33 C 90/2024 - 177

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně]advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 40 506 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 40 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 506 Kč za dobu od 19. 4. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 4. 2024, po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 4. 7. 2024, č. j. 33 C 90/2024-163, domáhala zaplacení částky 40 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 40 506 Kč za dobu od 19. 4. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. Dne 21. 6. 2011 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu o investičním životním pojištění „[Anonymizováno]“ č. [hodnota] s počátkem pojištění dne 1. 7. 2011 a měsíčním pojistným ve výši 586 Kč. Na základě pojistné smlouvy žalobkyně žalované zaplatila pojistné v celkové výši 55 302 Kč, žalovaná žalobkyni naopak vyplatila částku 14 796 Kč. Jelikož pojistná smlouva je neplatná, představuje rozdíl ve výši 40 506 Kč bezdůvodné obohacení žalované.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat počet podílových jednotek na účtu pojistníka (skrze jejichž hodnotu se vypočítávala výše pojistného plnění) o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Sazebník poplatků i další důležitá upřesnění podmínek pojištění byly obsaženy v tzv. specifikaci podmínek pojištění, která však žalobkyni nebyla nikdy předána. Nadto pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši až 5 %. Nadto podle pojistných podmínek mělo dojít k vytváření počátečních a akumulačních podílových jednotek, přičemž hodnota podílových jednotek měla být snižována o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy (tedy provizi pojišťovacího zprostředkovatele); konstrukce účtování byla nepřehledná a pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná a z podmínek pojištění nebylo možno dovodit, jak se hodnota podílových jednotek má stanovit. Nadto podle pojistných podmínek v případě, že hodnota akumulačních podílových jednotek nepostačuje na úhradu poplatků a rizikového pojistného, vzniká akumulovaný dluh, který se úročí; přitom však nejde o případ, že by mezi stranami došlo k zapůjčení peněz ani k prodlení s plněním závazku, nýbrž o způsob skrytého snížení hodnoty pojištění ve prospěch žalované. V uvedených ujednáních spatřovala žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Podle žalobkyně přitom úprava zneužívajících ujednání dopadá nejen na úvěrové, ale i na pojistné smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. Smlouvu označila za určitou a srozumitelnou. Uvedla, že část uhrazeného pojistného byla spotřebována na pojistnou ochranu pro riziková připojištění, takže žalobkyně nemohla očekávat, že celé uhrazené pojistné bude investováno do fondů. Dále žalovaná namítla, že tzv. specifikace podmínek pojištění byla uvedena v pojistné smlouvě v seznamu dokumentů a žalobkyně podpisem smlouvy stvrdila, že s ní byla seznámena a souhlasí. Podle žalované odbytné ve výši 14 796 Kč, které bylo žalobkyni vyplaceno, odpovídalo postupu výpočtu zohledňujícího jednotlivé sjednané poplatky a též dlužné pojistné. Dále žalovaná uvedla, že systém nákupu a prodeje podílových jednotek byl jasně popsán v ujednání všeobecných pojistných podmínek, stejně tak byl ve specifikaci jasně stanoven procentuální rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek a bylo možno jednoznačně vypočíst i cenu počátečních i akumulačních podílových jednotek. Nijak skryté nebylo ani ujednání o akumulovaném dluhu. Dále žalovaná namítla z procesní opatrnosti promlčení celého uplatněného nároku. Pokud by bylo pravdou, že žalobkyně při sjednávání pojistné smlouvy neobdržela shora uvedenou specifikaci, musela by nejpozději při uzavírání pojistné smlouvy pojmout podezření, že s pojistnou smlouvou je něco v nepořádku, když jí chybí podstatná část dokumentace, na jejímž základě je počítána výše poplatků i výše rizikového pojistného. Dále byly žalobkyni doručeny výroční dopisy, kde byla mj. uvedena i měsíční výše pojistného, hodnota fondů, včetně hodnoty podílových jednotek pojistníka, plateb pojistného, pohybů na účtu pojistníka včetně stržené výše rizikového pojistného a souhrnu poplatků. Nejpozději od doručení výročního dopisu, případně nejpozději od zániku pojistné smlouvy a výplaty odbytného ke dni 1. 8. 2019, měla tedy žalobkyně veškeré informace, které byly relevantní pro zjištění, že je s pojistnou smlouvou něco v nepořádku, a tedy nejpozději od tohoto data musela začít běžet subjektivní promlčecí lhůta ke všem do té doby zaplaceným splátkám pojistného. Dále žalovaná namítla započtení, neboť se podle ní žalobkyně pro případ, že by smlouva byla neplatná, bezdůvodně obohatila tím, že jí byla poskytována pojistná ochrana.

4. Z tvrzení stran, nakolik se shodovala, a z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

5. Dne 21. 6. 2011 ujednaly žalovaná jako pojistitel a žalobkyně jako pojistník pojistnou smlouvu č. [hodnota] s počátkem pojištění dne 1. 7. 2011. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným ve výši 300 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána připojištění mj. závažných nemocí a trvalých následků úrazu s konkrétními pojistnými částkami a celkovým pojistným za připojištění ve výši 286 Kč. Celkem tedy měsíční pojistné činilo 586 Kč. V článku X. smlouvy bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka, že byla seznámena se Specifikací podmínek pojištění Allianz F1 (dále jen „Specifikace“) a souhlasí s jejím obsahem, dále že před uzavřením smlouvy obdržela mj. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob ze dne 1. 1. 2010 (dále jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění Allianz F1 ([Anonymizováno]IG6J) verzi 01/01.02.2011 (dále jen „ZPP“). Pojistná smlouva sama neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. (vše zjištěno z uvedené pojistné smlouvy; její podepsání v této podobě nebylo mezi stranami sporné)

6. Žalovaná vyhotovila dne 19. 7. 2011 žalobkyni k pojistné smlouvě č. [hodnota] pojistku (zjištěno z uvedené pojistky).

7. V odstavci 1.2.20 VPP bylo uvedeno, že podílovou jednotkou se rozumí „podíl na investičním fondu představující nárok na část hodnoty investičního fondu“; v odstavci 2.5.1 VPP bylo uvedeno, že „prodejní cena počáteční nebo akumulační podílové jednotky fondu se určí jako podíl části hodnoty majetku fondu odpovídající příslušným podílovým jednotkám a celkového počtu daných podílových jednotek tohoto fondu“ a v odstavci 2.5.2 VPP bylo uvedeno, že „nákupní cena podílové jednotky odpovídá její prodejní ceně zvýšené o procento stanovené pojistitelem ve specifikaci podmínek pojištění“ (zjištěno z uvedených VPP).

8. V odstavci 2.1.9.1 ZPP bylo uvedeno, že pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatek „na úhradu počátečních nákladů“ určený „na pokrytí nákladů spojených se získáním pojištění, vyhotovením pojistné smlouvy a zavedením do informačního systému“ s tím, že „platí se formou snižování počtu počátečních podílových jednotek na účtu pojistníka o stanovené procento, a to vždy k výročnímu dni pojištění“ (zjištěno z uvedených ZPP).

9. Ve Specifikaci bylo uvedeno, že roční poplatek na úhradu počátečních nákladů činí „8 % z počtu počátečních jednotek ročně“ a „strhává se po dobu trvání pojištění v jeho výroční den“ (zjištěno z uvedené Specifikace).

10. Po skutkové stránce soud dospěl k závěru, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila se Specifikací. Jak vyplývá ze shora uvedeného, v článku X. pojistné smlouvy výslovně prohlásila, že se s ní seznámila a souhlasí s jejím obsahem. Žalovaná též prokázala, že tato Specifikace existuje, nešlo tedy o prohlášení, které by se vztahovalo k nějakému fiktivnímu dokumentu. Žalobkyně nikdy za celá léta před započetím nynějšího sporu žalované nesdělila, že by Specifikaci neznala či že by ji požadovala doplnit (nic takového žalobkyně ani netvrdila). Při vzetí všech těchto skutečností v úvahu soud pokládal za prokázané seznámení žalobkyně se Specifikací. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala, že samotné obecné prohlášení ve smlouvě k prokázání nestačí s odkazem mj. na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13. Z uvedeného rozsudku však vyplývá (a lze v tomto směru odkázat zejména na odstavce 29 až 32 jeho odůvodnění), že směrnice brání pouze tomu, aby byl soud nucen v obecně formulované doložce ve smlouvě spatřovat uznání splnění povinností poskytovatele úvěru, což by vedlo k obrácení důkazního břemene. Nevyplývá z něho však, že by takové prohlášení nemohlo mít žádný důkazní význam, zejména lze-li ho hodnotit ve spojitosti s dokumentem, k němuž se vztahovalo (zde Specifikací – přičemž soud podotýká, že v případu řešeném Soudním dvorem poskytovatel úvěru dokument, k němuž se prohlášení vztahovalo, vůbec nepředložil, a to ani v rámci soudního řízení). Pro úplnost soud ovšem dodává, že z důvodů uvedených níže by výsledné posouzení věci bylo shodné i v případě, že by žalobkyně se Specifikací seznámena nebyla.

11. Žalovaná zaslala žalobkyni výroční dopisy vyhotovené ke dni 1. 7. 2015, 1. 7. 2016, 1. 7. 2017 a 1. 7. 2018, ve kterých ji informovala mj. o platbách pojistného a o stavu a pohybech na podílovém účtu (zjištěno z uvedených výročních dopisů). Mezi stranami nebylo sporné, že tyto výroční dopisy žalobkyně obdržela. Jinak z jejich konkrétního obsahu soud žádná skutková zjištění nevyvozoval, neboť pro výsledek sporu to nemělo význam.

12. Žalovaná dále tvrdila, že vyhotovila též výroční dopisy vyhotovené ke dni 1. 7. 2012, 1. 7. 2013 a 1. 7. 2014; žalobkyně k nim uvedla, že je k dispozici nemá. Soud z nich nicméně žádná skutková zjištění nevyvozoval a dále se otázkou jejich doručení žalobkyni nezabýval, neboť by to pro výsledek sporu nemělo žádný význam.

13. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou bylo v období od 1. 7. 2011 do 3. 6. 2019 žalobkyní žalované uhrazeno celkem 55 302 Kč (zjištěno z přehledu uhrazeného pojistného na č. l. 112, přičemž o správnosti vyčíslení nebylo mezi stranami sporu). S ohledem na nespornost úhrad ve shora uvedeném rozsahu soud již neprováděl k důkazu výpisy z účtů o jednotlivých transakcích (č. l. 113 až 162) a nevyvozoval žádné další skutkové závěry z částečných výpisů z účtu ohledně úhrad pojistného, které předtím k důkazu provedl (č. l. 23 až 25 a 29 až 31).

14. Žalobkyně navrhla ukončení pojištění dohodou ke dni 1. 7. 2019 (zjištěno z listiny označené jako „Zánik pojištění“ z června 2019). Žalovaná sdělila žalobkyni, že pojištění zanikne ke dni 1. 8. 2019 (zjištěno z dopisu ze dne 21. 6. 2019).

15. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou datovanou dne 26. 3. 2024, přičemž ve výzvě požadovala úhradu do 15 dnů od doručení (zjištěno z uvedené výzvy). Výzva byla doručena dne 3. 4. 2024 (zjištěno z dodejky o doručení zásilky). Žalovaná s požadavkem žalobkyně nesouhlasila (zjištěno z dopisu ze dne 19. 4. 2024).

16. Z dalších provedených důkazů (dopis ze dne 10. 11. 2017) soud žádná další pro věc významná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

17. Soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz listinou označenou jako „[Anonymizováno]“, mediálním článkem z webu „peníze.cz“, sdělením ČNB ze dne 2. 5. 2012 a mediálním článkem z webu „[právnická osoba]“ (č. l. 89 až 95 a 108), neboť neměly žádný důkazní význam pro konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci.

18. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz ustanovením znalce ke stanovení výše bezdůvodného obohacení žalobkyně za „poskytování pojistné ochrany“, neboť by to pro posouzení věci bylo bez významu. Soud k tomu podotýká, že jelikož dospěl k závěru o neplatnosti předmětné pojistné smlouvy (k tomu viz níže), o žádné pojistné ochraně nelze hovořit, nejde o žádnou hodnotu, o niž by se žalobkyně obohatila na úkor ochuzené žalované.

19. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že mezi stranami byla dne 21. 6. 2011 ujednána pojistná smlouva shora uvedeného obsahu, jejíž ujednání byla doplněna všeobecnými a zvláštními pojistnými podmínkami (VPP a ZPP) a dále tzv. Specifikací. Žalovaná zasílala přinejmenším v letech 2015 až 2018 žalobkyni výroční dopisy, v nichž ji informovala mj. o platbách pojistného a o stavu a pohybech na podílovém účtu. V souvislosti s pojistnou smlouvou bylo žalobkyní žalované uhrazeno celkem 55 302 Kč, z toho poslední úhrada dne 3. 6. 2019. Žalobkyně navrhla v červnu 2019 ukončení pojištění, což žalovaná akceptovala k 1. 8. 2019. Žalobkyně výzvou doručenou žalované dne 3. 4. 2024 vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 21. 6. 2011, zejména dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 21. 6. 2011 (dále jen „obč. zák.“), a dále dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 21. 6. 2011 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

23. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

24. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas (žalovaná zde poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 150/2005). Rovněž lze v obecné rovině akceptovat argument žalované, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (žalovaná zde poukazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.

25. Soud však pokládá za významné v okolnostech daného případu (sjednávání životního pojištění) to, zda je možno, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu, takové dosazení a výpočet provést v okamžiku uzavření smlouvy. Oběma smluvním stranám by již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je, zjednodušeně řečeno, cena plnění dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zřetelně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (v okolnostech projednávané věci byla označena jako pojistné na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (v dané věci označovaná jako poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

26. V tomto směru dospěl soud k závěru, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi stranami z dostupných dokumentů zjistit nelze, a to i při zahrnutí pojistných podmínek a tzv. Specifikace (tím spíše by to pak platilo, pokud by žalobkyně se Specifikací ani nebyla seznámena). Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěné) mělo strhávat 8 % z počtu počátečních jednotek ročně. Celkovou částku počátečních nákladů by tedy bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění, ať již by nastal kdykoli; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění.

27. Podle mínění soudu jde o podstatný nedostatek, neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované vlastně platí. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění. Nelze zde zároveň dost dobře oddělit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného právního poměru v tom smyslu, že by neurčitost „investiční složky“ nebránila platnému sjednání rizikového pojištění. Smlouva sama označovala tuto „investiční složku“ jako hlavní pojištění a „rizikovou složku“ pouze jako připojištění, přičemž dle odstavce 1.5.1 VPP mělo platit, že při zániku hlavního pojištění zaniká též připojištění, není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. V projednávaném případě jde sice o neurčitost, nikoli zánik hlavního pojištění, nicméně z logiky věci plyne, že je namístě uplatnit stejnou úvahu, tedy že při neurčitosti hlavního (investičního) pojištění nelze oddělit pouze (rizikové) připojištění a to považovat za platně sjednané, byť bylo pojistné sjednáno pro každou „složku“ samostatnou částkou.

28. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

29. Soud proto uzavřel, že předmětná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky (zejména z hlediska sjednaných poplatků či snižování hodnoty podílových jednotek o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy) měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť v intencích shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu lze stručně shrnout, že co není určitým způsobem ujednáno, nelze takto vůbec dále hodnotit, takže prostor pro aplikace směrnice ani nevznikl. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem v jeho shora uvedené judikatuře jsou zcela přiléhavé okolnostem projednávané věci a lze se bez dalšího zabývat vypořádáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné smlouvy.

30. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyni tedy vzniklo v rozsahu toho, co žalované v souvislosti s předmětnou pojistnou smlouvou zaplatila, právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k němu žalovaná namítla promlčení.

31. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

32. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

33. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

34. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

35. Soud dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se v tomto případě začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet nejen objektivní, ale i subjektivní promlčecí lhůta. U smlouvy neplatné pro neurčitost jde o případ, kdy smluvní strana může tento nedostatek rozpoznat ihned. V průběhu času se totiž stav nijak nemění, smlouva konkrétního znění je zcela stejně (ne)určitá v okamžiku uzavření jako kdykoli později. Žalobkyně mohla neurčitost smlouvy rozpoznat již v okamžiku jejího uzavření. Ostatně všechny stěžejní argumenty, které proti smlouvě v žalobě snesla (včetně nepřehlednosti, nepochopitelnosti, skrytosti poplatků atd.), bylo možno uplatnit okamžitě po podpisu smlouvy. V průběhu času se ohledně nich věcně nic nezměnilo.

36. Soud zároveň neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, neboť žalobkyně by rovněž mohla za splnění zákonných předpokladů namítat promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení ohledně částek, které od žalované podle neplatné smlouvy inkasovala. S ohledem na řečené, tedy že neurčitost smlouvy mohla být rozpoznána ihned (stejně dobře jako dnes), soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy; žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023).

37. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední dva roky před podáním žaloby proto soud shledal nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Jelikož poslední úhrada byla provedena již dne 3. 6. 2019, znamená to promlčení celého nároku. Pokud pak žalovaná namítla, že by se měla započíst hodnota pojistné ochrany poskytované žalobkyni, soud se touto otázkou pro nadbytečnost podrobněji nezabýval, neboť odečítání nějaké další hodnoty od zcela promlčeného nároku by již nemělo vliv na výsledek sporu. Nicméně lze pro úplnost podotknout, že, jak již bylo řečeno výše, při neplatnosti pojistné smlouvy nelze o žádné pojistné ochraně hovořit, neboť žádná neexistovala. Pojistná ochrana je abstraktní pojem, kterým lze vyjádřit, že v případě pojistné události vznikne právo na pojistné plnění, což ovšem při neplatně sjednaném pojištění nenastává.

38. S ohledem na vyložené důvody shledal soud žalobu zcela neopodstatněnou a zamítl ji včetně požadovaného příslušenství 39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

40. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 1 200 Kč a sestává z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (vyjádření ze dne 11. 6. 2024, vyjádření ze dne 18. 7. 2024, příprava účasti na jednání a účast na jednání dne 31. 7. 2024).

41. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení