14 Co 427/2024 - 129

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Jany Havlové a Mgr. Kateřiny Brodské ve věci žalobců a) [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem v [Adresa žalobce A], b) [Jméno žalobce B], narozené [Datum narození žalobce B], bytem v [Adresa žalobce A], obou zastoupených advokátem [Jméno advokáta A], se sídlem v [Adresa advokáta A], proti žalované [Jméno žalované], narozené [Datum narození žalované], bytem v [Adresa žalované], zastoupené advokátem [Jméno advokáta B], se sídlem v [Adresa advokáta B], o zrušení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. března 2024, č. j. 33 C 246/2023-91, takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované k rukám jejího zástupce [Jméno advokáta B] na nákladech odvolacího řízení 8 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zrušení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes služebný pozemek [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (rodinný dům), zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa] (dále jen „služebný pozemek“), ve prospěch panujícího pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] (rodinný dům), zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa] (dále jen „panující pozemek“), a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [anonymizováno] zpracovaném [právnická osoba] a schváleném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [anonymizováno] dne [datum] (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 11 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci po žalované domáhali zrušení služebnosti podle § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a to na podkladě tvrzení o existenci hrubého nepoměru mezi zatížením služebného pozemku a výhodou panujícího pozemku v důsledku trvalé změny. Tvrdili, že žalovaná má možnost jiného přístupu ke svému pozemku, a to přes obecní pozemek (cestu) a pozemek rodinných příslušníků. Hrubou nedbalost žalované spatřovali v tom, že si jiný přístup ke svému pozemku nezajistila, a to z důvodu větší pohodlnosti. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, neboť k tvrzené změně poměrů nedošlo, žádný jiný přístup ke svému pozemku zajištěn nemá. Naopak vybudováním zdi a plotu jí žalobci v jejím domě zazdili. Běžným způsobem se k ní nedostane nejen rodina a přátelé, ale ani složky integrovaného záchranného systému (IZS). Poukázala na svůj věk, nepřiznivý zdravotní stav, kdy je omezena v hybnosti a samoobsluze. Zranění způsobené žalobci jejím psem bylo banální a drobné, přičemž se jednalo o událost, kterou žalobce vyvolal tím, že se nahýbal přes zeď a rukou zasahoval do prostoru jejího pozemku. Odkázala na řízení o ochranu služebnosti, vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 34 C 175/2023, ve kterém bylo její žalobě nepravomocně vyhověno.

3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník panujícího pozemku a žalobci jako vlastníci služebného pozemku ve společném jmění manželů. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 75 C 32/2020-337, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 95 Co 115/2022-370, bylo určeno, že služebný pozemek je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku, a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [anonymizováno] zpracovaném [právnická osoba], a schváleném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] dne [datum] s tím, že k vydržení služebnosti došlo ke dni 1. 1. 2019. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 75 C 32/2020-337 zjistil, že pozemek p. č. [anonymizováno], který přímo sousedí s panujícím pozemkem, se nachází ve velmi prudkém svahu. Právo cesty a stezky přes pozemek žalobců (služebný pozemek) ve prospěch pozemku žalované (panujícího pozemku) bylo pokojně užíváno nejméně od roku [Anonymizováno] právními předchůdci žalované, samotnou žalovanou pak v letech [Anonymizováno] a poté od roku [Anonymizováno], kdy ji žalobci vyzvali, aby k ní přestaly jezdit návštěvy, načež žalobci přes příjezdovou cestu postavili nejprve bránu a následně na hranici pozemků účastníků vysokou betonovou zeď. Od té doby se na pozemek žalované (panující pozemek) nelze dostat motorovými vozidly a přístup je možný toliko po prudkém travnatém svahu, který žalovaná zdolá pouze za pomoci třetí osoby. Jedná se o pozemek p. č. [anonymizováno], který bezprostředně přiléhá z jedné strany na pozemek p. č. [Anonymizováno] (cestu). Stavby na služebném pozemku a panujícím pozemku bezprostředně přiléhají štítovou zdí. Útokem psa žalované došlo k poranění žalobce na paži a poškození rukávu na mikině žalobce.

4. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. a článku 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Dospěl k závěru, že žalobci neunesli břemeno tvrzení, neboť netvrdili žádné relevantní skutečnosti, kterými by došlo k podstatné změně poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků oproti stavu ke dni 1. 1. 2019 (vydržení služebnosti). Soud prvního stupně neshledal důvod pro zrušení věcného břemene, když cesta mezi domy účastníků vedla od nepaměti, pročež není důvod do pokojného stavu trvajícího po generace zasahovat rozhodnutím soudu. Námitku žalobců, že žalovaná s nimi nejednala o možnosti zřízení jiného přístupu na panující pozemek, shledal nedůvodnou, protože nezakládá změnu poměrů oproti stavu ke dni 1. 1. 2019. Stran námitky žalobců týkající se možnosti přístupu přes pozemek p. č. [Anonymizováno] a p. č. [anonymizováno] uvedl, že již v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 75 C 32/2020 bylo prokázáno, že pozemek p. č. [anonymizováno] je ve strmém svahu, a proto je i s ohledem na věk žalované pro zřízení alternativního přístupu na panující pozemek zcela nevhodný. Tento pozemek je navíc ve vlastnictví třetí osoby, byť v příbuzenském poměru k žalované. Podle jeho závěru jiná vhodná cesta než přes služebný pozemek na panující pozemek nebyla možná, a proto nelze hovořit o hrubé nedbalosti žalované, když převedla jiný svůj pozemek na své příbuzné. Soud prvního stupně souhlasil s žalobci, že změnou poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může být i změna v chování účastníků, avšak muselo by se jednat o hrubé zneužití oprávnění z věcného břemene. Uvedl, že údajné parkování návštěv žalované na pozemku žalobců nelze za takové hrubé zneužití oprávnění označit, byť vybočuje z rámce oprávnění z věcného břemene. Zrušení věcného břemene představuje nejzazší možnost (ultima ratio), jak takový exces řešit. Ojedinělý útok psa žalované na žalobce nepředstavuje změnu, která by sama o sobě zakládala hrubý nepoměr. Uvedl, že žalobci odhlíží od skutečnosti, že již v průběhu řízení, vedeného u něj pod sp. zn. 75 C 32/2020, cestu svévolně oplotili a znemožnili tak žalované přístup na její pozemek, což je postup, který je v rozporu s dobrými mravy. Uzavřel, že vyhrocené osobní vztahy mezi účastníky nejsou důvodem pro zrušení věcného břemene. K námitce žalobců, že pokud by nepřihlédl ke změně poměrů, ke kterým došlo před 1. 1. 2019, jednalo by se o výklad, který je v rozporu s ústavním právem vlastnit majetek, soud prvního stupně uvedl, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (čl. 11 odst. 1 Listiny), pročež je i právo žalované na přístup k pozemku chráněno, neboť jí umožňuje pokojné užívání majetku v jejím vlastnictví. Zdůraznil zásadu, že vlastnictví zavazuje a že vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy (čl. 11 odst. 3 Listiny). Tvrzení žalobců, že k mimořádnému vydržení nemělo dojít, je podle jeho názoru bez právního významu, když otázka vydržení věcného břemene byla pravomocně a mezi účastníky závazně vyřešena v řízení vedeném u něj pod sp. zn. 75 C 32/2020 (§ 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“).

5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu, sestávající z nákladů zastoupení advokátem, a to odměny dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - dále jen „a. t.”, z tarifní hodnoty 35 000 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření a účast na jednání soudu prvního stupně ve dnech 15. 1. 2024 a 18. 3. 2024) a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud prvního stupně žalované nepřiznal odměnu za sepis vyjádření ze dne 4. 3. 2024 z důvodu neúčelnosti, neboť bylo učiněno bez jeho výzvy a obsahovalo pouze rekapitulaci již dříve vznesené obrany žalované.

6. Proti tomuto rozsudku podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Primárně spatřovali nesprávnost rozsudku v jeho neurčitosti a nepřezkoumatelnosti z důvodu nesrozumitelnosti jeho odůvodnění. Setrvali na své argumentaci o naplnění všech podmínek pro zrušení služebnosti ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Neztotožnili se se závěrem soudu prvního stupně o závaznosti odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022 č. j. 75 C 32/2020-337, když závaznost odůvodnění rozsudku je naopak všeobecně odmítána, a to jak právní teorií, tak praxí. Skutková zjištění soudu prvního stupně o svažitosti pozemku p. č. [anonymizováno] a o užívání práva cesty a stezky přes služebný pozemek od roku [Anonymizováno] proto považují za vadná, resp. nemající oporu v provedeném dokazování. Namítali, že skutkové zjištění o nevhodnosti zřízení přístupu žalované na panující pozemek přes pozemky p. č. [anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] převzal soud prvního stupně z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022 č. j. 75 C 32/2020-337, aniž by sám zkoumal reálnou situaci na místě samém realizací místního šetření či jinými způsoby prověřil možnosti jiného přístupu k panujícímu pozemku a nikterak neosvětlil, jakým způsobem dospěl k závěru o absenci jiné vhodné cesty na panující pozemek. Takový postup považují žalobci za nepřijatelný. Setrvali na tvrzení, že žalovaná disponuje více možnostmi přístupu na svůj pozemek, a to zcela bez využití jejich pozemku. Za situace, kdy žalovaná může využít přístup přes pozemky obecní a pozemky rodinných příslušníků, považují za nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, aby služebnost cesty a stezky vedoucí přes jejich pozemek nadále existovala. Žalovaná sama zapříčinila, že panující pozemek není napojen na veřejnou cestu, když pozemek napojený na veřejnou cestu byl ze strany žalované převeden třetí osobě, aniž by byl ze strany žalované přes tento pozemek zabezpečen přístup k veřejné cestě. Ačkoliv je přístup k panujícímu pozemku přes pozemek žalobců pro žalovanou bezesporu pohodlnější, vyvolává s ohledem na uvedené skutečnosti hrubý nepoměr mezi zatížením služebného pozemku a výhodou panujícího pozemku, pročež nelze po žalobcích spravedlivě požadovat, aby nadále trpěli průchod žalované přes jejich pozemek. Protože soud v řízení o žalobě na určení věcného břemene nezkoumal kromě vydržecí doby žádné další okolnosti, považují za nezbytné, aby tyto okolnosti byly brány v potaz v daném řízení. Vytýkali soudu prvního stupně, že se řádně a důkladně nevypořádal s důkazy svědčícími v jejich prospěch, neprovedl všechny jimi navržené důkazy (účastnické výslechy žalobců, fotografie a místní šetření), v důsledku čehož byl skutkový stav zjištěn neúplně. Namítali dále, že soud prvního stupně problematické jednání žalované, jakož i třetích osob, jež ji navštěvují, bagatelizuje. Zdůraznili, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě disfunkční, došlo i k napadení žalobce psem žalované a mezi účastníky proběhlo několik správních řízení. Pozemek ve vlastnictví žalobců ohraničuje plot vybudovaný v roce 2021, tj. již v průběhu řízení o žalobě na zřízení nezbytné cesty (následně po připuštění změny o žalobě o určení existence služebnosti), zejména z důvodu bezohledného a agresivního chování osob navštěvujících žalovanou. Vyjádřili přesvědčení, že zkoumání existence hrubého nepoměru až od vzniku věcného břemene, tj. ke dni 1. 1. 2019, zasahuje do ústavněprávních norem, neboť takovým postupem je zasahováno do vlastnického práva žalobců bez možnosti domoci se u nalézacího soudu jeho ochrany. V řízení vedeném pod sp. zn. 75 C 32/2020 nebyl hrubý nepoměr vůbec zkoumán. Samotné datum mimořádného vydržení zpětně ke dni 1. 1. 2019 je pouze skutkovým zjištěním, kterým není soud v této věci vázán. Navrhli zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jeho změnu tak, že žalobě bude vyhověno.

7. Žalovaná s odvoláním žalobců nesouhlasila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku, který považovala za věcně správný. Rozsudek má podle jejího názoru veškeré zákonné náležitosti, a to formální i obsahové. Odvolací námitky stran nepřezkoumatelnosti rozsudku jsou zcela obecné. Soud prvního stupně se argumentací žalobců podrobně zabýval. Uvedla, že povinností žalobců bylo tvrdit, že došlo k trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebného pozemku a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby, avšak této povinnosti žalobci nedostáli, neboť ani nemohli. Odkaz žalobců na údajnou jinou podstatu předcházejícího řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 75 C 32/2020 považuje za zcela lichý, když žalobci se v tomto řízení o mimořádném vydržení mohli vzájemným návrhem domáhat, aby soud v případě, že dojde k závěru, že žalovaná právo z věcného břemene vydržela, zároveň rozhodl dalším výrokem o zrušení tohoto věcného břemene s odkazem na prokázanou (a předtím tvrzenou) trvalou změnu poměrů vyvolávající hrubý nepoměr. Odkázala na závěr soudu prvního stupně, že k vydržení služebnosti došlo ke dni 1. 1. 2019 a od tohoto dne nedošlo k žádné relevantní změně ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Nedošlo ani ke změně vlastnických poměrů, přičemž pozemek p. č. [anonymizováno] nebyl ve vlastnictví žalované ani ke dni 1. 1. 2019, ani potom. Nedošlo ke změně ani v dalších žalobci uváděných oblastech, např. v chování žalované. Tvrzení o bezohledném a agresivním chování žalované či dalších osob z její rodiny považuje za nepravdivě a ničím neprokázané, když žalobci k tomuto tvrzení nenabídli žádný důkaz, protože neexistuje. Pokud žalobce pokousal pes žalované, tak žalované je to líto, ale žalobce si to zavinil sám tím, že psa provokoval. Jedinou změnou, k níž v relevantní době došlo, bylo to, že žalobci žalovanou v jejím domě doslova zazdili, čímž jí v jejích [Anonymizováno] letech, kdy je nemocná a má významně omezenou hybnost, rozhodně ztrpčili závěr života, ale rovněž ohrozili a ohrožují tím, že se k ní nemohou dostat ani složky IZS. Jsou to tedy žalobci, kdo hrubě jednají v rozporu s dobrými mravy, resp. i jen elementární lidskou slušností.

8. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek, a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a shledal odvolání žalobců nedůvodným.

9. Odvolací soud nedospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jak primárně žalobci namítali, což by jinak zakládalo důvod ke zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Je třeba uvést, že soud prvního stupně dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 2 o. s. ř., když uvedl, čeho se žalobci domáhali a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřila žalovaná, uvedl, které skutečnosti, z jakých důkazů zjistil, které důkazy z důvodu hospodárnosti zamítl, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o jaké důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Věc rovněž posoudil po právní stránce včetně odkazu na zákonná ustanovení. Odůvodnění rozsudku netrpí nesrozumitelností a jsou z něj zřejmé důvody, které vedly soud prvního stupně k jeho rozhodnutí.

10. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem dokazování, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové závěry, které v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným a přiléhavým způsobem popsal a vyložil, odvolací soud je považuje za správná, při svém rozhodování z nich vycházel a pro stručnost na ně odkazuje. Stejně tak se odvolací soud ztotožňuje s právním posouzením věci a právními závěry soudu prvního stupně, na které lze rovněž pro stručnost odkázat. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož: „Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu dle § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.“ 11. V posuzované věci se jedná o žalobu podle ustanovení § 1299 odst. 2 o. z., podle kterého při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu. Podmínkou zrušení služebnosti podle citované právní úpravy je trvalá (nikoliv pouze přechodná) změna poměrů zakládající hrubý nepoměr ovlivňující práva a povinnosti ze služebnosti. Změna spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou chování účastníků. Rozhodující je porovnání práv a povinností (zatížení povinného a výhody oprávněného či panujícího pozemku) v době, kdy byla služebnost zřízena, se stavem v době rozhodování soudu.

12. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobci jsou vlastníky služebného pozemku a žalovaná vlastnicí panujícího pozemku. Žalovaná vydržela služebnost stezky a cesty přes služebný pozemek žalobců ke dni 1. 1. 2019. Taková skutečnost vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 10. 2022, č. j. 95 Co 115/2022-370, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 75 C 32/2020-337 ve věci o určení věcného břemene. Žalobci v daném řízení tvrdili změnu poměrů spočívající v možnosti jiného přístupu žalované na svůj (panující) pozemek, resp. v nezajištění tohoto přístupu žalovanou z důvodu větší pohodlnosti. Taková tvrzení, i kdyby byla prokázána, však nepředstavují trvalou změnu poměrů ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z., která by měla za následek možnost zrušení služebnosti, neboť nenastala v době po vzniku předmětné služebnosti. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že žalobci ani přes jeho řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. netvrdili žádné relevantní skutečnosti, kterými by došlo ke změně poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků oproti stavu ke dni 1. 1. 2019.

13. Pokud žalobci tvrdili možnost jiného přístupu žalované na panující pozemek (přes pozemky p. č. [anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]), je třeba pro úplnost uvést, že ani jeden z těchto pozemků není ve vlastnictví žalované, tudíž jí alternativní možnost přístupu nenabízí. Navíc, jde-li o pozemek p. č. [anonymizováno] (ve vlastnictví dcery žalované), jedná se o pozemek pro žalovanou zcela nevhodný pro svou svažitost, a to s ohledem na věk a zdravotní stav žalované. V tomto směru soud prvního stupně nepochybil, pokud vycházel ze skutkových zjištění v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně č. j. 75 C 32/2020-337-337, kterým provedl důkaz, byť odůvodnění rozsudku závazné není. Podstatné pro dané řízení je však to, že ve vztahu k tomuto sousednímu pozemku se nejedná o žádnou trvalou změnu poměrů ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z., která by vedla ke zrušení služebnosti soudem. Za změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi z předmětné služebnosti nelze považovat ani ojedinělý útok psa žalované na žalobce, který se navíc odehrál tak, že pes se nacházel na pozemku žalované, nikoli na pozemku žalobců (služebném). Jednalo se o ojedinělou, neopakující se událost nezakládající změnu poměrů ve smyslu citovaného ustanovení, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Rovněž žádná konkrétní změna v chování žalované zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků oproti stavu ke dni 1. 1. 2019 prokázána nebyla.

14. Pokud žalobci v odvolacím řízení navrhli doplnění dokazování listinnými důkazy k prokázání výškových poměrů v dané lokalitě, tak odvolací soud tyto důkazy zamítl, neboť výškové poměry se od doby vzniku služebnosti 1. 1. 2019 nezměnily a nezpůsobily tak kvalifikovanou změnu poměrů. Opakovaný důkazní návrh žalobců na provedení místního šetření odvolací soud rovněž zamítl z důvodu nadbytečnosti. Navržený účastnický výslech žalobce pak zamítl proto, že žalobci netvrdili žádné skutečnosti, které by nemohly být prokázány jinak, než účastnickým výslechem žalobce (§ 131 odst. 1 o. s. ř.).

15. Odvolací soud plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci neunesli břemeno tvrzení, které jim v daném řízení svědčí (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011). Jde-li o datum 1. 1. 2019, ke kterému se váže vydržení služebnosti žalovanou, je třeba uvést, že se nejedná o skutkové zjištění, jak nesprávně žalobci namítali, nýbrž vyplývá ze zákona, konkrétně z ustanovení 3066 o. z., upravujícího mimořádné vydržení, k němuž u žalované ve vztahu ke služebnému pozemku došlo uplynutím doby pěti let od nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (1. 1. 2014).

16. Pokud žalobci namítali, že zkoumáním existence hrubého nepoměru až od vzniku služebnosti, tj. ke dni 1. 1. 2019, dochází k zásahu do jejich vlastnického práva bez možnosti domoci se u nalézacího soudu jeho ochrany, neshledal odvolací soud tuto námitku důvodnou, protože v daném řízení je rozhodující porovnání práv a povinností, tj. zatížení služebného pozemku a výhody panujícího pozemku právě v době od vzniku předmětné služebnosti se stavem v době rozhodování soudu, což soud prvního stupně učinil a v intencích zákona správně rozhodl.

17. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky, o nichž bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a jež byly správně vyčísleny dle advokátního tarifu.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované přiznal plnou náhradu jejích nákladů v celkové výši 8 300 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny za právní zastoupení advokátem podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále opět jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 65 000 Kč [§ 9 odst. 3 písm. c) a. t.]), ve výši 3 700 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž žalované náleží odměna za dva úkony právní služby [vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání - § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t.], tj. ve výši 7 400 Kč, a paušální náhrady hotových výdajů za uvedené dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 900 Kč. Lhůtu k plnění určil odvolací soud jako základní třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.). Náhradu nákladů odvolacího řízení jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně (§ 1872 odst. 1 o. z.) žalované k rukám jejího právního zástupce (149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.).