34 C 347/2015 - 406

Rubrum

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Hruškovou ve věci žalobců: a) nezl. [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení částky 2 575 256,60 Kč s příslušenstvím (jednorázové odškodnění) a zaplacení částky 3 752 724,60 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 293 332 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části nároku žalobce a) na zaplacení částky 2 281 924,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů z částky 2 575 256,60 Kč od 21. 11. 2015 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 413 332 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části nároku žalobkyně b) na zaplacení částky 3 339 392,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů z částky 3 752 724,60 Kč od 21. 11. 2015 do zaplacení, zamítá.

V. Žalobcům se nepřiznává vůči žalované a vedlejšímu účastníkovi náhrada nákladů řízení.

VI. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Okresního soudu v Sokově soudní poplatek ve výši 35 333,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně státu na účet Okresního soudu v Sokolově na nákladech řízení částku 30 794,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se proti žalované domáhali náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké. Žalobu odůvodnili tím, že jejich otec, pan [jméno FO], jako pracovník žalované dne [datum] v době okolo 6:30 až 7:21 hodin na pracovišti otevřel šachetní dveře výtahu v patře ve výšce 24 metrů, přestože v té době nebyla ve stanici klec výtahu a zřítil se do výtahové šachty, v důsledku čehož utrpěl zranění neslučitelná se životem a na místě zemřel. Žalobci v důsledku pracovního úrazu s následkem smrti přišli o svého jednoho ze dvou nejbližších příbuzných, otce. Smrtí otce došlo k zpřetrhání vzájemných úzkých a pevných sociálních, morálních, citových a kulturních vazeb vyplývajících ze vztahu otec – děti. Tím, že tento vztah byl náhle a tragicky ukončen, bylo i nenapravitelně poznamenáno právo žalobců na rodinný život. Žalobci a) bylo v době úmrtí otce pouhých 6 let, kdy již otce intenzivně vnímal, a i když s ním nežil ve společné domácnosti, byli ve vzájemném úzkém kontaktu a pravděpodobně by se jejich vztah nebýt tragické události dále rozvíjel. Žalobkyně b) tragické úmrtí otce velmi špatně snáší, musela opustit stávající školu, na které se připravovala na budoucí povolání kadeřnice z důvodu silného třesu v rukou. Rozpadl se jí vztah s přítelem. Od úmrtí otce dochází ambulantně k psychologovi. Ambulantní léčba byla přerušena z důvodu uzavření ordinace stávajícím ošetřujícím lékařem, žalobkyně b) si hledá nového psychologa, neboť se necítí zdráva. Žalobci obdrželi od žalované odškodnění až po značně dlouhé době po vzniku pracovního úrazu. U žalobce a) se konkrétně jednalo o částku 33 000 Kč, kterou obdržel dne 18. 12. 2013, o částku 240 000 Kč, kterou obdržel dne 24. 10. 2014 a o částku 33 668 Kč, kterou obdržel dne 30. 7. 2014. Žalobkyně b) obdržela shodné částky obdobně. Žalobce a) se domáhá proti žalované satisfakce za nemajetkovou újmu v částce 2 757 256, 60 Kč, žalobkyně b) v částce 3 446 056,60 Kč. Ohledně výše náhrady žalobci vycházeli z § 378 zákoníku práce, podle kterého přísluší jednorázové odškodnění pozůstalému nezaopatřenému dítěti ve výši nejméně 240 000 Kč. Uvedené částka představovala 14,61násobek průměrné hrubé měsíční mzdy, která činila v roce 2003 částku 16 430 Kč. Průměrná mzda v roce 2014 činila částku 25 686 Kč, a pokud bude vynásobena násobkem 14,61, představuje základní náhrada za duševní útrapy vzniklá v souvislosti s usmrcením otce částku 375 272,46 Kč. Žalobce a) má za odůvodněný názor, že mu náleží 6,59589násobek základní náhrady, tedy ve výši 2 575 256,60 Kč, ve které je již zohledněna úhrada částky 306 668 Kč. V případě žalobkyně b) s ohledem na vážné dopady je její psychický stav má žalobkyně b) za odůvodněný 10násobek základní náhrady, tedy částku 3 752 724,60 Kč. Na jednorázovém odškodnění byla žalobkyni b) vyplacena částka 306 668 Kč, a proto se proti žalované domáhá zaplacení částky 3 446 056 Kč. Žalobci vyzvali žalovanou k úhradě nemajetkové újmy výzvou ze dne 10. 11. 2015, žalovaná žalobcům ničeho neuhradila, a to ani částečně. Proto se žalobci domáhají nároku na zaplacení částky 2 575 256,60 Kč a částky 3 446 056,60 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy spolu s příslušenstvím (úrokem z prodlení) soudní cestou.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že otec žalobců, pan [jméno FO], narozený dne [datum], zemřel následkem pracovního úrazu dne [datum] v době okolo 6.30 až 7.21 hodin v obci [adresa] v areálu žalované, kde spadl přes nástupní dveře 4. patra ve výšce 24 metrů do šachty nákladního výtahu a dopadl na horní část kabiny, která se nacházela v přízemí haly ve výšce cca 3 metry nad zemí. Jelikož otec žalobců zemřel v důsledku pracovního úrazu, byla žalobcům v souladu s § 378 zákoníku práce vyplacena každému částka 240 000 Kč a dále v souladu s kolektivní smlouvou částka 66 668 Kč, když za žalovanou plnila [právnická osoba]. Žalovaná nesouhlasila s výpočtem zvýšeného jednorázového odškodnění, tak jak jej provedli žalobci. Dále namítala, že v dané věci nejsou splněny předpoklady pro zvýšení jednorázového odškodnění, a to z důvodů: a) Žalovaná má v souladu se zákoníkem práce tzv. objektivní odpovědnost, tedy bez ohledu na zavinění odpovídá za škodu vzniklou zaměstnanci v důsledku pracovního úrazu. Žalovaná jako zaměstnavatel v daném případě nepochybil, byť za způsobenou škodu odpovídá, když přizvanými znalci bylo zjištěno, že bezprostřední příčinou vzniku škodné události bylo dodání výtahu, jež nesplňoval zákonné parametry, jho nesprávné usazení a neodborně prováděné revizní zkoušky autorizovanou firmou. b) Žalovaná prostřednictvím pojišťovny plnila řádně v souladu s § 378 zákoníku práce. c) Žalobci mohou vycházet pouze z ust. § 378 zákoníku práce, podle kterého mají nezaopatřené děti nárok nejméně na částku 240 000 Kč, tedy uvedená částka se může zvyšovat pouze dle ust. § 378 odst. 2 zákoníku práce, kdy tuto částku může zvýšit nařízením vláda. Vláda tak neučinila, proto nadále platí částka 240 000 Kč. d) I pokud by soud dospěl k závěru, že je možné zvyšovat jednorázové odškodnění dle zákoníku práce, má žalovaná za to, že okolnosti nedovolují takové zvýšení, jaké žalobci požadují, neboť se jedná o zvýšení nadhodnocené a nedůvodné. Samotný zemřelý se dle znaleckého posudku Ing. Kučery nechoval spolu s druhým zaměstnancem žalované tak, aby předcházel škodám, když používal výtah se závadou, na tuto neupozornil a neodborně se snažil rozjet výtahovou klec, když v osudný den do ní spolu se svým spolupracovníkem bouchal. Soud by tak měl v souladu s předpisy občanského zákoníku posuzovat míru spoluzavinění zemřelého a míru zavinění zaměstnavatele. Žalovaná je však přesvědčena, že zvyšování jednorázového odškodnění lze dle občanského zákoníku požadovat pouze po jednotlivě skutečně odpovědných osobách, kde se zkoumá i míra zavinění poškozeného, nikoliv po objektivně odpovědném zaměstnavateli. e) Žalovaná odkazuje na sjednocovací stanovisko Nejvyššího soudu v rámci rozhodování soudů při určování nemajetkové újmy, kdy jako základní rozpětí se pro stanovení výše náhrady doporučuje částka ve výši 240 000 Kč až 500 000 Kč, pokud jím stanovená kritéria vycházejí jako neutrální. Žalovaná namítala, že zemřelý s žalobci nežil ve společné domácnosti, měl soudně stanovenou vyživovací povinnost, a to ve výši 1 000 Kč k žalobci a) a ve výši 2 000 Kč k žalobkyni b). Výživa pozůstalých dětí je však kompenzována sirotčím důchodem, který dané částky určené na výživném převyšuje, když dle tvrzení žalobců činí tato dávka částku 7 440 Kč měsíčné pro každého. Dále je každému ze žalobců vyplácena podle zákoníku práce tzv. měsíční renta cca ve výši 700 Kč měsíčně. Dále žalovaná své stanovisko k odmítnutí zvyšování jednorázové náhrady odůvodňovala tím, že otec nejevil o své děti dlouhodobě zájem, a i když se jeho postoj změnil cca půl roku před tragickou událostí, nemohl být tento vztah za tak krátkou dobu nikterak silně obnoven, neboť byl dlouhodobě narušen. Psychické potíže žalobců tak mohou souviset s tím, že otec nejevil o děti zájem. Dále namítala neoprávněnost nároku žalobci na přisouzení úroků z prodlení. Závěrem pak navrhla vstup vedlejšího účastníka do řízení na straně žalované.

3. Vedlejší účastník namítal, že částky požadované žalobci, jako tzv. sekundárními poškozenými z titulu náhrady nemajetkové újmy vybočují z aktuálního judikatorně vymezeného rámce, který uvažuje s částkami v rozmezí 400 000 – 700 000 Kč, podle individuálních okolností každého případu. Má ta to, že ze skutkových tvrzení vedených v žalobě nevyplývají skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrad ve vyšším rozsahu.

4. Žalobci v replice reagovali, že v daném případě se nelze pohybovat v základních částkách náhrady nemajetkové újmy, neboť újma spočívající ve ztrátě blízké osoby je újmou podstatně závažnější, a tedy musí být kompenzována podstatně vyšší částkou.

5. Účastníci učinili nesporným, že otci žalobců se dne [datum] stal při plnění pracovních úkolů pracovní úraz s následkem smrti. Každému ze žalobců bylo vyplaceno jednorázové odškodnění 240 000 Kč dle zákoníku práce a 66 668 Kč dle kolektivní smlouvy a výplata renty žalobci a) a žalobkyni b) v částce 653,54 Kč (náhrada na výživu pozůstalých).

6. Mezi účastníky zůstal sporný nárok žalobců na zvýšení náhrady nemajetkové újmy, jakož i případné určení výše tohoto nároku.

7. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový vztah: Z připojeného opatrovnického spisu sp. zn. 14 P 95/2015 bylo zjištěno, že dne 6. 10. 2008 podala matka žalobců u soudu návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilým dětem na dobu před a po rozvodu manželství. Opatrovník (Městský úřad [adresa]) ve své zprávě ze dne 10. 11. 2008 k otci nezletilých dětí mimo jiné, že se doma příliš nezdržuje, má přítelkyni, u které někdy i přespává. K tehdy nezletilé [jméno FO] uvedl, že navštěvuje 7. třídu základní školy s průměrným prospěchem. Z pohovoru s [jméno FO] vyplynulo, že o neshodách mezi rodiči ví, uvedla, že by byla raději, kdyby se otec odstěhoval, neboť pokud je doma, panuje tam napjatá situace, více si rozumí s matkou, které se svěřuje a tráví s ní mnohem více času než s otcem. Rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č. j. 14 Nc 145/2008-11, soud schválil dohodu rodičů, podle které byly nezletilé děti [jméno FO] a [jméno FO], svěřeny na dobu před a po rozvodu manželství do výchovy a výživy matky a otec se zavázal na výživu [jméno FO] přispívat částkou 2 000 Kč a na výživu [jméno FO] částkou 1 000 Kč. Manželství rodičů žalobců bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 2. 2009, č. j. 12 C 370/2008-12. Z připojeného dědické spisu sp. zn. 18 D 913/2013 bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 11. 2013, byla k projednání dědictví po zůstaviteli pověřena notářka JUDr. Danuše Svobodová. Jako dědicové v I. dědické skupině přicházely v úvahu 3 děti, pozůstalá dcera [jméno FO], pozůstalá dcera [Jméno žalobce B] a pozůstalý syn [Jméno žalobce A]. V dědictví byla zjištěna aktiva celkem 237 068,30 Kč, pasiva celkem 352 704,58 Kč, tedy předlužení dědictví o 115 636,28 Kč. [Jméno žalobce B] a zákonná zástupkyně [Jméno žalobce A] dědictví odmítli, neboť dědictví bylo předlužené. Pozůstalá dcera [jméno FO] dědictví neodmítla, navrhla likvidaci předluženého dědictví. Usnesením ze dne 26. 4. 2018, č. j. 18 D 913/2013-280, které nabylo právní moci dne 25. 5. 2018, byla pravomocně skončena likvidace dědictví po zůstaviteli. Ze zprávy Pedagogiscko-psychologické poradny [adresa] bylo zjištěno, že žalobce a) byl vyšetřen v Pedagogicko-psychologické poradně [adresa], pracoviště [adresa] ve dnech 8. 10. 2015 a ve dnech 7. 1. 2016 a 14. 3. 2016. Dne 23. 11. 2016 se zákonný zástupce s nezletilým nedostavili bez omluvy na kontrolní vyšetření. Důvodem vyšetření byly uvedeny výukové problémy, zejména v českém jazyce. Vyšetřením byl potvrzen intelektový výkon v pásmu podprůměru, dysortografické a dysgrafické rysy v písemném projevu. Ze zprávy Základní školy [adresa] vyplynulo, že žalobce a) nastoupil školní docházku v září 2013, neměl odklad školní docházky. Jeho studijní výsledky byly průměrné až podprůměrné, pracovní tempo pomalé, horší písemný projev. V první třídě prospěl s vyznamenáním, od druhé třídy celkově prospěl s průměry od 1,5 do 2,3, od páté třídy vysoká absence z důvodu nemocnosti, v šesté třídě uděleno napomenutí třídního učitele za zapomínání učebních pomůcek. Ve zprávě škola uvedla, že [jméno FO] má svůj svět, s kolektivem vychází, ale příliš se nezapojuje, ve třídě má pár kamarádů, nemá problémy s dodržováním řádu. Z účastnického výslechu žalobce a) bylo zjištěno, že otce měl rád, jednou až dvakrát v týdnu s ním trávil čas, chodili do lesa, hráli si na zahradě se psem, jezdili k babičce, na detaily si s ohledem na věk, ve kterém byl, když otec zemřel, příliš nepamatuje. Ve škole zažil šikanu kvůli silnější postavě. Navštěvoval kroužek hasičů, ale skončil, protože ho to nebavilo. Ze zprávy Základní školy [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně b) byla žákyní školy od 2. 9. 2002 do 13. 9. 2010, kdy odešla na Základní školy [Anonymizováno]. Na druhém stupni prospívala s průměrem od 2,31 do 2,94. Za celou dobu školní docházky uděleno jedno výchovné opatření, napomenutí třídního učitele, na to v sedmém ročníku za opakované zapomínání učebních pomůcek. Ze zprávy [právnická osoba] [adresa] bylo zjištěno, že žalobkyně b) byla žákyní školy od 9. 11. 2011 do 19. 10. 2014, obor kadeřník. Z doloženého katalogového listu bylo zjištěno, že opakovala třetí ročník. Ze zprávy ze zdravotní dokumentace PhDr. Jiřího Bauera, Ph. D. vyplývá, že poprvé byla v jeho ordinaci vyšetřena 15. 11. 2010 pro bolesti břicha, které byly projevem larvované deprese. Docházela do systematické individuální a rodinné psychoterapie až do 26. 5. 2011, kdy symptomy uvedené poruchy byly eliminovány. Odbornou psychoterapeutickou pomoc vyhledal po tragickém úmrtí otce, a to dne 13. 12. 2013. Byla silně otřesená a psychicky zhroucená, vykazovala symptomy akutní reakce na těžký stres a následně se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha. Z psychologických nálezů Ph.Dr. Aleny Benákové bylo zjištěno, že žalobkyně b) vyhledala odbornou pomoc z důvodu ustavičného strachu „ze všeho“. Psychologicky byla vyšetřena dne 14. 10. 2014. Mimo jiné uvedla, že před rokem zemřel otec, s jehož smrtí se dosud nevyrovnala. Má problémy ve škole, odborná praxe v oboru kadeřnice je pro ni stresová. Problém jít ven, mezi lidi nemá. Má potíže se spánkem, projevují se plačtivé nálady. Od dětství je citlivá. Trápí se kvůli otci. V závěru je uvedena posttraumatická stresová porucha: smrt otce, formovaná inklinace ke vztahovačnosti, zhoršení poruchy úzkostně depresivní se somatoformní vegetativní dysfunkcí. Ze zprávy ze dne 12. 11. 2014 bylo zjištěno, že se stále zabývá smrtí otce a nezodpovězené otázky, proč od rodiny odešel. Zůstává smutek a stav zoufání si. Ve zprávě ze dne 12. 12. 2014 je u žalované b) popsána osobnostní struktura s rysy úzkostlivosti a introverze, v osobní dynamice kolize temperamentové průbojnosti a imperativu svědomitosti s vyústěním do neurózy. Ze zprávy z kontrolního vyšetření ze dne 13. 1. 2015 vyplývá, že zůstává trauma ze smrti otce, probíhajícího trestního stíhání s čekáním na soudní řízení a řízení o odškodnění. Z účastnického výslechu žalobkyně b) bylo zjištěno, že neměla ráda otcovu přítelkyni, proto se s otcem vídala výhradně sama. Zlom přišel po dovolené, kterou trávili společně, když jí bylo okolo 14 let, kdy otce s jeho přítelkyní přistihla při intimnostech. Od té doby se s jeho přítelkyní nechtěla vídat. Na Základní škole [adresa] zažila šikanu, proto jí otec zařídil přestup na základní školu do Sokolova. Po základní škole nastoupila na soukromou školu v [adresa], obor kadeřnice. Měla ale psychický problém, neuměla se vyrovnat s tím, že má otec přítelkyni a s rodinou tráví málo času. Situaci rodiče řešili jejím přestupem na školu v Chebu, také obor kadeřnice. Když byla ve třetím ročníku, tak otec tragicky zemřel. S událostí se dlouho nemohla vyrovnat, nemohla chodit do školy, nemohla vykonávat praxi, neboť se jí klepaly ruce. Nakonec přestoupila do Sokolova na obor cukrářka, který dokončila. Uvedla, že s otcem měla dobrý vztah, mohla za ním kdykoliv přijít, zavolat, když potřebovala něco řešit, s něčím pomoct. V určitou dobu se vídali málo, asi tak dvakrát do měsíce, ale to se změnilo, když otec slavil čtyřicáté narozeniny (asi půl roku před tragickou událostí), od té doby se začali stýkat častěji. Po smrti otce sama nechtěla žít, cítila se hrozně. Hned po tragické události navštěvovala doktora Bauera, ale po každém sezení jí bylo ještě hůře, pak rok na to docházela k doktorce Benešové, která když ale skončila, tak již k jinému psychologovi neměla důvěru. Stav úzkostí trval asi dva roky, než otěhotněla, po narození syna se snaží fungovat hlavně kvůli němu, ale stále myslí na to, že kdyby otec žil, mohlo být všechno jinak. O bratrovi řekla, od té tragické události, jej nic nebaví, je uzavřený, nechce se o ničem bavit. Ze svědecké výpovědi matky žalobců vyplynulo, že s otcem dětí vycházeli dobře, když byla v práci, tak vypomáhal s péčí o děti. Po rozvodu ještě žili v jedné domácnosti, ale doma se v podstatě míjeli, pracovali na směny. Šlo o péči o děti. Toto fungovala až do dovolené, kam odjeli děti s otcem a jeho přítelkyní, a po které otec přišel s tím, že potřebuje svůj klid, a tak se odstěhoval. Dcera to brala tak, že s dětmi nechce bydlet, nechce s nimi být, nechce s nimi trávit čas, ale asi to bylo ovlivnění tím, co se stalo na té dovolené. Otec výživné platil dle možností, vždy se ale nějak dohodli. Měl dluhy, v zájmu dětí odmítla dědictví, neboť bylo předluženo. V době smrti otce byl [jméno FO] ještě malý, nechápal pořádně, co se stalo. Začal se hodně uzavírat do sebe. Šikanu dcery řešil hlavně otec, jednalo se o spory mezi holkami kvůli chlapci, které ale nakonec vyvrcholili tím, že dcera byla ze strany několika dalších dívek fyzicky napadena. Ohledně trávení času otce s dětmi uvedla, že pro otce bylo těžké skloubit práci na směny, svůj osobní život s přítelkyní a společně tráveny čas s dětmi, neboť dcera jeho přítelkyni odmítala. Po oslavě jeho čtyřicátých narozenin si víc uvědomil, že jej děti potřebují a začal s nimi trávit více času. Z připojeného trestního spisu 21 T 18/2015 bylo zjištěno, že matka žalobců, paní [jméno FO], podala dne 15. 1. 2014 na polici vysvětlení. Z úředního záznamu Policie ČR č. j. KRPK-104511-50/TČ-2013-190972 vyplynulo, že zemřelý byl bývalý manžel. Matka žalobců uvedla, že od rozvodu se bývalý manžel o ni a děti nezajímal, pouze občas přijel, s [jméno FO] ale v kontaktu byl. Od jeho čtyřicátých narozenin se začal zajímat hodně a děti navštěvoval. Obdobné vysvětlení podala i žalobkyně b), která dne 15. 1. 2014 na policie uvedla, že otec o děti nejevil moc zájem, než začal chodit bratr [jméno FO] do školy, tak se moc nevídali, ale poslední půlrok to bylo lepší, začal se zajímat, navštěvoval je a začal trávit čas s [jméno FO]. Předtím nosil pouze alimenty. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu Ústřední vojenské nemocnice-Vojenské fakultní nemocnice Praha (dále jen „znalecký ústav) z oboru zdravotnictví, psychiatrie a klinická psychologie č. 196/2021, jehož úkolem bylo vyšetřit žalobce a) a žalobkyni b) a zjistit po psychické stránce důsledky traumatizující události – ztráty osoby blízké – smrti otce v důsledku pracovního úrazu vyplynulo: Žalobkyně b) subjektivně k posuzované věci uvedla, že otec zemřel, když jí bylo 18 let, s jeho smrtí se snaží smířit, ale probíhající soudní řízení to oživuje. Rodiče se rozvedli, když jí bylo 13 let, rozvod brala těžce. Po rozvodu vztah s otcem nebyl ideální kvůli jeho novému vztahu, ale vztah s matkou byl komplikovaný, ve všem jí pomáhal otec. V osmé třídě zažila ze strany spolužaček šikanu, tehdy se pokusila o sebevraždu, spolykala několik léků. V důsledku těchto okolností s otcem řešila přestup na jinou školu. Po jeho smrti měla také sebevražedné myšlenky, byla přecitlivělá, stále přetrvává stav, kdy špatně spí. Ze souhrnu poznatků a závěru znaleckého posudku vyplývá, že otec byl pro žalobkyni b) významnou životní oporou, pomáhal jí řešit krizové situace, úmrtí otce pro ni bylo psychicky náročné. Psychologické vyšetření zachycuje přetrvávající úzkostně-depresivní symptomatiku, je přítomna zvýšená senzitivita, vulnerabilita, depresivní ladění, sebepochybnosti. Tyto obtíže byly ale přítomny i před mrtí otce. Její osobnost je premorbidní (před úmrtím otce) zvýšeně citlivá a zranitelná, má snížené zdroje ke zvládání zátěže, vůči druhým lidem je nedůvěřivá, v sociálních situacích se necítí komfortně. Již před úmrtím otce bylo přítomno kolísání psychického stavu, náhlé úmrtí otce mělo v rámci truchlení po přechodnou dobu vliv na další kompenzaci jejího psychického stavu. Její osobnost je senzitivní, vulnerabilní, na kolísání psychického stavu v souvislosti s úmrtím otce má vliv i probíhající soudní řízení. Žalobce a) subjektivně uvedl, že otec zemřel, když mu bylo asi 7 nebo 8 let, když mu to máma řekla, tak to nepochopil, už si to ani moc nepamatuje. Táta mu chyběl, občas brečel a přemýšlel nad tím, ale nějak se to střídalo. S otcem se vídal pravidelně, bydleli blízko sebe. Ohledně šikany uvedl, že se něco řešilo s ředitelem, ale nepamatuje si to. Ze souhrnu poznatků a závěru znaleckého posudku vyplývá, že události z doby úmrtí otce si pamatuje útržkovitě, před tím měl s otcem adekvátní vztah, dobře navázaný. Jeho osobnost je zvýšeně zranitelná a senzitivní, je zvýšeně introvertovaný. V oblasti intersociálních vztahů je přítomno sociální stažení, je výrazně introvertovaný, schopnost navazovat adekvátní mezilidské vztahy je limitována. Z posudku vyplynulo, že z psychologického hlediska nelze jednoznačně potvrdit, že aktuální psychický stav je důsledkem náhlé ztráty osoby blízké v dětském věku. Ze závěru znaleckého posudky vyplývá, že žalobci netrpěli ani netrpí žádnou duševní chorobou či poruchou dle Mezinárodní klasifikace nemoci. Jejich osobnosti vykazují odchylky (zejména vyšší senzitivita vůči stresové zátěži), které však nelze přiřadit ztrátě rodiče v nedospělém věku. Žalobkyně b) nevykazovala a nevykazuje jednoznačné a specifické příznaky posttraumatické stresové poruchy. Dle záznamů psychologa byla přítomna úzkostně depresivní symptomatika, která se vyskytovala v nižší míře již před úmrtím otce a po jeho smrti se zesílila. U žalobce a) probíhal proces truchlení pravděpodobně adekvátně. Vzhledem k jeho věku v době úmrtí otce a v době znaleckého zkoumání nezle jednoznačně potvrdit příčinnou souvislost mezi úmrtím otce a jeho úrovní fungování v rámci sociálních interakcí jako reakcí na tuto tragickou událost. Pravděpodobněji je toto chování a vztahování se ke druhým lidem důsledkem vývoje jeho osobnosti, která je introvertovaná a s omezenými schopnostmi navazovat interpersonální vztahy. U žalobců nedošlo k narušení psychického vývoje, bez výrazných nápadností. Žalobce a) měl s otcem adekvátní, dobře navázaný vztah, přiměřený situaci (rozvod rodičů proběhl, když mu byl cca jeden rok). Žalobkyně b) měla s otcem bližší citový vztah než s matkou, primárně to byl otec, který jí pomáhal řešit krizové situace. Úmrtí otce pro ni bylo psychicky náročné. U žalobkyně b) bylo již před smrtí otce přítomno kolísání psychického stavu, náhlé úmrtí mělo po přechodnou dobu vliv na další dekompenzaci jejího psychického stavu, aktuálně však v tomto kontextu došlo k jeho stabilizaci. Její přetrvávající obtíže byly smrtí otce zhoršeny. Z rozsudku Okresního soudu v Sokolově č. j. 21T 18/2015-2026 ze dne 16. 12. 2019 bylo zjištěno, že obžalovaný [jméno FO], jako revizní technik společnosti [právnická osoba]., [jméno FO], jako vedoucí výroby šachetních dveří ve společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba], jako vyškolený servisní technik společnosti [právnická osoba]. byli zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Sokolově ze dne 1. 4. 2015, podle které měli jinému z nedbalosti způsobit smrt proto, že porušili důležitou povinnost vyplývající z jejich zaměstnání a funkce, čímž měli spáchat přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen TZ), neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byli obžalovaní stíháni. Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že bylo poukázáno na problematické poměry, které v době tragické události panovaly na pracovišti. Z výpovědi zaměstnanců žalované vzal soud v trestní věci za zjištěné, že docházelo k porušování předpisů bezpečnosti práce, jakož i povinností zaměstnanců vyplývajících ze zákoníku práce. V bodu 55 trestního rozsudku je uvedeno: „Prakticky shodně všichni zaměstnanci uvedli, že od instalace výtahu bylo možné s tímto výtahem jezdit tzv. bez řidiče, tzn. bez osoby, která byla oprávněna výtah řídit. Používání výtahu bez řidiče bylo tak běžnou záležitostí, že ani dozorce výtahu, svědek Schmid skutečnost ohledně nesprávného používání výtahu nereflektoval, přestože bylo právě jeho povinností dbát o dodržování pravidel používání výtahu. Svědek sám se snažil svůj podíl na nedodržování předpisů bagatelizovat, avšak z jeho výpovědi a z výpovědi ostatních svědků bylo zřejmé, že se jednalo o dlouhodobou praxi a používání výtahu bez řidiče bylo zcela běžnou záležitostí“. V bodu 56 odůvodnění je uvedeno: “ Z hlediska vzniku nehodového děje je nutné upozornit i na chování samotného poškozeného. Poškozený v předmětném provozu pracoval dlouhodobě, musel si tedy být vědom problémů s výtahovými dveřmi. Z výpovědí svědků vyplynulo, že problémy s otevíráním dveří byly dlouhodobé a různě intenzivní. V podstatě záviselo na tom, do jaké míry bylo znečištěno okolí výtahových dveří uhelným prachem a kousky uhlí. V případě, že podlaha byla umytá, tzn. zbavená nečistot a mokrá, výtahové dveře šly otevírat bez problémů. Pokud však prostor v bezprostřední blízkosti dveří byl znečištěn, zaměstnanci dlouhodobě otevírali dveře trhnutím či kopem, neboť předpokládali, že dveře půjdou špatně otevřít. V průběhu rozsáhlého dokazování se nepodařilo zajistit žádný záznam z knihy provozních prohlídek, z knihy odborných prohlídek ani knihy provozu a údržby výtahu, že by kdykoliv bylo upozorněno na špatnou funkci dveří. Shora uvedené je nutné hodnotit v kontextu toho, že dveře byly špatně otevíratelné pouze v době, kdy jejich okolí bylo znečištěno, a dveře drhly o překážky na podlaze“. V bodu 57 je uvedeno: „Okresní soud se v odůvodnění rozsudku ještě dále vrátí k chování poškozeného před jeho úmrtím. Z hlediska chování poškozeného je nutné uvést, že na nehodovém ději nepochybně nese určitou míru spoluzavinění, neboť si byl vědom špatné funkce výtahu, sám obcházel bezpečnostní mechanismus tím, že výtah používal, i přestože se jednalo o výtah s řidičem, dále že otevřel výtahové dveře, aniž by se dostatečně ujistil, že se výtah nachází v patře + 24 m a v době, kdy se snažil výtah použít šel v místě, kde byly snížené světelné podmínky pozadu a před vstupem do výtahové kabiny nezkontroloval, zda se kabina skutečně v místě nachází, což v konečném důsledku způsobilo jeho pád do výtahové šachty. Okresní soud v Sokolově samozřejmě nesnižuje podíl ostatních zainteresovaných subjektů, a to jak zaměstnavatele poškozeného, [právnická osoba]., tak jednotlivých zaměstnanců, kteří porušovali své povinnosti při používání výtahu, manipulaci s ním a způsobili tak pravděpodobně jeho poškození, nelze však přehlédnout ani chování samotného poškozeného, které bylo v rozporu s předpisy bezpečnosti práce“. Proti rozsudku podal státní zástupce odvolání, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 10. 2020, č. j. 50 To 189/2020-2095 odvolání státního zástupce zamítl. Z rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje [Anonymizováno] ze dne 12. 5. 2014, bylo rozhodnuto o správním deliktu žalované, kterého se dopustila tím, že pro pravidelně používaný výtah v. č. [hodnota], rok výroby 22008, o nosnosti 3000 kg, umístěný ve východní části sušárny č. I ve [Anonymizováno], sekce [Anonymizováno], divize [Anonymizováno], nebyla provedena periodická revize nejpozději v termínu d k 4. 12. 2011 a dále nesplnila požadavky stanovené prováděcím předpisem, když: a) výtah nebyl používán oprávněným a prokazatelně poučeným použivatelem výtahu (řidičem výtahu) b) výtah byl provozován bez klíče v ovládání, ovládání bylo odblokováno a výtah nebyl zajištěn proti neoprávněnému použití c) provozovatel neoznámil servisní organizaci, že šachetní dveře výtahu na podlaží +24 m šly těžko otvírat i zavírat. Dále nebyla odstraněna závada týkající se nedostatečného osvětlení přístupové cesty ke strojovně výtahu a u nástupišť výtahu, zjištěná během zkoušky po ukončení montáže výtahu, která proběhla dne 4. 12. 2009 a neposlední řadě, že byl výtah v období od 18. 2. 2013 do 19. 11. 2016 provozován se závadou – poškozené (nefunkční) fotoclony. Žalované byla uvedeným rozhodnutím uložena pokuta ve výši 400 000 Kč, tedy sankce na spodní hranici možné výše. Obvodní báňský úřad při určení výše sankce přihlédl k závažnosti správního deliktu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že jeho šetřením nebyla zjištěna přímá souvislost porušení předpisů se smrtelným pracovním úrazem pana [jméno FO], organizace aktivně spolupracovala při šetření mimořádné události, organizace stanovila a přijala další opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při používání výtahu, v předchozích letech organizace vykazovala v oblasti bezpečnosti práce a provozu dobré výsledky. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že v uvedený den tragické události pracoval svědek s panem [jméno FO] na směně. Nyní již u žalované nepracuje. Uvedl, že byl první, kdo ho hledal. Vypověděl, že se zřejmě dveře od výtahu otevřeli, i když tam výtah nebyl a pan [jméno FO] spadl do výtahové šachty. K výtahu uvedl, že v rámci toho, co bylo potřeba, byli poučeni zaměstnavatelem ohledně používání výtahu, ve výtahu obsluha nebyla, výtah používali zaměstnanci bez klíče, a to i zaměstnanci bez pověření k obsluze. Výtah směli používat jen lidé z provozu, které určil dispečink nebo vedoucí směny, ale to se nedodržovalo, neboť to bylo časově náročné. Dále uvedl, že dveře od výtahu v uvedeném patře nešly nějakou dobu (měsíce) řádně otevírat, otevírali je tedy silou. Když kabina výtahu přijela, tak svítila, ale světla v kabině zhasínalo. Uvedené závady se hlásila na dispečink. V trestní věci byl [jméno FO] vyslechnut jako svědek při hlavním líčení konaném dne 9. 9. 2015, při kterém popsal dění na jejich směně, kdy se s panem [jméno FO] dohodli na práci přesčas, aby práci dodělali. Požádali si o povolení a práce přes čas jim byla řádně povolena. Mimo jiné uvedl, že ani jeho ani pana [jméno FO] nikdo neproškoloval k používání výtahu, návod k obsluze je ve výtahu. Před onou událostí se mohlo výtahem normálně jezdit, po ní pak byl vyvěšen seznam osob, které smějí s výtahem jezdit. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že je bývalým zaměstnancem žalované, pracoval na stejném úseku jako pan [jméno FO], ale na protisměně v provozu. Předcházející směna ještě něco dodělávala, když to měli hotové, tak pan [jméno FO] sbalil autogen a šel k nákladnímu výtahu, druhý zámečník ještě sklízel věci a vracel se pro bundu. Svědek uvedl, že výtah používali všichni, dveře ale nechodily dobře. Zda bylo nějaké omezení nebo pokyn pro používání si nevzpomněl, ale pravděpodobně nebyl. Dále uvedl, že výtah svítil, když přijela kabina. Závada spočívající v drhnutí dveří byla podle svědka hlášena jak jejich směnou, tak ji hlásili i jiné směny. Z trestního spisu byla k důkazu čtena svědecká výpověď [jméno FO], který při hlavním líčení konaném dne 9. 9. 2015 mimo jiné uvedl, že žalovaná je jeho zaměstnavatel, pracuje jako předák směny na patře 24 metrů. Uvedl, že on výtah používal, v tu dobu se dal výtah ovládat bez klíče. Dále uvedl, že byl seznámen s obsluhou výtahu, a to mistrem sněny. Svědek uvedl, že když byly problémy s výtahem, tak se odstavil a přivolali se výtaháři, kteří jej uvedli do provozu. Podle svědka tam s dveřmi problémy nebyly nikdy, dveře ve výšce 24 metrů byly v pořádku, pokud drhly tak jen proto, že pod spodní rantl zapadlo nějaké uhlí. Ze znaleckého posudku č. ZD48/300/FS-IP vypracovaného v trestní věci bylo zjištěno, že hlavní příčinou selhání zajišťovacího mechanismu dveří (otevření dveří) je trhlina v litinové skříni dveřní uzávěrky. Prvotní příčina těchto poškození je špatné postavení magnetické křivky a vypínací pásky. Dále je uvedeno, že servisní technik [právnická osoba] k datu 19. 11. 2013 znal stav vady, tj. „špatnou funkci šachetních dveří“ a kdyby při pravidelné odborné prohlídce výtahu dne 19. 11.2 013 ověřil otevírání a zavírání šachetních dveří na podlaží +24 a ověřil rozjezd klece po zavření šachetních dveří, mohl vadu odhalit a zabránit tak úrazovému ději.

8. V závěrečném návrhu žalobci zopakovali skutečnosti uvedené v žalobě a v průběhu řízení k jejich uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu a její výši a navrhli, aby soud žalobě v plném rozsahu včetně příslušenství vyhověl a přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů řízení.

9. Rovněž žalovaná ve svém závěrečném návrhu zopakovala svá předchozí vyjádření ve věci a setrvala na stanovisku, že v daném věci není dána existence mimořádných okolností odůvodňujících navýšení poskytovaného mimořádného odškodnění újmy ze strany žalované, a proto navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

10. Soud v řízení provedl převážnou většinu účastníky navržených důkazů, s výjimkou těch, které se vztahují ke skutečnostem, které účastnící prohlásili za nesporné, dále s výjimkou těch, na jejichž provedení účastníci netrvali (pitevním protokolem, výslechem PhDr. Aleny Benákové a kompletní zdravotní dokumentací vedené u PhDr. Aleny Benákové, výslechem třídního učitele [jméno FO], výslechem třídní učitelky [jméno FO], osobním spisem [Jméno žalobce B] ze ZŠ [adresa], svědeckou výpovědí [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], kompletními lékařskými zprávami, znaleckým posudkem Ing. Kotrby a dále dalších důkazů navržených v řízení žalovanou, které nebyly provedeny). Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobců na provedení důkazu listem vlastnictví č. [hodnota], Smlouvou o nájmu bytové jednotky č. [číslo] účetní uzávěrkou a zisky[Anonymizováno]

11. Na základě skutečností, který byly účastníky prohlášeny za nesporné a na základě provedeného dokazování, má soud za prokázané, že otec žalobců, pan [jméno FO] zemřel v důsledku pracovního úrazu. Žalovaná každému ze žalobců zaplatila jednorázové odškodnění podle zákoníku práce, tedy každému v částce 240 000 Kč a podle kolektivní smlouvy každému dále částku 66 668 Kč. Bylo zjištěno, že manželství rodičů bylo rozvedeno v únoru 2009. V době rozvodu byly žalobci a) 2 roky, žalobkyni b) bylo 13 let. Důvodem rozvodu bylo, že si otec našel jinou známost v době, kdy manželka byla těhotná a očekávala narození syna. Nějakou dobu žil otec s rodinou ještě i po rozvodu ve společné domácnosti, odstěhoval se v létě 2009 po společně strávené dovolené s dětmi a svojí novou partnerkou. Z provedeného dokazování vyplynulo, že otec se o děti příliš nezajímal, s dcerou byl v kontaktu, který byl ale omezen tím, že dcera odmítala jeho novou přítelkyni. Podle žalobkyně b) i matky žalobců se jeho postoj změnil po oslavě jeho čtyřicátých narozenin (červenec 2013). Od této doby se snažil být více s dětmi, začal si i častěji brát syna. Žalobkyni b) bylo v tu dobu 18 let, žalobci a) bylo 6 let. Z posudku znaleckého ústavu vyplývá, že žalobce a) měl s otcem adekvátní, dobře navázaný vztah, přiměřený situaci, tedy situaci, že rodiče byli rozvedeni od jeho cca jednoho roku věku a žalobce a) byl svěřen do péče matky. Žalobkyně b) měla s otcem bližší citový vztah než s matkou, primárně otec jí pomáhal řešit krizové situace, byl pro ni významnou životní oporou. Otce vnímala jako ochránce. Z posudku dále má soud za zjištěné, že u žalobkyně b) docházelo již od rozvodu manželství ke kolísání jejího psychického stavu patrně v důsledku rozvodu rodičů i vzhledem k jejímu věku, kdy se nacházela v křehkém období dospívání.

12. Ze znaleckého posudku č. 196/2021 vyplynulo, že v důsledku ztráty osoby blízké nedošlo u žalobců k poruše zdraví ve smyslu duševní choroby či poruchy, 13. Společným znakem citových újem je, že nedosahují medicínsky diagnostikované újmy na zdraví či psychického onemocnění.

14. Soud dospěl k závěru, že bylo zasaženo do práva na rodinný život obou žalobců smrtí jejich otce. Ztráta blízké osoby je pro většinu lidí tou největší ztrátu, se kterou se mohou v životě setkat. Sama existence blízkého vztahu mezi primární a sekundární obětí vytváří předpoklad vzniku citové újmy v případě usmrcení osoby blízké. Existenci citové újmy tak není třeba prokazovat, předmětem dokazování jsou však kritéria odůvodňující zvýšení nebo naopak snížení peněžité náhrady.

15. Žalovaná v rámci smírného vyřešení sporu nabízela prostřednictvím vedlejšího účastníka, že vedlejší účastník vyplatí každému ze žalobců částku 260 000 Kč nad rámec poskytnuté částky 240 000 Kč.

16. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že projednávanou věc je i v současné době nutno posuzovat podle právních předpisů planých a účinných ke dni smrtelného úrazu poškozeného, tedy ke dni [datum]. Soud tedy uplatněné nároky posoudil podle právní úpravy účinné v době vzniku tvrzené újmy, tedy podle zákoníku práce č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZP“).

17. Podmínky pro vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu (újmu) při pracovních úrazech a nemocech z povolání jakož i způsob a rozsah náhrady této škody jsou obsaženy v ZP, který jak je uvedeno v § 1 písm. a) ZP upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.

18. Podle § 4 ZP se pracovněprávní vztahy řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

19. Podle § 366 odst. 1 ZP zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

20. Podle § 380 odst. 1 ZP je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

21. Podle § 366 odst. 4 ZP je zaměstnavatel povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

22. Podle § 375 odst. 1 písm. d) ZP zemře-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout jednorázové odškodnění pozůstalých.

23. Podle § 378 odst. 1 ZP přísluší jednorázové odškodnění pozůstalých pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240 000 Kč; rodičům zemřelého zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně 240 000 Kč. Jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší i v případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič. Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, zvýšit nařízením jednorázové odškodnění pozůstalých.

24. Podle uvedeného ustanovení právo na jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240 000 Kč přísluší pozůstalému manželovi a nezaopatřenému dítěti. Podle judikatury Ústavního soudu bylo možné domáhat se v případě, že jednorázové odškodnění není dostatečnou satisfakcí, další satisfakce podle ustanovení občanského zákoníku na ochranu osobnosti. Ústavní soud vyslovil, že názor, že v opačném případě by docházelo k neodůvodněné nerovnosti při uspokojování nároků dle pracovněprávních a občanskoprávních předpisů.

25. Judikatura předchozího období dovozovala, že nároky žalobců jsou sice odvozeny z pracovního poměru poškozeného, to však nevylučuje použití § 13 obč. zák. i pro přiznání další náhrady nad 240 000 Kč podle § 378 ZP. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2202/2018, vyslovil, že odškodnění pozůstalých po zaměstnanci zemřelém v důsledku pracovního úrazu, ke kterému došlo po 1. 1. 2012 bude posuzováno podle § 378 odst. 1 ZP, aniž by bylo možno nárok pozůstalých na náhradu mimořádné nemajetkové újmy nad částku 240 000 Kč založit na aplikaci § 13 odst. 2 a 3 obč. zák., neboť částka 240 000 Kč je podle ZP tou „nejnižší“, která odpovídá náhradě v případech, kdy jsou splněny jen základní zákonné podmínky a samo ustanovení § 278 odst. 1 ZP dává prostor pro zvýšení náhrady nad částku 240 000 Kč.

26. Podle judikatury Nejvyššího soudu lze k navýšení náhrad nad paušální jednorázové částky přistoupit jen v případech mimořádné závažnosti vzniklé nemajetkové újmy či při mimořádných okolnostech, za nichž k porušení práva došlo.

27. Objektivním hlediskem pro stanovení náhrady je zákonodárcem nastavená výše odškodnění.

28. Částka 240 000 Kč pro nejbližší příbuzné byla součástí právního řádu i v § 271i) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 1. 10. 2015, byť jako spodní hranice jednorázové náhrady při úmrtí zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, přičemž vláda byla zmocněna k valorizaci této náhrady (§201i odst. 2) a soud byl oprávněn náhradu přiměřeně zvýšit (§271s).

29. Podle novely ZP účinné k datu 1. 1. 2021 je stanovena jednorázová náhrada v § 271i odst. 2 každému pozůstalému podle odstavce 1 nejméně ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém právo na tuto náhradu vzniklo; je-li náhrada vyplácena oběma rodičům, vyplatí se každému z nich polovina této částky. Výše jednorázové náhrady nemajetkové újmy pozůstalých se zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.

30. Jedná se o právo ryze osobního charakteru, které je svou povahou úzce spjato s osobou pozůstalého, neboť jeho cílem je přiměřeně vyvážit, popřípadě zmírnit nemajetkovou újmu vzniklou pozůstalému v jeho osobní sféře a odčinit zásah do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů. Újma, které se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost, apod. Vycházet se třeba z principu proporcionality, kdy soud porovná částky této náhrady přisouzené v jiných případech, a to nejen obdobných, v nichž se jednalo o zásah do jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce.

31. Posouzení toho, jaké zvýšení je v konkrétní jedinečné věci přiměřené, je věcí soudu. Při určování výše jednorázové náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké by její výše měla odrážet obecně sdílené představy a spravedlnosti a slušnosti. Soud se při své úvaze o výši satisfakce za nemajetkovou újmu vyšel jak z celkové povahy projednávané věci, tak i jednotlivých okolností konkrétního případu. Na straně žalobců tak zejména posuzoval intenzitu a kvalitu jejich vztahů se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, existenční závislost na zemřelém. Dále vzal v potaz okolnosti smrti a objektivní odpovědnost žalované.

32. Pro zvýšení náhrada je klíčová kvalita vzájemného vztahu. Okolnosti, které soud zkoumal na straně žalobců, jako poškozených, byly zejména: a) intenzita jejich vztahu s otcem, b) věk zemřelého a pozůstalých, c) otázka hmotné závislosti na zemřelém, jakož i za d) poskytnutí jiné satisfakce.

33. V daném případě soud posuzoval rodinné vztahy, kdy jednak vycházel ze zásady, že mezi žalobci a zemřelým se jedná o skupinu citově nejblíže spjatých osob (otec – děti). Intenzitu vztahů posuzoval ale i s ohledem na skutečnost, že manželství rodičů žalobců bylo rozvedeno. Bylo zjištěno, že zemřelý otec se po rozvodu manželství v rozmezí od konce roku 2009 do léta 2013 s dětmi příliš nestýkal, v kontaktu byl především s dcerou a v zásadních krizových situacích, které se týkaly zejména dcery [jméno FO], fungoval jako rodič a dcera v něm spatřovala člověka, který je jí oporou. Bylo také zjištěno, že krátce před smrtí, od léta 2013 se otec snažil obnovit bližší vazby se svými dětmi. I přes značnou nepravidelnost osobního styku s dětmi, lze ale hodnotit jejich vztahy v kontextu rozvedeného manželství za dobré. Oba žalobci přišli smrtí otce o možnost rozvíjet s ním dále citový vztah.

34. I když ztráta rodiče představuje újmu v každém věku, je zcela nepochybné, že tato ztráta měla jiný dopad na žalobce a), kterému bylo v době úmrtí otce 6 let, a který si v tomto útlém věku nebyl schopen ztrátu ještě plně uvědomit a jiný na žalobkyni b), které bylo čerstvých 18 let, tedy se nacházela na prahu dospělosti, dokončovala odborné školní vzdělávání a měla se připravovat na samostatný vstup do života. Tento závěr soudu ostatně vyplývá i ze znaleckého posudku č. 196/2021. U žalobkyně b) vzal soud za prokázané, že otec pro ni byl významnou životní oporou, osobou, která jí byla nápomocná v krizových situacích, a kterou vnímala jako svého ochránce. Soud se ztotožňuje se závěrem, že úmrtí otce pro ni bylo psychicky náročné a mělo vliv na její psychický stav. Na druhou stranu soud musel vzít v potaz i tu skutečnost, že již před smrtí otce docházelo u žalobkyně b) ke kolísání jejího psychického stavu. Bylo zjištěno, že se špatně srovnávala se skutečností, že si otec našel jinou přítelkyni a rodinu opustil. Sama žalobkyně b) při psychologickém vyšetření pro účely znaleckého posudku uvedla, že rozvod rodičů brala těžce. V době rozvodu manželství rodičů jí bylo 13 let, tedy se nacházela v období „puberty“ a i dle znaleckého posudku došlo ke kolísání jejího psychického stavu v důsledku rozvodu rodičů a vzhledem k období jejího dospívání. Tomuto zjištění odpovídá i zpráva PhDr. Jiřího Bauera, v jehož ordinaci byla žalobkyně b) poprvé vyšetřena 15. 11. 2010 pro bolesti břicha, které byly projevem larvované deprese (kdy se psychická porucha skrývá za tělesné symptomy, projevuje se jiným zdravotním problémem, ale nedochází k dalším projevům deprese). Na základě uvedeného znaleckého posudku soud nemá pochybnosti o tom, že náhlé tragické úmrtí otce bylo pro žalobkyni b) velmi traumatizující a s ohledem na její osobnostní rysy mělo i důsledky na délku doby, než byla schopna se alespoň částečně se smrtí otce vyrovnat. Soud má však za to, že to, že veškeré shora uvedené okolnosti je nutno ve svém komplexu posuzovat souhrnně a nelze je tedy jednoznačně klást k tíži žalované. V rámci dokazování bylo zjištěno, že v osmé třídě se stala „obětí“ konfliktu se spolužačkami, kdy prvotní příčinou byl chlapec, a který vyústil v její fyzické napadení ze strany spolužaček. Na vzniklou situaci reagoval pokusem o sebevraždu (spolykala prášky). Řešení pak nalezl otec, který jí zařídil přesup na základní školu do Sokolova. Žalobkyně b) měla problémy i na učilišti, neuměla se vyrovnat s tím, že má otec přítelkyni a s dětmi tráví málo času. Problémy ve škole opět řešit otec, a to přestupem na učiliště v Chebu. Jak vyplývá ze znaleckého posudku je její osobnost zvýšeně citlivá a zranitelná, úzkostně depresivní symptomatika, která byla přítomna již před smrtí otce v nižší míře po jeho smrti zesílila. To mělo za následek, že se výrazně déle vyrovnávala a za pomoci odborníků vyrovnávala s jeho smrtí.

35. Provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by žalobci s otcem od první dovolené po rozvodu manželství v roce 2009 trávili dovolenou, delší čas o prázdninách, podnikaly výlety, nebo že by u něj přespávali. Naopak bylo zjištěno, že k pravidelnému běžnému styku prakticky až do léta 2013 nedocházelo. Veškerá každodenní péče včetně dohledu nad plněním povinností, a to jak školních, tak i běžných v rámci domácnosti, spočívala na matce, které byly tehdy nezletilé děti svěřeny výchovy a výživy.

36. Pokud jde o další okolnost spočívající v hmotné závislosti žalobců na zemřelém, bylo zjištěno, že otci bylo opatrovnickým soudem na dobu před a po rozvodu manželství stanoveno výživné na žalobce a) ve výši 1 000 Kč měsíčně a pro žalobkyni b) ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že otec výživné v takto určených částkách hradil, byť někdy se zpožděním. Nebylo zjištěno, že by nad rámec stanoveného výživného dětem něčeho hradil, finančně je podporoval nebo jim spořil. Naopak bylo zjištěno, že otec měl dluhy, dědictví po otci bylo žalobci pro předluženost odmítnuto. Jelikož dědictví bylo žalobci odmítnuto z důvodu jeho předlužení, zamítl pro nadbytečnost soud návrh žalobců na provedení důkazu listem vlastnictví LV č. [číslo] pro k. ú. [adresa].

37. K okolnostem na straně žalované jako osoby odpovědné soud posuzoval zejména postoj žalované a míru zavinění. Žalovaná nad rámec jednorázového odškodnění vy výši 240 00 Kč podle § 387 odst. 1 ZP poskytla dle kolektivní smlouvy každému za žalobců částku 66 688 Kč jako nevratnou sociální výpomoc, opakovaně projevila lítost nad tragickou událostí. V řízení bylo zjištěno, že rozhodnutím Obvodního báňského úřadu pro území kraje Karlovarského ze dne 12. 5. 2014, bylo rozhodnuto o správním deliktu žalované dle ust. § 44a odst. 2 písm. j) a písm. l) zákona č. 61/1988 Sb., mimo jiné tím, že výtah nebyl používán oprávněnými osobami a prokazatelně poučeným použivatel výtahu (řidičem výtahu), byl provozován bez klíče v ovládání, ovládání bylo odblokováno a výtah nebyl zajištěn proti neoprávněnému použití, provozovatel neoznámil servisní organizaci, že dveře výtahu na podlaží +24 šly těžko otevírat i zavírat. I když z rozhodnutí uvedeného správního rozhodnutí vyplývá, že šetření Obvodního báňského úřadu nebyla zjištěna přímá souvislost porušení předpisů dle zákona č. 61/1988 Sb. se smrtelným pracovním úrazem pana [jméno FO] a jejich porušení tedy neměla přímý vliv na vznik jeho smrtelného pracovního úrazu, má soud za to, že tyto okolnosti jsou výrazným kritériem pro zvýšení náhrady nemajetkové újmy, která musí být zohledněna při stanovení výše náhrady. Na tomto závěru soudu nic nemění ani skutečnost, že žalovaná skrze autorizovanou osobu, společnost [právnická osoba]. zajišťovala pravidelnou kontrolu výtahové šachty, ani fakt, že poslední pravidelná kontrola předmětného výtahu byla provedena dne 19. 11. 2023, tedy pouhých pět dní před smrtelným pracovním úrazem pana [jméno FO]. Soud se neztotožňuje s argumentem žalované, že s ohledem na objektivní odpovědnost zaměstnavatele, nelze zkoumat zavinění na straně žalované. Právě okolnosti, které vedly ke smrtelnému pracovnímu úrazu, považuje soud za jedno z kritérií pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu, za které pak ve shodě se žalovanou považuje i případné spoluzavinění poškozeného. Soud se plně ztotožňuje se závěry zdejšího soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. 21 T 18/2015, který z hlediska nehodového děje poukázal právě i na chování samotného poškozeného. Jak v trestním řízení tak v nyní souzené věci bylo zjištěno, že poškozený v předmětném provozu pracoval dlouhodobě a musel si tedy být vědom problémů s výtahovými dveřmi. Dlouhodobé problémy různé intenzity s otevíráním dveří v době, kdy okolí bylo znečištěno a dveře drhly o překážky na podlaze (nánosy prachu) byly potvrzeny svědecky. Z rozsudku vydaného v trestní věci bylo zjištěno, že v rámci dokazování se nepodařilo zajistit žádný záznam z knihy provozních prohlídek, z knihy odborných prohlídek ani knihy provozu a údržby výtahu, že by kdykoliv bylo upozorněno na špatnou funkci dveří. Soud se také ztotožňuje se závěrem vysloveným v trestní věci, že na nehodovém ději nese určitou míru spoluzavinění sám poškozený, neboť si byl vědom špatné funkce výtahu, sám obcházel bezpečnostní mechanismus, když používal výtah, i přestože se jednalo o výtah s řidičem. V osudný den otevřel výtahové dveře bez toho, že by se dostatečně ujistil, že se výtah nachází v patře + 24m a do výtahu v místě, kde byly snížené světelné podmínky, nastupoval pozadu, aniž by zkontroloval, zda se kabina skutečně v místě nachází, což v konečném důsledku způsobilo jeho pád do výtahové šachty.

38. Okresní soud v Sokolově má s ohledem na výše uvedené za zjištěné, že u žalované docházelo k porušování předpisů bezpečnosti práci, jakož i k porušování povinností zaměstnanci, konkrétně i samotného poškozeného [jméno FO], a proto dospěl k závěru, že na příčinách vzniku smrtelného pracovního úrazu se podílely jak okolnosti, které jdou na vrub žalované, tak ale i okolnosti, které lze přičíst k tíži poškozeného.

39. Soud prvního stupně vyšel z judikaturní činnosti soudů, která vytvořila rámcový podklad, na kterém je možno se rámcově pohybovat. Po pečlivém uvážení všech kritérií pro určení výše náhrady nemajetkové újmy soud stanovil její adekvátní kompenzaci. Vycházel přitom z níže uvedených principů.

40. V posuzované věci nejsou majetkové poměry žalované, ani okolnost, že jde o právnickou osobu, důvodem pro navýšení jednorázového odškodnění sekundárních obětí. Kritérium zkoumání majetkových poměrů nesmí být chápáno tak, že je přímá úměra mezi rozsahem majetku škůdce a výší náhrady. Majetkové poměry nepředstavují okolnost významnou pro strádání poškozeného. Majetkové poměry povinného tedy zásadně nehrají roli pro odstupňování výše náhrady; jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek. S ohledem na tento učiněný závěr soudu, soud zamítl návrh žalobců na provedení důkazů účetní uzávěrkou a zisky žalované.

41. Soud při stanovení výše náhrady postupoval podle dosud posledního významného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 894/2018 ve věci odčinění nemajetkové újmy sekundárních obětí v případě úmrtí osoby blízké, ve kterém Nejvyšší soud konkretizoval a valorizoval základní částku odčinění nemajetkové újmy sekundárních obětí, když uvedl, že za základní částku lze považovat v případě nejbližších osob dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Vývoj judikatury i následná novelizace právní úpravy tak dle názoru soudu sama o sobě odůvodňuje navýšení satisfakce nemajetkové újmy podle § 378 ZP účinného do 31. 12. 2013.

42. Jelikož průměrná mzda za rok 2012 dosáhla dle údajů Českého statistického úřadu 25 101 Kč, za 1. - 3. čtvrtletí pak činila 24 422 Kč, činila podle současné právní úpravy základní částka 488 440 Kč.

43. Po zohlednění všech kritérií dospěl soud k závěru, že u žalobce a) představuje přiměřená a spravedlivá náhrada částku 600 000 Kč, která představuje 2,5násobek limitních náhrad podle § 378 odst. 1 ZP, přičemž do této částky zahrnul i již poskytnutou částku 240 000 Kč podle ZP a částku 66 668 Kč poskytnutou žalovanou na základě kolektivní smlouvy, a proto uložil žalobkyni zaplatit žalobci a) částku 293 332 Kč. U žalobkyně b) dospěl soud k závěru, že přiměřená a spravedlivá náhrada představuje částku 720 000 Kč, která představuje 3násobek limitních náhrad podle § 378 odst. 1 ZP, přičemž do této částky zahrnul i již poskytnutou částku 240 000 Kč podle ZP a částku 66 668 Kč poskytnutou žalovanou na základě kolektivní smlouvy, a proto uložil žalobkyni zaplatit žalobkyni b) částku 413 332 Kč.

44. Soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, které odkazuje i na jiné právní úpravy v obdobných případech, ve kterých se náhrada nemajetkové újmy za usmrcení osoby blízké pohybuje v rozmezí od 200 tisíc Kč do 500 tisíc Kč (Slovensko, Belgie, Rakousko, Slovinsko, Švýcarsko). Některé státy kompenzují nemajetkovou újmu v nižším rozpětí (jako např. Finsko, Švédsko, Maďarsko), některé naopak ve vyšších částkách (jako například Itálie, Španělsko) a v některých státech náhrada nemajetkové újmy sekundárních obětí zcela absentuje. V tomto ohledu soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018.

45. Povinnost zaplatit náhradu odpovídající dalšímu zvýšení jednorázové náhrady nemajetkové újmy vzniká až na základě soudního rozhodnutí, v němž je určena doba splnění. Teprve uplynutím takto určené doby splnění také dochází k prodlení dlužníka, a proto soud zamítl nároky žalobců na zaplacení příslušenství, tedy úroků z prodlení.

46. Jednotící zásadou je, aby se poškozenému dostalo odškodnění, které je ve všech souvislostech přiměřené. Úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu včetně poznatků z jiných posuzovaných případů musí náležitě přihlížet k tomu, aby přiznaná výše náhrady byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. též nález III. ÚS 350/03).

47. Posouzení toho, jaké zvýšení je v konkrétní jedinečné věci přiměřené, je věcí soudu podle ustanovení § 136 o. s. ř.

48. Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že výše plnění byla závislá na úvaze soudu a žalobci, kteří uspěli co do základu uplatňovaného nároku a co do výše plnění pak jen v rozsahu stanoveném soudem, by měli podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

49. Žalovaná v rámci ukončení sporu navrhovala vyplacení částky 260 000 Kč každému ze žalobců, tuto částku žalobci považovali za nedostatečnou, která nezohledňuje míru jejich utrpení, a proto s takto stanovenou částkou nesouhlasili.

50. Soud dospěl k závěru, že žalobci požadovali částky zjevně nepřiměřené, a to i přes to, že soud se opakovaně pokoušel o dosažení smíru mezi účastníky a sděloval svůj předběžný nárok, že žalobou uplatňované nároky na jednorázové odškodnění se jeví jako nepřiměřené, když dle judikatury soudů ČR i judikatury Evropského soudního dvora se jednorázová náhrada ve svém základu pohybovala okolo 600 000 Kč. Proto soud aplikoval ust. § 150 o. s. ř., když má za to, že okolnosti dané věci neodůvodňují přiznání plné náhrady nákladů řízení žalobcům, kteří byli ve svém nároku na jednorázové odškodnění převážně neúspěšní.

51. Výrok o povinnost žalované zaplatit soudní poplatek je odůvodněn ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

52. O povinnost nahradit státu náklady řízení, které v průběhu řízení platil, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou tvořeny částkou 30 794,50 Kč, která byla proplacena znaleckému ústavu Ústřední vojenské nemocnici – Vojenská fakultní nemocnice [adresa], a to na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Sokolově č. j. 34 C 347/2015-335 ze dne 10. 6. 2022.

Poučení