zaslala předmětný dokument na email, ačkoliv již předtím znemožnila žalobkyni přístup do schránky a ačkoliv žalobkyně nikdy nedala souhlas s doručováním prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Zkušební doba žalobkyně uplynula dne 31. 7. 2020. Rozhodně nedošlo k jejímu prodloužení z důvodu čerpání tzv. floating day dne 8. 7. 2020, za který žalobkyni sice náležela náhrady mzdy, avšak přesto tento den vykonávala práci pro žalovanou. Po návratu z dvoutýdenní dovolené dne 17. 8. 2020 byla žalobkyně informována, že v průběhu dne dojde ke zprovoznění technických prostředků nezbytných k výkonu práce, a proto i s ohledem na výše uvedené uplynutí zkušební doby, žalobkyně nevěřila, že ji ten den může být doručováno zrušení ve zkušební době avizované v sms zprávě z neznámého čísla a domnívala se, že jde o jinou písemnost. Navíc se v předmětné době ani nezdržovala doma a nemohla tedy písemnost převzít a ani odmítnout. Po ujištění své právní zástupkyně, že žalovaná skutečně doručuje zrušení pracovního poměru ve zkušební době, což je listina, u které je vyžadováno doručení do vlastních rukou, odvolala zmocnění k přijetí této listiny s tím, že ji převezme sama. Žádnou písemnost tedy neodmítla převzít a nelze ji tedy považovat za doručenou a zrušení ve zkušební době považuje za zdánlivé jednání. Pokud jde o výpověď, žalovaná měla možnost vyzvat žalobkyni k dostavení se na pracoviště a zde ji výpověď předat, tudíž nepovažuje závěr žalované ohledně nemožnosti doručení na pracovišti za pravdivý. Dále uvádí, že dne 30. 7. 2020 se jednalo o žádost o schůzku, nikoli o pokyn k ní. Žalobkyně sice prostřednictvím tabulky ohlásila svoji přítomnost na pracovišti dne 31. 7. 2020, ze zdravotních důvodů však musela toto odvolat a pracovat z domova, což svému nadřízenému bezprostředně oznámila. Navíc práce z domova neznamená, že musí být z tohoto místa vykonávána, ale může jí konat kdekoliv. Tudíž není pravda, že žalobkyně potvrdila žalované, že se nachází v místě svého bydliště.

4. Při prvním jednání ve věci žalobkyně sdělila, že při předmětném doručování dne 17. 8. 2020 nebyla doma, ale že tam byla její sousedka [jméno] [jméno], která tam krmila kočky a jejíž čestné prohlášení ze dne 29. 9. 2021 předložila soudu.

5. Po druhém jednání ve věci samé v reakci na dosavadní průběh řízení, žalobkyně uvedla, že i nadále považuje důkaz provedenou audionahrávkou za nezákonný a že trvá na jeho nepřipuštění v tomto řízení. Dále uvedla, že trvá na své nepřítomnosti v místě bydliště v době pořizování nahrávky, jak již v řízení vypověděla dne 17. 8. 2020 odpoledne, odjížděla ke svým rodičům do [obec], což dokládá jízdenkou na vklad z [obec] do [obec], vystavenou na jméno žalobkyně. Jízdenku z [obec] do [obec] již nemá k dispozici, neboť nefungoval elektronický systém koupě jízdenek, běžně však cesta trvá hodinu. Před odjezdem měla pochůzky po úřadech, přičemž syn odcházel z domova s ní, když ten měl jít sportovat na Letnou a sejít se měli až na Hlavním nádraží, do doby jednání soudu nevěděla, že syn se vrátil domů a komunikoval s panem [příjmení] a paní [příjmení]. Dále má žalobkyně za to, že její přítomnost v bydlišti dne 17. 8. 2020 je pro řízení bezpředmětná, když informaci o tom, co se jí pokouší zaměstnavatel doručit, dostala až prostřednictvím sms zprávy v 15:50 hodin. Žalobkyně nemohla odmítnout převzít písemnost od žalované, bez toho aniž by věděla, jakou se jí snaží doručit písemnost. Odmítnout přijmout písemnost žalobkyně nemohla, ani kdyby doma byla s tím, že s žalovanou odmítla komunikovat. Žalovaná ani není oprávněna požadovat pro takové doručení součinnost, a proto nelze písemnost považovat za doručenou ani prostřednictvím výzvy v sms právního zástupce, když ten požadoval, aby sešla dolů, za předpoklady, že by byla doma. Právní jednání žalované považuje i nadále za zdánlivé.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že pracovní poměr žalobkyně u žalované trval od 1. 5. 2020, přičemž zkušební doba byla sjednána tříměsíční a že dne 17. 8. 2020 žalobkyně nebyla přítomna v kanceláři.

7. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:

8. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 1. 5. 2020 na pozici Communications Business Partner, a to na základě pracovní smlouvy ze dne ze dne 29. 4. 2020, ve které si strany sjednaly tříměsíční výpovědní dobu (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z pracovní smlouvy ze dne 29. 4. 2020).

9. Dne 14. 8. 2020 právní zástupkyně žalobkyně oslovila zástupce žalované emailem se sdělením, že se jedná o poslední den dovolené žalobkyně, a že tato žádá od pondělí 17. 8. 2020 o přidělování práce v souladu s pracovní smlouvou a zároveň o poskytnutí pracovních prostředků k výkonu práce, když klientce byl zablokován služební telefon i počítač (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, dopisu ze dne 14. 8. 2020 adresovaného žalované [titul] [jméno] [příjmení]).

10. Dne 17. 8. 2020 v 8:09:23 zaslala [jméno] [příjmení] žalobkyni email, ve kterém potvrzuje obdržení výše uvedeného dopisu právní zástupkyně žalobkyně a dále žalobkyni sděluje, že je téhož dne 17. 8. 2020 očekávána v kanceláři v obvyklé pracovní době a že k přístupu do počítače musí použít nové heslo, které jí bude zasláno v samostatném emailu. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně emailem v 12:42 hodin, ve kterém paní [příjmení] sděluje, že je zpět z dovolené, že je připravena k výkonu práce, ale nemá k tomu prostředky, když zaslané heslo k přístupu do počítače nefunguje a zablokovaná je stále i sim karta, a proto opětovně žádá o odblokování. Pokud jde o požadavek na její fyzickou přítomnost v kanceláři, sděluje, že se po dobu srpna bude řídit doporučením žalované, zaslaným v průběhu června všem zaměstnancům emailem, kterým bylo sděleno, že se doporučuje po dobu měsíce července a srpna práce z domova a že práce z kanceláře je možná pouze při dodržování přísných pravidel. Zároveň zažádala, že pokud dojde ke změně v tomto doporučení, aby ji to bylo sděleno (zjištěno z emailové korespondence mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní ze dne 17. 8. 2020).

11. Jednatel žalované pan [jméno] [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] zaměstnankyně personální oddělení se dne 17. 8. 2020, poté co se žalobkyně nedostavila do práce v dopoledních hodinách, vydali doručovat dopis o ukončení pracovního poměru ve zkušební době datovaný 17. 8. 2020 a podepsaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení] žalobkyni do místa jejího bydliště. Proces doručování na radu právního zástupce nahrávali na telefon. Po zazvonění na zvonek, se ozval hlas, který na dotaz v angličtině, zda jde o paní [celé jméno žalobce], sdělil, že ne, ale že je její syn. Tento byl požádán, zda by mohli s jeho matkou mluvit. Byla slyšet konverzace v českém jazyce na pozadí. Pak se syn zeptal, kdo jsou a proč chtějí s matkou mluvit, tak svědek [příjmení] sdělil, že jsou od matčina zaměstnavatele. Syn zavolal na osobu v pozadí, že jsou to lidi z práce. Pak už jen slyšely, jak syn česky říká, ale„ já už jsem jim řekl, že jsi doma“ a hovor v interkomu se přerušil. Na další zvonění již nikdo nereagoval. V 15:50 zaslal právní zástupce žalované sms zprávu žalobkyni, ve které ji sdělil, že je zástupcem žalované a že se ji zaměstnavatele právě pokouší doručit zrušení pracovního poměru ve zkušební době, že jeho zástupci čekají dole před domem na adrese [ulice a číslo], [obec a číslo] a poprosil žalobkyni, aby sešla dolů si písemnost převzít s tím, že na základě hovoru jednatele s jejím synem vědí, že je doma. Žalobkyně reagovala sdělením, že se mu ozve její advokátka paní [příjmení]. Ve snaze doručit dopis následně zvonili na všechny sousedy, kdy jeden z posledních vpustil oba doručovatele do domu, nicméně byt paní [celé jméno žalobce] nenašli. Ve chvíli kdy chtěl svědek [příjmení] vhodit dopis, na který svědkyně [příjmení] zaznamenala odmítnutí převzetí v 4:07 hodin a oba doručovatelé jej podepsali, do domovní schránky žalobkyně, ozvala se mu právní zástupkyně s tím, že se spojila s právní zástupkyní žalobkyně, která je na rozdíl o žalobkyně připravena dopis převzít. Následně již sám generální ředitel dojel do kanceláře právní zástupkyně žalobkyně, kde se s ní v čekárně setkal a která mu sdělila, že na základě hovoru s klientkou nemůže dopis převzít, ale že pokud by dojel znovu do bydliště žalobkyně, tak že dopis ta osobně převezme, což svědek obratem učinil. V místě bydliště žalobkyně mu pak nikdo znovu neotevřel a následně mu jejich právní zástupkyně sdělila, že znovu mluvila se zástupkyní žalované s tím, že paní [celé jméno žalobce] již není doma a zda jsou připraveni vyjednávat. Jednatel učinil na dopis druhý záznam a odevzdal jej v personálnímu oddělení žalované (zjištěno z dopisu Oznámení zaměstnavatele o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, z výslechu svědka [jméno] [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení], z sms komunikace mezi zástupcem žalované a žalobkyní ze dne 17. 8. 2020 v 15:50 hodin).

12. Z Čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení] sepsaného dne 29. 9. 2021 soud zjistil, že tato tvrdí, že v době nepřítomnosti své sousedky paní [jméno] [celé jméno žalobce] v místě jejího bydliště se v bytě paní [celé jméno žalobce] v pátém patře stará o její dvě kočky, přičemž její děti často tuto domácnost navštěvují s ní a s péčí jí pomáhají. Paní [jméno] [jméno] proto čestně prohlašuje, že dne 17. 8. 2020 byla společně se svými dětmi opět u [jméno] v domácnosti a v době mezi 15:30 až 16:30, tam pečovala se svými dětmi o kočky. (zjištěno z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] narozené dne [datum], datovaného 29. 9. 2021).

13. Žalobkyni před její dovolenou asi dne 31. 7. 2020 bylo na nějakém virtuálním meetingu šéfem a paní [příjmení] sděleno, že její poměr končí ve zkušební době, proto se téhož dne spojila se svou právní zástupkyní, neboť věděla, že výpověď je třeba předat osobně. Zástupkyně se s firmou spojila a vyzvala je k jednání o řádném ukončení zaměstnání, na což pokud si žalobkyně pamatuje, žalovaná nijak nereagovala. Při návratu z dovolené se opět spojila s paní [příjmení], která ji sdělila, že se nikdo neozval, a proto ji poprosila, zda by mohla žalovanou znovu kontaktovat, že je s ohledem na návrat z dovolené je připravena se do práce vrátit, což také zástupkyně učinila. Dne 17. ráno se ozvala paní [příjmení], což byla vždycky její kontaktní osoba, plus pan [příjmení], který byl v [anonymizováno], a napsala jí, že zprávu obdrželi a vyzvala ji, ať se dostaví toho dne do práce v běžných pracovních hodinách a že jí posílá heslo na odblokování počítače, které následně přišlo v samostatném emailu. Žalobkyně se to pokoušela zprovoznit, ale zjistila, že to heslo nefunguje. Z e-mailu paní [příjmení] měla za to, že všechno je v pořádku, že její pracovní poměr trvá dál. V tu dobu v té firmě probíhala spousta změn. Spousta lidí se nabírala. Takže jí naprosto dávalo smysl, že došlo k nějaké změně, že jejich zájem trvá, což byla velice ráda. Proto poslala paní [příjmení] e-mail, kde jí napsala, že se velmi ráda vrátí, že je připravena pracovat, že ji to potěšilo, ale že to heslo nefunguje a že jí prosí, aby jí poslala náhradní heslo. Pokud jde o její přítomnost v kanceláři, napsala, že využije možnosti práce z domova, což byla preferovaná forma v době korona viru. Pouze, kdo chtěl být v kanceláři, tak se musel dopředu nahlašovat. To nahlášení muselo být schválené a pak se mohlo do té kanceláře přijít, přičemž tam byl stanovený nějaký omezený počet lidí. Bylo to uděláno tak, že se mohlo sedět jenom na každém 3. místě a 1. a 2. místo mělo ceduli, že tam nesmí nikdo sedat, aby se dodržel ten social distancing. Tuto zprávu žalobkyně odeslala a napsala ještě jeden e-mail panu [příjmení] Pan [anonymizováno] byl v [anonymizováno], kde bylo veškeré vedení, se kterým řešila svoji práci. Žalobkyně čekala odpověď od jedné z těchto osob a že přijde to náhradní heslo. To heslo nějak nepřicházelo a ona byla připravena pracovat, takže si neustále hlídala soukromý e-mail, protože jiný kontakt na zaměstnavatele v té chvíli neměla. Říkala si, že zřejmě došlo k nějaké technické chybě, která se vyřizuje a že to asi bude chvilku trvat. Načež v odpoledních hodinách měla nějaké pochůzky a někdy kolem 4 hodiny (což si den před výslechem kontrolovala) měla nějaký zmeškaný hovor. Na ten odpověděla, že teď nemůže hovořit, protože zrovna něco vyřizovala. Načež jí přišla SMS od přítomného právního zástupce, kde se představil, uvedl, že zastupuje zaměstnavatele a že ten je před jejím domem a že jí chce předat výpověď ve zkušební době. Toto bylo pro žalobkyni velkým překvapením, protože z té ranní konverzace s paní [příjmení], měla za to, že je vše v pořádku, že se do práce vrací, když ji vyzvala, ať se dostaví do práce a že výpověď už není na programu dne a že spolupracují dál. Načež reagovala žalobkyně sdělením, že využije home office. Žalobkyně si byla vědoma toho, že pokud je to nějaká výpověď, tak by měla být předána osobně, což řešili již po tom 31. 7. navíc, že zkušební doba, již dávno uplynula. Tudíž si říkala, že došlo k nějakému nedorozumění či nepochopení a že tam jsou nějaké zmatky. Napsala proto advokátovi, že se s ním spojí její právní zástupkyně. Co měla žalobkyně informace, tak nějaký pán přišel do kanceláře její právní zástupkyně, která když zjistila, že opravdu jedná o výpověď ve zkušební době, informovala žalobkyni telefonem, a ta rozhodla, že tuto listinu si chce převzít osobně, protože tuto listinu je potřeba převzít do osobních rukou. Načež právní zástupkyně tuto zprávu vyřídila klientovi a vím, že zmiňovala něco v tom duchu, že ten pan se sebral a odešel. Že se nijak ani nerozloučil. Bylo to celé takové prapodivné. Tím pro žalobkyni ten den skončil a druhý den našla v telefonu další 2 zprávy. Opět z nějakého neznámého čísla. Včera před výpovědí si ty zprávy pročítala, kdy na jedné je to někdy kolem 18 hodiny toho 17., napsáno, tady je JR, jsem před tvým domem. Přinesl jsem ten dokument, jak se dohodli právníci. Žalobkyně si říkala, co to zase je. Vždyť tam byla dohoda, že já si to převezmu, proč jí nekontaktuje někdo koho znám. V další SMS bylo napsáno, prosím přijď mi dolů otevřít, ať mohu dopis vložit do schránky. Takže s žalobkyně posunovala z fáze výpověď ve zkušební době, která nedávala smysl, do termínu dokument a nakonec nějaký člověk chtěl vkládat dopis, takže se to tvářilo, jak kdyby to byl nějaký pošťák. Žádné představení tam nebylo. Vůbec nevěděla, kdo ten člověk. Následně se od své advokátky dověděla, že to měl být pan jednatel, což žalobkyni neméně překvapilo, protože jednatel nebývá člověk, který běhá po ulicích a doručuje výpovědi. Následně vyzvala paní advokátku, jestli se může spojit s jejich advokátem a zahájit jednání. Oni to vnímali tak, že žalobkyně doma byla a odmítla to převzít, přičemž ona je neviděla ani neslyšela. Doma prostě nebyla. Takže veškerá komunikace pro ni probíhala pouze prostřednictvím zpráv od úplně cizích lidí. Celého toho 17. čekala, že se buď ozve někdo z [anonymizováno] nebo paní [příjmení] z [obec], její styčné pilíře, se kterými vždy jednala, a dají jí vědět, jaké je to heslo a že se bude normálně do práce vracet a byla připravena pracovat. Dále žalobkyně uvedla, že má dvě kočky, které jsou krmené několikrát denně většinou dvakrát, ale v době jejich nepřítomnosti, vždy zařídí někoho, kdo tam jednou za ten den přijde těm kočkám to žrádlo dát, kdo se o ně postará, neboť někdy to ani nesnědí a tak jen vymění stelivo a pomazlí se s nimi. Dne 17. 8. 2020 v dopoledních hodinách žalobkyně byla doma, ale nepamatuje si, zda kočky krmila, ale ví, že ten den měla důvod sjednat návštěvu za účelem krmení koček, protože věděla, že toho dne bude odjíždět, že nebudou doma, a proto měla domluvenou sousedku, která se vracela z dovolené, že se o ty kočky jako obvykle postará. Toho dne žalobkyně odjela k rodičům do [obec], odkud byla připravena vykonávat práci, neboť mohla pracovat odkudkoliv. Žalobkyně dále uvedla, že má jednoho syna ve věku 12 let, který nehovoří plynule anglicky. Jeho rodiče jsou Češi, ale jako ostatní české děti se učí ve škole. Jaké přesně pochůzky žalobkyně dne 17. 8. 2020 vyřizovala, si nepamatuje, nějaké úřady, šla něco zajišťovat, byla tehdy tam a tam, jednala s tím a tím, prostě ví, že běhala po městě a zařizovala nějaké věci, přičemž si ani nepamatuje, v kolik hodin odcházela z domova, ale přímo z těch úřadů plánovala jet vlakem do [obec], což také učinila, ale už neví, v kolik hodin přesně jela. K rodičům jezdila pracovat, takže tam byla minimálně týden. Rozhodnutí odjet do [obec] učinila dlouho předtím, protože to takhle dělala i před dovolenou, že někdy šla do kanceláře, protože tam dlouho nebyla a potřebovala komunikovat s nějakými kolegy a internet tam byl tročku rychlejší. A pak to střídala s tím, že jezdila k těm rodičům. Sousedku požádala o krmení koček ještě před dovolenou, protože věděla, že jak se z té dovolené vrátí, tak že pojede zase k těm rodičům a bude tam pracovat. To byl plán, protože potřebovala, aby bylo o syna postaráno, protože byly prázdniny. A sousedka jí sdělila, že se vrací dovolené den před tím, takže není problém, aby péči převzala. Po dobu dovolené žalobkyně od 31. 7. až do 17. 8. nekrmila kočky [jméno], ale někdo jiný. Mohla to být paní na úklid, která je krmila, protože žalobkyně má asi 3 – 4 lidi, kteří se o ně starají, když nejsme doma (zjištěno z účastnického výslechu žalobkyně).

14. Svědkyně [jméno] [jméno] je sousedkou žalobkyně, bydlí ve stejném domě a chodí často k žalobkyni hlídat s dětmi kočičky, když ta není doma a že si v podstatě kvůli tomu pořídili taky kocourka. Vzájemně se s žalobkyní navštěvují a v době, kdy žalobkyně nebyla doma někdy v srpnu 2020 po návratu z dovolené, odpoledne byla u žalobkyně s dětmi, přičemž ten byt je docela velký a má dlouhou chodbu. Tehdy zazvonili u dveří. Žalobkyně jí vždycky říkala dopředu, jestli má někdo zazvonit nebo většinou to je přes SMS. Jedno z jejích dětí prostě ten domovní telefon zvedlo a ona mu samozřejmě řekla, ať to položí, ale vlastně něco tam poslouchal, protože mají doma taky domácí telefon, ale [jméno] ho nemá s kamerou. Někdo na děti mluvil. Řekla jsem, ať to položí a ve chvíli, když za ní přišel do kuchyně, kde něco dělala, připravovala jídlo pro kočičky, tak se ptala, kdo tam byl, a on řekl, že neví. Svědkyně má od bytu žalobkyně klíče, průběžně přebírá pro žalobkyni dopisy nebo pouští lidi do bytu, když přijde dělník. Teď zrovna dělala žalobkyně nějaké dveře do koupelny, aby nemusely být otevřené. Že u žalobkyně byla zrovna 17. 8., si pamatuje, protože se zrovna vrátili, vybalovala věci, prala a potom, když už měla volno po jídle, aby děti zase nehráli počítačové hry, ty na play stationy, tak řekla, že jdou za kočičkami. Je si jistá, že dne 17. 8. 2020 byla u žalobkyně ona se svými dětmi. Následně nejdříve uvedla, že si myslí, že ten den předtím byla žalobkyně doma, ale pak to změnila, že vlastně ten den nebyla. Zda se žalobkyně ten den vrátila, si nepamatuje, neví ani, jestli tam pak byla za kočičkami ani následující dny. O péči o kočky ji paní [celé jméno žalobce] poprosila ještě v době, kdy byly na dovolené, kam jí žalobkyně volala, aby ji o to poprosila, ale nepamatuje si jak, dlouho měla být žalobkyně pryč. Kam žalobkyně jela, neví, neptá se. Svědkyně výslovně souhlasila jako právní zástupkyně nezletilého, jehož hlas měl být zachycen na audionahrávce pořízené svědky [příjmení] a [příjmení], s přehráním této nahrávky, která byla pořízena bez souhlasu jejího či nezletilého. Po přehrání uvedla, že nahrávku slyšela, anglicky rozumí docela dobře, že poznala hlas kluka na nahrávce, že to byl [anonymizováno] syn [jméno], svůj hlas na nahrávce neslyšela. K dotazu, zda trvá na předchozí výpovědi, uvedla, že to byl asi jiný den.

15. Je 15:21 hodin pondělí 17. srpna, když se [jméno] [jméno] [příjmení] dostavil spolu [jméno] [příjmení] na adresu žalobkyně a zazvonili na její zvonek, aby jí doručili výpověď z pracovního poměru během zkušební doby. Ve zvonku se ozval pozdrav a tak se svědek [příjmení] anglicky zeptal, zda je to [jméno], přičemž mu bylo odpovězeno, že to její syn. Na dotaz zda je paní [celé jméno žalobce] doma odpověděl, že ano, že ji zavolá. V pozadí je slyšet, jak syn volá„ mami pojď sem, nějaký pán…“. Následně se opět ozve podzrav z interkomu. Pan [anonymizováno] pozdraví, ahoj [anonymizováno] a syn odpoví, promiňte, to jsem stále já, máma teď nemůže. Na dotaz zda může otevřít dveře, se syn zeptá, kdo jsou a svědek [příjmení] sdělí, že je manažerem [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], kde jeho máma pracuje. Z interkomu je slyšet rozhovor v českém jazyce, zejména věta:„ Ale mami, to je někdo z práce a chce, abych otevřel… Ale já jsem už řekl, že tady jsi.“ Následně již nikdo přes interkom nereagoval. Svědkové [příjmení] a [příjmení] se pokusili žalobkyni zastihnout na mobilním telefonu, ta hovor odmítla. V 15:27 ukončili nahrávání s tím, že se pokusí získat přístup k poštovní schránce a doručit písemnost výpověď z pracovního poměru ve zkušební době do poštovní schránky (zjištěno z audionahrávky předložené žalovanou na CD při jednání dne 30. 11. 2021 a z překladu audionahrávky z anglického jazyka učiněného překladatelkou [celé jméno tlumočnice] opatřeného její překladatelskou doložkou).

16. Dne 5. 10. 2020 byla žalobkyni doručena výpověď ze dne 29. 9. 2020 (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků a z výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 9. 2020).

17. Soud v řízení zamítl velké množství důkazních návrhů, neboť tyto měly sloužit především k prokázání důvodnosti žalobou primárně napadené výpovědi ze dne 29. 9. 2020, přičemž soud dospěl k závěru, že ve věci je možné rozhodnout již na základě výše popsaných zjištění, a proto důkazní návrhy zamítl. Pokud jde o ostatní v řízení provedené důkazy, zejména vlakovou jízdenkou žalobkyně a výpisem z idos, z těchto soud nezjistil, žádné skutečnosti významné proto toto řízení, neboť skutečnost, že žalobkyně měla zakoupenou jízdenku z [obec] do [obec] v 18:47 hodin, nijak nevyvrací ani nepotvrzuje skutečnost, že byla dne 17. 8. 2021 v místě svého bydliště mezi 15:15 a 16:15.

18. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich souhrnu a považoval je obecně za věrohodné s výjimkami dále popsanými. Pokud jde o obsah a pravost listinných důkazů, vyjma čestného prohlášení [jméno] [příjmení], pak soud nezaznamenal žádnou okolnost, která by je zpochybňovala. Čestného prohlášení [jméno] [příjmení] označila za nevěrohodný již žalovaná s tím, k jeho označení a předestření došlo až po seznámení žalobkyně s obsahem nahrávky, který byl založen ve spise. Soud proto přistoupil k výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], který je výše podrobně popsaný a ze kterého jednoznačně vyplývá, že tato svědkyně není schopna dosvědčit skutečnost, že žalobkyně nebyla dne 17. 8. 2020 v době doručování doma, naopak po přehrání nahrávky soudu sdělila, že na ní je zachycen hlas nikoli jejího syna, ale syna žalobkyně, čímž vyvrátila i všechny dosavadní tvrzení žalobkyně o její nepřítomnosti doma. S ohledem na uvedené shledal soud rovněž nevěrohodnou účastnickou výpověď žalobkyně, která vypověděla, že v době doručování nebyla ani ona ani její syn doma, ale vlastně si vůbec ani odhadem nepamatovala, kde v [obec], na jakém úřadě, za jakým účelem a v kolik hodin byla. Přičemž na tvrzení o své nepřítomnosti doma setrvala i po přehrání audionahrávky, na které je jednoznačně slyšet, že její 12letý syn jí říká, že to zvoní lidi od ní z práce, že jim již řekl, že je doma. Jelikož je synovy 12 let je jeho rozumová a mravní vyspělost bezpochyby natolik vyvinutá, že oslovení mami nepoužívá pro jiné osoby, že v rámci rozhovoru, když se ho někdo zeptá, na paní [jméno] [celé jméno žalobce] neodpovídá, že mamka je doma, aniž by tomu tak skutečně bylo a doma se nacházela úplně jiná osoba.

19. Pokud jde o námitku nezákonnosti důkazu v podobě audionahrávky, tuto neshledal soud důvodnou. K jejímu přehrání přistoupil až v momentě, kdy na základě svědeckých výpovědí [příjmení], [příjmení] a [příjmení] neexistoval jiný důkaz, kterým by bylo možno prokázat, jak se skutečně doručování odehrálo (k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018). V takovém případě je vždy třeba vážit zájem obou stran řízení a soud s ohledem na výše uvedené rozhodnutí jakož i Nález Ústavní soudu sp. zn. II.ÚS 1774/14 dospěl k závěru, že po výslechu osob, které byly nebo měly být osobně přítomny při doručování, by v případě neprovedení nedůvodně upřednostnil právo na ochranu osobnosti nahraných osob před právem na spravedlivý proces žalované. Nicméně v tomto případě došlo k zlegalizování nahrávky již soudu výslovně uděleným souhlasem svědkyně [jméno] [příjmení], která to té doby shodně s žalobkyní tvrdila, že se v předmětném bytě v době doručování nacházela ona se svými dětmi a nikoli žalobkyně, že to bylo jedno z jejích dětí, které reagovalo na zvonění. Skutečnost, že nahrávka výpověď paní [příjmení] vyvrátila stejně jako dosavadní tvrzení žalobkyně uvedená i v její účastnické výpovědi, nemohou dodatečně nic změnit na skutečnosti, že nahrávka byla přehrána se souhlasem oprávněných osob. Žalobkyně, která se posléze namítala nezákonnost s ohledem na zachycení hlasu jejího syna, přičemž ona jako zákonná zástupkyně nedala souhlas k přehrání, se této nemůže dovolávat, neboť svým lživým tvrzením o své a synově nepřítomnosti se tohoto práva sama vzdala.

20. Věrohodnými shledal soud výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], kteří působili velmi autenticky, z obsahu jejich výpovědi, ale i z projevu bylo zřejmé, že se na takový průběh skončení pracovního poměru připravovali. Detaily a podrobnosti, které uváděli o průběhu doručování, o domě, ve kterém žalobkyně bydlí, odpovídají schopnosti vědomě vnímat určité děje, přičemž si je následně opakovaně připomínali, což přispívá k dlouhodobému zapamatování. V podstatných bodech se shodovalo i s dějem zachyceným na nahrávce. Drobné odchylky a nepřesnosti pak svědčí o nenaučenosti, spontánnosti výpovědi a časovému odstupu od vnímání děje.

21. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu:

22. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 1. 5. 2020 na pozici Communications Business Partner, a to na základě pracovní smlouvy ze dne ze dne 29. 4. 2020, ve které si strany sjednaly tříměsíční výpovědní dobu. Dne 17. 8. 2020 ráno byla žalobkyně svoji kontaktní osobou paní [příjmení] emailem vyzvána k dostavení se na pracoviště v obvyklých pracovních hodinách, což žalobkyně emailem odmítla s tím, že preferuje práci z home office. V 15:21 se k bydlišti žalobkyně dostavili [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za účelem doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Zazvonili na zvonek žalobkyně, z interkomu se ozval její syn, který sdělil, že matka je doma, že ji zavolá. Následně se omluvil, že teď nemůže a po představení se osob zvonících, syn žalobkyni sdělil, že to jsou lidé od ní z práce a na následný pokyn ze strany žalobkyně reagoval větou, ale já jsem jim už řekl, že jsi tady. Poté se komunikace přes interkom přerušila. Na zvonění již nikdo nereagoval. Žalobkyně nezvedala telefon. V 15:50 ji právní zástupce žalované zaslal sms, ve které ji informoval, že ji právě bylo doručováno zrušení pracovního poměru ve zkušební době a že jej žalovaná považuje fiktivně za doručené. Na tuto zprávu reagovala žalobkyně sdělením, že se mu ozve její právní zástupkyně. V mezi dobí se [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ještě pokoušeli doručit písemnost tak, že se dostanou do domu a najdou byt žalobkyně, popř. dokument vhodí do schránky. Po nějaké době se jim podařilo dozvonit na někoho ze soudů, kdo je do domu pustil. Byt žalobkyně nenašly. Na listinu učinili v 4:07 hodin písemný záznam o odmítnutí převzetí, který oba vlastnoručně podepsali. Před vhozením do schránky, je kontaktoval právní zástupce s tím, že listinu je po domluvě připravena převzít právní zástupkyně žalobkyně. Sám jednatel proto jel do kanceláře této zástupkyně, která mu na místě sdělila, že žalobkyně zmocnění k převzetí odvolala.

23. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

24. Podle § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen o.s.ř.) se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Podle § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

26. Podle § 66 odst. 1 ZP zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.

27. Podle §66 odst. 2 ZP pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.

28. Podle § 334 odst. 1 ZP písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

29. Podle § 334 odst. 2 ZP písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti; není-li to možné, může ji zaměstnavatel doručit zaměstnanci, kdekoliv bude zaměstnanec zastižen, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo prostřednictvím datové schránky.

30. Podle § 334 odst. 3 ZP nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

31. Podle § 551 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

32. Podle § 554 OZ k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

33. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti výpovědi je dán ze zákona (§72 ZP), a není tudíž takový zájem ve většině případů tvrdit ani prokazovat. S ohledem na to, že výpověď byla žalobkyni doručena 5. 10. 2020, přičemž výpovědní doba trvala dva měsíce, je žaloba doručená soudu dne 18. 1. 2021 podána ve vztahu k této výpovědi v čas.

34. Před zkoumáním výpovědi samotné se soud zabýval námitkou žalované, že pracovní poměr skončil již zrušením ve zkušební době, ze dne 17. 8. 2020, které žalobkyně u soudu včas nenapadla žalobou a tudíž je dána jeho platnost, i kdyby trpělo vadami, a že na určení neplatnosti výpovědi tak není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. (k tomu blíže i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3541/2019).

35. Od neplatnosti rozvázání pracovního poměru je nezbytné rozlišovat stav, kdy rozvazovací úkon nebyl druhé straně řádně doručen, neboť takové právní jednání neexistuje. Nedostatek řádného doručení má proto za následek, že jejich právní účinky vůbec nenastaly, a proto pracovní poměr, jehož se týkaly, nadále trvá, i když nebyla určena jejich neplatnost soudem resp. určení takové neplatnosti se u soudu vůbec nelze domáhat. Případný nedostatek doručení těchto pracovně právních jednání může a musí být posuzována v jiných soudních řízeních jako předběžná otázka.

36. Soud se proto v řízení přednostně zabýval otázkou, zda bylo zrušení pracovního poměru dne 17. 8. 2020, které splňovalo formální náležitost písemné podoby, žalobkyně řádně doručeno do vlastních rukou, jak vyžaduje zákon, a dospěl k závěru, že ano. Jelikož se žalobkyně i přes výzvu odmítla dostavit dne 17. 8. 2020 na pracoviště, je zřejmé, že ji tento den nemohla žalovaná doručit předmětný dokument právě na pracovišti. Bylo na žalované, aby si vybrala další ze způsobů doručení, jež jsou v § 334 odst. 2 ZP upraveny a které jsou si rovnocenné, tedy neexistuje mezi nimi vztah přednosti a následnosti. Žalovaná si vybrala způsob osobního doručení v místě bydliště žalobkyně. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že se v době doručování mezi 15:21 hodin a 16:04 hodin žalobkyně doma zdržovala a že po sdělení od jejího syna, že u dveří jsou lidé z práce a že s ní chtějí mluvit, odmítla komunikovat a písemnost převzít.

37. Soud neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že i kdyby doma byla a bylo ji synem sděleno, že u dveří je její zaměstnavatel, že nevěděla, jakou konkrétní listinu jí chtějí předat, a proto nelze z principu hovořit o odmítnutí. Jednak žalobkyni byla v 15:50 hodin doručena sms zpráva, ve které jí bylo sděleno, jaká listina je doručována, což je doba, kdy oba doručovatelé byly stále před nebo dokonce v domě žalobkyni, jde o jeden časový úsek doručování, tudíž v jeho průběhu žalobkyně vědomost o identifikaci předmětné listiny měla. Jednak soud tuto vědomost neshledal ve vztahu k odmítnutí doručení za stěžejní, neboť jednání je srovnatelné se situací, kdyby zabouchla dveře a zapřela svou přítomnost po té, co jí doručovatel osobně sdělí, že je od jejího zaměstnavatele, ještě dříve než ji stihne sdělit, jakou písemnost má převzít. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. A je v obou případech nezbytné dovodit, že jde o právně relevantní o odmítnutí převzetí.

38. Následně žalobkyně namítla, že její přítomnost v bydlišti v době doručování je bezpředmětná, neboť po ní nelze vyžadovat součinnost k převzetí, jak učinil právní zástupce v sms, ve které ji vyzval k dostavení se před dům, což bylo jednoznačně judikováno v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2036/2017 a dále v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4185/2010, ve kterém Nejvyšší soud jednoznačně uzavřel, že po zaměstnanci nelze vyžadovat, aby se dostavil na zaměstnavatelem určené místo k převzetí ani aby byl v určitou dobu na zaměstnavatelem určeném místě, přičemž neposkytnutí součinnosti nezbytné k osobnímu doručení písemnosti nečiní oproti doručovaní prostřednictvím provozovatele poštovních služeb danou písemnost doručenou. S touto argumentací se soud neztotožnil, když ani jedno z citovaných rozhodnutí na skutkový stav této věci nedopadá. Především žalobkyně a zaměstnanci, kteří písemnost doručovali, se nacházeli na stejném místě. Žalobkyně nebyla v pracovní neschopnosti, byla doma a rozhodně nelze říci, že jde o situaci, kdy by ji zaměstnavatel telefonicky vyzval k dostavení se na třetí místo, třeba do kavárny, k převzetí. Samozřejmě zaměstnavatel má právo požadovat, aby se zaměstnanec v pracovní sobě dostavil na pracoviště, což žalobkyně i přes písemný pokyn odmítla, jak již bylo výše uvedeno. Proto bylo v souladu s právem, že se zaměstnavatel vydal doručovat žalobkyni do místa jejího bydliště. Kde bylo jednoznačně prokázáno, že se žalobkyně v době doručování zdržovala, získala vědomost o tom, že za dveřmi stojí žalovaná a neotevřením vchodových dveří s nepřevzetím písemnosti odmítla tuto přijmout. Každý jiný výklad nastalé skutkové situace by učinil ustanovení § 334 odst. 3 ZP obsoletním.

39. U více jednání vedoucích ke skončení pracovního poměru je nutné u jednotlivých jednání a důvodů posoudit samostatně jejich vznik, platnost a účinnost. Nastane-li účinek jednoho platného právního jednání dříve než případný účinek ostatních platných právních jednání, zůstanou ostatní jednání sice platná, avšak stanou se obsoletními a neúčinnými, tedy nevyvolají právní následky. Tentýž pracovní poměr nemůže dvakrát po sobě účinně skončit. Proto není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. na určení, zda výpověď datovaná 29. 9. 2020 doručená žalobkyni 5. 10. 2020 je platná či neplatná, když v ani v jednom z těchto případů nevyvolá žádná právní následky (k tomu srov.). S ohledem na absenci naléhavého právního zájmu tak soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je ve výroku I uvedeno.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 716 Kč Náklady žalované jsou tvořeny odměnou právního zástupce za 7 úkonů právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý z úkonů uvedených v § 11 odst. AT (příprava a převzetí zastoupení včetně první porady s klientem, vyjádření ze dne 7. 4. 2021 a ze dne 18. 1. 2022, účast na jednání dne 30. 9. 2021 v rozsahu 2 úkonů a účast na jednání dne 30. 11. 2021 a 20. 1. 2022), včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % odměny a náhrad ve výši 4 116Kč.

41. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení za sdělení žalovaného k zajištění svědků na jednání dne 19. 8. 2021, když ne každý úkon, který zástupce účastníka v řízení činní, je úkonem účtovatelným podle advokátního tarifu. Pokud jde o doplnění vyjádření v podobě doslání příloh ze dne 29. 4. 2021 toto je nutno považovat za součást vyjádření zaslaného dne 7. 4. 2021 a nepředstavuje samostatný úkon právní služby, který není definován počtem odeslaných datových zpráv, ale obsahem. Naopak soud přiznal odměnu za účast na jednání dne 30. 9. 2021 v rozsahu dvou úkonů, když toto trvalo 2 hodiny a 46 minut.

42. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalované v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení