33 C 176/2021-172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v rozsahu, v němž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnil tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, způsobené [jméno] [příjmení], řidičem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla sjednáno u žalované. Při nehodě žalobce utrpěl zranění, zejména tříštivou otevřenou zlomeninu obou kostí pravého bérce, zlomeninu vnitřního kotníku pravé dolní končetiny, pohmoždění pravého stehna, pohmoždění levého kolene, poškození pravého lýtkového nervu a podvrtnutí mezičlánkových kloubů malíku pravé ruky. Žalobce v důsledku toho vytrpěl bolesti, přičemž pro potřeby vyčíslení bolestného podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vzaté občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu na vědomí pod sp. zn. Cpjn 14/2014 (dále jen„ metodika“) si nechal vypracovat posudek MUDr. [jméno] [příjmení].

2. V souvislosti se samotnou nehodou ohodnotil dr. [příjmení] zranění žalobce na celkem 873,75 bodů, což vzhledem k hodnotě jednoho bodu podle metodiky ve výši [částka] odpovídá celkem [částka]. Z toho mu žalovaná uhradila pouze [částka], rozdíl tak činil [částka]. Tento rozdíl vznikl v důsledku neakceptování některých položek žalovanou. Konkrétně žalobce poukázal na to, že utrpěl zhmoždění jiných částí zápěstí a ruky, nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti (přičemž s ohledem na její tříštivý charakter ji považoval pro účely hodnocení bolesti za srovnatelnou se zlomeninou obou kondylů), přerušení peroneálního nervu (s ohledem na to, že funkce nervu nebyla obnovena ani během šesti měsíců), cizí těleso v hrtanu a průdušnici (analogicky užité položky, reálně šlo o intubaci při operacích dne [datum] a [datum]), lehký otřes mozku (analogicky užitá položka, reálně šlo o celkovou anestezii při operacích dne [datum] a [datum]), poranění povrchní žíly předloktí (analogicky užitá položka, reálně šlo o aplikaci kanyly) a ránu bérce a kolene (chirurgické odstraňování nekrotické tkáně z nohy, které bylo provedeno celkem třikrát, a to ve dnech 27. 9., 4. 10. a [datum]).

3. V souvislosti s další operací dne [datum] ohodnotil dr. [příjmení] zranění žalobce na celkem [anonymizováno] bodů, což vzhledem k hodnotě jednoho bodu podle metodiky ve výši [částka] odpovídá celkem [částka]. Z toho žalobci žalovaná uhradila pouze [částka], rozdíl tak činil [částka]. Tento rozdíl vznikl v důsledku neakceptování některých položek žalovanou. Konkrétně žalobce poukázal na to, že utrpěl cizí těleso v hrtanu (analogicky užitá položka, reálně šlo o zajištění dýchacích cest při operaci dne [datum] [anonymizována dvě slova]), lehký otřes mozku (analogicky užitá položka, reálně šlo o celkovou anestezii při operaci dne [datum]), poranění povrchní žíly předloktí (analogicky užitá položka, reálně šlo o aplikaci kanyly) a ránu bérce a kolene (aplikace nitrokloubní injekce léčiv do kolene).

4. Žalobce dále uvedl, že celkové bolestné vypočtené podle položek dle metodiky by mělo být navýšeno na dvojnásobek (tj. o dalších [částka]) z důvodu zvláště dlouhé doby léčení, která trvala [anonymizováno] měsíců namísto obvyklé doby léčení [anonymizováno] měsíců.

5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznává, a navrhla její zamítnutí. Nezpochybnila samotnou dopravní nehodu a to, že byla způsobena řidičem vozidla pojištěného u žalované. Nezpochybnila ani, že žalobci částečně plnila v rozsahu tvrzeném žalobcem. K jednotlivým položkám, ohledně nichž nedošlo ke shodě, žalovaná uvedla následující.

6. Ve vztahu k samotné nehodě a operacím bezprostředně po ní žalovaná nejprve neuznala, že došlo ke zhmoždění jiných částí zápěstí a ruky žalobce při nehodě, neboť to nebylo uvedeno ve zdravotnické dokumentaci. Na nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti považovala za přiléhavější aplikovat položku dle metodiky S82111 (zlomenina jednoho kondylu s dislokací úlomků, což odpovídá 180 bodům, namísto 220 bodů dle dr. [příjmení] užité položky S82113). Ohledně peroneálního nervu aplikovala položku S8410 (natažení nervu), namísto položky S8411 (přerušení nervu), neboť u žalobce nedošlo k úplné ztrátě motorické a senzorické inervace. Neuznala analogicky použité položky lehký otřes mozku, poranění povrchní žíly předloktí, cizí těleso v hrtanu a cizí těleso v průdušnici při operacích dne [datum] a [datum], neboť se v těchto případech jedná o běžné léčebné postupy (zavedení kanyly, anestezie a zajištění dýchacích cest), které svým vznikem ani charakterem nepředstavují poškození zdraví při škodné události. Jsou běžnou součástí operačního zákroku, a proto je nelze hodnotit zvlášť a tím navyšovat bolestné. Ránu bérce a kolene při odstraňování nekrotické tkáně žalovaná uznala částečně, ve třetinovém rozsahu, neboť podle ní nebylo prokázáno snesení celé plochy 2 x 2 cm při každém ze tří ambulantních ošetření.

7. V souvislosti s další operací dne [datum] žalovaná akceptovala v plném rozsahu položku S8321 jako analogicky užitou, srovnatelnou s provedeným operačním zákrok, a zčásti též položku S8102 – rána bérce a kolena (tu však s ohledem na rozsah rány jen 2 cm, oproti dr. [příjmení] hodnoceným 3 cm). Neakceptovala analogicky použité položky lehký otřes mozku, poranění povrchní žíly předloktí a cizí těleso v hrtanu (se stejnou argumentací jako u předešlých zákroků) a dále nijak nezohlednila položku S810 zhmoždění kolene jako odpovídající nitrokloubním aplikacím léčiv do kolene.

8. Žalovaná nesouhlasila s navýšením bolestného na dvojnásobek. Argumentovala tím, že dle metodiky je možno zvýšit náhradu o 5 % až 20 % v závislosti na komplikacích, přičemž dr. [příjmení] této možnosti v určitém rozsahu využil (5 % u položky S801), jiné komplikace však neshledal. Nárok žalobce na další zvýšení bolestného proto shledala excesivním.

9. V průběhu řízení žalovaná dílčím způsobem přehodnotila své stanovisko. Pokud šlo o zranění ruky žalobce při nehodě, uznala je jako podvrtnutí a natažení 5. prstu ruky (čemu dle metodiky odpovídá 20 bodů, přičemž dr. [příjmení] je hodnotil celkem 15 body), dále uznala zhmoždění stehna žalobce (15 bodů), zvýšila hodnocení nitrokloubní zlomeniny žalobce na 200 bodů (z původních 180 bodů), hodnotila zlomeninu vnitřního kotníku žalobce 120 body (namísto dr. [příjmení] provedeného hodnocení 80 body) a rovněž přiřadila vyšší bodové hodnocení některým zákrokům při operaci dne [datum]. S ohledem na toto částečné přehodnocení stanoviska žalované žalovaná doplatila žalobci na jistině ve vztahu k bolestem vytrpěným v roce 2018 částku [částka]. Mezi stranami bylo nesporné, že tuto částku uhradila žalovaná žalobce dne [datum]. S ohledem na zpětvzetí žaloby žalobcem v tomto rozsahu bylo usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 33 C 176/2021-170, řízení zčásti zastaveno co do uvedené částky [částka].

10. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

11. Mezi stranami bylo nesporné, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě způsobené řidičem vozidla pojištěného u žalované, přičemž žalobce při této nehodě utrpěl zranění uvedená v žalobě, tj. tříštivou otevřenou zlomeninu obou kostí pravého bérce, zlomeninu vnitřního kotníku pravé dolní končetiny, pohmoždění pravého stehna, pohmoždění levého kolene, poškození pravého lýtkového nervu a podvrtnutí mezičlánkových kloubů malíku pravé ruky. Dále bylo nesporné, že dne [datum] se žalobce podrobil další operaci související s těmito zraněními. Dále bylo nesporné, že žalobce uplatnil u žalované požadavek na zaplacení částek dle ohodnocení provedeného dr. [příjmení], přičemž žalovaná mu postupně plnila v částečném rozsahu, jak je uvedeno výše. Dále bylo nesporné, že za období od [datum] do [datum] žalovaná žalobci plnila na náhradu ztráty na výdělku, která nebyla předmětem tohoto řízení.

12. Trestní stíhání [jméno] [příjmení] jakožto řidiče, který nehodu způsobil, pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti bylo podmíněně zastaveno (prokázáno usnesením státní zástupkyně [anonymizováno] státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a usnesením státní zástupkyně [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

13. Zranění utrpěná žalobcem při nehodě (popsaná výše) byla bezprostředně léčena dvěma operacemi provedenými v celkové anestezii, a to dne [datum] – zejména zpevnění pravé dolní končetiny zevním fixátorem a osteosyntéza pravého vnitřního kotníku – a dne [datum] – zejména odstranění zevního fixátoru a osteosyntéza pravé holenní kosti, s hospitalizací v délce 22 dnů a komplikací v podobě nekrózy kůže v rozsahu 2x2 cm (prokázáno odborným vyjádřením MUDr. [jméno] [příjmení], mj. znalce v oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, ze dne [datum]). Návazně byla léčena artroskopickou operací pravého kolenního kloubu v celkové anestezii, a to dne [datum] – zejména termické svraštění předního zkříženého vazu za účelem jeho zpevnění; posléze byla žalobci v pouze lokální anestezii dvakrát provedena nitrokloubní aplikace léčiva do pravého kolene, a to dne [datum] a [datum] (prokázáno odborným vyjádření dr. [příjmení] ze dne [datum]).

14. K povaze zranění a léčebných zákroků soud provedl důkaz shora uvedenými odbornými vyjádřeními dr. [příjmení] ze dne [datum] a ze dne [datum], dále lékařským posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ze dne [datum] a lékařským posudkem téhož lékaře ze dne [datum], přičemž konstatoval, že z hlediska zjištění odborného medicínského rázu nejsou v zásadním rozporu a lze z nich vyjít, při dílčím doplnění zjištěními ze zdravotnické dokumentace, bez nutnosti doplňovat dokazování znaleckým posudkem dalšího lékaře. Povahu zranění utrpěných při úrazu a následných léčebných zákroků, která žalobce v řízení pro účely bolestného uplatnil, lze na základě těchto důkazů v členění podle položek metodiky charakterizovat následovně: zranění a komplikace: a) zranění ruky, která dr. [příjmení] charakterizoval jako zhmoždění jiných částí zápěstí a ruky (S602 – 10 bodů) a zhmoždění prstu ruky (S600 – 5 bodů), dr. [příjmení] jako podvrtnutí a natažení 5. prstu pravé ruky (S636 – 20 bodů). S ohledem na to, že v diagnostickém shrnutí propouštěcí zprávy [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] ze dne [datum] (kterou soud provedl k důkazu) byla uvedena [anonymizována dvě slova], jeví se soudu jako výstižnější popis tohoto zranění dr. [příjmení]; b) zhmoždění levého kolena (S800 – 10 bodů), hodnocené shodně dr. [příjmení] i dr. [příjmení]; c) oděrky hodnocené jako jiná povrchní zranění pravého bérce (S807 – 2 body); dr. [příjmení] toto zranění nehodnotil nijak. Jelikož z fotodokumentace obsažené v hodnocení dr. [příjmení] je patrné, že noha žalobce byla při nehodě povrchově zraněna, jeví se soudu popis tohoto zranění dr. [příjmení] jako opodstatněný; d) rána bérce a kolena hluboká nepronikající ke kosti v rozsahu 2 cm (S8101 – 6 bodů); dr. [příjmení] toto zranění nehodnotil nijak. Jelikož z fotodokumentace obsažené v hodnocení dr. [příjmení] je patrné, že noha žalobce byla při nehodě povrchově zraněna, jeví se soudu popis tohoto zranění dr. [příjmení] jako opodstatněný; e) rána bérce a kolena hluboká pronikající ke kosti (otevřená zlomenina) v rozsahu 11 cm (S8102 – 55 bodů), hodnocená shodně dr. [příjmení] i dr. [příjmení]; f) nitrokloubní zlomenina horního konce holenní kosti, přičemž dle odborného vyjádření dr. [příjmení] vystihuje typ tříštivé zlomeniny nejlépe položka S82113 (tj. uvedená zlomenina obou kondylů s dislokací úlomků nebo epifyzeolýzou – 220 bodů), zatímco dle lékařského posudku dr. [příjmení] byla popsána položkou S82111 (tj. uvedená zlomenina jednoho kondylu s dislokací úlomků – 200 bodů, ač dle metodiky je u tohoto zranění uvedeno 180 bodů). Žalobce netvrdil, že by u něho došlo ke zlomenině obou kondylů horního konce holenní kosti; soud jej proto poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je nutno tvrdit a prokázat, že zlomenina u žalobce byla natolik závažná, že ji lze srovnat s nitrokloubní zlomeninou obou kondylů. Žalobce k tomu žádné další konkrétní skutkové okolnosti netvrdil a důkazy neoznačil, soud tedy k tomuto uzavřel, že žalobce neprokázal srovnatelnost svého zranění s položkou užitou dr. [příjmení], a jako adekvátní popis se jeví popis provedený dr. [příjmení] včetně zvýšení o 20 bodů oproti metodice, které ostatně představuje střed rozpětí mezi oběma uvedenými položkami; g) zlomenina dolního konce holenní kosti – vnitřního kotníku, kterou dr. [příjmení] hodnotil jako bez dislokace (S8230 – 80 bodů), zatímco dr. [příjmení] jako s dislokací (S8231 – 120 bodů). Jelikož žalobce netvrdil, že by u tohoto zranění došlo k dislokaci kostních úlomků, a na podporu své žaloby předložil vyjádření dr. [příjmení], považoval soud za prokázané zranění odpovídající popisu dr. [příjmení], tj. méně závažného rázu z uvedených dvou alternativ, přičemž se již dále nezabýval tím, zda se případně nejednalo o zranění závažnější, neboť to nikdo z účastníků netvrdil; h) zranění nervu peroneálního bérce, které bylo dle odborného vyjádření dr. [příjmení] hodnoceno jako přerušení nervu (S8411 – 80 bodů), neboť hodnocení položkou S8410 (natažení nervu peroneálního bérce – 30 bodů) by bylo nedostatečné s ohledem na dosud přetrvávající poruchu nervu. Dr. [příjmení] hodnotil toto zranění uvedenou položkou S8410. Soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je nutno tvrdit a prokázat, že došlo k poranění lýtkového nervu srovnatelnému s přerušením, nikoli pouze natažením nervu. Na základě dalšího dokazování (výslechu žalobce a lékařských zpráv ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) dospěl soud k závěru, že u žalobce přetrvávaly určité známky poranění nervu nejméně rok po předmětné nehodě. Z toho sice nelze dovodit, že muselo nutně dojít k přerušení uvedeného nervu, nicméně pro účely stanovení výše bolestného soud tuto skutečnost zohlednil tak, že považoval zranění žalobce za odpovídající zhruba střední hodnotě mezi uvedenými položkami, tj. jako odpovídající 60 bodům dle metodiky; i) zlomenina lýtkové kosti (S825 – 40 bodů), hodnocená shodně dr. [příjmení] i dr. [příjmení]; j) komplikace zranění – nekróza tkáně (zvýšení položky S8102 o 5 % tj. o 2,75 bodu), hodnocená shodně dr. [příjmení] i dr. [příjmení]; léčebné zákroky: operace [datum] (zákrok proveden v celkové anestezii): k) rána stehna hluboká pronikající ke kosti v rozsahu 4 cm – upevnění zevního fixátoru (S7112 – 20 bodů), hodnocená shodně dr. [příjmení] i dr. [příjmení]; l) rána bérce a kolena hluboká nepronikající ke kosti v rozsahu 1 cm – vývod drénu (S8101 – 3 body), hodnocená takto dr. [příjmení]; dr. [příjmení] nehodnotil tuto položku samostatně, ale společně s následující; m) rána bérce a kolena hluboká pronikající ke kosti v rozsahu 2 cm – upevnění zevního fixátoru (S8102 – 10 bodů), hodnocená takto dr. [příjmení]; dr. [příjmení] ji hodnotil dohromady s předešlou položkou jako ránu bérce pronikající ke kosti v rozsahu 4 cm (S8102 – 20 bodů). Jelikož žalobce netvrdil, že by u tohoto zákroku došlo k zásahu v rozsahu 4 cm a na podporu své žaloby předložil vyjádření dr. [příjmení], považoval soud za prokázaný rozsah odpovídající popisu dr. [příjmení], tj. méně závažného rázu z uvedených dvou alternativ, přičemž se již dále nezabýval tím, zda se případně nejednalo o zákrok závažnější, neboť to nikdo z účastníků netvrdil; n) rána kotníku a nohy hluboká pronikající ke kosti – osteosyntéza zlomeniny kotníku, a to dle dr. [příjmení] v rozsahu 6 cm (S9101 – 6 bodů), dle dr. [příjmení] v rozsahu 7 cm (S9101 – 7 bodů). Jelikož žalobce netvrdil, že by u tohoto zákroku došlo k zásahu v rozsahu 7 cm a na podporu své žaloby předložil vyjádření dr. [příjmení], považoval soud za prokázaný rozsah odpovídající popisu dr. [příjmení], tj. méně závažného rázu z uvedených dvou alternativ, přičemž se již dále nezabýval tím, zda se případně nejednalo o zákrok závažnější, neboť to nikdo z účastníků netvrdil; operace [datum] (zákrok proveden v celkové anestezii): o) rána hodnocená dr. [příjmení] jako rána bérce a kolena hluboká pronikající ke kosti v rozsahu 24 cm – osteosyntéza holenní kosti (S8102 – 120 bodů), dr. [příjmení] jako rána stehna hluboká pronikající ke kosti v rozsahu 4 cm (S7112 – 20 bodů) a rána bérce hluboká pronikající ke kosti v rozsahu 20 cm (S8102 – 100 bodů). Přes částečně odlišný popis hodnotili oba lékaři závažnost tohoto zákroku v souhrnu stejně; ambulantní ošetření 27. 9., 4. 10. a [datum]: p) rána bérce a kolena povrchní v rozsahu 8 cm – odstranění nekrotické tkáně (S8100 – 8 bodů, provedeno třikrát). V této souvislosti byla mezi stranami sporná otázka, zda došlo při všech třech zákrocích k odstraňování nekrotické tkáně v celém uvedeném rozsahu. Soud k tomu provedl důkazy navržené žalobcem, a to i po jeho poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Z těchto důkazů (výpovědi žalobce a fotografie zraněného bérce žalobce) však nebylo možno uzavřít, že by skutečně došlo pokaždé k odstraňování v plném rozsahu; žalobce sám ve své výpovědi uvedl, že si tyto zákroky příliš nevybavuje a snažil se jim nevěnovat pozornost. S ohledem na to soudu nezbylo než vyjít z racionálního odhadu, že při postupném hojení se rozsah nekrotické tkáně pravděpodobně postupně zmenšoval. Považoval tedy za zjištěné, že při prvním zákroku byla nekrotická tkáň odstraněná v plném uváděném rozsahu, při druhém v rozsahu dvou třetin a při třetím v rozsahu jedné třetiny, což převedeno na bodové hodnocení podle metodiky by odpovídalo celkem 16 bodům; operace [datum] (zákrok proveden v celkové anestezii): q) rána bérce a kolena hluboká pronikající ke kosti v rozsahu dle dr. [příjmení] 3 cm (S8102 – 15 bodů), dle dr. [příjmení] 2 cm (tatáž položka – 10 bodů); z propouštěcí zprávy [nemocnice] a.s. ze dne [datum] (kterou soud provedl k důkazu) nevyplývá přesný rozsah operační rány, přičemž soud považoval za neúčelné vést další dokazování k relativně marginální otázce přesného rozsahu rány, neboť hodnocení podle položek metodiky nepředstavuje finální posouzení, nýbrž pouze základ pro úvahy o stanovení bolestného; pro účely těchto úvah proto vycházel ze střední hodnoty 12,5 bodu; r) natržení zkříženého kolenního vazu (dle odborného vyjádření dr. [příjmení] užita tato položka, tedy S8321, jako nejlépe srovnatelná s povahou operačního zákroku – 60 bodů, dr. [příjmení] hodnoceno shodně). V souvislosti s touto operací dr. [příjmení] ve svém lékařském posudku zmínil též odstranění osteosyntetického materiálu z vnitřního kotníku. Jelikož žalobce netvrdil, že k tomuto dalšímu výkonu u něho v rámci operace došlo a na podporu své žaloby předložil vyjádření dr. [příjmení], který ho nijak nehodnotil, soud ho do svých skutkových závěrů nezahrnul; ambulantní ošetření aplikací nitrokloubních injekcí (dvakrát): s) zhmoždění kolena (S810 – 10 bodů, provedeno dvakrát), hodnoceno pouze dr. [příjmení]; dr. [příjmení] se těmito zákroky nijak nezabýval. Soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je nutno tvrdit a prokázat, že došlo k těmto zákrokům. Na základě důkazů k této otázce provedených (výslech žalobce, lékařské zprávy ze dne [datum] a [datum], informace o přípravku ArthroVisc40) soud po skutkové stránce uzavřel, že u žalobce došlo ke dvojí nitrokloubní aplikaci tohoto léčiva, a její zahrnutí do skutkových závěrů soudu v tomto rozsahu je tak odůvodněno.

15. Po skutkové stránce soud dále zjistil, že v souvislosti s vytrpěnými zraněními a jejich léčením podstoupil žalobce celkem třikrát celkovou anestezii, a to při operacích dne [datum], [datum] a [datum] (prokázáno propouštěcí zprávou [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] ze dne [datum], operačním protokolem ze dne [datum], záznamem o anestezii ze dne [datum]). S ohledem na dále uvedené závěry nepovažoval za rozhodné, zda anestezie byla provedena s endotracheální intubací, či pouze s použitím laryngeální masky. Soud nepřehlédl, že hodnocení položek souvisejících s celkovými anesteziemi žalobce při třech výše uvedených operacích představovalo významnou součást hodnocení bolestí v rámci odborných vyjádření dr. [příjmení] nad rámec zranění a výkonů uvedených výše, přičemž jeho odborné vyjádření ze dne [datum] (které soud též provedl k důkazu) představuje zčásti názorovou polemiku se stanoviskem žalované, právě pokud šlo o položky S0600 lehký otřes mozku (za účinek celkového anestetika), S552 poranění povrchní žíly předloktí (za aplikaci anestetika a infuze), T172 cizí těleso v hrtanu (za použití umělé dýchací trubice) a [anonymizováno] cizí těleso v průdušnici (opět za použití umělé dýchací trubice). Soud má však za to, že po skutkové stránce postačuje výše uvedené zjištění, že celkové anestezie u žalobce provedeny byly. Jak mají být zohledněny při stanovení bolestného je otázkou právní, k jejímuž zodpovězení je kompetentní soud. Soud se proto s nimi vypořádá dále v rámci právního posouzení věci.

16. Pokud šlo o bolesti objevující se u žalobce v době po nehodě, soud dospěl k závěru, že u žalobce se nepravidelně určité bolesti vyskytly, nejsilněji v období hospitalizace bezprostředně po nehodě, a v tomto směru shledal věrohodným i jeho výpověď (v rámci výslechu žalobce), neboť ji potvrzovaly i některé lékařské zprávy z kontrol, kdy si na určité bolesti stěžoval (např. ze dne [datum] či [datum]). Soud považoval za prokázané tlumení bolestí žalobce v době hospitalizace (srpen a září 2018) léky [anonymizováno] a [anonymizováno] (léčivá látka tramadol), znovu v březnu 2020 léčivou látkou tramadol, po září 2018 a znovu v lednu 2021 lékem [anonymizováno] (prokázáno propouštěcí zprávou [anonymizováno] nemocnice [anonymizováno] [část obce] ze dne [datum] a lékařskou zprávou ze dne [datum]), přičemž lék [anonymizováno] (indikovaný v době počáteční hospitalizace) i [anonymizováno] jsou opiodními analgetiky (prokázáno souhrnem údajů o přípravku – [anonymizováno] a příbalovou informací – [anonymizováno]). Z těchto dílčích zjištění lze na nepravidelné bolesti rozdílné intenzity usuzovat, zároveň z nich však neplyne, že by se jednalo o soustavnou bolest či intenzivní bolest trvající po dlouhé časové úseky, kterou by bylo možno tlumit pouze léky na bázi opioidů. Z lékařských zpráv o kontrolách žalobce v období po propuštění z hospitalizace (které soud provedl k důkazu) neplyne, že by žalobce takové výrazné bolesti často udával nebo že by mu po září 2018 (s jednorázovou výjimkou v březnu 2020) byly opioidy nebo jiná silná analgetika předepisovány.

17. Po skutkové stránce soud dále zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od nehody až do [datum], tedy po dobu zhruba 17 měsíců (zjištěno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a z rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby), přičemž žalovaná mu uhradila náhradu za ztrátu na výdělku za celé toto období (o čemž nebylo mezi stranami sporu, nadto to soud považoval za prokázané i z dopisů ze dne [datum] a [datum] o sdělení výše zálohového pojistného plnění). Obvyklá doba léčení zranění utrpěných při nehodě žalobcem představovala [číslo] týdnů, tj. zhruba 5 měsíců (prokázáno znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], k jehož obsahu neměly strany připomínek). Z toho soud po skutkové stránce dovodil, že byť samozřejmě nelze dobu léčení určitého typu zranění stanovovat exaktně, byla u žalobce delší, než je v podobných případech obvyklé.

18. Soud provedl k důkazu též oceňovací tabulky žalované pro pojistné plnění za dobu nezbytného léčení, z nichž mj. vyplývalo, že žalovaná poskytuje v případech poškození úrazem či nemocí denní odškodné po dobu nejvýše 168 za nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti obou kondylů a po dobu nejvýše 210 dnů za zlomeninu obou kostí bérce. O tento důkaz svá skutková zjištění neopřel, neboť oceňovací tabulky slouží pro jiné účely než pro stanovení obvyklé doby léčení. Lze z něho nicméně vyvodit přinejmenším to, že v něm uváděná časová rozpětí (v řádu 5 až 7 měsíců u citovaných srovnatelných položek) nejsou s výše uvedeným skutkovým závěrem, že u žalobce byla doba léčení delší než obvyklá, v rozporu.

19. Žalovaná se k otázce obvyklé doby léčení zranění žalobce nevyjádřila nijak.

20. Žalobce ani po poučení daném soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. netvrdil jiné konkrétní skutkové okolnosti jako důvod pro zvýšení bolestného než neobvykle dlouhou dobu léčení. Soud žádné další takové okolnosti neshledal.

21. Z ostatních provedených důkazů (zejména korespondence mezi stranami týkající se uplatnění nároku na náhradu újmy a sdělení výše pojistného plnění, vyobrazení lidské holenní kosti) soud žádná pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

22. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. [číslo jednací], a znaleckými posudky dr. [příjmení], doc. [anonymizováno] a dr. [příjmení] z jiných soudních řízení, neboť se nijak netýkaly projednávané věci a nemohly nijak objasnit její skutkový stav. Žalovaná je předkládala na podporu své právní argumentace ohledně hodnocení položek podle metodiky vztahujících se k provádění celkové anestezie u pacienta. S touto právní otázkou se soud vypořádá dále, přičemž lze předeslat, že věcně se soud s právním názorem vyjádřeným v uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze ztotožnil.

23. Další důkazy soud neprovedl, neboť to považoval za nadbytečné. Žalovanou navrhovaný důkaz revizním znaleckým posudkem, který se měl týkat pouze otázky užití analogických položek při hodnocení bezvědomí a cizího tělesa v organismu při anestezii, by představoval opět nikoli zjišťování skutkového stavu, nýbrž zkoumání právní otázky, jak má být – z hlediska skutkových zjištění nepochybně provedená – anestezie zohledněna ve stanovení bolestného. Soud též zvažoval, zda z obsahu spisu, zejména z odborných vyjádření dr. [příjmení] a lékařských posudků dr. [příjmení], nevyplývá potřeba provedení důkazu znaleckým posudkem k dalšímu, přesnějšímu zjištění zranění žalobce a u něj provedených výkonů. Dospěl nicméně k závěru, že takový posudek není nezbytný, neboť pro potřeby soudu lze z uvedených důkazů dovodit, jaká zranění žalobce utrpěl a jaké výkony byly u něho provedeny, přičemž odchylky mezi těmito odbornými vyjádřeními resp. lékařskými posudky jsou v podstatných ohledech pouze dílčí a lze se s nimi vypořádat na základě dalších důkazů (k tomu viz výše). V čem se názory dr. [příjmení] a dr. [příjmení] významněji lišily, byly právě otázky, které by znalecký posudek dalšího lékaře nemohl nijak objasnit – zohlednění anestezie pro účely stanovení bolestného a případné navýšení bolestného, které jsou, jak již bylo i řečeno, otázkami právními.

24. Po skutkové stránce soud uzavřel, že žalobce utrpěl při dopravní nehodě dne [datum] zranění, která jsou popsána výše a byly u něj provedeny zdravotnické zákroky popsané výše. V souvislosti s tím žalobce vytrpěl bolesti, které musely být v určitých obdobích tlumeny i léky na bázi opioidů, podstoupil celkem tři celkové anestezie a doba jeho léčení trvala zhruba 17 měsíců, což je doba delší než obvyklá. [příjmení] byla způsobena řidičem vozidla pojištěného pro odpovědnost z provozu u žalované. Žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu újmy (konkrétně mj. na bolestné) a žalovaná mu částečně plnila, jak je podrobněji uvedeno výše.

25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni [datum], má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

26. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

27. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

28. S ohledem na to, že po skutkové stránce bylo zjištěno v souladu s tvrzeními obou stran, že žalobci bylo nehodou ze dne [datum] ublíženo na zdraví, soud se v první řadě zabýval tím, jaká peněžitá náhrada (přesněji řečeno zadostiučinění) vyvažuje vytrpěné bolesti žalobce, resp. je podle zásad slušnosti přiměřená k jejich odčinění. Konstatoval, že úvahy soudu o stanovení přiměřeného bolestného nelze redukovat na bodový výpočet podle metodiky, která je právně nezávazná, nýbrž soud musí sám zohlednit okolnosti konkrétní věci a kriticky zhodnotit i to, k čemu došli ve svých výpočtech lékaři. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3122/15,„ o odčinění újmy pojmově nelze rozhodovat na základě určitých tabulkově předvídaných bodových počtů, nýbrž výhradně vycházeje z dokazování a s náležitým zřetelem k okolnostem konkrétní věci“. Z rozhodnutí soudu by mělo být patrné, které bolesti vytrpěné poškozeným při zranění a zraněním vynucených zdravotnických výkonech byly pro stanovení bolestného vzaty v úvahu, a to i proto, že za určitých podmínek je myslitelné, aby poškozený, kterému v budoucnu vzniknou nějaké další bolesti stále v příčinné souvislosti s původním poškozením zdraví, se domáhal jejich odškodnění samostatně.

29. V nynější věci tedy soud vzal pro stanovení bolestného v úvahu ty bolesti spojené se zraněními a zdravotnickými výkony zahrnutými ve zjištěném skutkovém stavu, které jsou podrobně popsány výše, a to v odstavci 14 písm. a) až s ) tohoto rozsudku. V této souvislosti zvažoval, zda je namístě při hodnocení bolestí podle jednotlivých položek dle metodiky zahrnovat zvláště i zdravotnické výkony směřující k léčení původních zranění, nebo zda je tyto výkony namístě považovat za zahrnuté v bodovém hodnocení samotného zranění. Vzhledem k charakteru těchto výkonů dospěl k závěru, že je třeba je zohlednit. Pokud šlo o upevnění a posléze odstranění zevního fixátoru, osteosyntézu kotníku, osteosyntézu holenní kosti a následnou artroskopii kolene, je zřejmé, že při tomto druhu zákroků dochází k narušení i těch tkání, které původně zraněny nebyly (např. zavrtáním upevňovacích šroubů do dosud nepoškozených částí kostí, zásahem do kolenních vazů za účelem vyvolání jejich změn pro zpevnění kolene), což má charakter další újmy vzniklé poškozenému v souvislosti s původním zraněním, kterou je namístě kompenzovat a hodnocení samotného zranění ji patřičně nereflektuje. Obdobně injekčně aplikace nitrokloubních léčiv provedené v roce 2019 představovaly další zásah do kolene nad rámec zranění utrpěných při nehodě a jejich bezprostředního řešení.

30. Na základě toho vzal soud za východisko pro další úvahy hodnocení popsaných zranění a výkonů podle metodiky, přičemž dle výše uvedených skutkových zjištění bolesti vytrpěné žalobcem v roce 2018 odpovídaly bodovému hodnocení celkem 650,75 body, bolesti vytrpěné v roce 2019 pak dalším celkem 92,5 bodu. Vzhledem k hodnotě bodu dle metodiky ([částka] resp. [částka]) představuje výchozí částka cca [částka] za bolesti spojené se zraněními a výkony v roce 2018 a cca [částka] za bolesti spojené s výkony v roce 2019.

31. Soud dále považoval za přiměřené zvýšit tyto výchozí částky následovně. Pokud šlo o bolestné spojené se zraněními a výkony v roce 2018, soud vzal v úvahu, že žalobce podstoupil v roce 2018 dvě celkové anestezie, což jsou výkony pro každého člověka vždy do jisté míry zatěžující, dále že bolesti žalobce musely být, zejména v počáteční fázi poměrně výrazné, jelikož byly tlumeny léky na bázi opioidů, a že doba léčení žalobce byla delší než obvyklá. S ohledem na tyto faktory soud považoval za přiměřené zvýšit uvedenou výchozí částku o zhruba 30 %, na [částka].

32. Pokud šlo o bolestné spojené s výkony v roce 2019, žalobce podstoupil jednu celkovou anestezii, i v tomto roce trpěl nepravidelně se objevujícími bolestmi, byť ne již v takovém rozsahu; soud též zohlednil, že léčení žalobce v roce 2019 neskončilo, nýbrž trvalo až do počátku roku 2020. S ohledem na tyto faktory soud považoval za přiměřené zvýšit uvedenou výchozí částku o zhruba 25 %, na [částka].

33. K zásadní sporné otázce, nakolik má být celková anestezie a zavádění lékařských nástrojů typu dýchací trubice či katetru v souvislosti s celkovou anestezii promítnuto v hodnocení bolestného, lze uvést, že celkovou anestezii lze považovat za určitou zátěž pro organismus a tyto úkony mohou obecně být spojeny s útrapami dotčeného člověka, přinejmenším s určitým nepohodlím, obtížemi apod., v některých případech i bolestmi (např. zavedení kanyly do žíly není zcela bezbolestné). Zároveň je však nelze posuzovat jako samostatně působící bolesti v míře srovnatelné s traumaticky navozeným bezvědomím či s přítomností cizího tělesa v organismu poškozeného. To by totiž znamenalo, že z hlediska vytrpěných bolestí by bylo zcela shodně hodnoceno, např. když při nehodovém ději cizí těleso náhle a násilně pronikne do určité části těla poškozeného, s tím, když je v rámci lékařského postupu, a tedy s předpokládanou odborností, šetrností, tlumením bolestí léky apod. do takové části těla dočasně zaveden určitý přístroj nebo nástroj. K zavádění těchto nástrojů dochází nadto často v situacích, kdy bolesti ze samotných zranění dotčeného člověka mohou být intenzivnější než bolesti spojené s lékařskými úkony. Jejich vynětí je rovněž prováděno s odborností a šetrností a zpravidla samo o sobě nevyžaduje tak rozsáhlé následné hojení jako samo primární zranění. Uvedené lékařské postupy proto představují součást léčení primárních zranění poškozeného, kterou není namístě hodnotit zvlášť a samostatně ji odškodňovat, ledaže by se svou náročností, bolestivostí apod. v konkrétním případě vymykala z toho, co lze při ní obvykle očekávat. V konkrétním případě žalobce tomu tak nebylo. Soud nicméně považoval za přiměřené zohlednit nutnost opakovaných celkových anestezií žalobce tím, že tento faktor zahrnul mezi ty, na základě nichž přistoupil k určitému navýšení základního bolestného, jak je uvedeno výše.

34. K žalobcem požadovanému navýšení bolestného na dvojnásobek pro dlouhou dobu léčení lze dodat, že bylo zcela nepřiměřené okolnostem věci. Soud dobu léčení zohlednil, jak je uvedeno výše, nicméně zcela zjevně nešlo o případ, kdy by např. žalobce byl celých 17 měsíců připoután na lůžko, případně musel snášet opakované mimořádně bolestivé úkony (např. opakované převazy rozsáhlých popálenin apod.). [příjmení] snášet různá omezení, rehabilitovat apod., nicméně nejedná se o případ, kdy by bylo namístě bolestné zdvojnásobit. Odkazy žalobce v rámci právní argumentace na vyhlášku č. 440/2001 Sb. a judikaturu vztahující se k její aplikaci považoval soud za nepřípadné, neboť základní částka bolestného, z níž soud vyšel, nebyla vypočtena pomocí uvedené vyhlášky, tudíž v minulosti užívané postupy při modifikaci základní částky nelze mechanicky přenášet do jiné právní úpravy.

35. Soud proto po zohlednění hodnocení zranění a zdravotnických výkonů u žalobce podle metodiky, zohlednění hodnoty bodu za jednotlivé roky a celkovém zhodnocení okolností případu uzavřel, že přiměřené zadostiučinění k odškodnění žalobcem vytrpěných bolestí uplatněných v tomto řízení činilo celkem [částka], z toho [částka] ve vztahu k roku 2018 a [částka] ve vztahu k roku 2019.

36. Žalovaná žalobci zčásti plnila, a to (zjednodušeně vyjádřeno) na bolesti roku 2018 celkem [částka] a na bolesti roku 2019 celkem [částka]. Žalobci proto náleží doplatek v částkách [částka] resp. [částka], celkem tedy [částka]. Ve zbývající částce [částka] (po částečném zastavení řízení v částce [částka]) je žaloba nedůvodná.

37. Soud proto žalobu shledal zčásti důvodnou a ve výše uvedeném rozsahu jí vyhověl včetně požadovaného příslušenství, ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.

38. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž zohlednil, že část přiznaného doplatku se týká nároku spojeného s bolestmi roku 2018, část roku 2019, jak je uvedeno výše. Pokud šlo o sazbu úroku z prodlení, ta činila při počátku prodlení dne [datum] pouze 9,75 % (nikoli 10 %, jak požadoval žalobce), při počátku prodlení dne [datum] pak 8,25 % ročně. Soud proto rozhodl o úroku z prodlení v souladu s touto sazbou.

39. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud zvažoval, zda je namístě aplikovat princip vyjádřený v § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Dospěl nicméně k závěru, že takové posouzení by nebylo adekvátní okolnostem věci. Žalobcem uplatněný požadavek na navýšení bolestného (podle výpočtů žalobce již zahrnujícího odškodnění i za analogicky použité položky metodiky spojené s anesteziemi) na dvojnásobek považoval soud za výrazně excesivní, přičemž žalobce nemohl důvodně očekávat, že soud k takto razantnímu zvýšení bolestného přistoupí. Proto se nejeví jako spravedlivé vůči žalované, aby byla žalobci při uplatnění zcela nepřiměřeného nároku přiznána plná náhrada nákladů řízení. Soud nicméně zároveň zohlednil, že výsledek sporu byl do jisté míry na úvaze soudu závislý, a proto byť měla žalovaná ve věci převážný procesní úspěch, považoval za nejspravedlivější přidržet se citovaného pravidla § 142 odst. 2 o. s. ř. in fine, tedy vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

41. Soud rozhodl také o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalované uložil povinnost jej zaplatit, neboť podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobce je dle shora citovaného ustanovení osvobozen od soudního poplatku, neboť předmětem sporu byla náhrada újmy na zdraví, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Vzhledem k částečnému vyhovění žalobě a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalovaná byla od soudního poplatku také osvobozena, poplatková povinnost v rozsahu úspěchu žaloby přechází na žalovanou. Soudní poplatek byl vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy v penězích, byť nikoli přímo škůdcem, ale pojistitelem odpovědnosti, stanoven podle položky 3 písm. a) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků), tedy ve výši [částka] Lhůta splatnosti poplatku vyplývá z § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.

Poučení