33 C 334/2021-196

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa žalované] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 705 281 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná 1 je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 765,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 065 Kč za dobu od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 765,30 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná 2 je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 613,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 885 Kč za dobu od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 613,70 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Zamítá se žaloba v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 1 domáhala zaplacení částky 386 016,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 065 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 2 065 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 631,86 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 651,08 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 367 449,35 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 286 684,05 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

IV. Zamítá se žaloba v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 2 domáhala zaplacení částky 165 435,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 885 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 885 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 22 127,94 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 136,18 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 157 478,25 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 122 864,55 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

V. Řízení se zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 1 domáhala zaplacení částky 24 850,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 457,24 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 901,50 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 076,92 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 463,75 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

VI. Řízení se zastavuje v rozsahu, v němž se žalobkyně po žalované 2 domáhala zaplacení částky 10 650,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 195,96 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 243,50 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 175,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 341,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

VII. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 32 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky celkem 705 281 Kč s příslušenstvím, z toho vůči žalované 1 zaplacení částky 493 696,70 Kč s příslušenstvím a vůči žalované 2 zaplacení částky 211 584,30 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne [datum] došlo v katastru obce Brloh k dopravní nehodě, které byla zúčastněna a při níž byla vážně zraněna. Jak vyšlo najevo v [anonymizováno] řízení, nehodu způsobila ze 70 % [jméno] [příjmení] coby řidička vozidla pojištěného ohledně odpovědnosti za újmu z provozu u žalované 1 a z 30 % [jméno] [jméno] coby řidič vozidla pojištěného ohledně odpovědnosti za újmu z provozu u žalované 2. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy za vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; žalované však toto právo uspokojily pouze částečně.

2. Pokud šlo o bolestné v souvislosti s utrpěnými zraněními a jejich následným léčením, žalobkyně konkrétně specifikovala zranění, která utrpěla (zahrnující zejména rozličná zranění ruky a nohy), a dokládala je včetně výpočtu bolestného postupně znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] a jeho pozdějšími doplňky, zpracovávanými od roku 2019 až do současnosti. Znalcem vyčíslené bolestné jí bylo uhrazeno pouze zčásti, rozdíl činil celkem 205 281 Kč, který jí žalované neuhradily. Tento rozdíl byl dle žalobkyně založen jednak na tom, že žalované odškodnily vymknutí zápěstí pouze v rozsahu jedné položky dle [anonymizováno] k náhradě nemajetkové újmy na zdraví vzaté občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu na vědomí pod sp. zn. Cpjn 14/2014 (dále jen„ metodika“), avšak žalobkyně utrpěla vymknutí v liniích radiokarpální a karpometakarpální, bolestné tedy mělo zohledňovat tuto položku dvakrát (podle původní žaloby dokonce třikrát, nicméně žalobkyně později toto tvrzení upravila). Dále pak na tom, že žalobkyně podstoupila četné operační zákrok v celkové anestezii, přičemž žalované neposkytly odškodnění za provedení opakovaných anestezií, které znalec ohodnotil za pomocí analogického použití některých položek dle metodiky (lehký otřes mozku, cizí těleso v průdušnici). Dobu svého léčení a rehabilitace žalobkyně označila za odpovídající závažnosti zranění, a tedy srovnatelnou s jinými případy obdobných zranění.

3. Pokud šlo o další nemajetkovou újmu, tu žalobkyně spatřovala v tom, že po nehodě musela téměř čtyři měsíce ležet v nemocnici a i poté se nemohla plnohodnotně účastnit společenského ani rodinného života, že po dobu hospitalizace a následné rekonvalescence nemohla být s rodinou, ale naopak v nemocnici nebo na rehabilitaci, že po propuštění do domácího léčení nemohla chodit a byla odkázána na pomoc druhých, nemohla žít běžným životem, sportovat ani jezdit na dovolené. Zmeškané rodinné příležitosti specifikovala jako první školní den dětí [datum], svátek dcery [datum], výročí svatby [datum], svátek manžela a syna [datum], [jméno] [datum], vlastní narozeniny [datum] a vlastní svátek [datum]; dále podstoupila rehabilitaci v lázních vytrhující ji z běžného rodinného života ve dnech [datum] až [datum] a hospitalizace od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. V průběhu řízení dále doplnila, že bezprostředně po nehodě pociťovala intenzivní strach o svůj život a psychický šok, kdy velmi silně krvácela, její levá ruka byla téměř odtržena, zranění nohy a ruky bylo natolik závažné, že se důvodně obávala amputace či nepohyblivosti končetin, což by zásadně ovlivnilo její další život. V průběhu hospitalizace a následného léčení zažívala intenzivní [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], které byla nucena řešit mimo jiné také terapiemi s psychologem. Zažívala pocity méněcennosti, neboť po návratu z nemocnice se mohla pohybovat pouze na invalidním vozíku a negativně na ni působilo prostředí jejího bydliště a pohledy sousedů v malé vesnici, kde žije. V důsledku nehody a léčení a s tím spojených dopadů na rodinný život manžel žalobkyně na přechodnou dobu od rodiny zcela odešel, neboť nebyl schopen nést tlak, který na něj celá situace také vyvíjela. Tyto další nemajetkové újmy, které nejsou trvalého rázu, žalobkyně ohodnotila celkem na částku 500 000 Kč; žalované je nenahradily ani zčásti.

4. Žalované požadovanou částku žalobkyni neuhradily ani přes předžalobní výzvu k úhradě ze dne [datum]. Žalobkyně dále výslovně uvedla, že jiné nároky žalobkyně (zejména na náhradu za ztížení společenského uplatnění) jsou dosud předmětem jednání stran, a tedy nikoli předmětem nynějšího řízení.

5. Obě žalované se k žalobě vyjádřily tak, že uplatněný nárok neuznaly. Za nesporné označily, že došlo k popsané nehodě a že ji způsobili řidiči vozidel pojištěných u žalované 1 (v rozsahu 70 %) a u žalované 2 (v rozsahu 30 %). Pokud šlo o rozdíl ve výpočtu bolestného, namítly jednak, že nebylo doloženo, že by žalobkyni vznikl nárok na přiznání položek za další vymknutí zápěstí, jednak, že provedení celkové anestezie nelze hodnotit jako lehký otřes mozku a cizí těleso v průdušnici, neboť jde o zdravotnické výkony, nikoli o poškození zdraví, a u žalobkyně nenastaly ani žádné s anesteziemi spojené nežádoucí pooperační projevy. Pokud šlo o další nemajetkovou újmu, žalované nespatřovaly ve skutečnostech uváděných žalobkyní, zejména v dlouhodobém léčení a následné rehabilitaci, nic, co by se vymykalo obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu a zvyšovalo intenzitu utrpěné újmy nad obvyklou míru. Navrhovaly proto zamítnutí žaloby.

6. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. 33 C 334/2021-152, bylo řízení částečně zastaveno co do celkem 2 950 Kč (z toho 70 % připadajících na žalovanou 1 a 30 % na žalovanou 2), a to v důsledku částečného zpětvzetí žaloby poté, co žalované uvedenou částku žalobkyni v průběhu řízení uhradily.

7. Při ústním jednání konaném dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu, v němž se po žalované 1 domáhala zaplacení částky 24 850,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 457,24 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 901,50 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 076,92 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 463,75 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a dále v rozsahu, v němž se po žalované 2 domáhala zaplacení částky 10 650,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 195,96 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 243,50 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 175,82 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 341,65 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. S ohledem na to soud řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. (výroky V. a VI.).

8. Při ústním jednání konaném dne [datum] žalobkyně nad rámec svých dřívějších skutkových tvrzení uvedla, že znalec dr. [příjmení] v dalším doplnění svého posudku zjistil, že jeho opomenutím nebyla započítána zlomenina kostí hákovité, poloměsíčité a hranaté a zlomenina kosti záprstní levé horní končetiny, a tedy žalobkyně má mít správně navíc nárok na náhradu bolestného za rok 2018 za 3 zranění dle položek S [číslo], tedy celkem 105 bodů a dále za položku S [číslo] ve výši 25 bodů, tedy celkem 130 bodů. Tato zranění nebyla žalobkyní specifikována nikdy dříve v průběhu řízení. S ohledem na to, že toto skutkové tvrzení bylo učiněno až po koncentraci řízení, která nastala dne [datum] (uplynutím 30denní lhůty poskytnuté soudem k doplnění tvrzení při ústním jednání dne [datum]), soud k němu v souladu s § 118b odst. 1 o. s. ř. nepřihlížel a tato další tvrzená zranění (nad rámec těch, která byla vylíčena dříve) nijak nezohledňoval.

9. Soud vyšel ze shodných tvrzení stran ohledně těch skutečností, které mezi nimi byly nesporné, zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

10. Mezi stranami bylo nesporné, že dne [datum] v katastru obce Brloh došlo k dopravní nehodě, při které byla žalobkyně zraněna, přičemž tato nehoda byla způsobena ze 70 % řidičkou vozidla, ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované 1, a ze 30 % řidičem vozidla, ohledně něhož bylo takové pojištění sjednáno u žalované 2, dále že zranění utrpěná žalobkyní vznikla v rozsahu tvrzeném žalobkyní, pouze s tím rozdílem, že žalované akceptovaly pouze jedno vymknutí zápěstí; dále že žalobkyně byla v příčinné souvislosti s předmětnou nehodou hospitalizována tak, jak uvedla v žalobě, a následně v příčinné souvislosti s předmětnou nehodou podstoupila v době od [datum] do [datum] rehabilitaci v lázních.

11. Zranění utrpěná žalobkyní při nehodě, včetně následného léčení, byla specifikována znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku a jeho následných doplňcích. Jelikož o nich v podstatné míře nebyl spor, lze stručně shrnout, že zahrnovala zlomeniny levé horní končetiny a levé dolní končetiny, rány na končetinách i hrudníku a následné opakované operace levé dolní končetiny. Bez zahrnutí sporného dalšího vymknutí zápěstí (k němu viz níže) a bez zahrnutí analogicky použitých položek metodiky ohledně celkových anestezií je znalec nakonec bodově ohodnotil za rok 2018 na celkem [číslo] bodů, za rok 2019 na celkem 237 bodů, za rok 2020 na celkem 142 bodů a za rok 2021 na celkem 100 bodů (zjištěno ze znaleckého posudku dr. [příjmení] ze dne [datum] a jeho doplňků ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). V tomto rozsahu byly závěry dr. [příjmení] v podstatě ve shodě i se závěry doc. MUDr. [jméno] [příjmení], který dominantně polemizoval s hodnocením celkových anestezií prostřednictvím analogického užití položek otřes mozku a cizí těleso v průdušnici (zjištěno ze znaleckého posudku doc. [anonymizováno] ze dne [datum] a z odborného [anonymizováno] posudku doc. [anonymizováno] ze dne [datum]).

12. Ve vztahu k spornému vymknutí zápěstí soud zjistil, že u žalobkyně došlo k současnému poranění v liniích kloubů označených znalcem dr. [příjmení] jako linie I (skloubení radiokarpální) a linie III (skloubení karpometakarpální), v obou případech tyto skutečnosti byly zřejmé ze snímků zápěstí a ruky (zjištěno z doplňku znaleckého posudku dr. [příjmení] ze dne [datum]). Soud podotýká, že ze skutkového hlediska neměl pochybnost o tom, že ke znalcem popsanému poranění kloubních spojení došlo, neboť znalec v uvedeném posledním doplňku svého posudku srozumitelně vysvětlil, jak ze zdokumentovaných poranění ruky žalobkyně své závěry odvodil. Jak se tato skutečnost s ohledem na položky metodiky (která nerozlišuje vymknutí zápěstí v jednotlivých znalcem popsaných kloubních spojeních) promítá do stanovení bolestného, je otázkou právní, s níž se soud vypořádá níže.

13. Mezi stranami bylo též nesporné, že v souvislosti s vytrpěnými zraněními a jejich léčením podstoupila žalobkyně vícekrát celkovou anestezii. V průběhu řízení došlo k úpravě a upřesnění, co do počtu a způsobu provedení. Nakonec bylo mezi stranami ustáleno jako nesporné, že žalobkyně prodělala celkem 8 operací, při kterých byla uvedena do celkové anestezie, z čehož 4 operace byly provedeny za použití endotracheální intubace a 4 operace za použití laryngální masky. Strany se neshodovaly v hodnocení celkových anestezií pro účely bolestného, to je však otázkou právní, s níž se soud vypořádá níže v rámci právního posouzení věci. Pokud šlo o konkrétní data operací, při nichž byla celková anestezie použita, došlo k nim ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (zjištěno z doplňku znaleckého posudku dr. [příjmení] ze dne [datum]).

14. Žalobkyně ve své výpovědi jako účastník řízení uvedla, že do nehody byla ženou fungující na 110 %, celá rodina sportovala. Půlhodina po nehodě byla nejdelší v jejím životě, vnímala, že z ní trčí kosti a ztrácí krev, měla za to, že přijde o ruku i o nohu, ruka visela jen na vnitřní kůži a žíle, jinak byla v podstatě oddělena od těla. Po probuzení v nemocnici po operaci přemýšlela, jestli bude moci chodit, hýbat rukou apod. Pobyt v nemocnici trval pět měsíců, děti viděla vždy jen na pár hodin, život se odehrával v režimu léky, rehabilitace, krátký spánek a stále vše znovu. Pociťovala naprostou ztrátu soukromí a pocit ponížení z toho, že nebyla schopná ani chůze a sebeobsluhy a teprve postupně se to v nemocnici znovu učila. Když byla propuštěna do domácího ošetřování, nemohla chodit, zjistila, že rodina mezitím začala fungovat bez ní, najednou do ní nezapadala, trvalo dalšího půl roku, než ji rodina znovu zapojila do sebe. Když byla v domácím ošetřování, manžel jí sdělil, že ji už nemiluje a že si našel jinou, zdravou ženu. Poté vyhledala psychologickou pomoc, nemohla spát, měla panické ataky, obávala se, že zemře, řešila, co bude, až zemře. Psychický stav bylo nutno řešit léky. Došlo k narušení vztahů v rodině. Vztah s manželem se později obnovil, ale již nikdy nebude úplně jako dřív. Dětem žalobkyně bylo v době nehody 12 a 11 let (vše zjištěno z účastnické výpovědi žalobkyně).

15. Zranění ruky žalobkyně zdokumentované fotograficky bezprostředně po nehodě zahrnovalo i z laického pohledu zjevně vážné, otevřené poranění, kdy samotná ruka byla v zápěstí téměř oddělena od paže (zjištěno z fotografické dokumentace). S ohledem na to i na shodně vyznívající výpověď žalobkyně shrnutou výše, o níž v tomto směru neměl důvod pochybovat, soud shledal, že toto zranění mohlo důvodně vyvolávat obavu z úplné anatomické ztráty ruky v zápěstí.

16. Klinický psycholog PhDr. [jméno] [příjmení] označil ve své zprávě péči poskytnutou žalobkyni jako krátkodobou, spíše nárazovou resp. podpůrnou. Žalobkyně ho navštívila celkem třikrát v roce 2019, jednou v roce 2020. V rozhovorech s ním vykrystalizovala problematika jejího partnerství, které nefungovalo již před nehodou rovnoměrně z hlediska dělby odpovědnosti obou partnerů a rodičů; léta 2017 až 2020 označila za období přetrvávající krize vztahu. Zdravotní handicapy problémy nerovné zátěže obou ještě zvýraznily, partner nebyl dostatečně ochoten převzít více odpovědnosti. Zhoršila se emoční vazba s manželem, podobný neempatický a chladný postoj cítila v té době od matky svého manžela. Špatný byl i vztah žalobkyně s její vlastní matkou. Psycholog obsah setkání shrnul tak, že žalobkyně si uvědomovala tíživost zdravotních handicapů následkem havárie a z jejího pohledu neuspokojivě probíhající léčby, o to více ji trápilo, že možná nevydrží její manželství anebo bude žít ve frustrujícím vztahu, vyčítala si, jak se to promítne do života dětí (vše zjištěno ze zprávy dr. [příjmení] ze dne [datum]).

17. Žalobkyně vyzvala obě žalované k plnění před podáním žaloby výzvami datovanými [datum], učiněnými prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, přičemž je vyzvala k plnění do sedmi dnů od doručení výzvy (zjištěno z předžalobních výzev ze dne [datum]). Žalovaná 2 na výzvu reagovala dopisem ze dne [datum], kde uvedla, že výzvu obdržela dne [datum] (zjištěno z dopisu ze dne [datum]).

18. Mezi stranami bylo nesporné, že na náhradu vytrpěných bolestí bylo žalobkyni vyplaceno ze strany žalovaných celkem 493 621 Kč (včetně částky 2 950 Kč uhrazené v průběhu řízení, a to dne [datum]).

19. Z dalších provedených důkazů (listina označená jako uplatnění nároku – povinné ručení, potvrzení o registraci škodné události ze dne [datum], posudek o invaliditě žalobkyně ze dne [datum], oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum], likvidační zpráva datovaná [datum], informace o úhradě ze dne [datum], oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum], oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum], oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum], oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne [datum]) soud žádná další pro věc podstatná skutková zjištění neučinil.

20. Z důkazních návrhů učiněných žalobkyní nebyl proveden důkaz potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum], rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. 5. 2019, č. j. 1 T 17/2019-255, a rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 2019, č. j. 4 To 444/2019-350, neboť co jimi mělo být prokázáno, bylo mezi stranami nesporné; dále znaleckým posudkem o ztížení společenského uplatnění, paragonem o zaplacení ceny za tento znalecký posudek a dopisy ohledně nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ze dne [datum] a [datum], neboť tyto listiny se netýkaly nároků, jež byly předmětem nynějšího řízení; dále snímky z počítačové tomografie ohledně žalobkyně z [nemocnice] uloženými na DVD nosičích, neboť soud nemá odbornou lékařskou kompetenci k vyhodnocování tohoto druhu snímků a tudíž by z nich nebyl s to vyvodit žádné závěry.

21. Z důkazních návrhů učiněných žalovanou 1 nebyl proveden důkaz rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 15 Co 217/2021-248, a znaleckými posudky dr. [příjmení] a dr. [příjmení] z jiných soudních řízení, neboť se nijak netýkaly projednávané věci a nemohly nijak objasnit její skutkový stav. Žalovaná 1 je předkládala na podporu své právní argumentace ohledně hodnocení položek podle metodiky vztahujících se k provádění celkové anestezie u pacienta. S touto právní otázkou se soud vypořádá dále, přičemž nicméně předesílá, že věcně se s právním názorem vyjádřeným v uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze, stejně tak jako s právním názorem vyjádřeným v rozsudku téhož soudu ze dne 1. 3. 2022, č. j. 35 Co 44/2022-197, ztotožnil.

22. Jiné důkazy soud neprovedl, neboť nebyly navrhovány ani nevyplynuly z obsahu spisu.

23. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, která byla zaviněna řidiči vozidel pojištěných u žalované 1 (ze 70 %) a u žalované 2 (z 30 %), při této nehodě byla žalobkyně zraněna. Utrpěla mj. poměrně vážná poranění ruky, která mohla důvodně vzbuzovat obavu z její ztráty v zápěstí. Její zranění, zejména ruky a nohy, si vyžádala léčení po dobu několika měsíců v nemocnici, poté další operace spojené s krátkodobými hospitalizacemi, dále rehabilitace včetně pobytu v lázních; nejednalo se však o léčení, které by se vymykalo jiným případům obdobně závažných zranění. Celkem podstoupila 8 operací, při kterých byla uvedena do celkové anestezie. Po nehodě a v době léčení byl psychický stav žalobkyně špatný, musela vyhledat odbornou pomoc. Zároveň nelze uzavřít, že by tyto potíže, včetně narušení vztahu s manželem, byly vyvolány výlučně předmětnou nehodou a zraněními při ní utrpěnými. Základ manželských potíží existoval již předtím, zranění v důsledku nehody vedla spíše ke gradaci těchto potíží. Žalované uhradily žalobkyni na náhradu vytrpěných bolestí celkem 493 621 Kč.

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném ke dni [datum], má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému, mimo jiné, způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

25. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu; stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

26. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. S ohledem na to, že po skutkové stránce bylo zjištěno v souladu s tvrzeními obou stran, že žalobkyni bylo nehodou ze dne [datum] ublíženo na zdraví, soud se zabýval jednak tím, jaká peněžitá náhrada (přesněji řečeno zadostiučinění) vyvažuje vytrpěné bolesti žalobkyně, resp. je podle zásad slušnosti přiměřená k jejich odčinění, jednak tím, jaké další nemajetkové újmy žalobkyni vznikly a jaká náhrada za ně přísluší. Bolestné:

28. Úvahy soudu o stanovení přiměřeného bolestného nelze redukovat na bodový výpočet podle metodiky, která je právně nezávazná, nýbrž soud musí sám zohlednit okolnosti konkrétní věci a kriticky zhodnotit i to, k čemu došli ve svých výpočtech lékaři. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3122/15,„ o odčinění újmy pojmově nelze rozhodovat na základě určitých tabulkově předvídaných bodových počtů, nýbrž výhradně vycházeje z dokazování a s náležitým zřetelem k okolnostem konkrétní věci“. Hodnocení bolestí provedené znalcem dr. [příjmení] lze z tohoto pohledu rozčlenit na dva základní okruhy. V první řadě jde o bolesti způsobené popsanými zraněními včetně jejich následného léčení, u nichž dr. [příjmení] aplikoval přímo položky metodiky a dospěl k hodnocení vytrpěných bolestí tak, že v roce 2018 odpovídaly bodovému hodnocení celkem [číslo] body (nepočítaje položku dalšího vymknutí zápěstí), v roce 2019 dalším celkem 237 bodům, v roce 2020 celkem 142 bodům a v roce 2021 celkem 100 bodům. V tomto rozsahu o vytrpěných bolestech nebylo mezi stranami sporu a žalované podle toho i plnily. Druhou množinu představovalo analogické použití položek metodiky pro ohodnocení podstoupených anestezií, což dr. [příjmení] vypočetl na 260 bodů za rok 2018, 60 bodů za rok 2019, 140 bodů za rok 2020 a 120 bodů za rok 2021. V tomto rozsahu byl mezi stranami o adekvátním hodnocení újem žalobkyně spor.

29. Ve vztahu k první uvedené množině, tedy samotným vytrpěným zraněním a jejich léčení (před zohledněním anestezií), představují vzhledem k hodnotě bodu dle metodiky (295,04 Kč za rok 2018, 318,85 Kč za rok 2019, 341,25 Kč za rok 2020 a 356,11 Kč za rok 2021) výchozí částky cca 334 000 Kč za bolesti spojené se zraněními a výkony v roce 2018, cca 75 600 Kč za bolesti spojené s výkony v roce 2019, cca 48 500 Kč za bolesti spojené s výkony v roce 2020 a cca 35 600 Kč za bolesti spojené s výkony v roce 2021.

30. Soud dále dospěl k závěru, že je namístě zohlednit, že k vymknutí ruky žalobkyně při samotné nehodě došlo ve dvou liniích skloubení. V tomto směru nepovažoval za rozhodující, že metodika nerozlišuje v detailu, ve které linii skloubení k vymknutí dojde. Podstatné je spíše to, že v tomto konkrétním případě šlo o poranění většího rozsahu, než kdyby k němu došlo jen v jednom skloubení, tudíž se jeví jako odpovídající stanovit bolestné přiměřeně této skutečnosti, tedy hodnotit vymknutí zápěstí nikoli částkou cca 15 000 Kč (což odpovídá 50 bodům dle metodiky násobeným 295,04 Kč), nýbrž částkou dvojnásobnou. Soud proto považoval za přiměřené zvýšit výchozí částku za rok 2018 o 15 000 Kč na 349 000 Kč.

31. Soud dále považoval za nezbytné zohlednit celkové anestezie, které žalobkyně podstoupila, a to v roce 2018 dvě, v roce 2019 tři, v roce 2020 dvě a v roce 2021 jednu. Tyto výkony jsou pro každého člověka do jisté míry zatěžující, tím spíše, když se opakují během období mírně přesahujícího tři roky osmkrát. Soud je však z dále uvedených důvodů zohlednil nikoli pomocí analogického použití nepřípadných položek metodiky, nýbrž přiměřeným navýšením výchozí částky stanovené s ohledem na skutečně vytrpěná zranění. S ohledem na tento faktor považoval soud za přiměřené zvýšit výchozí částky za jednotlivé roky o přibližně 10 %, na výsledné částky 380 000 Kč za rok 2018, 85 000 Kč za rok 2019, 54 000 Kč za rok 2020 a 40 000 Kč za rok 2021.

32. Ke zmíněné sporné otázce, nakolik má být celková anestezie a případné zavádění lékařských nástrojů typu dýchací trubice v souvislosti s celkovou anestezii promítnuto v hodnocení bolestného, lze uvést, že celkovou anestezii lze považovat za určitou zátěž pro organismus a tyto úkony mohou obecně být spojeny s útrapami dotčeného člověka, přinejmenším s určitým nepohodlím, obtížemi apod. Zároveň je však nelze posuzovat jako samostatně působící bolesti v míře srovnatelné s traumaticky navozeným bezvědomím či s přítomností cizího tělesa v organismu poškozeného. To by totiž znamenalo, že z hlediska vytrpěných bolestí by bylo zcela shodně hodnoceno, např. když při nehodovém ději cizí těleso náhle a násilně pronikne do určité části těla poškozeného, s tím, když je v rámci lékařského postupu, a tedy s předpokládanou odborností, šetrností, tlumením bolestí léky apod. do takové části těla dočasně zaveden určitý přístroj nebo nástroj. K zavádění těchto nástrojů dochází nadto často v situacích, kdy bolesti ze samotných zranění dotčeného člověka mohou být intenzivnější než bolesti spojené s lékařskými úkony. Jejich vynětí je rovněž prováděno s odborností a šetrností a zpravidla samo o sobě nevyžaduje tak rozsáhlé následné hojení jako samo primární zranění. Uvedené lékařské postupy proto představují součást léčení primárních zranění poškozeného, kterou není namístě hodnotit zvlášť a samostatně ji odškodňovat, ledaže by se svou náročností, bolestivostí apod. v konkrétním případě vymykala z toho, co lze při ní obvykle očekávat. V konkrétním případě žalobkyně tomu tak nebylo. Soud proto považoval za přiměřené reflektovat nutnost opakovaných celkových anestezií žalobkyně tím, že na základě tohoto faktoru přistoupil k určitému navýšení základního bolestného, jak je uvedeno výše.

33. Soud tedy po zohlednění hodnocení zranění a zdravotnických výkonů u žalobkyně podle metodiky, zohlednění hodnoty bodu za jednotlivé roky a celkovém zhodnocení okolností případu uzavřel, že přiměřené zadostiučinění k odškodnění žalobkyní vytrpěných bolestí uplatněných v tomto řízení činilo celkem 559 000 Kč. Jelikož žalované plnily celkem 493 621 Kč, rozdíl činí 65 349 Kč, který jsou žalované povinny doplatit, z toho žalovaná 1 částku 45 765,30 Kč a žalovaná 2 částku 19 613,70 Kč (tedy 70 % a 30 %, jak plyne z podílu na odpovědnosti, v němž se přiznání plnění domáhala i sama žalobkyně). Další nemajetková újma:

34. Žalobkyně založila svůj nárok na náhradu další nemajetkové újmy na několika okruzích skutkových okolností: 1) hospitalizace a rekonvalescence omezující zapojení do společenského a rodinného života, 2) odkázání na pomoc druhých a omezení v běžném životě po propuštění do domácího léčení, 3) zmeškané rodinné příležitosti, 4) intenzivní strach o život a psychický šok bezprostředně po nehodě s obavami o ztrátu končetin, 5) úzkosti, deprese a pocity méněcennosti v době po návratu z nemocnice, 6) odchod manžela, byť s pozdějším návratem k rodině. Soud má za to, že pouze některé z těchto okolností zakládají vznik další nemajetkové újmy, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění.

35. Obecně lze předeslat, že v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1564/20, nelze k nároku na náhradu další nemajetkové újmy přistupovat příliš restriktivně. Jak se podává z uvedeného nálezu,„ v souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou“. Ústavní soud však zároveň podotkl, že„ za situace, kdy jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškodněny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Kontroverzní je … příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy.“ 36. Z uvedeného plyne, že jestliže některé nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni byly kompenzovány jinak, např. v rámci bolestného, nelze se domáhat (znovu) jejich kompenzace v rámci nároku na náhradu další nemajetkové újmy. V judikatuře je přitom ustáleno, že bolestné nezahrnuje pouze bezprostřední„ fyzickou“ bolest spojenou se zraněním, ale též duševní útrapy obvykle spojené s určitým zraněním a jeho léčením, tedy i včetně útrap spojených s pobytem v nemocnici, rekonvalescencí apod., pokud se nevymykaly tomu, co lze u daného zranění běžně očekávat. Nejde totiž o to, že by pro vznik nároku na kompenzaci byla nezbytná mimořádnost újmy, nýbrž o to, že újma nikoli mimořádná již může být dostatečně kompenzována bolestným, chápaným jako zadostiučinění za bolest v uvedeném širším smyslu, a tudíž vedle toho nevzniká nárok na další odškodnění prostřednictvím„ další nemajetkové újmy“.

37. Vzhledem k řečenému soud neshledal, že by žalobkyni vznikl nárok na další náhradu z titulu okruhů uvedených pod body 1) a 2), tedy z titulu bolestí, útrap, obav, omezení, odkázání na pomoc druhých apod., nakolik byly spojeny s léčením zranění žalobkyně. Její zranění byla vážná a je zřejmé, že léčení takových zranění je pravidelně spojeno s řadou naznačených útrap. Léčení žalobkyně bylo přitom i dle ní přiměřené těmto zraněním, tedy nikoli výrazně delší nebo náročnější než ve srovnatelných případech. Proto soud uzavřel, že žalobkyni se satisfakce za tyto újmy dostalo (resp. v důsledku uložení povinnosti bolestné částečně doplatit ještě i dostane) v rámci bolestného.

38. Pokud šlo o okruh ad 3), tedy zameškané rodinné příležitosti, soud předně uvádí, že jakékoli náročnější léčení nutně zasáhne do běžného života poškozeného a tím velmi pravděpodobně naruší i některé jinak obvyklé rodinné oslavy. Bylo by spíše vzácností, pokud by se několikaměsíční léčení veškerým takovým událostem zcela vyhnulo. Události, které žalobkyně uvedla, soud považuje za relativně běžné, s menším významem z hlediska rodinného života. Šlo vesměs o jmeniny, dále první školní den v daném školním roce (nikoli ovšem první školní den kteréhokoli z dětí žalobkyně vůbec, žádné z nich nešlo do první třídy), dále o [jméno]. Nemožnost oslavy výročí svatby v situaci přinejmenším problematického vztahu mezi oběma manžely soud rovněž neshledává za zvláštní újmu žalobkyně. Pokud jde o vlastní 40. narozeniny žalobkyně dne [datum], soud akceptuje, že muselo být nepříjemné je trávit v nemocnici, nicméně žalobkyně z ní byla dle propouštěcí zprávy zohledněné v doplňku znaleckého posudku dr. [příjmení] ze dne [datum] propuštěna již [datum] v cca 8.45 hod., příležitost k oslavě narozenin se tak opozdila o jeden den.

39. Vzhledem k tomu soud neshledal, že by žalobkyni vznikl nárok na další náhradu z titulu okruhu uvedeného pod bodem 3), tedy z titulu zameškaných rodinných příležitostí.

40. Naproti tomu soud shledal, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu další nemajetkové újmy z důvodu strachu a psychického šoku bezprostředně po nehodě (ad 4)). V tomto případě nešlo jen o to, že žalobkyně utrpěla otevřenou zlomeninu ruky. Ta je pro zraněného, který je při vědomí a vnímá, že mu z těla vyčnívají vlastní kosti, nepochybně traumatizující prakticky vždy. Zde ovšem navíc byla důvodnou obava, že může dojít k úplné anatomické ztrátě ruky v zápěstí. K tomu přistupovala další zranění, krvácení apod. Soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě psychická újma žalobkyně spojená s vnímáním stavu bezprostředně po nehodě překračuje rámec kompenzovaný již v rámci bolestného. Zároveň vzal v úvahu, že tento stav netrval enormně dlouho (podle samotné žalobkyně půl hodiny, byť lze akceptovat, že i tento čas musel být pro žalobkyni velmi nepříjemný), přičemž po probuzení v nemocnici již byl stav stabilnější a přes možné další obavy z trvalých následků již nepochybně ze subjektivního pohledu ne tak akutně hrozivý. S ohledem na to soud považoval za přiměřenou náhradu této další nemajetkové újmy nad rámec bolestného částku ve výši 25 000 Kč.

41. Soud též shledal, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu další nemajetkové újmy z důvodu úzkosti a duševních depresí v průběhu rekonvalescence (ad 5)). Že žalobkyně situaci prožívala poměrně těžce, plyne nejen z její výpovědi, ale i zprávy psychologa. Zároveň je ovšem z uvedené zprávy patrné, že nešlo o péči příliš intenzivní (celkem 4 setkání během dvou let) a že předmětná nehoda nebyla jediným spouštěčem potíží, zejména rodinných (vztahových), byť jim zřejmě napomohla. S ohledem na to soud považoval za přiměřenou náhradu této další nemajetkové újmy částku ve výši dalších 25 000 Kč.

42. Pokud šlo o odchod manžela od rodiny (skutková okolnost ad 6)), soud má za to, že spojovat rozpad (či dočasný rozpad) partnerského vztahu pouze s dopravní nehodou a kalkulovat na základě toho nějakou finanční kompenzaci je velmi problematické. V partnerských vztazích hraje zpravidla roli celá řada okolností, které ani v soudním řízení nelze patřičně zjistit. V projednávané věci navíc plyne i ze zprávy psychologa, že problémy v partnerském vztahu existovaly již před nehodou. Soud proto nepovažoval za důvodné přiznávat na základě toho žalobkyni nějaké další odškodnění.

43. Soud tedy uzavřel, že přiměřené zadostiučinění k odškodnění žalobkyní vytrpěné další nemajetkové újmy činilo celkem 50 000 Kč, přičemž žalované jsou povinny tuto částku uhradit, z toho žalovaná 1 částku 35 000 Kč a žalovaná 2 částku 15 000 Kč (tedy opět 70 % a 30 %, jak plyne z podílu na odpovědnosti, v němž se přiznání plnění domáhala i sama žalobkyně). Závěr:

44. Soud proto žalobu shledal zčásti důvodnou a vyhověl jí v rozsahu jistiny vůči žalované 1 celkem 80 765,30 Kč (z toho 45 765,30 Kč bolestné a 35 000 Kč na náhradu další nemajetkové újmy) a vůči žalované 2 celkem 34 613,70 Kč (z toho 19 613,70 Kč bolestné a 15 000 Kč na náhradu další nemajetkové újmy). Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou.

45. O úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o prodlení žalovaných, soud neshledal, že by nastalo v datech, od nichž nárok na úrok z prodlení odvozovala žalobkyně. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Vyhotovení znaleckého posudku dr. [příjmení] a jeho následných doplňků v průběhu let 2019 až 2021 nebylo možno považovat za řádný požadavek ze strany žalobkyně na plnění, tím spíše ne v situaci, kdy dr. [příjmení] své původní závěry i kalkulace přehodnotil ještě i v průběhu nynějšího řízení doplňkem ze dne [datum]. Soud proto vycházel z předžalobní výzvy k úhradě datované [datum], jejíž obdržení obě žalované potvrdily. Žalovaná 2 ji dle svého výslovného sdělení v korespondenci mezi stranami obdržela [datum]. Žalovaná 1 datum obdržení nesdělila, soud nicméně vycházel z racionálního předpokladu, že se tak stalo ve stejnou dobu jako u žalované 2. Žalobkyně sama k datu doručení předžalobních výzev nic dalšího neuvedla ani nedoložila. Soud proto uzavřel, že obě žalované byly k plnění vyzvány dne [datum]. Jelikož dle výzev jim byla poskytnuta na plnění lhůta sedmi dnů od doručení výzvy, tato lhůta k plnění skončila [datum]. Soud k tomu zároveň podotýká, že tuto lhůtu považuje za souladnou i s principem plnění bez zbytečného odkladu vyjádřeným výše citovaným zákonným ustanovením. Žalované se tedy v prodlení ocitly následujícím dnem ([datum]). S ohledem na datum počátku prodlení činila zákonná sazba 8,5 % ročně, soud proto přiznal úrok z prodlení vůči oběma žalovaným v této sazbě od data [datum] a zamítl žalobu v rozsahu, v němž požadovaný úrok z prodlení přesahoval, na co žalobkyni vznikl nárok.

46. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ji v plné výši žalobkyni, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a to jak v té části, v níž žalobkyně požadovala doplacení bolestného, tak v té části, v níž požadovala náhradu další nemajetkové újmy. Pokud jde o tu část předmětu řízení, v níž žalobkyně vzala žalobu zpět, šlo jednak o částku doplacenou ze strany žalovaných v průběhu řízení (a tedy o zpětvzetí důvodně podaného návrhu pro chování žalovaných), jednak o modifikaci nároku na bolestné na základě doplnění znaleckého posudku dr. [příjmení] v průběhu řízení, tedy stále o nárok, jehož hodnocení záviselo jak na vlivu znaleckého posudku, tak i (a to zásadně) na úvaze soudu.

47. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 32 912 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“), po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a. t. za 8 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba včetně doplnění učiněného na výzvu soudu, účast při ústním jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum], podání ve věci samé ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]. Pokud jde o výši tarifní hodnoty, soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) a. t. – tarifní hodnota ve výši 50 000 Kč (viz odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020); b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedených 8 úkonů; c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 5 712 Kč.

48. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

49. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

50. Soud rozhodl také o zaplacení soudního poplatku, a to tak, že žalovaným uložil povinnost jej společně a nerozdílně zaplatit, neboť podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje navrhovatel, jemuž byla způsobena újma, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhrady nákladů léčení. Podle ustanovení § 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. V tomto řízení jde o případ, kdy žalobkyně je dle shora citovaného ustanovení osvobozena od soudního poplatku, neboť předmětem sporu byla náhrada újmy na zdraví, přičemž se jednalo o osvobození osobní. Vzhledem k částečnému vyhovění žalobě a jelikož se zároveň nejedná o případ, kdy by žalované byly od soudního poplatku také osvobozeny, poplatková povinnost v rozsahu úspěchu žaloby přechází na žalované. Soudní poplatek byl vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy v penězích, byť nikoli přímo škůdcem, ale pojistitelem odpovědnosti, stanoven podle položky 3 písm. a) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebníku soudních poplatků), tedy ve výši 2 000 Kč Lhůta splatnosti poplatku vyplývá z § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.