33 C 77/2022- 60

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. [jméno] [příjmení] a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 95 068,50 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. ledna 2023, č. j. 33C 77/2022-37, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 95 068,50 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 7 454 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 95 068,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení 5 954 Kč.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky jakožto bezdůvodného obohacení s tím, že si ji žalovaný jakožto soudní exekutor ponechal z vymoženého plnění jako náklady exekuce a nevrátil ji právnímu předchůdci žalobce, přestože bylo rozhodnuto, že tyto musí uhradit oprávněná.

3. Vyšel ze zjištění, že [název soudu] nařídil usnesením ze dne [datum] exekuci na majetek povinného [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], k uspokojení pohledávky oprávněné: [právnická osoba], provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [celé jméno žalovaného]. Na návrh povinného byla exekuce usnesením [název soudu] zastavena. Výrokem III. byla oprávněné uložena povinnost uhradit soudnímu exekutorovi, zde žalovanému, náhradu nákladů exekučního řízení ve výši 95 068,50 Kč. Z odůvodnění se podává, že v rámci exekuce vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo] ze dne [datum], jímž byly vyčísleny náklady exekuce částkou 9 171,80 Kč a dne [datum] vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo] jímž byly vyčísleny náklady exekuce částkou 85 896,70 Kč. Usnesením soudního exekutora ze dne [datum] bylo rozhodnuto o rozdělení podstaty z výtěžku dražby nemovité věci ve výši 495 000 Kč, přičemž v první skupině byla uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce ve výši 85 896,70 Kč. Důvodem zastavení exekuce bylo, že rozhodčí doložka, na jejímž základě byl vydán exekuční titul - rozhodčí nález, byla shledána jako neplatná. Usnesení [název soudu] bylo potvrzeno odvolacím soudem. Pohledávka za soudním exekutorem byla postoupena povinným na žalobce smlouvou o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno dne [datum]. K vrácení vymoženého plnění byl žalovaný opakovaně vyzýván. Žalobce uplatnil u [stát. instituce] podáním datovaným [datum] nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem soudního exekutora v řízení vedeném [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], žádost byla shledána jako nedůvodná a žalobce podal žalobu ze dne [datum] u [název soudu] ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], jíž se domáhal náhrady škody, jež měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí vydaného [název soudu] v exekučním řízení vedeném na majetek povinného [jméno] [příjmení] Soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], ve věci oprávněného [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení], narozenému dne [datum], v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky ve výši 3 757 Kč s příslušenstvím vydala dne [datum] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky z titulu náhrady škody, která je předmětem řízení o zaplacení 975 000 Kč vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok], kterou má povinný vůči [země] - [stát. instituce].

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 2991 o. z., když žalovaná částka byla v exekučním řízení vymožena, mj. na základě rozhodnutí o rozdělení podstaty z výtěžku dražby nemovité věci povinného ve výši 495 000 Kč, exekuce byla zastavena a oprávněné byla pravomocně uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekučního řízení. Námitku promlčení neshledal důvodnou, když právní moc rozhodnutí [název soudu] nastala dne [datum], žaloba byla sice podána až dne [datum], nicméně v průběhu promlčecí doby žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u [stát. instituce], posléze pak i u [název soudu] žalobou, čímž došlo ke stavení promlčecí doby dle § 35 zák. 82/1998 Sb. Neshledal důvodnou námitku o nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce, když jednání soudní exekutorky Mgr. [příjmení] nelze považovat za uplatnění relativní neplatnosti úkonu dle § 44a ex. ř., neboť z exekučního příkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nelze nijak odvodit, že by byl adresován žalovanému a že by se soudní exekutorka dovolávala neplatnosti tohoto konkrétního právního jednání. Ke shodnému závěru dospěl i [název soudu] v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Byť se judikatura Nejvyššího soudu doposud vyjadřovala toliko ke zrušení přechozích příkazů k náhradě nákladů exekuce v případě pozdějšího zastavení exekuce a k tomu navázané povinnosti soudního exekutora vrátit plnění na náhradu nákladů exekuce, jež je dodatečně plněním bez právního důvodu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [rok]), dovodil, že rozvrhové usnesení je pouze prostředkem realizace příkazu k úhradě nákladů exekuce, kopírovalo výši nákladů exekuce určenou příkazem k úhradě nákladů exekuce, a byla-li exekuce zastavena proto, že od počátku byla v rozporu s právem, pak závěry, které již dříve byly přijaty ve vztahu k vydaným příkazům k úhradě nákladů exekuce při zastavení exekuce, je třeba vztáhnout i na rozvrhové usnesení. Jiný postup by byl zcela v rozporu se zájmem na spravedlivém uspořádání vztahů. V daném případě byla navíc soudnímu exekutorovi přiznána náhrada nákladů exekuce ve shodné výši, jakou vymohl na povinném, i vůči oprávněnému. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení námitky promlčení, když usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne [datum] a žalobce podal žalobu dne [datum] až po uplynutí tříleté subjektivní lhůty dle § 621 a § 629 o. z. Nesouhlasí s aplikací § 32 a § 35 zákona č. 82/1998 Sb. o stavení promlčecí lhůty, když náhrada škody způsobené orgány veřejné moci a vydání bezdůvodného obohacení jsou rozdílné a samostatné instituty, dále je dána odlišnost i definovaným okruhem účastníků řízení, kdy nelze žalovat přímo soudního exekutora, ale výhradně stát, který odpovídá za činnost exekutora s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 193/2017. Žádostí podanou u Ministerstva spravedlnosti ani podáním žaloby nedošlo ke stavení promlčecí lhůty, neboť nesměřovaly proti soudnímu exekutorovi. V žádosti o náhradu škody není ani zmínka o tom, že by žalovaná částka byla bezdůvodným obohacením a nehovoří se ani o nákladech exekuce. Žalovaným byl veřejnoprávní subjekt a pohledávka byla veřejného charakteru, zatímco v řízení o vydání bezdůvodného obohacení je pohledávka soukromoprávního charakteru; neodpovídá ani výše ani důvod pohledávky (975 000 Kč a 95 068,50 Kč). I pokud by soud dospěl k opačnému závěru, že uplatnění pohledávky může zakládat stavení lhůty, nejsou splněny další podmínky, když žalobce vzal žalobu pravděpodobně zpět, byť částka zpětvzetí není blíže identifikovatelná, týká se to 445 000 Kč, a je zmíněn budoucí postup proti soudnímu exekutorovi v podobě vymáhání bezdůvodného obohacení. Poukázal na § 648 o. z. a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22Cdo 3110/2010, 22Cdo 1032/2014 či 28Cdo 3017/2017 a 32Cdo 2666/2018, přičemž promlčecí doba se staví jen ohledně práva, které bylo u soudu uplatněno (rozhodnutí sp. zn. 26Cdo 582/2005, 25Cdo 3947/2008 a 25Cdo 5168/2016, přičemž určujícím je vymezení předmětu zahájeného řízení (základem nároku, předmětem nároku), odkázal na částečné zpětvzetí žaloby a usnesení o částečném zastavení řízení na č.l. 266 exekučního spisu.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek potvrdit. K námitce promlčení odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaný zneužil právo, když vědomě provedl dražbu nemovitosti bez pravomocného exekučního titulu s úmyslem poškodit povinného, a byl povinen vrátit náklady exekuce, což neučinil, čímž se dopustil trestného činu a námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

7. Žalovaný ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že námitka promlčení není nemravná, neboť věc je nutno posuzovat v celé šíři včetně předchozího exekučního řízení, kdy žalovaný nemá právo odmítnout vedení exekučního řízení a nařídí-li soud exekuci, je povinen ji provést. Rozporem s dobrými mravy trpí žaloba, když právní předchůdce žalobce neuhradil z přijatého úvěru ani první splátku, byl pasivní v řízení o vydání rozhodčího nálezu, nijak nereagoval na exekuční řízení a teprve po jeho skončení podal návrh na zastavení exekuce z formálního důvodu v podobě nesprávné volby rozhodce. Přiložil rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací].

8. Odvolací soud doplnil dokazování o příkaz k úhradě nákladů exekuce [číslo] z něhož vyplývá, že povinnému soudní exekutor uložil povinnost zaplatit náklady exekuce ve výši 9 171,80 Kč. Dále zopakoval dokazování usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum] ve spojení s usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] (jak vyplývá ze spisu soudního exekutora na č.l. 231, dovolání vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo odmítnuto). Odvolací soud zopakoval dokazování podáním žalobce ze dne [datum], z něhož zjistil, že uplatnil u [stát. instituce] nárok ve výši 975 000 Kč s tvrzením, že provedením dražby mu byla exekutorem způsobena škoda ve výši hodnoty nemovitosti. Žalobce zahájil dne [datum] řízení u [název soudu] vedené pod sp. zn. [spisová značka], v němž se domáhal po [země] - [stát. instituce] náhrady škody ve výši 975 000 Kč s tvrzením, že mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí, jímž bylo usnesení [název soudu] ze dne [datum] o nařízení exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], když exekuce byla vedena dle rozhodčího nálezu a zastavena byla z důvodu neplatnosti exekučního titulu k návrhu povinného podanému až poté, co byly vydraženy nemovitosti povinného. Odvolací soud zopakoval dokazování podáním ze dne [datum], jímž vzal žalobu zpět co do částky 445 000 Kč rovnající se ceně, za kterou byly nemovitosti v dražbě prodány, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto. Odvolací soud doplnil dokazování rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka], z něhož zjistil, že řízení bylo vedeno žalobcem proti [země] - [stát. instituce] jakožto žalované za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [celé jméno žalovaného], soudního exekutora, a že ve věci byl vydán dne [datum rozhodnutí] rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta a rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání žalovaného opodstatněným.

10. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil o aktuální stav a zopakoval částečně dokazování. Soud prvního stupně posoudil věc správně i po stránce právní jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. coby plnění poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Odvolací soud se ztotožnil se všemi závěry soudu prvního stupně, vyjma posouzení námitky promlčení, jak bude rozvedeno níže.

11. Ze skutkových zjištění vyplývá, že exekuce byla nařízena dne [datum], elektronická dražba se konala dne [datum], soudní exekutor vydal dne [datum] a dne [datum] příkazy k úhradě nákladů exekuce, dne [datum] vydal usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty, povinný podal dne [datum] návrh na zastavení exekuce, jemuž bylo pravomocně vyhověno dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Dne [datum] žalobce uplatnil u [stát. instituce] nárok na náhradu škody způsobené mu prodejem nemovitosti a dne [datum] podal žalobu proti [země] - [stát. instituce], kterou vzal podáním ze dne [datum] částečně zpět a která byla zamítnuta rozsudkem odvolacího soudu vydaným dne [datum].

12. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na závěru, že dojde-li k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, aniž by zároveň byly výslovně zrušeny příkazy k úhradě nákladů exekuce, plnění, které soudní exekutor vymohl na základě výslovně nezrušených příkazů k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor (zde žalovaný) povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Běh promlčecí lhůty k uplatnění požadavku povinného na vrácení částky, kterou exekutor vymohl v průběhu exekuce na náhradu svých nákladů exekuce, na straně povinného počíná nejdříve právní mocí rozhodnutí o tom, že exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů zastavované exekuce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2017, sp. zn. 20Cdo 2528/2016, ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 559/19, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20Cdo 1227/2019, ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3467/19, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20Cdo 3159/2018). Z citované judikatury vyplývá, že v poměrech souzené věci je nárok žalobce dán, což ostatně uvedl i Krajský soud v usnesení ze dne 22. 1. 2019, č. j. 12Co 316/2018-53, v bodu 18., v němž mj. uzavřel, že„ nabytím právní moci usnesení o zastavení exekuce dochází k zániku účinnosti všech příkazů k úhradě nákladů exekuce a soudní exekutor bude povinen vydat tomu odpovídající vymožené plnění povinnému, neboť exekuce byla od úplného začátku řízení na jeho majetek vedena nepřípustně.“ Exekuční soud není při rozhodování o nákladech exekuce dle § 89 ex. ř. oprávněn rozhodovat o refundaci již zaplacených nákladů a vrácení již vymožených částek se lze domáhat jen v samostatném (tomto) řízení.

13. Z citované judikatury též vyplývá, že běh tříleté promlčecí lhůty dle § 619 odst. 1 a 621 ve spojení s § 629 odst. 1 o. z. počíná na straně povinného nejdříve právní mocí rozhodnutí o tom, že exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, v poměrech souzené věci tedy [datum], kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací], v němž bylo rozhodnuto, že náklady exekuce ve výši 95 068,50 Kč je povinen hradit oprávněný. Tříletá promlčecí doba tak uplynula dnem [datum], a byla-li žaloba podána až dne [datum], je žalovaným uplatněná námitka promlčení důvodná.

14. Ve vztahu ke stavení promlčecí lhůty dle § 32 a 35 zák. č. 82/1998 Sb. se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně. Konstantní judikatura soudů dovodila, že stavení běhu promlčecí doby (v poměrech zák. č. 89/2012 Sb.„ lhůty“) nastává pouze ve vztahu k právu, které bylo v řízení uplatněno, ve vztahu k tomu nároku, případně jeho části, pro nějž se řízení vede, tedy v rozsahu, v jakém bylo právo u soudu uplatněno, a k osobě, vůči níž se toto řízení vede. V poměrech souzené věci žalobce uplatnil v rámci předběžného projednání nárok u [stát. instituce], žalobu podal proti [země] - [stát. instituce], žalovaný nebyl v tomto řízení žalován jakožto účastník řízení, vystupoval v řízení jen v postavení vedlejšího účastníka, o jeho hmotně právních závazcích se tedy řízení nevedlo.

15. Je nezbytné akcentovat, že žaloba byla založena na tvrzeních o plnění žalovanému vymoženém v exekuci na nákladech soudního exekutora, jehož právní důvod odpadl, a nikoli na protiprávním jednání (porušení povinnosti) žalovaného při výkonu exekuční činnosti, jež by vedlo ke vzniku újmy, a zjištěný skutkový stav tak nelze posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb. Předběžné uplatnění nároku a žaloba pak byla podána ve výši 975 000 Kč s tvrzením, že provedením dražby byla exekutorem způsobena škoda ve výši hodnoty nemovitosti a posléze vzal žalobce žalobu zpět co do částky 445 000 Kč rovnající se ceně, za kterou byly nemovitosti v dražbě prodány. Obecně ve smyslu konstantní judikatury dovolacího soudu představuje bezdůvodné obohacení (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, a tomu korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 2262/2009). Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. K neoprávněnému získání prospěchu se přitom nevyžaduje protiprávní úkon (jako je tomu u odpovědnosti za škodu), nýbrž jde o objektivně vzniklý stav, kdy bez právem uznaného důvodu došlo k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Otázka zavinění (úmysl, nedbalost) nehraje pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení žádnou roli; rovněž tak nemá význam případná deliktní způsobilost obohaceného. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je jednotná v otázce týkající se subsidiarity povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení vůči povinnosti k náhradě škody, tj. že nárok z bezdůvodného obohacení může být opodstatněn toliko v případě, že povinnost vydat přijaté plnění nezakládá jiný právní titul, například náhrada škody - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28Cdo 3675/2018, v němž Nejvyšší soud vyjádřil závěr, že zákonem předvídaná objektivní odpovědnost soudního exekutora za újmu vzniklou při výkonu exekuční činnosti (§ 32 odst. 3 ex.ř.) i odpovědnost státu podle § 4 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nevylučují uložení povinnost vydat bezdůvodné obohacení, které na úkor jiného při své činnosti soudní exekutor získal.

16. Z výše uvedeného vyplývá, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] proti [země] - [stát. instituce] vystupoval žalovaný v pozici vedlejšího účastníka, nebyl účastníkem tohoto řízení, a proto nemůže dojít ke stavení promlčecí lhůty, která marně uplynula žalobci cca 2 měsíce před podáním žaloby.

17. Odvolací soud nepřisvědčil žalobci v argumentaci, že námitka promlčení byla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Je sice pravdou, že námitka promlčení může být za určitých okolností shledána rozpornou s dobrými mravy, avšak jen ve zcela výjimečných případech, zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25Cdo 1839/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 30Cdo 1367/2017). K tomu však v souzené věci nedošlo, neboť bylo pouze na žalobci, kdy svůj nárok u soudu uplatní. Ostatně na tuto možnost byl upozorněn Krajským soudem v Ústí nad Labem v bodu 18. usnesení ze dne [datum]. Žalovaný nikterak žalobce neodrazoval od podání žaloby, na opakované výzvy k plnění nereagoval.

18. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl, neboť je nárok promlčen.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšnému žalovanému vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady řízení za vyjádření k žalobě, 2x přípravu účasti na jednání, účast na jednání dne [datum] a [datum], tj. 5 náhrad po 300 Kč, a v řízení u odvolacího soudu 4 paušální náhrady po 300 Kč (odvolání, replika k vyjádření žalobce, příprava účasti na jednání a účast na jednání) a dále soudní poplatek za odvolání 4 754 Kč. Žalovanému tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 7 454 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení