75 C 32/2020-337

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa vedlejší účastnice, svědkyně, žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa vedlejší účastnice, svědkyně, žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně: DL- [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice, svědkyně, žalovaného a žalované] o určení věcného břemena takto:

Výrok

I. Služebný pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu [číslo] [rok] zpracovaném [celé jméno svědka] – GEOVOT a schváleném [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 37 350 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení].

III. Ve vztahu mezi žalovanými a vedlejší účastnicí na straně žalobkyně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zřízení nezbytné cesty, následně po změně žaloby ze dne [datum], jež byla soudem připuštěna usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], se domáhala vůči žalovaným určení, že pozemek žalovaných parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek žalovaných“ nebo„ pozemek [číslo]“), je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch vlastníků pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ pozemek žalobkyně“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“), a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu [číslo] [rok] zpracovaném [celé jméno svědka] – GEOVOT a schváleném [stát. instituce], [stát. instituce] dne [datum].

2. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaní brání v jediném možném přístupu na její pozemek s rodinným domem, kde žije. Přístupová cesta k jejímu domu vede od nepaměti, nejméně však byla k přístupu k domu užívána od roku 1946, kdy se tam nastěhovali rodiče jejího manžela. Žalobkyně se pak do domu přistěhovala v roce 1966, od roku 1970 se s manželem odstěhovali do [část obce]. Poté, co její manžel nemovitosti zdědil, se do nich opětovně nastěhovali v roce 1979 a žalobkyně tam od té doby žije nepřetržitě dodnes. Dům žalobkyně a žalovaných je projektován jako dvojdomek a byl projektován s jedinou společnou přístupovou cestou. Cesta od jejího pozemku k veřejné komunikaci vede přes tři pozemky, a to pozemek žalovaných, pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří s užíváním cesty žalovanou souhlasí, a pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví [územní celek], která s užíváním cesty přes její pozemek taktéž souhlasí, a to ve vztahu k žalobkyni, žalovaným i manželům [příjmení]. Historicky se jednalo o jedinou cestu, která nemovitosti žalobkyně spojovala s veřejnou komunikací a která byla užívána jak pro chůzi, tak pro cesty vozidly. Dopisem ze dne [datum] však žalovaní vyzvali žalobkyni, aby přestala jezdit přes jejich pozemek, jelikož to není příjezdová cesta. Žalovaní postavili přes žalobkyní užívanou cestu bránu na hranici svého pozemku a následně postavili vysokou zeď přímo před bránou, vjezdem na její pozemek. Žalobkyně se tak do svého domu musí dostávat, ve vysokém věku, pěšky přes strmý travnatý svah zahrady. Přístup automobilem na pozemek žalobkyně byl žalovanými plně znemožněn, a to i pro složky integrovaného záchranného systému. Poněvadž byla cesta užívána po dostatečně dlouhou dobu, došlo k mimořádnému vydržení věcného břemena stezky a cesty na pozemku žalovaných. Žalobkyně pak cestu nechala zaměřit geodetem v geodetickém plánu, který k žalobě přiložila.

3. Na straně žalobkyně v řízení vystupovala vedlejší účastnice, která však toliko uvedla, že v budově na pozemku žalobkyně má své sídlo a přístupovou cestu také využívá a potřebuje.

4. Žalovaní s podanou žalobou nesouhlasili a navrhovali její zamítnutí. Uváděli, že se žalobkyně neoprávněným užíváním cesty na pozemku žalovaných snaží protiprávně zasahovat do jejich vlastnického práva. Jednání žalobkyně považují za šikanózní. Žalobkyně má řadu možností, jak si zřídit přístupovou cestu tak, aby nezasahovala do vlastnického práva žalovaných. Může využít např. pozemek parc. [číslo] který byl ve vlastnictví [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, ohledně něhož se vede dědické řízení. Cestu by bylo také možné zajistit přes pozemky obce. Není pravdou, že by se tam cesta nacházela historicky. Pokud jde o mimořádné vydržení, je jediným argumentem žalobkyně, že danou cestu užívá celá vesnice od nepaměti. To je však naprosto irelevantní. Žalovaní odkazovali na § 992 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle kterého je poctivým držitelem ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu právo, které vykonává, náleží, přičemž žalobkyně žádný takový přesvědčivý důvod, s ohledem na absenci jakéhokoliv právního titulu, byť i třeba domnělého, nemá. Ostatně ze skutečnosti, že žalobkyně původně žalovala na zřízení nezbytné cesty, žalovaní dovozují, že věděla, že žádné věcné právo odpovídající služebnosti stezky a cesty nevykonává a že cestu užívala bez právního titulu. Jinak by nepodávala žalobu na zřízení takového věcného břemena. Ostatně, žalovaní svou nemovitost koupili na přelomu let 2010 a 2011 a nikdo je o žádné služebnosti neinformoval. Dlouhodobé užívání cesty vedoucí přes cizí pozemek za strpění vlastníka mlčky v subjektivní dobré víře nemůže dobrou víru žalobkyně jako držitele založit. Souhlas vlastníka navíc nikdy dán nebyl. Odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého„ skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva.“ S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak dovozují, že tvrzení držitele, že mu věc patří a že s ní nakládá jako s vlastní, musí být podloženo konkrétními okolnostmi, ze kterých lze usoudit, že přesvědčení držitele bylo po celou dobu důvodné. Žalobkyně však žádný právní titul k užívání jejich cesty ani netvrdila a tím spíše ani neprokázala. Faktické užívání cesty pak prokazuje toliko svědeckými výpověďmi, což je však podle žalovaných zcela nedostatečné. Samotné užívání cizího pozemku jako cesty nezakládá dobrou víru, že jde o užívání cizího pozemku z titulu věcného břemena. Ostatně žalobkyně žádnou dobrou víru a poctivou držbu netvrdí, pročež žalovaní pro absenci tvrzení žalobkyně neví, co by snad měli vyvracet. Ohledně zaměření cesty geodetem žalovaní uvedli, že zaměření cesty neodpovídá skutečnému stavu, protože na pozemku provedli stavební úpravy a zaměřená cesta zasahuje rovněž do míst žalovanými upravených.

5. Soud věc projednal na jednáních konaných ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum].

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je žalobkyně v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemku [anonymizováno] a žalovaní jsou evidováni jako vlastníci pozemku [číslo]. Nesporným také bylo, že pozemek [anonymizováno] nemá žádné přímé napojení na veřejnou komunikaci.

7. Z listiny označené jako výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí evidována jako jediný vlastník pozemku [anonymizováno] a z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro [list vlastnictví] soud zjistil, že jsou žalovaní v katastru nemovitostí evidováni jako výluční vlastníci pozemku [číslo], který mají ve společném jmění manželů.

8. Z listiny označené jako informace o pozemku, nahlížení do katastru nemovitostí ke dni [datum], [list vlastnictví] soud zjistil, že se jedná o trojúhelníkový pozemek (parc. [číslo]) přiléhající zleva k pozemku žalobkyně, druh pozemku je zahrada a jako vlastník pozemku je evidována [celé jméno svědkyně]. Pozemek nesousedí s žádnou komunikací.

9. Z listiny označené jako informace o pozemku, nahlížení do katastru nemovitostí ke dni [datum], [list vlastnictví] soud zjistil, že se jedná pozemek parc. [číslo] ve tvaru siluety čápa (při pohledu z účelové komunikace, se kterou hraničí), přiléhající zprava a shora k pozemku žalobkyně, druh pozemku je zahrada a jako vlastník byl evidován [jméno] [příjmení]. Po své pravé straně tento pozemek sousedí s pozemní komunikací. Nachází se v II. až IV. zóně chráněné krajinné oblasti a v ochranném pásmu. Je zatížen exekutorským zástavním právem i zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu. Totožné informace soud zjistil z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum], [list vlastnictví], kopie katastrální mapy ze dne [datum] a kopie katastrální mapy ke dni [datum].

10. Z listiny označené jako geometrický plán [číslo] [rok] ze dne [datum] se podává zaměření cesty na pozemku žalovaných.

11. Z listiny označené jako oznámení a žádost o posunutí hranice pozemku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaní oznámili žalobkyni, že jejich pozemek není veřejná cesta. Vyzvali proto žalobkyni, aby od [datum] přes pozemek žalovaných nejezdily její návštěvy, jinak pozemek oplotí.

12. Z listiny označené jako výzva k povolení nezbytné cesty (předžalobní výzva) ze dne [datum], včetně podacího lístku, se podává, že žalobkyně dopisem zaslaným žalovaným dne [datum] vyzvala žalované k povolení nezbytné cesty k jejímu pozemku za náhradu, a to z důvodu, že jí v přístupu na její pozemek žalovaní opakovaně brání.

13. Z listiny označené jako čestné prohlášení ze dne [datum] se podává, že jej učinil [celé jméno svědka], jenž prohlásil, že žalovaní oplotili přístupovou cestu a [celé jméno svědka] se na pozemek žalobkyně dostal jen proto, že mu žalovaní odemkli bránu. Jeho prohlášení potvrdil i soused účastníků, [příjmení] [příjmení], což se podává z listiny označené jako čestné prohlášení ze dne [datum] učiněné [jméno] [příjmení].

14. Z e-mailové zprávy starosty [územní celek] [anonymizováno] ze dne [datum] se podává, že jiný přístup na pozemek žalobkyně z obecních cest není možný, protože pozemek parc. [číslo] je ve velmi prudkém svahu a obecní pozemek parc. [číslo] je rozsáhlou bažinatou oblastí.

15. Z listiny označené jako potvrzení vydané pro účely soudního řízení ze dne [datum] se podává, že [územní celek] žalobkyni nebrání a nebude bránit užívat její pozemek parc. [číslo] jakožto přístupovou cestu k pozemku žalobkyně a aktuálně bude zastupitelstvo obce projednávat uzavření návrhu smlouvy o užívání pozemku s žalobkyní.

16. Ze smlouvy o užívání pozemku ze dne [datum] soud zjistil, že ji podepsali na jedné straně [obec] a [jméno] [příjmení] a na druhé straně žalobkyně, přičemž manželé [příjmení] prohlásili, že poskytují žalobkyni právo užívat jejich pozemek parc. [číslo] to za účelem zajištění jejího přístupu obsahově odpovídajícího služebnosti stezky a cesty.

17. Z listiny označené jako popis zapracování GP [číslo] [rok] k.ú. [číslo] [obec] ze dne [datum] se podává, že geodet [celé jméno svědka] prohlásil, že cesta vymezená v jím vyhotoveném geometrickém plánu je totožná s cestou patrnou v terénu.

18. Z části znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo provedeno ocenění nemovitosti a pozemku [číslo], přičemž na fotografii připojené na znalecký posudek je patrná přístupová cesta. Z provedené listiny však soud nezjistil ničeho, z čehož by plynulo cokoliv o případném nepoctivém úmyslu žalobkyně.

19. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [anonymizováno] [země], s.p. a žalovanými soud zjistil, že jejím předmětem byl pozemek [číslo] a pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] s tím, že na prodávaných nemovitostech podle prodávajícího nevázly žádné povinnosti. Z provedené listiny však soud nezjistil ničeho, z čehož by plynulo cokoliv o případném nepoctivém úmyslu žalobkyně.

20. Svědkyně [celé jméno svědka] vypověděla, že v [obec] žila asi 21 let, zhruba do roku 1970, po smrti rodičů se nastěhovala zpátky. Pokud jde o spornou cestu, uvedla, že ta byla vždy volně průchozí až k potoku, byla tam odjakživa. Považovala ji za veřejnou cestu. Cesta vedla z obecní cesty přes pozemek manželů [příjmení], poté přes pozemek žalovaných a následně přes pozemek žalobkyně. Cesta byla široká dostatečně pro jedno auto, ostatně se tam i auty jezdilo. Nyní se mezi pozemky žalobkyně a žalovaných nachází vysoká betonová zeď a mezi pozemky [anonymizováno] a žalovaných branka. Žalobkyně v daném domě bydlí od smrti její (svědky) matky, tedy zhruba od roku 1978. Od té doby žalobkyně cestu užívala. Nyní se k domu žalobkyně dá dostat pouze po strmém travnatém svahu přes louku, je to nebezpečné.

21. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že je sousedkou účastníků. Co se cesty týče, jezdili tam nejdříve členové JZD a lesníci, cesta byla uježděná, později vyspravená betonem. V místě žije od roku 1952, a co si pamatuje, vždy tam cesta byla. Žalobkyně tam žije od doby, kdy se na místo přivdala, což bylo někdy v 60. nebo 70. letech. Žalobkyně tam normálně chodila, jezdilo se tam autem. Problémy začaly až zhruba před dvěma lety. Problémy s přístupem začali žalovaní dělat až po smrti syna žalobkyně. Sama teď za žalobkyní nechodí, nedostane se k ní, protože se k ní dá dojít jen přes prudkou travnatou stráň bez jakékoliv cesty. Přes pozemek svědkyně by cesta k žalobkyni vést nemohla, jsou tam ploty a prudký svah, který by žalobkyně nevylezla.

22. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že v [obec] žije od svých 4 let. Přístupová cesta k domu [anonymizováno] vedla odjakživa a byla přístupná, ať byl jejich sousedy kdokoliv. Žalobkyně cestu standardně užívala pěšky, její děti tam jezdily auty. Problémy s přístupem začali žalovaní dělat až po smrti syna žalobkyně. Žalobkyně teď nikam nechodí a má málo návštěv, protože je velmi obtížné se za ní dostat. Žalobkyně se k soudu dostala jen proto, že má vnuka, silného chlapa, který jí pomohl, sama by nebyla s to ten svah zdolat.

23. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že řešené místo zná asi 40 let. Příjezdová cesta tam existovala a existuje dodnes. Původně to byla polní cesta, poté se zpevnila betonovými pruhy. I po úpravách zůstala cesta v původních rozměrech a místech. Cesta vedla až ke garáži žalobkyně. Pokud dříve vedla dále, si nepamatuje, vybavuje si, že pozemek žalobkyně byl oplocen. Vybavuje si, že žalobkyně říkala žalovanému, že tam bydlí už přes 50 let a vždy se tam jezdilo, a žalovaný jí řekl, že tehdy to patřilo lesům, ale teď tam bydlí on. Žalobkyně cestu užívala minimálně 40 let, její manžel tam jezdil autem. Na pozemek žalobkyně se nyní nedá dojet, dá se tam dojít přes vysokou stráň.

24. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že za žalobkyní jezdila už asi od roku 1970 a k jejímu domu šlo vždy dojet. Byla to polní cesta, ale šlo to. Cesta byla snad pořád stejná, jen se upravil její povrch. [anonymizováno] tam bydleli zhruba od roku 1945 a žalobkyně od 60. či 70. let. Po celou tu dobu žalobkyně cestu užívala, chodila tam a jezdilo se tam. Problémy začali dělat žalovaní po smrti syna žalobkyně. Nyní se na pozemek žalobkyně nedá dojet autem, žalovaní tam postavili zeď. Pěšky se tam teoreticky dojít dá, ale svědkyně sama by tam nešla, je tam velká stráň. V zimě si to už vůbec neumí představit.

25. Svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že u nich rodina [příjmení] bydlela za okupace. Poté žili v domě, kde je odmalička navštěvoval, asi od roku 1956. Cesta k domu žalobkyně tam byla vždy, jezdili po ní až k jejímu domu. Cesta byla volná, průjezdná, měl za to, že se jedná o veřejnou cestu, užíval ji kdokoliv a kdykoliv. V terénu byla na první pohled patrná. Co se týče žalobkyně, ta tam bydlí řádově 40 let a po tu dobu cestu normálně užívala. Problémy s tím nikdy nebyly, až tak poslední rok. K žalobkyni se dá dojít i přes zahradu, ale dolů se dá leda„ skutálet“, není to tam příliš schůdné.

26. Znalec [celé jméno svědka] vypověděl, že při zpracování geometrického plánu [číslo] [rok] zaměřil osu přístupové cesty k pozemku žalobkyně tak, že odvodil šíři pro zajištění dostatečného přístupu. Zdůraznil, že přístupovou cestu zaměřoval tak, jak byla patrná v terénu. Cesta zaměřená v geometrickém plánu tedy přesně odpovídá cestě, která byla patrná v terénu. [Anonymizovaný odstavec.]

28. Důkazní návrhy žalovaných soupisem likvidační podstaty, spisovým přehledem a úkony dědiců ze spisu sp. zn. [spisová značka], nabývacími tituly pro [jméno] [příjmení] k pozemku parc. [číslo] úmrtním listem [jméno] [příjmení] a místním šetřením a důkazní návrhy žalobkyně dotazem na stavební úřad za účelem vyžádání stanoviska ohledně možnosti zřízení přístupu přes pozemky označené žalovanými, dotazem na katastrální úřad, svědeckými výslechy [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud pro nadbytečnost zamítl, neboť dané důkazní návrhy byly učiněny ještě k původnímu znění žaloby na zřízení nezbytné cesty, avšak po změně žaloby by skutečnosti zjištěné z těchto důkazních návrhů neměly pro rozhodnutí ve věci určení věcného břemena žádný význam, jelikož se z hlediska nového předmětu řízení nevztahovaly k žádné relevantní právně významné skutečnosti.

29. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav: [příjmení] [příjmení] žila v domě na pozemku [anonymizováno] od roku 1945. Již v tu dobu vedla přes pozemek žalovaných a pozemek žalobkyně polní cesta. Cesta byla volně přístupná a užívána jak pracovníky v zemědělství a lesnictví, tak obyvateli [územní celek]. Žalobkyně žila v domě na pozemku [anonymizováno] od sedmdesátých let, přičemž do té doby užívali přístupovou cestu rodiče jejího manžela, od té doby ona s manželem, a to jak pěšky, tak pro jízdu automobilem. Jednalo se o fakticky jedinou cestu na pozemek žalobkyně, který nemá přímý přístup na obecní komunikaci. Cesta vedoucí přes pozemek žalovaných byla vymezena v geometrickém plánu [číslo] [rok]. Pozemek parc. [číslo] je ve velmi prudkém svahu a obecní pozemek parc. [číslo] je rozsáhlou bažinatou oblastí. Na pozemek žalobkyně byl cestou přes pozemek žalovaných zajištěn nerušený přístup až do října 2019, kdy ji žalovaní vyzvali, aby k ní přestaly jezdit návštěvy, načež žalovaní přes příjezdovou cestu postavili nejprve bránu a následně na hranici pozemků žalobkyně a žalovaných vysokou betonovou zeď. Od té doby se na pozemek žalované nelze dostat motorovými vozidly a přístup je možný toliko po prudkém travnatém svahu, který žalobkyně zdolá pouze za pomoci třetí osoby.

30. Podle § 7 o.z. má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

31. Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

32. Podle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

33. Podle § 1095 o.z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

34. Podle § 1096 odst. 2 o.z. při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

35. Podle § 1258 o.z. služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší.

36. Podle § 1260 odst. 1 o.z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

37. Podle § 1274 odst. 1 o.z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.

38. Podle § 1276 odst. 1 o.z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

39. Podle § 1277 o.z. plocha pro výkon služebnosti stezky, cesty nebo průhonu musí být přiměřená potřebě a místu. Stanou-li se stezka, cesta nebo průhon působením náhody neschůdnými, lze se domáhat, aby byla vykázána náhradní plocha, než budou uvedeny v předešlý stav.

40. Podle § 3066 o.z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

41. Z provedeného dokazování, především ze svědeckých výpovědí, vyplynulo, že cesta vedoucí na pozemek žalobkyně přes pozemek žalovaných existovala nejméně od roku 1946 až do současnosti a byla rovněž bez jakýchkoliv překážek užívána, a to až do roku 2019, kdy žalovaní začali žalobkyni v užívání cesty bránit, což vyústilo v postavení nejprve plotu s brankou a posléze poměrně vysoké zdi, kterou žalovaní označují jako plný plot a která brání žalobkyni v užívání dané cesty. Žalobkyně, respektive její právní předchůdci, cestu přes pozemek žalovaných užívali jak pro chůzi, tak pro jízdu automobilem. Přestože všichni slyšení svědci byli navrženi žalobkyní a mají určitý vztah k žalobkyni, soud hodnotil jejich výpovědi jako věrohodné, když z výpovědí svědků, jakož i z jejich chování při jejich výslechu, nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo opaku. Ostatně ani žalovaní věrohodnost v řízení slyšených svědků nijak nezpochybňovali. Pokud někteří ze svědků uváděli, že mají zájem, aby řízení dopadlo ve prospěch žalobkyně, ve skutečnosti šlo o to, že chtěli, aby soud aproboval stav, který v daném místě dlouhodobě fungoval a který začali žalovaní narušovat.

42. Pro rozhodnutí soudu v projednávané věci byla podstatná změna žaloby, kterou žalobkyně učinila dne [datum] a kterou soud připustil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobkyně se tedy již nedomáhala zřízení nezbytné cesty ke svému pozemku, nýbrž určení, že ve prospěch jejího pozemku bylo vydrženo věcné břemeno odpovídající právu stezky a cesty přes pozemek žalovaných. Za dané situace tak bylo zcela irelevantní, zda cesta přes pozemek žalovaných je jedinou vhodnou cestou zajišťující přístup k pozemku žalobkyně, nebo zda lze přístup k pozemku žalobkyně zajistit i přes jiné pozemky, než právě přes pozemek žalovaných. Tyto skutečnosti by byly zásadní v řízení o zřízení nezbytné cesty, avšak v případě určení věcného břemena byly zcela nepodstatné. Totéž platí o skutečnosti, zda je na cestu přes pozemek žalovaných navázán přístup k veřejné komunikaci, či nikoliv. Uvedená skutečnost by byla zásadní v řízení o zřízení nezbytné cesty, kterou by nebylo lze zřídit přes pozemek žalovaných, aniž by bylo zajištěno spojení s veřejnou komunikací, avšak v řízení o určení existence věcného břemena uvedená skutečnost nehraje roli. Navíc soud konstatuje, že žalobkyně v řízení předložila listiny prokazující zajištění navazujícího spojení s veřejnou komunikací (smlouva o užívání pozemku ze dne [datum] uzavřená s manželi [příjmení] a potvrzení [územní celek]).

43. Žalovaní poukazovali na skutečnost, že žalobkyně ani netvrdí, natož pak prokazuje, právní titul, s nímž by vznik služebnosti stesky a cesty spojovala, pročež již z tohoto důvodu nemohlo dojít k vydržení tohoto věcného břemena. Soud konstatuje, že daná námitka by byla relevantní vzhledem k právní úpravě platné do [datum], podle níž aby byl držitel oprávněným držitelem, musel být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu právo patří. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že„ dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.“ Tyto závěry pak lze plně vztáhnout i na vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni.

44. Právě s ohledem na tuto skutečnost žalobkyně ani netvrdila, že došlo k vydržení věcného břemena ještě za účinnosti právní úpravy platné do [datum], nýbrž se žalobkyně domáhala vydržení věcného břemena stezky a cesty přes pozemek žalovaných v souladu s § 1095 o.z., a tedy tzv. mimořádného vydržení. Pro mimořádné vydržení se pak vyžaduje toliko držba poctivá, držba řádná se nevyžaduje a u držby pravé panují v akademické sféře pochybnosti (viz např. [příjmení], [anonymizováno] § [číslo] ([anonymizována dvě slova]). In: [příjmení], [jméno], [anonymizováno], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo]). V projednávané věci však není pochyb o tom, že držba žalobkyně byla pravá ve smyslu § 993 o.z., jelikož se do ni nevetřela svémocně, nevloudila se do ní potajmu nebo lstí ani neusilovala učinit z výprosy trvalý stav. Naopak, do držby se dostala na základě toho, že zdědila pozemek 218 a stala se jeho vlastníkem, s čímž spojovala existenci a držbu služebnosti stezky a cesty (resp. práva vlastníka pozemku s pozemkem spojená, které takto vnímala). Pokud jde o absenci právního důvodu vzniku dané služebnosti, soud zdůrazňuje, že v případě mimořádného vydržení zákon nevyžaduje ani tvrzení o existenci právního důvodu, ani jeho prokázání. Je tomu tak právě s ohledem na značnou délku mimořádné vydržecí doby.

45. V případě mimořádného vydržení tedy zákon v zásadě vyžaduje splnění toliko jediné podmínky, a to uplynutí dostatečně dlouhé doby poctivého výkonu určitého práva. Zákon totiž vychází z toho, že pokud určitý stav dlouhodobě pokojně existuje, poskytuje mu právní ochranu. Oproti běžnému„ řádnému“ vydržení tak zákon nevyžaduje, aby držitel prokázal právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. Uvedená skutečnost je kompenzována tím, že je vyžadována dvojnásobná délka trvání držby, než je tomu v případě„ řádného“ vydržení. Skutečnost, že není po držiteli vyžadováno, aby prokazoval právní důvod své držby, je vyvažována tím, že držitel své právo nevydrží ani přes to, že uplynula dvojnásobně dlouhá doba, než jaké by bylo jinak zapotřebí, pokud je mu prokázán nepoctivý úmysl. Poctivost svého úmyslu však nemusí prokazovat sám držitel, neboť poctivost jeho úmyslu je presumována, avšak osoby, vůči nimž držba směřuje, musí v případě, že se chtějí vydržení ubránit, nepoctivost úmyslu držitele prokazovat. Soud proto žalované v souladu s § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzval, aby uvedli skutečnosti nasvědčující nepoctivému úmyslu žalobkyně a aby označili důkazy k jejich prokázání. Žalovaní ani přes poučení soudu ohledně případné nepoctivosti úmyslu žalobkyně ničeho neuvedli. Žalovaní totiž všechny své argumenty zaměřovali k tomu, že žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje právní důvod užívání cesty na jejich pozemku. Avšak jak plyne z ustanovení § 1095 o.z., není v případě mimořádného vydržení nutné prokazovat právní důvod držby. Judikatura na níž žalovaní v průběhu řízení odkazovali a podle níž musí držitel prokazovat právní důvod své držby, se v projednávané věci neuplatní, neboť šlo o judikaturu vztahující se k zákonu č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), který institut mimořádného vydržení neznal a nijak neupravoval, resp. uvedená skutečnost má za následek, že případně nedošlo k vydržení služebnosti stezky a cesty mnohem dříve. K vydržení věcného břemena stezky a cesty však došlo na základě institutu mimořádného vydržení, jenž byl do českého právního řádu zakotven až od [datum] s účinností o.z., který výslovně upravuje, že právní důvod držby nemusí držitel v případě mimořádného vydržení prokazovat.

46. Aby tedy žalovaní mohli vydržení služebnosti zabránit, museli tvrdit a prokazovat nepoctivý úmysl žalobkyně. Žalovaní však poctivost držby žalobkyně nijak nezpochybnili, přičemž pokud jde o poctivost držby, ta se na základě § 7 a § 1095 o.z. u žalobkyně presumuje. Žalovaní přitom neprezentovali ani jedno relevantní tvrzení, které by byť jen naznačovalo nepoctivost držby žalobkyně. Jak ostatně uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]„ dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže o.z. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095)“. Oproti dříve platné právní úpravě tak není třeba posuzovat, zda byla žalobkyně v kvalifikované dobré víře, tedy v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem případu, včetně existence nabývacího titulu; proto ostatně zákonodárce zakotvil v občanském zákoníku institut mimořádného vydržení. Nejen dlouhodobá držba, ale i ostatní okolnosti případu nasvědčují, že žalobkyně byla po celých 40 let v dobré víře, že vykonává své právo, a žalovaní neprokázali, že by v jejím případě šlo o držbu nepoctivou. Co se týče aplikace výše uvedeného na období před [datum], panuje shoda na tom, že„ z hlediska § 1095 o.z. a tam stanovených předpokladů se posoudí celá doba držby, včetně její části před [datum]. Proto i pro část vydržecí doby, která uplynula před tímto datem, postačí absence držitelova nepoctivého úmyslu ve smyslu § [číslo]“ (viz. [příjmení], Jan. § [číslo] ([anonymizována dvě slova]). In: [příjmení], [jméno], [anonymizováno], [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. [číslo]).

47. V řízení tedy bylo prokázáno, že právo cesty a stezky přes pozemek žalovaných ve prospěch pozemku žalobkyně bylo pokojně užíváno nejméně od roku 1946 právními předchůdci žalobkyně, samotnou žalobkyní pak v letech 1966 až 1970 a poté od roku 1979, a to až do října 2019. Pro řádné vydržení práva k nemovitostem je vyžadována vydržecí doba v délce deseti let, v případě mimořádného vydržení je tedy vyžadována dvacetiletá vydržecí doba. O.z. pak stanoví, že doba, po kterou držitel nepřetržitě vykonával své právo před účinností o.z., a tedy do [datum], se do vydržecí doby mimořádného vydržení započte, neskončí však dříve než uplynutím pěti let od účinnosti o.z., jde-li o nemovitost. Aby tedy žalobkyně mohla započíst pro účely mimořádného vydržení dobu nepřetržitého výkonu práva stezky a cesty před [datum], musela nerušeně vykonávat své právo do [datum]. V projednávané věci z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaní začali ve výkonu práva stezky a cesty žalobkyni bránit až v říjnu 2019, tedy do [datum] žalobkyně právo stezky a cesty přes pozemek žalovaných vykonávala nerušeně, pročež se pro účely mimořádného vydržení započte ve prospěch žalobkyně rovněž doba, po kterou žalobkyně právo stezky a cesty přes pozemek žalovaných vykonávala i před [datum]. V této době pak jak právní předchůdci žalobkyně, tak sama žalobkyně vykonávali nerušeně právo stezky a cesty přes pozemek žalovaných přibližně 67 let, z toho sama žalobkyně 38 let. Když k této době připočteme rovněž 5 let po účinnosti o.z., je nepochybné, že právo stezky a cesty přes pozemek žalovaných bylo ve prospěch pozemku žalobkyně nerušeně vykonáváno po dostatečně dlouhou dobu, a to dokonce dvoj až trojnásobně déle, než je vyžadováno pro samotné mimořádné vydržení. Na základě shora uvedeného tedy nezbývá než dospět k závěru, že ve prospěch pozemku žalobkyně došlo k vydržení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky (§ 1274 o.z.) a cesty (§ 1276 o.z.) přes pozemek žalovaných, když obě tyto služebnosti byly vydrženy ke dni [datum].

48. Soud tedy shrnuje, že právo stezky a cesty přes pozemek žalovaných bylo ve prospěch pozemku žalobkyně nerušeně vykonáváno po dostatečně dlouhou dobu, přičemž žalovaní neprokázali nepoctivost žalobkyně, když v otázce poctivosti úmyslu žalobkyně ani netvrdili, natož pak prokazovali, ničeho. Nezbývá tedy než uzavřít, že právo stezky a cesty přes pozemek žalovaných ve prospěch pozemku žalobkyně bylo mimořádně vydrženo. Soud v této souvislosti poznamenává, že ze všech podání i vyjádření žalobkyně nebylo pochyb o tom, že se žalobkyně domáhala určení věcného břemena nikoliv toliko ve prospěch své osoby, nýbrž právě ve prospěch pozemku, který je v jejím vlastnictví. Jelikož se tedy žalobkyně nedomáhala určení osobní služebnosti, ale služebnosti pozemkové, soud formuloval výrok rozsudku tak, že určil, že služebný pozemek [číslo] je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku 218.

49. Jak bylo uvedeno shora, v řízení bylo prokázáno, že došlo k vydržení věcného břemena stezky a cesty přes pozemek žalovaných. Žalobkyně se však domáhala určení věcného břemena stezky a cesty, jak byla vymezena v geometrickém plánu [číslo] [rok]. Pro konečné rozhodnutí soudu tedy bylo nutné zjistit vztah cesty, která je v terénu patrná, a cesty, která byla geodetem vymezena v geometrickém plánu [číslo] [rok]. Žalobkyně soudu předložila potvrzení geodeta [celé jméno svědka] ze dne [datum], v němž geodet prohlásil, že cesta vymezená v geometrickém plánu [číslo] [rok] je totožná s cestou patrnou v terénu. Soud geodeta [celé jméno svědka] rovněž vyslechl, a to jako ad hoc znalce. Tento postup soud zvolil z hlediska hospodárnosti, když okruh znalců s daným oprávněním v oboru zeměměřictví je v ústeckém kraji omezený a ustanovení znalce ze seznamu znalců by vedlo toliko k prodloužení trvání řízení. Geodet [celé jméno svědka] pak má pro podání znaleckého posudku dostatečné odborné znalosti, byl na místě samém přítomen a zpracovával geometrický plán. Ustanovení geodeta [celé jméno svědka] ad hod znalcem tedy bylo pro danou věc účelné a hospodárné. Geodet [celé jméno svědka] po složení znaleckého slibu a po poučení soudem o následcích podání nepravdivého znaleckého posudku jednoznačně uvedl, že cesta, kterou vyměřil v geometrickém plánu [číslo] [rok], je zcela totožná s cestou, která byla v terénu patrná. Z uvedeného podle soudu není pochyb o tom, že cesta vymezená v geometrickém plánu [číslo] [rok] se zcela shoduje s cestou patrnou v terénu, která po dobu užívání žalobkyní, resp. jejími právními předchůdci nedoznala s výjimkou změny povrchu žádných úprav, a tedy že plně odpovídá cestě, na níž bylo ve prospěch pozemku žalobkyně vykonáváno právo stezky a cesty.

50. Na základě shora uvedeného proto soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl, když určil, že služebný pozemek [číslo] je zatížen věcným břemenem odpovídajícím služebnosti stezky a cesty ve prospěch pozemku [anonymizováno], a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu [číslo] [rok] s tím, že toliko opravil písařskou chybu, když v označení geometrického plánu uvedl, že byl schválen [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] v [obec] dne [datum], nikoliv dne [datum], jak uváděla žalobkyně, když dne [datum] byl geometrický plán ověřen oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení].

51. Závěrem soud uvádí, že dle § 7 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen„ Katastrální zákon“), týká-li se právo, které má být na základě listiny zapsáno do katastru, jen části pozemku evidovaného v katastru, musí být s listinou spojen geometrický plán, který část pozemku vymezuje. Geometrický plán se považuje za součást listiny. K tomu také viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Proto je nedílnou součástí tohoto rozsudku geometrický plán [číslo] [rok].

52. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení zcela úspěšné žalobkyni proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 37 350 Kč pak sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 28 750 Kč za jedenáct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne [datum] v rozsahu nad 2 hodiny, doplnění tvrzení ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] v rozsahu nad 2 hodiny, změna žaloby ze dne [datum], doplnění tvrzení ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb dále jen„ advokátní tarif“)) při sazbě jednoho úkonu ve výši 2 500 Kč z tarifní hodnoty 35 000 Kč (§ 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a/ a § 7 bod 5. advokátního tarifu) a za jeden úkon právní služby (účast na jednání dne [datum], při němž došlo toliko k vyhlášení rozsudku podle § 11 odst. 2 písm. f/ advokátního tarifu) při sazbě jednoho úkonu ve výši 1 250 Kč (§ 11 odst. 2, § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a/ a § 7 bod 5. advokátního tarifu) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 3 600 Kč (12 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

53. Konečně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení ve vztahu vedlejší účastnice na straně žalobkyně a žalovaných podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšná vedlejší účastnice náhradu nákladů řízení nepožadovala.

Poučení