34 C 269/2021

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 700 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč za den 10. 5. 2021, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 223,6 0 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 35 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 700 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč od 10. 5. 2021 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnil tím, že byl jmenován insolvenčním správcem pracovní agentury [právnická osoba] (dále též jen„ dlužník“), v níž žalovaný vystupoval jako prokurista a personální ředitel až do jeho odvolání dne 20. 3. 2020 jednatelkou a jedinou společnicí dlužníka Ing. [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) z důvodu nevyúčtované, resp. nevrácené hotovostní pokladny dlužníka v částce přesahující 200 mil. Kč.

3. Žalobce kontrolou účetních dokladů dlužníka zjistil, že paní [příjmení] [jméno] a pan [jméno] [příjmení] dluží společnosti podle smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 6. 2019 částku 700 000 Kč. Zmíněná smlouva byla uzavřena mezi dlužníkem a vydlužiteli ve formě notářského zápisu zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno] [rok] sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářem v Plzni. Vydlužitelé svolili k vykonatelnosti notářského zápisu a paní [příjmení] [jméno] k zajištění dlužníkovy pohledávky zastavila bytovou jednotku v jejím vlastnictví [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce]. Zapůjčená byla suma 3 500 000 Kč, kterou vydlužitelé měli hradit ve splátkách na bankovní účet dlužníka. Vydlužitelé zaplatili celkem 2 800 000 Kč v 8 splátkách mezi 17. 7. 2019 a 21. 2. 2020 po 350 000 Kč a zbývaly jim doplatit pouze dvě splátky. Dne 23. 4. 2020 byli vydlužitelé vyzváni k zaplacení zbývající části zápůjčky. Jelikož na dopis neodpověděli, ani dlužnou částku neuhradili, podal dlužník dne 10. 6. 2020 exekuční návrh k vymožení této částky. Vydlužitelé poté reagovali dopisem datovaným 21. 5. 2020, který však byl právnímu zástupci dlužníka doručen až 25. 6. 2020, v němž sdělili, že zápůjčku v celém rozsahu splatili a předložili k tomu potvrzení o splnění dluhu a zániku zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení datované dnem 17. 3. 2020 vystavené žalovaným jako prokuristou dlužníka, v němž žalovaný potvrdil, že mu vydlužitelé měli dne 17. 3. 2020 v hotovosti předat 700 000 Kč, a proto došlo k zániku zástavního práva i zákazu zcizení a zatížení nemovitosti. Z tohoto důvodu dlužník vzal dne 30. 6. 2020 svůj exekuční návrh zpět a podal trestní oznámení pro podezření ze zpronevěry, kterou PČR společně s dalšími podezřeními na zpronevěru ze strany žalovaného doposud prověřuje.

4. Žalobci přijde podezřelé, že potvrzení o splnění dluhu je datováno pouhé 3 dny před tím, než byl žalovaný odvolán z funkce prokuristy dlužníka, navíc potvrzení o splnění dluhu nebylo opatřeno ověřeným podpisem, ač listinu sepisoval advokát a musel vědět, že k výmazu zástavního práva z KN je toto nezbytnou náležitostí. Vysvětlení vydlužitelů v dopisu ze dne 21. 5. 2020, že toto bylo zjištěno až při jednání s katastrálním úřadem, a že žalovaný dodatečně uznal podpis za vlastní je snahou účelově zastřít antedataci této listiny. Podobně je podivné, že dopis vydlužitelů z 21. 5. 2020 byl právnímu zástupci dlužníka doručen 25. 6. 2020. Nadto je podezřelé, že mělo dojít k hotovostní úhradě překračující limity stanovené zák. č. 253/2008 Sb. a zák. č. 254/2004 Sb., byť se zde uplatnila výjimka v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu. To však nic nemění na tom, že dle smlouvy o zápůjčce mělo být placeno na účet dlužníka, přičemž je otázkou, proč by vydlužitelé dlužníka, kteří 8 splátek zápůjčky provedli v souladu se smlouvou na účet dlužníka, měli najednou přistoupit k tomu, že by úhradu posledních dvou splátek učinili hotově.

5. Žalobce nakonec zjistil, že z účetnictví dlužníka nevyplývá, že by žalovaný tyto finanční prostředky vložil do pokladny nebo na účet dlužníka, či je jinak použil ve prospěch dlužníka. Není tak jistota, zda žalovaný finanční prostředky od vydlužitelů skutečně obdržel a následně použil ve vlastní prospěch, nebo zda pouze vystavil potvrzení o splnění dluhu, aniž by finanční prostředky skutečně převzal. Žalovaný však v obou případech dlužníkovi úmyslně způsobil škodu ve výši 700 000 Kč. Jelikož zástavní právo k nemovitosti Mariie Panets bylo vymazáno z KN, zhoršila se tím dobytnost pohledávky. Žalovaný svým jednáním porušil § 450 o. z. ve spojení s § 159 odst. 1 o. z., § 51 odst. 1 z. o. k. ve vazbě na § 58 odst. 1 z. o. k. ve znění do 31. 12. 2020. Nebýt svévolného a protiprávního nakládání žalovaného s finančními prostředky dlužníka, příp. k nedůvodnému vydání potvrzení o splnění dluhu, ke škodě na majetku dlužníka by nedošlo. Předpoklad zavinění je v daném případě naplněn ve formě úmyslu, neboť žalovaný chtěl převzít a věděl, že přebírá finanční prostředky dlužníka, avšak nijak je ve prospěch dlužníka neužil, případně úmyslně vydal potvrzení o splnění dluhu, aniž by peněžní prostředky skutečně obdržel.

6. Pokud by nebyly splněny podmínky k náhradě škody, měl by dlužník právo na zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce proto dopisem ze dne 15. 4. 2021 vyzval žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 222 901 910 Kč, zahrnující rovněž žalovanou sumu. Žalovaný na dopis nereagoval, podle výzvy neplnil.

7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí.

8. V podání ze dne 5. 12. 2021 na č. l. 56 zeširoka rozebíral své kariérní působení v oboru agenturního zaměstnávání od roku 2005 do současné doby, navázání spolupráce s paní Ing. [příjmení] v roce 2010 v průběhu daňové kontroly provedené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, v jejímž důsledku došlo k doměření daně, po čemž žalovaný na radu Ing. [příjmení] přemístil sídla jím založených společností (PEAM [právnická osoba] a [anonymizováno] – [právnická osoba]) do Brna, protože jmenovaná měla mít kontakty na tamější finanční správě, naznačoval, že Ing. [příjmení] je jeho bílým koněm, konkrétně že žalovaný se svým bratrem [jméno] jí toliko„ svěřili“ závod dlužníka, když uzavřeli ústní smlouvu o jeho fungování, v níž bylo sjednáno odměňování Ing. [příjmení], byla vymezena náplň její práce tak, že se z pozice jednatelky a jediné společnice dlužníka bude zabývat především účetním, daňovým, právním a administrativním servisem, zatímco bratři [jméno] budou z pozice prokuristy a personálních ředitelů dlužníka řídit a domluvili se o způsobech navrácení svěřeného závodu bratrům [anonymizováno] (viz str. 65 písm. d) 3. a 4. odrážka, str. 11 bod 1.2.2).

9. V průběhu roku 2019 vznikly problémy ve spolupráci s paní [příjmení] [příjmení] a bratry [anonymizováno] z toho důvodu, že jednatelka začala provádět nemalé hotovostní výběry z účtů dlužníka a bezúročně zapůjčovat nemalé peněžní prostředky jí spřízněným osobám, nevěřila bratrům [anonymizováno], že společnost se po rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 20. 2. 2019 dostala do krizové situace, což pochopila až při přípravě účetní závěrky za rok 2019. Bratři [jméno] však už předtím měli velmi dobrou představu o skutečném stavu hospodaření dlužníka, ale žádnou o jeho účetním stavu. Spor vyvrcholil tím, že žalovaný vyzval Ing. [příjmení], aby zajistila odklad splatnosti všech povinných odvodů, protože podle jeho názoru hrozilo, že dlužník nebude schopen za pandemické situace řádně plnit své odvodové povinnosti, avšak Ing. [příjmení] jej namísto toho dne 20. 3. 2020 odvolala z funkce prokuristy dlužníka, snažila si přisvojit obchodní závod bratrů [anonymizováno] tím, že přestala ze dne na den plnit veškeré závazky dlužníka ve snaze přinutit k poslušnosti a spolupráci zaměstnance zákazníky a dodavatele dlužníka.

10. Všechny úhrady, ať už na pracovněprávní pohledávky nebo běžné provozní výdaje, byly dokladovány a doklady předány paní Ing. [jméno] k zaúčtování, avšak ona tyto doklady nezaúčtovala a rozdíl nyní uplatňuje v insolvenčním řízení jako svůj zisk, kterého se pro ni žalobce domáhá.

11. Dlužník měl zřízenu tzv. pokladnu za účelem úhrad hotovostních výdajů, nejednalo se o žádné místo nebo věc (trezor, skříň, kasa) označovaly se tím všechny hotovostní peněžní prostředky v oběhu mezi odpovědnými zaměstnanci dlužníka. Pokladna byla distribuována mezi žalovaného, koordinátory a řidiče; ti disponovali pokladnou pro potřeby běžných provozních výdajů a žalovaný a koordinátoři navíc i pro potřeby výplat.

12. Ve zbytku podání se žalovaný rozvláčně zabývá náborem zaměstnanců dlužníka, tím, jak probíhaly výplaty jejich pracovněprávních pohledávek, že běžné provozní výdaje byly dokladovány účtenkami a podobnými doklady, výplaty byly dokladovány interními doklady v podobě tabulky obsahující identifikačně údaje zaměstnance a údaje ke komu byl přidělen, pak o počtu odpracovaných hodin, hodinové odměně, zálohách a srážkách ze mzdy a podpis zaměstnance. Oba typy dokladů byly pravidelně předávány do administrativního centra dlužníka v Brně k dalšímu zpracování a zaúčtování zhruba k 20. dni v měsíci společně s doklady k bezhotovostním výdajům.

13. Při nakládání s pokladnou žalovaný jednal jako personální ředitel a za případné porušení svých povinností odpovídá v režimu zákoníku práce. I pokud by však žalovaný měl při nakládání s pokladnou dlužníka jakoukoliv povinnost porušit, znamenalo by to, že paní Ing. [příjmení] jakožto jednatelka dlužníka nejednala s péčí řádného hospodáře, protože k chování žalovaného neměla po dobu více jak 25 měsíců žádnou výtku.

14. Žaloba je neurčitá, protože z ní není jasné, z jakého konkrétního právního důvodu se žalobce domáhá žalované pohledávky. O odstavec níže se uvádí, že žalobce se domáhá po žalovaném náhrady škody z důvodu porušení povinnosti žalovaného jednat s péčí řádného hospodáře, ale žalovanému není zcela jasné, jakým konkrétním jednáním měl tuto povinnost porušit.

15. Proti důvodům žaloby se - vyjma povšechného tvrzení, že žalovaný pokladní příjem využil ve prospěch dlužníka, na výplaty mzdových pohledávek a běžné provozní výdaje, které dokladoval a doklady předal jednatelce k zaúčtování - nelze z vyjádření žalovaného dozvědět v podstatě vůbec nic. Žalovaný nikde neuvádí, zda vůbec a za jakých skutkových okolností částku od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] převzal, ani jak konkrétně s ní později naložil nebo jak jí dokladoval.

16. Na jednání dne 14. 9. 2022 žalovaný tvrdil, že před vystavením kvitance obdržel částku 700 000 Kč od [jméno] [příjmení], peníze vložil do pokladny a řádně je zaúčtoval, což je zanesené v originálech pokladní knihy. Z pokladny se následně vypláceli zaměstnanci.

17. V podání ze dne 19. 9. 2022 svá skutková tvrzení nijak nerozvedl, ač byl k tomu vyzván, uvedl pouze to, že poslední splátku v hotovosti iniciovala jednatelka dlužníka a že o tom bude předložen důkaz. Taktéž„ závažné svědectví k dané věci“ mohou podat dva tam označení svědkové.

18. Na jednání dne 30. 9. 2022 žalovaný tvrdil, že k převzetí peněz žalovaným došlo v kanceláři za přítomnosti šesti lidí, totiž žalovaného, Ing. [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalovaný peníze převzal od [jméno] [příjmení] a předal je [příjmení] [příjmení], což si ona zapsala do sešitu.

19. Soud vzal za prokázané, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba], na její majetek byl prohlášen konkurz a insolvenčním správcem byl stanoven žalobce. Žalovaný byl od 2. 1. 2018 do 20. 3. 2020 prokuristou dlužníka. Ze své funkce byl odvolán rozhodnutím jediného společníka společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [příjmení], sepsaného v notářském zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notáře v Brně dne 20. 3. 2020. 20. [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 7. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce ve formě notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notáře v Plzni, v níž projevili vůli zavázat se na straně [právnická osoba] k bezúročnému přenechání částky 3 500 000 Kč [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako solidárním vydlužitelům a na straně posledně jmenovaných tyto peněžní prostředky vrátit do 25. 4. 2020 v pravidelných měsíčních splátkách po 350 000 Kč splatných 25. dne daného měsíce, počínaje 25. 7. 2019 na účet společnosti [právnická osoba] vedený u [právnická osoba] pod ztrátou výhody splátek při řádném a včasném nezaplacení některé z nich, přičemž vydlužitelé současně svolili k tomu, aby smlouva byla přímo vykonatelná a aby podle notářského zápisu mohla být vedena exekuce pro vymožení pohledávky společnosti [právnická osoba] K zajištění pohledávky z výše uvedené smlouvy včetně zákonného úroku z prodlení uzavřeli [právnická osoba] a [jméno] [příjmení] v tomtéž notářském zápisu zástavní smlouvu, dle níž byla společnost [právnická osoba] oprávněná uspokojit celou svou splatnou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce prodejem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa], na pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v katastrálním území Bolevec s příslušenstvím ve veřejné dražbě nebo jakýmkoli jiným způsobem stanoveným zákonem. Současně se strany dohodly na zákazu zcizení a zákazu dalšího zatížení zástavy jako věcného práva. [právnická osoba] předala vydlužitelům peníze dne 7. 6. 2019, přičemž ti mezi 17. 7. 2019 až 21. 2. 2020 zaplatili pokaždé nejpozději do 25. dne daného měsíce 8 splátek zápůjčky po 350 000 Kč, tj. celkem 2 800 000 Kč; pokaždé bezhotovostním převodem. Dne 23. 4. 2020 vyzvala [právnická osoba] prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení částky 700 000 Kč s odůvodněním, že vydlužitelé [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nezaplatili 9 splátku zápůjčky splatnou 25. 3. 2020 ve výši 350 000 Kč, čímž došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Dne 10. 6. 2020 [právnická osoba] podala u soudního exekutora Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno, exekuční návrh k vymožení nevrácené částky zápůjčky podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 7. 6. 2019. Dopisem datovaným 21. 5. 2020, došlým právnímu zástupci dlužníka 25. 6. 2020, odpověděli vydlužitelé, že zápůjčka byla již dne 17. 3. 2020 v celém rozsahu splacena a na důkaz předložili potvrzení o splnění dluhu a zániku zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení datované dne 17. 3. 2020, vystavené žalovaným v právním postavení prokuristy dlužníka, v němž dlužník potvrdil, že vydlužitelé dne 17. 3. 2020 vrátili dlužníkovi v hotovosti částku ve výši 700 000 Kč na poslední dvě splátky zápůjčky splatné dne 25. 3. 2020 a dne 25. 4. 2020, čímž jejich dluh zanikl, čímž došlo k zániku zástavního práva a zániku zákazu zcizení a zatížení. Podáním ze dne 30. 6. 2020 společnost [právnická osoba] vzala svůj exekuční návrh zpět, načež soudní exekutor usnesením ze dne 14. 7. 2020 řízení zastavil. Dne 15. 4. 2021 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 222 901 910 Kč, v níž je zahrnuta též žalovaná suma do 9. 5. 2021, na který žalovaný odpověděl dopisem ze dne 14. 5. 2021, v němž se vymlouvá, že pro značnou rozsáhlost a složitost k celé věci se vyjádří do 31. 5. 2021, dále obviňuje jednatelku dlužníka z blíže nepopsaných machinací a rozporuje účetní a daňový audit daňového poradce Ing. [jméno] [příjmení]. Otázku zápůjčky dlužníka [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ponechává bez povšimnutí. V dopise ze dne 25. 6. 2021 dále uvádí, že byl předvolán na PČR k podání vysvětlení, že by s PČR rád konzultoval údajnou protiprávní činnost Ing. [příjmení] a že je mu známo, že dne 18. 8. 2020 PČR v průběhu místního šetření v sídle dlužníka zjistila, že toto bylo vyklizeno a nezbylo po něm nic jiného než označení na dveřích.

21. Skutečnost, že na majetek dlužníka byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurz a žalobce byl ustanoven jeho insolvenčním správcem, je prokázána z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka] na č. l. 11, viz jeho výroky I - III. Z usnesení dále vyplývá, že soud rozhodoval o insolvenčním návrhu dlužníka a současně tří jeho věřitelů přistoupivších k dlužníkovu návrhu; za dlužníka jej podal právní zástupce zmocněný žalovaným jako prokuristou dlužníka. Důvodnost insolvenčního návrhu za dlužníka jeho jednatelka Ing. [jméno] [příjmení] [příjmení] nejdříve sporovala, poté stanovisko změnila. Dle jejího vyjádření docházelo za trvání prokury odvolaného prokuristy k převádění majetku dlužníka na třetí osoby a převádění dlužníkových zaměstnanců na jiného zaměstnavatele, dlužník se proto dostal do stavu úpadku; jelikož došlo k ukončení pracovních poměrů dlužníkových zaměstnanců a převedení jeho majetku na třetí osoby, došlo k ukončení provozu podniku, proto vzala návrh na povolení reorganizace zpět.

22. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku na č. l. 16 se podává, že žalovaný byl prokuristou dlužníka od 2. 1. 2018 do 20. 3. 2020. Že byl posledně zmíněného dne jednatelkou žalované z funkce odvolán je prokázáno notářským zápisem JUDr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], zn. NZ [anonymizováno] 2020, ze dne 20. 3. 2020 na č. l. 24.

23. Uzavření zápůjčky mezi dlužníkem jako zapůjčitelem a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako vydlužiteli je prokázáno notářským zápisem [jméno] [příjmení], notáře v [obec], zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno] 2019, ze dne 7. 6. 2019 na č. l. 25 Smlouva o zápůjčce je vtělena do oddílu A, v čl. I je sjednána povinnost [právnická osoba] k poskytnutí 3 500 000 Kč vydlužitelům a v čl. II povinnost vydlužitelů peníze vrátit za shora uvedených podmínek, k bezúročnosti pak viz 3. odstavec čl. II. V čl. III je sjednána přímá vykonatelnost smlouvy o zápůjčce, resp. svolení vydlužitelů k provedení exekuce podle daného notářského zápisu. Oddíl B obsahuje zástavní smlouvu se shora popsanými právy a povinnostmi, viz zejména čl. I - III, IV písm. d), a V. Že se jedná o bytovou jednotku ve vlastnictví [jméno] [příjmení] vyplývá mj. též z informativního výpisu z KN na č. l. 39 (zde už ovšem bez zápisu zástavního práva či zákazu zcizení a zatížení).

24. Pokud jde o předání peněz podle smlouvy o zápůjčce, to je prokázáno seznamem položek bankovního výpisu ze dne 7. 3. 2020 na č. l.

28. Předání peněz taktéž potvrzují sami vydlužitelé v dopisu datovaném na 21. 5. 2020 na č. l. 38, též jej potvrzuje dlužník v dopise ze dne 23. 4. 2020 na č. l. 29 a taktéž žalovaný jako prokurista dlužníka v kvitanci datované 17. 3. 2020 na č. l.

44. To, že vydlužitelé mezi 17. 7. 2019 a 21. 2. 2020 zaplatili 8 splátek zápůjčky po 350 000 Kč je prokázáno výpisy z účtu u [právnická osoba] od č. l. 31 po č. l. 34 p. v., které zcela korespondují se seznamem položek bankovního výpisu ze dne 7. 3. 2020 na č. l. 28.

25. Skutečnost, že společnost [právnická osoba] vyzvala [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] k zaplacení posledních dvou splátek dluhu je prokázáno dopisem ze dne 23. 4. 2020 na č. l. 29 a podacím lístkem ze stejného dne na č. l.

30. Podání exekučního návrhu u shora uvedeného soudního exekutora k vymožení 700 000 Kč je prokázáno návrhem ze dne 10. 6. 2020 na č. l. 36 a podacím lístkem na č. l. 37 p. v . Ohledně odpovědi vydlužitelů, dle níž zápůjčku zaplatili v hotovosti k rukám žalovaného a on jim o tom vystavil kvitanci, viz dopis datovaný dne 21. 5. 2020 na č. l. 38, k datu jeho doručení žalobci viz prezentační razítko. V dopisu je též (bez zjevného důvodu) vysvětlováno, že potvrzení o splnění dluhu mělo být podkladem pro výmaz zástavního práva z KN, nicméně při navazujícím jednání s katastrálním úřadem bylo zjištěno, že potvrzením o splnění dluhu, resp. o zániku zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení, musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem. Potvrzení proto bylo předáno žalovanému za účelem uznání jeho podpisu za vlastní. K dopisu byla přiložena kvitance datovaná 17. 3. 2020 na č. l.

44. V ní je - po úvodních prohlášeních o uzavření zápůjčky a poskytnutí peněz - uvedeno, že vydlužitelé dne 17. 3. 2020 vrátili společnosti [právnická osoba] v hotovosti částku 700 000 Kč na poslední dvě splátky zápůjčky splatné 25. 3. 2020 a 25. 4. 2020, a proto dluh zanikl a zaniklo též zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení. Kvitanci vystavil žalovaný jednající jako prokurista společnosti [právnická osoba] Zpětvzetí exekučního návrhu je prokázáno podáním u soudního exekutora ze dne 30. 6. 2020 na č. l.

45. Odůvodněno je tím, že po jeho podání povinní předložili oprávněné kvitanci datovanou 17. 3. 2020 a oprávněná má podezření na zpronevěru. Exekuce pak byla zastavena usnesením Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno, ze dne 14. 7. 2020 na č. l. 35.

26. Učinění předžalobní upomínky a současně výzvy k zaplacení 222 901 910 Kč do 9. 5. 2021, včetně 700 000 Kč z důvodů uvedených shodně jako v žalobě, je prokázáno dopisem žalobce ze dne 15. 4. 2021 na č. l. 41 a jeho odeslání mezinárodní dodejkou na č. l.

42. K obsahu odpovědí žalovaného viz jeho dopisy ze dne 14. 5. 2021 na č. l. 43 a ze dne 25. 6. 2021 na č. l. 40.

27. Tvrzení žalobce o okolnostech, za nichž došlo k údajnému převzetí částky 700 000 Kč, nejsou žádné bezvýznamné spekulace. Naopak, tyto okolnosti významnou měrou přispívají k pochybnostem, zda žalovaný peníze od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vůbec kdy skutečně převzal. Nelze odhlédnout od toho, že vydlužitelé pravidelně hradili splátky bezhotovostním převodem na bankovní účet [právnická osoba], jak je to ve smlouvě o zápůjčce i výslovně ujednáno, pouze poslední dvě splátky - bez zjevného důvodu - měly být zaplaceny v hotovosti k rukám žalovaného. Je přitom nezodpovězenou otázkou, proč v hotovosti a proč dvě splátky najednou. Taktéž napovídá časová souvislost mezi odvoláním žalovaného prokury jednatelkou dlužníka 20. 3. 2020 a datováním kvitance na 17. 3. 2020. Je přitom pravdou, že kvitance jako vkladová listina musí být podepsána úředně ověřeným podpisem. Legalizační doložka, dle níž byla listina podepsána před notářem (jinou oprávněnou osobou) však obsahuje datum, kdy k podepsání došlo, zatímco legalizační doložka ve formě uznání podpisu za vlastní obsahuje toliko datum, kdy došlo k onomu prohlášení. Není tak dokladu o tom, kdy listina byla skutečně podepsána, resp. zda k tomu došlo za trvání prokury. Odmyslet si nelze ani dvouměsíční nečinnost vydlužitelů od výzvy zapůjčitele do jejich odpovědi a předložení kvitance. Navíc u dlužníka byla v elektronické podobě vedena pokladní kniha -„ Pokladna korunová - [celé jméno žalovaného]“. Zápisy v ní jsou k dispozici od 2. 1. 2018 do 30. 9. 2020, jedná se o nákupy pracovních pomůcek, pohonných hmot, platby ubytoven, lékařských prohlídek apod. Příjmy pokladny jsou tvořeny téměř výhradně převody z banky, pouze dvakrát byl příjem pokladny tvořen hotovostní úhradou společností [právnická osoba], přičemž v porovnání s bankovními převody se jednalo o relativně nízké částky. Příjem peněz od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v ní zanesen není. Konečně je třeba poukázat na chování žalovaného, který ve svých dopisech v podstatě jen zdržuje, tvrdí, že všechno uvede na pravou míru apod., aniž by se tyto sliby za rok a půl nějakým způsobem materializovaly, obecně vysvětluje, jak nakládal s hotovostními prostředky dlužníka, že vše zaúčtoval atd., ovšem není schopen žádným konkrétním tvrzením vysvětlit, (nejdříve) zda peníze od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vůbec převzal, a když potom tvrdil, že ano, za jakých konkrétních skutkových okolností k tomu došlo, přičemž i v jeho povšechných tvrzeních lze najít rozpory (k tomu viz níže).

28. Kvitance tak mohla být vystavena kdykoli mezi 17. 3. 2020 a 25. 6. 2020, nejspíše však někdy mezi 20. 3. 2020 a 25. 6. 2020. Není známo, zda žalovaný peníze od [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] skutečně převzal, rovněž není známo, jak žalovaný s částkou 700 000 Kč, za předpokladu, že ji od vydlužitelů v hotovosti vůbec převzal, naložil.

29. Po právní stránce soud vyšel z § 2913 odst. 1 o. z. Podle tohoto ustanovení poruší-li strana povinnosti ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (v souzeném případě druhé straně).

30. Prokura podle § 450 a násl. o. z. je totiž zvláštním případem smluvního zastoupení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku. Mezi podnikatelem a prokuristou proto existuje smluvní vztah a porušení povinností prokuristy vůči podnikateli při výkonu jeho funkce je porušením povinností ze smlouvy o prokuře. Podle § 450 odst. 1 věty první o. z. udělením prokury zmocňuje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku prokuristu k právním jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu, popřípadě pobočky, a to i těm, pro která se jinak vyžaduje zvláštní plná moc. § 454 o. z. pak prokuristovi ukládá vykonávat prokuru s péčí řádného hospodáře. Obecně se uznává, že toto ustanovení je (bylo) modifikováno § 58 odst. 1 z. o k. ve znění do konce roku 2020 (viz zmínku v důvodové zprávě k z. o k. v části k §§ 44 až 75) tak, že se jedná o ustanovení donucující povahy (přesto však uplatňované toliko na smluvním základě).

31. Co se rozumí péčí řádného hospodáře říkají § 51 odst. 1 z. o k., který doplňuje kritéria § 159 odst. 1 věty první o. z. (nezbytnou loajalitu, potřebné znalosti a pečlivost) o pravidlo podnikatelského úsudku. Judikatura tyto požadavky vykládá tak, že řádný hospodář činí právní jednání týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek, tj. především tak, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale též také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1224/2006). Specificky, povinností nezbytné loajality se rozumí povinnost člena představenstva - zde prokuristy - dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3864/2008, ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2791/2016, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, a ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017). Porušením povinnosti loajality je například situace, kdy člen orgánu právnické osoby v rozporu se zájmy této právnické osoby a mimo pravidla o vedení účetnictví z majetku této právnické osoby odčerpá část prostředků pro své soukromé účely.

32. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi, a tedy, nedochází-li k naturální restituci, je napravitelná poskytnutím majetkového plnění. Skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a představující majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1970, zn. Cpj 87).

33. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního jednání škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního jednání, ke škodě by nedošlo.

34. Ke vzniku škody spočívající ve ztrátě pohledávky dochází okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že pohledávka za dlužníkem je nevymahatelná. Škoda věřiteli vzniká, jestliže jeho pohledávka není uspokojena, dlužník odmítá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat.

35. V poměrech souzené věci žalovaný buďto vystavil vydlužitelům společnosti [právnická osoba] nepravdivé potvrzení o splnění dluhu, aniž by peníze od nich skutečně převzal, nebo peníze sice převzal, nicméně do pokladny je nevložil a není známo, jak s nimi naložil. Obojí je přitom porušení povinnosti prokuristy jednat s nezbytnou loajalitou k obchodní korporaci.

36. Pokud žalovaný peníze nepřevzal, jen vystavil kvitanci, vedlo jeho počínání ke snížení majetkového stavu dlužníka, protože podle fikce stanovené v § 1995 odst. 2 části věty před středníkem o. z. vydáním kvitance dlužníkům došlo k prominutí dluhu, jinak řečeno k zániku pohledávky, a tedy ve smyslu § 2952 odst. 1 věty první o. z. ke skutečné škodě spočívající ve ztrátě aktiva.

37. Ovšem i pokud by regulace dle zmíněného ustanovení nebylo, bylo by třeba uvažovat tak, že vydlužitelé dobrovolně plnit odmítli s odvoláním na údajné zaplacení a vystavenou kvitanci, přičemž s kvitancí jako důkazem o zaplacení, o níž mj. platí § 565 věta druhá o. z. použijí-li vydlužitelé kvitanci proti zapůčiteli, a tedy nutností insolvenčního dlužníka prokázat - tj. přesvědčit soudce na úrovni praktické jistoty -, že platba dne 17. 3. 2020 neproběhla, příp. alternativně prokázat, že kvitance byla vystavena 20. 3. 2020 nebo později a žalovaný o odvolání prokury ve smyslu § 448 odst. 2 o. z. věděl a vydlužitelé o tom měli a mohli vědět, je pohledávka vůči vydlužitelům reálně nevymahatelná.

38. Pokud by daná pohledávka nezanikla prominutím, bylo by též pravdou, že výmazem zástavního práva z KN se zhoršilo právní postavení insolvenčního dlužníka tím, že jeho pohledávka by nebyla nadále uspokojitelná z odděleného majetku [jméno] [příjmení], nicméně s ohledem na to, že pohledávka zanikla prominutím dluhu, je otázka zániku jejího zajištění jako škody takřka bezpředmětná.

39. Pokud žalovaný peníze převzal, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, jak s nimi naložil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011 a řadu navazujících), přičemž takto skutkově formulovaná obrana by byla důvodná, pokud by jednání žalovaného odpovídalo standardu péče řádného hospodáře, vedlo k závěru, že škoda nevznikla nebo odpovídalo liberačnímu důvodu dle § 2913 odst. 2 o. z.

40. Žalovaný neunesl břemeno substancování jako specifické složky břemene tvrzení.

41. Je rozdíl mezi úplností a určitostí skutkových přednesů procesní strany.

42. Úplností se rozumí to, že skutkový přednes odpovídá všem znakům skutkové podstaty právní normy, bez jejíchž důsledků nemůže být procesnímu návrhu účastníka vyhověno. Neúplná tvrzení nelze subsumovat pod právní normu, jejíž následek se uplatňuje, pro některý chybějící znak. Kdo tvrdí neúplně, neunesl abstraktní břemeno tvrzení.

43. Naproti tomu určitostí se rozumí to, že skutková tvrzení jsou vylíčeny natolik podrobně a konkrétně, že umožňují jednak stanovit předmět dokazování a jednak umožňují druhé straně sporu odvrátit procesní útok či obranu (především podáním protidůkazu či důkazu opaku, jedná-li se o popírání pravdivosti skutkového přednesu, anebo (za specifických okolností zřejmě není vyloučeno) podáním námitek, jedná-li se o uplatnění protinorem vylučujících vznik, způsobujících zánik nebo neprosaditelnost právního následku uplatňovaného protistranou). Neurčitá jsou skutková tvrzení, která jsou příliš obecná, příliš vágní, paušální, nebo jsou přednesená v právních pojmech. Kdo tvrdí neurčitě, neunesl konkrétní břemeno tvrzení (břemeno substancování).

44. Nelze přitom předem stanovit, do jaké míry mají být přednesy substancovány, neboť to záleží na konkrétní procesní situaci, na tom, co konkrétně ta která strana tvrdí či popírá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2979/2020, 42. odstavec). S ohledem na zásadu procesní rovnosti stran dle § 18 věty první o. s. ř. se v právní teorii má za to, že sporná tvrzení stran by měla být substancována přibližně stejně.

45. V souzené věci žalovaný bránil toliko tvrzením, že částku 700 000 Kč od [jméno] [příjmení] převzal, řádně zaúčtoval (či doklady předal k zaúčtování, ani to není úplně jednoznačné) a peníze použil v prospěch dlužníka, na výplaty mzdových pohledávek a běžné provozní výdaje.

46. Takto formulovaná tvrzení jsou neurčitá, protože vůbec neumožňují vymezit téma dokazování. Obecně platí, že skutková tvrzení se nemohou nahrazovat provedenými důkazy, neboť důvodnost důkazního návrhu se posuzuje mimo jiné i podle relevance tvrzení, které jím má být prokázáno, pro právní posouzení věci, a právě tento princip by byl porušen. Není vůbec jasné, na co přesně by se měl soud žalovaným navržené svědky vyptávat, jaká tvrzení by měly výslechy prokazovat. Bylo-li by to přesně obráceně, svědkové by museli popisovat netvrzený skutkový stav, a chybějící tvrzení nahrazovat, zřejmě tím, že by vypověděli„ o závažných skutečnostech týkajících se dané věci“. Podobně by tomu bylo, i pokud by soud obstaral originál fyzicky vedené pokladní knihy, jejíž existence je mimochodem sporná, a pokud existuje, neví se, kde se nachází.

47. Zároveň tím ani nebyla dána možnost žalobci na tato tvrzení procesně reagovat - například, kdyby žalovaný tvrdil, že peníze použil určitým konkrétním způsobem, např. něco zaplatil, mohl by se žalobce snažit podat protidůkaz v tom směru, že žalovaný za danou věc zřejmě nezaplatil, či podat důkaz opaku, že za ni určitě nezaplatil, protože ji vůbec nepořídil, nebo ji sice pořídil, ale zaplatil ji někdo jiný (třeba kolega), nebo ji sice zaplatil žalovaný, ale z jiných peněz než od [jméno] [příjmení], nebo sice použil peníze od [jméno] [příjmení], ale povinnost péče řádného hospodáře přesto porušil, protože se nejednalo o běžný provozní výdaj, nebyl nutný, neprofitoval z něj dlužník atd. Toto však bylo žalobci upřeno.

48. Zatímco § 118a odst. 1 o. s. ř. pamatuje na úplnost skutkových tvrzení, na jejich neurčitost nepamatuje (pokud tento rozdíl zákonodárce poněkud nepřesně nespatřuje v rozdílu mezi nevylíčením všech rozhodných skutečností a jejich neúplným vylíčením). Přesto však soud postupoval podle § 118a odst. 1 o. s. ř. per analogiam a žalovaného k rozvedení tvrzení vyzval, poučil jej o hrozícím procesním neúspěchu. Žalovaný svou povinnost nesplnil.

49. K tvrzením žalovaného předneseným na jednání dne 30. 9. 2022 přihlížet nešlo, neboť byla učiněná po uplynutí dle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. a nenaplňují ani žádnou z výjimek dle třetí věty tohoto ustanovení. I pokud by k nim však soud přihlédl, musel by se pozastavit nad tím, že odporují předešlým tvrzením žalovaného. Buď žalovaný peníze převzal, vložil do pokladny, která není trezorem, jen označením pro peníze v oběhu (tedy si je asi vložil do peněženky) a doklady zaúčtoval či předal k zaúčtování, z peněz vyplatil mzdy a zaplatil běžné provozní výdaje, nebo peníze převzal, odevzdal je v přítomnosti jiných osob Ing. [příjmení] [příjmení], ta je vložila do skutečné pokladny, poznačila si to do sešitu, a on s těmi penězi už dále nedisponoval. Obojí se však odehrát nemohlo. Ostatní tvrzení žalovaného nejsou pro posouzení věci významná.

50. Soud pro neurčitá skutková tvrzení neprovedl žádný z důkazů navržených žalovaným. Platí to zejména o výsleších [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a [jméno] [příjmení], notářským zápisem (navrženým rovněž po koncentrační lhůtě), pokladní knihou a účetnictvím dlužníka.

51. Důkazní návrhy vyjmenované v podání ze dne 5. 12. 2021 na č. l. 56 k prokázání relevantních tvrzení vesměs nesměřují. Rekonstrukci účetnictví, soubor čestných prohlášení,„ audit účetnictví dlužníka“ a seznam všech zaměstnanců od ledna 2019 do března 2020 žalovaný v rozporu se svým záměrem nepředložil. Zaměstnanci zaměstnaní do března 2020 by navíc jen sotva mohli potvrdit, že je žalovaný vyplatil z peněz od [jméno] [příjmení], tím spíše, že žalovaný měl peníze převzít v druhé polovině března 2020.

52. Co se týká návrhu žalovaného, aby soud uložil žalobci či Ing. [příjmení] [příjmení] předložit pokladní knihu, je třeba uvést, že povinnost k vedení pokladní knihy a její náležitosti upravovala naposledy vyhláška předsedy Státní banky československé a federálního ministerstva financí č. 118/1972 Sb. o pokladních operacích v socialistických organizacích, zrušená k 1. 1. 1992. Od té doby zákon nestanovuje povinnost vést pokladní knihu. Pokud dlužník vedl pokladní knihu, pravidla jejího vedení a obsahové náležitosti si určoval sám. Z okolností případu přitom není zřejmé, zda existovala nějaká jiná pokladní kniha, než předložená žalobcem, a pokud ano, kdo ji má (vzpomenout si lze na tvrzení žalovaného, dle něhož sídlo dlužníka bylo někým vyklizeno a zůstala jen jmenovka na dveřích). Není-li zřejmé, zda zmíněné osoby touto pokladní knihou vůbec disponují, nelze jim ukládat ediční povinnost.

53. Tyto důvody platí i na mnohem obecněji formulovaný důkazní návrh žalovaného, aby Ing. [příjmení] [příjmení] předložila účetnictví dlužníka. Účelem dokazování v občanském soudním řízení je zjistit, zda nastaly skutečnosti, které jsou součástí skutkových podstat soudem zvažovaných právních norem, o něž se opírá žalobcem uplatněné právo a o něž se opírají námitky vznesené žalovaným. Úkolem soudu není provádět kontrolu účetních jednotek při vedení účetnictví, neboť tato kompetence náleží podle § 37ab zák. o účetnictví finančním úřadům.

54. Ani účastnickým výslechem nelze nahrazovat skutková tvrzení. Navíc dokazované skutečnosti šlo (principiálně) prokázat jinak (§ 131 o. s. ř.). Žalovaný navíc tvrdil, že si na převzetí peněz a jak s nimi naložil, osobně nepamatuje.

55. Žaloba nebyla neurčitá, protože je v ní přesně uvedena suma, jejíhož zaplacení se žalobce domáhá a skutek byl - na rozdíl od tvrzení žalovaného - vymezen tak, že jej nešlo zaměnit s jiným. Nevadí, že žalobce uváděl, že žalovaný platbu buď nepřijal, nebo ji zpronevěřil, protože to na nezaměnitelnosti skutku nic nemění.

56. Žalobce nejednal jako personální ředitel dlužníka. V jakém právním postavení se žalobce viděl, do kvitance jasně napsal.

57. Z těchto důvodů žalovaný dluží do majetkové podstaty dlužníka žalovanou jistinu.

58. Přisouzení úroku z prodlení má oporu v §§ 1958 odst. 2, 1968 věty první a 1970 o. z. Splatnost žalované pohledávky nebyla ujednána, žalovaný byl vyzván k zaplacení do 9. 5. 2021; to byla ovšem neděle, a proto v souladu s § 607 o. z. lhůta splatnosti připadla na 10. 5. 2021. Nezaplatil-li žalovaný v tento den, ocitl se od následujícího dne v prodlení a dlužníkovi vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož 10. 5. 2021 žalovaný v prodlení nebyl, soud žalobu na zaplacení úroku za tento den zamítl, a ve zbytku ji i co do úrokového příslušenství vyhověl.

59. Osobou oprávněnou vykonávat správu majetkové podstaty dlužníka je žalobce (§ 229 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 230 odst. 1 písm. d) i. z.); jedná přitom svým jménem a na účet dlužníka (§ 40 odst. 3 věta první i. z.).

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci právo na náhradu 100 % nákladů řízení, neboť žalovaný měl úspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení. Náklady řízení žalobce sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 700 000 Kč v sazbě 11 100 Kč za 1 úkon. Advokát žalobce připravil a převzal právní zastoupení žalobce podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, vyzval žalovaného před podáním žaloby, podal žalobu, dne 7. 4. 2022 podal písemné vyjádření ve věci samé, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a zastoupil žalobce při jednáních dne 14. 9. 2022 a 30. 9. 2022, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží odměna ve výši 66 600 Kč (6 x 1 110 Kč), spolu s náhradou hotových výdajů k šesti úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 1 800 Kč (6 x 300 Kč). Žalobci dále vznikly náklady na cestovní výdaje jeho právního zástupce ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k jednání dne 14. 9. 2022 z Prahy do Plzně a zpět, celkem 380 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,1 l /100 km a ceně nafty ve výši 36,10 Kč za 1 l a při základní sazbě amortizace ve výši 4,70 Kč za 1 km jízdy ve výši 2 485,62 Kč ( (36,10 x 5,1 /100 + 4,70) x 380). Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobce náhrada za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin času stráveného na cestě k jednáním dne 14. 9. 2022 a 30. 9. 2022 ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. celkem 1 200 Kč. Jelikož právní zástupce žalobce je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 66 600 Kč, režijního paušálu ve výši 1 800 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč a náhrady cestovného ve výši 2 485,62 Kč, spolu 72 085,62 Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH 15 137,98 Kč. Náhrada nákladů řízení tak spolu činí 87 223,60 Kč a žalovaný je povinen zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta, který žalobce zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

61. Žalobce je podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku. Jelikož soud jeho návrhu z převážné části vyhověl, má žalovaný, který nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a není sám od soudního poplatku osvobozen, povinnost zaplatit soudní poplatek podle výsledku řízení. V dané věci soudní poplatek ze základu 700 000 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků činí 35 000 Kč. Soud žalovanému povinnost k zaplacení soudního poplatku uložil v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích a jeho splatnost určil podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích.