49 Co 12/2024 - 225

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Moniky Kyselové a soudců Mgr. Pavly Kohoutkové a JUDr. Jiřího Handlara ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupeného [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátkou v [Anonymizováno], [číslo] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupenému [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátem v [Anonymizováno], [adresa] o výživné zletilého dítěte, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 11. 2023, č. j. 34 C 340/2022-137, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje v části výroku II. o zvýšení výživného, stanoveného naposledy rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 6. 2013, č. j. P 200/2012-153, za dobu od [datum] do [datum] na částku 4.000 Kč měsíčně, splatnou k rukám žalobce do každého 25. dne v měsíci.

II. V části výroku II. o zvýšení výživného za dobu od [datum] do budoucna se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že výživné, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. P 200/2012-153, se za dobu od [datum] do [datum] zvyšuje na částku 7.000 Kč měsíčně a za dobu od [datum] do budoucna na částku 6.000 Kč měsíčně, splatnou k rukám žalobce do každého 25. dne v měsíci.

III. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zvýšení výživného o dalších 3.000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum] a o dalších 4.000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do budoucna.

IV. Ve výroku IV. o dlužném výživném se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že za dobu od [datum] do [datum] žalovaný žalobci na zvýšeném výživném nic nedluží.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

VI. Ve výroku VI. o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení státu se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o zvýšení výživného tak, že se řízení zastavuje v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému hradit žalobci výživné v částce 10.000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum] (výrok I.), žalovanému byla stanovena povinnost hradit žalobci výživné ve výši 4.000 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 10.000 Kč od [datum] do budoucna vždy do každého 25. dne v měsíci předem, čímž byl změněn rozsudek Okresního soudu [adresa]-venkov ze dne [datum], č. j. P 200/2012-153, 31 P a Nc 518/2012 (výrok II). Žaloba byla zamítnuta v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci výživné v částce 56.129 Kč za dobu od [datum] do [datum] (výrok III). Dluh na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši 313.238 Kč byl uložen žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od doručení rozsudku (výrok IV). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Žalovanému byla stanovena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-venkov náklady řízení ve výši 23.894,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě doručené soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal zvýšení výživného na částku 10.000 Kč měsíčně s účinností tři roky zpětně od podání žaloby. Žalobce tvrdil, že naposledy bylo o výživném rozhodováno rozsudkem z roku 2013, který nabyl právní moci v roce 2015, a od té doby došlo na straně žalobce ke zvýšení jeho oprávněných potřeb. Konkrétně tvrdil, že jeho náklady na bydlení činí 10.000 Kč měsíčně, stravné ve výši 3.000 Kč, telefon 600 Kč, jízdné 670 Kč, stravné ve škole 800 Kč, ošacení [právnická osoba] Kč, kapesné 1.000 Kč a modelaření 500 – [právnická osoba] Kč měsíčně, přičemž doposud veškeré potřeby žalobce hradila jeho matka. Žalobce byl studentem [adresa] a měl v úmyslu ve studiu pokračovat. Očekával též výdaje za rovnátka, které měly stát cca 35.000 Kč. Žalovaný se s žalobcem dlouhodobě nestýkal, neprojevoval o něj zájem a nikdy nad rámec stanoveného výživného ničím nepřispěl.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. P 500/2012-153, byla žalovanému uložena povinnost platit na výživu žalobce, tehdy nezletilého, zvýšenou částkou 2.200 Kč měsíčně s účinností od [datum] a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 17.000 Kč, k rukám matky žalobce. Tehdy žalobce navštěvoval 3. třídu základní školy a měl zdravotní problémy v souvislosti se ztrátou ledviny. Jeho matka měla jednu vyživovací povinnost, pracovala jako mechanička s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 15.000 Kč a bydlela ve společné domácnosti se svým rodiči, žalobcem a bratrem. Žalovaný měl v té době dvě vyživovací povinnost k nezletilým dětem, byl nezaměstnaný a bydlel ve společné domácnosti se svojí babičkou. Soud tedy pro určení výživného vycházel z jeho příjmových možností, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že bylo nabízeno dostatek volných pracovních míst v jeho oboru. Před evidencí na úřadu práce otec vydělával v průměru 14.112 Kč čistého měsíčně a pro obor svářeč, v němž byl otec vyučen, byla nabízena volná pracovní místa s výdělkem od 8.000 Kč do 25.000 Kč hrubého měsíčně. Dále soud I. stupně vyšel ze shodných skutkových tvrzení žalobce a žalovaného, kteří učinili nespornými výdaje žalobce tvrzené v žalobě, vyjma nákladů na bydlení, kdy dle žalovaného by měla být započítána pouze částka ve výši 5.000 Kč, neboť nájemné hradil žalobce společně se svou matkou. Účastníci učinili nespornými též náklady žalovaného na výživné ve výši 5.700 Kč, které v této výši žalovaný hradil na oba jeho syny. Dále učinili nespornými náklady žalovaného na inkaso ve výši 4.000 Kč měsíčně a též skutečnost, že tyto náklady budou do budoucna navýšeny o částku 1.000 Kč měsíčně.

4. Ohledně žalovaného soud I. stupně vyšel dále ze zjištění, že žil sám v rodinném domě, jež vlastnil, a v němž měla zřízeno věcné břemeno užívání jeho babička. Žalovaný tuto nemovitost prakticky sdílel s babičkou rovným dílem a žalovaný hradil větší část inkasa; z výpisu z účtu babičky žalovaného soud I. stupně zjistil, že inkaso je hrazeno ve výši cca 6.800 Kč měsíčně. Příjem domácnosti tvořil jeho výdělek ve výši 25.500 Kč měsíčně. Žalovaný tvrdil náklady na stravu ve výši 6.500 Kč měsíčně a náklady na dopravu ve výši [právnická osoba] Kč měsíčně, náklady na osobní a hygienické potřeby ve výši 2.500 Kč měsíčně a poměrnou část daně z nemovitosti ve výši 200 Kč. Žalovaný byl výlučným vlastníkem nemovitých věcí – pozemku [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku p. č. [číslo], zahrady, vše zapsáno na LV číslo [číslo] v k. ú. [adresa]. Tyto nemovité věci nabyl žalovaný na základě darovací smlouvy včetně smlouvy o zřízení věcného břemene – bezúplatné ze dne [datum], a jsou zatíženy břemenem užívání ve prospěch babičky žalovaného. Žalovaný byl mimo žalobce otcem nezletilého [jméno FO], na jehož výživu od [datum] platil zvýšenou částku 3.500 Kč měsíčně. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. na pozici strojní údržbář, přičemž dle jeho výplatních pásek jeho čistá mzda činila v prosinci 2019 částku 22.701 Kč, v roce 2022 činila cca 21.000 Kč, v roce 2021 dosáhla výše cca 24.000 Kč, v roce 2022 činila cca 25.000 Kč a v roce 2023 cca 26.000 Kč. Usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. 41 D 558/2020-80, soud potvrdil nabytí dědictví žalovanému po jeho zesnulém otci, přičemž čistá hodnota pozůstalosti činila 1.337.164,90 Kč. Ohledně majetku žalovaného v souvislosti s touto skutečností soud I. stupně dále vyšel z výpovědi samotného žalovaného, který tvrdil, že má úspory ve výši 1,5 milionů Kč, když se jedná o dědictví po jeho otci. Celková částka z dědictví po otci žalovaného, kterou žalovaný nabyl, činila 2 miliony Kč. Dříve tuto skutečnost žalovaný v řízení neuváděl, neboť si nepřál, aby jeho bývalá manželka věděla o tom, jaké má úspory. Žalovaný vlastnil automobil značky Opel Cross Road, který zakupoval v roce 2021 za částku 470.000 Kč, a jež uhradil z finančních prostředků získaných rovněž z dědictví po svém otci.

5. Ve vztahu k žalobci učinil soud I. stupně zjištění, že byl žákem denního studia na [právnická osoba] [Anonymizováno] [adresa], příspěvková organizace, [adresa], a že od [datum] byl přijat ke zkrácenému jednoletému studiu oboru karosář. Žalobci byly též prominuty přijímací zkoušky v rámci přijímacího řízení ke studiu bakalářského studijního programu na [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro akademický rok 2023/24. Matka žalobce, s níž žil ve společné domácnosti, pracovala u společnosti [právnická osoba]. a její čistý měsíční příjem v prosinci 2019 činil 25.503 Kč, v roce 2020 dosáhl výše cca 23.000 Kč, v roce 2021 činil cca 27.000 Kč, v roce 2022 dosáhl výše cca 30.000 Kč a v roce 2023 činil cca 31.000 Kč.

6. Na základě těchto zjištění soud I. stupně učinil závěr, že žalovaný je otcem žalobce, přičemž o výživném bylo naposledy rozhodováno rozsudkem před více než 10 lety a od té doby došlo ke změně poměrů jak na straně žalobce, tak na straně žalovaného. Žalobce byl studentem střední školy a současně byl již přijat na vysokou školu. Žalobce žil ve společné domácnosti s matkou, která hradila veškeré jeho potřeby, a jejíž průměrný měsíční příjem se pohyboval od částky 23.000 Kč v roce 2020 do cca 31.000 Kč čistého měsíčně v roce 2023. Žalovaný byl zaměstnán a jeho čistý měsíční příjem činil v jednotlivých letech dle výše uvedených zjištění od cca 21.000 Kč do 26.000 Kč čistého měsíčně. Současně žalovaný vlastnil rodinný dům, který obýval společně se svojí babičkou, a nadto nabyl v roce 2020 dědictví po svém otci, z čehož si zakoupil automobil v hodnotě téměř 500.000 Kč a současně mu zůstaly úspory ve výši 1,5 milionu Kč. Žalobce byl studentem pátého ročníku střední školy a stále se připravoval na své budoucí povolání a nebyl schopen se samostatně živit. Žalovaný se o žalobce přitom dlouhodobě nijak nezajímal a nad rámec výživného mu ničím nepřispěl. Byla to pouze matka žalobce, která o něj nejen dlouhodobě pečovala, ale též hradila většinu jeho výdajů. Mzda žalovaného přitom odpovídala průměrné mzdě pracovníků na obdobné pozici a za situace, kdy měl i nadále dvě vyživovací povinnosti, dospěl soud k závěru, že došlo k podstatné změně poměrů, a to již od roku 2019, nejenom v souvislosti s vyšším věkem žalobce, ale též s ohledem na změnu u žalovaného, který měl oproti době, kdy naposledy rozhodoval soud, stabilní zaměstnání, v němž dosahoval příjmu okolo 22.000 Kč čistého měsíčně a současně byl výlučným vlastníkem domu, v němž bydlel. Minimálně od roku 2019 tedy bylo v možnostech žalovaného podílet se zvýšeným výživným na potřeby žalobce a s ohledem na zjištěné poměry určil výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně. Další změnu poměrů na straně žalovaného shledal v říjnu 2020, kdy žalovaný nabyl dědictví po svém otci ve výši 1.337.164,70 Kč, avšak dle samotného vyjádření žalovaného mělo činit téměř 2 miliony Kč. Za situace, kdy si za částku necelých 500.000 Kč koupil v roce 2021 žalovaný automobil a zbývající částku ve výši 1.500.000 Kč měl ponechanou coby úspory, dospěl soud k závěru, že vytváření rezerv či pořizování automobilu nemůže být při určení výše výživného k tíži žalobce, coby oprávněného dítěte, neboť má právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodič. Pokud se týká období od října 2020, příjmy žalovaného by odůvodňovaly výživné v částce 6.000 Kč měsíčně, avšak soud dospěl k závěru, že je namístě navýšit výživné na částku 10.000 Kč měsíčně právě s ohledem na zásadní změnu majetkové situace žalovaného v souvislosti s nabytím dědictví v hodnotě 2 miliony Kč. Pokud se žalobce domáhal žalobou výživného ve výši 10.000 Kč, byla žaloba v části 56.129 Kč zamítnuta, neboť za dobu od [datum] do [datum] bylo shledáno přiměřené výživné pouze ve výši 4.000 Kč. Ohledně období od [datum] do [datum] bylo řízení ze strany žalobce vzato zpět, a proto bylo v této části zastaveno. Současně soud I. stupně vypočetl dluh na výživném, který vznikl jeho zvýšením, za období od [datum] do [datum] ve výši 313.238 Kč a uložil žalovanému povinnost jej žalobci zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení delší lhůty. Ve výroku V. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy procesně úspěšnějším byl podle něj žalobce a ke dni rozhodnutí soudu činil jeho úspěch 88 % a jeho procesní neúspěch 12 %. Žalobce tak měl dle soudu I. stupně nárok na náhradu nákladů řízení spočívající v paušální odměně nezastoupeného účastníka v rozsahu 76 %, avšak žalobce se náhrady těchto nákladů výslovně vzdal. O náhradě nákladů řízení vůči státu bylo rozhodnuto ve výroku VI., kdy byl odečten úspěch žalobce ve výši 88 % od neúspěchu 12 %, a žalovanému byla proto stanovena povinnost v rozsahu 76 % hradit státu náklady řízení, které představovaly odměnu ustanoveného advokáta ve výši 30.540 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku, a to proti výrokům II., IV. a VI. podal žalovaný odvolání, když měl za to, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítal, že soud I. stupně neprovedl žalovaným navržené důkazy (které blíže neoznačil), a že neprovedení důkazů dostatečným způsobem neodůvodnil. Zejména se mělo jednat o důkazy o jeho příjmových, výdajových a majetkových poměrech, a domníval se, že výživné přiznané rozsudkem soudu I. stupně jeho majetkovým poměrům nekoresponduje. Soud I. stupně se dle žalovaného dále nevypořádal s tím, že žalovaný sice uváděl, že nabyl z dědictví částku 2 miliony Kč, ale z rozhodnutí o dědictví vyplynulo, že se jednalo o částku 1.337.000 Kč. Podle žalovaného se též soud I. stupně nevypořádal se skutečností, že žalobce odmítal jakkoliv komunikovat s žalovaným a neprojevoval vůči němu jakýkoliv zájem. Navrhl tedy rozsudek soudu I. stupně zrušit a vrátit k dalšímu řízení.

8. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že dokazování bylo soudem I. stupně vedeno velmi podrobně a obě strany měly dostatek příležitostí se k věci vyjádřit a navrhnout důkazy. Žalovaný však měl od počátku tendence zkreslovat, a dokonce zamlčovat svou pravou finanční situaci. Teprve až v průběhu svého výslechu u jednání dne [datum] přiznal, že má úspory ve výši 1,5 milionu Kč z dědictví po svém otci. Pokud je soudu I. stupně vytýkáno, že neprovedl navržený důkaz, pak se jednalo pouze o jediný důkaz, jež žalovaný navrhoval, a to jeho profesní průkaz, který měl osvědčit, že má pouze svářečský kurz. Neprovedení tohoto důkazu však bylo soudem I. stupně podrobně zdůvodněno v bodu 21. napadeného rozhodnutí, a navíc se jednalo o důkaz, jehož hodnocení by se nijak zásadně nepromítlo do závěru soudu o výši výživného, neboť soud až do okamžiku, kdy žalovaný nabyl velkou majetkovou hodnotu z dědictví, vycházel z průměrné mzdy v profesích žalovaného, které se zásadně nelišily od jeho výdělku. Pokud žalovaný namítal, že žalobce se s žalovaným odmítal jakkoliv bavit a neprojevoval vůči němu zájem, žalobce zdůraznil, že i z provedeného dokazování je zřejmé, jaký má žalovaný k žalobci vztah. Rodiče se rozváděli, když byl žalobce dvouletým dítětem a kdy byl on se svojí matkou z dosavadního společného bydlení vyhozen doslova na ulici. Od té doby žalovaný nikdy neprojevil jakoukoliv snahu s žalobcem trávit čas, nikdy mu nad rámec výživného nepřispěl ani korunou a nedal mu dárek k narozeninám nebo k Vánocům. Žádný zájem vůči žalobci neprojevili ani rodiče žalovaného, tedy prarodiče žalobce. Žalobce vyrůstal bez otce, aniž by se o tento stav jakkoliv sám přičinil. Vztahy tedy nejsou vřelé pro chování žalovaného, a nikoliv pro chování žalobce. Žalovaný sice poskytuje veškerý nadstandard své matce a své babičce, kdy mu péče o ně zcela znemožňuje najít si lépe placené zaměstnání, nicméně žalobci, jako svému synovi v době, kdy to žalobce potřeboval, neposkytl nic nad rámec povinnosti stanovené soudem. Tato povinnost byla v minulosti skutečně minimální, od roku 2006 do roku 2013 činila pouze 1.700 Kč měsíčně a následně 2.200 Kč měsíčně. Žalobce dále sdělil, že žalovaný uhradil dlužné výživné a začal hradit i běžné výživné v částce 10.000 Kč měsíčně. Navrhl, aby bylo odvolání žalovaného zamítnuto, případně, aby byl výrok II. napadeného rozsudku změněn v části výživného za období od 12/2019 do 9/2020 na částku 6.000 Kč měsíčně.

9. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích podaného odvolání a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst. 2 věta první o.s.ř., § 212, § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování a poté, co účastníci doplnili svá skutková tvrzení, dospěl k závěru, že jsou splněny jak podmínky § 219 o.s.ř. pro potvrzení, tak podmínky § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. pro změnu napadeného rozsudku.

10. Podle § 909 o. z. změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

11. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

12. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného [právnická osoba] i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. V daném případě soud I. stupně rozhodoval o návrhu na zvýšení výživného ke zletilému dítěti, které bylo naposledy určeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne [datum], č. j. P 200/2012-153. Bylo tedy třeba zabývat se tím, zda v mezidobí došlo v poměrech účastníků ke změnám, které změnu rozhodnutí o výživném odůvodňují, v čem tyto změny spočívají a kdy k nim došlo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o výživné pro dítě a od doby posledního rozhodnutí o výživném do doby podání návrhu na jeho zvýšení, tj. do [datum], uplynula doba delší tří let, soud I. stupně se správně zabýval poměry účastníků již za dobu od [datum].

15. Z důkazů provedených v odvolacím řízení, a to z potvrzení o studiu bývalého žáka ze dne [datum], [právnická osoba] [Anonymizováno] [adresa], příspěvková organizace deklarovala, že bývalý student [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] učební obor [Anonymizováno], který úspěšně ukončil závěrečnou zkouškou dne [datum] a obdržel výuční list s vysvědčením o závěrečné zkoušce s tím, že žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, v němž úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku. Z potvrzení [Anonymizováno] v [Anonymizováno], [Anonymizováno] [datum], bylo zjištěno, že [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], studuje v akademickém roce 2024/2025 v prvním ročníku prezenční formy studia bakalářského studijního programu [Anonymizováno] na [Anonymizováno] s tím, že datum zápisu ke studiu je [datum]. Akademický rok trvá od [datum] do [datum]. Z výpisu z programu [Anonymizováno] s délkou studia 3 roky, odvolací soud zjistil, že dle informací na www. stránkách [Anonymizováno] je tento bakalářský obor „[Anonymizováno] popsán tak, že je primárně určen jako nejefektivnější příprava ke studiu ve vyšším magisterském studiu, kdy absolventi získají široký odborný základ, který umožní pokračovat v některém dvouletém navazujícím oboru v oblasti strojního inženýrství. Mohou se však i uplatnit a odejít ihned do praxe. Taktéž mohou najít uplatnění například v technických funkcích, ve vývojových, konstrukčních a technologických pracovištích ve strojírenských podnicích, službách i v obchodu. Absolventům úroveň znalostí umožní jak jejich praktickou aplikaci při užívání, tak především další rozvoj. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného odvolací soud zjistil, že za období července 2023 až května 2024 dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 30.203 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce odvolací soud zjistil, že za období května 2023 až prosince 2023 vydělala v průměru 32.705 Kč čistého měsíčně (včetně prémií) a za období ledna až května 2024 vydělala v průměru 32.411 Kč čistého měsíčně. Z protokolu o převzetí průkazu osoby se zdravotním postižením ze dne [datum] bylo zjištěno, že paní [jméno FO] (babičce žalovaného) byl vydán průkaz ZTP. Z výpisu z bankovního účtu paní [jméno FO] odvolací soud zjistil, že v roce 2023 byl na její účet vyplácen důchod starobní a vdovský ve výši 22.269 Kč měsíčně a posléze ve výši 23.089 Kč měsíčně, aktuálně v roce 2024 činí 23.449 Kč měsíčně. Dále je paní [jméno FO] vyplácen příspěvek na péči, který v roce 2023 činil 12.800 Kč měsíčně, a v této výši byl vyplácen až do 6/2024, přičemž od 7/2024 příspěvek na péči činí 14.800 Kč měsíčně.

16. Žalobce doplnil svá skutková tvrzení tak, že byl přijat na [adresa] [Anonymizováno] v bakalářském studijním programu [Anonymizováno] s tím, že nově má nastoupit do prvního ročníku, neboť svou přihlášku, kdy mu původně bylo v minulém roce prominuto konání přijímací zkoušky, vzal zpět, a podal ji znovu, a opět mu bylo prominuto konání přijímací zkoušky. Zápis na vysokou školu byl dne [datum]. V rámci oboru strojní inženýrství by se chtěl zaměřit na strojní design, neboť auta jej vždy bavila. Doposud se jim věnoval v průběhu svého studia na střední škole a chtěl by se tím do budoucna i živit. V budoucím studijním oboru by byla řešena i různá volba materiálu, designování strojů a aut, což je pro něj nejlepší volbou, a má možnost si zvolit specializaci v oboru strojní design. Brigádu si zatím žádnou vhodnou nenašel, hledal jak na internetu, tak po známostech, ale nebyl úspěšný. Žádné jiné změny v poměrech u žalobce nenastaly.

17. Žalovaný doplnil svá skutková tvrzení tak, že má stále dvě vyživovací povinnosti, mimo žalobce dále k [jméno FO]. Žalovaný žije ve [Anonymizováno] společně se svou babičkou, paní [jméno FO], narozenou [datum], jež nutně potřebuje pomoc svých blízkých, kterou jí zajišťuje právě žalovaný. S péčí o babičku má spojené zvýšené výdaje, neboť například kvůli ní musí nečekaně odjet dříve ze zaměstnání, které však není daleko. V důsledku těchto dřívějších odchodů a faktického nevykonávání práce mu tato doba zaměstnavatelem není proplacena. Doklady za pohonné hmoty za odvoz jeho babičky k lékaři do nemocnice a na úřady si neponechává, ale odhadoval, že činí průměrně 1.000 Kč měsíčně. Příspěvek na péči pobírá jeho babička aktuálně ve výši 14.800 Kč měsíčně, kdy z tohoto příspěvku žalovanému proplácí jídlo, hygienické potřeby, léky, ošacení a podobné běžné náklady každodenního života, které babička spotřebuje, a kterou pro ni nakupuje žalovaný. Tento režim sjednaný mezi žalovaným a jeho babičkou probíhá minimálně od počátku roku 2019 do současnosti. Na žalobce je připraven platit výživné 5.000 Kč měsíčně.

18. K těmto tvrzením žalovaný doložil čestné prohlášení [jméno FO], které odvolací soud jako důkaz nepřipustil, neboť jednání je ústní, a čestné prohlášení není důkazem, jež by mohl mít v řízení jakoukoliv relevanci. Navíc by se jednalo též o důkaz nadbytečný, když žalovaným uváděná tvrzení sama o sobě vypovídala o tom, že náklady, jež žalovanému v souvislosti s péčí o paní [jméno FO] vznikají, jsou žalovanému hrazeny z jejího příspěvku na péči. Rovněž nebyl proveden důkaz čtením propustkami žalovaného ze zaměstnání. Opět by se totiž jednalo o důkaz nadbytečný s ohledem na skutečnost, že výdělky žalovaného, v nichž je samozřejmě zohledněna jeho doba na pracovišti, vyplývají ze samotného potvrzení jeho zaměstnavatele o mzdě vyplácené žalovanému za posuzované období.

19. Účastníci učinili nesporným, že dlužné výživné stanovené soudem I. stupně bylo ze strany žalovaného k rukám žalobce zcela uhrazeno, a že dále žalovaný hradil od rozhodnutí soudu I. stupně výživné k rukám žalobce ve výši 10.000 Kč měsíčně, a to včetně měsíce července 2024.

20. Odvolací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že skutečně nastala změna poměrů odůvodňujících zvýšení výživného již tři roky zpětně od podání žaloby, když naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2013, kdy byl jednak žalobce ještě žákem základní školy, a jednak byl tehdy žalovaný evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, a pro účely výživného bylo vycházeno pouze z jeho předpokládaných příjmů. Soud I. stupně zcela správně vyhodnotil celkovou majetkovou situaci žalobce i žalovaného, a to až pro období do konce září 2020, a proto odvolací soud v napadeném výroku II. za dobu od [datum] do [datum], kterým bylo soudem I. stupně stanoveno výživné žalovanému na částku 4.000 Kč měsíčně, rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2121/14, neměl odvolací soud pochybnosti o tom, že se žalobce po celou dobu řádně připravoval, a i nadále připravuje na své budoucí povolání, jedná se přitom o racionální přípravu a navazující studium v technickém oboru. Zcela jistě si žalobce zvyšuje šance pro své uplatnění, a nejedná se tudíž o studium samoúčelné. S ohledem na skutečnost, že byl žalobce přijat bez přijímacích zkoušek na vysokou školu, kdy v takovém případě jsou kladeny vysoké nároky na studijní výsledky, které musí být splněny, je zřejmé, že jeho výsledky potvrzují i jeho skutečný zájem o zvolený obor. Odvolací soud přihlédl k odůvodněným potřebám žalobce, ale též i k majetkové situaci obou jeho rodičů, zejména pak žalovaného. Žalovaný má vyživovací povinnost ke 2 dětem (kromě žalobce též k [jméno FO]), má stabilní výdělek ze zaměstnání., který i přesto, že nemůže vykonávat pracovní činnost nepřetržitě, neboť se stará o svou babičku, dosahuje částky přesahující 30.000 Kč čistého měsíčně. Mimo příjmů ze zaměstnání má žalovaný majetek, který v říjnu 2020 nabyl dědictvím po svém otci, lze tedy souhlasit se soudem I. stupně v tom, že od doby posledního rozhodnutí o výživném došlo v poměrech žalovaného k podstatné změně poměrů, jež odůvodňovala další zvýšení výživného od [datum], tj. od okamžiku, kdy se nepochybně významně zlepšila majetková situace žalovaného, avšak nikoli na soudem I. stupně určenou částku 10.000 Kč měsíčně. Odvolací soud zde zastává názor, že dědictví má být i jakousi formou zajištění potomka do budoucna, a nelze majetek, který žalovaný nabyl z dědictví, spotřebovat do značné míry pouze výživným na děti žalovaného. Nepochybně se však jedná o okolnost mající vliv na celkovou majetkovou situaci žalovaného, a tudíž není možno striktně vycházet pouze z jeho doložených výdělků. Rovněž bylo soudem I. stupně správně přihlédnuto k tomu, že žalovaný je výlučným vlastníkem nemovité věci, kterou obývá, a že jeho úspory z dědictví činily 1,5 milionů Kč. Správně přitom vyšel ze sdělení samotného žalovaného, že po svém otci nabyl částku 2 miliony Kč, a že mu na úsporách zbývá 1,5 milionů Kč, ačkoliv předmětem dědictví bylo pouze 1.337.000 Kč, neboť žalovaný sám nejlépe ví, co vše po svém otci nabyl, a nelze přitom vyloučit, že v řízení o dědictví není vypořádán všechen majetek beze zbytku. Na druhou stranu však za nabytí dědictví nelze žalovaného nepřiměřeně penalizovat vysokým výživným přesahujícím jeho majetkové poměry, a to ani za situace, kdy odvolací soud shledal dlouhodobý postoj žalovaného jako otce vůči žalobci jako svému synovi za zavrženíhodný. Za přiměřené výživné tedy odvolací soud považuje částku 7.000 Kč měsíčně, a to až do [datum], tj. do konce měsíce, v němž žalobce ukončil studium na střední škole v denním studiu, které kladlo velké časové nároky na přípravu i na docházku do školy, a vylučovalo tak možnost zajištění vhodné brigády. Vzhledem k tomu, že u zletilého dítěte již lze očekávat, že samo bude vyvíjet přiměřené úsilí, jež bude směřovat k tomu, aby se alespoň částečně uživilo samo, dospěl odvolací soud k závěru, že od okamžiku, kdy žalobce ukončil studium na střední škole, nastala u něj změna poměrů v tom smyslu, že by měl být již schopen alespoň v části své náklady hradit, neboť v obecné rovině platí, že student na vysoké škole si může plán studia (byť v denní formě) rozvrhnout a přizpůsobit svým potřebám tak, aby si mohl přivydělat.

22. Vzhledem k uvedenému tedy odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu změnil v části napadeného výroku II. rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo zvýšeno výživné za dobu od [datum] do budoucna, tak, že za dobu od [datum] do [datum] zvýšil výživné na částku 7.000 Kč měsíčně a následně od [datum] do budoucna na částku 6.000 Kč měsíčně, když co do rozdílu v částce 1.000 Kč měsíčně má odvolací soud za to, že žalobce je schopen v této výši částečně své náklady pokrýt vlastní výdělečnou činností.

23. Pokud se tedy žalobce domáhal po žalovaném zvýšení výživného o dalších 3.000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do [datum] a o dalších 4.000 Kč měsíčně za dobu od [datum] do budoucna, byla žaloba v této části zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí odvolacího soudu.

24. S ohledem na provedenou úpravu výše výživného odvolací soud ve výroku IV. změnil rozsudek soudu I. stupně o dlužném výživném v jeho výroku IV. tak, že za dobu od [datum] do [datum] žalovaný žalobci na zvýšeném výživném nic nedluží, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byl dluh stanovený soudem I. stupně ze strany žalovaného uhrazen a dále bylo ze strany žalovaného hrazeno běžné výživné ve výši 10.000 Kč měsíčně.

25. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 a dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Poměr v rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného je vcelku srovnatelný a s ohledem na typ řízení a jeho výsledek současně ani nelze dospět k závěru o jednoznačném úspěchu některého z nich. Pokud jde o konkrétní vyčíslení, za prvé období ([datum]-[datum]) žalobce žaloval 103.550 Kč a bylo mu přiznáno 41.419 Kč, za druhé období ([datum]-[datum]) žalobce žaloval 90.000 Kč a bylo mu přiznáno 63.000 Kč a za třetí období (od [datum] do budoucna), kdy je nutno s ohledem na opakující se plnění vycházet z pětinásobku ročního plnění, žalobce žaloval 600.000 Kč a bylo mu přiznáno 360.000 Kč, dohromady tedy žalobce žaloval 793.550 Kč, z čehož mu bylo přiznáno 464.419 Kč. Procentuálně vyjádření úspěch žalobce tak činí 58,5 %, jeho neúspěch je vypočítán ve výši 41,5 %. Z těchto důvodů tedy odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozsudku.

26. Vzhledem k uvedenému výsledku řízení odvolací soud též změnil výrok VI. napadeného rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení státu vzniklé v souvislosti se zastoupením žalobce ustanoveným zástupcem tak, že se státu náhrada nákladů řízení nepřiznává, a to dle § 148 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 2, neboť žalobci nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení.

27. O nákladech řízení státu vzniklých v souvislosti se zastoupením žalobce ustanoveným zástupcem v odvolacím řízení odvolací soud nerozhodoval, neboť nebylo-li žalobci vůči žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo by takové rozhodnutí s ohledem na znění § 149 odst. 2 o.s.ř. nadbytečné.