34 C 2/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobce: [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o vydání zadržených osobních věcí takto:

Výrok

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobci indický koberec Kešan perského typu o velikosti 245x332 cm, se zamítá.

II. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 117 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 117 000 Kč od 7. 10. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobci osm kusů velkoformátových alb o velikosti 33x33 cm z cest: 2002 Singapur a Indonésti-Bali, 2006 Bahamy a Turk & Caicos, 2008 Mexiko, 2008 Malajsie a Indonésie-Bali, 2004 Mauritius, 2005 Jamaica a St. Lucie, 2005 a 2006 Dominikánská republika a 2007 Jamaica, se zamítá.

IV. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od 7. 10. 2016 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení v částce 17 250 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného, advokáta [Anonymizováno].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k soudu dne 11. 6. 2019 se žalobce proti původní žalované [jméno FO] (dále také jen „původní žalovaná“) domáhal vydání movitých věcí, a to indického koberce Kešan o velikosti 245 x 332 cm perského typu (dále také jen „koberec“) a dále velkoformátových fotografických alb o velikosti 33x33 cm z cest 2002 Singapur a Indonésie-Bali, 2006 Bahamy a Turk & Caicos, 2008 Mexiko, 2008 Malajsie a Indonésie-Bali, 2004 Mauritius, 2005 Jamaica a St. Lucie, 2005 a 2006 Dominikánská republika a 2007 Jamaica (dále také jen „fotoalba“). Na odůvodnění své žaloby uvedl, že dne 15. 5. 1998 uzavřel manželství s původní žalovanou [jméno FO], které bylo pravomocně rozvedeno k 30. 5. 2011. Společné jmění manželů žalobce a původní žalované bylo vypořádáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 10. 2016, č. j. 9 C 64/2014-246. Dne 6. 10. 2016 žalobce zjistil, že původní žalovaná za pomoci svého syna (žalovaného) vynesla a odvezla ze společného bydliště bytové zařízení. O úmyslu původní žalobkyně byt vystěhovat neměl žalobce tušení. Fotoalba pořídil ze svých výlučných prostředků v době předtím, než se původní žalovaná nastěhovala do společného bytu. Po společné dovolené vždy využil fotoalbum pořízené před uzavřením manželství, naplnil jej fotkami a dalšími suvenýry z cest. Jedná se tedy o jeho vlastní díla. Koberec Kešan zakoupil žalobce dne 23. 8. 1999 v prodejně PALACKA z peněz, které mu vrátili jeho bratři. Bratr žalobce [jméno FO] mu v srpnu roku 1999 vrátil celkem 90 000 Kč a bratr žalobce [jméno FO] mu v srpnu roku 1999 vrátil celkem 30 000 Kč jako polovinu nákladů na společnou oslavu padesátých narozenin. Koberec Kešan byl tedy žalobcem zakoupen z jeho výlučných prostředků. Ani jedna z movitých věcí nebyla nikdy součástí společného jmění manželů žalobce a původní žalované. Žalovaný je jako dědic původní žalobkyně držitelem věcí, které společně z bytu odvezli.

2. Původní žalovanou byla [jméno FO], která dne 16. 9. 2020 zemřela. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 3. 2022, č. j. 34 C 2/2020-111, bylo rozhodnuto o tom, že na straně žalované bude v řízení pokračováno s [jméno FO] který je dědicem původní žalované. Citované usnesení nabylo právní moci dne 15. 4. 2022.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Uvedl, že movité věci, jejichž vydání se žalobce domáhá, byly ze společného bydliště žalobce a původní žalované odvezeny více než pět let po zániku jejich společného jmění manželů, přičemž se jednalo o věci převážně z jejího vlastního pokoje. Z toho důvodu došlo k vypořádání společného jmění ohledně odvezených věcí ze zákona již po třech letech od rozvodu manželství žalobce a původní žalované. V době po rozvodu manželství užívali žalobce a původní žalovaná společné bydliště, v němž měl každý z nich svůj pokoj, a zbylé části bytu užívali společně. Žalovaný připustil, že původní žalovaná odvezla ze společného bydliště některé movité věci v době nepřítomnosti žalobce, ale stalo se tak z důvodu rozvrácených vztahů mezi dotyčnými. Koberec byl původní žalovanou skutečně z bytu odvezen, avšak jednalo se o součást společného jmění žalobce a původní žalované, nikoli o předmět výlučného vlastnictví žalobce. Ve společném bytě žalobce a původní žalované byl umístěn v obývacím pokoji a byl značně znehodnocen po napadení moly. Tento koberec nabyl žalovaný na základě rozhodnutí soudní notářky o pozůstalosti po původní žalované, ale vzhledem k jeho stavu a nulové hodnotě byl vyhozen. Pokud jde o osm kusů fotoalb, ty neměl žalovaný v držení a ani nebyly zahrnuty do pozůstalosti. Žalovaný doplnil, že na fotografiích ve fotoalbech byly fotografie ze společných dovolených žalobce a původní žalované, tedy šlo o součást společného jmění manželů.

4. Usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 18. 10. 2022, č. j. 34 C 2/2020-236, byla připuštěna změna žaloby tak, že původní žaloba byla doplněna o eventuální petit o zaplacení finanční náhrady pro případ, že žalovaný již nemá předmětné věci v držení.

5. Soud provedl v řízení následující důkazy, z nichž učinil níže popsaná zjištění.

6. V čestném prohlášení ze dne 17. 7. 2022 [jméno FO] uvedl, že v bytě žalobce na adrese [adresa] provedl stavební úpravy. Vyjmenoval také vybavení bytu, které původní žalovaná z bytu odvezla.

7. V čestném prohlášení ze dne 15. 6. 2022 [jméno FO] (ověřený podpis) uvedl, že je sousedem žalobce a že původní žalovaná byla v domě známa, neboť dvakrát vytopila sousedy. Dále uvedl, že byl žalobcem přizván do bytu a na první pohled poznal, že celá ložnice byla vyklizená a z obývacího pokoje zmizela sedací souprava včetně koberce.

8. V čestném prohlášení ze dne 29. 6. 2022 [jméno FO] uvedla, že jí žalobce ukazoval alba s fotografiemi z exotických cest. Alba měl uložena v prostředním pokoji, kde měl sklápěcí lůžko. Dále uvedla, že žalobce byl zklamaný z toho, že jeho díla, která vytvořil z fotografií a dalších materiálů z cest, původní žalovaná odvezla z bytu.

9. V čestném prohlášení ze dne 8. 8. 2022 [jméno FO] uvedl, že po soudním jednání ve věci bytu jej žalobce oslovil s tím, že původní žalovaná z bytu některé věci odvezla a tak jej měli v úmyslu společně zabezpečit. V bytě samotném viděl, že ložnice byla vyklizená až na skříně, které byly přišroubované ke zdi, a z obývacího pokoje zmizela sedací souprava s křeslem a dvoukřeslem, kobercem a lustrem.

10. V čestném prohlášení [jméno FO] (podpis ověřen dne 5. 11. 2019) uvedl, že v červnu roku 1995 a v srpnu roku 1996 mu poskytl žalobce finanční výpomoc na úhradu nákladů na úpravu nemovitosti v celkové výši 90 000 Kč. Tuto částku vrátil žalobci v srpnu roku 1999, kdy potřeboval peníze na nákup koberce.

11. V čestném prohlášení ze dne 9. 1. 2020 [jméno FO] (podpis ověřen dne 9. 1. 2020) uvedl, že žalobce dne 20. 12. 1995 zaplatil náklady ve výši 60 000 Kč v souvislosti se setkáním přátel a oslavou společných padesátých narozenin. Polovinu této částky, tedy 30 000 Kč, mu vrátil v srpnu roku 1999, neboť potřeboval peníze na nákup koberce.

12. V čestném prohlášení ze dne 23. 12. 2013 [jméno FO] (podpis ověřen dne 23. 12. 2013) uvedl, že společně se žalobcem zpracovali podnikatelský záměr obsahující know-how pro odborné zabezpečení podnikání. Na tomto se původní žalovaná nikterak nepodílela.

13. V čestném prohlášení ze dne 13. 8. 2022 [jméno FO] (vnučka žalobce) uvedla, že byla opakovaně v bytě, kde jí žalobce ukazoval alba z cest do exotiky, která měl uložena v prostředním pokoji. Album Barbadosu v knihovně zůstalo, ostatní zmizela. Žalobce pracně alba uspořádal. Původní žalovaná si z bytu odvezla fotoaparát i filmy, mohla tedy alba vyhotovit sama. V domě hovořila se sousedkou [jméno FO], která také potvrdila, že byt byl vybílen původní žalovanou, jejím synem a dalším mužem. Co provedla původní žalovaná je odsouzeníhodné.

14. V čestném prohlášení ze dne 15. 8. 2022 [jméno FO] (dcera žalobce) uvedla, že po rozvodu s původní žalovanou měl žalobce alba z exotických cest uložena v prostředním pokoji, kde měl i své osobní věci. Album Barbadosu v knihovně zůstalo. Původní žalovaná si z bytu odvezla fotoaparát i filmy, mohla tedy alba vyhotovit sama. V domě hovořila se sousedkou Labaštovou, která také potvrdila, že byt byl vybílen původní žalovanou, jejím synem a dalším mužem. Co provedla původní žalovaná je odsouzeníhodné.

15. V doplnění čestného prohlášení ze dne 9. 11. 2022 [jméno FO] (dcera žalobce) uvedla, že v obývacím pokoji byl položen koberec pod koženou sedací soupravou, který žalobce zakoupil za vrácené peníze od svých bratrů [jméno FO] (30 000 Kč) a [jméno FO] (90 000 Kč). Tyto peníze byly bratry žalobci vráceny v bytě jejich matky při příležitosti oslavy jejích narozenin. Bylo to v srpnu roku 1999.

16. Svědkyně [jméno FO] (dcera žalobce) při své výpovědi uvedla, že podepsala čestné prohlášení a že ji žalobce informoval o tom, že její výslech se bude týkat tohoto čestného prohlášení a peněz, ze kterých byl zakoupen koberec. V čestném prohlášení psala o oslavě své babičky, která měla 83 let. Na oslavě byli i bratři žalobce [jméno FO] a [jméno FO], kteří vrátili žalobci dohromady 120 000 Kč. Peníze žalobci vrátili v obálce, bankovky neviděla. Žalobce pak svědkyni řekl, že peníze potřebuje na koupi koberce. Čestné prohlášení tvořila svědkyně spolu se žalobcem, konzultovala s ním jeho obsah do detailu. V bytě byl koberec v obývacím pokoji a na něm kožená sedací souprava. Žalobce jezdil na exotické dovolené a vždy vytvořil z fotografií a různých materiálů z cest velká fotografická alba. Takových alb měl hodně, měl je uložena v pokoji se skříněmi, kde měl žalobce své osobní věci. Samotná alba mu věnovali členové rodiny.

17. Výpověď [jméno FO] jako důkaz hodnotí soud jako nevěrohodnou především proto, že její obsah byl samotnou svědkyní konzultován se žalobcem. Svědkyně toto při své výpovědi uvedla a dokonce připustila, že žalobce se podílel na tvorbě čestného prohlášení. Soud tedy z její výpovědi nečinil dílčí skutková zjištění.

18. Při hodnocení čestných prohlášení jako důkazů soud přihlédl i k tomu, co vyšlo najevo z výpovědi svědkyně [jméno FO]. Ta přímo sdělila, že žalobce se podílel na vytvoření čestného prohlášení, které předcházelo její výpovědi při jednání soudu. Není také možné přehlédnout, že žalobcem předložená čestná prohlášení nesou některé společné prvky, například i grafická úprava jednotlivých dokumentů je podobná. Struktura textu je u všech čestných prohlášení velmi obdobná (nadpis, identifikace autora, závěrečné prohlášení o uvedení přesných a pravdivých údajů, předepsané místo a den, zarovnání podpisu), nadto je však nutné upozornit na v podstatě totožný text v čestných prohlášeních vnučky žalobce [jméno FO] a dcery žalobce [jméno FO], který nesl pouze drobné úpravy („Album Barbadosu v knihovně zůstalo. Původní žalovaná si z bytu odvezla fotoaparát i filmy, mohla tedy alba vyhotovit sama. V domě hovořila se sousedkou Labaštovou, která také potvrdila, že byt byl vybílen původní žalovanou, jejím synem a dalším mužem. Co provedla původní žalovaná je odsouzeníhodné“). Tyto veškeré znaky společné všem čestným prohlášením ve spojení s tím, co uvedla [jméno FO] při své výpovědi, činí čestná prohlášení jako důkazy nevěrohodnými. Pro účely skutkového závěru z nich tedy soud nevycházel.

19. Svědek [jméno FO] (bratr žalobce) při své výpovědi uvedl, že koberec v bytě žalobce byl poškozen v důsledku zásahu vodou po prasknutí hydrantu před domem. V bytě se nacházel v obývacím pokoji. Jednalo se o zahraniční koberec, byl velmi kvalitní. Jeho cena mohla činit i přes sto tisíc. Žalobce měl fungující firmu a mohl si takovou koupi dovolit. Peníze, ze kterých byl koberec zakoupen, byly žalobce. Původní žalovaná na zakoupení takového koberce peníze neměla. Koberec byl z bytu ukraden. V rodině si běžně půjčovali, někdy půjčil svědek žalobci, jindy to bylo naopak. Žalobce svědkovi půjčil částku cca 100 000 Kč na opravu domu v Němčicích. Tyto peníze byly žalobci vráceny v roce 2016 či později. Při návštěvách nezpozoroval moly ani brouky. Žalobce jezdil s bývalou manželkou na exotické zahraniční dovolené. Fotky z dovolených byly seřazeny ve fotoalbech, která žalobce ukazoval při rodinných příležitostech. Některá alba žalobci věnovali k narozeninám.

20. Při zjišťování, zda byl svědek [jméno FO] před svým výslechem kteroukoliv stranou informován o obsahu možných dotazů soudu, svědek popřel, že by jej s předmětem výslechu někdo seznámil, ale spontánně začal hovořit o škodě vzniklé na koberci. Dále již nebyl svědek schopen soudu objasnit, proč sám od sebe mluvil o tématu koberce, přestože na to konkrétně nebyl nikým dotázán. K opakovaným dotazům soudu pouze konstatoval, že se jedná o událost, která na něj velmi zapůsobila. Při hodnocení výpovědi svědka [jméno FO] nemohl soud nepřihlédnout k tomu, že svědek zjevně měl již před svým výslechem informace o tom, čeho se budou týkat dotazy soudu. V průběhu výslechu svědek předložil soudu kopii čestného prohlášení a odkázal na ni. Po dotazech soudu na rozpory mezi obsahem čestného prohlášení a výpovědí svědka při jednání, začal svědek své odpovědi relativizovat. Vzhledem k průběhu výslechu svědka [jméno FO] vyhodnotil soud jeho výpověď jako nevěrohodnou a učiněnou se záměrem prospět žalobci. Z toho důvodu z ní soud nečinil žádná dílčí skutková zjištění.

21. Z výpovědi svědka [jméno FO] (bratr žalobce) vyplynulo, že žalobce měl byt vybaven velmi kvalitním nábytkem a koberci. V obývacím pokoji v bytě byl koberec, po kterém se velmi dobře chodilo. Jednalo se o velmi kvalitní koberec. Žalobce byl úspěšný podnikatel a dozajista měl dostatek prostředků na zakoupení koberce. Svědek a žalobce si v minulosti půjčovali peníze. Pořádali společnou oslavu narozenin, která je oba vyšla na dohromady 60 000 Kč. Na oslavě narozenin matky 14. 8. 1999 pak svědek žalobci vrátil polovinu této částky, tedy 30 000 Kč. Žalobce a původní žalovaná spolu podnikali hodně zahraničních cest, z nichž měl žalobce mnoho fotografií. Ty zakládal do fotolab, kterých měl hodně. Sám svědek žalobci daroval několik fotoalb, bylo jich asi deset. I druhý bratr žalobci věnoval několik fotoalb. V bytě žalobce neviděl moly. Za dobu manželství žalobce s původní žalovanou byl byt vytopen.

22. Svědek [jméno FO] soudu sdělil, že před pěti lety prodělal mozkovou příhodu a některé věci si špatně pamatuje. Pamatoval si však přesnou částku, kterou žalobci vrátil při příležitosti narozenin své matky, a to 30 000 Kč. Při své výpovědi si však již nevzpomněl, na co konkrétně žalobce vrácené peníze použil. Tím se výpověď svědka obsahově liší od čestného prohlášení ze dne 9. 1. 2020. I kdyby soud přihlédl k tomu, že svědek má ze zdravotních důvodů problémy s pamětí, pak s ohledem na dříve uvedené hodnocení čestných prohlášení, nelze z výpovědi svědka [jméno FO] ve spojení s jeho čestným prohlášením činit dílčí skutkový závěr, že svědku bylo známo, že žalobce má v úmyslu vrácenou částku 30 000 Kč použít na zakoupení perského koberce Kešan. Z obsahu čestných prohlášení soud vycházet nemůže, neboť je hodnotí jako učiněná jejich autory za vlivu žalobce. Z toho důvodu nelze ani vycházet z čestného prohlášení [jméno FO] které učinil před svými zdravotními komplikacemi. Soud tedy z výpovědi svědka [jméno FO] nemohl zjistit, k jakému účelu žalobce vrácenou částku 30 000 Kč použil.

23. Z oddacího listu ze dne 19. 5. 1998 vydaného Obvodním úřadem v Praze 2 vyplynulo, že [jméno FO] (žalobce) a původní žalovaná ([jméno FO]) uzavřeli manželství dne 15. 5. 1998.

24. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 4. 2011, č. j. 23 C 399/2009-40, vyplynulo, že manželství původní žalované a žalobce bylo rozvedeno. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 30. 5. 2011.

25. Z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 16. 2. 2022, č. j. 34 D 213/2020-303, bylo zjištěno, že veškerou pozůstalost po [jméno FO] (původní žalovaná) nabyl syn zůstavitelky [jméno FO] (žalovaný). Mezi aktiva pozůstalosti byl zahrnut koberec napadený molem oceněný na 0 Kč. Fotografická alba nebyla mezi aktiva pozůstalosti zahrnuta. Citované usnesení nabylo právní moci dne 16. 2. 2022.

26. Z výzvy k vydání odneseného a odvezeného zařízení ze dne 20. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce písemně vyzval původní žalovanou k vydání vybavení bytu, které bylo původní žalovanou odvezeno. Mezi věcmi, které žalobce požadoval vydat, byl zahrnut orientální koberec Kešan M-806, Indie, velikost 246 x 332 cm a 8 kusů velkoformátových alb, které jako své autorské dílo vytvořil žalobce z fotografií a dokumentů z cest.

27. Z potvrzení [jméno FO] ze dne 23. 8. 1999 bylo zjištěno, že žalobce si od společnosti Orientální koberce [jméno FO] zapůjčil na vyzkoušení koberec Kešan (označení M-806, Indie, rozměr 245x332 cm). Do zaplacení celé kupní ceny 117 000 Kč zůstaval koberec v majetku společnosti Orientální koberce Palacka s tím, že kupní cena měla být zaplacena do 28. 8. 1999. Kupní cenu bylo možno složit na účet vedený u [právnická osoba]. pod číslem 0800-2011628628 a účet vedený u [právnická osoba]. pod číslem [č. účtu].

28. Z pokladní složenky ze dne 27. 8. 1999 vyplynulo, že částka 117 000 Kč byla žalobcem složena ve prospěch účtu č. [č. účtu].

29. Z protokolu o trestním oznámení ze dne 9. 7. 2009 bylo zjištěno, že žalobce na policii vypověděl, že má podezření na nesrovnalosti ve finančním účtování hospodaření společnosti, prostřednictvím níž podnikal s původní žalovanou. Objekt skladu jejich podnikání měl někým vyměněné zámky.

30. Z oznámení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 16. 3. 2018 soud zjistil, že žalobce oznámil jako novou skutečnost odcizení koberce Kešan a 4 kusů alb. Původní žalovaná v rámci své výpovědi před policií uvedla, že předmětný koberec byl zakoupen v době trvání manželství se žalobcem, a to ze společných peněz. Dále uvedla, že po rozvodu nebylo vypořádáno majetkové společenství a ona se ze společného bytu dne 3. 10. 2016 odstěhovala. Při odstěhování si vzala koberec Kešan a 4 kusy alb.

31. Soud neprovedl více důkazů navrhovaných žalobcem, neboť velká část těchto důkazů se vztahovala ke skutkovým tvrzením, která nebyla pro rozhodnutí soudu relevantní (např. doklady o provedení investic do bytu, smlouvou o sdružení). Další důkazy navrhované žalobcem soud neprovedl, neboť se vztahovaly k tvrzením obsaženým ve změněném návrhu na zahájení řízení, který však nebyl usnesením ze dne 18. 10. 2022, č. j. 34 C 2/2020-236, připuštěn (např. fotografie posilovací lavice)

32. Důkaz výslechem svědka [jméno FO] dle návrhu žalovaného soud neprovedl, neboť tento svědek měl potvrdit, že předmětný koberec byl napaden molem. Prokazování tohoto tvrzení by bylo v řízení nadbytečné s ohledem na závěr soudu ve vztahu k otázce vlastnictví daného koberce.

33. Důkaz spisem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 soud neprovedl, neboť dle tvrzení žalobce z něj mělo vyplynout, že původní žalovaná odvezla z bytu koberec a fotografická alba (přesně 4 kusy fotografických alb, blíže neurčených). Tento důkaz však nemohl objasnit otázku držby či detence fotografických fotoalb žalovaným. I kdyby se z důkazu potvrdilo, že fotografická alba měla žalovaná v držení, nelze na základě tohoto důkazu učinit závěr, že alba od původní žalované převzal její syn, v tomto řízení žalovaný. Stejné pak platí o navrhovaném výslechu sestry původní žalované, [jméno FO], která měla potvrdit, že fotografická alba měla původní žalovaná v držení. Dále soud neprovedl důkaz výslechem [jméno FO], který měl objasnit okolnosti koupě koberce a kterému žalobce sdělil, jaký je původ peněz na zaplacení kupní ceny. I kdyby soud tento důkaz provedl, pak by [jméno FO] jako prodejce předmětného koberce čerpal informace o prostředcích na jeho zaplacení ze sdělení samotného žalobce.

34. Po provedeném dokazování a jeho zhodnocení dle § 132 o. s. ř. soud dospěl k níže popsanému skutkovému závěru.

35. Manželství žalobce a původní žalované bylo uzavřeno dne 15. 5. 1998 a pravomocně rozvedeno dne 30. 5. 2011. Dne 23. 8. 1999 si žalobce zapůjčil na vyzkoušení indický koberec Kešan s tím, že se jeho vlastníkem stane úplným zaplacením kupní ceny 117 000 Kč. Tuto cenu zaplatil vložením na účet dne 27. 8. 1999. Ještě za trvání manželství byly mezi žalobcem a původní žalovanou neshody, které pramenily ve společném podnikání. Dne 3. 10. 2016 se původní žalovaná ze společného bytu odstěhovala a odvezla mimo jiné i koberec a 4 kusy alb. Jediným dědicem původní žalované byl její syn, [jméno FO] který nabyl veškerou pozůstalost, mimo jiné i indický koberec. Žádná fotografická alba nebyla zahrnuta do aktiv pozůstalosti.

36. Naopak v řízení zůstalo neprokázáno, že předmětný koberec Kešan zakoupil žalobce ze svých výlučných prostředků a že byl v jeho výlučném vlastnictví. Přestože soud provedl k tomuto skutkovému tvrzení žalobce řadu důkazů, vyhodnotil je jako nevěrohodné. Pro účely skutkového závěru z nich tedy nevycházel. Dále neprokázáno zůstalo, že žalovaný má v držbě osm kusů velkoformátových fotografických alb se sbírkou fotek a dalších materiálů z dovolených (specifikovaných ve výroku rozsudku). Z rozhodnutí v pozůstalostním řízení po zemřelé původní žalované nevyšlo najevo, že byly zahrnuty do aktiv pozůstalosti. Žalobce tvrdil, že původní žalovaná tato alba odvezla ze společného bydliště, což bylo potvrzeno i v oznámení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10. Nebylo však možno učinit závěr o tom, o která konkrétní alba se jednalo. Nadto však veškeré žalobcem navržené důkazy se týkaly držby původní žalované, od níž nelze bez dalšího dovozovat držbu žalovaného jako jejího dědice. K otázce držby či detence fotoalb žalovaným nebyl navržen jediný důkaz. Dále žalobce tvrdil, že fotografická alba zakoupil ještě před uzavřením manželství s původní žalovanou. K tomuto tvrzení nebyl soudu navržen žádný důkaz. V průběhu řízení vyslýchaní svědci uvedli, že členové rodiny darovali žalobci několik fotografických alb, která si naplnil fotkami. Jak už bylo uvedeno, výpovědi svědků považuje soud za nevěrohodné. Nadto je však nutno vyzdvihnout, že svědci uvedli, že žalobce měl větší množství fotografických alb, a není tedy zřejmé, která konkrétní alba žalobce obdržel jako dar od rodiny a zda se jednalo o ta konkrétní alba, která žalovaná z bytu odvezla. Žalobce nejdříve v řízení tvrdil, že fotoalba odvezla ze společného bydliště původní žalovaná za pomoci svého syna a další osoby. Později v řízení upravil své tvrzení tak, že fotoalba odvezla původní žalovaná společně se svým synem. Tomu však odporuje vyznění oznámení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, dle nějž původní žalovaná uvedla, že věci z bytu odvezla ona. To odpovídá i přirozenému průběhu situace, kdy žalovaný by neměl logickou motivaci pro sebe odvážet z bytu fotoalba jako suvenýry z manželství žalobce a původní žalované.

37. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

38. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

39. Podle § 3036 o. z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

40. Žalobce se podanou žalobou domáhá vydání konkrétních movitých věcí po žalovaném. Tento nárok žalobce uplatnil z tvrzeného titulu výlučného vlastnictví k daným movitým věcem ve spojení s tvrzení o neoprávněném zadržení těchto věcí žalovaným. Uplatněný nárok žalobce vyplývá z věcného práva, kterým je tvrzené žalobcovo právo výlučného vlastnictví k movitým věcem. S ohledem na výše citované ustanovení § 3028 odst. 2 o. z. je žalobcem uplatněné právo na vydání věcí posuzováno podle o. z. Pokud jde o posouzení otázky, zda věci, které jsou předmětem tohoto řízení, spadají do společného jmění manželů žalobce a původní žalované, vycházel soud z úpravy účinné v době rozvodu manželství žalobce a původní žalované, tedy ze zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) s odkazem na § 3036 o. z.

41. Podle § 1011 o. z., vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

42. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

43. Podle § 1116 o. z., vzhledem k věci jako celku, se spoluvlastníci považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba.

44. Podle § 1117 o. z., každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

45. Podle § 143 odst. 1 obč. zák., společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka; b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

46. Podle § 150 odst. 4 obč. zák., nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

47. Žalobou na vydání věci se žalobce jako vlastník domáhá toho, aby mu žalovaný dříve odňatou věc, kterou navíc neprávem zadržuje, zpět předal. Aktivně legitimován k podání žaloby je vlastník věci ve smyslu výše citovaného ustanovení § 1011 o. z. Ohledně této skutečnosti, resp. ohledně skutečnosti, na základě které nabyl své vlastnické právo, má žalobce důkazní povinnost a tíží jej břemeno důkazní (viz NS 28 Cdo 4638/2009). Vindikační žaloba (tedy žaloba na vydání věci) obecně není přípustná mezi spoluvlastníky, a to vzhledem ke shodnému právu spoluvlastníků věc držet. Všichni spoluvlastníci věci se mohou domáhat vydání věci vůči třetí osobě, která danou věc neoprávněně zadržuje (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021). Úprava užívání věci ve spoluvlastnictví, tedy i v otázce, který ze spoluvlastníků má věc držet, je obsažena ve zvláštním ustanovení zákona (§ 1126 o. z. a následující) a případně vyvolané soudní řízení je o sporu z její správy. Pasivně legitimován je v tomto směru ten, kdo věc neoprávněně zadržuje. V tomto směru tíží žalobce břemeno důkazní, tedy je na něm, aby v řízení prokázal, že žalovaný věc zadržuje. Na jeho straně však postačí prokázat, že předmětná věc přešla do držby či detence žalovaného. Teprve až poté musí žalovaný prokazovat, že držbu či detenci věci pozbyl (viz 28 Cdo 4178/2007). Žalobce se domáhal proti žalovanému vydání orientálního koberce Kešan. Ten byl pořízen žalobcem v době jeho trvání manželství s původní žalovanou a nepodařilo se mu v řízení prokázat, že jej pořídil ze svých výlučných peněz. Soud tedy uzavřel, že předmětný koberec byl součástí společného jmění manželů žalobce a původní žalované a po uplynutí 3 let od rozvodu jejich manželství se stal jejich společným podílovým spoluvlastnictvím, za situace, kdy se v podstatě shodovala tvrzení stran ohledně jeho umístění ve společném prostoru bytu. Žalovaný nepopíral, že jako součástí pozůstalosti po původní žalované nabyl i orientální koberec zničený moly. Vzhledem k tomu, že žalobce výlučným vlastníkem předmětného koberce nebyl, nemohl být v řízení o jeho vydání úspěšný. Soud se tedy dále nezabýval otázkou fyzického stavu koberce v souvislosti s jeho napadením moly a ani otázkou jeho hodnoty pro účely uplatnění eventuálního petitu. Dále se žalobce proti žalovanému domáhal vydání 8 kusů velkoformátových fotografických alb s fotkami a suvenýry z exotických cest žalobce a původní žalované. V tomto směru se žalobci nepodařilo prokázat, že žalovaný je má v držbě či detenci. Soud se tedy dále nezabýval otázkou, zda se jedná o autorské dílo žalobce, případně jaká je hodnota těchto fotografických alb.

48. S ohledem na výše uvedené soud podanou žalobu zamítl v celém rozsahu, a to včetně eventuálního petitu na zaplacení finanční náhrady.

49. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 17 250 Kč, které představují odměnu za zastupování advokátem [jméno FO] kterou tvoří odměna právního zástupce žalovaného dle ustanovení § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - za 9 úkonů právní služby po 1 500 Kč (při tarifní hodnotě 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), f), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení žalovaného, vyjádření k podané žalobě, účast na jednání soudu ve dnech 30. 5. 2022, 23. 8. 2022, 29. 11. 2022, 20. 12. 2022 a 31. 1. 2023, nahlížení do spisu ve dnech 28. 7. 2022 a 29. 9. 2022; - za 1 úkon právní služby po 750 Kč (při tarifní hodnotě 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za účast na jednání, při němž došlo k vyhlášení rozsudku); - a dále jsou náklady žalovaného představovány náhradou hotových výdajů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v celkové výši 3 000 Kč.

50. Soud vyhodnotil úkony spočívající v nahlížení do spisu zástupcem žalovaného jako účelné s ohledem na obsáhlost podání žalobce a jeho důkazním návrhům, které nemohly být žalovanému přeposlány prostřednictvím soudu. Jako neúčelné náklady vyhodnotil soud vyjádření žalovaného k doplnění důkazů ze dne 17. 8. 2022, vyjádření k dalším důkazům ze dne 14. 12. 2022 a vyjádření žalovaného k provedeným výslechům, neboť tato vyjádření nebyla soudem vyžádána, případně mohla být podána při ústním jednání.

51. V řízení byl uplatněn nárok na vydání movitých věcí a jako eventuální petit bylo navrženo zaplacení finanční náhrady. Pro účely stanovení tarifní hodnoty předmětu řízení soud vycházel z primárního petitu. „V případě eventuálního petitu je pro výpočet paušální odměny za právní zastoupení nutno vycházet pouze z nároku, který je v řízení uplatněn jako základní, a nikoliv z nároku, který je požadován jen eventuálně.“ (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 5 Cmo 158/2008). K ocenění věcí, které byly předmětem řízení, nebylo prováděno dokazování.

52. Soud neshledal důvod pro žalobcem navrhovaný postup podle § 150 odst. 1 o. s. ř., neboť v daném případě neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro užití moderačního práva v souladu s platnou judikaturou Nejvyššího soudu. Ustanovení § 150 o. s. ř. představuje mimořádný procesní institut a je třeba jej uplatňovat za opravdu mimořádných okolností. V průběhu řízení vyšlo najevo cokoliv, co by uplatnění § 150 o. s. ř. odůvodňovalo.

53. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalovaného, který je advokátem dle § 149 odst. l o. s ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.