33 A 1/2022–57

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, č. j. JMK 148885/2021, sp. zn. S–JMK 125177/2021/OD/Kš, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, č. j. JMK 148885/2021, sp. zn. S–JMK 125177/2021/OD/Kš, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, č. j. JMK 148885/2021, sp. zn. S–JMK 125177/2021/OD/Kš (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále též „správní orgán I. stupně“ nebo „prvostupňový orgán“ ), ze dne 7. 7. 2021, č. j. ODSČ–64930/20–193, sp. zn. ODSČ–64930/20–AMB/V (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupcích“), rozhodl tak, že se odvolání zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje.

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se měl dopustit tím, že v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, a to těmito skutky: I. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 26. 9. 2019 ve 14:02 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; II. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 26. 9. 2019 ve 14:03 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; III. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice Kounicova 65a v Brně dne 2. 10. 2019 v 10:09 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, porušil povinnost vyplývající ze zákazové dopravní značky „Zákaz zastavení“ (č. B 28) a na takovém místě s motorovým vozidlem zastavil; IV. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 3. 10. 2019 v 0:16 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, porušil povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou“ (č. V 10f) spolu se svislou dopravní značkou „Vyhrazené parkoviště“ (č. IP 12) doplněné dodatkovou značkou s textem (č. E 13) „6x“ se symbolem pro osoby se zdravotním postižením se směrovou šipkou (č. E 7b) tím, že na takovém vyhrazeném parkovišti bez označení parkovacím průkazem označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou s vozidlem zastavil; V. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, , jímž došlo k porušení povinnosti podle § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 3. 10. 2019 v 0:16 hod. Řidič vozidla, který není znám, porušil povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou“ (č. V 10f) spolu se svislou dopravní značkou „Vyhrazené parkoviště“ (č. IP 12) doplněné dodatkovou značkou s textem (č. E 13) „6x“ se symbolem pro osoby se zdravotním postižením se směrovou šipkou (č. E 7b) tím, že na takovém vyhrazeném parkovišti bez označení parkovacím průkazem označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou s vozidlem zastavil; VI. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X; jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 8. 10. 2019 v 15:18 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, porušil povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Vyhrazené parkoviště pro vozidlo přepravující osobu těžce postiženou nebo osobu těžce pohybově postiženou“ (č. V 10f) spolu se svislou dopravní značkou „Vyhrazené parkoviště“ (č. IP 12) doplněné dodatkovou značkou s textem (č. E 13) „6x“ se symbolem pro osoby se zdravotním postižením se směrovou šipkou (č. E 7b) tím, že na takovém vyhrazeném parkovišti bez označení parkovacím průkazem označující vozidlo přepravující osobu těžce zdravotně postiženou s vozidlem stál; VII. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 8. 10. 2019 v 15:01 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; VIII. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 13. 10. 2019 v 10:01 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; IX. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, porušení pravidel silničního provozu výše uvedeným vozidlem spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 13. 10. 2019 v 10:01 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; X. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 16. 10. 2019 ve 23:44 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XI. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 21. 10. 2019 v 15:15 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XII. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na; jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 30. 10. 2019 v 8:04 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XIII. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 4. 11. 2019 v 11:38 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XIV. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 4. 11. 2019 v 11:40 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XV. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 14. 11. 2019 ve 14:00 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XVI. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 14. 11. 2019 ve 14:01 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XVII. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 15. 11. 2019 ve 21:52 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XVIII. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 15. 11. 2019 ve 21:52 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XIX. jako provozovatel vozidla tov. zn. MG, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 21. 11. 2019 v 15:31 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XX. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 1. 12. 2019 v 11:34 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil; XXI. jako provozovatel vozidla tov. zn. Alfa Romeo, RZ: X, jímž došlo k porušení pravidel silničního provozu spočívajícímu v neoprávněném zastavení, tedy porušení povinnosti podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, majícímu znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, které bylo zjištěno na pozemní komunikaci ulice třída Generála Píky 9 – parkoviště nacházející se vedle uvedené adresy v Brně dne 3. 12. 2019 v 8:52 hod., kdy řidič vozidla, který není znám, nedodržel stanovenou povinnost vyplývající z vodorovné dopravní značky „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13), která vyznačuje plochu, do které je zakázáno vjíždět nebo nad ni nákladem zasahovat, na takové místo s vozidlem vjel a zastavil.

3. Za shora popsané přestupky uložil prvostupňový orgán žalobci podle § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu a § 35 písm. b) a § 41 odst. 1 a 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), pokutu ve výši 6 250 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení prvostupňový orgán žalobci neuložil, neboť o shora uvedených přestupcích provozovatele vozidla mělo být konáno společné řízení spolu s dalšími přestupky v řízení vedeném pod sp. zn. ODSČ–63200/20–SPA/V, v němž žalobci povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč již uložena byla.

II. Napadené rozhodnutí

4. V úvodu odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul obsah rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Nato přezkoumal přípustnost a včasnost odvolání. Přitom dospěl k závěru, že odvolání je přípustné. Žalobce podal dne 3. 8. 2021 blanketní odvolání prostřednictvím elektronické pošty, které do 5 dnů doplnil o podpis. Správní orgán I. stupně žalobce nevyzval k doplnění odvolání z důvodu, že je z předchozích zkušeností zřejmé, že se ze strany žalobce jedná o opakovanou obstrukci. Žalobce opakovaně podává blanketní odvolání, k jejichž doplnění je opakovaně vyzýván. Žalobce tedy je náležitě poučen.

5. Žalovaný přezkoumal prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Přitom neshledal rozpor s právními předpisy. Na základě oznámení policie o spáchání přestupků nezjištěnou osobou správní orgán I. stupně žalobci jakožto provozovateli vozidla v souladu s § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu zaslal výzvy k podání vysvětlení, přičemž mu stanovil lhůtu určenou zákonem. Výzvy byly řádně v souladu s právními předpisy doručeny. Žalobce však ve lhůtě stanovené výzvami nesdělil osobu řidiče. Z toho důvodu bylo s žalobcem jako s provozovatelem vozidla zahájeno řízení o přestupku provozovatele vozidla. V jeho rámci vydal prvostupňový orgán rozhodnutí o přestupcích.

6. Dle žalovaného byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o přestupcích podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. V řízení bylo bezpečně zjištěno, že je žalobce provozovatelem vozidla. Současně správní orgán I. stupně dostatečně prokázal, že žalobce porušil ustanovení zákona o silničním provozu, v důsledku čehož spáchal správní delikt (nyní přestupek) kladený mu za vinu. Tyto skutečnosti má žalovaný na základě podkladů obsažených ve správním spisu a na základě podkladů, jež shromáždil správní orgán I. stupně, za prokázané.

7. Na přestupek podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu je nutné aplikovat sankci podle § 125f odst. 4 téhož zákona. Správní orgán I. stupně správně uložil pokutu podle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu, neboť bylo vedeno společné řízení o dvou přestupcích. Podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Tím byl přestupek se skutkovou podstatou obsaženou v § 125c odst. 1 písm. f) bod 11 zákona o silničním provozu. Za ten se ukládá pokuta v rozmezí od 5 000 Kč do 10 000 Kč; správní orgán I. stupně uložil žalobci pokutu ve výši 6 250 Kč. Takto uloženou sankci považuje žalovaný vzhledem k přitěžujícím okolnostem stanoveným v § 40 přestupkového zákona za zcela přiměřenou a odůvodněnou. Pro mimořádné snížení výměry pokuty ve smyslu § 44 přestupkového zákona žalovaný důvody neshledal.

8. Žalovaný uzavřel, že rozhodnutí o přestupcích splňuje obsahové náležitosti dle § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) a je zcela v souladu s právními předpisy. Proto odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako správné potvrdil.

III. Žaloba

9. V žalobě uplatnil žalobce následující žalobní body. V prvé řadě namítal, že jej správní orgány nevyzvaly k doplnění odvolání. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí včasné a přípustné odvolání, které však neobsahovalo odvolací důvody (blanketní odvolání). Žalobce nebyl k doplnění odvolacích důvodů vyzván a žalovaný rovnou vydal napadené rozhodnutí. Takový postup považuje žalobce za v rozporu s judikaturou správních soudů; rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu se zákonem.

10. Dále žalobce namítal, že správní orgány porušily zákon, pokud více správních řízení vedených proti jeho osobě nespojily do společného řízení. Správní řízení vedené pod sp. zn. ODSČ–64930/20–AMB/V mělo být spojeno do společného řízení se správním řízením vedeným pod sp. zn. ODSČ–63200/20–SPA/V. V souladu se zásadou absorpce pak měla být uložena pouze jedna pokuta a jeden správní poplatek za vedení správního řízení.

11. Žalobce rovněž nesouhlasil s postupem správního orgánu I. stupně při zjišťování totožnosti osoby řidiče vozidla. Tvrzení žalovaného, že žalobce (provozovatel vozidla) ve stanovené lhůtě neuhradil určenou částku ani nesdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla, se nezakládá na pravdě. Žalobce včas reagoval na každou výzvu žalovaného sdělením totožností řidiče, přičemž prvostupňový orgán jeho sdělení ignoroval, řízení proti údajně neznámému řidiči zastavil a zahájil správní řízení s žalobcem. Totožnost řidiče ve věci údajných přestupků ze dne 2. 10. 2019, 8. 10. 2019, 13. 10. 2019, 16. 10. 2019, 21. 10. 2019 a 30. 10. 2019 žalobce správnímu orgánu I. stupně sdělil dopisem odeslaným dne 4. 2. 2020. Ve věci údajných přestupků ze dne 4. 11. 2019, 14. 11. 2019, 15. 11. 2019, 21. 11. 2019 a 3. 12. 2019 pak žalobce prvostupňovému orgánu oznámil řidiče dopisem odeslaným dne 3. 3. 2020. V případě údajného přestupku ze dne 1. 12. 2019 tak žalobce učinil dopisem odeslaným dne 31. 3. 2020. Vzhledem k tomu žalobce soudu navrhl, aby si od prvostupňového orgánu vyžádal předložení dokladů, ze kterých vyplývá přehled doručených poštovních zásilek za období od 4. 2. 2019 do 14. 2. 2019, od 3. 3. 2019 do 13. 3. 2019 a od 31. 3. 2019 do 10. 4. 2019.

12. Ve věci údajných přestupků ze dne 26. 9. 2019, 3. 10. 2019 a 8. 10. 2019 žalobce sdělil totožnost řidiče dopisem odeslaným dne 15. 1. 2021. Totožnost řidiče žalobce sdělil správnímu orgánu I. stupně včas, neboť příslušné výzvy byly žalobci doručeny až dne 7. 1. 2021, tj. nahlédnutím do spisu. U dopisů obsahujících výzvy k uhrazení určené částky nebo sdělení řidiče nelze uplatnit fikci doručení, jelikož nebyly naplněny podmínky § 23 odst. 4 s. ř. Důkazy potvrzující tyto závěry žalobce hodlal předložit při jednání u soudu.

13. Žalobce rozporoval též naplnění formálního znaku přestupku. Vodorovná dopravní značka č. V 13 „Šikmé rovnoběžné čáry“ označuje plochu, do které je zakázáno vjíždět. Tento zákaz platí pouze tehdy, není–li to nutné k objíždění. Dle přesvědčení žalobce se potom zákaz uplatní pouze pro vjíždění do plochy, nikoliv však pro jízdu po této ploše a vyjíždění z ní. Rozhodným okamžikem je vjíždění do plochy, a nikoliv doba, po kterou se vozidlo ve vyznačené ploše nachází. Ze spisového materiálu vyplývá, že veškerá dokumentace proběhla až v době, kdy se vozidlo již nějakou dobu na ploše nacházelo. Nijak tedy nevypovídá o situaci v okamžiku vjíždění do plochy.

14. Provozovatel vozidla za přestupek podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu odpovídá, pokud bylo porušení pravidel zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání. V posuzovaném případě je nezjištěnému řidiči kladeno za vinu porušení povinnosti nevjíždět do plochy vyznačené značkou č. V 13, nejedná se tedy o neoprávněné zastavení nebo stání. Zároveň strážníky nelze považovat za automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

15. Konečně se žalobce domáhal moderace uložené pokuty. Správní orgán I. stupně neshledal žádnou přitěžující okolnost, a přesto uložil pokutu nad horní hranicí zákonné sazby.

16. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí společně s prvostupňovým rozhodnutím zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal uhradit náklady soudního řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný se k žalobě vyjádřil přípisem ze dne 23. 2. 2022. V tom uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Žalovaný i prvostupňový orgán při svém rozhodování postupovali zcela v souladu s platnou právní úpravou. Uplatnění námitek zpochybňujících zjištěný skutkový stav věci až v řízení před soudem hodnotí žalovaný jako účelové. Žalobce mohl nyní předkládané námitky uplatnit již v řízení o odvolání, což však neučinil. V této souvislosti žalovaný odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 As 215/2014–43. Je to odvolatel, který má vymezit, s jakým okruhem otázek se má odvolací orgán vypořádat v souladu s příslušnou právní úpravou; nikdo jiný proto jeho úlohu a pozici nemůže nahradit. Úkolem správního soudnictví potom není suplovat řízení před správním orgánem, neboť soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci.

18. K jednotlivým žalobním námitkám zaujal žalovaný následující stanovisko.

19. Žalovanému je z jeho vlastní úřední činnosti známo, že žalobce postupuje ve správním řízení tak, že opakovaně podává blanketní odvolání, k jejichž doplnění je opakovaně vyzýván. Proto je bez pochyb s náležitostmi podání velmi dobře obeznámen. Výzvy k doplnění odvolání obvykle neplní svůj účel, tedy nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Naopak rozehrávají mezi zmocněncem žalobce a správním orgánem písemný „ping pong“, jehož jediným účelem je prodloužení řízení. Setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování žalobce by se tudíž jevilo jako formalistické a neefektivní.

20. Pokud jde o namítané nevedení společného řízení, žalovaný zdůraznil, že tuto námitku mohl žalobce uplatnit již v rámci odvolání. Žalovaný vychází z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ve kterém tento orgán při stanovení výše sankce přihlížel právě k předchozím řízením s žalobcem.

21. Ohledně argumentace žalobce, že prvostupňovému orgánu sdělil osobu řidiče, avšak ten jeho sdělení ignoroval, žalovaný setrval na svém dosavadním názoru. Součástí spisového materiálu není žádné podání, které by obsahovalo sdělení totožnosti řidiče. Pokud žalobce požadovanou informaci sdělil v rámci hromadných podání, nebylo k nim přihlédnuto. Tato podání žalovaný posoudil jako obstrukční jednání. Žalobce byl opakovaně ze strany správních orgánů poučen, že taková podání představují zneužití práva; též byl poučen o vhodné formě podání.

22. Co se namítané absence formálních znaků přestupku týče, žalovaný jejich naplnění prokázal. Pokud není na vodorovnou dopravní značku dovoleno vjet nebo nad ní zasahovat, není na ní zcela pochopitelně možno zastavit a stát. Podmínky pro odpovědnost provozovatele vozidla tak byly splněny. Z fotodokumentace, která je součástí správního spisu, je režim úseku platnosti dopravní značky jednoznačně patrný.

23. Pokud jde o argumentaci žalobce, že k porušení povinnosti stanovené vodorovnou dopravní značkou č. V 13 nedojde, pokud vozidlo na dané ploše pouze stojí (nedošlo k jeho vjezdu na plochu), odkázal žalovaný na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2017, č. j. 57 A 21/2017–43. Pojem „stání“ z hlediska jazykového implikuje, že aby vozidlo mohlo na určitém místě stát, musí na něj nejprve vjet. Je tedy třeba jej vnímat jako závažnější formu pouhého „vjetí“, které zahrnuje toliko časově značně omezené vniknutí do oblasti platnosti předmětné značky, zatímco stání v daném úseku je dlouhodobější a intenzivnější porušení ochrany úseku vozovky takto označeného. Obdobně podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 324/2016–46, pak vjíždění na plochu představuje předpoklad k následnému stání.

24. Konečně žalovaný doplnil, že uloženou sankci považuje za zcela přiměřenou a odůvodněnou vzhledem k přitěžujícím okolnostem stanoveným v § 40 přestupkového zákona.

25. Žalovaný uzavřel, že žaloba není důvodná. Napadené rozhodnutí vychází ze zcela spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, k jeho vydání byly shromážděny naprosto dostatečné podklady. Zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen. Žalobce nebyl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. Proto žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu zamítl.

V. Replika žalobce

26. V replice ze dne 7. 4. 2022 žalobce setrval na svém původním stanovisku. Je přesvědčen, že jej správní orgány byly povinny k doplnění odvolacích důvodů vyzvat. Nezáleží na tom, jakou procesní strategii zvolil. K doplnění odvolání je nutno vyzvat v každém případě. Žalobce pak nemohl své námitky uplatnit v odvolání právě proto, že nebyl k jeho doplnění vyzván.

27. K tomu žalobce zdůraznil, že v případě řízení o přestupku se nepoužije koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 s. ř. Navíc institut sloučení do společného řízení a zásadu absorpce měl správní orgán I. stupně uplatnit z úřední povinnosti bez toho, aby jej na to musel žalobce výslovně upozorňovat.

28. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného o možnosti nepřihlížet k hromadným podáním. Dle platné judikatury správních soudů je hromadné podání platným podáním, ke kterému nelze nepřihlížet. Absurdním argumentem je rovněž tvrzení, že sdělení známého řidiče je zneužitím práva. I známé osobnosti totiž mohou řídit motorová vozidla a jsou při tom povinny dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích. Neexistuje právní předpis, který by zakazoval zapůjčit vozidlo známé osobnosti.

29. Žalovaný zcela účelově ignoruje skutečnost, že na dopravní značku č. V 13 je zakázáno vjíždět jen za určitých okolností. Pro zachování zásady in dubio pro reo leží důkazní břemeno na straně žalovaného (prvostupňového orgánu), aby prokázal, že se nejednalo o např. objíždění. Naopak není možné požadovat po žalobci, aby prokazoval, že vjetí na plochu bylo pro objíždění nutné. Porušení zákazu vjíždění automaticky neznamená porušení zákazu stání; dopravní značka č. V 13 o zákazu stání nehovoří. Navíc vozidlo se v místě značky nemusí vyskytnout pouze v důsledku vjetí. Aby bylo prokázáno, že došlo k porušení povinnosti plynoucí z této dopravní značky, musel by mít správní orgán důkaz, že na místo vozidlo vjelo, a že to nebylo nutné k objíždění ani k vjíždění/vyjíždění na místo ležící mimo pozemní komunikaci či z něho. Na takové zjišťovaní skutkového stavu však správní orgány zcela rezignovaly.

30. Uložená sankce je zcela zjevně nepřiměřená proto, že správní orgány protiprávně rezignovaly na polehčující okolnosti a zabývaly se pouze okolnostmi přitěžujícími. Za polehčující okolnost lze zjevně považovat, že v důsledku údajných přestupků nenastala dopravní nehoda ani jiná škoda ani nevzniklo žádné nebezpečí.

VI. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu

31. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující skutečnosti. Na základě oznámení podezření ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu Městskou policií Brno (správní spis obsahuje celkem 21 oznámení) doplněných o příslušnou fotodokumentaci místa spáchání přestupkového jednání vyzval prvostupňový orgán žalobce jako provozovatele vozidla k úhradě částky ve výši 21x 500 Kč až 800 Kč (výzvy jsou datovány ke dni 18. 12. 2019, 6. 1. 2020, 7. 1. 2020, 13. 1. 2020, 14. 1. 2020, 15. 1. 2020, 30. 1. 2020, 20. 2. 2020, 21. 2. 2020 a 3. 3. 2020). Současně správní orgán I. stupně vždy žalobce poučil ve smyslu § 125h odst. 5 až 7 zákona o silničním provozu. Žalobce však ve stanovené lhůtě určenou částku neuhradil a ani nesdělil údaje o totožnosti řidiče vozidla. Jelikož prvostupňový orgán nezjistil do 60 dnů od přijetí oznámení skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti řidiči vozidla, věc ve všech případech odložil.

32. Jelikož dle karty vozidla je provozovatelem vozidel s RZ: X a X žalobce, zahájil správní orgán I. stupně oznámením ze dne 19. 6. 2020 s žalobcem správní řízení o přestupku provozovatele vozidla. Přípisem ze dne 20. 8. 2020 následně správní orgán I. stupně vyrozuměl žalobce o provedení dokazování mimo ústní jednání. Přitom jej vyzval k seznámení se a vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Z přiložené doručenky plyne, že tento přípis byl vložen do schránky žalobce dne 1. 9. 2020. Žalobce se k seznámení se s podklady nedostavil, ani jím nebylo prvostupňovému orgánu doručeno vyjádření k podkladům rozhodnutí. Následně vydal prvostupňový orgán rozhodnutí ze dne 15. 12. 2020, č. j. ODSČ–64930/20–157, sp. zn. ODSČ–64930/20–SPA/V (dále jen „původní rozhodnutí o přestupcích“), které bylo žalobci doručeno dne 2. 1. 2021.

33. Krátce poté se dne 7. 1. 2021 žalobce dostavil k prvostupňovému orgánu k nahlížení do správního spisu. V návaznosti nato podal žalobce proti původnímu rozhodnutí o přestupcích odvolání. Tomu žalovaný vyhověl a rozhodnutím ze dne 19. 5. 2021, č. j. JMK 73806/2021, sp. zn. S–JMK 62128/2021/OD/Kš, původní rozhodnutí o přestupcích zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Ten svým usnesením ze dne 7. 7. 2021, č. j. ODSČ–64930/20–191, sp. zn. ODSČ–64930/20–AMB/V, řízení o přestupku provozovatele vozidla v rozsahu skutků spáchaných dne 7. 10. 2019 v 10:36 hod. zastavil. O ostatních skutcích správní orgán I. stupně rozhodl prvostupňovým rozhodnutím, kterým žalobce uznal vinným ze spáchání celkem 21 přestupků podle zákona o silničním provozu.

34. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím e–mailu ze dne 2. 8. 2021 blanketní odvolání, které v zákonné lhůtě doplnil o vlastnoruční podpis. Poté vydal žalovaný napadené rozhodnutí, které je v současné době předmětem soudního přezkumu.

VII. Posouzení věci krajským soudem

35. Krajský soud předně posuzoval, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).

36. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud ze správního spisu předloženého žalovaným. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. bez nařízení ústního jednání.

37. Žaloba je důvodná.

38. Z podané žaloby je zjevné, že žalobce spatřuje v postupu správních orgánů vícero pochybení. Předně však namítal, že postup žalovaného (resp. prvostupňového orgánu), který jej nevyzval k doplnění odvolacích důvodů, je v rozporu se zákonem. Ostatní žalobní námitky žalobce uplatnil v žalobě pouze proto, že je nemohl řádně vznést v průběhu odvolacího řízení před žalovaným. Krajský soud se tedy v kontextu této žalobní argumentace nejprve zabýval tím, zda měly správní orgány povinnost žalobce k doplnění odvolání, resp. odvolacích důvodů, vyzvat či nikoliv.

39. V projednávané věci není sporu o tom, že žalobce podal prostřednictvím e–mailu dne 2. 8. 2021 tzv. blanketní odvolání (odvolání, v němž absentují konkrétní odvolací námitky), které následně dopisem ze dne 9. 8. 2021 ve lhůtě podle § 37 odst. 4 s. ř. doplnil o svůj vlastnoruční podpis. Právě tak není ve věci sporné ani to, že správní orgány žalobce k doplnění blanketního odvolání nevyzvaly (oba účastníci shodně konstatují, že k výzvě k doplnění odvolacích důvodů nedošlo, stejný závěr plyne rovněž z předloženého správního spisu, v němž není žádná výzva k doplnění odvolacích důvodů založena). Naopak spornou učinili účastníci otázku, jestli je třeba postup podle § 37 odst. 3 s. ř. v případě podání blanketního odvolání uplatnit vždy. Jinými slovy, jde o to, zda–li je správní orgán v každém jednotlivém případě, navzdory skutečnostem známým mu z vlastní úřední činnosti, povinen účastníka řízení k doplnění odvolání vyzvat a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu či zda za určitých okolností lze od této procedury upustit.

40. Nejprve krajský soud předestře rozhodnou právní úpravu. Náležitosti odvolání upravuje § 82 odst. 2 s. ř., podle něhož: „Odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není–li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. […]“ 41. Podle § 37 odst. 2 a 3 s. ř.: „Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. […] Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí. Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.“ 42. Při posouzení žalobní námitky krajský soud vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu, který se otázkou aplikace postupu podle § 37 odst. 3 s. ř. v případě podání blanketního odvolání opakovaně zabýval. Proto k této problematice existuje poměrně obsáhlá judikatura. Za klíčový lze v tomto směru označit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009-53 (rozsudek je dostupný na www.nssoud.cz), ve kterém tento soud konstatoval, že: „Správní řád (č. 500/2004 Sb.) přijal jinou konstrukci odvolacího přezkumu, než kterou znal předchozí správní řád (č. 71/1967 Sb.). Zvýšil totiž odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumáváno – s výjimkou skutečností, které je povinen zkoumat bez ohledu na obsah odvolání (srov. č. 1580/2008 Sb. NSS). Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak. […] Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu § 37 správního řádu, a s ohledem na § 93 odst. 1 správního řádu, podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části správního řádu, je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. 54 Ca 1/2008-30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS).“ 43. Na tyto závěry Nejvyšší správní soud navázal v řadě svých dalších rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010-67, ze dne 29. 4. 2015, č. j. 3 As 142/2014-34, ze dne 30. 4. 2015, č. j. 7 As 271/2014-43, ze dne 27. 10. 2015, č. j. 6 As 292/2014-34, či ze dne 19. 12. 2016, č. j. 7 As 157/2016-28. V prvně citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud mj. uvedl, že: „Nejvyšší správní soud jasně vyjádřil, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Teprve pokud by k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu nedošlo, může být přistoupeno k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodů podání odvolání či konkrétních námitek.“ 44. Tento právní názor je zachováván i v současné judikatuře Nejvyššího správního soudu, z níž lze odkázat zejm. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j. 7 As 40/2018-33, ze dne 20. 3. 2019, č. j. 6 As 248/2018-34, ze dne 6. 6. 2019, č. j. 7 As 68/2019-33, či ze dne 27. 8. 2020, č. j. 4 As 55/2020-31. Pokud správní orgán nepostupuje dle citované judikatury a neučiní kroky pro odstranění vad odvolání podle § 37 odst. 3 s. ř., jedná se o vadu řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2015, č. j. 3 As 142/2014-34).

45. Současně z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že chybějící důvody odvolání nemůže nahradit či doplnit ani aplikace § 82 odst. 2 s. ř., neboť toto ustanovení upravuje, že v případě, kdy odvolatel neuvede, v jakém rozsahu rozhodnutí správního orgánu napadá, platí, že napadá rozhodnutí jako celek, tedy všechny jeho výroky. Jedná se však o právní úpravu dopadající na případy nedostatečně vymezeného rozsahu odvolání, a tedy je zjevné, že se netýká situací, kdy v odvolání chybí rovněž jakékoli tvrzení či zdůvodnění nezákonnosti nebo nesprávnosti vydaného správního rozhodnutí nebo jemu předcházejícího správního řízení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, č. j. 6 As 413/2020-33).

46. Ve svém rozsudku ze dne 10. 12. 2021, č. j. 10 As 282/2019-39, přitom Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „[o]dvolání jako řádný opravný prostředek je plně v dispozici toho, kdo jej podal. Je to odvolatel, který má vymezit, s jakým okruhem otázek se má odvolací orgán vypořádat v souladu s příslušnou právní úpravou; nikdo jiný jej proto nemůže nahradit. Řada skutkových otázek a v návaznosti i právních otázek, které je třeba řešit, totiž může být známa po přečtení odůvodnění prvostupňového rozhodnutí pouze odvolateli. Při podání blanketního odvolání bez uplatnění jakýchkoli právních nebo skutkových námitek je proto v souladu s § 89 odst. 2 správního řádu povinností správního orgánu přezkoumat v zásadě toliko soulad napadeného rozhodnutí a řízení s právními předpisy. Věcnou správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2008, č. j. 2 As 56/2007-71, ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 As 215/2014-43, ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014-39, či ze dne 19. 12. 2016, č. j. 7 As 157/2016-28. Z § 89 odst. 2 správního řádu nelze v žádném případě dovozovat, že byl žalovaný jako odvolací správní orgán povinen vyhledávat všechny obranné námitky, kterými stěžovatelka brojila proti obvinění z přestupku v řízení před magistrátem, a s těmi se detailně vypořádávat jako s odvolacími námitkami (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019-33).“ 47. Ve světle citované ustálené judikatury, shledal krajský soud námitku žalobce důvodnou. Krajský soud uzavírá, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývající z § 37 odst. 2 a § 82 odst. 2 s. ř., je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 s. ř. tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

48. Pokud žalovaný ve vyjádření k žalobě poukazoval na skutečnost, že je mu ze své vlastní úřední činnosti známo, že žalobce pravidelně podává blanketní odvolání, k jejichž doplnění je opakovaně vyzýván, krajský soud konstatuje, že ani tato skutečnost nemůže na výše uvedeném závěru nic změnit. Nápravný postup podle § 37 odst. 3 s. ř. je obecně třeba aplikovat vždy, bez ohledu na skutkové okolnosti případu či zvolenou procesní strategii. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém recentním usnesení ze dne 4. 5. 2023, č. j. 5 As 69/2022-17: „Ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu nenechává správnímu orgánu žádný prostor pro vlastní uvážení, zda vadu podání bez dalšího „přejde“, či aktivně vyzve podatele k odstranění vady (či mu jinak pomůže s jejím odstraněním). Správní orgán musí v tomto ohledu být aktivní, tedy musí odvolatele vyzvat k odstranění vad či mu s jejich odstraněním jinak pomoci, a to bez ohledu na to, zda se domnívá, že podatel o vadě ví, či nikoliv. K tomu Nejvyšší správní soud doplnil, že: „Své povinnosti je správní orgán zproštěn pouze, pokud vadné podání představuje abuzivní jednání; vědomost o tom, jak učinit podání bezvadné přitom je jen jedním z mnoha možných indikátorů svědčících o obstrukční praktice. […] Pouhá opakovanost blanketního odvolání v různých řízeních ani vědomost zástupce žalobce o tom, jak učinit podání bezvadně, nepostačuje k závěru, že by skutečným účelem těchto podání byla obstrukce řízení či jiné zneužití práva.“ 49. Pro úplnost pak krajský soud dodává, že závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015, č. j. 6 As 262/2015-7, na něž žalovaný odkazoval ve vyjádření k žalobě a stavěl na nich svou procesní obranu, nejsou v projednávané věci aplikovatelné. Tyto totiž dopadají na zcela specifickou procesní situaci, kdy žalobce podal kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti usnesení Krajského soudu v Praze vydaném v rámci soudního řízení správního. Nejvyšší správní soud nevyzval stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, protože při předběžném posouzení zjistil, že v posuzovaném případě je stěžovatel veden snahou vést „spor pro spor“. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné – stěžovatel užívá institutu správní žaloby jako náhrady za kasační stížnost, tedy aby napadl u jednoho krajského soudu rozhodnutí jiného krajského soudu, případně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, přičemž tyto své úkony dále řetězí. K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem v odkazovaném usnesení proto nejsou přiléhavé a v posuzované věci je nelze použít.

50. Zbývajícími žalobními námitkami se již zdejší soud nezabýval, neboť by jejich vypořádání bylo za daných okolností nadbytečné. Tyto námitky totiž může žalobce uplatnit v rámci obnoveného odvolacího řízení před žalovaným. Krajský soud by posouzením těchto námitek předjímal posouzení žalovaného, což by bylo v rozporu s principem subsidiarity správního soudnictví (§ 5 s. ř. s.).

VIII. Závěr a náklady řízení

51. Po důkladném přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, shledal krajský soud žalobní námitku týkající se absentující výzvy k doplnění odvolání důvodnou, proto mu nezbylo, než napadené rozhodnutí pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. bez jednání zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

52. V dalším řízení je žalovaný v souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem krajského soudu. Žalovaný je v pokračujícím řízení povinen podle § 37 odst. 3 ve spojení s § 93 odst. 1 s. ř. vyzvat žalobce k doplnění odvolacích důvodů a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu (§ 86 odst. 2 s.ř.).

53. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady řízení pouze za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkem je tedy žalovaný povinen žalobci na nákladech řízení nahradit částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

I. Vymezení věci II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Replika žalobce VI. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu VII. Posouzení věci krajským soudem VIII. Závěr a náklady řízení