33 C 30/2014-679

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Kupkou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovité věci takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Chabařovice, obci [obec], jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa].

II. Žalobkyni se vůči žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou (původně vzájemným návrhem ve věci vedené pod sp.zn. 33 C 96/2013, který byl vyloučen k samostatnému řízení) doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] tohoto pozemku (při zohlednění aktuální právní úpravy se jedná o zmíněný pozemek, jehož součástí je stavba zmíněné budovy - dále též“ předmětná nemovitost”), jež se nachází v katastrálním území Chabařovice, a to vůči žalovanému, jenž je od [datum] zapsán v katastru jako vlastník předmětné nemovitosti na listu vlastnictví [číslo] neboť měl vlastnické právo k předmětné nemovitosti nabýt darováním od svého otce, který měl k předmětné nemovitosti restituční právo. Žalobkyně zdůraznila, že předmětnou nemovitost nabyla (spolu s manželem, který ovšem před zahájením tohoto řízení zemřel) na základě kupní smlouvy v dobré víře v ujištění prodávajícího a ve stav státem vedených zápisů v katastru nemovitostí a že takto nabytého vlastnického práva nemůže být zbavena. Přitom odkázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu, která se dotýká principů ochrany dobré víry a ochrany nabytých práv, a podle které v materiálním právním státě musí být poskytována ochrana osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji z veřejné, státem vedené evidence. Žalobkyně dále uvedla, že předmětnou nemovitost se svou rodinnou zvelebila, rozšířila a zrekonstruovala, a to především do prvních let tohoto tisíciletí, předmětnou nemovitost nadále užívá ona i její širší rodina, její manžel a její švagrová dříve v předmětné nemovitosti provozovali své podnikání; další investice a dispozice s předmětnou nemovitostí jsou pro ni s ohledem na zápis vlastnického práva žalovaného v katastru nemovitostí v současnosti nemožné; je ve starobním důchodu, jiné nemovité věci nevlastní, odnětím vlastnického práva by žalobkyně ztratila dlouhodobě budované obydlí a zdroj obživy své i své rodiny.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť je přesvědčen, že právě jemu svědčí vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Uvedl, že jeho otec [celé jméno žalovaného] (který v řízení původně vystupoval na jeho místě) jako restituent dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v roce 1992 uplatnil nárok na vydání předmětné nemovitosti vůči statutárnímu městu [obec] (léípe řečeno jeho právnímu předchůdci) a dalším osobám, na něž byla předmětná nemovitost postupně převedena, tj. i vůči žalobkyni, která (jako poslední v řadě těchto osob) byla v katastru nemovitostí zapsána jako její vlastník. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s (doplňujícím) rozsudkem téhož soudu z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla statutárnímu městu [obec] uložena povinnost vydat otci žalovaného předmětnou nemovitost a vůči ostatním osobám (tj. i vůči žalobkyni) byla žaloba zamítnuta, neboť neměly postavení povinné osoby. Dále žalovaný podrobně popsal, že (a jak) se jeho otec domáhal, aby katastrální úřad zapsal jeho vlastnické právo k nemovitosti v souladu s rozhodnutím soudů v restituční věci, a to nejprve ve vkladovém řízení. Katastrální úřad však návrh na vklad zamítl s odůvodněním, že jej není možné provést, jelikož v katastru nemovitostí není jako vlastník předmětné nemovitosti zapsána povinná osoba, nýbrž žalobkyně, na niž rozsudky nedopadají, resp. vůči které soud žalobu zamítl. Otec žalovaného tento svůj názor posléze neprosadil ani v dalším řízení před soudy. S přihlédnutím k závěrům Vrchního soudu v Praze, formulovaným v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým rozhodl o jeho odvolání proti (zamítavému) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci zápisu jeho vlastnického práva k nemovitosti do katastru nemovitostí, se otec žalovaného ještě pokusil docílit změny zápisu záznamem (neúspěšně) a nakonec podal žalobu o určení vlastnického práva, s tím, že rozsudek bude sloužit jako podklad zápisu, když jinak změnu zajistit nelze; řízení zdejší soud vedl pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu takto zahájeného soudního řízení však Katastrální úřad svůj (původně odmítavý) postoj přehodnotil a do katastru nemovitostí nakonec zapsal vlastnické právo k nemovitosti ve prospěch otce žalovaného, který proto vzal svou žalobu o určení vlastnického právu zpět a řízení sp. zn. [spisová značka] bylo zastaveno. Otec žalovaného v průběhu zdejšího řízení převedl vlastnické právo k předmětné nemovitosti darovací smlouvou na žalovaného. Žalovaný dále uvedl, že předmětnou nemovitost několikrát jako dítě navštívil, když sem jezdil o prázdninách za tetou svého otce, sám žije v pronajatém bytě v [obec], v jehož blízkosti vlastní několik nemovitostí bez vyšší hodnoty a rodinný dům, v němž provozuje své podnikání, dále je příjemce starobního důchodu.

3. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzen. K dovolání žalobkyně byly rozsudek zdejšího soudu, č. j. [číslo jednací] a rozsudek krajského soudu, č. j. [číslo jednací], rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeny a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Důvodem zrušení soudních rozhodnutí, byla okolnost, že soudy při posuzování otázky nabytí vlastnického práva žalobkyně od nevlastníka dostatečně důsledně nevycházely z ustálené judikatury Ústavního soudu, reprezentované především nálezem sp. zn. I. ÚS 2219/12, když nebyly důsledně zohledněny všechny právně významné okolnosti případu.

4. V následně změněném obsazení senátu zdejší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobě vyhověl. Krajský soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], posledně zmíněný rozsudek zdejšího soudu zrušil z důvodu, že odvoláním napadený rozsudek byl vydán soudkyní, u níž lze mít pochybnosti o nepodjatosti, a nařídil, aby byla věc přidělena soudci jinému.

5. Zdejší soud v poněkolikáté změněném obsazení senátu v souladu s § 119 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), sdělil obsah všech dosavadních přednesů účastníků a též obsah důkazů provedených soudem v řízení před vydáním v pořadí prvního rozsudku ze dne [datum]. Se skutkovými závěry, jež soud v přechozím řízení z takto provedených důkazů učinil, se soud v současném obsazení ztotožnil, a proto je nebylo zapotřebí opakovat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř. však nedopadá na případ, kdy ke změně obsazení senátu došlo z důvodu, že ve věci rozhodoval soudce vyloučený podle § 14 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K důkazům provedeným soudkyní v době od rozhodnutí Nejvyššího soudu do vydání v pořadí druhého rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum] proto soud přihlížet nemohl a proto ty z nich, jež považoval za potřebné ke zjištění skutkového stavu za účelem rozhodnutí věci, provedl, a provedl též důkazy další.

6. Na základě provedeného dokazování soud pak dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

7. Z výpisu katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že k tomuto dni byli v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku parc. [číslo] budovy [adresa] na pozemku [číslo] manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že nemovitosti patří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Jako nabývací titul je uvedena kupní smlouva ze dne [datum], podle které bylo vlastnické právo ve prospěch manželů [příjmení] do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Z výpisu se dále podává zapsané zástavní právo ve prospěch [právnická osoba] ve výši 1 321 000 Kč, které bylo do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Shodně zapsaný právní stav vyplývá i z výpisu téhož listu vlastnictví ze dne [datum] a ze dne [datum].

8. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [celé jméno svědka] jako prodávajícím a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] (žalobkyní). Touto smlouvou se prodávající závazal převést do bezpodílového spoluvlastnictví kupujících manželů pozemek parc. [číslo] dům [adresa] v k. ú. [obec], jež jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] o nichž prodávající prohlásil, že je jejich výlučným vlastníkem na základě kupní smlouvy ze dne [datum], čj. V11 [číslo], a dále prohlásil, že na převáděných nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch [právnická osoba] ve výši 1 321 000 Kč, a že na nich neváznou jiné dluhy, závazky, zástavní práva věcná práva ani právní povinnosti a že mu nejsou známy žádné jiné okolnosti, které by bránily jeho oprávnění s nemovitostmi nakládat. Kupující se zavázali poukázat dohodnout kupní cenu 1 800 000 Kč prodávajícímu do 30 dnů prostřednictvím [právnická osoba] a prohlásili, že se se stavem převáděných nemovitostí seznámili. Kupní smlouvu sepsal advokát Mgr. [jméno] [příjmení], účastníci smlouvy tuto podepsali dne [datum] v jeho přítomnosti.

9. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], vyplývá, že [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel a dědičkou ideální poloviny stavby [adresa] na parcele [číslo] této parcely, zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], se stala na základě schválené dohody dědiců žalobkyně coby jeho manželka.

10. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], vyplývá, že katastrální úřad zamítl dne [datum] mu doručený návrh [celé jméno žalovaného], [datum narození] (dále též„ otec žalovaného“), aby byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti na základě dohody o vydání věci (předmětné nemovitosti) uzavřené s povinnou osobou (statutárním městem Ústí nad Labem) dne [datum]; zamítavé rozhodnutí katastrální úřad zdůvodnil tím, že v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitosti zapsána žalobkyně ([celé jméno žalobkyně]) a nikoliv statutární město Ústí nad Labem.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [obec] ke dni [datum] soud zjistil, že k tomuto dni byl zapsán jako výlučný vlastník pozemku p. [číslo] na ní stojící stavby rodinného domu [adresa] pan [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Jako nabývací titul je uveden rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o povinnosti vydat nemovitost.

12. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem spisové značky [spisová značka] soud zjistil, že žalobou doručenou nadepsanému soudu dne [datum] se otec žalovaného domáhal původně po Podniku bytového v [obec] a [celé jméno svědkyně] vydání předmětné nemovitosti (č. l. 1). Žaloba byla [celé jméno svědkyně] doručena až v září roku 1996 (č. l. 22). Podáním doručeným soudu dne [datum] otec žalovaného coby tamní žalobce navrhl vstup dalších žalovaných, mezi nimi [celé jméno svědka], který měl nemovitost koupit na základě kupní smlouvy ze dne [datum] (č. l. 9, 18). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupil [celé jméno svědka], jemuž toto usnesení bylo zároveň s žalobou doručeno dne [datum] (doručenka k č. l. 26). Podáním doručeným soudu dne [datum], které následně upravoval, otec žalovaného navrhl, aby do řízení na straně žalované přistoupily všechny osoby, které měly předmětné nemovitosti nabýt od povinné osoby, mimo jiné společnost [právnická osoba], a manželé [celé jméno žalobkyně] a ing. [jméno] [příjmení] (č. l. 76, 100, 103). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud připustil, aby do řízení na straně žalované tyto osoby přistoupily (ve spojení s č. l. 163). Toto usnesení (spolu s žalobou a dalšími podáními žalobce) bylo doručeno společnosti [právnická osoba] dne [datum], Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] a [celé jméno žalobkyně] dne [datum] (doručenky k č. l. 118). Manželé [příjmení] se k žalobě odmítavě vyjádřili podáním ze dne [datum]; argumentovali tím, že nemovitosti zakoupili v dobré víře od [celé jméno svědka], že nejsou osobou povinnou podle zákona o mimosoudních rehabilitacích a že na nemovitosti provedli rozsáhlé stavební úpravy a zvelebili ji, čímž výrazně změnili její charakter; navrhli proto, aby soud žalobu zamítl (č. l. 145). Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobu zamítl, a to s odůvodněním, že žalobce svůj restituční nárok neuplatnil proti skutečně povinné osobě. K odvolání žalobce však tento rozsudek v meritorní části zrušil a okresnímu soudu k dalšímu řízení vrátil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to z důvodu procesních vad.

13. Následně okresní soud znovu rozhodl rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který doplnil rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Nalézací soud ve věci otce žalovaného coby žalobce proti žalovaným 1. statutárnímu městu [obec], 2. [celé jméno svědkyně], 3. [celé jméno svědka], 4. JUDr. [jméno] [příjmení] (jako správci konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba]), 5. Ing. [jméno] [příjmení] a 6. [celé jméno žalobkyně], uložil statutárnímu městu [obec] povinnost vydat žalobci ([celé jméno žalovaného]) nemovitosti, a to„ dům [adresa] na Husově náměstí v [obec] se stavební parcelou [číslo] o výměře 1100 m2, v katastrálním území Chabařovice“. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce prokázal, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v tehdy platném a účinném znění, protože vlastníkem nemovitosti byla jeho teta [jméno] [příjmení], která (bezdětná) zemřela dne [datum], přičemž jediným jejím dědicem dle výsledků dědického řízení byl právě žalobce. Dne [datum] [jméno] [příjmení], ve svých 77 letech, nemovitost bezúplatně převedla na stát, a to v tísni. Od roku 1945 na ni (a jejího manžela) totiž vyvíjel nátlak jak přímo stát (národní výbor), tak nájemci bytů v domě, kteří si na ni na národní výbor chodili stěžovat. Národní výbor jí hrozil, že pokud pro nájemce nevybuduje koupelnu, vybuduje ji stát a náklady proti ní bude vymáhat. Nájemné od nájemců za tehdejší právní úpravy vybírat nemohla. V době, kdy ještě žil její manžel, společně nemovitost opravovali, po jeho smrti ale již sama nebyla schopna provoz domu zabezpečit. V domě navíc provozoval stát prodejnu potravin Pramen, nájemné však rovněž neplatil; nemovitost z tohoto důvodu ani nemohla prodat (k tomu by potřebovala souhlas státu). Takto se ocitla v bezvýchodné situaci a pod vlivem těchto okolností jí nezbylo než nemovitost darovat státu. Poté z domu, který užívala od roku 1933 do roku 1962, odešla do podnájmu. Soud tedy shledal, že při obvyklém běhu událostí by [jméno] [příjmení] svou nemovitost, pokud by se ji rozhodla zcizit, nedarovala státu, nýbrž by ji prodala a utržené prostředky použila pro svou další potřebu (a to zejména na zajištění dalšího bydlení). Žalobce [celé jméno žalovaného] dle soudu v řízení prokázal všechny zákonné podmínky pro úspěšné uplatnění restitučního nároku včetně jeho řádného uplatnění u povinné osoby před zahájením soudního řízení. Povinnou osobou (k vydání nemovitosti) podle § 4 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích bylo (v době rozhodnutí soudu) statutární město Ústí nad Labem. Dále soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že ostatní žalovaní (jako tzv. smluvníci) nemají postavení povinné osoby a právní úkony, jimiž měli předmětnou nemovitost nabýt, jsou ze zákona neplatné. Rozsudek ve výroku I., jímž soud statutárnímu městu [obec] uložil povinnost nemovitosti žalobci vydat, nabyl právní moci dne [datum]. Doplňujícím rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud předchozí rozsudek, č. j. [číslo jednací], doplnil o výrok, kterým žalobu zamítl vůči ostatním žalovaným (včetně [celé jméno žalobkyně] a Ing. [jméno] [příjmení]), neboť na ně nebylo možné hledět jako na povinné osoby; tento doplňující rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

14. Rozsudek č. j. [číslo jednací] ve znění doplňujícího rozsudku napadli odvoláním žalobce (v doplněné zamítavé části) a žalovaní statutární město Ústí nad Labem, [celé jméno svědka] a manželé [příjmení] (ve vyhovující části). Odvolací soud k odvolání rozhodl rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž napadený rozsudek ve vyhovujícím i zamítavém výroku ve věci samé potvrdil; odvolání žalovaných [celé jméno svědka] a [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (jež po smrti Ing. [jméno] [příjmení] vstoupila do řízení spolu s [celé jméno žalobkyně] jako jeho procesní nástupce) proti zamítavé části rozsudku odvolací soud odmítl jako podané osobami neoprávněnými (rozsudkem jim totiž nebyla způsobena žádná újma). Pokud jde o závěry okresního soudu stran povinnosti žalovaného statutárního města Ústí nad Labem vydat žalobci předmětné nemovitosti, s nimi se odvolací soud ztotožnil. Potvrdil výslovně, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 3 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, neboť jeho zemřelá matka byla sestrou osoby, jejíž věc přešla do vlastnictví státu způsobem uvedeným v § 6 tohoto zákona; povinnou osobou dle § 4 odst. 1 tohoto zákona přitom byl Podnik bytového hospodářství [obec], který nemovitost držel ke dni [datum], resp. jeho právní nástupce statutární město Ústí nad Labem Odvolací soud se plně ztotožnil i se závěrem, že ostatní žalovaní nebyli povinnými osobami, a poukázal na (absolutní) neplatnost právních jednání (úkonů), jimiž měli vlastnictví nemovitostí nabýt, když povinná osoba prodejem nemovitosti v rámci tzv. malé privatizace porušila ustanovení § 9 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Dále odvolací soud aproboval i závěr okresního soudu, že teta žalobce ([jméno] [anonymizováno]) darovala nemovitosti státu nedobrovolně, v tísni. Připomněl v té souvislosti i rozhodovací praxi Ústavní soudu v otázkách restitucí, resp. to, že pojem tísně je třeba vykládat v kontextu s politickým nátlakem spojeným s obdobím let nesvobody ([číslo] až 1989), kdy se jednalo o dlouhodobý proces, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba učinila právní úkon, který by jinak v demokratickém právním státě neučinila. Nad rámec odůvodnění rozsudku okresního soudu rovněž podotkl, že soukromé vlastnictví bylo v rozhodné době nežádoucí a nepožívalo dostatečné právní ochrany (a již tento fakt mohl navozovat stav tísně). Soukromý vlastník nemohl rozhodovat o otázkách nájmu, byl povinen nájemné odvádět na vázaný účet; byl vystaven stavu sociální nouze, neboť mu bylo fakticky znemožněno brát užitky z vlastního majetku a disponovat s ním. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne [datum].

15. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] podaly dovolání [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně]; jejich dovolání však Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s tím, že dovolání není přípustné, protože odvolací soud neřešil žádnou právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, ani právní otázku, která by byla rozhodována odlišně odvolacími soudy nebo soudem dovolacím.

16. Proti rozhodnutím Nejvyššího soudu, jakož i odvolacího soudu a okresního soudu, podala [celé jméno žalobkyně] ústavní stížnost, o které Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1663/12, a to tak, že ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod a jejich rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování a nevybočilo z mezí ústavnosti. Podotkl též, že v řízení o vydání nemovitosti dle zákona o mimosoudních rehabilitacích obecné soudy ani neměly prostor se zabývat otázkou dobré víry stěžovatelky v době, kdy nemovitosti kupovala (od [celé jméno svědka]), neboť pro ně byl rozhodující stav ke dni účinnosti restitučního zákona ([datum]). Rozhodnutím soudů vznikl stav, kdy jsou zde dva subjekty, kterým svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Které z těchto dvou vlastnických práv je silnější, bude teprve předmětem dalšího sporu, pokud jej některá ze stran vyvolá; teprve v tomto řízení bude prostor pro posouzení dobré víry stěžovatelky při jejich koupi.

17. Z výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] v k. ú. [obec] ke dni [datum] soud zjistil, že k tomuto dni byl zapsán jako výlučný vlastník pozemku p. [číslo] na ní stojící stavby rodinného domu [adresa] žalovaný. Jako nabývací titul je uvedena darovací smlouva ze dne [datum], podle které bylo vlastnické právo ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Z tohoto výpisu dále vyplývá, že dne [datum] bylo podáno oznámení o podání žaloby na určení vlastnického práva, jež byla vedená Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka], zápis sp. zn. Z [číslo] byl učiněn [datum] s právními účinky ke dni [datum]. Shodná zjištění, ke dni [datum], vyplývá z výpisu téhož listu vlastnictví ke dni [datum].

18. Z darovací smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi [celé jméno žalovaného], [datum narození], jako dárcem a jeho synem (žalovaným) jako obdarovaným. Touto smlouvou převedl dárce bezúplatně na obdarovaného do jeho výlučného vlastnictví nemovitosti - pozemek p. [číslo] budovu [adresa] na pozemku p. [číslo] v katastrálním území Chabařovice, obdarovaný nemovitosti přijal a prohlásil, že si je vědom probíhajícího, dosud neukončeného řízení č. Z [číslo] 2013 [číslo].

19. Z informace o řízení č. Z [číslo] 2013 katastrálního úřadu pro Ústecký kraj vyplývá, že účastníky řízení založeného dne [datum] byli jako povinný [celé jméno žalovaného] jako oprávněná [celé jméno žalobkyně]. Předmětem řízení byla poznámka a záznam se stal bezpředmětným dne [datum], tedy dne, kdy nastaly právní účinky zápisu oznámení o žalobkyní podaném návrhu na určení vlastnického práva.

20. Z dopisu manželky žalovaného ([jméno] Kelblové) z [datum], adresovaného žalobkyni, vyplývá, že [jméno] [příjmení] žalobkyni popsala postup otce žalovaného při uplatňování jeho restitučního nároku a poukázala na protiprávní jednání PBH, který krátce poté, co byl restituční nárok uplatněn, nemovitost prodal v rámci tzv. malé privatizace, a následně došlo k několika –„ zjevně spekulativním“ – převodům, na jejichž konci stojí právě žalobkyně. Vyjádřila pochopení nad tím, že žalobkyně tuto situaci vnímá jako křivdu, nicméně současně poukázala na odpovědnost na straně PBH a privatizační komise (státu) a odmítla odpovědnost žalovaného, resp. jeho otce. Požádala také o umožnění prohlídky nemovitosti a osobní setkání za účelem pokusu o uzavření oboustranně přijatelné dohody. Z podacího lístku vyplývá, že tento dopis žalobkyni odeslala doporučenou poštovní zásilkou dne [datum].

21. Z (listinné i elektronické) korespondence mezi žalobkyní a žalovaným (jeho otcem), resp. jejich zástupci vyplývá, že se účastníci v minulosti pokusili dohodnout na řešení nastalé situace, avšak neúspěšně. Dopisem ze dne [datum] otec žalovaného vyzval žalobkyni, aby předmětnou nemovitost do jednoho měsíce vyklidila. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, dopisem ze dne [datum], v němž trvala na tom, že nemovitost se svým manželem v dobré víře platně nabyla a užívá ji z tudíž z titulu svého vlastnictví. Zmínila také, že je i vinou otce žalovaného, že v katastru nemovitostí v době přibližně pěti let od zahájení soudního řízení o vydání nemovitosti (sp. zn. [spisová značka]) ještě nebyla zapsána tomu odpovídající poznámka. Poukazovala i na rozsáhlé zhodnocení nemovitosti, které s manželem realizovali, a v té souvislosti vyzvala otce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 200 000 Kč. Na toto sdělení otec žalovaného již reagoval prostřednictvím svého zástupce, a to elektronickým (e-mailovým) sdělením z [datum]. Uvedl, že není jeho vinou, že žalobkyně (a její manžel) koupila nemovitost od osoby, jíž nesvědčilo vlastnické právo, a že situace, v níž se žalobkyně ocitla, je přičitatelná povinné osobě (statutárnímu městu [obec], resp. jeho předchůdci), nikoliv jemu. Právě povinná osoba měla ve chvíli, kdy jí byla doručena výzva k vydání nemovitosti, nechat v katastru nemovitostí vyznačit poznámku (o spornosti vlastnictví). Žalobkyně proto měla své nároky (na náhradu újmy) uplatnit vůči statutárnímu městu [obec] či státu (neboť nástupcem privatizační komise je Ministerstvo financí). Zároveň požádal o osobní jednání za účasti účastníků a jejich zástupců a také o umožnění vstupu do nemovitosti. Tuto právní argumentaci žalobkyně (svým zástupcem) odmítla e-mailovým sdělením ze dne [datum]; rovněž ona zároveň navrhla, aby proběhla osobní schůzka za účelem projednání celé věci. Dopisem z [datum] se žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, obrátila přímo na žalovaného, v jehož prospěch mezitím bylo zahájeno vkladové řízení (na základě darovací smlouvy uzavřené mezi ním a jeho otcem). Argumentovala vůči němu prakticky shodně jako v dopise ze dne [datum] a závěrem jej vyzvala k jednání o rozumném řešení nastalé situace. Tento dopis, jak plyne z dodejky, byl žalovanému doručen dne [datum]. Dopisem z [datum] zástupce žalobkyně žalovaného znovu vyzval k jednání (když na dopis z [datum] žalovaný nereagoval); tento dopis byl žalovanému doručen dne [datum]. Žalovaný na něj reagoval e-mailovým sdělením ze dne [datum], kdy uvedl, že pro jeho rodinu byla situace rovněž neúnosná, a to po dobu dvaceti let soudního sporu, kdy se domáhali vydání majetku neprávem jim odepřeného. Zdůraznil, že situaci, v níž se žalobkyně ocitla, nijak nezavinili, a poukázal na dopis ze srpna roku 2013, který zaslala jeho manželka žalobkyni. Zároveň požádal o návrh žalobkyně na řešení nastalé situace. E-mailovým sdělením z [datum] zástupce žalobkyně, jejím jménem, žalovanému navrhl, že v případě uvedení zápisu v katastru nemovitostí do stavu před [datum], kdy byla jako vlastník nemovitostí zapsána žalobkyně, by se mu žalobkyně zavázala vyplatit částku 625 000 Kč, kterou by následně uplatnila vůči odpovědné osobě (statutárnímu městu [obec]) z titulu práva na náhradu škody.

22. Z žaloby na vyklizení bytu (dle podacího razítka) doručené Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne [datum], soud zjistil, že otec žalovaného proti žalobkyni zahájil řízení, v němž se z titulu svého vlastnictví domáhá jejího vyklizení z předmětné nemovitosti s odůvodněním, že ji užívá bez právního důvodu.

23. Ve spise Okresního soudu v Ústí nad Labem spisové značky [spisová značka] se nacházejí i listiny, na jejichž základě měly nabýt vlastnictví předmětných nemovitostí další osoby, v pořadí konče manžely [příjmení]. Z potvrzení Okresní komise pro privatizaci v [obec] z [datum] (č. l. 46) a protokolu o průběhu veřejné dražby [číslo] ze dne [datum] (č. l. 47) vyplývá, že [celé jméno svědkyně] dne [datum] vydražila ve veřejné dražbě provozní jednotku označenou„ Potraviny s obsluhou“ [ulice] náměstí [adresa], [obec], poz. č. kat. [číslo], k.ú. [obec], obec Chabařovice, výměra 1 100 m2 za částku 625 000 Kč Kupní smlouvou ze dne [datum] (č. l. 49) [celé jméno svědkyně] (jako prodávající) převedla vlastnictví k nemovitostem domu [adresa] a pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [obec] včetně stavby hlavní i vedlejší, součástí a příslušenství, na kupující společnost [právnická osoba], za kupní cenu ve výši 680 000 Kč, která měla být uhrazena ve dvou splátkách; prodávající společnost informovala, že na nemovitosti vázne zástavní právo ve prospěch Komerční banky a zavazuje se zbývající dluh umořit bez odkladu po obdržení první splátky kupní ceny; smluvní strany se současně dohodly, že společnost odkoupí od prodávající zásoby a zařízení nemovitosti v celkové ceně 77 495 Kč splatné do 30 dnů od vkladu smlouvy do katastru; vlastnické právo ve prospěch společnosti bylo do katastru nemovitostí vloženo s právními účinky vkladu ke dni [datum] Kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou ve formě notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], pod NZ [číslo], N 18/95 (č. l. 52), společnost [právnická osoba], jako prodávající, nemovitosti převedla na kupujícího [celé jméno svědka], a to za kupní cenu ve výši 1 775 196 Kč; vklad vlastnického právo ve prospěch [celé jméno svědka] byl do katastru nemovitostí zapsán s právními účinky ke dni [datum].

24. Z listin zaslaných ministerstvem financí týkajících se tzv. malé privatizace soud zjistil, že Okresní komise pro privatizaci v [obec] vyhotovila dne [datum] pro Ministerstvo pro správu národního majetku (dále jen„ Ministerstvo“) k odsouhlasení seznam provozních jednotek zařazených do dražby. Jednou ze zařazených provozních jednotek do tohoto seznamu byla i provozní jednotka„ Potraviny s obsluhou“ na adrese [adresa svědka] provozní kartě. Na této provozní kartě je uvedena provozní jednotka s identifikačním [číslo] označená jako„ Potraviny s obsluhou“, na adrese [adresa svědka], s deklarovanými zásobami ke dni vyvěšení seznamu ve výši 196 000 Kčs a tržbami 1 250 000 Kčs a dále v kolonce„ údaje o majetku, který bude vydražen“ je označena stavba a pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [obec], výměra 1 100 m2, zast.plocha, ve vlastnictví státu. Na kartě provozní jednotky je dále uvedeno, že organizací, která má právo hospodaření s příslušnou provozní jednotkou jsou Potraviny [obec], a že dražba této provozní jednotky byla projednána dne [datum]. Výše dražební jistoty je stanovena částkou 27 000 Kčs. Ministerstvo tento seznam provozních jednotek určených k dražbě potvrdilo dopisem ze dne [datum]. Na žádost Ministerstva zaslala Okresní komise pro privatizaci přehled všech zapsaných provozních jednotek v malé privatizaci v ústeckém okrese. Ministerstvu byl tento přehled doručen dne [datum]. Všech 568 zapsaných provozních jednotek bylo rozděleno do deseti kategorií a označeny kódem od jedné do deseti. Jednalo se provozní jednotky 1) vydražené, 2) v budoucnu vydražené, 3) podléhající restituci, 4) jednotky vydražené a pak vyřazené, 5) neschválené pro vydražení, 6) podléhající velké privatizaci, 7) v majetku obce, 8) sloučené, 9) vydražené omylem, 10) vyřazené. Provozní jednotka„ Potraviny s obsluhou, [adresa svědka]“ je v tomto přehledu vedená jako provozní jednotka vydražená se zaplacenou vydraženou cenou (přehled placení vydražených provozních jednotek ke dni [datum]).

25. Ze spisu privatizační komise archivu [obec], obsahující mj. doklady kartu provozní jednotky, protokol o průběhu veřejné dražby [číslo] potvrzení okresní privatizační komise ze dne [datum], soud zjistil, že součástí spisu byl karta provozní jednotky vedená pod kódem [číslo]. Nad rámec výše uvedeného se z karty podává, že dražba této provozní jednotky byla projednána dne [datum] a nařízena na den [datum], přičemž k jejímu fyzickému předání došlo dne [datum] a potvrzení o prodeji provozní jednotky bylo vydáno dne [datum] O průběhu dražby byl sepsán Protokol o průběhu veřejné dražby [číslo] ze dne [datum], ve kterém je uvedena provozovna určena k vydražení„ Potraviny s obsluhou, [ulice] náměstí [adresa], [obec], poz.č.kat. [číslo] k.ú. [obec], obec Chabařovice, výměra 1 100 m2“. Prodej provozní jednotky ve veřejné dražbě prováděly Potraviny [obec], jejichž zástupce [jméno] [příjmení] je na protokolu podepsán. Veřejné dražby byl účasten i zástupce okresní privatizační komise JUDr. [jméno] [příjmení]. Provozní jednotka byla dne [datum] ve veřejné dražbě vydražena [celé jméno svědkyně] za částku 625 000 Kč. Dražby se účastnili celkem tři zájemci, kteří dne [datum] složili dražební jistotu, o čemž bylo vydáno členem Okresní komise pro privatizaci potvrzení. [příjmení] [jméno] složila dražební jistotu ve výši 30 000 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 27 500 Kč a [celé jméno svědkyně] ve výši 59 000 Kč. Dne [datum] Okresní komise pro privatizaci vydala po zaplacení vydražené ceny 625 000 Kč potvrzení, které sloužilo jako podklad pro zápis vlastnického práva [celé jméno svědkyně] na středisku Geodézie a ve kterém je i uvedeno, že s provozní jednotkou vydražila mimo jiné stroje a zařízení a dále nemovitost dům [adresa] se stp. p. [číslo] v k.ú. [obec]. K fyzickému předání vydražené nemovitosti došlo dne [datum]. Vydražitelka byla dopisem ze dne [datum] vyzvána k doplacení ceny ve lhůtě 30 dnů.

26. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem spisové značky [spisová značka] soud dále zjistil, že dopisem ze dne [datum] (č. l. 115) otec žalovaného uplatnil u PBH nárok na majetek po zemřelé [jméno] [příjmení]; v žádosti uvedl, že zemřelá byla jeho tetou, neměla potomky a vlastnila nemovitost [adresa] na Husově náměstí v [obec]; uvedl, že prvotní žádost ze dne [datum] zaslal městskému úřadu v Chabařovích v domnění, že restituci bude provádět právě tento úřad. Ze sdělení Podniku bytového hospodářství v [obec] (PBH) ze dne [datum] (č. l. 80), vyplývá, že jej PBH požádal o předání dalších podkladů, jimiž by své právo doložil, současně mu bylo sděleno, že dům byl v rámci malé privatizace vydražen okresní privatizační komisí v [obec] a převeden novému majiteli, přičemž k dražbě došlo právě v období, kdy zaslal svou žádost o restituci domu po jeho tetě paní [příjmení] (a bylo mu doporučeno uplatnění práva na finanční náhradu proti státu). Totožné mu bylo sděleno dopisem PBH z [datum] (č. l. 79).

27. Dále bylo z listin poskytnutých archivem zjištěno, že [jméno] [příjmení] (otec žalovaného) dopisem ze dne [datum] sdělil Okresní komisi pro privatizaci, že zajistí doklady potřebné k vydání nemovitosti po zemřelé tetě [jméno] [příjmení] a požádá o finanční náhradu. Žádost byla Okresní komisí pro privatizaci postoupena dne [datum] Okresnímu úřadu [obec], který dopisem ze dne [datum] otci žalovaného mimo jiné sdělil, že je třeba, aby se se svým nárokem o vydání nemovitosti obrátil nejpozději do [datum] na osobu povinnou, kterým je PBH a doložil nezbytné doklady (výpis z pozemkových knih, z evidence nemovitostí, původní nabývací titul, doklad o tom, jakým způsobem přešla nemovitost do vlastnictví státu apod.).

28. S ohledem na komplexní zjištění učiněná ze spisu [spisová značka], jež představují zcela dostačující podklad pro závěr o tom, zda otci žalovaného svědčil restituční nárok, soud neučinil žádná relevantní zjištění z dopisu z [datum] zaslaného [celé jméno žalovaného] manželům [jméno] a [jméno] [příjmení], z dopisu z [datum] od pana [příjmení] pro paní [příjmení] ani z potvrzení z [datum] o výběru částky 7 350 Kčs z účtu [číslo] proto je soud neuvádí.

29. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že jej na objednávku žalobkyně vyhotovil dne [datum] znalec z oboru stavebnictví, stavební odvětví různá, ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. [jméno] [příjmení]. Úkolem znalce bylo ocenit vklad do nemovitosti - pozemku p. [číslo] budovy [adresa] na pozemku [číslo] v katastrálním území Chabařovice - po jejím převodu na manžele [příjmení]. Znalec dospěl k závěru, že zhodnocení nemovitosti činí 3 200 000 Kč.

30. Z provedených fotografií (č. l. 173) zjevně dokumentujících stavbu či rekonstrukci nějaké budovy soud nic relevantního nebyl sto zjistit, když navíc soudu není znám stav nemovitosti před zahájením a po dokončení rekonstrukce (je-li tedy na fotografiích zachycena předmětná nemovitost).

31. Ze spisu městského úřadu Chabařovice týkajícího se akce„ Ústřední vytápění bytové jednotky, Husovo nám. 26, [obec]“ soud zjistil následující. Ing. [jméno] [příjmení] požádal na adrese [právnická osoba] o připojení dvou plynoměrů do bytu v domě na adrese [adresa svědka], přičemž mu byl dne [datum] udělen souhlas s dodávkou zemního plynu. Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum] požádal Městský úřad o vydání stavebního povolení na plynoinstalaci dvou bytových jednotek v domě [adresa] na Husově náměstí v [obec] a současně dne [datum] požádal Městský úřad o vydání stavebního povolení na akci ústřední vytápění jedné bytové jednotky v domě [adresa] na Husově náměstí v [obec] [ulice] úřad městského úřadu Chabařovice rozhodnutím ze dne [datum] vydal stavební povolení na akci„ domovní plynovod, plynový kotel a etážové vytápění domu [adresa], [ulice], [obec]“ s tím, že se jedná o změnu stávajícího vytápění tuhými palivy na ekologické plynové vytápění pro dvě bytové jednotky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z žádosti o provedení kolaudačního řízení stavby plynoinstalace 2 bytových jednotek v domě [adresa svědka], soud zjistil, že stavební povolení bylo vydáno dne [datum]. Z rozhodnutí stavebního úřadu ze dne [datum] soud zjistil, že stavební úřad povolil užívání domovního plynovodu, plynového kotle a etážového vytápění domu [adresa], [ulice], [obec] dvou bytových jednotek. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

32. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení vykonané dne [datum] ve společných prostorách obytného domu [adresa svědka], plyne, že tato byla provedena a technik konstatoval, že elektrické zařízení je schopno bezpečného provozu. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení vykonané dne [datum] v bytě [číslo] patře domu [adresa svědka], plyne, že tato byla provedena, stav zařízení se od poslední revize zlepšil a elektrické zařízení je schopno bezpečného provozu. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení vykonané dne [datum] ve sklepě domu [adresa svědka], plyne, že tato byla provedena a elektrické zařízení je schopno bezpečného provozu.

33. Z žádosti o dodávku zemního plynu z [datum] soud zjistil, že ing. [jméno] [příjmení] z důvodu výstavby podkrovního bytu tuto žádost podal u Severočeské plynárenské.

34. Ze spisu Městského úřadu Chabařovice týkající se akce„ Zřízení dvou bytových jednotek v podkroví, [ulice] [adresa], [obec]“ soud zjistil následující. Žalobkyně a ing. [jméno] jelínek požádali dne [datum] o vydání stavebního povolení ke zřízení dvou bytových jednotek v podkroví domu na adrese [ulice a číslo] v [obec] [ulice] úřad dne [datum] stavební úpravy povolil provést stavební úpravy uvedeného domu dle projektové dokumentace zpracovatele NEVA–projekce z [obec]. Rozhodnutím ze dne [datum] stavební úřad povolil užívání dokončených stavebních úprav jedné bytové jednotky 2+kk v podkroví domu a užívání domovního plynovodu, plynového kotle pro vytápění této bytové jednotky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Ing. [jméno] [příjmení] uzavřel jako odběratel smlouvu o dodávce elektřiny [číslo] do odběrného místa Husovo nám. 26 v třetím patře na dobu neurčitou.

35. Z oznámení zahájení stavebního řízení ze dne [anonymizováno] [rok], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že manželé [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] dne [datum] podali žádost o vydání stavebního povolení na akci„ Nástavba a přístavba dvougaráže k zadnímu traktu domu [adresa], [ulice], [obec]“, bylo zahájeno stavební řízení a nařízeno ústní jednání spojené s místním šetřením.

36. Stavebním povolením ze dne [datum] stavební úřad v [obec] vydal stavební povolení na akci Domovní plynovod pro vytápění bytu [číslo] v domě [adresa], [ulice], [obec].

37. Žalobkyně při účastnickém výslechu dne [datum] vypověděla, že v České republice trvale žije od roku 1990, kdy sem přijela za manželem, se kterým se seznámila na Ukrajině. Když hledala nemovitost vhodnou pro podnikání, zaujala ji právě předmětná nemovitost, která byla inzerována k prodeji či nájmu. S manželem si tedy pořídili výpis z katastru nemovitostí, z něhož zjistili, že vlastníkem je [celé jméno svědka], a začali s ním jednat o uzavření kupní smlouvy. [jméno] uzavřeli v listopadu 1996 a prodávajícímu zaplatili kupní cenu ve výši 1 800 000 Kč, kterou financovali hypotečním úvěrem. Dům byl ve špatném stavu, museli do něj proto začít investovat, aby v něm vůbec mohli podnikat. Zprvu bylo třeba nově vybudovat rozvody plynu, elektřiny a vody. Dům rekonstruovali postupně, rekonstrukce v době výslechu nebyla zcela dokončena. V roce 2001 se dozvěděli, že byl k předmětné nemovitosti uplatněn restituční nárok; do té doby neměli žádný důvod k pochybnostem o tom, že by jim práva k nemovitostem nezpochybnitelně náležela. Nikdo v [obec] neměl ani tušení, že by vlastníkem nemovitosti mohl být někdo jiný než osoba jako vlastník katastrálně zapsaná. Ještě v témže roce se žalobkyně a její manžel stali účastníky soudního řízení. V rekonstrukci domu i přesto pokračovali. Když soud žalobu o vydání nemovitostí zamítl, věřili, že je celá záležitost vyřešena, nicméně poté soud – po zrušení prvého rozsudku - začal znovu jednat a od té doby byli ve stavu permanentní právní nejistoty. Nakonec byl jako vlastník nemovitostí zapsán [celé jméno žalovaného], resp. nyní žalovaný. Žalobkyně je přesvědčena, že při koupi nemovitosti neudělali žádnou chybu. V domě v době výslechu stále bydlela a její švagrová v něm podnikala, hypoteční úvěr již byl splacen. [celé jméno svědka] odmítl vrátit kupní cenu s odůvodněním, že se ničeho nedopustil. Nemovitost měl koupit za 1 500 000 Kč a provedl na ní dílčí stavební úpravy v hodnotě přibližně 100 000 Kč (opravu fasády a dlažby). Zda v domě předtím bydlel, žalobkyně neví a neví, zda a v jakém oboru tehdy podnikal. Dále žalobkyně uvedla, že je si vědoma, že je třeba nastalou situaci nějak řešit, nicméně - s ohledem na stav domu v době, kdy jej koupili od [celé jméno svědka], a rozsah investic, které do něj vložili, byla ochotna žalovanému v době výslechu zaplatit toliko částku 625 000 Kč, jež odpovídá ceně, za kterou dům vydražila [celé jméno svědkyně].

38. Žalovaný při účastnickém výslechu dne [datum] vypověděl, že předmětnou nemovitost (dům v [obec]) původně vlastnila [jméno] [příjmení], sestra jeho babičky [jméno] [příjmení]; obě spolu měly velmi blízký vztah a byly v neustálém kontaktu. [jméno] [příjmení] a její manžel, který byl řezník, se nakonec rozhodli pro koupi předmětného domu, v němž začali provozovat řeznictví a zájezdní hostinec, přestože původně měli hospodu jinde. Na koupi domu jim půjčili peníze prarodiče žalovaného. Poté jim půjčili peníze ještě na počátku 50. let, kdy [příjmení] museli zaplatit státu v souvislosti s vlastnictvím domu určitou částku, protože pan [příjmení], který zemřel v první polovině 50. let, byl němec. Do [obec] za tetou [příjmení], jež neměla vlastní děti, žalovaný pravidelně jezdil s rodiči na prázdniny, vždy na tři týdny, a trávil zde krásné chvíle. V 60. letech již v domě byla prodejna Pramen, řeznictví a pekařství, to však byly provozovny státní, paní [příjmení] již žádnou živnost neprovozovala a v domě pouze bydlela. Byť by ji za normálních okolností vlastnictví takového domu slušně zajistilo, z jeho vlastnictví tehdy neměla (nemohla mít) žádný zisk. Zemřela v roce 1973, přibližně jeden rok před smrtí bydlela u nich v [obec], zemřela však nakonec v ústavu (LDN). V té době žalovaný (jeho rodina) kontakt s předmětnou nemovitostí pozbyl, zabral ji stát. Po převratu v roce 1989 začalo období nápravy křivd a restitucí. Otec žalovaného se v tu dobu rozhodl, že v restituci uplatní nárok na dům v [obec], a to s ohledem na osobní vztah k těm místům a rodině [příjmení]. Dále žalovaný vypověděl, že přibližně jeden měsíc po uplatnění restitučního nároku byla nemovitost prodána v rámci tzv. malé privatizace jisté paní [celé jméno svědkyně], která pracovala kdesi na nádraží a zřejmě byla„ bílým koněm“; poté byla nemovitost převedena na nějakou společnost s ručením omezeným a následně se k ní dostal pan [celé jméno svědka], který se jí, když zjistil, že k ní byl uplatněn restituční nárok, zbavil prodejem manželům [příjmení]. Otec žalovaného nakonec byl s restitučním nárokem úspěšný a byl zapsán jako vlastník nemovitosti do katastru nemovitostí. Následně, s ohledem na svůj věk a zdravotní stav, ji převedl na žalovaného. Mimosoudní jednání s žalobkyní probíhala zejména na úrovni zástupců účastníků. Žalovaný též uvedl, že by přivítal mimosoudní vyřešení celé záležitosti, avšak částku, kterou mu žalobkyně nabídla, považuje za příliš nízkou. Byť neznal aktuální stav nemovitosti, měl za to, že odpovídající všem relevantním okolnostem (včetně investic ze strany žalobkyně) by v době výslechu byla částka 2 500 000 Kč, za kterou by jí nemovitost mohl prodat. Nemovitost viděl před převratem naposledy někdy v 80. letech, když kolem s rodiči projížděl; od té doby ji viděl jen jednou, možná dvakrát, a to někdy v roce 2000 nebo 2001 (když byl přítomen jednání před soudem v rámci restitučního řízení, jel si s otcem nemovitost zvenčí prohlédnout).

39. Svědkyně [jméno] [příjmení], švagrová žalobkyně, při výslechu dne [datum] vypověděla, že se do předmětného domu v [obec] nastěhovala někdy v roce 1997 či 1998. Dům vyžadoval rekonstrukci, kterou – v určitých intervalech, i za pomoci příbuzných z Ukrajiny – realizovali od samého počátku. Rekonstrukční práce zastavili přibližně pět let před dobou výslechu s ohledem na probíhající spor (v té době jim totiž z tohoto důvodu ani nebyla poskytnuta půjčka, kterou k další rekonstrukci potřebovali); od té doby se prováděly jen běžné udržovací práce. Co se týče významnějších rekonstrukčních prací, které na domě provedly, jednalo se zejména o přístavbu a rozšíření jednoho bytu (přibližně 2 až 3 roky poté, co se do domu nastěhovali), krátce předtím zrekonstruovali i střechu. Dům také zčásti zateplili, a to přibližně dva roky po přístavbě, zateplení však nedokončili právě z důvodu odmítnutí půjčky. Ještě předtím, než se do domu svědkyně nastěhovala, provedli v podstatě kompletní opravu bytu, který hodlali užívat, neboť dům byl neobyvatelný (zejména vyměnili podlahy, okna a dlažbu, opravili kanalizaci a rozvody elektřiny). V tu dobu prováděla opravy i žalobkyně s manželem (ti opravovali ostatní části domu včetně chodeb). Přibližně od roku [osobní údaje žalobkyně] [číslo] (do doby výslechu) svědkyně v přízemí domu provozovala prodejnu smíšeného zboží.; v přízemí byl ještě jeden nebytový prostor, nyní (v době výslechu) nevyužitý (dříve v něm měl kancelář manžel žalobkyně). V domě, v němž v době výslechu bydlí tři rodiny (svědkyně, žalobkyně a její syn s rodinou). Dále svědkyně vypověděla, že jí není nic známo o tom, za jakých okolností žalobkyně a její manžel dům kupovali, ani se o to nezajímala; o tom, že k domu byl uplatněn restituční nárok, ji tehdy informoval manžel žalobkyně přibližně pět let poté, co se do domu nastěhovali.

40. Soud za účelem zjištění, jakým způsobem je předmětná nemovitost v současnosti využívání, opakovaně vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], která dne [datum], poté, co zopakovala dříve uvedené k nákupu domu a investicím do oprav, vypověděla, že prodej potravin s ohledem na pandemii koronaviru již ukončila. [jméno] v domě užívá byt 4+1 se svou 78 letou matkou [jméno] [příjmení], která má od léta povolen trvalý pobyt. V bytě naproti ní bydlí [jméno] [příjmení] s přítelem, nahoře v podkrovním bytě bydlí její synovec [jméno] [příjmení] s manželkou a dvěma dětmi. Po smrti pana [příjmení] se do domu nastěhovala také žalobkyně, která do té doby s manželem bydlela jinde. Žalobkyně užívá byt mezi přízemím a prvním patrem. Jeden byt je prázdný a nedodělaný. Provozovny v domě v současnosti užívány nejsou.

41. Z veřejné části živnostenského rejstříku pro subjekt [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], od [datum] dosud sídlem [adresa svědka], soud zjistil, že tato má živnostenské oprávnění pro výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a to pro obor činnosti velkoobchod a maloobchod, kdy provozovnu má na adrese sídla, a též do [datum] (kdy byl tento obor činnosti ukončen) pro obor činnosti koupě a zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a dále má živnostenského oprávnění pro prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin, kdy provozovnu má na adrese sídla, přičemž obě živnosti byly podnikatelkou přerušeny od [datum].

42. Ve vztahu k výpovědím účastníků i svědkyně [příjmení] [příjmení] soud podotýká, že z nich má za prokázané všechny skutečnosti týkající se věci samé, neboť o pravdivosti jejich výpovědí nemá žádný důvod pochybovat; jejich výpovědi ostatně jsou v podstatných částech v souladu s ostatními, v řízení provedenými důkazy. Dílčí časové nepřesnosti v jednotlivých výpovědích byly způsobeny zejména časovým odstupem od nyní posuzovaných událostí (a z tohoto úhlu pohledu jsou logické a pochopitelné). Takto například žalobkyně nepřesně vypověděla, že se o řízení o vydání nemovitosti s manželem dozvěděli až v roce 2001, ačkoliv z obsahu v té věci vedeného spisu (zejména doručenek k usnesení č. j. [číslo jednací]) je zřejmé, že se tomu tak stalo již dříve (ve druhé polovině roku 2000); nicméně z hlediska výsledku řízení tato nepřesnost v její výpovědi nebyla podstatná. Výpověď svědkyně [příjmení] k současnému užívání předmětné nemovitosti se v mnohém shoduje s tím, co k výzvě soudu při stejném jednání uvedla sama žalobkyně, zatímco svědkyně čekala za účelem provedení svého výslechu mimo jednací síň. Otázky zástupců účastníků vztahující se k restituci, k rekonstrukcím a k půjčkám peněz na rekonstrukce soud při jednání dne [datum] nepřipustil, neboť se netýkaly předmětu výslechu svědkyně, když tyto mohly být předmětem předchozího výslechu žalobkyně.

43. Čestná prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] z [datum] soud provedl, přestože byla předložena po koncentraci řízení, neboť ve snaze o nalezení řešení sporu v souladu s přirozenoprávní obecnou ideou spravedlnosti, soud koncentrací vázán není. Soud tak zjistil, že [jméno] [příjmení] písemně prohlásila, že žije od roku 1997 v předmětné nemovitosti, od roku 2019 zde žije s babičkou [jméno] [příjmení]. Soud dále zjistil, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] písemně prohlásili, že od roku 2000 žijí na adrese [adresa svědka], kde s nimi od roku 2002 žije první dcera [příjmení] [příjmení] a od roku 2010 druhá dcera [jméno] [příjmení]. Soud sice mohl tyto osoby předvolat k výslechu, avšak s ohledem na výše uvedenou výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], považoval provedení důkazu písemnými čestnými prohlášeními opatřenými legalizačními doložkami za zcela dostačující a, nutno dodat, toliko podpůrný důkaz.

44. Svědek [celé jméno svědka], jenž žalobkyni a jejímu manželovi předmětnou nemovitost prodal, při výslechu dne [datum] vypověděl, že nemovitost koupil v roce 1995 od [právnická osoba], přes rok v ní podnikal, ale podnikání s potravinami bylo prodělečné, v té době měl široký rozsah podnikání a podnikání v této nemovitosti mu nic nepřinášelo, pročež se rozhodl nemovitost prodat a prodal ji slušnému, dle jeho názoru pracovitému člověku, jímž byl ing. [příjmení]. K prodeji došlo asi v roce 1996, nemovitost koupil asi za 1 700 000 Kč, prodal ji asi za 1 740 000 Kč O tom, že je nemovitost předmětem restituce, se dozvěděl u soudu asi v roce 2006, přesné datum si nepamatoval, ale rozhodně to bylo poté, co ji prodal. [příjmení] [celé jméno svědka] ze [právnická osoba] nikdy nemovitost nepronajímal, peníze mu sice půjčil, ale tyto byly vypořádány v rámci kupní ceny za nemovitost. Otázku zástupce žalovaného, který citoval z výpovědi svědka [celé jméno svědka], k níž však nelze s ohledem na provedení výslechu svědka [celé jméno svědka] vyloučenou soudkyní přihlížet, soud nepřipustil.

45. Ve vztahu k výpovědi svědka [celé jméno svědka] je nutno podotknout, že tento svědek svou věrohodnost do značné míry snížil tím, že soudu po provedení svého výslechu zaslal dopis datovaný dne m [datum], který soud provedl k důkazu za účelem možného zpochybnění věrohodnosti svědecké výpovědi účastníky, kteří k tomu však nepřistoupili. Další uváděné informace mohl svědek uvést v rámci své výpovědi, pokud tak neučinil, nemůže být k jeho„ upřesnění“ přihlíženo a s ohledem na zásadu přímosti a bezprostřednosti nemůže být přihlíženo ani k odpovědi svědka na č. l. 575 Nehledě na nestandardní chování svědka, z něhož samotného je zřejmé, že může mít zájem na určitém výsledku sporu, soud svědkovi uvěřil jeho výpověď ve vztahu k převodu nemovitosti na manžele [příjmení], a to rovněž s ohledem na výpovědi žalobkyně, svědkyně [příjmení] a obsah kupní smlouvy. Nesprávnost doby, kdy se svědek dozvěděl o restituci (nesprávně uvedl rok 2006 namísto roku [osobní údaje žalobkyně] [číslo], kdy byl přibrán do řízení [spisová značka]) lze jednoznačně připisovat dlouhému časovému odstupu od této události, přičemž však svědek současně uvedl, že to bylo až po prodeji nemovitosti, čemuž nasvědčují další provedené důkazy ze spisu [spisová značka]. Žádné relevantní důkazy, jež by průběh převodu nemovitosti či nasvědčovaly povědomí účastníků kupní smlouvy uzavřené mezi svědkem a žalobkyní a jejím manželem o restituci označeny nebyly a ze spisu nevyplývají.

46. Z evidence práv pro osobu žalovaného ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], v okrese [obec], dále je zapsán jako vlastník nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], v okrese [obec], dále je zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] v okrese [obec], dále je zapsán jako vlastník nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec], v okrese [obec]; dále z evidence zjistil, že je žalovaný spolu s dr. [jméno] [příjmení] zapsán jako vlastník nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], dále jako vlastník nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] k. ú. [ulice], vše v obci [obec] v okrese [část obce].

47. Z informace o pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že zapsaným vlastníkem pozemku o výměře 4147 m2, evidovaného jako ovocný sad, zapsaného na [list vlastnictví] je žalovaný. Z informace o pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že zapsaným vlastníkem pozemku o výměře 3102 m2, evidovaného jako orná půda, zapsaného na [list vlastnictví] je žalovaný. Z informace o pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. a obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že součástí pozemku o výměře 798 m2 je stavba objektu k bydlení [adresa] a vlastníkem zapsaným na [list vlastnictví] je žalovaný. Z informace o pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že součástí pozemku o výměře 38 m2 je stavba pro rodinnou rekreaci a vlastníkem zapsaným na [list vlastnictví] je žalovaný. Z informace o stavbě č. ev. 766 v k. ú. [část obce] v obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že stavba garáže stojící na pozemku parc. [číslo] je zapsána na [list vlastnictví] ve vlastnictví společného jmění manželů žalovaného a dr. [jméno] [příjmení]. Z informace o pozemku parc. [číslo] v k. ú. [ulice] v obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že podíl ve výši [číslo] je zapsán na [list vlastnictví] ve vlastnictví společného jmění manželů žalovaného a dr. [jméno] [příjmení]. Z informace o stavbě [adresa] v k. ú. [ulice] v obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že v bytovém domě stojícím na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], podle něhož je podíl ve výši [číslo] ve vlastnictví společného jmění manželů žalovaného a dr. [jméno] [příjmení], je mj. vymezena jednotka [číslo]. Z informace o jednotce [číslo] v k. ú. [ulice] ze dne [datum] soud zjistil, že byt a s ním spojený podíl [číslo] na společných částech budovy [adresa] je zapsán na [list vlastnictví] ve vlastnictví společného jmění manželů žalovaného a dr. [jméno] [příjmení].

48. Z dopisu z [datum] s nabídkou na odkup pozemků na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] plyne, že [právnická osoba] s.r.o. nabídla žalovanému za prodej pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] částku 131 000 Kč. Ze zjednodušeného ocenění nemovité věci na [list vlastnictví] v obci [obec], provedeného dne [datum] realitní zprostředkovatelkou [jméno] [příjmení], plyne, že realitní zprostředkovatelka odhadla tržní cenu nemovitosti částkou 4 600 000 Kč. Z odhadu tržní ceny garáže č. ev. 766 v k. ú. [část obce], provedeného prostřednictvím portálu [webová adresa], plyne, že tržní cena nemovitosti byla odhadnuta částkou 356 963 Kč.

49. Z výpisu z obchodního rejstříku pro [právnická osoba] xanon [číslo], [IČO], soud zjistil, že žalovaný a dr. [jméno] [příjmení], jsou dvěma jednateli této společnosti, jejím jediným společníkem je žalovaný, předmětem podnikání společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, a dále poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství. Z rozvahy účetní jednotky MUDr. xanon [číslo], [IČO], ke dni [datum], soud zjistil, že čistá aktiva a čistá pasiva v běžném účetním období činila 1 925 000 Kč a čistá aktiva a čistá pasiva v minulém účetním období činila 1 465 000 Kč. Z rozvahy účetní jednotky MUDr. xanon [číslo], [IČO], ke dni [datum], soud zjistil, že čistá aktiva a čistá pasiva v běžném účetním období činila 1 395 000 Kč a čistá aktiva a čistá pasiva v minulém účetním období činila 2 025 000 Kč přiznání k dani z příjmů právnických osob pro poplatníka MUDr. xanon [číslo] soud zjistil, že ke dni [datum] činil výsledek hospodaření částku 358 473 Kč, roční úhrn čistého obratu 5 209 789 Kč (čemuž odpovídá i výkaz zisku a ztráty ke dni [datum]) a základ daně před i po úpravě částku 247 961 Kč. Z odhadu účetní společnosti [právnická osoba] z [datum] plyne, že tržní hodnotu [právnická osoba] xanon [číslo] nemůže stanovit, neboť pro takovou činnost nemá licenci.

50. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob pro žalovaného za rok 2020 plyne, že dílčí základ daně činil 480 799 Kč, z toho úhrn příjmů od všech zaměstnavatelů 358 339 Kč, základ daně snížený o nezdanitečné části základu daně a položky odčitatelné od základu daně činil 619 799 Kč.

51. Z oznámení [osobní údaje žalobkyně] [číslo] správy sociálního zabezpečení z [datum] soud zjistil, že od ledna 2022 činil starobní důchod žalovaného částku 19 204 Kč měsíčně.

52. Z oznámení [osobní údaje žalobkyně] [číslo] správy sociálního zabezpečení z [datum] soud zjistil, že od ledna 2021 činila souhrnná částka důchodů žalobkyně částku 19 063 Kč měsíčně, z toho 3 627 Kč důchod vdovský, ve zbytku důchod starobní.

53. Z e-mailové konverzace zástupců účastníků z prosince 2021 (č. l. 603) plyne, že advokát žalovaného opakoval návrh žalovaného na smír, podle něhož by mu žalobkyně zaplatila částku 1 500 000 Kč, na což advokát žalobkyně reagoval s protinabídkou na zaplacení částky 625 000 Kč. Tomuto odpovídají také tvrzení účastníků v průběhu řízení.

54. Z informace o pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že jako vlastník pozemku, jehož součástí je stavba rodinného domu na adrese [adresa].

55. Shora uvedené provedené důkazy soudu poskytly dostatečná zjištění pro skutkový závěr potřebný pro rozhodnutí o předmětu sporu. Soud v souladu s § 132 o. s. ř. provedené důkazy hodnotil v kontextu tvrzení účastníků jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

56. O okolnostech převodu nemovitosti z [jméno] [příjmení] na stát mezi účastníky nebylo sporu a tyto především zjevně vyplývají z listin zaslaných ministerstvem financí, ze spisu privatizační komise archivu a především ze spisu [spisová značka], z něhož rovněž plyne, že se otec žalovaného domáhal vydání nemovitosti a zápisu do katastru nemovitostí jako její vlastník. Z tohoto spisu je rovněž zřejmé a mezi účastníky nesporné, jak bylo s nemovitostmi následně nakládáno, tedy že byly vydraženy [celé jméno svědkyně], přestože vůči nim otec žalovaného uplatnil restituční nárok, [celé jméno svědkyně] je následně prodala společnosti [právnická osoba], která je převedla na [celé jméno svědka], jenž je kupní smlouvou ze dne [datum] převedl na žalobkyni a jejího manžela. Rovněž z provedených výpisů z katastru nemovitostí je zřejmé, které osoby a od kdy byly zapsány jako vlastník předmětné nemovitosti. Pro rozhodnutí tohoto sporu není podstatné, jakou cestou a s jakými výsledky se otec žalovaného domáhal zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí, či zda, jak a s jakým výsledkem se otec žalovaného domáhal odškodnění, a z jakého důvodu a s jakým výsledkem se domáhal vyklizení předmětné nemovitosti žalobkyní; proto soud neprováděl důkazy listinami ze spisů Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn, [spisová značka] a [spisová značka], sdělením katastrálního úřadu [číslo jednací] listinami ze spisu Ministerstva spravedlnosti sp. zn. [anonymizováno] [rok] [anonymizováno], ani listinami ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na níže uvedený právní závěr není pro rozhodnutí tohoto sporu dále podstatné, z jakého důvodu byla nemovitost nesprávně vydražena a kdo za to nese odpovědnost, a proto bylo nadbytečné provádět důkazy výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně], a není podstatné, za jakých okolností byla nemovitost převáděna předtím než ji nabyla žalobkyně se svým manželem, resp. zda osoby, jež nemovitosti nabyly po jejím vydražení jednaly v dobré víře, proto soud považoval za nadbytečné provádět k tomu důkazy výslechy [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] coby jednatele společnosti [právnická osoba], či se podrobně dotazovat [celé jméno svědka] na okolnosti převodu nemovitosti na jeho osobu. Z výslechů žalobkyně a [celé jméno svědka], jakož i [příjmení] [příjmení], nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že by žalobkyně či její manžel v době uzavření kupní smlouvy v listopadu 1996 mohli mít nějaké povědomí o tom, že nemovitost je předmětem restitučního řízení. Jejich výpovědi v tomto směru se docela shodují, je zřejmé, že žalobkyně a její manžel se za účelem zaplacení kupní ceny mj. zadlužili, když si vzali hypoteční úvěr, čemuž mimo jiné nasvědčuje ustanovení kupní smlouvy o úhradě kupní ceny prostřednictvím [právnická osoba] O řízení ve věci [anonymizována tři slova] / [rok] se [celé jméno svědka] dozvěděl teprve v dubnu [osobní údaje žalobkyně] [číslo], žalobkyně s manželem se o něm dozvěděli v říjnu, resp. v září 2000, tedy v době, kdy již žalobkyně s manželem provedli v nemovitosti řadu prací na elektroinstalaci, plynoinstalaci topení, na zřízení dalších a stávajících bytových jednotek, a dle znaleckého posudku a výpovědi [příjmení] [příjmení] též další práce na rekonstrukci budovy. Listiny spisu městského úřadu Chabařovice, jež byly soudem provedeny, zcela jednoznačně postačují k učinění závěru o investicích žalobkyně a jejího manžela do nemovitosti a zbývající listiny proto soud neprováděl. Ke znaleckému posudku soud uvádí, že tento posloužil toliko jako podpůrný důkaz k prokázání investování do nemovitosti, soudu je dobře zřejmé, že se nejedná o posudek bezvadný, nicméně jako podpůrný důkaz zcela postačuje a jeho revize by byla pro řešení sporu zcela neúčelná a nehospodárná. Podrobný rozsah rekonstrukcí a hodnota investic do nemovitosti pak není pro rozhodnutí sporu podstatná a proto soud zamítl návrh na provedení znaleckého posudku za účelem zjištění výše zhodnocení, jakož i na ohodnocení výše obvyklého nájemného, jež je pro tuto věc zcela irelevantní. Soud má rovněž za prokázané tvrzení žalobkyně o užívání nemovitosti jí a její širší rodinou, jakož i dřívější provozování podnikání [jméno] [příjmení] v nemovitosti, a to především z výslechu svědkyně, výpisu z živnostenského rejstříku a ze zcela postačujících čestných prohlášení. Soud zamýšlel provést důkaz výslechem advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], který sepisoval kupní smlouvu uzavřenou mezi [celé jméno svědka] a manžely [příjmení], avšak vzhledem k tomu, že žijící účastníci kupní smlouvy si (s ohledem na 25letý odstup zcela pochopitelně) nepamatují, kdo u advokáta sepis kupní smlouvy objednal a advokát je i ve vztahu k této skutečnosti vázán mlčenlivostí, soud k výslechu advokáta nepřistoupil.

57. Soud při jednání dne [datum] výslovně vyzval účastníky, aby uvedli a doložili vše, co považují za podstatné k otázce prokázání či zpochybnění dobré víry žalobkyně a jejího manžela při nabytí předmětné nemovitosti. Návrh žalovaného na provedení důkazu výpisem z živnostenského rejstříku manžel žalobkyně a údaji o jeho bydlení v [obec] před uzavřením kupní smlouvy soud považoval za nadbytečné, neboť těmito sama o sobě nemohla být v žádném případě důsledně zpochybněna dobrá víra žalobkyně a jejího manžela, resp. jimi nemohlo být prokázáno, že žalobkyně či její manžel kupovali nemovitost, o níž věděli (příp. alespoň mohli vědět), že vůči ní byl uplatněn restituční nárok. Jak vyplývá z jiných důkazů, z nichž bylo zjištěno, že si na koupi nemovitosti peníze půjčili a v letech následujících po zakoupení nemovitosti do její rekonstrukce a zhodnocení za účelem bydlení a podnikání investovali jistě další nemalé prostředky, je jen stěží představitelné, že by tak bývali učinili, pokud by věděli, že vlastnické právo k nemovitosti v důsledku porušení blokačního ustanovení příslušného restitučního zákona jim nesvědčí a mohou v důsledku pochybení při restituci o nemovitost přijít. Dále žalovaný především navrhl provedení důkazů, které již buď provedeny byly, nebo byly zamítnuty ze shora uvedených důvodů. Současně soud vyzval účastníky, aby uvedli a doložili veškeré rozhodné obecné skutečnosti a souvislosti, tak individuální okolnosti předmětné věci. Žalobkyně označila řadu důkazů k prokázání majetkových poměrů žalovaného, na což žalovaný reagoval svými návrhy důkazů. Tyto důkazy soud provedl a nemá o zjištěních z nich vyplývajících pochybnosti. Je z nich zejména zřejmé, že žalovaný je majetkově zabezpečen, vlastní řadu nemovitostí na jižní Moravě, mezi nimi také pozemek s rodinným domem, garáž a chatu, v souhrnné hodnotě nejméně pět milionů korun českých, žalovaný je současně společníkem právnické osoby, má vedle toho příjmy ze starobního důchodu. Tento závěr podporuje také z tvrzení žalovaného, který při jednání dne [datum] uvedl, že má praxi praktického lékaře, kdy ordinaci má v rodinném domě v [obec] a sám bydlí v nájmu v [obec]. Žalobkyně naproti tomu uspokojuje svou potřebu bydlení v předmětné nemovitosti, jiný majetek vyšší hodnoty zjevně nemá a její jediný příjem tvoří starobní a vdovský důchod, podstatnou část předmětné nemovitosti přenechává k užívání členům své širší rodiny. Způsob užívání nemovitosti žalobkyní a členy její rodiny žalovaný nikdy důvodně nezpochybnil, naopak žalobkyni opakovaně nabízel vypořádání sporu prostřednictvím prodeje nemovitosti žalobkyni.

58. Na základě provedeného dokazování tak soud k tomuto skutkovému závěru.

59. Otec žalovaného, [celé jméno žalovaného], uplatnil restituční nárok na majetek (nemovitost [adresa] na pozemku p. [číslo] pozemek p. [číslo] v k.ú [obec]) po zemřelé tetě [jméno] [příjmení], u povinné osoby, kterou byl Podnik bytového hospodářství v [obec] (a poté jeho právní nástupce – město Ústí nad Labem). Okresní komise pro privatizaci, krátce po uplatnění restitučního nároku nemovitost nabídla v rámci tzv. malé privatizace do dražby. Než tak učinila, vyhotovila dne [datum] seznam provozních jednotek zařazených do dražby a předložila jej Ministerstvu ke schválení, které tento seznam dne [datum] schválilo. Do seznamu byla zařazena i provozní jednotka označená jako„ Potraviny s obsluhou“, na adrese [adresa svědka] [číslo] v k.ú. [obec], výměra 1100m2, zast. plocha, ke které právo hospodaření náleželo organizaci„ Potraviny [obec]“. Dražba této provozní jednotky byla projednána dne [datum]. Dne [datum] nemovitost vydražila [celé jméno svědkyně] za částku 625 000 Kč. Po zaplacení vydražené ceny nemovitosti bylo dne [datum] vydáno Okresní komisí pro privatizaci potvrzení, které sloužilo jako podklad pro zápis vlastnického práva ve prospěch vydražitele, [celé jméno svědkyně]. Ta ji poté kupní smlouvou ze dne [datum] prodala společnosti [právnická osoba] za částku 680 000 Kč, která ji kupní smlouvou ze dne [datum] prodala [celé jméno svědka] za částku 1 775 196 Kč, a ten ji kupní smlouvou ze dne [datum] prodal žalobkyni a jejímu manželovi [příjmení] [jméno] [příjmení] (do jejich společného jmění) za částku 1 800 000 K, v té době byl jako výlučný vlastník nemovitosti v katastru zapsán [celé jméno svědka]. Kupní cena byla hrazena částečně z úvěru. Vydání předmětné nemovitosti se otec žalovaného domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne [datum] původně proti Podniku bytového hospodářství v [obec] a [celé jméno svědkyně], která se o podané žalobě dozvěděla dne [datum]. Postupně otec žalovaného žalobu směřoval i proti dalším osobám, a to mj. Vůči [celé jméno svědka], který s o řízení dozvěděl dne [datum], a vůči žalobkyni a jejímu manželovi, kteří se o řízení dozvěděli dne [datum], resp. dne [datum]. Otec žalovaného byl v soudním řízení se svým restitučním nárokem úspěšný proti povinné osobě (statutárnímu městu [obec]), ve vztahu k ostatním žalovaným soud žalobu zamítl; řízení pravomocně skončilo dne [datum]. Do katastru nemovitostí byl otec žalovaného jako vlastník nemovitosti zapsán až v roce 2013, přestože se tohoto zápisu domáhal od dubna roku 2012. Následně darovací smlouvou ze dne [datum] předmětnou nemovitost otec žalovaného bezúplatně převedl na svého syna (žalovaného), kterému bylo známo, že je nemovitost předmětem sporu s žalobkyní. K nemovitosti má otec žalovaného i žalovaný také osobní vztah, a to z doby, kdy v ní ještě bydlela [jméno] [příjmení], kterou pravidelně navštěvovali (žalovaný u ní se svými rodiči trávil několik týdnů o letních prázdninách). Mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání. Žalovaný požadoval zaplacení částky minimálně 1500 000 Kč, žalobkyně byla ochotna zaplatit částku 625 000 Kč. Žalobkyně s manželem, když byli zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci, nemovitost užívali pro uspokojení bytové potřeby své a svých příbuzných a za účelem podnikání. Žalobkyně a její příbuzní v nemovitosti dosud bydlí a švagrová žalobkyně v nemovitosti do května 2021 provozovala své podnikání. Žalobkyně s manželem realizovala rozsáhlé opravy a úpravy nemovitosti, mj. provedli novou elektroinstalaci, plynoinstalaci a instalaci topené a zřídili další nebo upravili stávající bytové jednotky. Žalobkyně má příjem ze starobního a vdovského důchodu, v nemovitosti stále bydlí a bydlí v ní i členové její širší rodiny. Žalovaný má příjem ze starobního důchodu, nadto dále provozuje praxi praktického lékaře, bydlí v nájemním bytě v [obec], vlastní rodinný dům, chatu, garáž, pole a sad na jižní Moravě a vysočině, z toho část nemovitostí je součástí společného jmění manželů.

60. Při právním posouzení věci, s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud vycházel z právních předpisů účinných v rozhodné době, a to zejména z následujících zákonných ustanovení.

61. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění účinném do 9. 6. 1992 (dále jen„ zákon o mimosoudních rehabilitacích“), se tento zákon vztahuje na zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd vzniklých občanskoprávními a pracovněprávními úkony a správními akty, učiněnými v období od [datum] do [datum] (dále jen "rozhodné období") v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů vyjádřená Chartou Organizace spojených národů, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech.

62. Podle § 9 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích je povinná osoba povinna s věcmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani přenechat jinému do užívání s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu. Takové právní úkony jsou neplatné.

63. Podle § 1 zákona č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, je příslušné ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky (dále jen "ministerstvo") a jím zřízené okresní komise pro privatizaci a [ulice] komise pro privatizaci národního majetku (dále jen“ komise").

64. Podle § 2 zákona č. 535/1990 Sb. předmětem veřejné dražby (dále jen "dražba") mohou být jen provozní jednotky zařazené do seznamů provozních jednotek vyhotovených okresními komisemi pro privatizaci nebo Pražskou komisí pro privatizaci národního majetku (dále jen "komise") a potvrzených ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky (dále jen "ministerstvo").

65. Podle § 123 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále též jen„ obč. zák.“), je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.

66. Podle § 124 obč. zák. mají všichni vlastníci stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

67. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

68. Podle § 130 odst. 1 věty prvé obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným.

69. Z dosavadního průběhu řízení (zejména z kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) je zřejmé, že v předmětném sporu jde o kolizi dvou základních práv, aplikoval především následující lidskoprávní normy a v souladu s v této věci učiněnou instrukcí Nejvyššího soudu též nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která v předmětném sporu představuje primární zdroj práva.

70. Podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina”) má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

71. Podle článku 1 dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též„ Evropská úmluva”) má každá fyzická nebo právnická osoba právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.

72. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] plynou mj. následující obecně závazné právní závěry: I podle úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí (respektive v oprávnění převodce nevlastníka převést vlastnické právo k dané nemovitosti). Tato dobrá víra nabyvatele totiž musí obecně požívat totožné ústavní ochrany jako vlastnické právo původního vlastníka, neboť vychází z fundamentálních principů právní jistoty a ochrany nabytých práv a souvisí též s nezbytnou důvěrou jednotlivců v akty veřejné moci. Dochází tak v takových případech ke kolizi dvou základních práv, a to práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k evropské Úmluvě a vlastnického práva původního vlastníka dle čl. 11 Listiny. Nelze-li v konkrétním případě zachovat maximum z obou základních práv, je třeba tuto kolizi řešit v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, přičemž je nezbytné zvažovat jak obecné souvislosti tohoto typu kolize základních práv (případy dobrověrného nabytí nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka), tak individuální okolnosti konkrétního rozhodovaného případu. Posuzování dobré víry nabyvatele má tedy v takových případech v řízení před soudem zásadní význam. Je nezbytné, aby obecné soudy zvažovaly existenci dobré víry nabyvatele a z toho vyplývající možnost jeho nabytí sporného vlastnického práva nejen tehdy, pokud se toho nabyvatel (účastník řízení) konkrétně a výslovně dovolává, ale i tehdy, pokud z dalších okolností případu či tvrzení účastníků řízení vyplývá, že by nabyvateli mohla svědčit dobrá víra. Pokud za takové situace obecné soudy k hodnocení naplnění dobré víry nabyvatele vůbec nepřistoupí, dopouští se porušení práva na spravedlivý proces potenciálně dobrověrného nabyvatele (čl. 36 odst. 1 Listiny).

73. Podle právní úpravy účinné v době, kdy žalobkyně a její manžel uzavřeli kupní smlouvu se [celé jméno svědka], na jejímž základě bylo v jejich prospěch zapsáno vlastnické právo k předmětné nemovitosti do katastru nemovitostí (s právními účinky vkladu ke dni [datum]), by soud mohl toliko konstatovat (uzavřít), že žalobkyně a její manžel nenabyli (nemohli nabýt) vlastnictví předmětné nemovitosti, protože ani prodávajícímu [celé jméno svědka] (ani před ním společnosti [právnická osoba], a před ní [celé jméno svědkyně]) vlastnické právo k této nemovitosti nesvědčilo, a tudíž – při respektování zásady, že nikdo na jiného nemůže převést více práv, než sám má – ho na ně nemohl platně převést. Jen vlastník totiž je oprávněn s předmětem svého vlastnictví disponovat a zcizit jej (viz zejména § 123 obč. zák.). Podnik bytového hospodářství v [obec], který byl státním podnikem a hospodařil výlučně s majetkem státu, jenž byl jeho zakladatelem (srov. § 4 odst. 1, § 6 a § 13 odst. 1 zákona č. 88/1988 Sb. a § 4 odst. 1, § 5 odst. 1 a § 6 zákona 111/1990 Sb.), jako povinná osoba, u které otec žalovaného k nemovitosti (řádně, včas a důvodně – rovněž dle soudů ve věci 13 C 147/92) uplatnil restituční nárok podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, který nabyl účinnosti dne [datum], - ve zcela zjevném rozporu se zákazem daným § 9 odst. 1 tohoto zákona o mimosoudních rehabilitacích – nemovitost převedl, resp. umožnil její převedení na jinou osobou v rámci tzv. malé privatizace (dle zákona č. 427/1990 Sb.), a to ve veřejné dražbě konané dne [datum], kdy ji vydražila [jméno] [příjmení]. Tento převod byl podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích stižen sankcí (absolutní) neplatnosti; a absolutně neplatné byly v důsledku toho i další převody (právní jednání, na jejich základě k nim mělo dojít), tj. kupní smlouvy uzavřené mezi [celé jméno svědkyně] a společností [právnická osoba], mezi touto společností a [celé jméno svědka] a mezi [celé jméno svědka] a manžely [příjmení]. Vzhledem k jejich absolutní neplatnosti tyto kupní smlouvy nemohly vyvolat právní účinky a – na jejich základě – vlastnické právo k nemovitosti žádný z kupujících nabýt nemohl (a nenabyl), byť byl jako vlastník v katastru nemovitostí zapsán. Kupní smlouva, kterou – jako kupující – manželé [příjmení] uzavřeli dne [datum] s prodávajícím [celé jméno svědka], proto nemohla být právním titulem, na jehož podkladě by (vkladem do katastru nemovitostí) nabyly vlastnické právo k této nemovitosti. Posouzeno čistě jen podle tehdy platné pozitivní právní úpravy, se v tu dobu stali toliko oprávněnými držiteli nemovitosti (§ 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák.), neboť se její držby ujali v dobré víře, že jim vlastnické právo k ní vskutku patří, přičemž vlastnické právo k nemovitosti nenabyli vydržením, neboť jejich oprávněná držba (podepřená jejich dobrou vírou) skončila před uplynutím desetileté vydržecí doby (srov. § 134 odst. 1 občanského zákoníku). V dobré víře, že jim vlastnictví nemovitosti (nezpochybnitelně) patří, totiž přestali být nejpozději dne [datum], resp. [datum], kdy se prokazatelně dozvěděli o tom, že otec žalovaného uplatnil k nemovitosti restituční nárok v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. [spisová značka].

74. Soud se tedy dále zabýval otázkou nabytí vlastnického práva žalobkyně k předmětné nemovitosti na základě její dobré víry, a to i v intencích judikatury Ústavního soudu České republiky, zejména zmíněného nálezu [ústavní nález], podle něhož bylo možné nabytí vlastnického práva od nevlastníka na základě dobré víry již před účinností občanského zákoníku z roku 2012. Soud důsledně aplikoval v nálezu publikovaný závazný postup a dospěl k následujícím závěrům.

75. Nejprve soud v rámci prvního kroku identifikoval dotčená práva. V předmětném sporu jde o střet práva žalobkyně coby dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku dle čl. 1 dodatkového protokolu k Evropské úmluvě a vlastnického práva žalovaného coby původního vlastníka dle čl. 11 Listiny a současně jeho práva na ochranu majetku dle čl. 1 dodatkového protokolu k Evropské úmluvě.

76. V druhém kroku soud zvažoval cesty k zachování maxima z obou dotčených práv. Soud polemizoval, zda nemovitost nerozdělit, případně zda poskytnout ochranu pouze jednomu z účastníků při současném založení věcně-právního omezení ve prospěch druhého z účastníků, avšak s ohledem na dlouhodobost trvání sporů v tomto řízení i předcházejícím restitučním řízení, jejich neschopnost se dohodnout a efektivně spolu komunikovat, soud dospěl k závěru, že jediným spravedlivým uspořádáním, kterým snad budou ukončeny spory mezi účastníky (nikoliv však spory mezi účastníky a původci tohoto nešťastné stavu) je poskytnutá ochrany jednomu z účastníků na úkor druhého z účastníků.

77. V rámci třetího kroku soud zohlednil jak obecné skutečnosti a souvislosti dopadající na všechny případy řešeného typu, tak individuální okolnosti tohoto konkrétního případu.

78. Mezi obecné skutečnosti v této věci patří širší zájem veřejnosti na zachování a nesnížení důvěry jednotlivců v akty veřejné moci. Žalobkyně s manželem kupní smlouvu uzavírali mimo jiné v důvěře ve správnost zápisu vlastnického práva [celé jméno svědka] v katastru nemovitostí. Zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí se řídí zásadou materiální publicity, je podmínkou vzniku vlastnického práva a z ústavněprávního hlediska proto není možné, aby byl byla zákonodárcem umožněná nesprávnost zápisu přičítána k tíži dobrověrného nabyvatele, tedy aby jednotlivec jednající v souladu s principem právní jistoty v dobré víře v akt státu nesl zásadní riziko chybnosti tohoto aktu. Na druhé straně však rovněž otec žalovaného coby oprávněný restituent jednal v dobré víře v akty státu, když důvodně spoléhal na to, že s ohledem na zákonodárcem přijaté blokační ustanovení § 9 odst. 1 věty druhé zákona o mimosoudních rehabilitacích nebude nemovitost na nikoho převedena a bude jím v souladu se zákonem restituována. Je proto nutno přisvědčit argumentu žalovaného, že i on jednal v důvěru v akty státu, konkrétně moci zákonodárné, když spoléhal na to, že následky případného porušení blokačního ustanovení budou v rámci restitučního zákonodárství efektivně řešeny, a dále moci výkonné, když spoléhal na to, že privatizace a restituce budou provedeny v souladu se zákonnou úpravou. Je zřejmé, že obecné skutečnosti a souvislosti v obdobné míře svědčí oběma střetávajícím se právům, právě z tohoto důvodu je nutno, v souladu s imperativem hodnocení jednotlivých souvislostí každého konkrétního sporu a za účelem rozhodnutí s obecnou ideou spravedlnosti, zabývat se individuálními okolnostmi konkrétního případu.

79. Individuální okolnosti, kterými se soud ve smyslu citovaného nálezu Ústavního soudu zabýval, jsou následující.

80. Otec žalovaného včas, řádně a důvodně uplatnil svůj restituční nárok, nebylo mu vyhověno a již po několika měsících se začal domáhat nápravy soudně, a to prostřednictvím žaloby na vydání nemovitosti. Toto je individuální okolnost jednoznačně svědčící ve prospěch práva původního vlastníka. Otec žalovaného spoléhal v akty státní moci, a proto se nedomáhal zápisu poznámky spornosti do katastru nemovitostí a nelze mu významně klást k tíži, že tak nečinil (když v té době nebyl judikován ani právní naukou prosazován průlom do zásady„ nemo plus iuris“, tedy možnost nabytí vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka na základě dobré víry), přestože, ačkoliv byl zastoupen advokátem a měl vědomost o tom, že nemovitost je dále zcizována, mohl učinit právní kroky k zápisu poznámky či mohl podat návrh na nařízené předběžného opatření zákazu zcizení nemovitosti, při jehož vyhovění by bylo zabráněno dalším majetkovým přesunům. Otec žalovaného rovněž mohl osobně kontaktovat nabyvatele nemovitostí a informovat je o svém restitučním právu a probíhajícím restitučním sporu, to však otec žalovaného neučinil, přičemž kdyby k tomu přistoupil, nemuselo vůbec dojít k uzavření kupní smlouvy žalobkyní. Tato okolnost jde tedy k tíži žalovaného, který již před uzavřením kupní smlouvy žalobkyní a jejím manželem podal návrh na vstup [celé jméno svědka] do řízení pod sp. zn. [spisová značka], aniž by sám [celé jméno svědka] o tomto záměru vyrozuměl. Ve prospěch žalovaného nevyznívá ani to, že na něj byla předmětná nemovitost převedena na základě jeho volního jednání (uzavření darovací smlouvy dne [datum]), kdy mu bylo známo, že tato je obtěžkána právní vadou v podobě sporu s žalobkyní, tedy sám na sebe převzal nelehkou pozici ve sporu vůči tvrzené dobrověrné nabyvatelce.

81. Chování žalobkyně a jejího manžela bylo před a po podpisu kupní smlouvy slučitelné s domněnkou, že jednali v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, že předmětnou nemovitost nabyli od vlastníka. Žalobkyně a její manžel nabyli nemovitost od [celé jméno svědka], když vycházeli z inzerátu veřejně přístupného (na nemovitosti), v němž [celé jméno svědka] nabízel nemovitost k prodeji. Rovněž vycházeli z řádného a platného zápisu v katastru nemovitostí. Před podpisem smlouvy si žalobkyně a její manžel ověřili vlastnictví prodávajícího v katastru nemovitostí, když si pořídili výpis z katastru a v důvěře v zápis do této evidence přistoupili ke koupi nemovitosti, kterou chtěli získat pouze pro podnikání a uspokojení vlastní bytové potřeby a bytové potřeby svých rodinných příslušníků (spekulativní důvody nebyly prokázány ani řádně tvrzeny). Žalobkyně s prodávajícím jednala, do té doby ho neznala, a kupní smlouvu nechala sepsat přímo v advokátní kanceláři. Kupní smlouva uzavřená se [celé jméno svědka] neobsahovala nestandardní údaje. Je zřejmé, že k uzavření předmětné převodní smlouvy žalobkyně a její manžel přistupovali za zcela standardních podmínek, tedy za stavu, který nevykazoval žádné defekty, jež by měly vést nabyvatele k patřičné právní obezřetnosti, a to dokonce ani k tvrzené přísnější podnikatelské obezřetnosti manžela žalobkyně. V souvislosti s výší kupní ceny soud neshledal žádné nesrovnalosti, které by souvisely s dobrou vírou žalobkyně. Sjednaná kupní cena, za kterou žalobkyně s manželem nemovitost zakoupili, není cenou nepřiměřeně nízkou oproti ceně, kterou uhradila vydražitelka [celé jméno svědkyně] nebo společnost [právnická osoba] či [celé jméno svědka]. Kupní cenu žalobkyně s manželem uhradili částečně z úvěru. Jednání žalobkyně a jejího manžela po zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí rovněž prokazuje, že jednali při koupi předmětné nemovitosti v dobré víře. Žalobkyně a její manžel investovali do nemovitosti značné prostředky, jednali s úřady, pro instalaci a rekonstrukce si obstarávali příslušná veřejnoprávní povolení a rozhodnutí, nemovitost užívali k bydlení a podnikání. Dále se soud zabýval časovým odstupem mezi jednotlivými převodními smlouvami a dospěl k závěru, že je přiměřený. Časový odstup mezi uzavřením převodní smlouvy ve prospěch [celé jméno svědka] (kupní smlouva ze dne [datum]) a kupní smlouvou ve prospěch žalobkyně ([datum]) bez dvou měsíců 2 roky, mezi uzavřením převodní smlouvy ve prospěch [právnická osoba] (kupní smlouva z [datum]) a kupní smlouvou ve prospěch [celé jméno svědka] (kupní smlouva ze dne [datum]) je cca bez 2 měsíců 2 roky, mezi nabývacím titulem ve prospěch ve prospěch [právnická osoba] [datum] a nabývacím titulem ve prospěch [celé jméno svědkyně] ([datum]) je 2 roky. Není přitom podstatné, jakým způsobem byla předchozími nabyvateli nemovitost užívána. Z dob, po kterou měly jednotlivé osoby před manžely [příjmení] vlastnické právo k předmětné nemovitosti nemuseli manželé [příjmení] při zachování patřičné obezřetnosti tušit nic o tom, že je nemovitost předmětem restituce. [celé jméno svědka] uvedl, že v nemovitosti užíval k podnikatelským účelům a ani z tohoto tak nelze dovozovat nedostatek dobré víry manželů [příjmení]. Veškeré tyto individuální okolnosti jednoznačně svědčí ve prospěch žalobkyně. Žalovaný byl vyzván k tomu, aby uvedl a doložil vše podstatné pro vyvrácení dobré víry žalobkyně, avšak toto se mu nepodařilo.

82. Na dobrou víru žalobkyně a jejího manžela coby následné nabyvatele nemohou mít vliv okolnosti předcházejících převodů. Není tedy podstatné, za jakých konkrétních okolností nemovitost byla vydražena, zda se při něm někdo dopustil podvodu či se jednalo o okolnosti podivné, není podstatné, zda byla při nabytí dána dobrá víra [celé jméno svědkyně], společnosti [právnická osoba] či [celé jméno svědka]. Okolnosti převodu nemovitosti na stát za komunistického režimu či neplatného vydražení nemovitosti v rámci malé privatizace, příp. zda se některá z osob na ní účastná dopustila podvodného jednání, nejdou k tíži žalobkyně, která je až několikátou následnou nabyvatelkou a na privatizaci nemohla mít vliv, a nemohou zpochybnit existenci její dobré víry v zápis v katastru nemovitostí v roce 1996. Zcela nepodstatným soud shledal, zda mohla být dražena celá nemovitost nebo pouze provozní jednotka, neboť je zřejmé, že opakovaně byla převáděna celá nemovitost a žalobkyně se svým manželem v dobré víře nabyli právo k celé nemovitosti. Obdobně jsou nepodstatnými tvrzená neplatnost propadné zástavy sjednaná mezi [celé jméno svědka] a společností [právnická osoba]

83. Soud rovněž v rámci zkoumání individuálních okolnosti vážil vztah účastníků k nemovitosti. Žalobkyně domněle vlastnické právo k předmětné nemovitosti nabyla před více než 25 lety, od té doby do nemovitosti investovala spoustu prostředků, v nemovitosti žila ona i její rodina, v nemovitosti její rodina provozovala podnikání a konečně se žalobkyně sveřepě bránila proti tomu, aby jí byla nemovitost odňata. Žalovaný naproti tomu má k nemovitosti pouze historický vztah, kdy nemovitost sice byla ve vlastnictví jeho rodiny, které byla neprávem odňata, avšak tuto nemovitost ve svých dětských letech o prázdninách s rodinou navštěvoval, od té doby nemovitost pouze několikrát viděl, nemá k ní tak hluboký vztah jako žalobkyně, nicméně podobně odhodlaně jako žalobkyně brání své právo k ní. Také tato množina individuálních okolností svědčí ve prospěch žalobkyně, která má k nemovitosti mnohem hlubší vztah.

84. Z výše uvedeného je zřejmé, že individuální okolnosti převažují na straně žalobkyně. Soud vyvinul veškeré úsilí potřebné pro zkoumání existence dobré víry nabyvatele, tuto přísně hodnotil a dospěl k závěru, že žalobkyně a její manžel uzavřeli kupní smlouvu k předmětné nemovitosti v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí a nabyli vlastnické právo k nemovitosti.

85. Vzhledem k povinnosti soudu rozhodovat v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, kdy soud pro finální rozhodnutí, které ze střetávajících základních práv dostane přednost, považoval za nezbytné zjistit, jakým způsobem je v současnosti nemovitost užívaná, přičemž však ani při zohlednění výše uvedených individuální okolností, by nemuselo být spravedlivé upřednostnit právo žalobkyně za situace, kdy by se hypoteticky žalovaný nacházel v existenční nouzi a tato nouze by byla způsobena jednáním státním orgánů, případně jednáním dobrověrného nabyvatele. Žalobkyně spolu se svou širší rodinou stále předmětnou nemovitost užívá ke svému bydlení a jiné nemovitosti nevlastní. Žalovaný naproti tomu vlastní řadu nemovitostí, mezi nimi také pozemek s rodinným domem, bydlí v nájmu v [obec], v jehož blízkosti dosud podniká, vedle toho je, obdobně jako žalobkyně, příjemcem starobního důchodu. Majetkově je tedy žalovaný dostatečně zabezpečen a nouzí netrpí. Žalovaný opakovaně nabídl žalobkyni, že jí nemovitost odprodá, z čehož, ve spojení s jeho bydlením a podnikáním na Moravě, lze dovozovat, že nemovitost nemá v úmyslu užívat ke svému vlastnímu bydlení, nýbrž že usiluje zejména o konečné napravení křivdy, jež se v důsledku aktů orgánů státní moci jeho rodině přihodila, ukončením sporu o vlastnictví nemovitosti. Soud nepochybuje, že žalovaný by jistě nemovitost využíval, například k pronájmu či jiným způsobem (bylo by ostatně na něm, jak by se svým vlastnictvím nakládal), avšak dle názoru soudu nikoli k uspokojení potřeby svého bydlení. Žalovaný předmětnou nemovitost ke svému bydlení, na rozdíl od žalobkyně, nepotřebuje.

86. Soud neshledává důvodnou opakovaně prosazovanou argumentaci žalovaného o absolutním primátu restitučních zákonů, když rovněž z rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného v předmětném řízení je zřejmé, že za účelem nalezení spravedlivého řešení je třeba zcela konkrétně posuzovat veškeré podstatné individuální okolnosti projednávané věci a názor Ústavního soudu publikovaný v nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález] není apriorní. Soudy jsou povinny v každé projednávané věci přihlížet ke specifikům konkrétního případu, důkladně se zabývat veškerými právně relevantními argumenty a skutkovými zjištěními, nalézt spravedlivé řešení a podle něj rozhodnout, přičemž tento princip je o to významnější, je-li předmětem řízení kolize základních práv. Obecný soud je zejména povolán k poskytování ochrany právům (článek 90 Ústavy) a to v případě kolize více základních práv je pak jeho úkolem tuto kolizi vyřešit v souladu s (již zmiňovanou) obecnou ideou spravedlnosti. Ani nálezová judikatura Ústavního soudu či judikatura Nejvyššího soudu nemůže soud této jeho povinnosti zbavit. Tím méně, pokud se jedná o rozhodnutí, která na projednávanou věci nepřiléhají. Žalovaný ve svých vyjádření označil celou řadu rozhodnutí, z nichž však žádné nemohlo být s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávané věci bez dalšího aplikováno. Některá z rozhodnutí se týkaly církevních či pozemkových restitucí, které se přece jen řídí jinými zásadami než restituce dle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Některá žalovaným citovaná rozhodnutí se týkají vztahu přímého nabyvatele, nikoli jako v projednávané věci nabyvatele následného, který zásadně nenese odpovědnost za pochybné či přímo podvodné jednání při privatizaci nemovitosti. Žádné z rozhodnutí pak nepřináší jasný návod, jak v této věci rozhodnout, ani jiný závazný aplikovatelný právní názor, který by zdejší soud musel ve svém rozhodnutí blíže reflektovat.

87. Po důkladném posouzení všech rozhodných obecných i individuální skutečností za aplikace závěrů Ústavního soudu v nálezu sp. zn. [ústavní nález] soud dospěl k závěru, že jediným možným rozhodnutím v souladu s obecnou ideou spravedlnosti je vyhovění žalobě. Žalobkyně tak na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí nabyla předmětnou nemovitost od nevlastníka. Není možné, aby vedle sebe nadále existovala dvě vlastnická práva, a je tak na místě, aby vlastnické právo žalovaného ustoupilo, přičemž právní mocí tohoto rozsudku zcela zanikne. Slovy Ústavního soudu ([ústavní nález]) je zkrátka vlastnické právo žalobkyně silnější.

88. Úspěchem v tomto řízení vzniklo žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšnému žalovanému. Soud nicméně přihlédl k tomu, že chování žádného z účastníků nebylo původní příčinou zde projednávaného sporu. [jméno] soud spatřuje v chování osob, jimž je přičitatelné zařazení předmětné do dražby, její následná protizákonná a mylné zapsání vlastnického práva vydražitelky a osob, na něž z ní byla předmětná nemovitost následně absolutně neplatnými kupními smlouvami převáděna. Nebylo by spravedlivé žalovaného povinovat náhradou nákladů řízení vzniklých žalobkyni, pokud byl jeho právní předchůdce takovým neomluvitelným postupem osob veřejného práva na svých právech významně zkrácen a ježto postup ostatně též ve svém důsledku vedl k újmě na straně žalobkyně, která jednala v důvěru v zápis do katastru nemovitostí, k němuž by nebylo bývalo došlo nebýt řečeného nesprávného postupu. Tyto okolnosti představují důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř. a soud proto žalobkyni náhradu nákladů řízení zcela nepřiznal. Účastníci byli o zvažování aplikace moderačního práva soudem před skončením jednání seznámeni a dostali možnost se k němu vyjádřit. Skutečnost, že v dřívějších zrušených rozhodnutích byla účastníkům náhrada nákladů přiznána, není pro rozhodování relevantní. Pro užití moderačního práva soudem je podstatné pouze to, zda soud v individuálních okolnostech případu spatřuje důvody zvláštního zřetele hodné, jež však zákon blíže nespecifikuje. Jedná se tedy o otevřenou množinu okolností a již Ústavní soud ostatně ve svém nálezu z [datum], sp. zn. [ústavní nález], zopakoval, že ustanovení § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti a k dosažení spravedlnosti pro (všechny) účastníky řízení, a dále vyslovil, že do této množiny je třeba jednoznačně podřadit i podíl třetí osoby na vzniku sporu. Právě tato třetí osoba, tedy osoby veřejného práva, jež jsou za původní příčinu sporu odpovědné, by měly účastníkům zdejšího sporu účelně vynaložené náklady spojené s jeho vedením jako vzniklou majetkovou škodu nahradit, byť třeba až na základě soudního rozhodnutí vydaného v řízení, kde se příslušný soud důkladně a řádně se všemi hmotněprávními argumenty a procesními námitkami vypořádá. Soud proto rozhodl, že se žalobkyni vůči žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

89. Na závěr soud dodává, že tímto rozhodnutím v žádném případě nemínil vyslovit, kterému z účastníků byla v minulosti způsobena významnější újma, když je zřejmé, že v důsledku jednání orgánů veřejné moci se stala křivda na obou stranách. Nedokonalostí restitučních zákonů a pochybeními orgánů veřejné moci došlo k neudržitelnému právnímu stavu, který bylo nutné soudem v účastníky vyvolaném sporu vyřešit, byť tím je újma na straně jednoho (nebo účastníků) dále prohlubována, resp. zdánlivě aprobována. Úkolem soudu není zavděčit se všem, byť jsou sebevíce v právu, ale nalézt z právně (i fakticky) neudržitelného stavu spravedlivé východisko. [příjmení] nyní na účastnících, zda se v případných jimi vyvolaných řízeních budou domáhat náhrady újmy na osobách, které tento stav svým jednáním vyvolaly, přičemž soud dodává, že by bylo vhodné, aby své drahocenné síly a prostředky nadále soustředili na (tyto) jiné boje a neplýtvaly je na další výpady proti sobě, když ani za jeden za nastolenou, navýsost nešťastnou situaci, nemohou.