33 C 197/2023 - 274

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] zastoupený zákonným zástupcem [Jméno zákoného zástupce A] bytem [Adresa zákoného zástupce A] c) [Jméno zákoného zástupce A], narozený [Datum narození zákoného zástupce B] bytem [Adresa zákoného zástupce A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 21 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 840 Kč za dobu od 11. 3. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně a) domáhala na žalované zaplacení částky 98 160 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč za dobu od 19. 1. 2023 do 10. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 98 160 Kč za dobu od 11. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 21 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 840 Kč za dobu od 11. 3. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce b) domáhal na žalované zaplacení částky 128 160 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 000 Kč za dobu od 19. 1. 2023 do 10. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 128 160 Kč za dobu od 11. 3. 2023 do zaplacení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci c) částku 21 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 840 Kč za dobu od 11. 3. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobce c) domáhal na žalované zaplacení částky 58 160 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od 19. 1. 2023 do 10. 3. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 160 Kč za dobu od 11. 3. 2023 do zaplacení.

VII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu ve výši 845 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu ve výši 169 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 5. 6. 2023 domáhali na žalované zaplacení částky v celkové výši 395 900 Kč. Řízení bylo později částečně zastaveno, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2024, č. j. 33 C 197/2023-138. Po tomto částečném zastavení řízení jeho předmět představovaly nároky žalobkyně a) na zaplacení částky 120 000 Kč, žalobce b) na zaplacení částky 150 000 Kč a žalobce c) na zaplacení částky 80 000 Kč, vždy s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 19. 1. 2023 do zaplacení. Žalobci svůj návrh, po opakovaném doplnění a upřesnění žaloby na výzvu soudu, odůvodnili následovně. Dne 5. 6. 2020 došlo k dopravní nehodě, při níž byli jednak zraněni všichni tři žalobci, jednak byla velmi vážně zraněna [jméno FO] [matka žalobců a) a b) a manželka žalobce c)], která v důsledku toho dne 8. 6. 2020 zemřela. Nehodu zavinil řidič vozidla registrační značky [SPZ], ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované. Žalobkyně a) utrpěla zejména zlomeninu ruky a zhmoždění kolene, žalobce b) zejména zranění kolene a zhmoždění kotníku a žalobce c) zejména zhmoždění hrudníku, otřes mozku a zlomeniny nosních kůstek. Vedle utrpěných fyzických zranění se u žalobců rozvinula posttraumatická stresová porucha, která je omezuje v běžném způsobu života. S ohledem na to potřebovali žalobci osobní péči, kterou jim poskytovaly v období, kterého se týkala žaloba v nynějším řízení, [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Tato osobní asistence zahrnovala péči o fyzickou stránku žalobců, o stravu a dodržování pitného režimu, oblečení a léky, v případě žalobce c) též ošetření kůže kvůli lupénce, dále zajištění běžného chodu domácnosti (úklid, vaření, praní, nákupy), dále v případě žalobce b) pomoc s přípravou a vypravením do školy a domácími úkoly a dále emoční a psychickou podporu všech žalobců. Jmenované asistenci poskytovaly primárně bez úplaty. Žalobci proto své nároky vypočetli za pomoci částek, které by byly zaplaceny za odborné pečovatelské služby, jak je uvedeno dále. Žalobci vyzvali žalovanou k plnění před podáním žaloby, ta však požadované částky neuhradila.

2. Podle žalobců jim v období od 5. 6. 2020 do 22. 6. 2020 poskytovaly péči [jméno FO] a [jméno FO], a to v průměrném rozsahu celkem [hodnota] hodin denně. Vzhledem k tomu, že si musely péči zorganizovat a rozdělit s ohledem na celkem tři žalobce a péče zahrnovala dvě nezletilé děti, požadovali žalobci a) a b) každý náhradu navýšenou oproti výchozí částce dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb. (130 Kč za hodinu) na částku ve výši 220 Kč za hodinu a žalobce c) ve výši 190 Kč za hodinu. Z uvedených celkem [hodnota] hodin denně si nárokovala žalobkyně a) 3,5 hodiny denně za pomoc s hygienou, stravou, oblékáním, manipulací s předměty a plněním školních povinností, doprovod k lékaři, pomoc při panických atakách, doprovod k psychologovi a psychickou podporu; žalobce b) 4,5 hodiny denně za pomoc s hygienou, stravou, oblékáním, manipulací s předměty a plněním školních povinností, doprovod k lékaři, pomoc při panických atakách, doprovod k psychologovi a psychickou podporu; a žalobce c) 2 hodiny denně za pomoc s hygienou, stravou, oblékáním, péčí o dvě nezletilé děti, úklidem a údržbou domácnosti, vyřizováním běžných i úředních záležitostí, zařízením pohřbu manželky a nákupy, doprovod k lékaři, doprovod k psychologovi a psychickou podporu.

3. Dále jim v období od 20. 6. 2020 do 31. 12. 2020 poskytovala péči [jméno FO]. Podle žalobců to činila v období do 20. 10. 2020 v průměrném rozsahu 10,5 hodiny denně, z nichž si žalobkyně a) nárokovala 3,5 hodiny denně, žalobce b) 4,5 hodiny a žalobce c) 2,5 hodiny denně, v období od 21. 10. 2020 do 31. 10. 2020 v průměrném rozsahu 6,75 hodiny denně, z nichž si žalobkyně a) nárokovala 2 hodiny denně, žalobce b) 2,75 hodiny a žalobce c) 2 hodiny denně, a v období od 1. 11. 2020 do 31. 12. 2020 v průměrném rozsahu 5,5 hodiny denně, z nichž si žalobkyně a) nárokovala 1,75 hodiny denně, žalobce b) 1,75 hodiny a žalobce c) 2 hodiny denně. Z týchž důvodů, jako byly uvedeny výše, si žalobci nárokovali hodinovou náhradu zvýšenou, a to v tomto případě žalobci a) a b) každý ve výši 190 Kč za hodinu a žalobce c) ve výši 160 Kč za hodinu. Pokud jde o tvrzenou skladbu úkonů péče, lze v zásadě odkázat na výše řečené s tím, že žalobci v pozdějších obdobích doplnili tvrzenou pomoc s rehabilitačními cvičeními, dohled nad užíváním léků, pomoc při socializaci a u žalobců a) a b) pomoc se školou.

4. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Podle ní žalobci směšovali nároky primárních a sekundárních obětí. U žalobců není dána nesoběstačnost z důvodu zranění utrpěných při předmětné nehodě. Jejich posttraumatická stresová porucha je následkem úmrtí jejich matky resp. manželky. Dále namítla ve vztahu k žalobcům a) a b), že v době nehody jim bylo 16 a 12 let, tudíž potřeba péče o ně vyplývá z toho, že jde o děti, přičemž takovou péči poskytují rodiče či další příbuzní. Zdravotní stav žalobců není takový, aby vyžadoval dlouhodobě péči třetí osoby přesahující rámec běžné lidské a rodinné solidarity. Pokud jde o psychickou stránku, žalobci jsou v péči psychologa a psychiatra, tudíž nelze považovat za důvodný nárok na náhradu za péči o jejich emoční a psychickou stránku. Žalovaná žalobcům poskytla náhradu za duševní útrapy ve výši 1 023 750 Kč každému, přičemž ta již byla navýšena právě s ohledem na jejich psychické problémy. Co se týče žalobci uplatňovaného rozsahu péče, namítla žalovaná, že péče v rozsahu 6 hodin denně bývá uznávána u osob ve třetím stupni závislosti (nezvládajícím 7 z 10 životních potřeb), péče v rozsahu 9 hodin denně u osob ve čtvrtém stupni závislosti (převážně kvadruplegikům), což žalobci nejsou. Poskytování péče jednou osobu v rozsahu 10 hodin denně je prakticky nereálné, některé činnosti jsou vykonávány zároveň pro celou rodinu (například vaření, praní či úklid) a hodinové sazby navýšené na 160 až 220 Kč na hodinu nemají v předmětném období žádné opodstatnění, nehradí se ani osobám s nejtěžšími zdravotními omezeními.

5. Ze shodných tvrzení stran, která vzal soud za svá skutková zjištění, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud dále uvedená skutková zjištění.

6. Dne 5. 6. 2020 došlo k dopravní nehodě, při které došlo ke způsobení újmy na zdraví žalobců a dále újmy na zdraví s následkem smrti [jméno FO], přičemž nehoda byla způsobena provozem vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za škodu sjednáno u žalované (mezi stranami nesporné). Shodné zjištění o účasti žalobců a [jméno FO] na nehodě vyplývá i z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 8. 6. 2020 (které soud provedl k důkazu). Shodné zjištění o způsobení nehody provozem vozidla registrační značky [SPZ], jehož řidič nehodu zavinil, vyplývá i z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 6 T 19/2021-543, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 10 To 257/2021-652 (které soud provedl k důkazu). 7. [jméno FO] zemřela dne 8. 6. 2020 (zjištěno z jejího úmrtního listu), přičemž byla matkou žalobců a) a b) (zjištěno z jejich rodných listů) a manželkou žalobce c) (zjištěno z oddacího listu).

8. Žalobkyně a) byla hospitalizována od 5. 6. do 6. 6. 2020, přičemž lékaři konstatovali, že utrpěla zlomeninu vřetenní kosti a zhmoždění hrudníku a kolene (zjištěno z propouštěcí zprávy z Oblastní nemocnice [adresa] ze dne 6. 6. 2020). Dále absolvovala kontroly u lékaře, přičemž dne 9. 7. 2020 jí bylo doporučeno začít ruku cvičit a ortézu používat ještě asi dva týdny při venkovní zátěži (zjištěno z lékařských zpráv z [právnická osoba]., ze dne 9. 6. 2020, 15. 6. 2020, 17. 6. 2020, 1. 7. 2020 a 9. 7. 2020). V březnu a dubnu 2021 docházela na rehabilitace (zjištěno ze souboru lékařských zpráv týkajících se rehabilitačních kontrol, zahrnujících též lékařskou zprávu [tituly před jménem] [adresa] a lékařskou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 28. 4. 2021). Zlomenina i po zahojení zanechala určité omezení hybnosti a citlivosti, přetrvávající dlouhodobě (zjištěno z přehledu bolesti ze dne 5. 10. 2020, zprávy ošetřujícího lékaře a lékařské zprávy ze dne 6. 5. 2021 a lékařské zprávy ze dne 31. 8. 2023).

9. Školní prospěch žalobkyně a) se počínaje od školního roku 2020/2021 o něco zhoršil oproti předchozím letům, byť je nutno zároveň konstatovat, že od tohoto školního roku začala studovat obchodní akademii, zatímco předtím byla žákyní základní školy (zjištěno ze školních vysvědčení za školní rok 2018/2019, 2019/2020, 2020/2021, 2021/2022 a 2022/2023), tudíž nelze vyloučit – vedle přetrvávání psychických obtíží (kterým nasvědčuje zpráva a doporučení školského poradenského zařízení ze dne 12. 5. 2023) – ani částečný vliv přechodu na o něco náročnější typ školy.

10. Žalobce b) byl hospitalizován od 5. 6. do 8. 6. 2020, přičemž lékaři konstatovali, že utrpěl otřes mozku a poranění kolene (zjištěno z propouštěcí zprávy z Fakultní nemocnice v Motole ze dne 8. 6. 2020). Dále absolvoval kontroly u lékaře, přičemž dne 25. 6. 2020 byla u něj shledána volná hybnost hlezna, odstraněny stehy a doporučena postupná zátěž (zjištěno z lékařských zpráv z [právnická osoba]., ze dne 15. 6. 2020, 17. 6. 2020 a 25. 6. 2020). V březnu 2021 byl žalobce b) vyšetřován ortopedicky a docházel na rehabilitace (zjištěno z přehledu kontrol v Centru léčebné rehabilitace a lékařských zpráv [tituly před jménem] [adresa] ze dne 8. 3. 2021, [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 3. 2021 a [právnická osoba] ze dne 22. 4. 2021). Zranění kolene i po zahojení zanechalo určité omezení hybnosti (zjištěno ze zprávy ošetřujícího lékaře a lékařských zpráv ortopeda ze dne 6. 5. 2021 a 31. 8. 2023).

11. Soud provedl k důkazu školní vysvědčení žalobce b) za školní roky 2020/2021, 2021/2022 a 2022/2023, žádné pro věc podstatné zjištění ohledně školního prospěchu žalobce b) z nich však podle mínění soudu nevyplývalo.

12. Žalobce c) byl hospitalizován od 5. 6. do 7. 6. 2020, přičemž lékaři konstatovali, že utrpěl povrchní poranění hlavy, zhmoždění hrudníku a otřes mozku (zjištěno z propouštěcí zprávy z Oblastní nemocnice [adresa] ze dne 7. 6. 2020). Dne 7. 6. 2020 u něj lékař konstatoval i bolestivost nohy a doporučil chůzi o berlích s odlehčením (zjištěno z lékařské zprávy z [právnická osoba]., ze dne 7. 6. 2020). Mimo uvedených zranění byly u žalobce dále shledány zlomeniny nosních kůstek (zjištěno ze zprávy ošetřujícího lékaře ze dne 6. 5. 2021 a lékařské zprávy ze dne 8. 5. 2021). Žalobce c) docházel v období od června do října 2020 do psychologické poradny (celkem [hodnota] konzultací), znovu pak v lednu 2022 (1 konzultace) [zjištěno z potvrzení týkajícího se žalobce c) ze dne 12. 7. 2023]. V roce 2021 se mu zhoršily kožní obtíže (zjištěno z lékařských zpráv ze dne 16. 6. 2021, 4. 8. 2021 a 6. 12. 2021).

13. Podle znaleckého posudku vypracovaného Ústřední vojenskou nemocnicí dne 25. 5. 2021 pod č. 93/2021 byla u všech třech žalobců shledána posttraumatická stresová porucha jako následek předmětné dopravní nehody ze dne 5. 6. 2020 (zjištěno ze znaleckého posudku vypracovaného Ústřední vojenskou nemocnicí ze dne 25. 5. 2021 včetně průvodního dopisu). Vzhledem k tomu, že o závěrech posudku nebyla vznesena žádná pochybnost a žádná ze stran nenavrhovala zástupce znaleckého ústavu vyslýchat, spokojil se soud s písemným posudkem.

14. Trvání psychických obtíží charakteru posttraumatické stresové poruchy, případně depresivní reakce na stres, u jednotlivých žalobců je potvrzováno i lékařskými zprávami psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně žalobkyně a) ze dne 30. 4. 2021, 28. 5. 2021 a 9. 7. 2021, ohledně žalobce b) ze dne 30. 4. 2021, 28. 5. 2021, 9. 7. 2021, 29. 8. 2022, 14. 3. 2023 a 25. 4. 2023 a ohledně žalobce c) ze dne 23. 2. 2021 a 28. 5. 2021 (které soud rovněž provedl k důkazu, není je však nutno rozebírat jednotlivě, neboť jejich vyznění je v podstatě stále obdobné). Žalobci a) a b) se před datem nehody psychiatricky neléčili, žalobce c) v letech 2010 až 2012 ano pro depresivní poruchu (zjištěno z lékařských zpráv [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 1. 2024 ohledně všech tří žalobců). Zjištění o léčení žalobce c) pro depresivní stavy v letech 2010 až 2011 vyplývá shodně též ze záznamů ze zdravotnické dokumentace ohledně žalobce c) z období od 15. 7. 2010 do 1. 11. 2011 (které soud provedl k důkazu, přičemž není potřebné jejich obsah detailněji rozebírat).

15. Žalobci c) nebyl orgánem sociálního zabezpečení přiznán příspěvek na péči, neboť nebyl shledán osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (zjištěno z rozhodnutí [právnická osoba] – krajské pobočky v Liberci ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. ÚP/[č. účtu]/SS).

16. K potřebnosti péče o osoby žalobců v předmětném období a rozsahu a charakteru poskytované péče soud vyslechl všechny žalobce i osoby, které jim v tomto období dle žalobců péči poskytovaly.

17. Žalobkyně a) ve své účastnické výpovědi uvedla, že dny po nehodě plynuly jinak, bylo těžké pro ni přijmout novou situaci. Ze začátku byla mimo, reagovala jinak na běžné životní situace než předtím, měla problém se najíst či s hygienou. Po stránce fyzických omezení měla něco přes měsíc ruku v sádře a asi dva týdny ortézu na noze; fyzická omezení trvala odhadem jeden a půl měsíce. [adresa] to bylo, pokud jde o psychickou stránku; do určité míry jí pomáhaly léky a terapie. Časem se to zlepšilo. V současnosti jí stále musí někdo připomínat, že si má brát léky, jinak se o sebe zvládne postarat. Ve vztahu k situaci v druhé polovině roku 2020 odhaduje, že asi za půl roku po nehodě byla schopna se o sebe nějak postarat. V tomto období žalobcům pomáhali rodinní příslušníci, tedy tety [jméno FO] a [jméno FO], a dále kamarádka táty [jméno FO], přičemž teta [jméno FO] se starala po mentální stránce a všechny tři po fyzické stránce. Konkrétně žalobkyni a) pomáhaly s mytím, když měla ruku v sádře, uklízely, doprovázely je k lékařům. Střídaly se podle toho, kdo měl čas a co zrovna žalobci potřebovali. Například když měla žalobkyně a) psychickou ataku, pomáhala jí teta [jméno FO]. Někdy se sešly u žalobců všechny tři, jindy se střídaly. Někdy tam někdo z nich i přespal nebo tam byly i přes den, což odhaduje na 10 až 11 hodin. Tento čas byl vyplněn tím, že uvařily, uklidily, promluvily si se žalobci. Svou práci si tam tyto osoby nedělaly, leda by se dalo počítat, že dělaly něco pro sebe, když se třeba společně dívaly na film. [jméno FO] pracovala v místě; když musela do práce, tak místo ní přijela [jméno FO] nebo [jméno FO]. [jméno FO] měla nějakého přítele, se kterým se občas vídali, ale u nich trávila třeba i týden v kuse. Lze to popsat tak, že u nich bydlela. Později si [jméno FO] našla nějakou práci, a to asi po třech měsících, až poté, když začali žalobci a) a b) chodit do školy. [jméno FO] od nich jezdila do práce; v takovém případě místo ní přijela [jméno FO]. Pomoc v době, kdy už žalobci a) a b) chodili do školy, spočívala v tom, že se vařilo a že jí uklízely i v pokoji, protože s tím měla problémy; pomáhaly jí s přípravou do školy. Čas, který tím v této době ti, kdo pomáhali, trávili, bylo možná méně než deset hodin, ale odhadem asi tak osm hodin. [adresa] a vaření se prováděly v době, kdy byla ve škole. [jméno FO] v době, kdy se o ně staraly, bydlely v [adresa]. [jméno FO] pracovala v nějaké pekárně. [jméno FO] měla nějakou rodinu, ale žalobkyně a) se s ní nikdy nesetkala. Měla nejméně jedno, možná dvě děti.

18. Žalobce b) ve své účastnické výpovědi uvedl, že po nehodě pro něj bylo těžké cokoliv udělat, nemohl se pořádně najíst, neměl žádné zájmy, celý den ležel a přemýšlel. Asi jeden měsíc byl v nemocnici se zraněním pravého kolene a levého kotníku, pak byl asi týden na vozíku. Neví, v jaké nemocnici byl hospitalizován. S levým kotníkem má dodnes potíže, jinak fyzická zranění při nehodě neutrpěl. Po propuštění do domácího ošetření chodil nějakou dobu o berlích. Většinou se o něj starala asistentka [jméno FO]. K dotazu, zda si pamatuje, že v době po nehodě by se o něj starala nějaká jiná osoba, uvedl, že to si nepamatuje, že někdo asi pomáhal, ale neví, kdo to byl. Nepamatuje si, že by to byla například teta [jméno FO]. Pomoc doma spočívala v tom, že když měl hlad, někdo mu připravil jídlo, jinak trávil čas celý den v pokoji, v posteli. Byla v tom též nějaká pomoc s hygienou. Když začal chodit do školy, tak chodil ještě s berlemi, škola byla pro něj mnohem těžší, nemohl se soustředit. Nějakou konkrétní pomoc se školou nebo s přípravou do školy si nepamatuje. Stav se během času nezměnil, ve škole stále potřebuje určitý dohled ze strany učitelů. V současnosti nedělá žádné domácí činnosti, nedokáže to, se vším pomáhá [jméno FO].

19. Žalobce c) ve své účastnické výpovědi uvedl, že po fyzické stránce měl po nehodě pohmožděný levý kotník a hrudník, asi čtyř až pět týdnů kvůli tomu chodil o berlích. Dále měl odřeninu hlavy a zlomeniny nosních kůstek a poškozeny zubní implantáty. Určité následky přetrvávají dodnes. Psychické zranění přicházelo pozvolna. Se zemřelou manželkou byli 23 let, zůstaly děti, řešil to i svůj stav. Z nemocnice ho propustili za dva dny v otupělém stavu. Byl v pracovní neschopnosti, která trvala do začátku roku 2021 nebo 2022. Pak se chtěl zapojit do práce, byť méně náročné, než jakou vykonával předtím, pokusil se o to, ale nefungovalo to. Jeho pracovní neschopnost po nehodě byla dána jen psychikou, nikoliv fyzickými zraněními nebo omezeními. Asi půl roku mu trvalo připustit si, co se vlastně při nehodě stalo. Psychologická sezení mu moc nepomáhala, teprve později ano, ale spíše dětem. Bezprostředně po nehodě mu pomáhala rodina, zejména sestry [jméno FO] a [jméno FO], které poskytovaly jemu i dětem hlavně psychickou podporu; dále i bratr [jméno FO]. Sourozenci zařizovali například i pohřeb. Nejvýznamněji mu pomáhala [jméno FO]. Šlo o známou jednoho jeho zaměstnance. Ta u nich byla nejdéle a nejvíce, neboť sestry spíše přijely a odjely, zatímco paní [jméno FO] tam i spala. [jméno FO] vedla domácnost, starala se o vaření, praní a úklid, doprovázela při úředních jednáních, hlídala různé termíny včetně vyšetření u lékařů. V podstatě suplovala to, co předtím dělala manželka. [jméno FO] byla hyperaktivní, hledala si práci. Podle žalobce c) u nich pracovala 8 až 10 hodin denně, a to i o víkendech, přičemž tento stav trval asi půl roku, až do začátku roku 2021. Někdy v září nebo říjnu 2020, když děti nastoupily do školy, toho už nebylo potřeba dělat tolik. [jméno FO] si tedy našla osmihodinové zaměstnání. Udělala ranní práci a poté k nim docházela někdy kolem druhé hodiny odpoledne. Pomáhala s učením žalobci b). Byla pořád u nich, její rodina ji v tom podporovala. Měla u nich vše zdarma, tedy bydlení, stravu a další potřeby. Sem tam jí dávali nějaké peníze, neboť hradila výživné na své děti, které měla u svého manžela. Odhadem to bylo dva až tři tisíce korun měsíčně. Sestry žalobce c) se někdy vystřídaly s paní [jméno FO], když si potřebovala něco zařídit, nicméně to bylo tak, že asi dva až tři týdny po nehodě pomáhaly v rozsahu 8 či 10 hodin denně. Potom, když se zapojila paní [jméno FO], tak ta se starala o domácnost, zatímco sestry vícekrát týdně přijížděly na návštěvu za účelem psychické podpory. Když tam byly, paní [jméno FO] neodcházela. Nebyl žádný den, kdy by tam z uvedených osob alespoň jedna nebyla. Pokud šlo o fyzická zranění dětí, žalobce b) měl po nehodě jednu nohu v sádře, druhou nohu v dlaze, po dobu asi třech až pěti týdnů po nehodě byl kvůli tomu na vozíku. V této době bylo třeba mu pomáhat s hygienou. Potom byl už schopen se postavit na nohy, ale chodil ještě s berlemi asi do poloviny října 2020. I potom přetrvávaly určité obtíže s chůzí, odhadem asi po nehodě. Žalobkyně a) utrpěla komplikovanou zlomeninu zápěstí, důsledkem čehož nemá cit v několika prstech; má obtíže při zdvihání předmětů. Hojení trvalo odhadem asi dva až tři měsíce, i potom docházela na rehabilitace. Po psychické stránce to bylo pro obě děti hrozné, žalobkyně a) dodnes některé věci nemá s kým řešit, jak by je mohla řešit s matkou, dokonce se na přelomu let 2020 a 2021 pokusila o sebevraždu, žalobce b) žije ve svém světě, zejména u počítače. Pokud šlo o vztah žalobce c) s paní [jméno FO], ta se s nimi sžila, avšak žádný partnerský vztah spolu neměli. Kde bydlela předtím, neví, nechtěla, aby se na to ptal. Nyní pracuje a je někým úplně jiným.

20. Svědkyně [jméno FO], sestra žalobce c), ve své výpovědi uvedla, že po nehodě přijela za žalobci a byla s nimi celé dny. Vzala si volno z práce, do které se pak už ani nevrátila. Byla tam celá rodina, i sestra [jméno FO] i maminka, která to pak ale nezvládala, tak ji odvezli. Během léta se střídaly se sestrou [jméno FO], někdy v létě tam nastoupila [jméno FO]. Po psychické stránce dovedla pomoci více dětem než žalobci c). Někdy v září 2020 nastupovala do nového zaměstnání, kdy pak kombinovala svou pomoc v domácnosti u žalobců s prací. Neví, kdy přesně její nasazení v domácnosti žalobců skončilo, do současnosti se běžně vídají. Má za to, že určitě trvalo alespoň do konce roku 2020. Žalobce b) měl problémy s kolenem, tudíž mu pomáhala s koupáním a oblékáním. Žalobkyně a) měla problémy s nohou a s rukou, tak jí také pomáhala s oblékáním. V případě svědkyně šlo spíše o psychickou podporu, domácí práce dělala spíše [jméno FO]. Psychická podpora spočívala v utěšování a povídání si. Žádné aktivity, vycházky či sport nedělali, neboť děti o to neměly zájem. Nevnímala, jestli se rozsah práce nějak měnil v čase. Šlo hlavně o psychické problémy žalobců, které přetrvávají i do současnosti. Podle mínění svědkyně, kdyby nikdo nepomáhal, hlavně žalobce c) by to asi nezvládl. Svědkyně tam trávila v průměru 7 až 10 hodin, bylo to nepravidelné. Když nastoupila do zaměstnání, měla krátký a dlouhý týden, tak se to také lišilo. Bydlela v [adresa]. Pokud šlo o [jméno FO], ta svědkyni říkala, že pracovala v hotelu, ale svědkyně neví, jestli to bylo předtím, nebo současně s dobou, kdy přišla k žalobcům. Bydlela u svých rodičů, potom začala bydlet u žalobců. Je možné, že po nějaké době nastoupila do nějakého zaměstnání. Měla asi dvě děti, které neměla ve své péči. Svědkyně neví přesně, jak dlouho tam paní [jméno FO] bydlela, byly to nějaké měsíce, pak odešla, a tedy i přestala pomáhat v domácnosti žalobců. V současnosti tuto pomoc poskytuje [jméno FO].

21. Vzhledem k tomu, že soud [jméno FO] vyslechl, nečinil již další závěry z jí podepsaného čestného prohlášení o ošetřovatelské péči, které předtím provedl k důkazu.

22. Svědkyně [jméno FO], další sestra žalobce c), ve své výpovědi uvedla, že po nehodě se celá rodina, tedy i sestra [jméno FO], maminka a svědkyně sama, snažila pomoci. Žalobce c) nebyl schopen se postarat o sebe, o děti ani o domácnost. Maminka na tom byla zdravotně špatně, tudíž svědkyně trávila čas i s ní, a když nemohla sestra, tak jezdila za žalobci. Starala se o domácnost, prováděla úklid, vaření, praní a snažila se poskytovat psychickou podporu. To trvalo podle jejího odhadu asi měsíc po nehodě. V té době nepracovala, bydlela u rodičů v [adresa]. Pak se přes kamaráda žalobce c) našla [jméno FO], která začala pomáhat a dělat v domácnosti to, co předtím dělala svědkyně, s tím, že rodina se dále snažila o psychickou podporu žalobců. Psychická podpora spočívala ve snaze žalobce utěšit, povídali si, vzpomínali. Nějaké aktivity neměli, nikam nechodili, žalobci o to neměli zájem. Svědkyně u nich někdy i přespávala, někdy tam trávila většinu dne, záleželo i na sestře a na jejích časových možnostech. Neví přesně, kolik času tam v období zhruba prvního měsíce po nehodě sama trávila. Žalobce c) nebyl nějak fyzicky postižen. Žalobci b) pomáhala s hygienou, s oblékáním, tam toho bylo trochu více. Žalobce b) byl se sádrou na vozíku asi týden, pak chodil o berlích, odhaduje to na asi čtyři týdny. Žalobkyně a) se o sebe celkem dokázala postarat. Pokud šlo o [jméno FO], svědkyně ví, že ta má své dvě děti. Když začala pomáhat v domácnosti žalobců, tak tam většinu času bydlela. Svědkyně neví přesně jak dlouho, určitě to byly měsíce, neví, jestli to bylo třeba do Vánoc nebo do konce roku 2020. Děti s ní byly spokojené, protože dobře vařila, a jelikož nebyla příbuzná, nebyla událostí tak citově zasažena, což bylo pro péči o děti dobře. I poté, kdy už tam nebydlela, tak jezdila na návštěvy. Měla nějakou práci v hotelu, kde pracovala se svým přítelem asi předtím, než začala pomáhat u žalobců. Svědkyně neví, jestli v době, kdy paní [jméno FO] bydlela u žalobců, docházela do nějaké práce, nebo ne. [jméno FO] jí říkala, že její děti jsou už větší, staršímu synovi bylo asi 16 let, a tedy nepotřebovaly její pomoc. Po odchodu paní [jméno FO] byl nějaký časový odstup, pak nastoupila [jméno FO], která je tam dodnes.

23. Svědkyně [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že se se žalobci seznámila tak, že její tehdejší přítel pomáhal pracovně žalobci c) a ten se jí zmínil, co se žalobcům stalo, a vzal ji k nim na návštěvu. Na ni to zapůsobilo, šlo jí hlavně o děti, sama má dvě děti, i když v té době je neměla v péči. Situace byla špatná, žalobce c) se jevil jako apatický. Nabídla se, že bude pomáhat v domácnosti, že jim pomůže postavit se zpátky na nohy. Asi kolem 20. 6. 2020 se k nim nastěhovala. V té době nechodila do práce. Byli spolu v každodenním kontaktu. Věnovala se úklidu, vaření, potom pomáhala dohlížet nad domácími úkoly žalobce b), u kterého bylo určité lajdáctví ve škole. Vstávala ráno, když šly děti do školy, dělala jim snídani atd. Asi 20. nebo 21. 10. 2020 začala pracovat v místě v továrně, neboť potřebovala sama zdroj příjmu, protože musela i hradit výživné. Šlo o třísměnný provoz, pětkrát týdně 8 hodin. Poté se tedy věnovala práci v zaměstnání a dále péči o domácnost, s výjimkou nákupů, které zajišťoval žalobce c). Na samotném konci roku 2020 se odstěhovala, čímž skončila její práce v domácnosti, a ví, že tam přišla jiná osoba pomáhat s péčí. Pokud šlo o množství času tráveného činnostmi v domácnosti žalobců, do doby, než začala svědkyně pracovat, to mohlo být 8 až 10 hodin denně, v čase se to v podstatě nijak neměnilo. Když začala škola, byla trochu jiná skladba činností, ale co do času to bylo podobné. Poté, co začala sama pracovat, to odhaduje na čtyři až pět hodin denně. S vlastními dětmi se svědkyně setkávala asi jednou za dva měsíce, především u svých rodičů. Starší syn byl v té době ve věku asi 14 nebo 15 let a neměl o setkávání s mámou až takový zájem.

24. Vzhledem k tomu, že soud [jméno FO] vyslechl, nečinil již další závěry z jí podepsaného čestného prohlášení o ošetřovatelské péči, které předtím provedl k důkazu.

25. Soud vzal všechny uvedené výpovědi do úvahy ve vzájemném kontextu i v souvislosti s výše uvedenými listinnými důkazy. Na základě toho konstatoval, že potřebnost osobní péče o žalobce a míra jejího skutečného poskytování v předmětném období je i po tomto dokazování obtížně kvantifikovatelná a je rovněž obtížné ji rozdělit na jednotlivé žalobce resp. ji jim přiřadit. Ohledně všech vyslechnutých lze uvést, že si mnohé okolnosti přesně nepamatují či je popisují značně vágně, obecně či nerealisticky. Lze akceptovat, že s odstupem času může být obtížné si detaily vybavit, nicméně z hlediska spolehlivosti výpovědí to nelze pominout. Například pokud žalobkyně a) uváděla rozsah poskytované péče v řádu nejprve 10 až 11 hodin denně, posléze 8 hodin denně, je těžko představitelné, jak by veškerý tento čas mohl být realisticky vyplněn vařením, úklidem a občasným doprovodem žalobců k lékařům (žalobci podle doložených lékařských zpráv rozhodně nenavštěvovali lékaře denně), zvláště když by to mělo probíhat sedm dní v týdnu. Žalobkyně a) sama uvedla, i že určitou část z toho představovalo, že si pečující osoby se žalobci povídaly či se společně dívali na film. Žalobce b) si ve své výpovědi ani nevybavil, že by se o něj staral někdo jiný než [jméno FO], což přímo odporuje skutkovým tvrzením žalobců; jeho výpověď ovšem soud pokládá za značně pochybnou i s ohledem na to, že uváděl, že byl asi měsíc hospitalizován, což nekoresponduje s žádnými jinými důkazy (dle lékařských zpráv byl propuštěn z nemocnice po několika dnech). Svědkyně [jméno FO] uvedla, že u žalobců trávila v průměru 7 až 10 hodin denně, nicméně že v jejím případě šlo o psychickou podporu v podobě utěšování či povídání si. Soudu se nejeví jako reálné, aby konverzací se žalobci skutečně vyplnila 7 až 10 hodin každý den, byť je možné, že žalobcům prospívalo, že jim byla fyzicky nablízku. Svědkyně [jméno FO] vypovídala, že se starala o domácnost žalobců a snažila se poskytovat psychickou podporu, ovšem zároveň bydlela u svých rodičů, kde pečovala o matku, která byla ve špatném zdravotním stavu. Kolik času trávila u žalobců, nebyla s to přesněji uvést, nepotvrdila, že by to bylo žalobci uplatňovaných průměrně 10 hodin denně. Žalobce c) a svědkyně [jméno FO] vypovídali v tom smyslu, že svědkyně [jméno FO] předtím, než si našla práci, trávila činnostmi v domácnosti žalobců dennodenně včetně víkendů 8 až 10 hodin, po nástupu do zaměstnání pak 5 až 6 hodin denně (v kombinaci s osmihodinovou pracovní směnou). Soud to opět pokládá za nerealisticky nadsazené. Pokud by celá tato doba byla vyplněna prací, bylo by to velice vyčerpávající a bralo v podstatě veškerý čas na osobní život či vlastní rodinu. Zároveň není zřejmé, co by celou tu dobu pro žalobce reálně dělala.

26. Jak plyne z lékařských zpráv i výpovědí žalobců, jejich fyzická omezení trvala zhruba 4 až 6 týdnů po nehodě, přičemž ani v této době nebyli bezmocní, nýbrž byli pouze omezeni v některých úkonech, z toho žalobci a) a b) výrazněji co do fyzické stránky než žalobce c), u kterého se zřejmě více akcentovala psychická stránka a upadnutí do určité letargie (což mu nelze nijak klást k tíži, neboť šlo o zřejmou reakci na výrazně traumatickou událost). Samotná dopomoc s hygienou a oblékáním může těžko představovat několik hodin pro každého ze žalobců denně. Úkony typu úklidu domácnosti, praní či vaření pak mají zpravidla takový charakter, že z nich těží všechny osoby v jedné domácnosti, což zmenšuje to, co připadá na každého ze žalobců. Po ústupu fyzických omezení (byť třeba zcela nevymizely) přetrvával v podstatě již jen nepříznivý psychický stav. Soud jej nijak nebagatelizuje, nicméně nelze dost dobře přijmout, že by jen v jeho důsledku byli všichni žalobci dlouhodobě natolik bezmocní, že by i nadále potřebovali péči přesahující běžný rodinný život v rozsahu několika hodin denně, den co den. Žalobci a) a b) nastoupili po několika měsících od nehody do školy, přičemž přes určité obtíže jich obou byli schopni ve školním vzdělávání pokračovat. Soudu se tedy jeví, že všichni žalobci se v horizontu několika měsíců po nehodě museli na situaci do značné míry adaptovat. Tím není nijak dotčen přetrvávající zármutek po ztrátě nejbližší osoby či dlouhodobější psychické obtíže, nicméně provedené důkazy neukazují na nějakou trvalou plnou či významnou bezmocnost žalobců.

27. Jak již bylo řečeno, v tomto případě je velmi obtížné od sebe oddělit běžné fungování domácnosti [do které žalobci přibrali i svědkyni [jméno FO], která u nich bydlela a stravovala se, a dokonce dle vyjádření žalobce c) dostávala i určité finanční částky] od péče, která jde nad tento rámec. Stejně tak se ani po provedeném dokazování nejeví možné zcela přesně od sebe časově oddělit to, co by bylo možno považovat za péči, od psychické podpory spočívající v tom, že se žalobci trávila čas nějaká další osoba, povídala si s nimi, utěšovala je, nebo s nimi jen prostě fyzicky byla (přičemž jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2024, č. j. 25 Cdo 1024/2023-1215: „Poskytuje-li péči spolužijící osoba blízká, je třeba při posuzování nákladů na péči jistým způsobem oddělit společně trávený čas od samotného poskytování péče, neboť kompenzovat je namístě právě až pečovatelské úkony.“). Jistě nelze popřít, že taková podpora může mít svůj přínos, ale jde opět spíše o součást obvyklého fungování členů rodiny (či širší rodiny) resp. členů společné domácnosti v mimořádné situaci vyvolané rodinnou tragédií. Nelze pominout, že odbornou, zejména psychiatrickou péči žalobci čerpali jinde (k tomu viz lékařské zprávy zmíněné shora). Kvantifikace, kterou soud pro potřeby rozhodnutí ve věci provedl, je tak sice skutkovým závěrem založeným do určité míry na provedeném dokazování, ale do značné míry nutně jen odhadem opírajícím se o běžné vzorce chování a představu o tom, čemu lze reálně věřit. Soud při tom vzal do úvahy, v souladu s tím, co bylo vyjádřeno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 31 Cdo 1904/2021-263, i výčet úkonů ve vyhlášce č. 505/2006 Sb., jak je uvedeno dále.

28. Soud tuto kvantifikaci uvádí pro přehlednost na tomto místě, neboť má dominantně charakter skutkového závěru, byť s ní úzce souvisí právní posouzení věci uvedené níže. Bezprostřední fyzické obtíže po nehodě trvaly u žalobců po dobu zhruba 4 až 6 týdnů, což je doloženo lékařsky u žalobkyně a), která mohla začít cvičit a více zatěžovat ruku po 9. 7. 2020, přičemž v podstatě totéž uvedla i ve své výpovědi, i u žalobce b), kterému byla doporučena postupná zátěž od 25. 6. 2020, přičemž lze logicky předpokládat, že takový proces trval i nějakou dobu poté. U žalobce c) byla konstatována bolestivost nohy a doporučeno užití berlí dne 7. 6. 2020; žalobce c) uváděl, že je používal asi čtyři až pět týdnů. Je pravdou, že tuto část jeho výpovědi konkrétně nepotvrzuje jiný důkaz, nicméně soudu se nejeví, že by žalobce c) rozsah svých fyzických zranění nějak zveličoval, a pokládal ji v tomto za věrohodnou. Po dobu trvání těchto fyzických obtíží, tedy přibližně do poloviny července 2020, lze akceptovat, že žalobci potřebovali pomoc s některými úkony osobní péče – je věrohodné, že zejména s hygienou a oblékáním, – a péče o domácnost, z níž není namístě zcela vyloučit ani děti, neboť i ty se mohou podílet alespoň v nějakém rozsahu například na udržování pořádku v domácnosti. Ve smyslu výčtu výkonů podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. jde převážně o pomoc při oblékání a svlékání, pomoc při úkonech osobní hygieny, pomoc při přípravě jídla a pití a pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí, občas i úkony další (například doprovod k lékaři), ovšem nikoli ve vztahu k osobě zcela bezmocné, nýbrž osobě, která pouze potřebuje určitou dílčí dopomoc. Časovou náročnost lze odhadnout spíše na základě obecné zkušenosti do nanejvýš dvou hodin denně pro jednotlivého žalobce, včetně na každého žalobce připadajících činností prospívajících celé domácnosti (pomoc při vaření, praní, celkovém úklidu apod.).

29. Po zlepšení bezprostředních fyzických obtíží lze přijmout, že se žalobci teprve postupně adaptovali na nový stav, postupně odeznívala fyzická omezení a žalobci a) a b) poté zahájili další rok školní docházky. I v tomto druhém období tedy mohli ještě všichni žalobci objektivně potřebovat určitou pomoc s některými úkony, zejména péče o vlastní osobu. Soud má však zároveň za to, že zjištěným okolnostem je přiměřené, že toto druhé období trvalo zhruba do poloviny září 2020, péče v něm potřebná zahrnovala zhruba stejné úkony jako předtím, ale byla o něco menšího rozsahu než předtím. Po této druhé době šlo již o relativně běžné, byť nepříznivým psychickým stavem všech žalobců komplikované fungování rodiny, nakolik může být běžné po ztrátě matky resp. manželky.

30. Na základě vyložených úvah proto soud dospěl k závěru, že rozsah péče přesahující to, co je běžné v rámci fungování rodiny resp. domácnosti, vyvolaný předmětnou nehodou, představoval u všech žalobců shodně po dobu šesti týdnů od propuštění z nemocnice dobu průměrně dvou hodin denně a po dobu dalších, navazujících osmi týdnů dobu průměrně jeden a půl hodiny denně (opět u každého žalobce). Soud má za to, že takto vymezený časový rozsah byl způsobilý pokrýt nadstandardní potřeby odpovídající vyvíjejícímu se zdravotnímu stavu žalobců. Žalobce c) byl nehodou dotčen nejméně po fyzické stránce, nicméně v jeho případě soud zohlednil to, že již s ohledem na své předchozí léčení v letech 2010 až 2011 je zřejmě zvýšeně náchylný upadnout do nepříznivého, letargického stavu, který jej mohl omezovat srovnatelně jako jiného člověka fyzická zranění. Soud proto potřebný rozsah péče resp. asistence zhodnotil u všech tří žalobců jako srovnatelný.

31. Lze ještě dodat, že tento postup překlenuje i určité zřejmé rozpory v tom, co žalobci uplatňovali, například když za období od 20. 6. 2020 do 22. 6. 2020 tvrdili současně péči poskytovanou svědkyněmi [jméno FO] a [jméno FO] v rozsahu celkem [hodnota] hodin denně a péči poskytovanou svědkyní [jméno FO] v rozsahu 10,5 hodiny denně (co by tedy v těchto třech dnech činilo celkem [hodnota] hodiny denně), případně když do výpočtů denně poskytované péče bylo zahrnováno i to, co bylo zřetelně jednorázové (zajištění pohřbu) či občasné (doprovody k lékaři apod.). Stejně tak nebylo namístě nějak zvláště zohledňovat u žalobce c) pomoc s péčí o dvě nezletilé děti, když tu by za normálních okolností jako rodič vykonával stejně, a v rozsahu, v němž ji žalobci a) a b) potřebovali ve zvýšené míře, uplatňovali tuto zvýšenou péči jako své vlastní nároky. Podle mínění soudu zvolený přístup též adekvátně reflektuje, že některé činnosti typu vaření, praní nebo úklid domácnosti prospívají současně všem členům domácnosti.

32. K dalším skutkovým okolnostem sporu lze uvést, že žalobci se prostřednictvím právního zástupce obrátili v říjnu 2022 na žalovanou s požadavky na různé náhrady v souvislosti s předmětnou nehodou, nicméně nárok z titulu péče druhé osoby byl popsán velmi obecně a neurčitě (zjištěno z e-mailové korespondence z období od 3. 10. 2022 do 20. 11. 2022).

33. Žalovaná sdělila právnímu zástupci žalobců dopisem ze dne 23. 2. 2023, že se nebude požadavkem na náhradu za péči zabývat, dokud neobdrží rozhodnutí příslušného úřadu práce o přiznání či zamítnutí příspěvku na péči, přičemž tím považuje za splněnou svou povinnost dle § 9 odst. 3 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. (zjištěno z dopisu ze dne 23. 2. 2023).

34. Podání žaloby za žalobce b) bylo schváleno rozsudkem Okresního osudu v Liberci ze dne 17. 10. 2023, č. j. 0 P 195/2023-114, který dle připojené doložky nabyl právní moci dne 13. 11. 2023 (zjištěno z uvedeného rozsudku).

35. Z dalších provedených důkazů (doporučení na psychoterapii na č. l. 61 spisu, lékařská zpráva ze dne 4. 3. 2021 na č. l. 121 spisu, potvrzení o denním studiu ze dne 1. 9. 2020 na č. l. 236 spisu) soud žádná další pro věci podstatná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

36. Soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz pojistnou smlouvou ohledně pojištění vozidla, jehož řidič nehodu způsobil, neboť vzhledem k nespornosti existence pojištění by to bylo nadbytečné.

37. Soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz vyžádáním zprávy psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] nebo jejím výslechem jako svědka, neboť od ní byly k dispozici lékařské zprávy, které soud provedl k důkazu a žalovaná je ani nezpochybňovala, a další dotazování uvedené lékařky by bylo pro potřeby tohoto sporu nadbytečné.

38. Soud neprovedl žalobci navrhovaný důkaz zadáním znaleckého posudku z odvětví chirurgie a z odvětví psychiatrie ohledně jednotlivých žalobců, přičemž odborná otázka, která měla být dle žalobců znalcům položena, byla, jaký rozsah péče žalobci v předmětném období vzhledem ke svým potížím potřebovali. Takový posudek byl zjevně nepotřebný, neboť fyzické obtíže žalobců i jejich posttraumatická stresová porucha byly dostatečně zjištěny jinak (z lékařských zpráv, výpovědí i znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice), ve věci nešlo o spor o správnost poskytnuté lékařské péče, a pokud šlo o otázku rozsahu osobní asistence, nelze očekávat, že by jakýkoli lékař byl schopen stanovit její časový rozsah (tedy úkonů typu pomoci s hygienou, oblékáním, úklidem atd.) přesněji než osoby, které ji dle tvrzení všech vyslechnutých samy poskytovaly, a přitom takového přesného specifikování v podstatě samy nebyly zcela schopny (k tomu viz výše).

39. Soud neprovedl žalobcem c) navrhovaný důkaz listinami na č. l. 39, 41 až 44 a 58 spisu, neboť se vztahovaly k nároku, ohledně něhož byla žaloba posléze vzata zpět.

40. Dále soud neprovedl důkaz listinami na č. l. 52 až 56 spisu, neboť se týkaly pouze návrhu na schválení podání žaloby za žalobce b) (k tomu byl k důkazu proveden příslušný rozsudek).

41. Dále soud neprovedl důkaz listinou na č. l. 91 spisu, neboť se týkala pouze nároku, který byl předmětem rozšíření žaloby, jež však soud nepřipustil.

42. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

43. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni 5. 6. 2020 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“), pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal.

44. Podle § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Podle odstavce 2 téhož ustanovení plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Podle odstavce 3 téhož ustanovení pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.

45. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

46. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

47. K posouzení věci lze předeslat, že rodinnou tragédii spočívající v úmrtí nejbližšího člověka v důsledku dopravní nehody nelze nikdy zcela plnohodnotně odčinit. Zemřelého nic plně nenahradí. Nicméně pro účely rozhodnutí v tomto sporu je nutno soustředit se na to, co je předmětem řízení. To znamená, že okolnosti, které mohou mít význam pro hodnocení nároků jiných (například na bolestné, náhradu za ztížení společenského uplatnění aj.), nemusejí být podstatné pro uplatněný nárok na náhradu v souvislosti s péčí o osobu poškozeného. Tyto jiné nároky mohly navíc být řešeny mimosoudně či v jiných řízeních (čemuž nasvědčuje i to, že mezi stranami bylo nesporné odškodnění duševních útrap žalobců částkou 1 023 750 Kč vyplacenou každému z nich).

48. Jak bylo řečeno výše, je v tomto případě značně obtížné kvantifikovat a přiřadit každému ze žalobců rozsah péče o osobu resp. domácnost přesahující míru běžného fungování rodiny resp. domácnosti. Z důvodů vyložených shora dospěl soud na základě dokazování a vlastního uvážení, při vědomí, že jde do značné míry o zjednodušující odhad, k tomu, že za adekvátní rozsah této mimořádné péče vyvolané předmětnou nehodou pokládal u každého ze žalobců po dobu prvních šesti týdnů po propuštění z nemocnice průměrně dvě hodiny denně [tj. až do 17. 7. 2020 u žalobkyně a), do 19. 7. 2020 u žalobce b) a do 18. 7. 2020 u žalobce c)] a po dobu dalších osmi týdnů poté průměrně jeden a půl hodiny denně [tj. až do 11. 9. 2020 u žalobkyně a), do 13. 9. 2020 u žalobce b) a do 12. 9. 2020 u žalobce c)]. U každého ze žalobců to představuje celkem [hodnota] hodin péče.

49. Soud se naproti tomu neztotožnil s argumentem, že by žalobci nemohli nárok na péči uplatnit proto, že jejich posttraumatická stresová porucha nebyla vyvolána nehodou, nýbrž úmrtím matky resp. manželky. Podle mínění soudu je nerozhodné, kolik z následku u žalobců spočívajícího v dočasné potřebě pomoci s péčí o vlastní osobu resp. domácnost pramení bezprostředně z fyzických zranění utrpěných při nehodě, kolik ze samotného prožitku nehody, jíž byli všichni účastni i spolu se zemřelou, a kolik z toho, že při nehodě zemřela osoba jim takto blízká. Jde o komplexní následek, který byl jako celek vyvolán předmětnou nehodou (nebýt nehody, nenastal by), a soud nespatřuje důvodu kvůli tomu náhradu nákladů na péči nějak krátit či odepřít.

50. Pokud jde o žalobce a) a b), v době nehody byli nezletilými dětmi, tudíž by péči potřebovali i nebýt nehody. Soud však má za to, že jestliže ji v důsledku nehody potřebovali zvýšeně a zároveň pro žalobce c) jako jejich otce bylo vzhledem k jeho vlastní újmě obtížnější jim ji poskytovat, není nezletilost žalobců a) a b) v době nehody sama o sobě důvodem pro odepření nároku.

51. Pokud jde o žalobce c), u něho soud nespatřoval důvodu pro nějaké krácení či odepření nároku v tom, že se v době před nehodou léčil pro depresivní poruchu (přičemž toto léčení nehodu předcházelo o zhruba 9 let). Případná zvýšená citlivost poškozeného k újmě v důsledku jeho zdravotního stavu sama o sobě nevylučuje ani nezmenšuje odpovědnost za způsobenou újmu.

52. Co do výše náhrady nemohl soud vycházet z částky žalobci za péči zaplacené, neboť šlo o péči poskytovanou bez konkrétní úplaty, tudíž vycházel v souladu s principy judikatury podpůrně z částky podle § 5 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (vzhledem k datu vzniku nároku naposledy vyhlášky č. 387/2017 Sb.), tedy maximálně 130 Kč na hodinu. Důvody uváděné žalobci pro navýšení této částky shledal nepřesvědčivými. Žalobci argumentovali, že pečující osoby musely péči zorganizovat a rozdělit s ohledem na celkem tři žalobce a péče zahrnovala dvě nezletilé děti. Nicméně to, že žalobci byli tři, je již zohledněno tím, že každý z nich uplatňuje svůj nárok, a věk žalobců a) a b) (v té době 16 a 12 let) nepředstavuje žádnou zvláštní okolnost, která by činila péči spočívající v dopomoci s mytím, oblékáním, úklidem apod. výrazně náročnější.

53. Pokud šlo o částku 130 Kč za hodinu, tu žalovaná pro případ, že by určitý rozsah pomoci byl shledán soudem jako potřebný, akceptovala, neboť jak plyne i z jejího závěrečného návrhu ve věci, s touto sazbou pro případ částečného vyhovění kalkulovala a neměla proti ní žádné námitky v tom smyslu, že by měla být ještě nižší. V této výši tedy o sazbu spor nebyl, tudíž nebylo nutno zkoumat ceníky pečovatelských služeb, jak pro případ sporu zmiňuje již shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 31 Cdo 1904/2021-263.

54. Soud proto přiznal každému ze žalobců náhradu nákladů ve výši 168 hodin x 130 Kč, tedy 21 840 Kč. Ve zbývajícím rozsahu jejich žalobu jako nedůvodnou zamítl.

55. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud šlo o počátek prodlení, soud jej nemohl vyvodit z korespondence vedené mezi stranami v říjnu 2022, neboť ta byla ve vztahu k tomu, co je předmětem nynějšího řízení, zcela nekonkrétní. Za jediný konkrétní podklad v tomto směru lze pokládat dopis žalované ze dne 23. 2. 2023, se kterým lze spojit ve vztahu k tomu co je předmětem nynějšího řízení, konec šetření pojistné události s negativním výsledkem pro žalobce. Soud tedy vycházel z tohoto dopisu a s ohledem na výše uvedenou zákonnou patnáctidenní lhůtu uzavřel, že pojistné plnění mělo být poskytnuto do 10. 3. 2023 a ode dne následujícího se žalovaná nacházela v prodlení.

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a dále podle § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., kdy žalobce c) částečným zpětvzetím žaloby procesně zavinil, že řízení muselo být zčásti zastaveno. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu jistiny ve výši celkem 284 480 Kč (v němž byla žaloba zamítnuta) a 45 900 Kč (v němž bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí) a části úroku z prodlení, naopak nebyla úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 65 520 Kč a části úroku z prodlení, byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně pěti šestin a neúspěšná v rozsahu přibližně jedné šestiny původního předmětu řízení. Jednotliví žalobci byli přitom s uplatněnými nároky úspěšní (opět při zohlednění též částečného zpětvzetí žaloby) ve zhruba stejném poměru.

57. Soud též zvažoval, zda je namístě přiznat náhradu nákladů řízení proti žalobcům a) a b), zvláště když žalobce b) je dosud nezletilý. Nicméně pokládal za podstatné, že i tito žalobci již byli odškodněni za jiné nároky z téže události, nejsou tedy nemajetní, výše náhrady nákladů řízení (vypočtená, jak je uvedeno níže, na základě paušální náhrady nezastoupeného účastníka) není nijak vysoká a přiznání náhrady nákladů řízení reflektuje přiměřeně i to, že všichni žalobci uplatňovali mnohem více, než na co jim dle mínění soudu vzniklo právo.

58. Výše plné náhrady nákladů řízení by činila celkem 4 500 Kč, což sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 15 úkonů: vyjádření k žalobě ze dne 10. 1. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 31. 1. 2024, vyjádření ve věci samé ze dne 19. 4. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 6. 5. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 17. 6. 2024 (účast počítána jako dva úkony vzhledem k trvání přes dvě hodiny), příprava účasti a účast na ústním jednání dne 26. 8. 2024 (účast počítána jako dva úkony vzhledem k trvání přes dvě hodiny), vyjádření ve věci samé ze dne 18. 9. 2024, příprava účasti a účast na ústním jednání dne 7. 10. 2024.

59. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalované dvě třetiny (vypočteno jako pět šestin úspěchu mínus jedna šestina neúspěchu) z výše uvedené částky, tedy 3 000 Kč.

60. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení oběma stranám v poměru jejich procesních úspěchů. Výše náhrady nákladů řízení státu činí celkem 1 014 Kč a sestává z přiznaného svědečného v téže výši. Z toho tedy uložil soud žalobcům zaplatit pět šestin (845 Kč) a žalované jednu šestinu (169 Kč).

61. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení