61 Co 297/2022- 205

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobce: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [IČO] sídlem [adresa] insolvenční správce dlužníka [právnická osoba] [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [anonymizováno] [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. října 2022, č. j. 34 C 269/2021-164 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích I, III a IV, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 30 056,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 700 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 700 000 Kč za den 10. 5. 2021 zamítl (výrok II), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 87 223,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III) a žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 35 000 Kč (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba] poté, co byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž žalovaný u dlužníka vystupoval jako prokurista a personální ředitel až do odvolání jednatelkou a jedinou společnicí dlužníka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) dne 20. 3. 2020. Žalované částky se žalobce domáhal s tvrzením, že kontrolou účetních dokladů dlužníka zjistil, že paní [příjmení] [jméno] a pan [jméno] [příjmení] dluží společnosti podle smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 6. 2019 částku 700 000 Kč, smlouva o zápůjčce částky 3 500 000 Kč byla uzavřena mezi dlužníkem a vydlužiteli formou notářského zápisu, vydlužitelé svolili k vykonatelnosti notářského zápisu a paní [příjmení] [jméno] k zajištění dlužníkovy pohledávky zastavila bytovou jednotku v jejím vlastnictví [číslo] v budově [adresa] v k. ú. [část obce]. Ze zapůjčené sumy, kterou vydlužitelé měli hradit ve splátkách na bankovní účet dlužníka, vydlužitelé zaplatili do 21. 2. 2020 celkem v 8 splátkách 2 800 000 Kč a zbývaly jim doplatit pouze 2 splátky, dne 23. 4. 2020 byli vyzváni k zaplacení zbývající části zápůjčky, jelikož nereagovali, dlužník podal 10. 6. 2020 exekuční návrh k vymožení této částky, na což vydlužitelé reagovali dopisem z 21. 5. 2020, doručeným zástupci dlužníka až 25. 6. 2020, kdy sdělili, že zápůjčku v celém rozsahu splatili a předložili k tomu potvrzení o splnění dluhu a zániku zástavního práva a zákazu zcizení a ztížení datovanou dnem 17. 3 2020 a vystavenou žalovaným jako prokuristou dlužníka, v němž žalovaný potvrdil, že mu vydlužitelé měli dne 17. 3. 2020 v hotovosti předat 700 000 Kč, a proto došlo k zániku zástavního práva i zákazu zcizení a ztížení nemovitosti. Z tohoto důvodu dlužník vzal dne 30. 6. 2020 exekuční návrh zpět. Všechna tato tvrzení byla prokázána listinnými důkazy. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, přičemž ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 12. 2021 zeširoka rozebíral své kariérní působení v oboru agenturního zaměstnávání od roku 2005 až do současnosti i otázku spolupráce s paní [příjmení] [příjmení] a jejich vzájemný vztah i problémy vznikající ve spolupráci mezi [anonymizováno] [příjmení] a bratry [anonymizováno], dále se vyjadřoval v otázce náboru zaměstnanců dlužníka i způsobu provádění výplat i jejich pracovněprávních pohledávek s tím, že běžné provozní výdaje byly dokladovány účtenkami a podobnými výklady, výplaty byly dokladovány interními doklady v podobě tabulky obsahující identifikační údaje zaměstnanců a doklady byly pravidelně předávány do administrativního centra dlužníka v [obec]. Dále uváděl, že všechny úhrady, ať už pracovněprávní pohledávky nebo běžné provozní výdaje byly dokladovány a doklady předávány [anonymizována dvě slova] k zaúčtování, přičemž dlužník měl zřízenu tzv. pokladnu za účelem úhrad hotovostních výdajů, nejednalo se ale o žádné místo nebo věc (trezor, skříň, kasa), označovaly se tím všechny hotovostní peněžní prostředky v oběhu mezi odpovědnými zaměstnanci dlužníka a pokladna byla distribuována mezi žalovaného, koordinátory a řidiče, ti disponovali pokladnou pro potřeby běžných provozních výdajů a žalovaný a koordinátoři navíc i pro potřeby výplat. K vlastnímu předmětu řízení se žalovaný ve svém obsáhlém podání konkrétně nevyjádřil, když nic neuvedl, zda vůbec a za jakých okolností částku od [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] převzal, ani jak konkrétně s ní později naložil nebo ji dokladoval. Při jednání soudu prvního stupně dne 14. 9. 2022 žalovaný tvrdil, že před vystavením kvitance obdržel od [anonymizována dvě slova] částku 700 000 Kč, peníze vložil do poklady a řádně je zaúčtoval, což je zanesené v originálech pokladní knihy a z pokladny se následně vypláceli zaměstnanci, přičemž v podání ze dne 19. 9. 2022 svá skutková tvrzení nijak nerozvedl, ač byl k tomu vyzván a pouze uvedl, že poslední splátku v hotovosti iniciovala jednatelka dlužníka a že o tom bude předložen důkaz a taktéž„ závažné svědectví k dané věci“ mohou podat dva tam označení svědkové. Při jednání soudu prvního stupně dne 30. 9. 2022 žalovaný tvrdil, že k převzetí peněz žalovaným došlo v kanceláří za přítomnosti 6 lidí, a to žalovaného, [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] a žalovaný převzal peníze od [anonymizována dvě slova] a předal je [příjmení] [příjmení], což si ona zapsala do sešitu. Obranu žalovaného ale soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť pokud žalovaný peníze převzal, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, jak s nimi naložil, přičemž takto skutkově formulovaná obrana by byla důvodná, pokud by jednání žalovaného jako prokuristy společnosti dle § 450 a násl. o. z. odpovídalo standardu péče řádného hospodáře a vedlo k závěru, že škoda nevznikla nebo jednání žalovaného odpovídalo liberačnímu důvodu dle § 2913 odst. 2 o. z. Žalovaný ale neunesl břemeno substancování jako specifické složky břemene tvrzení, kdy úplností se rozumí to, že skutkový přednes odpovídá všem znakům skutkové podstaty právní normy, bez jejíž důsledků nemůže být procesnímu návrhu účastníka vyhověno a neúplná tvrzení nelze subsumovat pod právní normu, jejíž následek se uplatňuje, pro některý chybějící znak. Kdo tvrdí neúplně, neunesl abstraktní břemeno tvrzení. Naproti tomu určitostí se rozumí to, že skutková tvrzení jsou vylíčena natolik podrobně a konkrétně, že umožňují jednak stanovit předmět dokazování a jednak umožňují druhé straně sporu odvrátit procesní útok či obranu podáním námitek. Neurčitá jsou skutková tvrzení, která jsou příliš obecná, vágní, paušální nebo přednesená v právních pojmech a kdo tvrdí neurčitě, neunesl konkrétní břemeno tvrzení (břemeno substancování). V projednávané věci se žalovaný bránil toliko tvrzením, že částku 700 000 Kč od [anonymizována dvě slova] převzal, řádně zaúčtoval (či doklady předal k zaúčtování, ani to není úplně jednoznačné) a peníze použil ve prospěch dlužníka, na výplaty mzdových pohledávek a běžné provozní výdaje, ale takto formulovaná tvrzení jsou neurčitá, protože vůbec neumožňovala vymezit téma dokazování. Obecně platí, že skutková tvrzení se nemohou nahrazovat provedenými důkazy, neboť důvodnost důkazního návrhu se posuzuje mj. i podle relevance tvrzení, které jím má být prokázáno, pro právní posouzení věci, a právě tento princip by byl porušen. Nebylo vůbec jasné, jaká tvrzení by měla být výslechy žalovaným navrženými svědky prokazována. Pro neurčitá skutková tvrzení proto soud prvního stupně neprovedl důkaz výslechy svědků [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení], jakož i notářským zápisem navrženým po uplynutí koncentrační lhůty, pokladní knihou a účetnictvím dlužníka, když pokud jde o návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobci předložit pokladní knihu, její existence u dlužníka je sporná, neboť právní předpisy od 1. 1. 1992 nestanovují povinnost vést pokladní knihu a pokud dlužník pokladní knihu vedl, pravidla jejího vedení a obsahové náležitosti určoval sám, navíc z okolností případu není zřejmé, zda nějaká jiná pokladní kniha, než která byla předložena žalobcem, existovala a pokud ano, kdo ji má. Není-li zřejmé, zda zmíněné osoby (žalobce či [anonymizováno] [příjmení]) pokladní knihou vůbec disponují, nelze jim ukládat ediční povinnost. Totéž platí i pro mnohem obecněji formulovaný důkazní návrh žalovaného, aby [anonymizováno] [příjmení] předložila účetnictví dlužníka.

3. Po právní stránce žalobcem uplatněný nárok soud prvního stupně posoudil jako nárok na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 o. z., podle něhož poruší-li strana povinnosti ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Škodou se rozumí újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřena penězi a tedy, nedochází-li k naturální restituci, je napravitelná poskytnutím majetkového plnění a skutečnou škodou se rozumí újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného a představující majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav. V poměrech souzené věci žalovaný buď vystavil vydlužitelům dlužníka nepravdivé potvrzení o splnění dluhu, aniž by peníze od nich skutečně převzal, nebo peníze sice převzal, nicméně do pokladny je nevložil a není známo, jak s nimi naložil. Obojí je přitom porušení povinnosti prokuristy jednat s nezbytnou loajalitou k obchodní korporaci. Pokud žalovaný peníze nepřevzal a jen vystavil kvitanci, vedlo jeho počínání ke snížení majetkového stavu dlužníka, protože podle fikce stanovené v § 1095 odst. 2 části věty před středníkem o. z. vydáním kvitance dlužníkům došlo k promítnutí dluhu, jinak řečeno k zániku pohledávky, a tedy ve smyslu § 2952 odst. 1 věty první o. z. ke skutečné škodě spočívají ve ztrátě aktiva. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť měl žalovaný úspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení. Jelikož byl žalobce dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích osvobozen od soudního poplatku, rozhodl rovněž o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek ve výši stanovení dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ohradil se proti tvrzení soudu prvního stupně, že se snažil řízení protahovat, dále brojil proti závěrům soudu prvního stupně uvedeným v odst. 27 odůvodnění napadeného rozsudku (v němž soud prvního stupně hodnotil tvrzení žalobce o okolnostech, za nichž došlo k údajnému převzetí částky 700 000 Kč s tím, že nejde o žádné bezvýznamné spekulace žalobce a také hodnotil, že významnou měrou přispívají k pochybnostem, zda žalovaný peníze od [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] vůbec převzal). Žalovaný v odvolání namítá, že soudu prvního stupně při jednání sdělil, že si nepamatuje, zda převzal částku 700 000 Kč od paní [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] z důvodu, že prakticky na denní bázi přebíral, vyzvedával a vyplácel částky v řádech desítek milionů korun a ačkoliv se pro běžného člověka může zdát částka 700 000 Kč jako částka značná, pro žalovaného to bylo z hlediska výkonu jeho pracovní činnosti částka běžná, z toho důvodu si toto nepamatoval. V odst. 27 odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně klade otázky, na které by ale měly především odpovědět [anonymizována dvě slova] a pan [jméno] [příjmení] a jde především o skutečnost, zda žalovaný od zmíněných osob peníze skutečně převzal, proč bylo hrazeno celou dobu bezhotovostně a poslední dvě částky v hotovosti. Soud si na tyto otázky odpovídá sám, ačkoliv k tomu nemá jakýkoliv podklad a jedná se o pouhé dedukce. Sám žalovaný při prvním jednání navrhoval svědeckou výpověď [anonymizována dvě slova] a pana [jméno] [příjmení], kteří by jasně vnesli světlo do celého případu. Soud si v rozsudku klade obecné otázky z právní teorie, ale bez řádného odůvodnění odmítne důkazní návrhy, včetně svědeckých výpovědí navržených žalovaným. Konstatuje-li soud, že tvrzení žalovaného jsou povšechná a neurčitá, jedná se o slovní hodnocení, která jsou nepatřičná, neboť čeho prokázal žalobce? Ve lhůtě určené soudem i při samotném prvním jednání ve věci žalovaný označil svědky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] za účelem objasnění celé transakce, ale soud svědky bez jakéhokoliv odůvodnění nepředvolal a tento důkazní návrh na dalším jednání nezamítl ani jej neokomentoval a dále žalovaný předvolal i další výše uvedené svědky, kteří měli prokázat převzetí peněz od dlužníků žalovaným a jejich řádné zaúčtování do pokladní knihy, která byla vedena v klasické písemné formě. Žalovaný také žádal o předložení originální pokladní knihy – jedná se o zodpovědnost jednatelky insolvenčního dlužníka a zároveň upozornil na fakt, že v jiné žalobě sám žalobce tvrdí, že nemá k dispozici kompletní účetnictví a tím chce přenést odpovědnost na prokuristu, i když za účetnictví je ze zákona odpovědná jednatelka společnosti. Navíc soud prvního stupně zcela pominul poučovací povinnost o hrozícím neúspěchu ve sporu a ta je projevem zásady předvídatelnosti soudního postupu a rozhodování. Míra koncentrace (nastolení skutkového a důkazního„ stop stavu“) se proto odvíjí od míry naplnění poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř. Žalovaný za účelem zajištění svědecké výpovědi kontaktoval [jméno] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení], ti mu sdělili, jak se celá situace odehrála a jasně se ukázalo, že o obě splátky v hotovosti požádala sama jednatelka společnosti a peníze sama převzala a peníze odvezla, o čemž svědci dokonce sepsali notářský zápis NZ [číslo], v němž tato tvrzení podrobně popsali, zápis byl předložen soudu, ale ten důkaz vůbec nehodnotil a nevyhověl ani návrhu, aby byli předvolání svědci – osoby notářský zápis signující. Pokud má soud za to, že žalovaný peníze převzal, převzal je z titulu personálního ředitele a podklady pro katastr nemovitostí vydal z pozice prokuristy, což jsou rozdílné věci. Žalobce žaluje to, že žalovaný převzal částku 700 000 Kč a ne náhradu škody, která měla vzniknout vystavením podkladů pro výmaz zástavního práva, což soud zmatečně uvádí v odůvodnění rozsudku. Žalovaný jasně prokázal, že finanční prostředky přebíral jako personální ředitel a zmatečným vedením soudu, kdy bezdůvodně nebylo vyhověno jeho důkazním návrhům, bylo nepochybně porušeno právo žalovaného na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání nesouhlasil s argumentací žalovaného, když soud prvního stupně rozhodnutí řádně odůvodnil a tvrzení žalovaného o nedůvodnosti neprovedení navržených důkazů i o nedostatku poučení nejsou pravdivá. Soud prvního stupně řádně odůvodnil, proč neprovedl navržené důkazy, když žalovaným formulovaná tvrzení byla neurčitá a obecně platí, že skutková tvrzení nelze nahradit provedenými důkazy. Žalovaný byl povinen v řízení před soudem prvního stupně tvrdit a prokázat, jak naložil s částkou ve výši 700 000 Kč, kterou měl převzít od vydlužitelky [anonymizována dvě slova] v hotovosti, ve lhůtě, která mu byla soudem k doplnění tvrzení poskytnuta do 21. 9. 2022, však nic takového netvrdil. Pokud jde o důkaz – notářský zápis č. NZ [číslo], soud jej nemohl provést, neboť notářský zápis byl žalovaným předložen až při jednání dne 30. 9. 2022, tj. po uplynutí koncentrační lhůty. Ze stejného důvodu soud prvního stupně rovněž nemohl přihlédnout k tvrzení žalovaného, že peníze od vydlužitelů převzal a odevzdal je v přítomnosti jiných osob (žalovaným navržených svědků) paní [příjmení] [příjmení], přičemž ta je vložila do skutečné pokladny a označila si to do sešitu s tím, že žalovaný s těmito penězi už dále nedisponoval. Nesouhlasil ani s tvrzením žalovaného o nedostatečném poučení ze strany soudu prvního stupně, když žalovaný byl při prvním jednání ve věci dne 14. 9. 2022 poučen soudem, že nesplnění povinnosti tvrdit, jak s částkou ve výši 700 000 Kč po převzetí od paní [příjmení] [jméno] naložil, bude mít za následek neúspěch ve sporu. Přesto žalovaný svá tvrzení nedoplnil, takže nedošlo k porušení práva žalovaného na spravedlivý proces. Navrhl proto potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, vzal v úvahu argumentaci obou stranu sporu a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Ve sporném řízení na účastnících leží jednak břemeno tvrzení, kdy účastníci jsou povinni dle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, a dále na nich leží tzv. důkazní břemeno, když jsou povinni plnit dle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. důkazní povinnost (§ 120 odst. 1). Plnění břemene tvrzení je ale prvotní povinností účastníka řízení, tzn. k provádění důkazů navržených účastníkem k prokázání jím uvedených rozhodných skutečností je možno přistoupit jen tehdy, jestliže účastník v dostatečném rozsahu splnil povinnost tvrzení (unesl břemeno tvrzení), takže je zřejmé, jaké konkrétní skutečnosti mají být navrženými důkazy prokazovány. Jak uvedl správně soud prvního stupně, obecně platí, že nedostatečná skutková tvrzení není možné nahrazovat prováděním důkazů.

8. V projednávané věci soud prvního stupně vyhověl žalobnímu návrhu poté, co neshledal důvodnou obranu žalovaného právě z důvodu, že žalovaný nesplnil povinnost tvrzení (neunesl břemeno tvrzení), tj. nesplnil povinnost uvést všechny podstatné a rozhodné skutečnosti na svoji obranu, ač byl k tomu soudem prvního stupně vyzván a byl poučen i o procesních následcích nesplnění této povinnosti, a z tohoto důvodu nebyly podmínky ani pro provedení žalovaným navržených důkazů. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud plně ztotožňuje a v podstatě lze pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkázat.

9. Žalobce tvrdil, že žalovaný jako prokurista a personální ředitel [právnická osoba] dne 17. 3. 2020 vystavil za uvedenou společnost kvitanci o převzetí částky 700 000 Kč v hotovosti na úhradu posledních dvou splátek dluhu vydlužitelů [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 6. 2012, přičemž žalobci není známo, zda vydlužitelé uvedenou částku skutečně zaplatili, a pokud tak skutečně učinili a žalovaný částku převzal, potom není známo, jak žalovaný s uvedenou částkou naložil. Bránil-li se žalovaný v řízení tvrzením, že částku 700 000 Kč skutečně převzal, řádně ji zaúčtoval a peníze použil ve prospěch dlužníka na výplaty mzdových pohledávek a běžné provozní výdaje, bylo ale nutné, aby tuto svoji obranu blíže rozvedl, tj. aby uvedl, jakým konkrétním způsobem peníze řádně zaúčtoval a jakým způsobem peníze ve prospěch insolvenčního dlužníka použil. Uvedenou povinnost však žalovaný nesplnil, když poté, co mu byla soudem prvního stupně doručena žaloba s výzvou, aby se k ní vyjádřil a v případě, že uplatněný nárok neuznává, aby vylíčil rozhodné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, žalovaný se sice velmi obsáhle vyjádřil podáním datovým dnem 5. 12. 2021 a doručeným soudu prvního stupně dne 6. 12. 2021, ale jak správně uvádí soud prvního stupně, přímo k předmětu řízení o projednávané věci se žalovaný v tomto podání fakticky vůbec nevyjádřil. Následně soud prvního stupně dne 5. 5. 2022 nařídil ve věci první jednání na 14. 9. 2022, předvolání k jednání bylo žalovanému řádně doručeno do vlastních rukou již 12. 5. 2022, tj. v dostatečném předstihu před konáním jednání a v předvolání byl žalovaný řádně poučen i o následku tzv. koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. Při prvním jednání ve věci u soudu prvního stupně dne 14. 9. 2022 žalovaný prostřednictvím svého zástupce pouze uvedl, že před vystavením kvitance obdržel částku 700 000 Kč od paní [příjmení] [jméno] a tuto řádně zaúčtoval, poté byl ale soudem prvního stupně vyzván, aby v co největší míře podrobně rozvedl svá tvrzení o převzetí finanční hotovosti od paní [příjmení] [jméno] a jejím řádném zaúčtování, tj. aby tvrdil, jak s ní po převzetí naložil a současně aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení, zároveň byl výslovně soudem poučen, že nesplnění těchto povinností bude mít za následek neúspěch ve sporu. Účastníci byli při prvním jednání také řádně znovu poučeni (kromě poučení v předvolání) o následku koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř., přičemž při tomto jednání žalovaný prostřednictvím svého zástupce již žádná bližší tvrzení k vlastnímu předmětu řízení na svou obranu neuvedl, pouze navrhl provést důkazy svým účastnickým výslechem, originály účetní knihy a výslechem svědků [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří by měli vypovídat k tomu, komu částku 700 000 Kč předali a dále uvedl, že navrhne výslech dvou svědků, které nezná a ti měli být přítomni předávání nějakých peněz a měli by objasnit, jak to fungovalo v pokladně. Ohledně předložených originálů účetní knihy ale žalobce při prvním jednání namítal, že žádný originál pokladní knihy nemá k dispozici, neví, zda byla vedena v hmotné, tj. papírové podobě a má ji k dispozici jen v elektronické podobě. Jednání bylo následně odročeno na 30. 9. 2022 a zároveň účastníkům byla v souladu s ustanovením § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů do 21. 9. 2022. V soudem takto poskytnuté lhůtě žalovaný v podání doručeném soudu prvního stupně dne 21. 9. 2022 žádná další tvrzení o skutkových okolnostech na svou obranu již neuvedl, pouze znovu navrhl, aby žalobci bylo uloženo předložit pokladní knihu za celé období, za kterou je odpovědná [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], jako jediný společník a jednatel insolvenčního dlužníka s tím, že v jiné žalobě sám žalobce tvrdí, že nemá k dispozici kompletní účetnictví – a tím chce přenést odpovědnost na prokuristu, i když za účetnictví je ze zákona odpovědná jednatelka, a dále navrhl důkaz svědeckými výpověďmi svědků [příjmení] [jméno] a paní [jméno] [příjmení] s tím, že mohou podat závažné svědectví k dané věci. Při jednání konaném dne 30. 9. 2022 žalovaný prostřednictvím svého zástupce předložil notářský zápis, sepsaný dne 23. 9. 2022, obsahující prohlášení paní [příjmení] [jméno] a pana [jméno] [příjmení] ohledně průběhu předání peněz v hotovosti na úhradu dluhu ze smlouvy o zápůjčce, přičemž tuto listinu soud prvního stupně k důkazu již neprovedl a při tomto jednání rozhodl napadeným rozsudkem.

10. Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že žalovaný nesplnil svou procesní povinnost uvést rozhodné skutečnosti na svou obranu předtím, než nastala tzv. koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., když v projednávané věci rozhodné skutečnosti o věci samé a důkazy k jejich prokázání účastníci mohli uvést a navrhnout jen ve lhůtě poskytnuté soudem prvního stupně při prvním jednání, která uplynula dne 21. 9. 2022, neboť k později uvedeným skutečnostem lze přihlížet jen za podmínek uvedených v § 118b odst. 1 věta třetí o. s. ř., které ale v projednávané věci nenastaly. Jelikož žalovaný byl již při prvním jednání ve věci soudem prvního stupně řádně poučen o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti na svou obranu, byl také poučen, o jaké skutečnosti se jedná, rovněž byl poučen o následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve věci, a přesto svoji procesní povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti na svou obranu nesplnil, soud prvního stupně dodatečně (tj. poté, co nastala tzv. koncentrace) již neměl povinnost žalovaného znovu vyzývat dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení o rozhodných skutečnostech. Takovou povinnost již totiž splnil při prvním jednání ve věci a podle uvedeného ustanovení o. s. ř. by byl povinen znovu postupovat jen tehdy, jestliže by se dodatečně ukázalo, že pro rozhodnutí ve věci jsou podstatné ještě jiné rozhodné skutečnosti, které zatím účastníkem tvrzeny nebyly a k jejichž tvrzení ani účastník dosud soudem nebyl vyzván.

11. Za situace, kdy žalovaný nesplnil svou základní procesní povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti na svou obranu, tj. neunesl břemeno tvrzení, soud prvního stupně správně již nepřistoupil k provedení žalovaným navržených důkazů, což se rovněž týká i notářského zápisu ze dne 23. 9. 2022, obsahujícího prohlášení již předtím navržených svědků [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Je nerozhodné, že zmíněné osoby ve svém prohlášení učiněném formou notářského zápisu uváděly podstatné skutečnosti na obranu žalovaného, ale jak již bylo uvedeno výše, nedostatečná skutková tvrzení účastníka nelze nahrazovat prováděním důkazů, přičemž žalovanému nic nebránilo uvést na svou obranu podstatné rozhodné skutečnosti, včetně skutečností uváděných navrženými svědky v prohlášení učiněném formou notářského zápisu, ve lhůtě poskytnuté soudem prvního stupně při prvním jednání, která marně uplynula 21. 9. 2022 a jejím uplynutím nastaly zákonné účinky koncentrace řízení.

12. Porušení práva žalovaného na spravedlivý proces nelze spatřovat ani v délce lhůty 1 týdne poskytnuté účastníkům k uvedení rozhodných skutečností o věci samé a označení důkazů při prvním jednání konaném dne 14. 9. 2022, neboť každý má být bdělý svých práv, přičemž v projednávané věci žaloba byla žalovanému doručena již 24. 11. 2021, a dále žalovaný byl k prvnímu jednání ve věci předvolán v dostatečném předstihu více než 4 měsíce před termínem jednání, tudíž měl dostatečný časový prostor k řádnému uplatnění své obrany, chtěl-li být v řízení úspěšný. Neobstojí tak ani jeho námitka v odvolání, že na konkrétní okolnosti převzetí částky 700 000 Kč od paní [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] si nepamatuje z důvodu, že denně přebíral, vyzvedával a vyplácel částky v řádu desítek milionů korun, takže z hlediska výkonu jeho pracovní činnosti se jednalo o běžnou částku.

13. Soud prvního stupně tudíž nepochybil, pokud žalobě vyhověl jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem, přičemž odvolací soud se ztotožňuje i s právním posouzením věci soudem prvního stupně, když k datu 17. 3. 2020, uvedenému v kvitanci o převzetí částky 700 000 Kč v hotovosti, žalovaný byl prokuristou insolvenčního dlužníka a také kvitanci za obchodní společnost vystavil jako její prokurista. Nebylo-li tudíž z důvodu na straně žalovaného (tj. z důvodu neunesení břemene tvrzení) v řízení prokázáno, zda žalovaný částku 700 000 Kč od vydlužitelů skutečně převzal, ale nesporně bylo prokázáno, že kvitanci vystavil, a pokud uvedenou částku skutečně převzal, nebylo prokázáno, jak s převzatou finanční hotovostí naložil, soud prvního stupně nárok žalobce správně posoudil jako náhradu škody vzniklou insolvenčnímu dlužníku, za níž žalovaný odpovídá dle § 2913 odst. 1 o. z.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroku o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení a povinnosti zaplatit soudní poplatek, neboť žalobce byl ve sporu převážně úspěšný, takže mu náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu dle § 142 odst. 3 o. s. ř., a jelikož byl ze zákona osvobozen od soudních poplatků a jeho žalobě bylo co do jistiny pohledávky zcela vyhověno, poplatková povinnost přešla v plném rozsahu dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, na žalovaného.

15. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, odvolací soud mu proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce žalobce za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření a zastoupení při jednání odvolacího soudu) po 11 100 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradě za promeškaný čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 téže vyhlášky, dále v náhradě cestovních výdajů při použití osobního automobilu ve výši 1 519,61 Kč (při ujetí celkem 204 km, při sazbě základní náhrady za použití vozidla ve výši 5,20 Kč za 1 km jízdy dle § 1 vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě vozidla 5,1 l motorové nafty na 100 km, zjištěné z velkého technického průkazu vozidla a při ceně paliva 44,10 Kč za 1 litr dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb.) a konečně náklady žalobce tvoří i částka ve výši 5 136,77 Kč odpovídající 21% sazbě DPH, když zástupce žalobce je plátcem této daně (základem pro výpočet DPH je souhrnná částka odměny i náhrad, vyjma částky ve výši 458,81 Kč, která odpovídá ceně paliva za použití motorového vozidla, neboť v ceně paliva je již DPH zahrnuta). Celkové náklady odvolacího řízení tak činí částku 30 056,38 Kč.