34 C 340/2022 - 137

Rubrum

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátkou v [Anonymizováno], [Anonymizováno], proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A], bytem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem v [Anonymizováno] [Anonymizováno], o výživné zletilého dítěte, takto:

Výrok

I. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému hradit žalobci výživné v částce [částka] měsíčně za období od [datum] do [datum], zastavuje.

II. Žalovaný je povinen hradit žalobci výživné ve výši [částka] od [datum] do [datum] a ve výši [částka] od [datum] do budoucna, vždy do každého 25. dne v měsíci předem, tím se mění rozsudek [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno].

III. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci výživné v částce [částka] za dobu od [datum] do [datum], zamítá.

IV. Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od doručení tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov, náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo zvýšeno výživné žalovaného na částku [částka], a to s účinností 3 roky zpětně. Z žaloby se podává, že žalovaný je otcem žalobce. Naposledy bylo o výživném žalovaného vůči žalobci rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne [datum]. Od té doby došlo na straně žalobce ke zvýšení oprávněných potřeb (náklady na bydlení – 10.000,- Kč, stravné – 3.000,- Kč, telefon – 600,- Kč, jízdné – 670,- Kč, stravné ve škole – 800,- Kč, ošacení – 2.000,- Kč, kapesné – 1.000,- Kč, modelaření – 500 až 2.000,- Kč), kdy veškeré tyto potřeby žalobce hradí jeho matka. Žalobce je v současné době studentem [Anonymizováno], a má v úmyslu ve studiu pokračovat i do budoucna. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, čekají ho rovnátka, která budou stát okolo 35.000,- Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný se s ním dlouhodobě nestýká, neprojevuje o něj zájem a nad rámec stanoveného výživného ničím nepřispívá.

2. Žalovaný uvedl, že si je vědom své vyživovací povinnosti vůči žalobci, nicméně s žalobcem navrhovanou částkou ve výši 10.000,- Kč měsíčně nesouhlasí. Stejně tak žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného zpětně, neboť dle jeho názoru by takové rozhodnutí nepřiměřeně zasáhlo do jeho majetkové sféry. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí cca 26.000,- Kč měsíčně, za situace, kdy jeho výdaje činí cca 22.000,- Kč. Žalovaný je vlastníkem rodinného domu, v němž bydlí, tento však dostal darem od své babičky, která dům rovněž obývá na základě užívacího práva. Žalovaný nadto o svou babičku osobně pečuje, z toho důvodu nemůže změnit zaměstnání, které je jednosměnné a blízko jeho bydliště.

3. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud vyzval žalovaného, aby doplnil skutková tvrzení ohledně svých příjmů a výdajů, uvedl, s kým vede společnou domácnost, jaké jsou celkové příjmy domácnosti a kdo je zajišťuje, a doplnil tvrzení ohledně své majetkové situace, to vše za období od prosince 2019 do současnosti, a ke všem shora uvedeným tvrzením označil důkazy a předložil veškeré listinné důkazy. Na tuto výzvu žalovaný sdělil, že hradí výživné na 2 syny v celkové výši 5.700,- Kč měsíčně, inkaso ve výši 4.000,- Kč měsíčně, náklady na stravu ve výši 6.500,- Kč měsíčně, náklady na dopravu ve výši cca 2.000,- Kč měsíčně, náklady na osobní a hygienické potřeby ve výši 2.500,- Kč měsíčně a poměrnou část daně z nemovitosti ve výši 200,- Kč. Dále uvedl, že ve společné domácnosti žije sám, kdy příjem domácnosti tvoří jeho příjem ve výši 25.500,- Kč měsíčně. Inkaso hradí žalovaný prostřednictvím své babičky. Ohledně předmětné nemovitosti, jež vlastní, doplnil, že je k ní zřízeno věcné břemeno užívání jeho babičky, tuto nemovitost prakticky sdílí s babičkou rovným dílem, kdy žalovaný hradí větší část inkasa.

4. Přípisem ze dne [datum] byl žalovaný opětovně vyzván, aby doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy dle shora citovaného usnesení. Na tuto výzvu žalovaný nereagoval a ničeho nedoplnil.

5. U jednání dne [datum] byl žalovaný podle § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzván, aby doplnil tvrzení, jaký je konkrétní příjem žalovaného v období od prosince 2019 do současnosti a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činil od prosince 2019 do prosince 2022 22.700,- Kč hrubého, v únoru 2023 26.000,- Kč čistého, v březnu 2023 26.000,- Kč čistého a za měsíce duben 2023 až červenec 2023 částku 26.000,- Kč čistého. Současně žalovaný uvedl, že důkazy k prokázání svých příjmů od prosince 2019 až do současnosti doloží soudu do 30 dnů. Žalovaný svá tvrzení doplnil přípisem ze dne 7.8.2023, kde specifikoval, že v prosinci 2019 činil jeho příjem 22.701,- Kč čistého měsíčně, v roce 2020 činil jeho čistý měsíční příjem ve výši 21.409,- Kč, v roce 2021 částku 23.633,- Kč, v roce 2022 částku 25.859,- Kč a v roce 2023 částku 26.286,- Kč. K tomu dále doložil doklady prokazující tato tvrzení.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

7. Rozsudkem [adresa] ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] byla žalovanému (otci) uložena povinnost přispívat na výživu žalobce (tehdy nezletilého) zvýšenou částkou 2.200,- Kč měsíčně s účinností od 1.9.2010 (výrok I.), dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za dobu od 1.9.2010 do 30.6.2013 ve výši 17.000,- Kč k rukám matky žalobce ve lhůtě 1 roku od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud tehdy rozhodoval za situace, kdy žalobce (tehdy nezletilý) navštěvoval 3. třídu základní školy a měl [podezřelý výraz]. Matka žalobce měla 1 vyživovací povinnost, pracovala jako mechanička s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 15.000,- Kč a bydlela ve společné domácnosti se svými rodiči, žalobcem a bratrem. Žalovaný (otec) měl 2 vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, byl nezaměstnaný a bydlel ve společné domácnosti se svou babičkou. Soud pro určení výše výživného vycházel z příjmových možností žalovaného, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že je dostatek volných pracovních míst v jeho oboru.

8. Na základě shodných skutkových tvrzení učinili účastníci řízení nespornými výdaje žalobce vyjma nákladů na bydlení, kdy dle žalovaného by měla být započtena pouze částka ve výši 5.000,- Kč, neboť nájemné hradí žalobce společně se svou matkou. Účastníci dále učinili nespornými náklady žalovaného na výživné ve výši 5.700,- Kč, náklady na inkaso ve výši 4.000,- Kč měsíčně a dále skutečnost, že náklady na inkaso žalovaného budou do budoucna navýšeny o částku 1.000,- Kč měsíčně.

9. Žalobce je žákem denního studia na [právnická osoba] [Anonymizováno] [adresa], příspěvková organizace, [adresa]. Od 1.9.2023 je žalobce přijat ke zkrácenému jednoletému studiu oboru [Anonymizováno] (zjištěno z potvrzení o studiu žalobce). Žalobci byly prominuty přijímací zkoušky v rámci přijímacího řízení ke studiu bakalářského studijního programu na [Anonymizováno]zjištěno z oznámení o prominutí přijímací zkoušky).

10. Z nájemní smlouvy ze dne 1.1.2018 uzavřené mezi prarodiči žalobce na straně jedné jako pronajímateli a žalobcem a jeho matkou na straně druhé jako nájemci, soud zjistil, že nájemné žalobce a jeho matky v části domu k bydlení na adrese [adresa], činí celkem 10.000,- Kč měsíčně, kdy tato částka v sobě zahrnuje výdaje za topení, elektřinu, spotřebu vody, stočné a svoz odpadu. Tato nájemní smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, kdy shora uvedená částka nájemného trvá do prosince 2023. Strany smlouvy se dohodly, že pokud náklady na bydlení porostou, může pronajímatel toto nájemné zvýšit.

11. Matka žalobce pracuje u společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], kdy její čistý měsíční příjem v prosinci 2019 činil 25.503,- Kč. Průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce činil v roce 2020 cca 23.000,- Kč, v roce 2021 cca 27.000,- Kč, v roce 2022 cca 30.000,- Kč a v roce 2023 cca 31.000,- Kč (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce).

12. Žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parc. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, parc. č. [hodnota], [Anonymizováno], to vše zapsané na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Tyto nemovité věci žalovaný nabyl na základě darovací smlouvy včetně smlouvy o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne [datum]. Předmětné nemovité věci jsou zatíženy břemenem užívání ve prospěch babičky žalovaného (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa]).

13. Žalovaný je otcem nezletilého [jméno FO], na jehož výživu přispívá od [datum] zvýšenou částkou [částka] měsíčně (zjištěno z rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

14. Žalovaný pracuje u společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO], na pozici strojní údržbář (zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného ve znění dodatku této smlouvy č. [hodnota]), kdy jeho mzda se skládá ze smluvní mzdy, která je tvořena pevnou měsíční složkou mzdy a měsíční variabilní složkou mzdy, dále ze mzdových příplatků a z odměny a ostatních plnění. Pevná měsíční složka žalovaného činí [částka] měsíčně, variabilní část může činit až 4% pevné složky mzdy (zjištěno ze smlouvy o mzdě ze dne [datum]). Z výplatních pásek soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila v prosinci [částka], v roce 2020 cca [částka], v roce 2021 cca [částka], v roce 2022 cca [částka] a v roce 2023 cca [částka].

15. Z nabídek práce doložených žalobcem soud zjistil, že jsou inzerovány 2 nabídky práce na pozici zámečník s místem výkonu práce v Brně, kde nabízená mzda činí 35.000 – [částka] hrubého měsíčně.

16. Ze Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí soud zjistil, že průměrná hrubá mzda [Anonymizováno] v Jihomoravském kraji činila v roce 2019 29.570,- Kč, v roce 2020 30.900,- Kč, v roce 2021 33.120,- Kč a v roce 2022 35.970,- Kč. Průměrná hrubá [Anonymizováno] činila v roce 2019 32.680,- Kč, v roce 2020 31.430,- Kč, v roce 2021 34.540,- Kč a v roce 2022 36.950,- Kč.

17. Usnesením Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud potvrdil nabytí dědictví žalovanému po jeho zesnulém otci, kdy čistá hodnota pozůstalosti činila 1.337.164,90,- Kč. Důkaz byl proveden dle ustanovení § 120 odst. 2 občanského soudního řádu.

18. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že bydlí v domě, který získal darem od své babičky, matky a tety. V domě bydlí s babičkou, každý má svou samostatnou jednotku. Babička žalovaného má v domě zřízené věcné břemeno užívání. Ohledně nákladů na bydlení žalovaný uvedl, že hradí těchto nákladů, tyto jsou však hrazeny z účtu jeho babičky. Žalovaný pracuje ve stejném zaměstnání skoro 10 let, je zde spokojený. O změně zaměstnání neuvažoval, neboť je v blízkosti jeho bydliště, nemusí tedy nikam dojíždět, a nadto může kdykoli odejít za babičkou, o niž pečuje. Žalovaný má úspory ve výši 1,5 milionu, jedná se o dědictví po jeho otci. Dále vlastní automobil značky Opel Cross Road, který kupoval v roce 2021 za částku 470.000,- Kč, jež žalovaný uhradil z finančních prostředků, které získal rovněž v dědictví po svém otci. Celková částka z dědictví po otci žalovaného, kterou žalovaný nabyl, činila 2.000.000,- Kč. Žalovaný uvedl, že tuto skutečnost v řízení neuváděl, protože si nepřál, aby jeho bývalá manželka věděla, jaké má úspory.

19. Z výpisu z účtu babičky žalovaného soud zjistil, že z tohoto účtu je hrazeno inkaso ve výši cca 6.800,- Kč měsíčně. Z faktury [právnická osoba]. soud zjistil, že za období od 29.1.2022 do 10.2.2023 vznikl babičce žalovaného přeplatek ve výši 2.889,77,- Kč. Náklady žalovaného na inkaso byly účastníky řízení učiněny nespornými.

20. V řízení nebyly provedeny důkazy výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO], kdy návrh na výslech svědkyně [jméno FO] byl vzat žalobcem zpět a návrh na výslech svědkyně [jméno FO] se stal s ohledem na nesporná tvrzení účastníků ohledně nákladů žalovaného na inkaso nadbytečný.

21. Žalovaný u jednání dne [datum] navrhl provedení důkazu jeho profesním průkazem, jež by osvědčil, že žalovaný má pouze [Anonymizováno] kurz, s tím, že se dle jeho názoru jedná o výjimku prolamující koncentraci řízení, neboť předmětné tvrzení a navrhovaný důkaz jsou reakcí na dokazování sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení tohoto důkazu, neboť se v daném případě jedná o novou skutečnost a nový důkaz. Ve věci samé byla provedena koncentrace řízení, a to skončením prvního jednání ve věci samé. Nové tvrzení a navrhovaný důkaz však nesplňují zákonné podmínky ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. k prolomení koncentrace, za situace, kdy jimi nelze zpochybnit věrohodnost sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, nejedná se o skutečnosti, k jejichž doplnění byl žalovaný vyzván, a současně se jedná o tvrzení a důkaz, jež mohl být ze strany žalovaného soudu navrhnut již před koncentrací řízení.

22. S ohledem na shora uvedené soud učinil následující skutkový závěr: Žalovaný je otcem žalobce. O výživném žalovaného na žalobce bylo naposledy rozhodováno rozsudkem před více než 10 lety. Od té doby došlo jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného ke změně poměrů. Žalobce je studentem [Anonymizováno], kdy byl přijat na vysokou školu. Žalobce žije ve společné domácnosti s matkou, která hradí veškeré jeho potřeby. Průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce činil v prosinci 2019 cca 25.500,- Kč, v roce 2020 cca 23.000,- Kč, v roce 2021 cca 27.000,- Kč, v roce 2022 cca 30.000,- Kč a v roce 2023 cca 31.000,- Kč. Žalovaný je zaměstnán, kdy jeho čistý měsíční příjem činil v roce 2019 22.701,- Kč, v roce 2020 cca 21.000,- Kč, v roce 2021 cca 24.000,- Kč, v roce 2022 cca 25.000,- Kč a v roce 2023 cca 26.000,- Kč. Žalovaný vlastní rodinný dům, který obývá společně se svou babičkou. Nadto v roce 2020 nabyl dědictví po svém otci, z něhož si koupil automobil v hodnotě téměř 500.000,- Kč a současně mu zůstaly úspory ve výši cca 1,5 milionu Kč.

23. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

24. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

25. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

26. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

27. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

28. Výrokem I. tohoto rozsudku bylo řízení v rozsahu zpětvzetí zastaveno ve smyslu § 96 odst. 1, 2, 3 o.s.ř., když žalovaný se zpětvzetím žaloby v této části souhlasil.

29. Ohledně zbývající části nároku soud po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod shora uvedená citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je v části důvodná. O výživném žalovaného na žalobce bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], tj. před více než 10 lety. V mezidobí došlo jednoznačně ke změně poměrů, které odůvodňují změnu původního rozhodnutí o výživném, a to na straně obou účastníků. Žalobce je v současné době studentem [Anonymizováno]. ročníku střední školy, za situace, kdy byl přijat na vysokou školu. Vzhledem k tomu, že se žalobce stále připravuje na své budoucí zaměstnání, není schopen se samostatně živit. Žalobce bydlí společně se svou matkou u svých prarodičů, jimž na bydlení oba přispívají celkem 10.000,- Kč. Další výdaje žalobce tvoří náklady na stravu, ošacení, jízdné, školní pomůcky, zájmové aktivity apod., které celkem činí okolo 10.000,- Kč měsíčně. Průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce se v mezidobí průběžně zvyšoval, v prosinci 2019 činil cca 25.500,- Kč, v roce 2020 činil cca 23.000,- Kč, v roce 2021 cca 27.000,- Kč, v roce 2022 cca 30.000,- Kč a v roce 2023 cca 31.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný o žalobce dlouhodobě nezajímá a nad rámec výživného ničím nepřispívá, je to právě matka žalobce, která nejen že o žalobce dlouhodobě pečuje, ale hradí také většinu jeho výdajů.

30. Soud přezkoumal rovněž poměry žalovaného a dospěl k následujícím závěrům. Žalovaný má i nadále 2 vyživovací povinnosti, kdy jedna z nich je vůči nezletilému dítěti. Žalovaný pracuje jako [Anonymizováno] u společnosti [právnická osoba]., kde jeho čistý měsíční příjem se v mezidobí postupně navyšoval – v roce 2019 činil 22.701,- Kč, v roce 2020 cca 21.000,- Kč, v roce 2021 cca 24.000,- Kč, v roce 2022 cca 25.000,- Kč a v roce 2023 se navýšil na částku 26.000,- Kč čistého měsíčně. Soud se zabýval tím, zda by žalovaný nemohl dosahovat vyššího příjmu a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jeho mzda odpovídá průměrné mzdě pracovníků na obdobné pozici. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že průměrné mzdy nástrojářů a montérů činily v roce [Anonymizováno] okolo [částka] hrubého. Po odečtení povinných plateb na pojištění a zálohy na daň z příjmu činí tak průměrná čistá mzda na těchto pozicích částku srovnatelnou s příjmem žalovaného, kdy je nutno přihlédnout rovněž ke skutečnosti, že žalovaný do práce dochází pěšky, nevznikají mu tak přidružené náklady na dopravné.

31. Změna poměrů na straně žalovaného tak nastala již v roce 2019, kdy měl žalovaný stabilní zaměstnání a dosahoval příjmu okolo 22.000,- Kč čistého měsíčně a byl výlučným vlastníkem rodinného domu, v němž bydlí. Minimálně od této doby tak bylo v možnostech žalovaného podílet se na výživě žalobce, tj. oprávněného dítěte, vyšší částkou oproti původně stanovenému výživnému. K další změně v majetkových poměrech žalovaného došlo v říjnu 2020, kdy žalovaný nabyl dědictví po svém otci ve výši 1.337.164,70,- Kč. Dle samotného vyjádření žalovaného však předmětné dědictví činilo téměř 2.000.000,- Kč, kdy za částku cca 500.000,- Kč si koupil v roce 2021 automobil a zbývající částku ve výši 1.500.000,- Kč má ponechanou coby úspory. V tomto směru soud konstatuje, že vytváření rezerv či pořizování automobilu nemůže být k tíži žalobce coby oprávněného dítěte při určení výše výživného, neboť dítě má právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodič.

32. S ohledem na shora uvedené tak soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost hradit žalobci výživné ve výši 4.000,- Kč měsíčně od 21.12.2019 do 30.9.2020, neboť takto stanovené výživné odpovídá shora zjištěným osobním majetkovým poměrům účastníků řízení a jejich možnostem. Žalobce byl v této době nezletilý (měl 15 let), jeho matka měla 1 vyživovací povinnost vůči nezletilému dítěti a její čistý příjem činil cca 25.500,- Kč měsíčně. Žalovaný měl 2 vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem, jeho příjem činil cca 22.000,- Kč čistého měsíčně a byl výlučným vlastníkem rodinného domu, v němž bydlí. Od 1.10.2020 uložil soud žalovanému povinnost hradit žalobci výživné ve výši 10.000,- Kč, neboť od této doby došlo v poměrech žalovaného k další zásadní změně, když v říjnu 2020 nabyl dědictví po svém otci v hodnotě 2.000.000,- Kč. V uvedeném období by příjmy žalovaného odůvodňovaly výživné v částce 6.000,- Kč měsíčně, k navýšení na částku 10.000,- Kč tak dochází právě s ohledem na uvedenou zásadní změnu majetkové situace žalovaného.

33. Pro úplnost soud dodává, že ve věci nepostupoval ve smyslu § 916 o. z., neboť ačkoli bylo zjevné, že žalovaný nepředložil soudu řádně veškeré podklady ohledně svých majetkových poměrů, kdy tyto rovněž zkresloval, majetkové poměry žalovaného se v průběhu řízení podařilo zjistit. Soud byl však nucen opakovaně vyzývat žalovaného k doplnění tvrzení ohledně svých příjmů a majetkových poměrů. Skutečné majetkové poměry žalovaného se tak podařilo zjistit až v průběhu samotného řízení, kdy žalovaný až po prvním jednání ve věci samé doplnil své konkrétní měsíční příjmy a doložil podklady k prokázání těchto tvrzení. Skutečnost, že žalovaný v mezidobí získal značný majetkový prospěch z nabytí pozůstalosti, kdy z takto nabytých prostředků si koupil automobil a ponechal úspory, soud zjistil až z výslechu žalovaného, kdy tento uvedl, že tuto skutečnost neuváděl, protože nechtěl, aby jeho bývalá manželka věděla, jaké má úspory. Soud proto uzavírá, že skutečné majetkové poměry žalovaného se podařilo zjistit, proto nepostupoval ve smyslu § 916 o.z. Závěrem soud apeluje na žalovaného, aby obdobného přístupu se do budoucna vyvaroval, neboť v případě, kdy osoba výživnou povinná neumožní soudu předložením všech listin a dalších podkladů zjistit skutečnosti potřebné pro rozhodnutí, vychází soud s ohledem na ochranu zájmů oprávněné osoby z toho, že průměrný měsíční příjem osoby povinné činí pětadvacetinásobek částky životního minima jednotlivce.

34. Výrokem III. tohoto rozsudku [datum] a vlastnil rodinný dům. Takto zjištěným majetkovým poměrům proto odpovídá výživné žalovaného vůči žalobci ve výši 4.000,- Kč měsíčně, nikoli vyšší, když k nejvýznamnější změně v majetkových poměrech žalovaného došlo až v říjnu 2020, kdy nabyl dědictví.

35. Vzhledem k tomu, že výživné bylo žalovanému stanoveno zpětně, vznikl mu na výživném za období od 19.12.2019 do 30.11.2023 ve výši 313.238,- Kč (12 dnů v roce 2019 po á 129,- Kč, 9 měsíců v roce 2020 po á 4.000,- Kč, 3 měsíce v roce 2020 po á 10.000,- Kč, 12 měsíců v roce 2021 po á 10.000,- Kč, 12 měsíců v roce 2022 po á 10.000,- Kč a 11 měsíců v roce 2023 po á 10.000,- Kč, kdy od těchto částek bylo odečteno výživné, jež žalovaný ve prospěch žalobce uhradil). Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 162 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal, rozhodnutí o výživném je předběžně vykonatelné, a to včetně dluhu na výživném. (výrok IV. tohoto rozsudku).

36. Výrokem V. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Procesně úspěšnějším byl v dané věci žalobce, kdy jeho úspěch činil 88 % (ke dni rozhodnutí soudu 417.419,- Kč). Procesní neúspěch žalovaného činil 12 % (ke dni rozhodnutí soudu 56.774,- Kč). Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v paušální odměně nezastoupeného účastníka v rozsahu 76 %, avšak žalobce se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

37. O náhradě nákladů řízení vůči státu bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť řízení bylo v části zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žalobního návrhu ze strany žalobce. Žalobce byl ve věci procesně úspěšnější, kdy jeho úspěch činil 88 % a neúspěch 12 %. Žalovaný je proto povinen v rozsahu 76 % hradit státu náklady řízení, které představují odměnu ustanoveného advokáta ve výši 30.540,- Kč podle § 7 vyhlášky č. 11/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“) ve spojení s ustanovením § 8 odst. 2 AT za 3 úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, účast u jednání dne [datum] a účast u jednání dne 1.11.2023. Ke každému úkonu právní služby náleží dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za 1 úkon, tj. celkem 900,- Kč. Vzhledem k tomu, že státu náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 76 %, soud uložil žalovanému povinnost v tomto rozsahu náhradu nákladů řízení státu uhradit, tj. ve výši 23.894,40 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, za situace, kdy lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud opět neshledal.

Poučení