33 C 246/2023 - 91

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení věcného břemene odpovídající služebnosti stezky a cesty takto:

Výrok

I. Žaloba o zrušení věcného břemene odpovídající služebnosti stezky a cesty přes služebný pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] (rodinný dům), zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], ve prospěch panujícího pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] (rodinný dům), zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota] zpracovaném [právnická osoba] a schváleném Katastrálním úřadem [adresa] dne [datum], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 11 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali zrušení věcného břemene odpovídající služebnosti stezky a cesty přes služebný pozemek parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] (rodinný dům), zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa] (dále jen „Služebný pozemek“), ve prospěch panujícího pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [hodnota] (rodinný dům), zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa] (dále jen „Panující pozemek“), a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota] zpracovaném [právnická osoba], a schváleném Katastrálním úřadem pro [adresa] dne [datum]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci mají ve společném jmění manželů Služebný pozemek. Žalovaná je výlučným vlastníkem Panujícího pozemku. Žalovaná v postavení žalobkyně dne [datum] podala žalobu, kterou se (po změně žalobního petitu) domáhala určení existence práva cesty nabytého v důsledku vydržení. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o určení existence věcného břemene odpovídající služebnosti stezky a cesty. K vydržení věcného břemene došlo dle nalézacích soudů ke dni [datum]. Žalobci odkazují na ust. § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který stanoví, že při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatržením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Žalobci jsou přesvědčeni, že mezi zatížením Služebného pozemku a výhodou Panujícího pozemku existuje hrubý nepoměr. Žalobci nabyli Služebný pozemek v roce 2013, a to bez jakéhokoliv zatížení, ihned po jeho nabytí započali upozorňovat žalovanou na plánované oplocení pozemku. Žalovaná však nikdy nevyvolala jednání ohledně zajištění přístupu, přestože ze strany žalobců byla již od roku 2013 vyzývána k jeho zajištění. Žalobci konstatují, že Panující pozemek přímo sousedí s pozemkem p. č. [hodnota]. Tento pozemek byl původně ve vlastnictví manželů [jméno], kteří jej následně v roce 2002 převedli na svého syna pana [jméno FO] se záměrem výstavby rodinného domu. K plánované výstavbě však nikdy nedošlo. Po úmrtí pana [jméno FO] v roce 2015 žalovaná, jakož i její dcera paní [jméno FO], odmítly předlužené dědictví po panu [jméno FO]. V následné veřejné dražbě konané v roce 2021 jej za vyvolávací cenu nabyla paní [jméno FO]. Žalobci se v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů veřejné dražby ani nezúčastnili. V roce 2020 došlo na pozemku p. č. [hodnota] ke zbourání starého dřevěného přístřešku a výstavbě nové pergoly, jakož i k rekonstrukci betonové desky pro výstavbu bazénu. Žalobci zdůrazňují, že pozemek p. č. [hodnota] bezprostředně sousedí s obecní komunikací - pozemek p. č. [hodnota] (hranice je dlouhá cca 7,5 m). Jedná se přitom o osvětlenou komunikaci s asfaltovým povrchem, která je přístupovou cestou pro několik nemovitostí. Pozemek p. č. [hodnota] dále sousedí s pozemkem p. č. [hodnota], který lze po nenáročných terénních úpravách rovněž využívat jakožto přístupovou cestu, případně parkovací místo. Sklonitost pozemku pare. č. [hodnota] je dle veřejně dostupných informací z katastru nemovitostí totožná s pozemkem p. č. [hodnota] ve vlastnictví žalobců, který museli žalobci zakoupit, a přes který následně museli vybudovat na své náklady přístup k pozemku p. č. [hodnota] poté, co vlastník pozemku p. č. [hodnota] zamezil žalobcům přístup přes daný pozemek. Pozemek p. č. [hodnota], sousedí rovněž s pozemkem p. č. [hodnota] (hranice cca 12,5 m), kdy tato obecní komunikace byla revitalizována - zpevněna a zhutněna štěrkem z důvodu zajištění přístupu a parkování. Úpravy byly schváleny a realizovány obcí v letech 2021-2022, tj. po mimořádném vydržení věcného břemene ze strany žalované. Žalobci k výše popsané revitalizaci konstatují, že v prosinci roku 2020 na své náklady realizovali pozemkové úpravy na pozemku p. č. [hodnota]1 - úprava terénu a zpevnění štěrkem. V následujícím roce byla obcí dobudována druhá část cesty na pozemku p. č. [hodnota], a to z důvodu lepšího přístupu a možného parkování pro žalovanou a její návštěvy. Pozemek žalované je spojen s veřejnou cestou přes pozemky ve vlastnictví rodiny žalované, kdy původně tyto pozemky měly jediného vlastníka. Tento přístup k veřejné cestě žalovaná může dlouhodobě využívat, přesto se domáhala přístupu ke svému pozemku z veřejné cesty přes pozemek žalobců, a to toliko z důvodu větší pohodlnosti. Žalovaná, její manžel ani jejich dcera paní [jméno FO] nikdy nejednali o možnosti jiného přístupu a prostory mimo jejich pozemky, které by mohly sloužit k parkování, tito nikterak neudržují a nevyužívají. Podstatnou je skutečnost, že absence přístupu k veřejné cestě byla způsobena hrubou nedbalostí žalované a její následný postup vůči žalobcům je dle jejich přesvědčení zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalobci na tomto místě připomínají, že v rámci řízení o určení věcného břemene vedeného Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nebylo vůbec zkoumáno, zda cesta přes pozemek žalobců je jedinou vhodnou cestou zajištující přístup k pozemku žalované, nebo zda lze přístup zajistit i přes jiné pozemky, neboť tyto skutečnosti nebyly pro dané řízení relevantní. Pro posouzení míry zatížení služebné věci a výhody panujícího pozemku, resp. poměru mezi nimi, jsou však shora specifikované okolnosti podstatné a je třeba tyto zevrubně zkoumat. Žalobci dále uvádějí, že pozemek ve vlastnictví žalobců ohraničuje plot, který byl vybudován v roce 2021, tj. již v průběhu řízení o žalobě na zřízení nezbytné cesty (následně po připuštění změny žaloby určovací o existenci služebnosti), a to především z důvodu bezohledného chování osob navštěvující žalovanou. Poté co pan [jméno FO] získal řidičské oprávnění a paní [jméno FO] započala disponovat s vlastním vozidlem, již narušené sousedské vztahy se vyhrotily, neboť žalovaná, resp. členové její rodiny jednali čím dál agresivněji - slovně žalobce napadali, úmyslně jim blokovali výjezd od domu a parkovali na jejich pozemku, čímž znemožňovali žalobcům užívání vlastního majetku. Před východem z domu žalobců opakovaně parkovala i cizí auta návštěvníků žalované. Zcela zásadním pro rozhodnutí o vybudování stávajícího oplocení byl však incident, k němuž došlo dne [datum]. Přestože žalobci žalovanou opakovaně upozorňovali na agresivní chování jejího psa velkého plemene, kvůli němuž bylo žalobcům prakticky zapovězeno pohybovat se v blízkosti původního ohraničení pozemku, žalovaná jejích stížnosti bagatelizovala a nikterak neřešila. Dne [datum], kdy žalobce 1. opravoval střechu na zádveří svého domu, pes žalované vyskočil na plot a kousnul jej do ruky, přičemž mu prokousl oblečení a mu způsobil poměrně rozsáhlé zranění na paži. Žalovaná reagovala pouze tím, že pes je očkovaný, a tak v události nevidí žádný problém. Žalobce 1. byl následně ošetřen na pohotovosti, věc však v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů nehlásil na policii. Na základě podnětu zdravotní pojišťovny žalobce 1. byla žalovaná vyzvána přestupkovou komisí k vysvětlení a celá záležitost byla uzavřena jako přestupek proti občanskému soužití. Žalovaná však vzniklou situaci řešila pouze tím, že na původní branku připevnila dvě plaňky, které však její pes krátce poté ulomil. Situace s agresivitou psa, který skákal na bránu a na žalobce velmi útočně štěkal, vrčel a tzv. „startoval“, se tak nikterak nezměnila a žalobci se tak zcela oprávněně obávali o bezpečí a zdraví své, jakož i rodinných příslušníků. Žalobci akcentují, že zbudované oplocení pozemku v jejich vlastnictví plně odpovídá veškerým právním předpisům a technickým normám, když stavba plného betonového plotu byla posouzena příslušným stavebním úřadem, a to bez výhrad. V této souvislosti považují žalobci za stěžejní, že žalovaná, ač jako vlastník sousedního pozemku byla o všech řízeních informována, proti výstavbě oplocení v rámci povolovacích a ohlašovacích řízení na stavebním úřadě nikterak nebrojila.

2. Žalobci zdůrazňují, že zákon blíže neuvádí, v čem má spočívat změna poměrů, která by odůvodňovala změnu úpravy rozsahu a obsahu věcného břemene, změna poměrů tak představuje širokou škálu důsledků nejrůznějších právních skutečností. Žalobci vyjadřují přesvědčení, že v řešeném případě existuje dle jejich přesvědčení hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou panujícího pozemku, neboť výkon věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty by zatěžoval služebný pozemek, přestože pozemek žalobců není jedinou vhodnou cestou zajišťující přístup k pozemku žalované, neboť přístup lze bez obtíží zajistit i přes jiné pozemky ve vlastnictví rodiny žalované. Skutečnost, že přístup přes pozemek žalobců představuje pohodlnější variantu, nepochybně není důvodem pro neúměrné zatížení pozemku žalobců, tím spíše za situace, kdy byl v době po mimořádném vydržení věcného břemene, pozemek žalobců v souladu s veškerými právními předpisy a technickými normami oplocen. Změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněného dle § 1299 odst. 2 o. z., může spočívat i v osobních poměrech a chování účastníků. Vztahy mezi účastníky jsou jednoznačně konfliktní, kdy došlo i k napadení žalobce ze strany psa žalované a proběhlo rovněž několik správních řízení mezi žalobci a žalovanou. Žalobci tak mají za to, že je třeba dovodit, že nastalé skutečnosti změnu poměrů vyvolávají hrubý nepoměr a jsou dány předpoklady pro zrušení věcného břemene dle § 1299 odst. 2 o. z. Je tak dáno hned několik skutečností, které zakládají hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku, a proto navrhují v souladu s podanou žalobou, aby soud zrušil věcné břemeno odpovídající služebnosti stezky a cesty přes pozemek žalobců. Soud ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] rozhodoval v souladu s ustanovením § 1095 o. z., kdy v tomto řízení nebyl zkoumán hrubý nepoměr, ale pouze nepoctivý úmysl, kdy by postup soudu, jenž by hrubý nepoměr zkoumal až od vzniku, tj. ke dni [datum] by zakládal zásah do ústavněprávních norem, neboť je zasahováno do vlastnického práva, potažmo do užívacího právo bez možnosti domoci se u nalézacího soudu obrany spočívající v hrubém nepoměru v době před [datum]. Samotné datum [datum] je pouze skutkovým zjištěním, kterým soud v dané věci není vázán. Vydržení je specifickým institutem o. z., který nemůže být jednoduše vázán na ustanovení § 1299 o. z. upravující zánik služebnosti.

3. Žalovaná v obraně uvedla, že žalobci se ve své žalobě dovolávají ustanovení § 1299 odst. 2 o. z., dle něhož při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Žalobci pak dovozují onen hrubý nepoměr zejména z existence pozemku p. č. [hodnota] ve vlastnictví dcery žalované, paní [jméno FO], resp. i pozemků dalších, kdy v zásadě tvrdí, že tudy po nenáročných terénních úpravách lze vybudovat přístup k domu žalované, a zcela uvádějí nepravdivě, že žalovaná se v řízení sp. zn. [spisová značka] Okresního soudu v [adresa] domáhala přístupu přes jejich pozemek z důvodu „větší pohodlnosti“. Dále pokračují, že absence přístupu k veřejné cestě byla způsobena hrubou nedbalostí žalované, kdy její následný postup vůči nim má být v rozporu s dobrými mravy. Závěrem žalobci uvádějí, že zákon blíže nestanoví, v čem má spočívat změna poměrů, která by odůvodňovala změnu úpravy rozsahu a obsahu věcného břemene, z toho vyvozují, že změna poměrů tak představuje širokou škálu důsledků nejrůznějších právních skutečností, a vyjadřují přesvědčení, že je dán hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou panujícího pozemku. Žalovaná se důrazně ohrazuje proti zcela nepodloženému tvrzení žalobců, že se k nim snad ona či její rodina chová čím dál agresivněji. Žalované je 77 let, navíc trpí celou řadou nemocí, které ji omezují zejména na hybnosti a samoobsluze. Tato tvrzení prokázala příslušnými důkazy v řízení sp. zn. [spisová značka], a na tyto odkazuje. Netouží po ničem jiném, než po normálních sousedech, po klidu a důstojném dožití, po tom, aby si mohla dojít docela obyčejně nakoupit, aby za ní mohli přijíždět a přicházet nejbližší, tak jako tomu bylo v místě od nepaměti. Namísto toho ji žalobci v jejím domě doslova zazdili a obehnali plotem, takže se k ní běžným způsobem nedostanou nejen její rodina a přátelé (kteří jsou již také staří a hůře pohybliví), ale např. ani složky IZS. Co se banálního, drobného zranění způsobeného žalobci [jméno] psem žalované týče, pak jednak není pravdou, že by jmenovaný věc „v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů nehlásil na policii“, jednak celou událost sám vyvolal, když se nahýbal přes zeď a rukou zasahoval do prostoru pozemku žalované. Není pak také pravdou, že ta nikterak nebrojila proti zbudování překážek – jednak na žalobce podala trestní oznámení, jednak se o odstranění stavby snažila v rámci stavebního řízení, nelze tedy v tomto smyslu hovořit o nějaké její nedbalosti, natož hrubé. Vůbec celá žaloba je založena na pouhých tvrzeních, ničím nedoložených, kdy např. tvrzení o údajné komunikaci mezi stranami od roku 2013 žalovaní soudě dle seznamu důkazů ničím neprokazují. Od právní moci rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], která nastala dne [datum], nenastala žádná trvalá změna poměrů, kterou předjímá ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. Soud v uvedeném rozsudku shrnul skutkový stav ke dni jeho vyhlášení, tedy ke dni [datum], a takto zjištěný skutkový stav byl poté aprobován potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu (a – jak žalobci opomněli uvést – v rámci neúspěšně podaného dovolání také Nejvyšším soudem). Od té doby jsou poměry zcela nezměněny, skutkový stav, na základě jakého rozhodoval Okresní soud v [adresa] dne [datum], trvá beze změny dosud. Je zřejmé, že v žalobě použitým argumentem, pokud tedy nějakou trvalou změnu poměrů shledávali (žádné nové skutečnosti nastalé od zmíněného rozsudku totiž neuvádějí), se měli žalobci případně bránit v „původní“ věci sp. zn. [spisová značka], kdy soud by si nepochybně jako otázku předběžnou vyřešil, zda vydržení věcného břemene nebrání právě hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku. Současné podání žaloby spojené s návrhem na přerušení řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] Okresního soudu v [adresa], v němž se žalovaná domáhá ochrany služebnosti, není ze strany žalobců ničím jiným, než snahou oddálit rozhodnutí v uvedené věci a vyhnout se zákonným následkům nezákonného jednání. Žaloba je přitom zjevně neopodstatněná, kdy z jejího obsahu vyplývá, že žalobci ani netvrdí skutečnosti předpokládané zákonem pro vyhovění jejich petitu.

4. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník Panujícího pozemku (náhled do KN, LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] na č. l. 6 spisu).

6. Žalobci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci Služebného pozemku ve společném jmění manželů (výpis z KN, LV č. [hodnota], k. ú. [adresa] na č. l. 7, 8 spisu).

7. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo určeno, že Služebný pozemek je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch Panujícího pozemku, a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota] zpracovaném [právnická osoba], a schváleném Katastrálním úřadem pro [adresa] dne [datum] s tím, že k vydržení služebností došlo ke dni [datum] (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], geometrický plán ze dne [datum], rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

8. Útokem psa žalované došlo k poranění žalobce 1. na paži a poškození rukávu na mikině žalobce 1. (fotografie na č. l. 42 p. v. a 43 spisu).

9. Pozemek p. č. [hodnota] je ve velmi prudkém svahu. Právo cesty a stezky přes pozemek žalovaných ve prospěch pozemku žalobkyně bylo pokojně užíváno nejméně od roku 1946 právními předchůdci žalované, samotnou žalovanou pak v letech 1966 až 1970 a poté od roku 1979, a to až do října 2019, kdy ji žalobci vyzvali, aby k ní přestaly jezdit návštěvy, načež žalobci přes příjezdovou cestu postavili nejprve bránu a následně na hranici pozemků účastníků vysokou betonovou zeď. Od té doby se na pozemek žalobců nelze dostat motorovými vozidly a přístup je možný toliko po prudkém travnatém svahu, který žalovaná zdolá pouze za pomoci třetí osoby. (rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

10. Stavby na Služebném pozemku a Panujícím pozemku bezprostředně přiléhají štítovou zdí. Pozemek p. č. [hodnota] bezprostředně přiléhá ze jedné strany na pozemek p. č. [hodnota] (cestu) a z druhé strany na Panující pozemek (fotografie na č. l. 67 a 68 spisu).

11. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k problematice břemene tvrzení vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/196 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení.

12. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazní návrhy účastníků na provedení dalších důkazních prostředků (zejména účastnické výpovědi, další fotografie a místní šetření). Žalobci i přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 o. s. ř. netvrdili žádné relevantní skutečnosti, kterými by došlo k podstatné změně poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnosti účastníků oproti stavu ke dni [datum] (vydržení služebnosti). Za těchto okolností by provádění dalšího dokazování bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, neboť i kdyby žalobci svá žalobní tvrzení prokázali, nebyli by se svou žalobou úspěšní.

13. Žalobci uváděli, že soud není předchozím rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], respektive jeho odůvodněním vázán. K tomu soud uvádí, že dle ustálené judikatury tvoří výrok rozsudku s odůvodněním integrální jednotu viz § 135 odst. 2, § 159a odst. 1 o. s. ř. (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 40/18). Soud tak vyšel kromě výroku rozsudku rovněž z jeho odůvodnění představující skutkový základ pro výrok.

14. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník Panujícího pozemku. Žalobci jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci Služebného pozemku ve společném jmění manželů. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo určeno, že Služebný pozemek je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch Panujícího pozemku, a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota] zpracovaném [právnická osoba], a schváleném Katastrálním úřadem [adresa] dne [datum] s tím, že k vydržení služebností došlo ke dni [datum]. Útokem psa žalované došlo k poranění žalobce 1. na paži a poškození rukávu na mikině žalobce 1. Pozemek p. č. [hodnota] je ve velmi prudkém svahu. Právo cesty a stezky přes pozemek žalovaných ve prospěch pozemku žalobkyně bylo pokojně užíváno nejméně od roku 1946 právními předchůdci žalované, samotnou žalovanou pak v letech 1966 až 1970 a poté od roku 1979, a to až do října 2019, kdy ji žalobci vyzvali, aby k ní přestaly jezdit návštěvy, načež žalobci přes příjezdovou cestu postavili nejprve bránu a následně na hranici pozemků účastníků vysokou betonovou zeď. Od té doby se na pozemek žalobců nelze dostat motorovými vozidly a přístup je možný toliko po prudkém travnatém svahu, který žalovaná zdolá pouze za pomoci třetí osoby. Stavby na Služebném pozemku a Panujícím pozemku bezprostředně přiléhají štítovou zdí. Pozemek p. č. [hodnota] bezprostředně přiléhá ze jedné strany na pozemek p. č. [hodnota] (cestu) a z druhé strany na Panující pozemek.

16. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

17. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.

18. Podle čl. 11 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“) každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

19. Podle čl. 11 odst. 3 Listiny vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

20. Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené, a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98).

21. Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků. Za změnu poměrů se nepovažuje sama o sobě skutečnost, že došlo ke změně vlastnického práva k nemovitosti, ke které se věcné břemeno váže, a to ani tehdy, když se nový vlastník octl v horší situaci než v době převodu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000).

22. Námitka žalobců, že žalovaná nejednala se žalobci o zřízení jiného přístupu na Panující pozemek není důvodná, když nezakládá změnu poměrů oproti stavu ke dni [datum] (vydržení služebností).

23. Co se týče námitek žalobců ohledně možnosti přístupu přes pozemek p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] tak k tomu soud uvádí, že již v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že pozemek p. č. [hodnota] je ve strmém svahu, a tedy i s ohledem na věk žalované pro zřízení alternativního přístupu na Panující pozemek zcela nevhodný. Pozemek p. č. je navíc rovněž ve vlastnictví třetí osoby, byť v příbuzenském poměru k žalované.

24. Za situace, kdy jiná vhodná cesta než přes Služebný pozemek na Panující pozemek nebyla možná, nelze hovořit o hrubé nedbalosti žalované, když převedla jiný svůj pozemek na své příbuzné.

25. Soud souhlasí s žalobci, že změnou poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může být i změna v chování účastníků, nicméně by se z pohledu soudu muselo jednat o hrubé zneužití oprávnění z věcného břemene. Údajné parkování návštěv žalované na pozemku žalobců nelze za takové hrubé zneužití oprávnění označit, byť vybočuje z rámce oprávnění z věcného břemene. Zrušení věcného břemene v tomto směru představuje nejzazší možnost (ultima ratio), jak takový exces řešit. Ojedinělý útok psa žalované na žalobce 1. nelze označit ani za chování žalované (pes nebyl na žalovaného 1. poštván) ani nepředstavuje změnu, která by sama o sobě zakládala hrubý nepoměr už z toho důvodu, že byl tvrzen pouze tento ojedinělý incident. Žalobci navíc odhlíží od skutečnosti, že již v průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], tedy aniž by vyčkali výsledku řízení, cestu svévolně oplotili a znemožnili tak žalované přístup na její pozemek. Takový postup žalobců je v rozporu s dobrými mravy. Vyhrocené osobní vztahy mezi účastníky tak nejsou důvodem pro zrušení věcného břemene.

26. Žalobci dále uváděli, že pokud by nemohlo být přihlédnuto ke změnám poměru, ke kterým došlo před [datum] (vydržením služebností), byl by takový výklad v rozporu s ústavním právem vlastnit majetek (čl. 11 Listiny). K tomu soud uvádí, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl. 11 odst. 1 Listiny), tedy i právo žalované na přístup k pozemku je chráněno, protože jí umožňuje pokojné užívání majetku v jejím vlastnictví. V tomto směru soud zdůrazňuje zásadu vlastnictví zavazuje. Vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny).

27. Tvrzení žalobců, že k mimořádnému vydržení nemělo dojít, je bez právního významu, když tato otázka vydržení věcného břemene byla pravomocně a mezi účastníky závazně vyřešena v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (§ 159a odst. 1 o. s. ř.).

28. Žalobci neunesli břemeno tvrzení, neboť netvrdili žádné relevantní skutečnosti, kterými by došlo k podstatné změně poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnosti účastníků oproti stavu ke dni [datum]. Soud neshledal důvod pro zrušení věcného břemene, když cesta mezi domy účastníků vedla od nepaměti. Není tak důvod do pokojného stavu trvajícího po generace zasahovat rozhodnutím soudu.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 200 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

30. Soud žalované nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne [datum], když vyjádření nebylo zasláno k výzvě soudu a obsahovalo pouze rekapitulaci již dříve vznesené obrany žalované. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.