34 C 411/2015

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících Jany Dráždíkové a Evy Hantychové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 2 084 433 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 084 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 084 433 Kč od 21. 8. 2015 do zaplacení a dále placení částky 14 387 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 7 500 Kč[Anonymizováno]do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 35 472,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se (po dvou částečných zpětvzetích žaloby) domáhala po žalované zaplacení částky 2 084 433 Kč (po kapitalizaci renty ke dni vyhlášení rozsudku) s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulů náhrady za ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů léčení. Žalobu odůvodnila tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako ošetřovatelka na [Anonymizováno] a později jako ošetřovatelka na [Anonymizováno] Dne 4. 10. 2007 u ní byla zjištěna nemoc z povolání, a to [Anonymizováno]. Dne 13. 4. 2012 u ní byla zjištěna další nemoc z povolání, a to [Anonymizováno]. Jelikož má žalobkyně trvalé zdravotní následky spojené zejména s [Anonymizováno], bylo u ní [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] hodnoceno ztížení společenského uplatnění za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v souhrnu 450 body, v penězích 54 000 Kč. Jelikož však u žalobkyně jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele daný tím, že žalobkyně před nemocí z povolání ráda sportovala, plavala, hrála volejbal, jezdila na kole, běhala, tančila, jezdila na běžkách, chodila na túry apod., přičemž z těchto aktivit je pro nemoci z povolání vyloučena pro potíže s [Anonymizováno], požaduje žalobkyně navýšení náhrady na osminásobek, tj. na 486 000 Kč.

2. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti požaduje žalobkyně od 1. 6. 2013 do budoucna. Pracovní poměr žalobkyně u žalované byl rozvázán výpovědí žalované ze dne 11. 7. 2013 k 30. 9. 2013. Od 1. 10. 2013 je žalobkyně uchazečkou o zaměstnání. Od 17. 1. 2013 jí byla přiznána invalidita prvního stupně pro [podezřelý výraz], od 24. 5. 2013 jí byla přiznána invalidita druhého stupně a od 4. 4. 2016 třetího stupně. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 6. 2013 do 31. 12. 2013 činí 78 909 Kč, za rok 2014 částku 130 154 Kč, od 1. 1. 2015 do 31. 7. 2015 částku 73 024 Kč, od 1. 8. 2015 do 30. 11. 2016 částku 166 912 Kč, tj. 10 432 Kč měsíčně, a od 1. 12. 2016 do vyhlášení rozsudku 1 107 799 Kč, tj. 14 387 Kč měsíčně; dále se žalobkyně domáhala placení částky v této výši měsíčně i do budoucna.

3. Žalobkyně v souvislosti se svým léčením vynaložila náklady na léky ve výši 6 114 Kč za 36 léků vyjmenovaných v tabulce na č. l. 9 a 10 žaloby, zaplatila parkovné ve výši 280 Kč, regulační poplatky v souvislosti se svým léčením ve výši 3 390 Kč, měla náklady na pobyty v lázních v hotelu [adresa] v roce 2013 ve výši 1 893 Kč, v [adresa] v roce 2013 ve výši 2 688 Kč, v [adresa] v roce 2014 ve výši 3 915 Kč a v [adresa] v roce 2016 ve výši 3 220 Kč, zaplatila poplatek za vystavení pracovní neschopnosti ve výši 80 Kč, zaplatila za pořízení výpisu ze zdravotnické dokumentace ve výši 150 Kč, v souvislosti s jízdami k lékaři vozidlem [Anonymizováno] jí vzniklo právo na zaplacení cestovného ve výši 9 905 Kč a jelikož v době od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] žalobkyně nebyla soběstačná, vařila jí a ošetřovala ji její matka [jméno FO] a žalobkyně jí za to zaplatila částku ve výši 10 000 Kč, jejíhož proplacení se po žalované rovněž domáhá.

4. Žalovaná se žalobou nejprve z větší části, později zcela nesouhlasila. U žalobkyně byly zjištěny celkem tři nemoci z povolání, věci se však týkají poslední dvě, a to nemoc zjištěná k 10. 4. 2007 pro [Anonymizováno], hlášena k 6. 11. 2014, a další nemoc pro [podezřelý výraz] zjištěná k 20. 4. 2012, hlášená k 22. 3. 2013. Opakované [Anonymizováno] žalobkyně byly vždy vyléčeny antibiotiky, onemocnění byla uznána jako nemoci z povolání, nezanechala však žádné trvalé zdravotní následky. Při opakovaných preventivních prohlídkách byl vždy vydán posudek o pracovní způsobilosti žalobkyně k práci. Přestože nemoci z povolání žalobkyně byly vyléčeny, zaplatila žalovaná žalobkyni v souvislosti s nemocí zjištěnou k 20. 4. 2012 částku 850 000 Kč. Žalobkyně je pracovně nezpůsobilá k výkonu práce ošetřovatelky od května 2013, nikoli však pro [Anonymizováno], nýbrž pro obecná onemocnění. Posudek o pracovní nezpůsobilosti žalobkyně k práci ošetřovatelky pro obecná onemocnění, který vydala [Anonymizováno], byl k návrhu žalobkyně přezkoumán [Anonymizováno], který napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Na náhradě nákladů léčení (včetně plateb po podání žaloby) žalovaná zaplatila žalobkyni v souvislosti s nemocí z povolání zjištěnou k 10. 4. 2007 celkem 20 586 Kč a v souvislosti s nemocí z povolání zjištěnou k 20. 4. 2012 celkem 25 573 Kč. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby.

5. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako ošetřovatelka s nástupem do práce dne [datum] a místem výkonu práce [Anonymizováno]. Náplní práce žalobkyně bylo provádění složitějších výkonů základní a specializované ošetřovatelské péče u pacientů s omezenou pohyblivostí, nebo nepohyblivých, inkontinentních, se závažnými změnami psychického stavu, případně s těžkým zdravotním postižením. Žalovaná dopisem ze dne 11. 7. 2017 vypověděla pracovní poměr se žalobkyní z důvodu uvedeného v § 52 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, a to na základě posudku lékařky pracovně-lékařské služby [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 10. 7. 2013, který žalovaná žalobkyni téhož dne doručila.

6. U žalobkyně byly zjištěny dvě nemoci z povolání - [Anonymizováno], zjištěna ke dni 10. 4. 2007, a [Anonymizováno], zjištěna ke dni 20. 4. 2012, obě dle kapitoly V, pol. č. 1 nařízení vlády č. 290/1995 Sb. - nemoci přenosné a parazitární. Obě [Anonymizováno] byly vyléčeny po antibiotické léčbě, první nejpozději v červnu 2007 a druhá nejpozději 15. 11. 2012 a nezanechaly na zdraví žalobkyně žádné trvalé následky. Dne 27. 3. 2018 zaplatila žalovaná žalobkyni na podkladě lékařského posudku o bodovém hodnocení ztížení společenského uplatnění pro nemoc z povolání ([Anonymizováno]) ze dne 26. 2. 2018 na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 850 000 Kč. Žalobkyni byl dne 30. 8. 2013 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť pro [Anonymizováno] u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Dne 30. 8. 2013 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně pro [podezřelý výraz] a [Anonymizováno], v důsledku čehož od 24. 5. 2013 poklesla pracovní schopnost žalobkyně celkem o 50 %. Dne 4. 4. 2016 byl s účinností od 26. 1. 2016 přiznán žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně pro [Anonymizováno]. Žalobkyně je pracovně nezpůsobilá k výkonu práce ošetřovatelky od 24. 5. 2013, kdy jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

7. Žalobkyně v souvislosti s léčením [Anonymizováno] zaplatila za léky celkem 5 685 Kč. Žalobkyně na regulačních poplatcích v souvislosti s léčbou [Anonymizováno] vynaložila nejvýše 1 050 Kč. Žalobkyně zaplatila [tituly před jménem] za potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti dne 9. 7. 2012 částku 80 Kč a dne 9. 3. 2015 částku 150 Kč [tituly před jménem] za výpis ze zdravotnické dokumentace.

8. Naproti tomu žalovaná zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů léčení a souvisejících výdajů dne 13. 9. 2013 částku 2 870 Kč, dne 10. 3. 2015 částku 2 790 Kč, dne 9. 6. 2015 částku 4 811 Kč (náklady na léky ve výši 1 043 Kč, na regulační poplatky 1 020 Kč a cestovné 2 748 Kč), 11. 6. 2015 částku 13 780 Kč, dne 23. 3. 2018 částku 12 790 Kč a dne 27. 3. 2018 částku 8 923 Kč.

9. Skutková zjištění týkající se pracovněprávního vztahu účastníků, podstatných náležitostí pracovní smlouvy a pracovní náplně žalobkyně jsou prokázány z pracovní smlouvy ze dne 4. 9. 2006 na č. l. 17, viz zejména první tři body smlouvy, která byla co do délky trvání pracovního poměru měněna dodatky ze dne 17. 1. 2007 a ze dne 4. 3. 2010. Popis pracovních činností žalobkyně v rámci jejího pracovního místa ošetřovatelky, je prokázán z pracovní náplně od 1. 10. 2010 na č. l. 20, viz zejména „popis pracovní funkce ošetřovatel“. Že byl pracovní poměr účastníků rozvázán výpovědí žalované dle § 52 odst. 1 písm. e) zákoníku práce je prokázáno dopisem žalované ze dne 11. 7. 2013 na č. l.

300. Z dopisu je též patrné, že závěr o pozbytí způsobilosti konat dosavadní práci žalovaná učinila na základě posudku lékařky pracovně-lékařské služby [tituly před jménem] ze dne 10. 7. 2013, že s výpovědí 11. 7. 2013 souhlasila odborová organizace a že žalobkyně dopis téhož dne převzala oproti podpisu na předtištěné doložce.

10. U žalobkyně byly zjištěny celkem tři nemoci z povolání. Podstatné jsou poslední dvě, a to [Anonymizováno], zjištěná ke dni 10. 4. 2007, a [Anonymizováno], zjištěná ke dni 20. 4. 2012, obě podřazeny pod kap. V. položka 1 - nemoci přenosné a parazitární. Lékařské posudky o nemocech z povolání byly vydány v obráceném pořadí, tj. 22. 3. 2013 pro nemoc ze dne 20. 4. 2012 (lékařský posudek [adresa] na č. l. 118) a dne [datum] nemoc ze dne 10. 4. 2007 (lékařský posudek [adresa] na č. l. 136). Skutečnost, že žalovaná zaplatila žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění 850 000 Kč je prokázáno z vyrozumívacího dopisu pojištěnému ze dne 27. 3. 2018 na č. l. 571 p. v., přičemž zmíněná náhrada byla vyplacena na podkladě lékařského posudku o bodovém hodnocení ZSÚ pro nemoc z povolání ze dne 26. 2. 2018 na č. l. 571, v němž [Anonymizováno]. hodnotila ztížení společenského uplatnění žalobkyně 3 400 body podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (k tomu viz níže).

11. To, že žalobkyni byl postupně přiznán invalidní důchod pro invaliditu od prvního až po třetí stupeň a z jakých důvodů, je prokázáno rozhodnutími ČSSZ společně s lékařskými posudky vypracovanými po zjišťovacích prohlídkách za účelem posouzení invalidity žalobkyně. První rozhodnutí je z 30. 8. 2013 na č. l.

290. V něm byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, invalidizující diagnóza je uvedena v posudku o invaliditě ze dne 19. 3. 2013 na č. l.

291. Dle závěru uvedeného v posudku je žalobkyně invalidní od 17. 1. 2013, je schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je [Anonymizováno]. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 30. 8. 2013 na č. l. 292 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Z posudku o invaliditě ze dne 4. 6. 2013 na č. l. 294 plyne, že u žalobkyně od 24. 5. 2013 došlo ke změně zdravotního stavu a k poklesu její pracovní schopnosti o dalších 10 %, neboť u ní bylo nově doloženo [Anonymizováno], konkrétně [podezřelý výraz], pročež je žalobkyně invalidní ve druhém stupni. Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2016 na č. l. 741 byl invalidní důchod žalobkyně zvýšen na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Z posudku o invaliditě ze dne 1. 3. 2016 na č. l. 743 plyne, že u žalobkyně byl doložen nález prokazující [Anonymizováno] s projevy [Anonymizováno], přičemž je zřejmá zhoršující se tendence od roku 2014. V důsledku tohoto nálezu poklesla pracovní schopnost žalobkyně od 26. 1. 2016 o 70 %.

12. Pokud jde o závěr, že obě [Anonymizováno] byly vyléčeny a nezanechaly žádné trvalé zdravotní následky, soud vyšel především ze znaleckého posudku [podezřelý výraz] ze dne 22. 12. 2021 č. [Anonymizováno] na č. l. 813 a výslechu jeho zástupce na jednání. Znalecký ústav prostudoval lékařské zprávy založené v soudním spise, v dokumentaci OSSZ [adresa] a zdravotní dokumentaci vyžádanou od praktické lékařky žalobkyně, [tituly před jménem] a vysvětlil, že žalobkyně prodělala v roce 1988 [Anonymizováno], vyvolávající [Anonymizováno], onemocnění se zhojilo bez trvalých následků a bylo uznáno jako nemoc z povolání (uvedené koresponduje též s lékařskou zprávou ze dne[Anonymizováno]19. 12. 2014 na č. l. 295). V průběhu dalších let měla žalobkyně opakované [Anonymizováno], byla opakovaně přeléčena antibiotiky, vyšetřovaná na [Anonymizováno] oddělení. Bylo u ní zjištěno [Anonymizováno] bez souvislosti s pracovní expozicí. Patogenem [Anonymizováno] z roku 2007 byl [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Naproti tomu původcem [Anonymizováno] z roku 2012 byla [Anonymizováno]. Znalecký ústav poukázal na to, že pro první [Anonymizováno] byla žalobkyně v pracovní neschopnosti do 13. 8. 2007, přičemž při kontrolním vyšetření dne 6. 9. 2007 je uvedeno, že od července 2007 má nové potíže ([Anonymizováno]), na RTG nelze vyloučit počínající [Anonymizováno] (uvedené přitom koresponduje s odůvodněním rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] o přezkoumání lékařského posudku ze dne 25. 9. 2013, č. j. [Anonymizováno], na č. l. 318, dle něhož žalobkyně v roce 2007 [Anonymizováno] i skutečně prodělala). Jelikož se jedná o jiné onemocnění, první [Anonymizováno] byla vyléčena nejpozději do konce června 2007. Druhá [Anonymizováno] byla vyléčena dne 15. 11. 2012, neboť tohoto dne při kontrolním CT [Anonymizováno] byla popsána prakticky kompletní regrese [Anonymizováno]. Obě [Anonymizováno] tak odezněly bez posudkově významných trvalých následků, pročež není možné hodnotit náhradu za ztížení společenského uplatnění. Z posudku také plyne, že žalobkyně je pracovně nezpůsobilá k výkonu práce ošetřovatelky od doby, kdy byla uznána invalidní ve druhém stupni. Důvodem této ztráty nejsou [Anonymizováno] ani vlastní [Anonymizováno], protože [Anonymizováno] žalobkyně trpěla již v květnu 2008, přičemž podle preventivních prohlídek na žádost žalované z dní 8. 8. 2018, 6. 8. 2009, 20. 8. 2010, 23. 9. 2011 a 19. 12. 2012 byla shledána způsobilou k výkonu práce, ani [podezřelý výraz], neboť žalobkyně jí netrpí (neodpovídají jí opakované hodnoty zjištěné při [Anonymizováno]), ale zhoršení nálezu na [Anonymizováno], jež bylo důvodem ke zvýšení stupně invalidity, konkrétně [podezřelý výraz], [podezřelý výraz] na podkladě [Anonymizováno], i když se nejedná o třetí stupeň, ale jen počínající.

13. Znalecký posudek je náležitě odůvodněn, má podklad v obsahu nálezu, jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Znalecký ústav vyčerpal úkol ve vztahu k zadání a přihlédl ke skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat. Závěry posudku jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s ostatními důkazy. Právě naopak, závěry posudku jsou s řadou jiných důkazů ve vzájemném souladu.

14. Dle zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 2. 1. 2018 na č. l. 521, u žalobkyně vždy byly hlášeny nemoci z povolání infekčního charakteru, které byly vyléčeny po antibiotické léčbě. Rovněž z odůvodnění rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] ze dne 25. 9. 2013 o přezkoumání lékařského posudku o nezpůsobilosti k výkonu práce na č. l. 318 se podává, že do 15. 11. 2012 došlo dle CT [Anonymizováno] k úplnému vymizení patologického nálezu odpovídajícího tomuto onemocnění.

15. Je sice pravdou, že dne 26. 2. 2018 vydala [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] lékařský posudek o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění pro nemoc z povolání č. [Anonymizováno] na č. l. 571, v němž v rozporu se svým předchozím dopisem ze dne 2. 1. 2018 na č. l. 521, obodovala ztížení společenského uplatnění žalobkyně pro trvalé zdravotní následky [Anonymizováno], zjištěné dne 20. 4. 2012, s datem ustálení zdravotního stavu 29. 1. 2018, nicméně tento lékařský posudek byl rozhodnutím Krajského úřadu [Anonymizováno] ze dne 16. 5. 2018, č. j. [Anonymizováno], na č. l. 594, zrušen. Krajský úřad své závěry o nesprávnosti lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] opřel o stanoviska [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]. [tituly za jménem], dle něhož [Anonymizováno] málokdy zanechávají posudkově významné trvalé následky. Pokud je zanechávají, tak je to ve formě [Anonymizováno] změn v napadené [Anonymizováno]. Takové změny se projevují jako [Anonymizováno]. Existuje závažný rozpor mezi interpretacemi funkčních vyšetření [Anonymizováno], jejichž součástí byla i [Anonymizováno], provedených ve dnech 13. 5. 2016 a[Anonymizováno]18. 1. 2018, kdy nebyla žádná [Anonymizováno] u žalobkyně zjištěna a při [Anonymizováno] dne 4. 1. 2018, kdy byl učiněn nález, který [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] interpretovala jako [Anonymizováno] s mírnou převahou [Anonymizováno]. Dle [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO], Csc. [tituly za jménem] hlavním ukazatelem, podle kterého je možné stanovovat stupeň [Anonymizováno] je hodnota [Anonymizováno], nikoli [Anonymizováno]. Hodnota [Anonymizováno] nebyla při běžném [Anonymizováno] vyšetření, a to ani dne 4. 1. 2018 zjišťována. Snížená hodnota [Anonymizováno] není důkazem [Anonymizováno], neboť může být snížena i při [Anonymizováno].

16. Z výpovědi tohoto znalce na jednání dne 18. 5. 2018 se podává, že následky po [Anonymizováno] jsou v praxi nesmírně vzácné, mohly by vést k tzv. [Anonymizováno], nikoli k [Anonymizováno]. Zatím co [Anonymizováno] je definována sníženou celkovou [Anonymizováno], tj. [Anonymizováno], který má člověk [Anonymizováno], [Anonymizováno] se projevuje [Anonymizováno]. U žalobkyně byly prováděny celkem 3 vyšetření [Anonymizováno], z toho dvě na [Anonymizováno], což jsou vyšetření s vysokou výpovědní hodnotou a málo ovlivnitelná nedokonalou spoluprací vyšetřovaného. Třetí vyšetření bylo [Anonymizováno]. Výsledky obou vyšetření [Anonymizováno] nesignalizovaly vůbec žádnou [Anonymizováno], neboť naměřená hodnota by musela být menší 80 %, když u žalobkyně bylo poprvé naměřeno 108 % a podruhé 111 %. Naproti tomu [Anonymizováno] si vyšetřující lékař interpretoval jako kombinovanou poruchu s určitým podílem restrikce. Tento nález zřejmě nebyl interpretován správně, protože při [Anonymizováno] se hodnota [Anonymizováno] vůbec nezjišťuje, přičemž současně snížená [Anonymizováno] může být způsobená rovněž [Anonymizováno]. Klinika [adresa], která lékařský posudek o bodovém hodnocení ztížení společenského uplatnění vydala, však pominula závěry obou [Anonymizováno] a svůj závěr učinila výhradně na základě zmíněného [Anonymizováno] vyšetření. Její závěr proto není náležitě podložený. Žalobkyně navíc trpí celou řadou závažných obecných onemocnění, je to [Anonymizováno], která trpí [Anonymizováno]. Také trpí závažným onemocněním [Anonymizováno]. Znalec správně odhadoval, že pro obecná onemocnění byla uznána invalidní nejméně do druhého stupně.

17. Dne 10. 7. 2019 vydala [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] další lékařský posudek o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění pro nemoc z povolání č. [Anonymizováno] na č. l. 694, v němž opětovně obodovala ztížení společenského uplatnění žalobkyně pro trvalé zdravotní následky způsobené [Anonymizováno], zjištěné dne 20. 4. 2012, tentokrát ale s datem ustálení zdravotního stavu 10. 5. 2019.

18. K důvodům, proč [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vystavovala lékařské posudky, v nichž bodovala ztížení společenského uplatnění žalobkyně, se vyjadřovala ve svém výslechu. Oba [Anonymizováno] byly vyhojeny, až do roku 2018 nebyly shledány žádné následky. Teprve kontrolní vyšetření v lednu 2018 ukázalo pozánětlivé změny v lokalizaci, v níž předtím probíhaly [Anonymizováno]. To ovšem s vědomím, že žalobkyně měla ještě i další ataky [Anonymizováno] mimo pracovní zařazení, a také že žalobkyně má ještě jiné [podezřelý výraz], které komplikují situaci. Pozánětlivé změny na žalobkynině [Anonymizováno] byly prokázány až poté, co v roce 2014 žalobkyně prodělala další [Anonymizováno] (pozn. soudu: tj. v době, kdy žalobkyně u žalované nepracovala, neboť její pracovní poměr skončil, jak je uvedeno výše, výpovědí z 11. 7. 2013 k 30. 9. 2013). Ač po vyléčení zánětu zůstaly [Anonymizováno] žalobkyně pozánětlivé změny, tyto nemají vliv na zdravotní způsobilost žalobkyně.

19. Rovněž z výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] plyne, že žalobkyně v letech 1988, 2007 a 2012 prodělala [Anonymizováno], což jsou [podezřelý výraz], které po vyhojení nikterak neomezují pracovní způsobilost postiženého člověka. U žalobkyně se stav komplikoval při poslední [Anonymizováno], které ale nebyly v souvislosti s prodělaným [Anonymizováno]. Jejich etiologii se nepodařilo prokázat. Při posledním [Anonymizováno] v lokalizaci, kde proběhl [Anonymizováno] v roce 2012, byly nalezeny [Anonymizováno], ovšem dávat je do souvislosti se [Anonymizováno] z roku 2012 je ze strany Kliniky [adresa] benevolentní, protože až do roku 2014 tam dle [Anonymizováno] žádné [Anonymizováno] nebyly. Ty se objevily až po další [Anonymizováno], kterou žalobkyně prodělala v roce 2014. Klinika [adresa] se však přesto rozhodla, že pro ty [Anonymizováno] provede dobodování ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně však trpěla častými [Anonymizováno] už při prvním vyšetření i během svého pobytu v Německu ještě před nástupem do [Anonymizováno]. [Anonymizováno] žalobkyně se objevují i v době, kdy už od roku 2012 ve zdravotnictví nepracuje. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně docházelo k opakovaným [Anonymizováno], posoudili ji jako nezpůsobilou pro práci sanitářky ve zdravotnictví, neboť ta přichází do styku s [podezřelý výraz], nicméně jelikož to bylo problematické ze sociálního hlediska, pokusili se ji přeložit na sociální oddělení, kde předpokládali, že se nenacházejí lidé s [podezřelý výraz], neboť jsou zaléčeni z jiných oddělení. Tam však žalobkyně pracovala jen 2 dny, protože kromě uvedeného trpí také [podezřelý výraz] a [Anonymizováno], což žalobkyně svědkyni předtím nesdělila. Žalobkyně mimo [Anonymizováno] a [podezřelý výraz] trpí též [Anonymizováno], které ji nepochybně výrazně omezuje, protože proto pobírá invalidní důchod.

20. Z uvedeného je patrné, že oba [Anonymizováno] žalobkyně byly vyléčeny. To, že byl bez následků vyléčen první [Anonymizováno] z roku 2007, ze jmenovaných lékařů a znalců nezpochybnil či neproblematizoval vůbec nikdo. Pokud jde o druhý [Anonymizováno] z roku 2012, lékaři Kliniky [Anonymizováno] se rozhodli provést bodování ztížení společenského uplatnění žalobkyně na tom základě, že v [Anonymizováno] nalezli fibrózní změny. To se ovšem stalo až poté, co žalobkyně prodělala další [Anonymizováno] v roce 2014, když však předtím na [Anonymizováno] žalobkyně po prodělání [Anonymizováno] z roku 2012 žádné [Anonymizováno] nalezeny nebyly. [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]., [tituly za jménem] jakož i ustanovený znalecký ústav tento postup měli za nesprávný a současně lékaři Kliniky [Anonymizováno] žalované za benevolentní. Logice věci přitom odpovídá, že jestliže na [Anonymizováno] žalobkyně po nemoci z roku 2012 [Anonymizováno] nalezeny nebyly, žalobkyně poté v roce 2014 prodělala další [Anonymizováno] po němž v lednu 2018 [Anonymizováno] nalezeny byly, tak tyto nemohou být způsobeny [Anonymizováno] z roku 2012.

21. To, že žalobkyně není od 24. 5. 2013 pracovně způsobilá jako ošetřovatelka u žalované, je vyjma důkazů rozebíraných výše, prokázáno též z rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] o přezkoumání lékařského posudku ze dne 7. 6. 2013, č. j. [Anonymizováno], na č. l.

573. Tímto rozhodnutím byl k návrhu žalobkyně přezkoumán lékařský posudek [Anonymizováno] [adresa], Kliniky [Anonymizováno] ze dne 16. 4. 2013, podle něhož žalovaná byla zdravotně způsobilá k práci ošetřovatelky. Z odůvodnění se podává, že [Anonymizováno] [adresa], Klinika [podezřelý výraz] na základě mimořádné prohlídky vydala dne [datum] lékařský posudek, dle něhož žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci ošetřovatelky ve [Anonymizováno] [adresa] na [Anonymizováno] a dále na běžné klinice, přičemž hned následujícího dne, 16. 4. 2013, vydala lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, se závěrem, že žalobkyně je zdravotně způsobilá k práci ošetřovatelky na oddělení [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] [adresa]. Krajský úřad vyšel z toho, že lékařský posudek nebyl vydán na základě řádně provedeného lékařského vyšetření žalobkyně, přičemž na tom nic nemění ani skutečnost, že se žalobkyně vyšetření lékaře pracovně-lékařské služby odmítala podrobit, že v něm nebyly zohledněny všechny informace o zdravotním stavu žalobkyně, že nebylo přihlédnuto k jiným odchylkám od normálního zdravotního stavu, jimiž žalobkyně trpí, kupříkladu k onemocnění [Anonymizováno]. Není správné ani zdůvodnění [tituly před jménem] [jméno FO], že [Anonymizováno] oddělení je oproti oddělení [Anonymizováno] pracovištěm s významně vyšším rizikem infekce, neboť [Anonymizováno] pracoviště neslouží k léčení jedinců postižených [podezřelý výraz], nýbrž onemocněními převážně [Anonymizováno], přičemž ani [Anonymizováno] nezpůsobují [podezřelý výraz] ošetřujícího zdravotního personálu.

22. Posledním dostupným lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti žalobkyně je lékařský posudek ze dne 10. 7. 2013 na č. l. 317, podle něhož žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k práci ošetřovatelky z důvodu obecných onemocnění.

23. I tento posudek byl přezkoumán Krajským úřadem [Anonymizováno]. Ten v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, č. j. [Anonymizováno], posledně zmíněný lékařský posudek potvrdil a návrh žalobkyně na jeho přezkoumání zamítl. Z odůvodnění plyne, že Klinika [adresa] provedla po 16. 4. 2013 u žalobkyně celou řadu vyšetření a odstranila všechny nedostatky, které jí byly doporučeny v odborném stanovisku ze dne 29. 5. 2013, na základě kterého byl zrušen třetí posudek (o způsobilosti žalobkyně k práci na odd. [Anonymizováno]. Na základě těchto vyšetření bylo konstatováno, že žalobkyně trpí [podezřelý výraz], které jsou obecnými odchylkami od normálního zdravotního stavu, neboť nejsou vedeny v seznamu nemocí z povolání.

24. Navíc žalobkyní tvrzená bolest [Anonymizováno] se vzpomíná v řadě lékařských zpráv, např. ze dne 24. 1. 2008 na č. l. 70, ze dne 6. 8. 2008 na č. l. 25, ze dne 8. 8. 2008 na č. l. 24; dle lékařské zprávy ze dne 24. 4. 2013 na č. l. 52 se palčivé bolesti v [Anonymizováno] objevily dva dny potom, co žalobkyně nastoupila na oddělení [Anonymizováno]. I z toho lze dovodit, že žalobkyně dlouhodobě pozbyla pracovní způsobilost k výkonu práce ošetřovatelky u žalované.

25. Vyjma závažných onemocnění [Anonymizováno], další obecnou nemocí žalobkyně je [Anonymizováno], nicméně žalobkyně má za to, že [Anonymizováno] onemocněla teprve v návaznosti na svůj první [Anonymizováno] - lékařské zprávy mají potvrzovat prohloubení nemoci od 10. 4. 2007 až k [Anonymizováno]. Tomuto tvrzení žalobkyně odporuje údaj v anamnéze lékařské zprávy ze dne 19. 12. 2012 na č. l. 30, dle níž se žalobkyně měla léčit na [Anonymizováno], už když žila ve [Anonymizováno], tedy ještě před nástupem do zaměstnání u žalované. [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]. ve znaleckém posudku ze dne 6. 4. 2015 na č. l. 173 tato sdělení žalobkyně nekriticky převzal a ohodnotil [Anonymizováno] a [Anonymizováno] dle kapitoly III., položky 10 a 11 nařízení vlády č. 440/2001 Sb. (dle vyhlášky přesně: „[Anonymizováno]“), aniž by vysvětloval, zda a jak zjistil či ověřil, že by žalobkyně pracovala za podmínek expozice uvedenému [Anonymizováno], resp. jinak řečeno ignoruje, že [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nebylo u žalobkyně stanoveno jako nemoc z povolání podle kapitoly III, položky 10 a 11 nařízení vlády č. 290/1995 Sb. [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]. obodoval obecnou nemoc, protože naplnění hygienických kritérii pro tyto nemoci nebylo v době vyhotovení jeho posudku (ani později) zjištěno. Žalobkyně tedy nepracovala za podmínek, za nichž vzniká [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (a to ještě nehledě na to, že její žaloba je postavena na nárocích ze [Anonymizováno] coby nemocí z povolání). Žalobkyně navíc [Anonymizováno] netrpí vůbec, protože jak poznamenal znalecký ústav, neodpovídají jí opakované hodnoty zjištěné při [Anonymizováno].

26. To, že žalobkyně zaplatila v souvislosti s léčením [Anonymizováno] za léky celkem 5 585 Kč je prokázáno z pokladních dokladů od č. l. 210 po č. l.

227. Žalobkyně zakoupila dne 11. 3. 2013 [Anonymizováno] za 224 Kč (pokladní doklad na č. l. 210), dne 2. 11. 2012 [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za 245 Kč, dne 17. 1. 2013 [Anonymizováno]), ovšem nikoli za 396 Kč, nýbrž jen za 180 Kč, a to ještě včetně regulačního poplatku, neboť za 211,50 Kč si žalobkyně kupovala vitamíny a samotný [Anonymizováno] uhradila pojišťovna. Z pokladních dokladů na č. l. 211 plyne, že žalobkyně dne 28. 7. 2018 koupila [Anonymizováno] za 30 Kč, dne 10. 4. 2007 [Anonymizováno] za 156 Kč a dne 16. 4. 2007 [Anonymizováno], [Anonymizováno] za [částka]. Z pokladních dokladů na č. l. 212 plyne, že žalobkyně dne 30. 12. 2014 koupila [Anonymizováno] za 162 Kč, dne 3. 11. 2014 [Anonymizováno] za 261 Kč, dne 29. 12. 2014 koupila [Anonymizováno] za 249 Kč. Z pokladních dokladů na č. l. 213 plyne, že žalobkyně dne 26. 11. 2014 koupila [Anonymizováno] za 76 Kč a [Anonymizováno] za 309 Kč. Z pokladního dokladu na č. l. 214 je prokázáno, že žalobkyně dne 16. 2. 2015 koupila [Anonymizováno], [Anonymizováno] za 214 Kč. Z pokladních dokladů na č. l. 215 plyne, že žalobkyně 3. 1. 2013 koupila [Anonymizováno] za 56 Kč včetně regulačního poplatku, nikoli však [Anonymizováno], neboť ten byl na předpis a uhradila ho pojišťovna a že dne [datum] koupila Symbicort Turbohaler a Singulair, obojí však bylo na předpis a zaplatila toliko regulační poplatek ve výši [částka]. Z pokladních dokladů na č. l. 216 plyne, že koupila [Anonymizováno]) a zaplatila regulační poplatek, spolu ve výši 217 Kč. Dne 8. 1. 2014 koupila [Anonymizováno] za 80 Kč, dne 21. 5. 2014 [Anonymizováno] za 208 Kč, 17. 1. 2014 [Anonymizováno] za 62 Kč, 20. 5. 2014 [Anonymizováno] za 179 Kč (vše pokladní doklady na č. l. 217). Dne 5. 4. 2013 koupila [Anonymizováno] za 88 Kč, dne 4. 4. 2013 [Anonymizováno] za 80 Kč, dne 24. 4. 2012 [Anonymizováno] za 79 Kč, 4. 4. 2013 [Anonymizováno] za 24 Kč (pokladní doklady na č. l. 218). Dne 4. 4. 2011 si koupila [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za 180 Kč (pokladní doklad na č. l. 219). Dne 8. 1. 2014 si koupila [Anonymizováno] za 210 Kč, dne 31. 1. 2014 [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za 355 Kč, dne 18. 1. 2011 [Anonymizováno], [Anonymizováno] za 149 Kč, dne 21. 7. 2011 [Anonymizováno] za 190 Kč (vše pokladní doklady na č. l. 221). Dne 28. 5. 2014 [Anonymizováno] za 89 Kč, dne 24. 10. 2014 [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za 282 Kč, dne 30. 5. 2014 [Anonymizováno] za 210 Kč (pokladní doklady na č. l. 222). Dne 4. 4. 2011 [Anonymizováno] za 81 Kč, dne 16. 9. 2019 [Anonymizováno] za 59 Kč, dne 18. 7. 2011 [Anonymizováno] a [Anonymizováno] 306 Kč (pokladní doklady na č. l. 223). Dne 25. 8. 2013 [Anonymizováno] za 219 Kč (pokladní doklad na č. l. 227). Neprokázán zůstal nákup [Anonymizováno] za 340 Kč dne 19. 12. 2014. Jelikož - jak již bylo uvedeno výše - žalobkyně dne 17. 1. 2013 žalobkyně zaplatila za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nikoli 396 Kč, ale 180 Kč, činí výše nákladů na léky celkem 5 685 Kč.

27. Pokud jde o parkovné, tak z žádného z daňových dokladů na č. l. 228 - 234 (ani z jiných důkazů) neplyne, že by žalobkyně parkovné vynaložila v souvislosti s léčenými [Anonymizováno], když se zároveň v dané době léčila na řadu jiných nemocí.

28. Z potvrzení o zaplacení regulačních poplatků - souhrn na č. l. 225 sice plyne, že žalobkyně zaplatila za regulační poplatky celkem 1 800 Kč, nicméně do tohoto součtu žalobkyně připočetla i regulační poplatky, které zaplatila v souvislosti s léčbou jiných svých nemocí. Vyřadit je třeba návštěvy ambulance [Anonymizováno] 24. 1. 2008 a 14. 8. 2009 po 30 Kč, storno poplatek z 15. 9. 2009, regulační poplatek za den na lůžku na [Anonymizováno] oddělení za [částka], [datum] návštěvu [Anonymizováno], [datum] za návštěvu ambulance úrazových kontrol, [datum] návštěvu revmatologické ambulance, [datum] vyšetření v ambulanci [Anonymizováno], 19. 10. 2012 90 Kč za návštěvu [Anonymizováno] ambulance, 23. 10. 2012 návštěvu [Anonymizováno] ambulance, 25. 10. 2012 [Anonymizováno][Anonymizováno]ambulance, 8. 11. 2012, 4. 12. 2012, 15. 1. 2013, 31. 1. 2013 [Anonymizováno] ambulance a 19. 2. 2013 a 30. 4. 2013 návštěvy ambulance [Anonymizováno], 7. 6. 2013 a 24. 4. 2013 [Anonymizováno], 22. 8. 2013 návštěvu [Anonymizováno], dne 17. 1. 2014 na [Anonymizováno] a 28. 1. 2014 na [Anonymizováno]. Není-li uvedeno jinak, činil vždy regulační poplatek 30 Kč. Žalobkyní zaplacené regulační poplatky zaplacených na ambulancích, odborně souvisejících se [Anonymizováno] (nehledě na to, že žalobkyně trpí též [Anonymizováno] a v daném období prodělala též [Anonymizováno] a zřejmě platila regulační poplatky i v souvislosti s těmito nemocemi) činí nejvýše 1 050 Kč.

29. Ze stvrzenky na č. l. 245 vyplývá, že žalobkyně zaplatila za lázeňský pobyt v hotelu [adresa] v roce 2013 částku 1 893 Kč. Účelně vynaložená je částka 674 Kč za ubytování s 50 % slevou ve výši 290 Kč, lázeňský poplatek ve výši 300 Kč a poplatky za stravu ve výši 211 Kč a 143 Kč. Účelně vynaloženými nejsou čokoládový zábal za 399 Kč, klasická masáž za 280 Kč, bylinná koupel za 250 Kč a [Anonymizováno] za 290 Kč a sauna. Pokud jde o pobyt od [datum] do [datum] ve [Anonymizováno], za něž mělo být uhrazeno [částka], k tomuto pobytu neexistuje ani indikace lázeňského pobytu, ani potvrzení o jeho úhradě. Z potvrzení objednávky pobytu na č. l. 535, daňového dokladu na č. l. 536 a stvrzenky pro zákazníka na č. l. 537 je prokázané, že žalobkyně absolvovala lázeňský pobyt ve [Anonymizováno] od 29. 9. 2014 do 20. 10. 2014, za který zaplatila lázeňský poplatek ve výši 315 Kč, přičemž z příjmového pokladního dokladu na č. l. 537 plyne, že zaplatila též doplatek za jednolůžkový pokoj. Za účelně vynaložený náklad léčení se považuje lázeňský poplatek ve výši 315 Kč, nikoli doplatek za jednolůžkový pokoj, neboť nemá přímou souvislost s léčením žalobkyně, nýbrž představuje poskytnutí zvýšeného komfortu v lázeňském zařízení. Z potvrzení o pobytu na č. l. 422 a č. l. 423 plyne, že žalobkyně ve dnech 27. 1. 2016 - 24. 2. 2016 absolvovala pobyt v [Anonymizováno], za který podle potvrzení na č. l. 523 a pokladního dokladu na témže č. l. zaplatila 3 226 Kč. Za účelně vynaložený náklad by šlo považovat lázeňský poplatek ve výši 420 Kč, nikoli však doplatky za pokoj a za parkovné, tedy 420 Kč namísto 3 220 Kč.

30. K lázeňským pobytům je však velice důležité podotknout, že [Anonymizováno] žalobkyně nejsou příčinou nákladů vynaložených na lázeňské pobyty, neboť jestliže první [Anonymizováno] odezněla v červnu 2007 a druhá nejpozději v polovině listopadu 2012, obojí bez zdravotních následků, znamená to, že žalobkyně si prostřednictvím lázeňských pobytů především léčí své [Anonymizováno], které však v případě žalobkyně nemocí z povolání není.

31. Z příjmového pokladního dokladu na č. l. 246 plyne, že žalobkyně zaplatila 80 Kč za potvrzení lékaře o trvání PN v souvislosti s nemocí z povolání a z pokladního dokladu na č. l. 247 plyne, že žalobkyně dne 9. 3. 2015 zaplatila 150 Kč za výpis ze zdravotní dokumentace.

32. Pokud jde o cestovní výdaje, žalobkyně nedostála své procesní povinnosti dle výzvy soudu na jednání dne 19. 10. 2016, aby uvedla, kdy, odkud a kam žalobkyně cestovala, k jakému lékaři, jakým automobilem, příp. jiným dopravním prostředkem, vše v souvislosti s nemocí z povolání (podobně to platí též o regulačních poplatcích, parkovném atd.). Žalobkyně tak o tomto nároku neunesla břemeno tvrzení. V žalobě jsou nároky na zaplacení cestovních výdajů rozepsány souhrnně za jednotlivé roky 2007 - 2014. O těchto nárocích není nic konkrétního uvedeno ani v podání žalobkyně z 9. 12. 2016 na č. l.

463. Dovozovat to nejde ani z vyúčtování nákladů na jízdné na č. l. 248 - 256 jednak proto, že je skutková tvrzení nesmějí být dovozovány z předložených důkazních prostředků a jednak proto, že, ve vyúčtováních jsou někdy uvedena toliko data uskutečněných cest, není uvedena ani vzdálenost a je-li vůbec uveden lékař, často vyšetření se [Anonymizováno] vůbec nesouvisí (namátkově 20. 4. 2009 [Anonymizováno], 22. 8. 2013 [Anonymizováno] vyšetření, 28. 1. 2014 [Anonymizováno] - viz č. l. 256, nebo [Anonymizováno] - viz č. l. 250). Z hlediska příčinné souvislosti je třeba podobně jako u lázeňských pobytů zdůraznit, že [Anonymizováno] u žalobkyně proběhly od 10. 4. 2007 do června 2007 a od 20. 4. 2012 do 15. 11. 2012, a proto jízdy mimo tato období už z povahy věci nemohou být v příčinné souvislosti s prodělanými nemocemi z povolání.

33. Z čestného prohlášení na č. l. 259 plyne, že žalobkyni v období od 9. 4. 2007 do 14. 4. 2007, od 15. 7. 2007 do 25. 7. 2007, od 14. 1. 2011 do 21. 1. 2011 a od 13. 4. 2012 do 13. 5. 2012 pečovala o žalobkyni její matka [jméno FO]. K tomu je třeba doplnit, že i dle znaleckého posudku znaleckého ústavu žalobkyně nebyla v daných obdobích soběstačná, neboť měla horečky.

34. Zaplacení jednotlivých částek na náhradu nákladů léčení žalobkyně žalovanou, resp. její zákonnou pojišťovnou, je prokázáno z vyrozumívacích dopisů pojišťovny poškozenému. Nejstarší z nich je z 13. 9. 2013 na č. l. 311, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou činí 2 870 Kč. Z dopisu ze dne 10. 3. 2015 na č. l. 269 plyne, že [právnická osoba] zaplatila za žalovanou žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 2 790 Kč, podobně z dopisu ze dne 9. 6. 2015 na č. l. 270 (též č. l. 312) se podává, že žalovaná zaplatila náhradu nákladů léčení ve výši 4 811 Kč. Z dopisu ze dne 11. 6. 2015 na č. l. 313 se podává, že žalobkyně obdržela od žalované na náhradě nákladů léčení částku 13 780 Kč. Z dopisu na č. l. 572 ze dne 23. 3. 2018 je prokázáno zaplacení náhrady nákladů léčení ve výši 12 979 Kč. Z dopisu ze dne 27. 3. 2018 na č. l. 571 p. v. je prokázáno zaplacení náhrady nákladů léčení ve výši 8 923 Kč.

35. Z uvedeného je proto zřejmé, že žalobkyní prokázané nároky musely být zaplaceny. Ostatně, i kdyby soud sečetl všechny platby, o nichž žalovaná sama uvedla, že byly u pojišťovny uplatněny, ale do 11. 6. ještě nebyly zaplaceny (tj. do dne, kdy se žalovaná vyjádřila k žalobě, v níž toto uvedla), bylo by třeba zohlednit to, že po [datum] obdržela žalobkyně náklady léčení v celkové výši 21 713 Kč (8 923 Kč + 12 790 Kč). Souhrn všech v žalobě uplatněných nákladů léčení činí celkem 31 635 Kč. Podle vyrozumívacích dopisů obdržela žalobkyně od žalované celkem 45 964 Kč.

36. Po právní stránce soud uzavřel, že strany uzavřely platnou pracovní smlouvu s náležitostmi podle § 29 odst. 1 zák. práce z roku 1965 a pracovní poměr vznikl podle § 33 odst. 1 zák. práce z roku 1965. Pracovní poměr byl rozvázán výpovědí podle § 50 odst. 1, 2 a 4 zák. práce ve spojení s § 364 odst. 1 zák. práce z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) zák. práce k 30. 9. 2013, přičemž soud není oprávněn se zabývat otázkou platnosti rozvazovacího úkonu jako otázkou předběžnou, neboť platnost rozvázání pracovního poměru lze posuzovat pouze v řízení o žalobě podle § 72 zák. práce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 841/2016).

37. Podle § 366 odst. 2 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2015 zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Dané pravidlo vymezuje základní předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou nemocí z povolání, tj. existence nemoci z povolání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi.

38. Nemocí z povolání se ve smyslu § 380 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném do 30. 9. 2015 rozumí nemoci uvedené v nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Toto nařízení ve svém § 1 odst. 1 větě první definuje nemoci z povolání jako nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. 39. [Anonymizováno] může být nemocí z povolání, neboť je zařazena v kapitole V. nemoci z povolání přenosné a parazitární nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

40. Jelikož na vzniku nemoci z povolání se podílejí faktory mající původ jak v genetické a biologické dispozici zaměstnance, tak faktory mající původ jak v obecném, tak profesně pracovním prostředí, kdy podíl těchto faktorů na vzniku nemoci z povolání je v praxi nemožné určit, zákon z hlediska kauzality zakládající odpovědnost zaměstnavatele za nemoc zaměstnance z povolání nestanoví požadavek, aby zaměstnanec onemocněl nemocí z povolání v práci, resp. aby výkon práce pro konkrétního zaměstnavatele byla příčinou vzniku jeho nemoci; stanoví toliko požadavek, aby zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

41. Tento požadavek byl naplněn, neboť žalobkyně u žalované v době zjištění její nemocí ještě pracovala, a to za podmínek, za nichž vznikají pneumonie.

42. Náhradou za ztížení společenského uplatnění se odškodňuje nemateriální újma zaměstnance v souvislosti s poškozením zdraví následkem nemoci z povolání. Jedná se následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb včetně výkonu dosavadního povolání, nebo přípravy na povolání a dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb.). Ztížení společenského uplatnění vyjadřuje zejména omezení možnosti seberealizace a společenského uplatnění v návaznosti na výkon povolání (ve smyslu profese), ztrátu či omezení dosavadních schopností poškozeného k uplatnění v životě a ve společnosti, tedy k účasti na těch formách společenského života, které slouží rozvoji jeho osobnosti, jedná se tedy, jak to i výslovně plyne z citovaného ustanovení, o kompenzaci za omezení v dalším výběru povolání nebo nemožnosti určité povolání vykonávat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1952/2011).

43. Podle § 372 odst. 2 zák. práce ve znění do 30. 9. 2015, tj. před novelizací provedenou zák. č. 205/2015 Sb., se náhrada za ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Podle § 3 odst. 1 věty první zmíněné vyhlášky se odškodnění ztížení společenského uplatnění při pracovním úrazu určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v příloze č. 2 dané vyhlášky.

44. V poměrech souzené věci to znamená, že žalobkyně právo na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění nemá, neboť obě dvě její [Anonymizováno] byly vyléčeny, aniž by ve smyslu shora uvedeného vymezení zanechaly na zdraví žalobkyně následky trvalého rázu, které by měly prokazatelně nepříznivý vliv na její uplatnění v životě a ve společnosti, vytvářely překážky lepší budoucnosti omezením možností seberealizace a společenského uplatnění ve smyslu profese, atd.

45. I pokud by [Anonymizováno] žalobkyně, jež byly zjištěny až v lednu 2018 po dalších [Anonymizováno] a zhoršujícím se [Anonymizováno], vše neprofesionálního původu, šlo přičítat na vrub [Anonymizováno] z roku 2012, bylo by třeba přihlédnout k tomu, že nárok žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění by v takovém případě zanikl splněním podle § 559 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 4 zák. práce, protože žalovaná dne 27. 3. 2018 zaplatila žalobkyni 850 000 Kč, což dalece převyšuje výši žalovaného nároku včetně zákonného úroku z prodlení, který by za dobu od 21. 8. 2015 do 27. 3. 2018 při sazbě určené dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 2 a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při sazbě 8,05 % ročně, činil 101 719,80 Kč.

46. K tomu zdejší soud ještě poznamenává, že [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] určila náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. zřejmě v domnění, že byla splněna podmínka stanovená v jeho § 10, což však zdejší soud považuje za pochybné.

47. Vyhláška č. 440/2001 Sb. jež byla zrušena společně s přijetím nového občanského zákoníku. Ustanovení § 2958 o. z. předpokládá přenechání stanovení konkrétní výše náhrady za bolest, za ztížení společenského uplatnění i za další újmu zcela na úvaze soudu a tudíž - z důvodu celkového odklonu od dosavadní koncepce odškodňování újmy na zdraví - neobsahuje zmocnění k přijetí podzákonného právního předpisu ohledně bodového hodnocení. Naproti tomu § 372 odst. 2 zák. práce ve znění do 30. 9. 2015 výslovně počítal s vyhláškou dle zmocňovacích ustanovení - § 203 zák. práce a současně § 442 odst. 2 obč. zák. Tato vyhláška však v období od 1. 1. 2014 do 25. 10. 2015 neexistovala.

48. Pro oblast odškodňování bolestí a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání bylo po zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. s výrazným časovým odstupem na základě zmocňovacího ustanovení § 271c zákoníku práce, ve znění účinném od 1. 10. 2015, přistoupeno k vydání prováděcího nařízení č. 276/2015 Sb. účinného od 26. 10. 2015, které pro oblast pracovních vztahů znovuzavádí systém bodového hodnocení, a to jak pro odčinění bolestí, tak i ztížení společenského uplatnění.

49. Podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. se však postupuje též v období mezi 1. 1. 2014 do 25. 10. 2015, tj. v období od zrušení této vyhlášky § 3080 bodem 237 o. z. do přijetí nařízení vlády č. 276/2015 Sb., kdy žádná vyhláška, na níž odkazoval § 372 odst. 2 zák. práce neexistovala, za podmínek stanovených v § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., tj. byla-li nemoc z povolání zjištěna v tomto období a současně byl-li vypracován lékařský posudek před nabytím účinnosti nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4556/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3687/2018, nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15).

50. Tím je řečeno, že smyslem a účelem jinak problematického § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je zajistit, aby se nároky vzniklé za období, kdy neexistoval žádný podzákonný prováděcí předpis o bodování bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávních vztazích, posuzovaly podle nového nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a nikoli jen podpůrně podle už předtím zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb., a současně se vyhnout tomu, aby docházelo k dodatečnému přehodnocování výše náhrady za bolest či náhrady za ztížení společenského uplatnění v těch případech, kdy už výše náhrady jednou stanovena byla (a v nesporných případech zřejmě došlo i k jejímu zaplacení). Vycházeje z takto stanoveného smyslu a účelu vykládaného ustanovení, je třeba dikci „byla-li bolest nebo ztížení společenského uplatnění způsobena přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení,“ v § 10 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. vykládat restriktivně tak, že „přede dnem nabytí účinnosti“ se rozumí období od 1. 1. 2014 do 25. 10. 2015, kdy vyhláška č. 440/2001 Sb. byla již bez náhrady zrušena a přesto se používala, a nikoli tak, že se vztahuje na újmy vzniklé v časově neohraničené minulosti, a tedy i na nároky vzniklé za účinnosti vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť takový výklad by byl v rozporu se zákazem pravé retroaktivity právních předpisů.

51. Výše eventuální náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně proto měla být správně stanovena podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., tedy mimo jiné v sazbě 120 Kč za 1 bod (s případným zvýšením základní sazby tak, aby celková výše byla z ústavně-právních hledisek přiměřená). Proto, i pokud by žalobkyně právo na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění skutečně měla, žalovaná jí na této náhradě (zřejmě) přeplatila i z tohoto hlediska.

52. Když žalobkyně později v řízení svůj procesní útok stavěla na tom, že dostala zaplacenou náhradu za ztížení společenského uplatnění toliko za druhý [Anonymizováno] z roku 2012, ale za první [Anonymizováno] z roku 2007 nikoli, soud poukazuje jednak na to, že první [Anonymizováno] z roku 2007 byl zahojen bez trvalých zdravotních následků, o čemž, jak je už uvedeno výše, mezi znalci a lékaři činnými v souzené věci panuje naprostá shoda, jednak je takový nárok vyloučen § 5 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (a pro případ nesouhlasu s jejím použitím, tak obdobným § 7 odst. 3 a 4 nařízení vlády 276/2015 Sb.), dle něhož se již odškodněné dřívější ztížení společenského uplatnění v případě nastalého zhoršení, které při dřívějším hodnocení nebylo předpokládáno, odečte z novějšího bodového ohodnocení bodové ohodnocení dříve přiznané.

53. V poměrech souzené věci to znamená, že by v [Anonymizováno] musely být již po [Anonymizováno] z roku 2007 takové [Anonymizováno], u nichž by bylo možné hodnotit ztížení společenského uplatnění. Po [Anonymizováno] z roku 2012 by muselo dojít k jejich kvantitativnímu či kvalitativnímu zhoršení, přičemž v novějším bodovém ohodnocení by došlo k odečtu bodového ohodnocení dříve přiznaného. Jelikož však [Anonymizováno] byly v lékařském posudku hodnoceny ve stavu k lednu 2018 a ničeho odečteno nebylo, je třeba mít za to, že - i pokud by [Anonymizováno] byly již po [Anonymizováno] z roku 2007 - jejich hodnocení je v posledním lékařském posudku zahrnuto.

54. Náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti se odškodňuje materiální újma zaměstnance spočívající v tom, že po nemoci z povolání není schopen dosahovat původních výdělků, nýbrž jen nižších či žádných.

55. Podle § 371 odst. 1 věty první zák. práce ve znění do 30. 9. 2015 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.

56. O vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nemocí z povolání se jedná tehdy, vznikla-li takto škoda (došlo-li k poklesu nebo úplné ztrátě výdělku) následkem nemoci z povolání, tj. bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla tak, jak vznikla. Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku nemoci z povolání, jejich následků, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1456/2019).

57. Pod přerušením příčinné souvislosti se rozumí případ, kdy do kauzálního řetězce vstoupí další příčina, která je nezávislá na prvotní příčině a současně je rozhodujícím důvodem následku. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu je vyloučena jen v situaci, kdy byla příčinná souvislost mezi nemocí z povolání, za kterou zaměstnavatel odpovídá, a výslednou škodou přetržena jinou událostí (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3097/2012).

58. Onemocní-li zaměstnanec jinou nemocí, než nemocí z povolání, která by jej vylučovala z výkonu dosavadní práce u zaměstnavatele odpovědného za škodu způsobenou nemocí z povolání, znamená to, že od doby, kdy zaměstnanec onemocněl obecnou nemocí, která není následkem nemoci z povolání, příčinná souvislost mezi jeho nemocí z povolání a schodkem v příjmech dosahovaných před a po zjištění nemoci z povolání byla přerušena (nebo jinak: odpadla normativní kritéria přičitatelnosti škody zaměstnavateli - ke kritice teorie přerušení příčinné souvislosti viz MELZER, F., TÉGL. P. a kol.: Občanský zákoník - Velký komentář. Svazek IX § 2894 až § 3081. 1. vyd. Praha: Leges, 2018, str. 212).

59. Jelikož dle zjištěných skutkových okolností případu obě [Anonymizováno] žalobkyně byly vyléčeny, nemohou být tyto ze shora naznačených hledisek příčinou snížení jejího výdělku. Touto příčinou ve skutečnosti je žalobkynino závažné onemocnění [Anonymizováno], zejména [Anonymizováno], pro které žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, k níž navíc později přibyla další progrese žalobkynina [Anonymizováno]. I pokud by žalobkyni zůstaly po [Anonymizováno] z roku 2012 [Anonymizováno] a kvůli tomuto zdravotnímu stavu by dlouhodobě pozbyla pracovní způsobilost ošetřovatelky u žalované, což mimochodem odporuje i tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (viz 16. odstavec odůvodnění ke konci), došlo by od 24. 5. 2013 k přerušení příčinné souvislosti a žalobkyni by tak od 1. 6. 2013 náhrada nepříslušela z tohoto důvodu.

60. Pro úplnost soud poznamenává, že v částech svých podání, v nichž žalobkyně odůvodňovala svůj nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, opakovaně uváděla, že - ač je invalidní ve třetím stupni - je pracovně způsobilá k práci na pracovním místě ošetřovatelky u žalované, jen by nemohla zvedat těžká břemena (srov. tvrzení v podání ze dne 13. 2. 2020 na č. l. 727, bod II), avšak v souvislosti s odůvodněním svého nároku na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění uvádí např. to, že „po opakovaných nástupech na pracoviště se stále mé potíže opakovaly s [Anonymizováno], až k poškození [Anonymizováno],“ (podání ze dne 7. 3. 2020 na č. l. 739), že se jí dělalo špatně po ředění desinfekčních prostředků anebo tvrdí, že nemoci z povolání „jí zcela vyřadily z běžného života a je velice omezena ve veškerých aktivitách [ … ], je soběstačná pouze do té míry, že je schopna si uvařit, obléknout se, uklidit si, omýt se a dopravovat se osobním automobilem. Ostatní zcela běžné aktivity, jako je např. nákup, chůze do schodů, cestování MHD jí značně vyčerpávají, neboť má zejména značnou [Anonymizováno],“ (podání ze dne 9. 12. 2016 na č. l. 463). Slučitelnost těchto tvrzení si žalobkyně zajisté vyhodnotí sama.

61. Žalobkyně vymezila skutek mimo jiné tak, že v důsledku dvou prodělaných [Anonymizováno] u ní došlo k trvalému poškození jejího zdraví, když k těmto nemocem došlo v době, kdy pracovala u žalované za podmínek, za nichž tyto nemoci vznikají, čímž u ní došlo jak k nemajetkové újmě spočívající ve vytvoření překážek lepší budoucnosti, tak ke škodě spočívající ve snížených výdělcích po skončení pracovní neschopnosti. Poté, co bylo v řízení prokázáno, že žalobkyni bylo zaplaceno 850 000 Kč, svůj procesní útok dokonce stavěla pouze na tom, že nebylo odškodněno poškození jejího zdraví utrpěné v souvislosti s prvním [Anonymizováno] z roku 2007. Jelikož je žaloba po skutkové stránce vymezena takto, soud neměl sebemenší důvod zabývat se tvrzeními žalobkyně, že na pracovišti přicházela do styku s dezinfekčními prostředky, na které je prý alergická. To platí, i o jejím [Anonymizováno], které má pro řízení význam jen potud, že jeho další progrese a prohloubení [Anonymizováno] s přiznáním třetího stupně invalidity je další příčinou, proč žalobkyně není pracovně způsobilá k práci ošetřovatelky u žalované.

62. Právo na náhradu škody vzniklé následkem pracovního úrazu či nemoci z povolání zahrnuje mimo jiné i nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (srov. § 369 odst. 1 písm. c) zák. práce a § 377 zák. práce). Tato náhrada může spočívat rovněž v náhradě nákladů na zakoupení léků a prostředků zdravotnické techniky nehrazených (resp. částečně hrazených) příslušnou zdravotní pojišťovnou, v náhradě nákladů na dietní stravování, v náhradě nákladů spojených s rehabilitační léčbou či návštěvami zaměstnance postiženého pracovním úrazem, hospitalizovaného ve zdravotnickém zařízení anebo též v náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s ambulantní péčí (jejíž součástí je i návštěvní služba), kterou zajišťují praktičtí a jiní odborní lékaři v jednotlivých ordinacích a sdružených ambulantních zařízeních. Z hlediska posouzení důvodnosti nároku zaměstnance postiženého pracovním úrazem či nemocí z povolání na náhradu nákladů podle ustanovení § 369 odst. 1 písm. c) zák. práce a § 377 zák. práce, je tedy podstatné, že tento nárok vzniká pouze za předpokladu, že tyto náklady byly vynaloženy na léčení následků pracovního úrazu či nemoci z povolání a že jde o náklady vynaložené účelně.

63. Účelně vynaloženými náklady spojenými s léčením žalobkyně byly především náklady na léky v částce 5 685 Kč, regulační poplatky ve výši 1 050 Kč, poplatky za vystavení potvrzení o pracovní neschopnosti ve výši 80 Kč a poplatek za pořízení výpisu ze zdravotnické dokumentace ve výši 150 Kč. Část regulačních poplatků ve výši 2 340 Kč a veškeré náklady na pobyty v lázních nebyly vynaloženy na léčení následků nemoci žalobkyně z povolání; navíc pokud jde o doplatky za jednolůžkové pokoje, parkování apod., nejedná se ani o náklady účelně vynaložené. Nárokům na zaplacení parkovného a cestovného soud nevyhověl pro neunesení procesních břemen, nicméně i z toho, co žalobkyně o většině cestovních výdajů tvrdila, platí, že nebyly vynaloženy na léčení následků nemoci z povolání, protože měly být vynaloženy v období, kdy žalobkyně [Anonymizováno] netrpěla. Nárok žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením v části, v níž skutečně vznikl, zanikl splněním podle § 559 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 4 zák. práce.

64. Nárok na zaplacení částky 10 000 Kč jako účelně vynaloženého nákladu léčení spočívajícího v zaplacení odměny za péči matce žalobkyně, [jméno FO], opírala žalobkyně mimo jiné o závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. IV. ÚS 444/11, avšak skutkový stav v tam posuzované věci se se skutkovými okolnostmi tohoto případu v podstatných rysech neshoduje. Ve věci souzené Ústavním soudem šlo o spor poškozeného a pojišťovny o zaplacení pojistného plnění pojištěné, přímo uplatněný poškozeným, spočívající v proplacení náhrady za péči, kterou pojištěná coby škůdkyně a další osoby z domácnosti poškozeného poskytovaly poškozenému. Škůdkyně a poškozený totiž byli nesezdanými partnery žijícími ve společné domácnosti, škůdkyně při společné jízdě automobilem s poškozeným zavinila dopravní nehodu, po níž se zdravotní stav poškozeného zhoršil natolik, že nebyl schopen se o sebe postarat sám, přičemž jeho zdravotní stav vyžadoval péči jiné osoby i při provádění každodenních rutinních činností v domácnosti. Kdyby si poškozený vybral profesionálního pečovatele, jemu za služby platil a náhradu takto vynaložených nákladů požadoval po škůdkyni, její pojišťovna by tyto náklady bez připomínek proplácela jako pojistné plnění poskytované pojištěné (škůdkyni). Jelikož však škůdkyně spolu s dalšími o poškozeného pečovala sama a zdarma, pojišťovna odmítala poskytnout pojistné plnění s odůvodněním, že poškozenému nevznikla škoda. Ústavní soud poukázal na závazek státu zajistit ochranu zdraví jedince i v soukromoprávní oblasti zakotvením povinnosti škůdce nahradit poškozenému utrpěnou újmu na zdraví tak, aby poškozený disponoval dostatečnými finančními prostředky k obnovení svého zdraví, a není-li to možné, tak k vytvoření podmínek pro svou důstojnou existenci. Dále poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která mezi náklady léčení řadí též náklady na péči o poškozeného v případě jeho bezmocnosti (náhradu nákladů, jež musí vynaložit poškozený na obstarání prací v domácnosti, které již nemůže vykonávat po úrazu, i když byly vykonány nikoli cizí osobou, ale příslušníkem rodiny nad míru uvedenou v tehdejším zákoně o rodině však považuje za věcnou škodu). Tím, že škůdkyně bezplatně pečuje o poškozeného a jeho domácnost nad rámec povinností daných zákonem o rodině, nahrazuje tím poškozenému jeho nemajetkovou újmu. Současně však poškozená byla pro případ újmy způsobené provozem dopravního prostředku pojištěna, a proto stíhá pojistitele povinnost k zaplacení pojistného plnění.

65. Když [jméno FO] prohlásila, že pomáhala své dceři, vařila jí a ošetřovala v rozsahu, v jakém to tvrdí žalobkyně v podání ze dne 9. 12. 2016 na č. l. 463, tedy konkrétně nakupovala, vařila, prala, uklízela její domácnost, převlékala lůžkoviny, žehlila, myla nádobí apod., bylo by možné takto uplatněný nárok podřadit pod náhradu věcné škody podle § 369 odst. 1 písm. d) zák. práce, nicméně to pouze za předpokladu, že se jedná o péči přesahující míru uvedenou v ustanovení § 19 a § 35 zákona o rodině ve znění do 31. 7. 1998, tj. jen v případě, že by se rozsah péče matky žalobkyně o domácnost žalobkyně svým rozsahem vymykal míře únosné pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu. Jestliže však matka žalobkyně pečovala o žalobkyni v době její nesoběstačnosti z důvodu užívání [Anonymizováno] po dobu celkem 25 dnů rozdělených na 3 období v rozmezí 4 let, nelze - slovy Ústavního soudu - říci, že by její nárok „byl situován do podmínek výrazné nesoběstačnosti poškozeného v základních úkonech osobní obsluhy a péče o domácnost, v nichž by přenesení zátěže na osoby blízké představovalo nadměrné břemeno přesahující rámec rozumné a snesitelné solidarity.“ K tomu je třeba však uvést i to, že prvního [Anonymizováno] se týká jen období od 9. 4. 2007 do 14. 4. 2007, tj. 6 dní, neboť žalobkyně v dalších vymezených obdobích, od 15. 7. 2007 - 25. 7. 2007 a 14. 1. 2011 - 21. 1. 2011 byla nemocná s jinými nemocemi, než se [Anonymizováno], konkrétně od 15. 7. 2007 [Anonymizováno] a od 14. 1. 2011 akutním zhoršením průduškového astmatu.

66. Nebylo potřeba provádět důkaz výslechem [jméno FO], neboť takto uplatněný nárok, jak plyne z výše uvedeného, nemá oporu v právu a nebylo ho tak potřeba blíže dokazovat. Nebylo třeba provádět důkaz ani výslechem alergologičky žalobkyně, neboť jí tvrzené alergie nemají s projednáním jejích nároků z dvou prodělaných [Anonymizováno] nic společného. Vyslýchat nebylo třeba ani [jméno FO] a [jméno FO] ke způsobu života žalobkyně před a po nemoci z povolání, neboť na tom posouzení věci zjevně nestálo. Soud neprováděl ani důkazy vyjmenované v protokolu o jednání ze dne 13. 12. 2019 obsahující krátké odůvodnění, z jakého důvodu. Obecně vzato nebylo potřeba dokazovat skutečnosti související s vystavením posudku o nemocech z povolání, případně hodnocení ztížení společenského uplatnění apod., ale které samy o sobě nijak nesvědčí o výsledku. Platí to např. o žádosti o vystavení posudku o bodovém ohodnocení ZSU. Je přeci důležité, zda bylo hodnocení vystaveno a s jakým obsahem, a nikoli že byla podána žádost o něj. Podobně to platí o žádostech o posouzení hygienických kritérií pro vznik [Anonymizováno] na pracovištích žalované, stížností žalobkyně na pracovní lékaře a Krajský úřad [Anonymizováno] ohledně jejich postupů při vydávání posudků či obecně poskytování pracovně-lékařských služeb a dopisů o jejich vyřízení, ambulantních zpráv a výsledků vyšetření týkajících se alergií žalobkyně. Z provedených důkazů soud nevyvozoval žádná skutková zjištění, zejména ve vztahu k nárokům, pro něž žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, tj. zejména týkající se náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, tedy zejména listinami důležitými pro výpočet průměrného výdělku o odpracované době, vyplacené mzdě, době dovolených, době pracovních neschopností (např. mzdové listy a rozhodnutí obvodního lékaře o dočasné pracovní neschopnosti, potvrzení o průměrných výdělcích apod.).

67. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný procesní úspěch. Žalované náleží náhrada za 25 úkonů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za vyjádření k žalobě ze dne 20. 10. 2015 na č. l. 307, písemná podání ve věci samé ze dne 1. 12. 2016 na č. l. 460, ze dne 29. 1. 2018 na č. l. 542, ze dne 7. 2. 2018 na č. l. 551, ze dne 7. 5. 2018 na č. l. 570, ze dne 1. 12. 2020 na č. l. 723 a ze dne 27. 2. 2023 na č. l. 964 podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a účasti na jednání před soudem, která nepřesáhla 2 hodiny, ve dnech 19. 10. 2016, 22. 9. 2017 a na jednáních která přesáhla 2 hodiny ve dnech 12. 7. 2017, 29. 11. 2017, 14. 2. 2018, 18. 5. 2018, 29. 11. 2019, 13. 12. 2019, 9. 3. 2020 a 17. 2. 2023 podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 25 x 300 Kč, tedy celkem 7 500 Kč.

68. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady odpovídající znalečnému znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], ve výši 3 513,84 Kč, přiznané mu usnesením ze dne 11. 7. 2018 na č. l. 603, znalečnému znaleckého ústavu [podezřelý výraz] ve výši 30 135,50 Kč a 1 823 Kč přiznané usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 5. 2022 na č. l. 860 a usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 3. 2023 na č. l.

988. U žalobkyně nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto je povinna podle výsledku řízení tyto náklady státu nahradit.

69. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.