34 C 10/2020 - 1080

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících Jany Dráždíkové a PhDr. Bc. Richarda Šedivce ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 2 076 452,50 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 076 452,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 076 452,50 Kč od 10. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 514 349,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu 100 % nákladů řízení ve výši určené v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 076 452,50 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, který od 3. 6. 2016 pracoval v mateřské společnosti žalobkyně [právnická osoba] v [adresa] na pracovním místě [právnická osoba] a současně působil jako člen představenstva od 25. 7. 2016 do 10. 11. 2017, podle dohody o dočasném přidělení ze dne 1. 9. 2016 nastoupil u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze stejného dne do zaměstnání na pracovním místě [právnická osoba], tj. výkonný ředitel skupiny pro digitální technologie. Žalovaný byl odpovědný zejména za přípravu a implementaci globální digitální strategie napříč koncernem [právnická osoba]. Žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši žalované sumy tím, že za žalobkyni uzavřel smlouvu o dílo se společností [právnická osoba]., podle které měla tato společnost zhotovit pro žalobkyni mobilní aplikaci [Anonymizováno], aniž by si v souladu s interní směrnicí předem obstaral u jiných vedoucích zaměstnanců žalobkyně souhlas s vynaložením výdaje přesahujícího 25 000 eur, aniž by oznámil svůj střet zájmů při uzavírání obchodu pro své blízké, osobní i pracovní vazby s osobami s majetkovou účastí či v řídících funkcích společnosti [právnická osoba]., žalovaný neměl vypracovaný a schválený korektní business plán, nenechal ani zpracovat žádnou konkurenční nabídku, akceptoval přemrštěnou cenu díla s marží ve výši cca 300 % a s 10 % bonusem za předčasné provedení díla v situaci, kdy jeho urychlené dokončení nemělo pro žalobkyni obchodní význam, umožnil započít s pracemi bez písemné smlouvy o dílo a bez licenčních ujednání, uzavření smlouvy a započetí prací na díle před svými nadřízenými zatajoval, a proto se o okolnostech obchodu dozvěděli až 21. 11. 2019, čímž porušil § 249 odst. 1 zák. práce, neboť při zadávání vývojové aplikace nedostál své zákonné prevenční povinnosti, a také § 301 písm. d) zák. práce, tedy nedostál ani své povinnosti loajality vůči zaměstnavateli, když vývoj aplikace zadal za podmínek, které poškozovaly zájmy žalobkyně. Žalovaný dále porušil kodex jednání v obchodním styku, směrnici o limitech a směrnici o rozdělení pravomocí ve spojení s § 301 písm. c) zák. práce a čl. 2 písm. a) bod (v) jeho pracovní smlouvy. Škoda spočívá ve vzniku dluhu k zaplacení ceny díla snížené o to, co zhotovitel na provedení díla ušetřil podle § 2613 o. z., a který žalobkyně zaplatila po pravomocně prohraném soudním sporu, v němž se bránila tvrzením o překročení zástupčího oprávnění žalovaným. Z povahy jednání žalovaného a dalších okolností dovozuje žalobkyně, že žalovaný škodu způsobil úmyslně. Pro případ závěru o nedbalostním zavinění žalovaného doplnila, že čtyřiapůlnásobek jeho průměrného výdělku činil 3 433 689 Kč.

2. Se společností [právnická osoba] vstoupil žalovaný do jednání v červenci roku 2017, přičemž komunikace s touto společností byla dílem vedena žalovaným a dílem v souladu s pokyny žalovaného jeho přímým podřízeným [jméno FO], odpovědnost za tento projekt však přesto z titulu své pozice nesl žalovaný, který jej řídil. Společnost [právnická osoba] začala na pokyn žalovaného s vývojem aplikace bezodkladně po dohodě o nezbytných specifikacích aplikace. Žalovaný byl povinen řídit se interními směrnicemi žalobkyně, mimo jiné směrnicí o limitech a směrnicí o rozdělení pravomocí. Podle nich objednávka jakéhokoli plnění přesahujícího částku 25 000 eur musela být předem schválena formou písemného CER formuláře potvrzeného příslušnými osobami ze skupiny [právnická osoba] včetně souhlasu pana [jméno FO], finančního ředitele skupiny [právnická osoba] pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky. Žalovaný CER formulář předložil žalobkyni ke schválení až dne 3. 10. 2017 poté, co již [právnická osoba]. na vývoji aplikace pracovalo, přičemž tak učinil zřejmě v důsledku tlaku [právnická osoba]. na zaplacení zálohy na cenu díla, avšak [jméno FO] formulář nepodepsal.

3. Žalovaný také jednal v rozporu s další interní směrnicí žalobkyně, a to kodexem jednání v obchodním styku, jehož článek III upravuje potenciální střet zájmů, který označuje za zcela nežádoucí jednání a stanoví povinnost každého zaměstnance v případě zjištění skutečnosti svědčící o střetu zájmů oznámit tuto skutečnost svému nejbližšímu nadřízenému, personálnímu nebo právnímu oddělení. Je zakázána jakákoli činnost, která by mohla vést ke střetu zájmů a lze ji povolit pouze v odůvodněných výjimečných případech a s písemným souhlasem člena představenstva a personálního oddělení skupiny [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba]. je se žalovaným úzce personálně propojena prostřednictvím svých zakladatelů [jméno FO] a [jméno FO], jež byl v daném období také jednatelem společnosti [právnická osoba]. Oba se žalovaným již v minulosti úzce spolupracovali, zejména se podíleli na podnikání společnosti [právnická osoba]., kterou aktivně řídí manželka žalovaného [jméno FO] a na podnikání její dceřiné společnosti [právnická osoba], v níž všichni zmiňovaní v minulosti přímo působili jako její společníci nebo členové orgánů. Přitom koncept podnikatelské činnosti a hlavní aktiva společností [právnická osoba] a [právnická osoba] byly vytvořeny společností [právnická osoba]. Jedná se o jeden z jejích samostatných projektů. Do dnešního dne existují mezi společností [právnická osoba]. a jejími zaměstnanci silné osobní vazby na jednotlivé projektové entity včetně [právnická osoba], s jejich pracovníky jsou konzultovány projekty společnosti [právnická osoba]., diskutovány strategické otázky a utužovány osobní vazby zaměstnanců a spolupracovníků. [právnická osoba], je společným projektem žalovaného a jeho manželky společně se společností [právnická osoba]. [jméno FO] se se žalovaným zná již více než 10 let, žalovaný je jeho nejlepším přítelem. V obchodní rovině společně realizovali několik projektů, žalovaný má úzké vazby také s ostatními členy společnosti [právnická osoba]. s panem [jméno FO] a panem [jméno FO]. Žalovaný sice e-mailem ze dne 28. 7. 2017 oznámil panu [jméno FO], že je v jednání transakce se společností [právnická osoba]., při níž potencionálně hrozí střet zájmů, nicméně neinformoval ho o skutečném stavu jednání se společností [právnická osoba]. a o všech okolnostech zakládajících potencionální střet zájmů. Navzdory tomu, že potřebný souhlas neobdržel a byl naopak výslovně požádán, aby s kontraktací vyčkal do září 2017, vývoj aplikace přesto objednal. V oznámení navíc uvedl, že spolupráci toliko zvažuje a že střet zájmů spočívá v tom, že společníci [právnická osoba]., mají majetkový podíl ve společnosti [právnická osoba]., jejímž společníkem je rovněž sám žalovaný. Zamlčel, že se společníky a jednateli společnosti [právnická osoba]., udržuje blízké přátelské vztahy i to, že vývoj aplikace u [právnická osoba]. již poptal.

4. Žalovaný inicioval započetí vývoje aplikace, aniž by měl ve vztahu k aplikaci zpracovaný odpovídající business plán poskytující bližší náhled na možnosti komercializace aplikace, nepředložil jej ani k několika žádostem [jméno FO], finančního ředitele skupiny a jednatele žalobkyně, který jej po žalovaném vyžadoval, čímž ignoroval rizika spojená s tím, že bez business plánu nebylo možno dost dobře odhadovat, zda aplikace přinese nějaký zisk, jaké budou náklady na její uvedení na trh a provoz, atp. [jméno FO], že žalovaný ještě v říjnu 2017 neměl jasno, jakým způsobem bude aplikace generovat zisk, svědčí o tom, že tato rizika zcela ignoroval. [jméno FO], jednatel společnosti [právnická osoba]., na počátku spolupráce odmítal zahájit práce na vývoji aplikace před tím, než dojde k uzavření písemné smlouvy o dílo, avšak žalovaný naléhal na rychlé zahájení prací s odůvodněním, že [Anonymizováno] je velká korporace, kde se vše dlouho schvaluje a on chce mít aplikaci hotovou co nejdříve. Žalovaný tak nechal [právnická osoba]. zahájit práce na aplikaci bez písemné smlouvy a bez ujednání licenčních podmínek. Před zadáním vývoje aplikace nenechal zpracovat žádnou konkurenční nabídku a akceptoval přemrštěnou cenu díla, kdy průměrná marže společnosti [právnická osoba]. za jednu hodinu práce přesahovala 300 % (např. za grafické práce platila svým dodavatelům 220 Kč/hod. a 400 Kč/hod., které následně účtovala žalobkyni za 1 000 Kč/hod.). Nadto přislíbil finanční bonus ve výši okolo 10 % ceny díla za dřívější dokončení aplikace, aniž by toto dřívější dokončení mělo pro žalobkyni jakýkoli přínos. Veškerá komunikace se zástupci společnosti [právnická osoba]. byla vedena mimo firemní komunikační prostředky žalobkyně, stejně tak veškeré výstupy společnosti [právnická osoba]. byly ukládány na virtuální úložiště mimo kontrolu žalobkyně. Žalovaný neinformoval své nadřízené o skutečnosti, že smlouvu uzavřel a neinformoval ani o aktuálním stavu vývoje aplikace, pouze v rámci koncernu [Anonymizováno] předestřel obecný záměr realizovat v budoucnu projekt [Anonymizováno] spočívající ve vývoji této aplikace. Žalovaný tedy po dobu několika měsíců soustavně obcházel interní mechanismy žalobkyně, které by v případě čestného a transparentního jednání žalovaného umožnily celý projekt zastavit. Jednatelé žalobkyně se tak o uzavření smlouvy o dílo a o stavu vývoje aplikace dozvěděli až koncem roku 2017 na osobní schůzce se zástupci společnosti [právnická osoba]. Žalobkyně nikdy nevyužila výstupy předmětného jednání jednak proto, že nebyly pro žalobkyni obchodně využitelné a jednak proto, že byly ukládány na externí úložiště mimo dispozici statutárních zástupců žalobkyně.

5. Jelikož žalovaný musel znát možná rizika plynoucí z objednání vývoje aplikace bez předchozí analýzy obchodního případu a vypracování příslušného podnikatelského plánu při znalosti interních předpisů žalobkyně a zákonných norem tak žalovaný nepochybně věděl také to, že pokud objedná jménem žalobkyně práce, jejichž objednávku žalobkyně neschválí, nezbytně dojde ke vzniku škody, neboť bude žalobkyně nucena uhradit dluh, k jehož vzniku se zavázat nehodlala. S možností vzniku škody tak musel být žalovaný nejméně srozuměn, avšak i kdyby ne, tak čtyřiapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku daleko přesahuje žalovanou sumu.

6. Žalovaný souhlasil s tvrzeními žalobkyně, že na základě pracovní smlouvy z 1. 9. 2016 pracoval pro žalobkyni jako výkonný ředitel skupiny pro digitální technologie, že se mimo jiné zavázal dodržovat vnitřní předpisy žalobkyně, že tyto vnitřní předpisy žalobkyně ukládaly zaměstnanci, aby náklad přesahující 25 000 eur byl schválen formou písemného CER formuláře potvrzeného [jméno FO] a dvěma ze tří jednatelů žalobkyně, že další interní směrnice žalobkyně ukládala zaměstnancům, aby v případě, že může nastat střet zájmů, tento nahlásili svému nejbližšímu nadřízenému, oddělení lidských zdrojů nebo právnímu oddělení.

7. Svou obranu proti žalobě postavil na tvrzeních, že žalobkyně již od samého počátku věděla, že byl společnosti [právnická osoba]. zadán vývoj aplikace, žalovaný byl v neustálém kontaktu s finančním ředitelem [jméno FO], jehož úkolem bylo schválení rozpočtu na vývoj aplikace, a také s [jméno FO]. [jméno FO] odeslal panu [jméno FO] a jednateli [jméno FO] rozpočet na roky 2018 – 2020, který obsahoval rovněž vývoj aplikace. Dále řešil se žalovaným a dalšími náklady na vývoj aplikace, jaké další kroky bude žalovaný s aplikací podnikat. První myšlenka o samotné aplikaci vznikla pravděpodobně v březnu roku 2017 (vedle ní se vyvíjela celá řada dalších aplikací, např. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] atp.) a žalovaný o záměru jejího vývoje informoval v rámci skupiny [právnická osoba] na setkání v Bayreuthu dne 3. 5. 2017 a následně v e-mailu ze stejného dne. E-mailem ze dne 13. 7. 2017 [jméno FO], vysoce postavený manažer skupiny [právnická osoba], potvrdil žalovanému, že tato záležitost byla v Bayreuthu uzavřena, a že žalovaný má souhlas k dokončení jeho projektů a za předpokladu, že se s [jméno FO] dohodne, má souhlas pokračovat s níže uvedenými projekty bez nutnosti dalších souhlasů. Dne 19. 7. 2017 ujistil jednatel žalobkyně, [jméno FO], že s peněžními prostředky na aplikaci [Anonymizováno] je v rozpočtu počítáno. Dne 21. 8. 2017 uzavřela žalobkyně se společnosti [právnická osoba]. dohodu o mlčenlivosti ohledně projektu vývoje aplikace [Anonymizováno]. Dne 22. 8. 2017 [jméno FO] žalovanému a dalším manažerům skupiny akceptoval částku ve výši 190 000 eur na rozvoj aplikace [Anonymizováno] pro rok 2018. Z podnikatelských plánů je zjevné, že dokončení aplikace bylo plánováno na 4. čtvrtletí roku 2017. Dne 28. 8. 2017 [jméno FO] komentoval podrobnější projektové výstupy u všech aplikací [Anonymizováno]. Žalovaný v emailu ze dne 4. 9. 2017 shrnoval stav celé řady projektů a informoval oba jednatele žalobkyně, že je pokračováno v jednání se společností [právnická osoba]. a byla snížena jimi požadovaná cena díla. Dne 6. 9. 2017 žalovaný zaslal [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] měsíční informaci o stavu jeho projektů, jehož součástí byly dvě prezentace, přičemž v jedné z nich bylo výslovně uvedeno, že v rámci aplikace [Anonymizováno] byla sjednána dohoda s externí společností a bylo jí zadáno vytvořit minimum viability product, tedy vytvoření aplikace s takovým rozsahem funkcí, aby je mohli používat první zákazníci. Na tento e-mail odpověděl [jméno FO], že děkuje, a že je to skvělé. Dne 20. 9. 2017 obdržel žalovaný e-mailem od [jméno FO], jednatele [právnická osoba]., návrh smlouvy o dílo a dalším e-mailem ze dne 27. 9. 2017 zaslal žalovanému a [jméno FO] zálohovou fakturu na částku 1 050 086,40 Kč včetně DPH. Žalovaný dne 3. 10. 2017 v reakci na zaslání zálohové faktury požádal o schválení příslušného výdaje prostřednictvím CER formuláře, jenž se vztahoval k prováděnému dílu ve výši 100 000 eur, a který přibližně odpovídal ceně díla. Dne 15. 10. 2017 žalovaný jednal s [jméno FO], generálním ředitelem mateřské společnosti, který nastolil otázku střetu jeho zájmů a nechal pozastavit projekty vedené žalovaným. I v rámci této komunikace byla specifikována hodnota kontraktu na částku 100 000 eur, která odpovídá ceně díla.

8. Postavení žalovaného bylo v rámci hierarchie celého koncernu na funkční úrovni prvního ze tří jednatelů žalobkyně, pana [jméno FO], jenž byl zároveň členem statutárního orgánu mateřské společnosti a o dvě funkční úrovně výše nad druhým jednatelem žalobkyně, panem [jméno FO]. Třetí jednatel žalobkyně v globální struktuře vůbec nefiguruje. [jméno FO], který měl podle žalobkyně schvalovat celou aplikaci [Anonymizováno] a její financování figuroval o 4 funkční úrovně níže, než žalovaný. Mateřská společnost žalobkyně hodlala v rámci své obchodní skupiny masivně investovat do vývoje tzv. chytrého zboží, což nazvala projektem [Anonymizováno], přičemž na tento svůj projekt v rámci mateřské společnosti vyčlenila pro roky 2016 – 2020 částku ve výši 18 mil. USD. Žalovaný byl pověřen celkovým řízením všech těchto projektů a byl mu schválen rozpočet v této výši. Administrativní pracovní přeřazení žalovaného z mateřské společnosti, kdy se formálně stal zaměstnancem žalobkyně, nemělo žádný vliv na shora uvedenou funkci v rámci statutárního orgánu mateřské společnosti. Jelikož žalovaný byl pověřen řídit ve výhledu 4 let vývoj celé řady softwarových aplikací s rozpočtem převyšujícím 18 mil. USD, nezavazovaly ho interní směrnice žalobkyně s hranicí 25 000 eur, které podle žalobkyně měly být autoritativně schvalovány jeho podřízenými. Jednatel žalobkyně [jméno FO] navíc dne 3. 1. 2017 výslovně ujistil žalovaného, že po domluvě s [jméno FO] se na něj CER formuláře nevztahují a nemusí je vyplňovat. Žalovaný se schválením aplikace a jejím rozpočtem nepostupoval jinak, než u veškerých ostatních projektů, které měl na starost. I u ostatních projektů docházelo ke schválení až dodatečně, když se na projektech již pracovalo. Žalovaný se svou povinností vyplňovat CER formuláře nebyl nikdy řádně seznámen, nedostačuje, že měl možnost si směrnici přečíst, bylo třeba mu podrobněji vysvětlit jej obsah a přesvědčit se, zda jí skutečně porozuměl.

9. Žalovaný byl při nástupu do mateřské společnosti seznámen s pravidly pro střet zájmů a vždy je plně respektoval s úzkostlivou opatrností. Absolvoval v tomto směru školení, dle něhož se interní pravidla o střetu zájmů nevztahují na bývalé společníky, přesto dne 28. 7. 2017 žalovaný oznámil svůj nepřímý střet zájmů, řádně nahlásil panu [jméno FO], který ho pouze vyzval k tomu, aby posečkal s uzavřením smlouvy, přičemž žalovaný měl z této e-mailové komunikace za to, že ve vývoji aplikace může nadále pokračovat v tom případě, že vyčká s kontraktací do září roku 2017. E-mailem ze dne 25. 9. 2017 sdělil [jméno FO] žalovanému, že smlouva mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. může být uzavřena.

10. V podání ze dne 16. 6. 2022 se žalovaný dovolával skutkových zjištění Městského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 31. 8. 2022 mimo jiné uvedl, že pro pozici ředitele pro digitální technologie bylo z hlediska objektivního standardu obecně obvyklé, aby uzavíral obchodní smlouvy spadající do oblasti digitálních technologií, a to včetně smluv s plněním o větší hodnotě, jako v případě smlouvy se společností [právnická osoba]. To naznačuje její označení CEO, které žalovaná pro danou pozici používala, a které vyjadřuje nejvyšší manažerskou pozici spojenou s oprávněním k významným strategickým rozhodnutím uvnitř společnosti a velmi širokým zástupčím oprávněním, a dovodil, že žalovaný a [jméno FO] proto zástupčí oprávnění nepřekročili. Z toho žalovaný dovozoval, že neporušil žádné zákonné předpisy, ani interní předpisy žalobkyně, a proto jí ani nemohla vzniknout škoda.

11. Ve svém závěrečném návrhu dovozoval, že smlouvu uzavřel [jméno FO], technický ředitel mateřské společnosti a zaměstnanec žalobkyně. Ten po počátečním „nabrífování“ komunikaci se společností [právnická osoba]. vedl sám. Znovu poukazoval na rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze s tím, že před nimi nebylo prokazováno, kdo uzavřel smlouvu, ale zda tato smlouva byla vůbec uzavřena. V podáních ze dne 14. 4. 2020 a 29. 9. 2022 věc vylíčil tak, že společnost [právnická osoba] byla fakticky vybrána [jméno FO] a žalovaný jeho volbu odsouhlasil, protože tuto společnost považoval za nejlepší na trhu.

12. Z toho, že se na jednání se společností [právnická osoba] podíleli jak žalovaný, tak [jméno FO], dovozoval, že případná škoda je podle míry zavinění dělitelná mezi něho a [jméno FO]. Jestliže škoda spočívá v nevyplnění CER formuláře, je za ni odpovědný [jméno FO], jestliže škoda spočívá ve vývoji aplikace, jež pro žalobkyni nebyla potřebná, pak [jméno FO] a [jméno FO] s jejím vývojem souhlasili a získávali pro ni rozpočtové zdroje, proto jsou též škůdci a vůči žalovanému se má uplatněný nárok přiměřeně snížit.

13. Škodu si žalobkyně způsobila sama tím, že udělila pokyn k zastavení prací na díle, čímž jeho provedení zmařila. Ke zrušení projektu však došlo až po 10. 11. 2017, a proto zde není příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, protože ta vznikla z pozdější příčiny. Žalobkyni byla dne 24. 1. 2018 nabídnuta mimosoudní dohoda, na jejímž základě by zaplatila namísto částky 2 076 452,50 Kč pouze 914 000 Kč, přičemž tím, že žalobkyně tuto nabídku odmítla, tvrzenou škodu nedůvodně zvýšila.

14. Žalobkyně se vzdala práva na náhradu škody v dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 10. 11. 2017. V jejím čl. VII odst. 7.1 žalobkyně prohlásila, že nemá neuspokojenou peněžitou nebo nepeněžitou pohledávku, ani žádné obdobné budoucí právo za zaměstnancem a s výjimkou jakýchkoli případných nároků na náhradu škody, která bude zjištěna po uzavření této dohody. V případě, že by taková neuspokojená peněžitá nebo nepeněžitá pohledávka existovala, žalobkyně se podpisem dohody vzdala s výjimkou práv, u kterých je možnost vzdání se vyloučena právními předpisy. Žalobkyně však o škodě byla informována nejpozději dne 3. 11. 2017, kdy sama žalobkyně požádala o ocenění dosud provedených prací na aplikaci a společnost [právnická osoba] toto ocenění provedla. Tohoto dne se žalobkyně dozvěděla o vzniku škody spočívající ve vzniku dluhu u společnosti [právnická osoba]. a její orientační výši. To, že dluh vznikl dne 3. 11. 2017, plyne též z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze, které s tímto dnem též spojily splatnost pohledávky společnosti [právnická osoba] a od 4. 11. 2017 přisoudily zákonné úroky z prodlení, přičemž jelikož tento názor se promítl do výroku těchto rozhodnutí, tak je pro zdejší soud závazný.

15. Z těchto důvodů navrhoval zamítnutí žaloby.

16. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 9. 2016 v písemné formě pracovní smlouvu, v níž se zavázali na straně žalobkyně přidělovat žalovanému práci a platit mu mzdu v roční výši 8 103 390 Kč a s cílovou odměnou do 4 051 695 Kč ročně a na straně žalovaného pracovat pro žalobkyni na pracovním místě výkonného ředitele skupiny pro digitální technologie ([právnická osoba]) s místem výkonu v Praze a sjednaným nástupem do práce dne 1. 9. 2016. V této smlouvě se žalovaný mimo jiné zavázal dodržovat vnitřní předpisy žalobkyně. Vnitřní předpisy žalobkyně ukládaly zaměstnanci, aby náklad přesahující 25 000 eur a nepřesahující 200 000 eur byl schválen formou písemného CER formuláře potvrzeného [jméno FO], finančním ředitelem skupiny [právnická osoba] pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky a dvěma členy statutárního orgánu žalobkyně, jimiž byly [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. S pravidlem stanoveným v těchto předpisech byl žalovaný seznámen nejpozději dne 26. 1. 2017.

17. Žalovaný u žalobkyně řídil tým v oblasti digitálních technologií, jehož úkolem bylo mimo jiné vytvořit pro žalobkyni softwarové aplikace, např. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno], jež by se napojily na výrobky společností z koncernu z kategorie zboží [právnická osoba], např. kočárky, a tvořily třídu tzv. chytrého zboží. Žalovaný však podnikal v oblasti digitálních technologií nejméně od roku 2002, v roce 2009 založil [právnická osoba], její hodnota několikrát přesáhla 100 mil. USD.

18. Žalovaný v rámci svého postavení výkonného ředitele skupiny pro digitální technologie řídil mj. práci [jméno FO] coby podřízeného člena jeho týmu (starší viceprezident skupiny pro digitální technologie). V červenci 2017 žalovaný a [jméno FO] vstoupili v jednání se společností [právnická osoba]. ohledně uzavření smlouvy o dílo, podle které by společnost [právnická osoba]. zhotovila pro žalobkyni mobilní aplikaci [Anonymizováno] a žalobkyně jí zaplatila cenu díla. Po úvodním sdělení představ o povaze a funkcích aplikace, ceně díla a obdobných záležitostech, se žalovaný a [jméno FO] za žalobkyni a nejméně jednatel [jméno FO] za společnost [právnická osoba] sešli v Praze dne 3. 8. 2017 na schůzce, po níž dne 7. 8. 2017 sdělil [jméno FO], že [právnická osoba] začíná pracovat na objednané mobilní aplikaci za odhadovanou cenu ve výši 2 892 800 Kč s termínem provedení do konce roku 2017, při dodání do konce listopadu 2017 s bonusem z ceny díla ve výši 200 000 Kč. 19. [jméno FO] při jednání se společností [právnická osoba]. vycházel z přesvědčení, že žalovaný má od vedení žalobkyně vynaložení výdaje na vývoj aplikace schválený, když v tomto přesvědčení ho udržovalo ujišťování žalovaným. [jméno FO] převzal na sebe většinu jednání se společností [právnická osoba] a jiné spolupráce s touto společností na operativní a technické úrovni. Žalovaný měl stran této mobilní aplikace na starosti strategii, obchodní plánování, obchodní záležitosti a prezentaci výsledků vedení žalobkyně či výše postaveným pracovníkům v rámci koncernu. Žalovaný k obchodnímu záměru na vytvoření mobilní aplikace [Anonymizováno] nikdy nepředložil vedením společnosti akceptovaný obchodní plán. Poté, co v souladu s interními pravidly oznámil právníkovi mateřské společnosti [jméno FO] potenciální střet zájmů z důvodu možné kontraktace mj. se společností [právnická osoba]. z toho důvodu, že její společníci jsou rovněž vlastníky obchodních podílů ve společnosti [právnická osoba] jež statutárně zastupuje jeho manželka a on sám v ní má obchodní podíl a zná se s nimi osobně přes 9 let, a [jméno FO] mu dne 2. 8. 2017 sdělil, aby s kontraktací vyčkal do nejméně do poloviny, možná konce září 2017 kvůli běžícímu projektu [Anonymizováno], žalovaný se přesto dne 3. 8. 2017 spolu s [jméno FO] za žalobkyni domluvil na základních parametrech mobilní aplikace a její přibližné ceně a dopustil, aby [právnická osoba]. od 7. 8. 2017 zahájila její vývoj, přičemž spoléhal na pozdější schválení výdaje na zaplacení zálohy na cenu díla vedením žalobkyně, jakož i zaplacení samotné ceny, a dodatečné uzavření písemné smlouvy o dílo se společností [právnická osoba]. Současně s tím nepodával vedení žalobkyně, ani jiným svým nadřízeným v rámci koncernu adekvátní informace ohledně zadání vývoje mobilní aplikace společnosti [právnická osoba]. Předestíral jim toliko obecné informace týkající se záměru vytvořit mobilní aplikaci, diskutoval s nimi otázky rozpočtu na příští roky a s nevelkým úspěchem též obchodního plánu této či jiných aplikací.

20. Poté, co jej [jméno FO] vyrozuměl, že smlouvu může uzavřít, obdržel dne 27. 9. 2017 od [jméno FO], který už tlačil na zaplacení zálohy na cenu díla a posléze uzavření písemné smlouvy o dílo, zálohovou fakturu na částku 1 050 086,40 Kč se splatností do 5. 10. 2017. Dne 3. 10. 2017 požádal předepsaným CER formulářem o schválení zmiňovaného výdaje, avšak vynaložení tohoto výdaje žalobkyně neschválila. Dne 15. 10. 2017 mu žalobkyně zablokovala platební kartu a začala prověřovat veškeré jeho obchodní projekty.

21. Dne 3. 11. 2017 vyúčtovala společnost [právnická osoba] žalobkyni k rukám [jméno FO] cenu doposud provedených prací ve výši 1 259 833,33 Kč.

22. Dne 10. 11. 2017 se žalovaný dohodl se žalobkyní na rozvázání pracovního poměru k 10. 11. 2017 s tím, že žalobkyně se výslovně vzdala peněžitých pohledávek vůči žalovanému s výjimkou případných nároků na náhradu škody, která bude zjištěna po uzavření této dohody.

23. Dne 13. 11. 2017 přeposlal [jméno FO] vyúčtování ceny doposud provedených prací společnost [právnická osoba]. Po rozvázání pracovního poměru se žalovaným žalobkyně následně zjišťovala skutkový stav, kontrolovala projekty vedené žalovaným a od svého záměru na vytvoření mobilní aplikace [Anonymizováno] ustoupila, neboť ji vyhodnotila jako obchodně nevýhodnou a výsledky práce společnosti [právnická osoba] nijak nevyužila.

24. Společnost [právnická osoba] se domáhala po žalobkyni zaplacení ceny díla snížené o to, co neprovedením díla ušetřila ve výši 2 076 452,50 Kč. Žalobkyně tento požadavek odmítala s tvrzením, že žalovaný a [jméno FO] překročili zástupčí oprávnění. Následný spor o zaplacení této částky žalobkyně pravomocně prohrála, načež dne 18. 10. 2021 dluh vyrovnala.

25. Dne 20. 12. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou.

26. Čtyřiapůlnásobek průměrného výdělku žalovaného činil 3 509 845,66 Kč.

27. Uzavření pracovní smlouvy mezi stranami je prokázáno písemnou pracovní smlouvou ze dne 1. 9. 2016 na č. l. 63 p. v., viz zejména čl. I písm. a), ale také čl. II písm. a) body (iii) a (v), dle nichž se žalovaný zavázal svědomitě a pečlivě sloužit skupině a vynakládat své maximální úsilí na podporu a ochranu podnikání a jeho zájmů a dodržovat všechny zákony, pravidla, předpisy, pokyny a postupy, které jsou pro skupinu či zaměstnance závazné, nebo se jich týkají. Mzdové náležitosti jsou upraveny v čl. IV písm. a) a b) smlouvy.

28. To, že vnitřní předpisy žalobkyně ukládaly zaměstnanci, aby nákupy nad 25 000 eur a pod 200 000 eur byly schváleny prostřednictvím CER formuláře, a jakými osobami plyne z autorizačních limitů pro nákup zásob na č. l. 80, resp. limitů autorizace výdajů a schvalování faktur na č. l. 25, resp. č. l. 725 a též na č. l.

637. Stejný požadavek stanovovala směrnice o rozdělení pravomocí zaslaná žalovanému e-mailem dne 26. 1. 2017 na č. l. 219, resp. v překladu na č. l. 858.

29. Žalovaný předpis, dle něhož nákup od 25 000 eur do 200 000 eur musí být schválen prostřednictvím CER formuláře a jakými osobami znal, což plyne jednak z toho, že mu tento předpis byl zaslán e-mailem z 26. 1. 2017, jednak z jeho vlastního chování. Žalovaný už 26. 6. 2016 e-mailem na č. l. 598 p. v. potvrdil personalistce [jméno FO], že si přečetl uvítací balíček, jehož součástí byly i zmíněné interní směrnice (viz [Anonymizováno] na č. l. 634, resp. na č. l. 722), stránku po stránce a rád jí poskytne k němu zpětnou vazbu. Žalovaný navíc do tvorby směrnice o rozdělení pravomocí sám zasáhl tím, když navrhoval, aby nákupy software s roční licencí nad 50 000 USD schvaloval tým digitálních technologií (e-mail ze dne 2. 10. 2016 na č. l. 413). Dne 3. 1. 2017 se žalovaný dotazoval na to, kdo podepisuje CER formuláře a zda to není [jméno FO], který mu však sdělil, že jsou-li předloženy žalovanému, stačí je výslovně neodmítnout; z kontextu je však zřejmé, že tato úprava byla výjimkou a dopadala jen na situace, kdy CER formulář schvaloval sám žalovaný (viz e-maily z 3. 1. 2017 na č. l. 269). Že žalovaný pravidlo znal, též plyne z toho, že vyplněný CER formulář dne 3. 10. 2017 sám ke schválení předložil (viz CER formulář na č. l. 82, resp. na č. l. 594, podepsaný žalovaným). Jestliže si žalovaný chtěl 3. 1. 2017 ujasnit, kdo podepisuje CER formuláře, je to třeba vnímat spíše jako projev jeho nedbalosti k těmto pravidlům. Tvrzení, že se žalovaný o povinnosti vyplňovat CER formuláře dozvěděl z žaloby, bylo vyvráceno. Žalovaný tato pravidla musel znát, jestliže byl sám oprávněn některé nákupy schvalovat, nemohl si myslet, že jsou mu CER formuláře předkládány pro nic za nic. On sám by také CER formulář bezdůvodně ke schválení nepředložil. To, že CER formulář předložil žalobkyni ke schválení právě žalovaný, plyne ze svědecké výpovědi [jméno FO] ze dne 19. 5. 2020 v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 (protokol o jednání na č. l. 367 jeho spisu). Ten mimo jiné vypověděl, že celý obchod byl velmi nestandardní, neexistoval žádný business plán, žádné přípravy a pak najednou přišel žalovaný velmi narychlo s CER formulářem a žádal ho o urychlený podpis. Z formuláře je patrné, že i [jméno FO] podepsal, na druhé straně je třeba upozornit, že z večera téhož dne pochází níže zmiňovaný e-mail, v němž [jméno FO] kritizuje obchodní plán předložený žalovaným, přičemž tyto nedostatky zřejmě stojí za tím, že CER formulář nepodepsal finanční ředitel [právnická osoba] pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky, [jméno FO].

30. Přístup žalovaného k interním mechanismům finanční kontroly u žalobkyně dokladuje též jeho vlastní výpověď v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 16. 11. 2020 (č. l. 430 jeho spisu). Žalovaný vypověděl, že v [právnická osoba] věci fungovaly ke schvalování zajímavým způsobem pro něj úplně novým. Nejdříve mu bylo prezentováno, že s rozpočtem bude schopný fungovat jako start up, ale později se ukázalo, že kolem toho je tolik pravidel a i procesů, které jsou až nesmyslné, což byla jeho významná frustrace. Několikrát to říkal [jméno FO] i [jméno FO]. Další části výpovědi žalovaného lze - podobně jako jeho podání v tomto řízení -shrnout tak, že představenstvo mateřské společnosti schválilo žalovanému rozpočet k investicím ve výši 18 mil. USD na projekty žalovaného, který po ideové stránce prezentoval na schůzce širšího vedení v Bayreuthu. Jelikož mu [jméno FO] po prezentaci jeho záměrů e-mailem sdělil, že má souhlas k dokončení těchto projektů, znamená to, že byl žalovaný oprávněn naložit s 18 mil. USD podle své úvahy a bez další supervize. Takto však žalovaný situaci vnímal, pokud jde o pravomoci k realizaci jím zamýšlených projektů. Pokud jde o odpovědnost za ně, za kontraktaci se společností [právnická osoba]. a její obsah odpovídá [jméno FO], za vypracování obchodního plánu, finanční a administrativní záležitosti odpovídají [jméno FO] s [jméno FO]. Žalovaný navíc vyčlenění určitých částek v rámci rozpočtu na realizaci zamýšlených projektů na určitá období vydává za souhlas žalobkyně s tím, aby takto alokované finanční prostředky použil na úhradu konkrétních výdajů. Že to takto žalovaný zřejmě skutečně pojal, plyne i z výpovědi [jméno FO] před Obvodním soudem pro Prahu 8, který uvedl, že ho žalovaný kontaktoval s tím, že má velký rozpočet a chystá spoustu inovací (čímž je mimochodem také řečeno to, že prvotní kontakt se společností [právnická osoba] inicioval žalovaný přes [jméno FO] a tedy [jméno FO] poptával vytvoření aplikace u [jméno FO] až následně).

31. To, že žalovaný vedl tým digitálních technologií, jehož agendou bylo mimo jiné vytvoření výše uvedených aplikací, nebylo mezi stranami sporu. Vysoké postavení žalovaného v oblasti digitálních technologií se podává též z organizačních schémat na č. l. 244 a č. l.

945. Svou profesní podnikatelskou minulost popisuje žalovaný sám v článku pro E15 na č. l.

101. Skutečnost, že [jméno FO] byl podřízeným zaměstnancem v týmu řízeným žalovaným je prokázáno pracovní smlouvou [jméno FO] ze dne 26. 10. 2016 a z jeho svědecké výpovědi dne 24. 5. 2023. Svědek vypověděl, že [právnická osoba] založil v Praze inovační office, hledali vývojáře pro mobilní aplikace, on šéfoval vývojářskému týmu a jeho nadřízený byl žalovaný. Ten měl na starosti vedení inovačního office, měl na starosti vize, co se bude dělat, nastavení směru, nastavení business plánu, komunikaci s boardem a vedením. Byl CEO celé grupy, podléhal [jméno FO] a boardu [právnická osoba], proto projekt směrem do skupiny prezentoval on. V obdobném duchu vypověděl v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 (viz protokol o jednání na č. l. 10), když uvedl, že business plán, peníze a náklady měl na starosti žalovaný. [jméno FO] působil spíše na úrovni operativy celého projektu, informace vedení poskytoval vždy žalovaný, jejich přesný obsah neznal. Pro [jméno FO] byl žalovaný decision maker, který byl oprávněn schválit zadání aplikace. Naproti tomu svědek nevěděl, zda mohl za žalobkyni uzavírat nějaké smlouvy, podepisovat je nemohl, to také nikdy nedělal. Ve shodě s tím i na jednání dne 24. 5. 2023 uvedl, že o tom, zda se uzavře nějaká smlouva s vývojářskou společností, rozhodoval žalovaný, který k tomu potřeboval schválení. Vyjednávání se společností [právnická osoba] trvalo zhruba 1 až 2 měsíce, pak nějakou chvíli spolupráce stála, čekalo se, zda budou z ústředí žalobkyně schváleny ceny. Žalovaný mu pak po nějaké době řekl, že peníze jsou schválené. Na to konto svolal meeting, kde byl on, za [právnická osoba] pan [jméno FO], jejich projektový manažer. Sdělil jim, že mohou na vývoji aplikace začít pracovat. To, že jsou peníze na celý projekt schválené, nikde neviděl napsané, spoléhal na to, co mu řekl žalovaný. Měl za to, že smlouvu je možné uzavřít i ústně, pokud jsou náklady schválené, pak už se jen následně zpracovává písemné znění smlouvy. Celou dobu vycházel z toho, že žalovaný má tento náklad schválený.

32. Z jeho výpovědi je též patrné, že se společností [právnická osoba] jednal jednoznačně v přesvědčení, že žalovaný má obchodní plán a vynaložení výdaje na zaplacení ceny díla schváleny. Před Obvodním soudem pro Prahu 8 uvedl, že kontaktovali [právnická osoba], řešili s ní zadání, způsob spolupráce, cenu zakázky, potom spolupráce chvíli stála a čekalo se, zda budou z ústředí žalobkyně schváleny ceny. Žalovaný mu pak po nějaké době řekl, že peníze jsou schválené a na to konto sdělili společnosti [právnická osoba], že mohou na vývoji aplikace začít pracovat. Podobně na jednání před zdejším soudem vypověděl, že se ptal žalovaného, zda je schválen rozpočet a on po nějaké době přišel s tím, že rozpočet je schválený. Když žalovaný toto sdělil svědkovi, ten řekl společnosti [právnická osoba], že na zakázce mohou pracovat.

33. Pokud jde o jednání o uzavření smlouvy se společností [právnická osoba] lze vycházet též ze svědecké výpovědi [jméno FO] před Obvodním soudem pro Prahu 8 (protokol o jednání ze dne 1. 10. 2019 na č. l. 10), který vypověděl, že se na něho obrátil jeho kamarád [jméno FO] a poptával digitální produkty v ČR, že má velký rozpočet a chystá spoustu inovací. [jméno FO] ho odkázal na [jméno FO], jednatele [právnická osoba]. Šéfem projektu měl být žalovaný, který to potom přehodil na [jméno FO]. [jméno FO] z počátku nechtěl před podpisem smlouvy začít pracovat, žalovaný mu ale říkal, že žalobkyně je velká korporace, kde se všechno dlouho schvaluje a chtěl mít aplikaci hotovou co nejrychleji.

34. Podobně jednatel společnosti [právnická osoba], [jméno FO], uvedl na jednání před Obvodním soudem pro Prahu 8 (protokol o jednání ze dne 19. 5. 2020 na č. l. 367 spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 30 C 268/2018), že se žalovaným ho spojil [jméno FO], že mu žalovaný volal, že hledá dobrou agenturu, která je dobrá na hry, že potřebují aplikaci, že žalovaného předtím neznal, ohledně zakázky komunikoval hlavně se žalovaným a [jméno FO]. I když [právnická osoba]. někdy postupuje jen na základě objednávky, zde chtěl mít zaplacenou zálohovou fakturu, protože se jednalo o velkou částku. Probíhala komunikace i o tom, že pro žalovaného to bude connected transaction a že bude potřeba delšího času na zaplacení zálohové faktury, protože mu to musí schválit. V e-mailu ze dne 25. 9. 2017 se zmiňuje povolení go-ahead, takže považoval celkovou cenu ze strany žalobkyně za schválenou a ten e-mail je od žalovaného. Předtím dne 20. 9. 2017 posílal do [právnická osoba] návrh smlouvy. Také z výpovědi [jméno FO] plyne, že jednal se žalovaným jako se CEO a [jméno FO] jako projektovým manažerem a další osobou, kterou si nepamatuje. Komunikace mezi stranami byla neformální, probíhaly 4 schůzky, jedna v [právnická osoba] tři v [právnická osoba], z toho jednou v kanceláři žalovaného. On byl subdodavatelem [právnická osoba] pro něho bylo vše normální. Ze strany žalobkyně vystupoval žalovaný jako CEO, byl tam projekťák a šéf IT, tedy tři hlavní kontaktní osoby pro nastavení celé spolupráce v souladu s běžnou praxí.

35. S těmito výpověďmi korespondují e-maily od 16. 7. 2017 do 11. 9. 2017 na č. l. 49 – č. l. 55 p. v., resp. též od 5. 9. 2017 do 25. 9. 2017 od č. l. 17 po č. l. 19 p. v. V úvodním e-mailu [jméno FO] poptává vývoj mobilní aplikace včetně pomoci s vypracováním zákaznické vize do detailu. [jméno FO] navrhuje schůzku a pak dne 19. 7. 2017 zasílá návrh rozpočtu [jméno FO], který jej obratem přeposílá žalovanému (e-mail ze dne 20. 7. 2017 na č. l. 330). Od 19. 7. 2017 si [jméno FO] a [jméno FO] přeposílají návrhy rozpočtu podle rozsahu odhadovaných prací, od 28. 7. 2017 si s asistentkou žalovaného, [jméno FO] Stofčíkovou, domlouvají schůzku na čtvrtek 3. 8. 2017. Dne 7. 8. 2017 sděluje [jméno FO], že začínají pracovat na objednané mobilní aplikaci, k e-mailu přikládá rozpočet ze dne 7. 8. 2017 na odhadovanou cenu díla ve výši 2 892 800 Kč s termínem provedení do konce roku 2017 při dodání do konce listopadu 2017 s bonusem z ceny díla ve výši 200 000 Kč (viz závaznou nabídku na č. l. 602). Dne 14. 8. 2017 odpovídá [jméno FO] a [jméno FO], že zálohu na cenu díla bude žalobkyně moci proplatit nejspíše až na konci září, protože pro žalovaného je to connected transaction, a proto žalovaná nebude moci nic podepsat až do půlky září 2017. Dne 5. 9. 2017 zasílá [jméno FO] dosavadní výsledky práce, dne 11. 9. 2017 [jméno FO] odpovídá, že se mu koncept líbí, znovu ho projde se žalovaným a dá vědět. Od 19. 9. 2017 [jméno FO] řeší s [adresa] a [jméno FO] další úpravy konceptu. Podle e-mailů na č. l. 19, resp. č. l. 321 – č. l. 322 dne 20. 9. 2017 [jméno FO] urguje dořešení smlouvy a zálohové platby, do 15. 9. 2017 mělo být na straně žalobkyně kvůli konfliktu zájmů vše vyřešeno. Téhož dne [jméno FO] odpovídá [jméno FO], [jméno FO] a žalovanému, [jméno FO] vyzývá, aby poslal písemný návrh smlouvy, žalovaného se dotazuje, jak to vypadá s tou propojenou transakcí, zda už se může procesovat. Dne 20. 9. 2017 [jméno FO] zasílá [jméno FO] a žalovanému návrh písemné smlouvy. Téhož dne se [jméno FO] obrací na žalovaného, a uvádí, že co se týče smlouvy, je to na žalovaném, jestli je to už „OK to zprocesovat“. Svůj dotaz pak zopakoval e-mailem ze dne 25. 9. 2017 (e-mail na č. l. 854 p. v.). Dne 25. 9. 2017 napsal žalovaný [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], že dnes ráno přišlo povolení „go-ahead“ a vysvětlil, že jde o to, zda on nebo jeho rodina nevlastní obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba]. (e-mail žalovaného na č. l. 372). Dne 27. 9. 2017 se [jméno FO] dotazoval, zda je smlouva v pořádku a zda může poslat zálohu na 30 % z ceny díla, téhož dne mu odpověděl [jméno FO], že smlouvu „poslal na právníky“ a její vyhodnocení bude chvíli trvat, ale zálohovou fakturu může poslat. Po ujasnění fakturačních údajů zaslal [jméno FO] a žalovanému (žalovaný byl držen v kopii veškeré e-mailové komunikace týkající se obchodních podmínek) zálohovou fakturu (e-maily na č. l. 327 a č. l. 328). Zálohovou fakturou ze dne 27. 9. 2017 na č. l. 329 požádala společnost [právnická osoba]. o zaplacení zálohy na cenu díla ve výši 1 050 086,40 Kč se splatností do 5. 10. 2017. Dne 2. 10. 2017 [jméno FO] u žalovaného a [jméno FO] urgoval proplacení faktury, přičemž na jeho e-mail odpověděl [jméno FO], že chápe, že na to spěchá, ale protlačit fakturu přes firemní procesy trochu trvá, tak ho prosí o trpělivost (e-maily na č. l. 855 p. v. a č. l. 856).

36. To, že jednatelé žalobkyně a nadřízení žalovaného nevěděli o tom, že [právnická osoba]. započalo práce na mobilní aplikaci, plyne ze způsobu, jakým žalovaný komunikoval záměr vytvořit mobilní aplikaci [Anonymizováno]. Z jím předložených zpráv a jejich příloh plyne pouze to, že žalovaný jim předestíral svůj obecný záměr takovou mobilní aplikaci vytvořit. Je pravdou, že záměr vytvořit tuto aplikaci žalovaný prezentoval v Bayreuthu dne 3. 5. 2017. Podle jeho vlastních zápisků, které téhož dne rozeslal, na schůzce prezentoval záměr vytvořit ekosystém [Anonymizováno] a uvést ho na trh ve dvou nebo ve třech krocích (e-mail na č. l. 273). E-mailem ze dne 13. 7. 2017 odpovídá [jméno FO] na e-mail žalovaného neznámého znění, že „tato záležitost již byla uzavřena v Bayreuthu“, že žalovaný dostal souhlas k dokončení těchto projektů, jakmile byly sladěny se značkou [Anonymizováno]. S [jméno FO] mělo být vyjasněno a odsouhlaseno, že rozpočet na tyto projekty zahrnuje rezervu cca 900 000 USD a [jméno FO] bude žalovaného kontaktovat za účelem odsouhlasení konkrétních projektů. Z kontextu je zřejmé, že [jméno FO] odsouhlasil projekty žalovaného na strategické úrovni, další plánování jejich realizace podmínil spoluprací [jméno FO]. Z e-mailů ze dne 28. 6. 2017 až 25. 7. 2017 na č. l. 254 p. v. až 256 plyne jen to, že žalovaný prezentoval [jméno FO] a [jméno FO] záměr vytvořit aplikaci [Anonymizováno] jako kritickou složku k ekosystému, společnosti to umožní vytvořit obsah [právnická osoba] a vybuduje strategickou spolupráci s YouTube. Nic z toho, co je v této e-mailové komunikaci uvedeno, nezadává důvod k závěru, že žalovaný byl oprávněn zvolit si konkrétního zhotovitele aplikace s konkrétně určenou cenou. Ostatně i po zahájení jednání se společností [právnická osoba]. dne 16. 7. 2017 žalovaný s jednateli žalobkyně či jinými řediteli v rámci koncernu řešil především rozpočtové otázky a otázky obchodního plánu. K tomu lze poznamenat, že vyčlenění určité částky na realizaci projektu v rámci rozpočtování neříká vůbec nic o tom, že projekt může být realizován, v jaké konkrétní podobně, zda využitím vlastních výrobních kapacit či zhotovitelem, jakým a za jakou cenu. Už 17. 7. 2017 žalovaný a [jméno FO] projednávají tvorbu podnikatelského plánu, [jméno FO] apeluje, že je třeba si domluvit předpoklady a on podle nich vytvoří podnikatelský plán, který předloží [jméno FO] a žalovaný odpovídá, že nechápe, co se může a nemůže kapitalizovat, je to na [jméno FO]. Ten odpovídá, že nevymyslí business model, když neví, jak aplikace bude vydělávat (e-maily na č. l. 414). K druhému, že prezentace podnikatelského plánu žalovaným zjevně uváděla jeho kolegy do rozpaků.

37. Když v e-mailu z 19. 7. 2017 na č. l. 278 [jméno FO] zaslal žalovanému rozpočet s aktuálním komentářem, jedná se právě jen o rozpočet na jednotlivé projekty týmu digitálních technologií s odhadem kapitálových a provozních nákladů, způsobu jejich komercionalizace, odhadem počtu stáhnutí a měsíčních poplatků. Z e-mailů z 2. 8. 2017 na č. l. 288 a násl. se podává pouze to, že jednatel žalobkyně chtěl se žalovaným řešit, zda [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] budou mít svůj vlastní příjem z předplatného, zda půjde o samostatné či integrované výrobky, apod. Ani ze zmínky o tom, že [jméno FO] schválil aktivaci finanční rezervy Prahy nelze dovodit, že žalovaný by (navíc jiným než předepsaným způsobem) obdržel souhlas s utracením cca 100 000 eur.

38. E-mailová komunikace od 19. 7. 2017 do 23. 8. 2017 na č. l. 293 – č. l. 295 p. v. se zřejmě vůbec netýká aplikace [Anonymizováno], ale aplikace [Anonymizováno] a navíc se v ní projednává rozpočet na vývoj této aplikace pro rok 2018. K aplikaci [Anonymizováno] se vztahují též e-maily zaslané mezi 19. 7. 2017 až 22. 8. 2017 na č. l. 298 p. v. až č. l.

300. Řeší se v nich návrh obchodního a finančního modelu aplikace [Anonymizováno], který tým nebo která společnost v rámci koncernu bude nést jaké náklady a mít z něj příjmy.

39. Povědomí jednatelů žalobkyně či [jméno FO] nebo dalších ředitelů z koncernu o kontraktaci se společností [právnická osoba]., či pracích na mobilní aplikaci neprokazuje ani e-mail [jméno FO] z 23. 8. 2017, v němž žalovanému sděluje, že počítá s rozpočtem ve výši 190 000 USD pro rok 2018. Vzkazuje [jméno FO], aby zajistil, že dostanou odpovídající informace ve standardním formátu prezentace, jak se domluvili (e-mail na č. l. 140 p. v.).

40. Otázky podnikatelského plánu ohledně mobilní aplikace [Anonymizováno] se však řešily ještě v říjnu 2017. Z e-mailu ze dne 3. 10. 2017 se podává, že se [jméno FO] obrátil na žalovaného s tím, že žalovaným zaslaný business plán by nazval spíše „revenue potenciálem“, je třeba se posunout do detailnějšího business plánu a očekává dodržení podmínek, které v e-mailu vyjmenoval. Jedná se o několikátou variantu jakéhosi „revenue plánu“, ale je třeba to dál rozpracovat a posunout se do většího detailu, co poslouží jako kuchařka k dalšímu postupu. Každý nástřel vychází z jiných předpokladů, a proto je třeba je sjednotit a rozpracovat detailní plán (e-mail na č. l. 138). Podobně i v e-mailu z 5. 10. 2017 na č. l. 236 p. v. se [jméno FO] se žalovaným zabývají rozpočtem na jednotlivé projekty, první jmenovaný nepovažuje za ideální, že v současné době není jasné, jaké s projekty budou náklady a jaké budou z nich plynoucí příjmy, nemají žádný business plán. Hned druhého dne, 6. 10. 2017, poslal žalovaný [jméno FO] a [jméno FO] návrh podnikového plánu, uvedl, že se jedná o značně zjednodušený model a že teď by měly přijít nápady ohledně zpeněžení a příjmů. [jméno FO] se obratem dotázal [jméno FO], zda s tímto obchodním modelem souhlasil Dominik a ten odpověděl, že je to jen žalovaného první koncept celkového příjmového potenciálu – nová aktualizovaná perspektiva. Žalovaný si sjednotí některé předpoklady s [jméno FO] příští týden, poté návrh rozdělí mezi jednotlivé aplikace, které by chtěli spustit, s korespondujícími výnosy a náklady (e-maily ze dne 6. 10. 2017 na č. l. 318 – č. l. 319).

41. Z výslechu jednatele žalobkyně ze dne 19. 5. 2020 na č. l. 367 spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 30 C 268/2018 vyplývá, že žalovaný neuzavíral jménem žalobkyně žádné smlouvy, již v průběhu léta byla jeho pozice velmi otřesena, protože nebyl schopný vypracovat a předložit žádný business plán, z něhož by bylo zřejmé, které projekty se budou do budoucna realizovat. Až když žalovaný odešel, zjišťovali s [jméno FO] stav rozpracovaných projektů a vytvářeli jakýsi business plán, vyhodnocovali probíhající projekty a rozhodovali se, co s nimi bude. Projekty týkající se společnosti [právnická osoba] a [jméno FO] byly z jejich pohledů neschválené, a ty se rovnou odložily. Transakci považoval za nestandardní vzhledem k tomu, že komunikace se žalovaným byla obtížná a snažil se vymykat všem kontrolním mechanismům a standardním procesům.

42. Návrh podnikatelského plánu, i když ve vztahu k aplikaci [Anonymizováno], naposledy připomínkoval [jméno FO] e-mailem z 9. 10. 2017 na č. l. 86, když poukázal na nesrovnalosti ve výši předplatného (1 USD vs. 3 USD). Zatím není jasné, jak z aplikace dostat peníze.

43. To, že by žalovaný informoval vedení společnosti o uzavření smlouvy se společností [právnická osoba]., resp. o zahájení prací na mobilní aplikaci [Anonymizováno], neplyne ani z e-mailů rozeslaných mezi 22. 8. 2017 a 16. 10. 2017 na č. l. 735 až č. l. 739 p. v., ani z tabulek na č. l. 378 a č. l. 857, ani za prezentací žalovaného od č. l. 923 po č. l. 933 a od č. l. 947 po č. l. 991.

44. Jestliže byla 21. 8. 2017 uzavřena dohoda o mlčenlivosti ([Anonymizováno]), jak plyne z rozsudku na č. l. 187, je třeba poukázat na to, že z takové dohody se jednatelé žalobkyně mohli dozvědět akorát to, že v rámci vyjednávání o budoucí smlouvě si žalobkyně a společnost [právnická osoba]. budou sdělovat informace, o nichž se zavázaly dodržovat mlčenlivost, v žádném případě si z toho nemohli domyslet, že k výměně takových informací už cca 3 týdny dochází a [právnická osoba]., na mobilní aplikaci už 2 týdny pracuje, neboť uzavření dohody o mlčenlivosti zpravidla situačně předchází smluvnímu jednání. Znalost vedení žalobkyně či [právnická osoba] o uzavření smlouvy nelze dovozovat ani z e-mailové komunikace od 1. 9. 2017 do 4. 9. 2017. Žalovaný v něm mezi jinými poznámkami k jiným projektům uvádí, že má zpětnou vazbu k návrhu učiněnému [právnická osoba]., také projednali rozpočet a snížili cenu za vývoj aplikace. Nehledě na to, že k těmto poznámkám došlo v zavádějících souvislostech, kdy už měla být uzavřena dohoda o mlčenlivosti a předpokládalo se vyjednávání se společností [právnická osoba]., ze zmínek o zpětné vazbě k návrhu a o projednání rozpočtu a snížení ceny lze uzavřít, že na díle se už pracuje a zhotoviteli vznikají náklady v souvislosti s plněním závazků. Informace o projednání rozpočtu a snížení ceny navíc ani neodpovídá skutkovým okolnostem, protože od zaslání rozpočtu dne 7. 8. 2017 už docházelo pouze k diskusi o rozšíření předmětu díla, resp. vytvoření aplikace i pro další operační systém. Rovněž z e-mailu ze dne 6. 9. 2017 a připojené prezentace nelze dovodit, že [právnická osoba]., už cca 1 měsíc plní dluh ze smlouvy o dílo (e-maily na č. l. 1022 – 1028). O stručné poznámce o dobrém progresu s [Anonymizováno] platí v podstatě to samé, co o poznámkách v e-mailu ze dne 4. 9. 2017. V prezentaci je pak uvedeno, že byla vytvořena dohoda s externí společností, že vytvořila koncept [Anonymizováno] pro aplikaci, že jí bude tvořit pod supervizí žalobkyně a že byl vytvořen první návrh směřování jejího designu. Toto rovněž nemůže nikoho přesvědčit, že tou dobou měla být vytvořena mobilní aplikace s minimálním funkčním základem. Podezření nemohlo vzbudit ani to, jestliže [jméno FO] po obdržení návrhu smlouvy o dílo dne 15. 9. 2017 přeposlal jejich „legal“, aby návrh smlouvy o dílo právníci žalobkyně posoudili. To platí i o zálohové faktuře, jestliže jí [jméno FO] a žalovaný vůbec nějakým dalším pracovníkům žalobkyně přeposlali, protože v daných okolnostech by si museli myslet, záloha bude splatná před uzavřením smlouvy.

45. Z takto obecně laděné komunikace dle názoru soudu určitě neplyne, že by jednatelé žalobkyně „byli o všem informováni“, věděli o zadání zakázky na zhotovení mobilní aplikace [Anonymizováno] v průběhu prací, cenových ujednáních, atp.

46. Především, i kdyby se jednatelé žalobkyně, [jméno FO] nebo jakýkoli nadřízený žalovaného dozvěděli o pracích společnosti [právnická osoba] na mobilní aplikaci poté, co je již zahájila dne 7. 8. 2017, bylo by to z hlediska vzniku škody v podstatě nerozhodné, akorát by možná došlo k dřívějšímu zastavení prací a k zamezení navyšování škody. Přihlédnout je třeba též k tomu, že osobních jednání se zástupci společnosti [právnická osoba], se nikdo z jednatelů nikdy neúčastnil, pouze žalovaný a jeho podřízený [jméno FO]. Z hlediska posouzení toho, co osoby ve vedení žalobkyně věděly či nevěděly, není bez významu ani to, že nebyly zahrnuty prakticky do žádné e-mailové komunikace se zástupci společnosti [právnická osoba].

47. Je zcela očividné, že kvalita a rozsah informací poskytovaných žalovaným jeho nadřízeným byla významně podmíněna požadavkem hongkongského právníka [právnická osoba] [jméno FO], aby žalovaný s kontraktací se společností [právnická osoba] vyčkal do poloviny září 2017. Žalovaný totiž skutečně postupoval v souladu s kodexem jednání v obchodním styku na č. l. 79, dle jehož čl. 3 jsou všichni zaměstnanci povinni vyhýbat se střetu zájmů a pokud zaměstnanec zjistí záležitost, která by mohla vést ke střetu zájmů, musí ji hned ohlásit svému nejbližšímu nadřízenému, personálnímu oddělení nebo právnímu oddělení, mimo jiné všechny formy obchodních transakcí se společnostmi, v nichž vlastní podíl nebo vykonává řídící funkci blízký rodinný příslušník; takové transakce musí být předem schváleny, resp. na č. l. 374 p. v., a s obdobnou prezentací mateřské společnosti žalobkyně na č. l. 934 – 945, a oznámil právnímu oddělení koncernu svůj potencionální střet zájmů, jak plyne z e-mailové komunikace založené na č. l. 86 p. v. a č. l. 87, č. l. 270 – 271 p. v., č. l. 274 – 276 a č. l. 369 – 370 p. v. Z ní se podává, že 28. 7. 2017 žalovaný oznámil [jméno FO] dvě zamýšlené transakce, při nichž hrozí střet zájmů. Jedna z nich se týkala společnosti [právnická osoba]. Žalovaný uvedl, že chce outsourcovat vytvoření jedné aplikace a jejího obsahu, prý se nejedná o kmenový komponent [Anonymizováno], cenu odhadl na 200 000 eur, spíše však 75 000 eur, nemělo by to být podstatné, peníze má v rozpočtu. Uvedl, že společníci [právnická osoba] vlastní též [právnická osoba], do které investoval, a je to herní business jeho manželky. Ptal se, zda se jedná o propojené transakce a koho souhlas potřebuje. Po konzultaci s [jméno FO] dne 31. 7. 2017 odepisuje [jméno FO], ptá se na procentní vyjádření spoluvlastnických podílů žalovaného v [právnická osoba], a podíl v [právnická osoba]. Žalovaný 2. 8. 2017 odpovídá, že [právnická osoba]. nemá podíl v [právnická osoba], ale jednotliví společníci [právnická osoba]. že je to outsourcingové studio pro aplikace, pracuje s nimi 9 let, mají podíl cca 20 %. Druhého dne, 2. 8. 2017, mu odpovídá [jméno FO]. Ten záležitost řeší z pohledu projektu [Anonymizováno], jehož uzavření se očekává v polovině či koncem září 2017. Žádá žalovaného, aby s kontraktací vyčkal do uzavření tohoto projektu. Pokud musí být tyto dvě smlouvy uzavřeny před projektem [Anonymizováno], potřebuje to vědět. Tomu přizpůsobí další postup. Další komunikace pokračuje 22. 9. 2017. [jméno FO] zasílá [jméno FO] výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]. [jméno FO] a [jméno FO] se snaží z výpisu vyčíst, zda žalovaný má podíl ve společnosti [právnická osoba]., e-mailem ze dne 25. 9. 2017 ujišťuje, že podíl nemá, a seznam akcionářů ([Anonymizováno]) nemá. Tuto komunikaci pak 15. 10. 2017 přeposílá [jméno FO]. Lze tak uvěřit svědkovi [jméno FO] i v tom, že důvod, proč se hned na začátku spolupráce s [právnická osoba]. neuzavřela písemná smlouva, byl ten, že žalovaný věřil tomu, že se musí aplikace vytvořit a spustit co nejdříve. Žalovaný proto umožnil společnosti [právnická osoba]. zahájit práce na mobilní aplikaci bez uzavření písemné smlouvy o dílo, jednak bez finančním ředitelem akceptovaného obchodního plánu, jednak bez uzavření písemné smlouvy o dílo, aniž by došlo předem k udělení souhlasu s vynaložením výdaje na tvorbu dané mobilní aplikace odpovědnými osobami z koncernu [právnická osoba], spoléhaje přitom na to, že v druhé polovině září po udělení nezbytného souhlasu bude písemná smlouva o dílo, jakož i společností [právnická osoba]. požadovaná záloha na cenu díla zaplacena dodatečně. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že [právnická osoba]. vystavila zálohovou fakturu 25. 9. 2017 (doručila ji e-mailem žalovanému a [jméno FO]), následně 3. 10. 2017 je datován onen CER formulář, který žalovaný ve spěchu předložil [jméno FO] k podpisu a který následně [jméno FO] nepodepsal. Stalo se tak krátce před splatností zálohové faktury dne 5. 10. 2017. Následně 15. 10. 2017 [jméno FO] přes [Anonymizováno] zaslal zprávu omylem zaslanou i žalovanému, že mu nechal zablokovat platební kartu, protože se žalovaný pokusil za jeho zády protlačit CER nad 100 000 eur pro firmu propojenou s [Anonymizováno], kterou má jeho manželka. Něco neběží zcela čistě, upozornil ho na to [jméno FO]. Nechal zablokovat všechny stávající investice a nechal je přezkoumat (zpráva na č. l. 357). Jelikož zprávu omylem obdržel též žalovaný, e-mailem z téhož dne se vůči ní ohradil, jestliže se mluví o [právnická osoba]., jak to vypadá, neví, o čem [jméno FO] mluví, střet zájmů ohlásil [jméno FO] písemně. Vedoucím vývoje je [jméno FO], jestli se ho zeptá, ujistí ho, že to byla správná volba. Následná komunikace z aplikace [Anonymizováno] na č. l. 1044 a násl. se až do 19. 10. 2021 odehrává mezi [adresa] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] a týká se bezvýhradně tvorby aplikace. Od 7. 11. 2017 se začíná řešit otázka realokace pracovníků k jiným projektům. [jméno FO] píše, že s předloženým seznamem není spokojen, neví, kolik toho bylo dokončeno a designér už odešel domů. Chtěl by v týdnu schůzku, na ní probrat realokaci, a jestli bude nějaká možnost spolupráce na jiných projektech. Odpověděl mu [jméno FO], že počítá stále s tím [Anonymizováno], protože jej potřebuje vydat ve 4. kvartálu 2017 „ten seznam vidíme poprvé, takže to s námi určitě nekonzultoval,“ možná je to jen nedorozumění. Dne 9. 11. 2017 uváděl [jméno FO] doslova, že: „Dořešíme nějak tu realokaci? Mě přijde, že si myslíte, že Vás chceme ojebat, ale fakt mi to tu docela rozbilo plánování. Zkuste nahodit něco za Vás, co Vám přijde adekvátní. Btw., tušíte, s jakou pravděpodobností ten projekt bude pokračovat?“ Odpověděl mu [adresa], že o tom to není, jen se snaží dát projekt do stavu, kdy budou všechny podklady k tomu, co se na něm udělalo, na jednom místě, aby se mohlo kdykoli začít zase pokračovat. Dnes si budu potvrzovat jejich roadmapu, v pondělí bude vědět více. V pondělí 13. 11. 2017 se ozývá [jméno FO], chce účtovat 90 000 Kč za realokaci některých pracovníků. Zmiňovaný seznam byl zaslán [jméno FO] e-mailem ze dne 3. 11. 2017 na č. l. 1041 s přílohou na č. l. 1042, v níž společnost [právnická osoba]. vyčíslila práce na díle do 3. 11. 2017 na částku 1 259 833,33 Kč. Toto vyúčtování pak [jméno FO] e-mailem na č. l. 417 dne 13. 11. 2017 přeposlal [jméno FO], avšak v mezidobí dne 10. 11. 2017 se žalovaný se žalobkyní dohodl na rozvázání pracovního poměru k 10. 11. 2017 s tím, že v čl. 7.1 této dohody žalobkyně prohlásila, že nemá neuspokojenou peněžitou pohledávku vůči žalovanému, s výjimkou případných nároků na náhradu škody, která bude zjištěna po uzavření této dohody. V případě, že by taková pohledávka existovala, tak se jí žalobkyně vzdává. Po rozvázání pracovního poměru se žalovaným žalobkyně následně zjišťovala skutkový stav a provedla revizi svého záměru zhotovit mobilní aplikaci. Nedávala smysl z hlediska business plánu a tak byla její další tvorba zastavena. Takto to uvedl [jméno FO] ve svém výslechu před Obvodním soudem pro [adresa] a totožně vypověděl i v řízení před zdejším soudem.

48. Rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, č. j. 30 C 263/2018-526 (na č. l. 187), přisoudil Obvodní soud pro Prahu 8 společnosti [právnická osoba]., vůči žalobkyni částku 2 076 452,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 076 452,50 Kč od 4. 11. 2017 do zaplacení. Jeho rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2021, č. j. 30 Co 239, 240/2021-583. Prvostupňový soud vyšel z toho, že společnost [právnická osoba], a žalobkyně uzavřely smlouvu o dílo, ve které se [právnická osoba]., zavázala vytvořit pro žalobkyni mobilní aplikaci [Anonymizováno] a žalobkyně se zavázala zaplatit cenu díla. Nepřisvědčil námitkám, že by [jméno FO] a žalovaný překročili své zástupčí oprávnění a jejich jednání přičítal žalobkyni, kdy žalobkyně uložila společnosti [právnická osoba]., aby zastavila práce na díle, byla podle § 2613 o. z. oprávněna požadovat po žalobkyni zaplacení ceny díla snížené o to, co neprovedením díla ušetřila, tedy 2 076 452,50 Kč. Prodlení žalobkyně začalo dnem následujícím po vyúčtování doposud vynaložených nákladů. Odvolací soud tento rozsudek potvrdil, ztotožnil se se skutkovými i právními závěry vyjma určení data, kdy smlouva byla uzavřena, když dle názoru Obvodního soudu pro Prahu 8 to bylo nejpozději 27. 9. 2017 po vyjasnění, na kterou společnost z koncernu se bude fakturovat, když dle názoru odvolacího soudu k tomu došlo mezi 1. 8. 2017 a 7. 8. 2017 na osobní schůzce, když mezi stranami existovala shoda o základní podobě aplikace a rozsahu prací, jakož i o přibližné ceně a kde se zástupci stran dohodli, že [právnická osoba]. může začít na aplikaci pracovat. Z informací o zaúčtovaných transakcích z internetového bankovnictví [právnická osoba] na č. l. 224 a č. l. 225 plyne, že žalobkyně zaplatila částku přisouzenou společnosti [právnická osoba] dne 18. 10. 2021.

49. Dopisem ze dne 20. 12. 2019 na č. l. 97 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou.

50. Čtyřiapůlnásobek průměrného výdělku žalovaného soud vypočetl takto: Dle mzdového listu na č. l. 382 činila základní měsíční mzda žalovaného částku 675 283 Kč s týdenní pracovní dobou 32 hod. Od dubna 2017 do června 2017 odpracoval žalovaný za jednotlivé měsíce postupně 104 hod., 136 hod. a 136 hod., tedy celkem 376 hod. Žalovanému nebyla zúčtována k výplatě mzda za práci přesčas z jiného čtvrtletí. K výplatě mu bylo zúčtováno za jednotlivé měsíce postupně: 716 441 Kč, 716 049 Kč, 675 283 Kč, tj. spolu 2 107 773 Kč. Průměrný hodinový výdělek žalovaného proto činí 5 605,78 Kč (2 107 773 / 376). Po vynásobení týdenní pracovní dobou v hodinách, přepočtovým koeficientem 4,348 a dalším násobením na 4,5, činí 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku žalovaného 3 509 845,66 Kč.

51. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely platnou pracovní smlouvu s náležitostmi podle § 34 odst. 1 zák. práce a ve formě stanovené v § 34 odst. 2 zák. práce. Pracovní poměr vznikl podle § 36 zák. práce sjednaným dnem nástupu do práce dne 1. 9. 2016 a skončil dohodou o rozvázání pracovního poměru k sjednanému dni 10. 11. 2017.

52. Podle § 250 odst. 1 zák. práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Skutkové předpoklady tohoto ustanovení byly v souzené věci naplněny.

53. Žalovaný tím, že se podílel na uzavření ústní smlouvy o dílo se společností [právnická osoba] dne 3. 8. 2017 a dopustil, aby dne 7. 8. 2017 zahájila práce na mobilní aplikaci, aniž by 1) měl jednateli žalobkyně akceptovaný obchodní plán, v jehož rámci by jednatelé žalobkyně odhadovali obchodní případ jako úspěšný, a to i naproti tomu, že jeho vypracování bylo pracovním úkolem žalovaného a bylo po něm opakovaně požadováno, 2) tím, že porušil pravidlo stanovené v interních předpisech stanovující povinnost nechat předem schválit vynaložení výdaje v rozpětí od 25 000 eur do 200 000 eur předložením CER formuláře finančnímu řediteli skupiny [právnická osoba] International pro oblast Evropy, Blízkého východu a Afriky a dvěma jednatelům žalobkyně, 3) neposkytoval jednatelům žalobkyně adekvátní informace o stavu projektu [Anonymizováno], zadání jejího vývoje a cenového ujednání.

54. Tímto svým jednáním ad 1) porušil své povinnosti stanovené v § 301 písm. a) a d) zák. práce pracovat řádně, podle svých sil znalostí a schopností a plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, ad 2) porušil své povinnosti stanovené v § 301 písm. c) částí věty za středníkem zák. práce dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, ad 3) porušil své povinnosti stanovené v § 301 písm. d) zák. práce nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Současně tím porušil čl. II písm. a) body (iii) a (v) své pracovní smlouvy.

55. Názor Městského soudu v Praze, dle něhož z hlediska objektivního standardu je obecně obvyklé, aby výkonným ředitel pro digitální technologie uzavíral smlouvy spadající do této oblasti, znamenají pouze to, že žalovaný nepřekročil své zástupčí oprávnění při jednání se společností [právnická osoba]; neznamená to, že by neporušil své povinnosti vyplývající z pracovního poměru k žalobkyni.

56. Argumentuje-li žalovaný tím, že smlouvu se společností [právnická osoba] neuzavřel on, ale [jméno FO], jednak to neodpovídá skutkovým okolnostem, protože k uzavření smlouvy došlo na schůzce zorganizované jeho asistentkou [jméno FO] na 3. 8. 2017, jíž se žalovaný účastnil (když v tomto bodu se názor zdejšího soudu v podstatě shoduje s názorem Městského soudu v Praze), žalovaný se účastnil i jiných obchodních jednání a byla mu přeposílána obchodní část e-mailové korespondence, jednak to není vůbec podstatné, protože i kdyby smlouvu po „počátečním nabrífování“ uzavřel [jméno FO], pořád by k tomu došlo s vědomím a souhlasem žalovaného coby nadřízeného pracovníka. Část jednání zde navíc spočívá v tom, že žalovaný nechal [právnická osoba] začít na díle pracovat a dopustil tak vznik nákladů na její straně. Nebylo-li by jich, sotva by ona společnost na plnění ústní smlouvy o dílo trvala. Žalovaný mohl navíc za jistých okolností škodu způsobit, i kdyby smlouva nebyla vůbec uzavřena (nejednalo-li by se o případ překročení zástupčího oprávnění, ale smlouva o dílo by byla zdánlivá nebo neplatná, byla by naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu; byly-li by práce na aplikaci zahájeny bez ústně uzavřené smlouvy o dílo, ale s předpokladem pozdějšího uzavření smlouvy v písemné formě, byla by naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který nenastal, atp. [jméno FO] je, že i jednáním žalovaného vznikl žalobkyni dluh, jeho právní titul je podružný).

57. Není pravdou, že by se tyto předpisy týkající se CER formuláře na žalovaného nevztahovaly, protože i naproti svému formálnímu postavení byl prý v rámci koncernu funkčně nadřízený jednatelům žalobkyně. Takový výklad ignoruje hierarchizaci pracovníků podle oblasti jejich kompetencí. Jde-li o oblast digitálních technologií, na tom, že výkonný ředitel skupiny pro digitální technologie se nachází na vrcholu organigramu, nespatřuje soud nic zvláštního. To však neznamená, že žalovaný byl funkčně nadřízen jiným pracovníkům, pokud se jedná o jiné oblasti řízení.

58. Byl-li žalovaný současně člen představenstva mateřské společnosti, není to významné, protože současně byl i zaměstnanec žalobkyně zavázán povinnostmi plynoucími z pracovní smlouvy a byl povinen je dodržovat. Členství v představenstvu mateřské společnosti jej z plnění těchto povinností nijak nevyvazovalo. Ostatně od žalobkyně pobíral mzdu za výkon práce coby její zaměstnanec, nikoli člen představenstva mateřské společnosti.

59. Tvrzení žalovaného, že nebyl s předpisem řádně seznámen, bylo po skutkové stránce vyvráceno. Dovolává-li se žalobce rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4135/2010, je třeba poznamenat, že se zde výkonný ředitel skupiny pro digitální technologie srovnává s „dělníkem - horizontkářem“, který měl sice možnost přečíst si návod k obsluze frézy, nicméně s ním nebyl seznámen. V tam souzené věci mu však ani to nepomohlo, protože se jednalo o vyučeného frézaře s šesti lety praxe, který tudíž měl a mohl vědět, že si má položit stojan frézy do takové vzdálenosti, aby do něj obráběná dvoumetrová lišta při otočení pracovního stolu o 90 stupňů nezavadila a nedošlo k poškození stroje.

60. V této souvislosti lze zmínit i to, že výtka žalovaného o jeho neseznámení s vnitřním předpisem platí pouze pro porušení druhé výše uvedené povinnosti. První a třetí povinnost by žalovaný měl znát s ohledem na své osobní a obchodní dovednosti a zkušenosti, jež na přípravném jednání výstižně rozebral. Ohledně seznámení se s předpisem, je možné připomenout, že i žalovaný byl vysoce postaveným manažerem, a tudíž pokud v rámci své obrany proti žalobě dovozuje, že jednatelé žalobkyně měli číst jeho prezentace (a z tam uvedených zmínek o [Anonymizováno] vyrozumět, že žalobkyně je zavázána k plnění ve výši bezmála 3 mil. Kč), i on sám si mohl a měl přečíst e-mail týkající dělby pravomocí při schvalování CER formulářů.

61. To, že žalovaný při zadání vývoje aplikace s [jméno FO] jednal v rámci plnění svých pracovních úkolů, je očividné, a proto splnění této podmínky není třeba blíže rozebírat.

62. Pro úplnost soud doplňuje, že žalovaný neporušil povinnost oznámit, že při uzavření smlouvy se společností [právnická osoba] může dojít ke střetu zájmů. Žalovaný postupoval předepsaným způsobem a oznámil záměr uzavřít smlouvu s [právnická osoba] právnímu oddělení. V další komunikaci řekl vše podstatné, pokud jde o majetkové i osobní vztahy. I kdyby neřekl, že jeden ze společníků [právnická osoba] je jeho nejlepším přítelem a byl mu na svatbě, přesto poskytnuté informace umožňovaly utvořit si dobrou představu o vzájemných vztazích.

63. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi, a tedy, nedochází-li k naturální restituci, je napravitelná poskytnutím majetkového plnění. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a představující majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav. Škoda může spočívat i ve vzniku dluhu, což ostatně § 2952 věta druhá o. z. i výslovně normuje, kdy zakládá alternativní obligaci ke zproštění dluhu škůdcem nebo k poskytnutí náhrady.

64. V poměrech souzené věci žalovaný výše popsaným porušením svých povinností způsobil vznik dluhu žalobkyně vůči společnosti [právnická osoba] na zaplacení ceny díla snížené o to, co neprovedením díla ušetřila, ve výši žalované sumy. Žalobkyně dluh vyrovnala, čímž došlo k transformaci škody v jejím majetku - dluh zanikl a snížily se aktiva v majetku žalobkyně. V úvahu proto připadá jen poskytnutí náhrady.

65. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo.

66. Jednání žalovaného ad 1) a ad 2) popsané výše jednoznačně zapříčinilo vznik dluhu. Kdyby žalovaný neumožnil uzavření smlouvy a zadání vývoje aplikace, dluh vůči [právnická osoba] by nevznikl. Jednání ad 3) je příčinou navyšování škody, protože kdyby žalovaný o zahájení prací informoval, mohly být zastaveny dříve a výše škody nižší.

67. Jakákoli jiná skutková varianta vylučuje některý z předpokladů odpovědnosti zaměstnance za škodu. Kdyby žalovaný vývoj zadal a měl schválený obchodní plán, dluh by sice vznikl, ale za současného obdržení obchodně využitelného protiplnění, a tedy by nebyl škodou. Kdyby žalovaný předložil CER formulář předem a byl mu schválen, mobilní aplikace obchodně úspěšná, nic by neporušil, ani by nevznikla škoda; kdyby mobilní aplikace byla obchodně neúspěšná, škoda by vznikla, ale nezapříčinil by ji žalovaný porušením povinnosti; kdyby mu CER nebyl schválen a práce na aplikace by nezačaly, žalovaný by nic neporušil a škoda by nevznikla.

68. Příčinou vzniku dluhu není pokyn k zastavení prací na díle - to je opatření k její minimalizaci. Nehledě na to, že kdyby žalobkyně odmítla uzavření smíru na kompromisní částku, žalovaný by se žalobě zřejmě bránil také tvrzením, že dluh představující škodu zanikl smírem a závazek ze smíru žalobkyně na sebe dobrovolně převzala, žalobkyně k přijetí takové nabídky nebyla povinna a jestliže ji odmítla, škodu nezpůsobila, protože dluh vůči [právnická osoba]. existoval v důsledku jednání žalovaného. Uplatnění práva z pojištění či náhrady škody je volbou žalobkyně.

69. I kdyby žalovaný porušil svou povinnost oznámit střet zájmů, nebylo by to příčinou vzniku škody. Ke vzniku škody taktéž nedošlo v souvislosti s porušením pokynu [jméno FO] vyčkat s kontraktací do poloviny září 2017. [jméno FO] totiž záležitost střetu zájmů žalovaného řešil pouze z pohledu jakéhosi projektu [Anonymizováno]. To byl také jediný důvod, proč měl žalovaný s uzavřením smlouvy čekat. Kdyby tohoto projektu nebylo, uzavření smlouvy by zjevně odsouhlasil. Majetkové zájmy žalobkyně ho přitom pranic nezajímaly. Nelze proto ani říct, že kdyby žalovaný poskytl úplnější informace, [jméno FO] by žalovanému uzavření smlouvy zakázal, aby majetkové zájmy žalobkyně ochránil. Ze stejného důvodu nelze říct, že když žalovaný pokyn s uzavřením smlouvy vyčkat porušil, resp. plnil jen jej naoko, pokud jde o schvalovací procesy u žalobkyně a písemnou smluvní dokumentaci, ale ve skutečnosti smlouvu uzavřel a nechal [právnická osoba] zahájit práce, že by právě porušením tohoto pokynu způsobil škodu, protože tento pokyn mu nebyl udělen z toho důvodu, aby chránil žalobkyni před majetkovou újmou, ale proto, aby si mateřská společnost žalobkyně nekomplikovala svůj postup na projektu [Anonymizováno]. Příčinná souvislost totiž může existovat pouze mezi takovou škodou, před kterou chránila porušená norma; „nestačí samo o sobě porušení nějaké normy, nýbrž protiprávním jednáním, má-li jím být založen nárok na náhradu škody, musí býti porušeny právě ony zájmy, které jsou chráněny dotčenou normou,“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1927, sp. zn. Rv II 423/16, Vážný č. 6845). Chyběl by tak nexus protiprávnosti - pokyn měl chránit před jiným typem újmy, než jeho nedodržením vznikla.

70. Zavinění je psychický vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání a ke škodě, a to buď jako úmysl, nebo jako nedbalost. Nedbalost je volným jednáním s dominujícím prvkem vědění. Vůle škůdce nesměřuje ke škodlivému výsledku, ale při vědomé nedbalosti škůdce neprojevil dostatečné úsilí k zamezení vzniku škody, tzn., že škůdce věděl o možnosti způsobení škody, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí; při nevědomé nedbalosti nepředvídal možnost způsobené škody, i když ji předvídat měl, tzn., škůdce nevěděl, že může způsobit škodu, ačkoli to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl.

71. V poměrech souzené věci žalovaný vzhledem ke svému pracovnímu postavení, osobním a profesním poměrům měl a mohl vědět, že jednak objednáním vývoje mobilní aplikace bez obchodním vedením odsouhlasené analýzy obchodního případu, jednak porušením pravidla o předchozím odsouhlasení vynaložení výdaje v rozpětí od 25 000 do 200 000 eur osobami uvedenými výše, může žalobkyni způsobit škodu v podobě marného vynaložení nákladů na obchodně nepoužitelný výsledek daného zadání; také měl a mohl vědět, že neposkytováním informací o uzavřené smlouvě dojde k dalšímu navyšování a násobení výše škody.

72. Jelikož čtyřiapůlnásobek průměrného měsíčního výdělku žalovaného převyšuje výši žalované škody, a tedy limitace výše nahrazované škody dle § 257 odst. 2 věty první zák. práce se neuplatní, otázkou, zda nebylo dáno zavinění v silnější formě, nebyl důvod se blíže zabývat.

73. Průměrný výdělek žalovaného, soud spočítal dle zásad uvedených v § 351 a násl. zák. práce, tj. z hrubé mzdy žalovaného zúčtované mu k výplatě a z odpracované doby (§ 353 odst. 1 zák. práce), když rozhodným obdobím bylo dle § 354 odst. 1 zák. práce 2. čtvrtletí roku 2017, neboť k porušením povinností došlo ve 3. čtvrtletí roku 2017, přepočítaný na průměrný hrubý měsíční výdělek (§ 356 odst. 2 zák. práce). Podmínky stanovené v § 358 zák. práce splněny nebyly.

74. O případ společné odpovědnosti vícero zaměstnanců dle § 257 odst. 5 zák. práce nejde. [jméno FO] se sice podílel na uzavření smlouvy (nebo i kdyby ji s vědomím žalovaného sám uzavřel) a vzniku dluhu, neporušil žádnou právní povinnost, protože vypracování obchodního plánu a schválení vynaložení výdajů na aplikaci bylo pracovním úkolem žalovaného a žalovaný ho navíc ujistil, že „peníze má schválené“. [jméno FO] či [jméno FO] - i kdyby vypracování obchodního plánu bylo také jejich úkolem - neuzavřeli smlouvu a nezapříčinili vznik dluhu. Za škodu proto neodpovídá nikdo jiný, než žalovaný.

75. Skutkové předpoklady vzdání se práva na náhradu škody dle dohody o rozvázání pracovního poměru rovněž nebyly po skutkové stránce naplněny, protože žalobkyně se o škodě dozvěděla po jejím uzavření, a tudíž žalobkyně žalovanému dluh ve smyslu § 1195 a násl. o z. neprominula.

76. Pokud jde o možnost žalobkyně dozvědět se o nároku na náhradu škody vůči zaměstnanci, je třeba uvést, že právnická osoba se nedozvídá o škodě tehdy, když se o ní dozví škůdce a jeho podřízený. K závěru, že zaměstnavatel zjistil, že má vůči zaměstnanci právo na náhradu škody, je třeba, aby zaměstnavatel měl rámcovou představu o naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu. Tato rámcová představa není naplněna tím, že třetí osoba vyúčtuje určitou peněžitou částku k zaplacení. Je třeba - alespoň rámcově - posoudit, zda dluh skutečně vznikl, konkrétněji, zda smlouva byla skutečně uzavřena, zda třetí osoba poskytla plnění a jaké, zda toto plnění má pro zaměstnavatele užitnou hodnotu a jakou. Jestliže tedy „spotřebovaný budget“ byl dne 3. 11. 2017 zaslán k rukám [jméno FO], nelze to brát tak, že žalobkyně se dozvěděla o škodě, protože [jméno FO] nebyl vůbec osobou, která by škodu mohla vůči žalovanému uplatnit. Z doložených podkladů neplyne, že by některý z jednatelů věděl o požadavku [právnická osoba]. na zaplacení dosavadních nákladů před 13. 11. 2017, kdy byl přeposlán [jméno FO] jednateli žalobkyně. Ani doručení takového požadavku však bez dalšího neznamená, že se žalobkyně dozvěděla o škodě a že za ni odpovídá žalovaný, protože bez znalosti jiných skutkových okolností ani rámcově nelze usoudit na to, že dluh skutečně vznikl, kdo vznik dluhu zapříčinil a především, zda je škodou či nikoli. [jméno FO] takový závěr je třeba zjistit, zda bylo vůbec poskytnuto protiplnění a zhodnotit, zda - i přestože dluh vznikl protiprávním jednáním - má nějakou hodnotu, či je obchodně využitelné, atp., tj. dotvořit onen obchodní plán. Neplatí, že každý dluh, i kdyby vznikl protiprávním jednáním - musí být hned škodou. V souzeném případě však k „review“ dané aplikace zjevně došlo po rozvázání pracovního poměru se žalovaným.

77. Nehledě na nesprávnost názoru žalovaného o vázanosti zdejšího soudu dílčími skutkovými zjištěními o tom, kdy byla žalobkyni doručena výzva k zaplacení dluhu od společnosti [právnická osoba], a právním názorem, kdy započalo prodlení žalobkyně, i kdyby na tom byl založen výrok, je třeba poukázat na to, že prodlení žalobkyně vůči [právnická osoba] spočívá na jiných skutečnostech, než dozvědění se o pohledávce na náhradu škody vůči žalovanému. Ostatně prodlení zakládá jakákoli výzva k plnění dle § 1958 odst. 1 o. z., která dojde do dispoziční sféry adresáta. Je-li jednáno vůči nepřítomné osobě (§ 570 odst. 1 část věty první před středníkem o. z.), nemusí se dlužník a výzvě a splatnosti dluhu vůbec dozvědět. Zde navíc výzva byla učiněna vůči osobě, která žalobkyni ve vztahu ke [právnická osoba] zastupovala, zatímco pohledávku na náhradu škody vůči žalovanému oprávněna řešit zjevně nebyla.

78. Žalovaná byl žalobkyní vyzván k zaplacení žalované pohledávky výzvou dle § 1958 odst. 1 o. z. Jelikož na výzvu neplnil, ocitl se podle § 1968 věty první o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

79. Dalšího dokazování nebylo potřeba výslechy [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] nebylo potřeba, protože zapojení [jméno FO] do uzavření smlouvy s [právnická osoba] bylo prokázáno jeho vlastním výslechem a navíc i výpověďmi svědků před Obvodním soudem pro Prahu 8. Důkaz protokolem o výpočtu průměrného výdělku soud neprovedl, protože průměrný výdělek spočítal samostatně. Postavení žalovaného jako člena představenstva mateřské společnosti a jeho přidělení není pro posouzení věci podstatné, protože žalovaného nezbavovalo povinnosti dodržovat povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Proto nebylo třeba ani dokazovat smlouvou o výkonu funkce a dohodou o přidělení. Z provedených důkazů, které nejsou vyjmenované výše, soud žádná skutková zjištění neučinil.

80. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 103 823 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 2 076 452,50 Kč v sazbě ve výši 16 620 Kč za jeden úkon právní služby. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyzval žalovaného k plnění se základním skutkovým a právním rozborem dopisem ze dne 20. 12. 2019 na č. l. 97, učinil písemná podání ve věci samé dne 10. 1. 2020 na č. l. 4, 18. 8. 2022 na č. l. 180, dne 29. 9. 2022 na č. l. 361, dne 16. 1. 2023 na č. l. 405, dne 7. 6. 2023 na č. l. 574, dne 17. 7. 2023 na č. l. 828, dne 11. 9. 2023 na č. l. 849, dne 16. 10. 2023 na č. l. 1037 a dne 24. 10. 2023 na č. l. 1072, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účastnil se přípravného jednání dne 31. 8. 2022, které přesáhlo 4 hodiny podle § 11 odst. 2 písm. g) AT, účastnil se jednání ve dnech 24. 5. 2023, 19. 7. 2023 a 28. 8. 2023, která přesáhla 2 hodiny a dne 16. 10. 2023, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží odměna ve výši 324 090 Kč (19,5 x 16 620), spolu s náhradou hotových výdajů k 20 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 6 000 Kč (20 x 300 Kč). Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje její právní zástupkyně ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k prvním čtyřem výše uvedeným jednáním z Prahy do Plzně a zpět, celkem 188 km za jednu jízdu osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,7 l/100 km a ceně paliva ve výši 41,20 Kč/l a při základní sazbě amortizace ve výši 5,20 Kč/km jízdy ve výši 1 497 Kč za jízdu k jednomu jednání a cestovní výdaje ve výši 200 Kč za vlakovou jízdenku k poslednímu jednání, tedy celkem 6 188 Kč ((4 x 1 497 Kč) + 200 Kč). Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobkyně náhrada za promeškaný čas za 30 započatých půlhodin času stráveného na cestě k pěti jednáním (tj. 6 půlhodin na jedno jednání) ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. celkem 3 000 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 324 090 Kč, režijního paušálu ve výši 6 000 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 3 000 Kč a náhrady cestovného ve výši 6 188 Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH částku 71 248,38 Kč (324 094 Kč + 600 Kč + 3 000 Kč + 6 188 Kč) x 0,21. Náhrada nákladů právního zastoupení tak spolu činí 410 526,38 Kč (324 090 Kč + 6 000 Kč + 3 000 Kč + 6 188 Kč + 71 248,38 Kč). Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 514 349,38 Kč (103 823 Kč + 410 526,38 Kč).

81. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení žalobkyně je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.)

82. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., jelikož u žalovaného nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle výsledu řízení. Státu vzniknou náklady odpovídající tlumočenému [tituly před jménem] [jméno FO], ustanoveného usnesením ze dne 6. 10. 2023 na č. l. 1017, který tlumočné do vyhlášení rozsudku nevyúčtoval, a proto nebylo doposud o tlumočném rozhodnuto. Soud proto rozhodl jen o základu náhrady nákladů řízení a její výši určí v samostatném usnesení (§ 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení