61 CO 190/2023 - 1054

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: ; [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; [anonymizována dvě slova] [obec], [IČO] sídlem [adresa] o náhradu škody ve výši 2 084 433 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 5. 2023, č. j. 34 C 411/2015-1010 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu o zaplacení částky 2 084 433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 8. 2015 do zaplacení a dále o placení částky 14 387 Kč měsíčně zamítl, žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 7 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále jí uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu nákladů řízení ve výši 35 472,34 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl jím o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění, náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a náhrady nákladů léčení s odůvodněním, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 9. 2006 jako ošetřovatelka na [anonymizována dvě slova] a později jako ošetřovatelka na [anonymizována dvě slova] a dne 4. 10. 2007 u ní byla zjištěna nemoc z povolání, a to pneumonie vpravo bazálně. Dne 13. 4. 2012 u ní byla zjištěna další nemoc z povolání, a to pneumonie v pravém dolním plicním laloku.

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil na základě výpovědi dané žalovanou žalobkyni dne 11. 7. 2017 z důvodu uvedeného v § 52 odst. 1 písm. e) zákoníku práce, když žalobkyně na základě posudku lékařky pracovně- lékařské služby [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pozbyla dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci vzhledem ke zdravotnímu stavu. Dále vzal za prokázané, že u žalobkyně byly zjištěny tři nemoci z povolání, přičemž pro posouzení věci jsou podstatné dvě nemoci, a to pneumonie vpravo bazálně, jež byla zjištěna ke dni 10. 4. 2007 a dále pneumonie v pravém dolním plicním laloku, jež byla zjištěna ke dni 20. 4. 2012. Dne 30. 8. 2013 žalobkyni byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, když pro astma bronchiale u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Dne 30. 8. 2013 byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně pro vertebrogenní algický syndrom – syndrom SI kloubu a koxartrózu bilaterálně druhého až třetího stupně, v důsledku čehož od 24. 5. 2013 poklesla pracovní schopnost žalobkyně celkem o 50 %. Dne 4. 4. 2016 byl s účinností od 26. 1. 2016 žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně pro těžkou ventilační obstrukční poruchu při astma bronchiale s projevy respirační insuficience. K výkonu práce ošetřovatelky je žalobkyně pracovně nezpůsobilá od 24. 5. 2013, kdy jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 2. stupně.

3. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že obě pneumonie, jež byly u žalobkyně zjištěny jako nemoc z povolání, ale byly vyléčeny po antibiotické léčbě, první nejpozději v červnu 2007 a druhá nejpozději 15. 11. 2012 a nezanechaly na zdraví žalobkyně žádné trvalé následky. Tento závěr učinil především na základě ve věci zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno 5 slov] a na základě výslechu zástupce znaleckého ústavu, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prodělala již v roce 1988 subakutní tracheobronchitidu, jíž vyvolala klebsiella pneumoniae, i toto onemocnění bylo uznáno jako nemoc z povolání, ale onemocnění se zhojilo bez trvalých následků. V průběhu dalších let měla žalobkyně opakované infekty horních a dolních dýchacích cest, byla opakovaně přeléčena antibiotiky, a bylo u ní zjištěno astma bronchiale bez souvislosti s pracovní expozicí. Patogenem zápalu plic z roku 2007 byl streptococcus,pneumoniae a haemophilus influense, naproti původcem zápalu plic z roce 2022 byla klebsiella pneumoniae, přičemž první pneumonie byla vyléčena nejpozději do konce června 2007 a druhá pneumonie byla vyléčena dne 15. 11. 2012, neboť tohoto dne při kontrolním CT plic byla popsána prakticky kompletní regrese zánětlivých infiltrátů. Obě pneumonie odezněly bez posudkově významných trvalých následků, pročež není možné hodnotit náhradu za ztížení společenského uplatnění. Od doby, kdy byla žalobkyně uznána invalidní ve druhém stupni, je pracovně nezpůsobilá k výkonu práce ošetřovatelky, ale důvodem této ztráty nejsou pneumonie ani vlastní bronchiální astma, protože astmatem žalobkyně trpěla již v květnu 2008, přičemž podle opakovaných prohlídek na žádost žalované v období od srpna 2008 do prosince 2012 byla shledána způsobilou k výkonu práce a důvodem uvedené pracovní nezpůsobilosti není ani bronchopulmonální nemoc, neboť žalobkyně jí netrpí, když tomu neodpovídají opakované hodnoty zjištěné při spirometrii. Důvodem ztráty pracovní způsobilosti je zhoršení nálezu na pohybovém ústrojí, jež bylo důvodem ke zvýšení stupně invalidity, konkrétně vertebrogenní algický syndrom a oboustranný syndrom sakroiliakálních kloubů na podkladě degenerativních změn při bolestech kyčlí při trochanterické burzitidě a koxartróza oboustranně. Lékařským posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] z 26. 2. 2017 sice bylo obodováno ztížení společenského uplatnění žalobkyně pro trvalé zdravotní následky pneumonie v pravém dolním plicním poli (uznaná nemoc z povolání), ale tento posudek byl rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] [anonymizováno] z 16. 5. 2018 zrušen, přičemž odvolací správní orgán svůj závěr opřel o stanovisko znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], dle něhož zápaly plic málokdy zanechávají posudkově významné trvalé následky a existuje závažný rozpor mezi interpretacemi funkčních vyšetření plic žalobkyně provedených ve dnech 13. 5. 2016 a 18. 1. 2018, kdy nebyla žádná restrikční ventilační porucha u žalobkyně zjištěna a při spirometrickém vyšetření dne 4. 1. 2018, kdy učiněný nález [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem], interpretovala jako středně těžkou kombinovanou ventilační poruchu s mírnou převahou restrikce. Dle znalce [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], hlavním ukazatelem, podle kterého je možné stanovovat stupeň restrikční ventilační poruchy, je hodnota TLC, nikoliv hodnota FVC, přitom hodnota TLC nebyla při běžném spirometrickém vyšetření, a to ani dne 4. 1. 2018 zjišťována a snížená hodnota FVC není důkazem restrikční ventilační poruchy. Tyto závěry uvedený znalec také uvedl i při své výpovědi při jednání soudu, kdy také uvedl, že [anonymizováno 5 slov] [obec], jež posudek o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění vydala, pominula závěry obou předchozích vyšetření a závěr učinila výhradně na základě zmíněného spirometrického vyšetření a její závěr proto není podložený. Žalobkyně trpí celou řadou závažných obecných onemocnění, je bývalá kuřačka, která trpí bronchiálním astmatem a také trpí závažným onemocněním páteře.

4. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyně sice u žalované v době zjištění jejích nemocí pracovala za podmínek, za nichž vznikají pneumonie, což může být nemoc z povolání, neboť tato nemoc je uvedena v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, takže v případě škody vzniklé nemocí z povolání za ni žalovaná odpovídá žalobkyni dle § 366 odst. 2 zákoníku práce ve zněním účinném do 30. 9. 2015, ale jelikož obě pneumonie uznané jako nemoc z povolání byly vyléčeny, aniž by zanechaly na zdraví žalobkyně následky trvalého rázu, jež by měly prokazatelně nepříznivý vliv na její uplatnění v životě a ve společnosti, žalobkyně nemá nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Navíc na základě posudku o bodovém ohodnocení dne 10. 7. 2019, vydaném [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem], byla žalobkyni žalovanou na ztížení společenského uplatnění pro trvalé zdravotní následky způsobené pneumonií v pravém dolním plicním poli vyplacena dne 27. 3. 2020 částka 850 000 Kč.

5. Rovněž nedůvodným shledal soud prvního stupně nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1. 6. 2013, včetně požadavku na placení náhrady, tzv. renty ve výši 14 387 Kč měsíčně do budoucna, neboť pokud obě pneumonie u žalobkyně byly vyléčeny, nemohou být příčinou snížení jejího výdělku, neboť nárok na náhradu za ztrátu na výdělku dle § 371 odst. 1 věty první zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, může být důvodný jen tehdy, jestliže je vztah příčinné souvislosti mezi ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a nemocí z povolání, tj. že bez nemoci z povolání by ztráta na výdělku nevznikla. Přerušením příčinné souvislosti se rozumí také případ, kdy do kauzálního řetězce vstoupí další příčina, která je nezávislá na prvotní příčině a současně je rozhodujícím důvodem následku a o takovou situaci se jedná i v projednávané věci, neboť onemocní zaměstnanec jinou nemocí, než nemocí z povolání, která by jej vylučovala z výkonu dosavadní práce u zaměstnavatele odpovědného za škodu způsobenou nemocí z povolání, znamená to, že od doby, kdy zaměstnanec onemocněl obecnou nemocí, která není následkem nemoci z povolání, příčinná souvislost mezi jeho nemocí z povolání a schodkem v příjmech dosahovaných před a po zjištění nemoci z povolání byla přerušena. Skutečnost, že žalobkyně nebyla od 24. 5. 2013 pracovně způsobilá pro výkon práce ošetřovatelky u žalované nikoliv z důvodu zjištěné nemoci z povolání, ale z důvodu obecných onemocnění, byla rovněž prokázána i lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti žalobkyně ze dne 10. 7. 2013, potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] [anonymizováno] ze dne 25. 9. 2013, č. j. [spisová značka].

6. Pokud jde o požadavek na úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, kdy nárok na náhradu této škody vyplývá z § 369 odst. 1 písm. c) a § 377 zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015, soud prvního stupně vzal sice za prokázané, že žalobkyně v souvislosti s léčením zápalu plic vynaložila za léky částku 5 685 Kč, částku 1 050 Kč za regulační poplatky a poplatky ve výši 80 Kč za vystavení pracovní neschopnosti a ve výši 150 Kč za pořízení zdravotní dokumentace, ale další žalobkyní dokládané výdaje nebyly vynaloženy v souvislosti s léčbou nemocí z povolání, ale v souvislosti s léčbou jiných nemocí, což se týká dalších zaplacených regulačních poplatků, veškerých nákladů na pobyty v lázních, když následky nemocí z povolání odezněly nejpozději v listopadu 2012, takže pozdějšími pobyty v lázních si žalobkyně léčila především bronchiální astma, což ale v jejím případě není nemocí z povolání, navíc pokud jde o doplatky za jednolůžkové pokoje, nejedná se ani o náklady účelně vynaložené. Pokud jde o nároky na zaplacení parkovného a cestovného, nebylo je možno přiznat z důvodu neunesení procesních břemen žalobkyní, když přes výzvu soudu neuvedla, kdy, odkud a kam cestovala, k jakému lékaři, jakým automobilem, příp. jiným dopravním prostředkem, vše v souvislosti s nemocemi z povolání. Navíc z vyrozumívacích dopisů pojišťovny žalované [pojišťovna] vzal za prokázané, že žalobkyně obdržela na úhradě vynaložených nákladů spojených s léčením celkem částku 45 964 Kč, přitom souhrn všech v žalobě uplatněných nákladů léčení činí celkem částku 31 635 Kč, tudíž tento uplatněný nárok žalobkyně v části, v níž skutečně vznikl, zanikl splněním podle § 559 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 4 zákoníku práce.

7. Důvodným neshledal soud prvního stupně ani požadavek na zaplacení částky 10 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila své matce jako odměnu za poskytnutou péči, kdy nárok opírala o závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 444/11, přičemž pokud ale matka žalobkyně žalobkyni nakupovala, vařila a vykonávala domácí práce a pečovala o ni z důvodu užívání antibiotik na kašel a teploty po dobu celkem 25 dnů rozdělených na 3 období v rozmezí 4 let, nejedná se o péči vymykající se míře únosné pro běžnou lidskou rodinnou solidaritu, aby žalobkyni vznikl nárok na náhradu věcné škody dle § 369 odst. 1 písm. d) zákoníku práce.

8. Jelikož žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, dle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení a zároveň také žalované uložil dle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit státu jím vynaložené náklady za znalecké posudky.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že dle znalkyně [příjmení] [příjmení] měla být z práce ošetřovatelky pracovně vyřazena nejdéle v květnu 2011. Jak vyplývá z lékařské zprávy [anonymizováno 5 slov] [obec] z 19. 12. 2014, zjištěné nemoci z povolání u žalobkyně trvají i nadále a posudky o ukončení trvání nemoci z povolání nebyly vydány. Ani další závěr soudu prvního stupně vycházející z nesprávných závěrů znaleckého posudku, že žalobkyně v červnu/červenci 2013 netrpěla příznaky nemoci, které byly hlášeny jako nemoci z povolání, není správný. V období od 13. 4. 2012 do 12. 4. 2013 byla v pracovní neschopnosti, jež byla vystavena z důvodů nemoci z povolání a pro nemoc z povolání byla léčena po celou dobu trvání pracovní neschopnosti. Dne 30. 10. 2012 upadla a narazila si koleno, loket a páteř a začala se souběžně léčit pro tento úraz, ale stále byla léčena i na plicním oddělení pro nemoc z povolání. Pracovní neschopnost byla ukončena z důvodu vyčerpání podpůrčí doby a nikoliv pro vyléčení. Lékařská zpráva z 20. 4. 2012 na počátku pracovní neschopnosti deklaruje nález na plicích. Tato zpráva prokazuje, že v době při ukončení pracovní neschopnosti stále nebyla vyléčena. Znalec [příjmení] [příjmení], který byl soudem vyslechnut jako zástupce zpracovatele znaleckého posudku, nebyl kompetentní posoudit její zdravotní stav v době výpovědi, neboť nemá odbornost plicního lékařství a k věci se vyjadřoval z pohledu své odbornosti imunologa, takže nedokázal zodpovědět, co přetrvává jako následek nemoci z povolání v plicích žalobkyně. Je nepravdivé jeho tvrzení, že nemoci byly po antibiotikách vyléčeny, o čemž svědčí nasazení autovakcíny již v roce 1988 pro neúčinnost antibiotik. Krajská hygienická stanice [obec] potvrdila 8. 2. 2013, že nemoci z povolání na pracovišti žalobkyně vznikají a v pracovním procesu byla stále vystavována bakteriálním infekcím. Záněty v plicích se proto prohlubovaly od roku 2007 do 20. 4. 2012, kdy žalobkyni byla přiznána nemoc z povolání. Před nástupem do zaměstnání byl 15. 4. 2013 vystaven posudek, dle něhož žalobkyně není schopna vykonávat práci ošetřovatelky na [anonymizováno] a v následující den, aniž by se podrobila jakékoliv lékařské prohlídce, byl vydán další posudek, dle něhož je způsobilá k výkonu práce ošetřovatelky na [anonymizována dvě slova]. Nastoupila poté do práce, ale v důsledku zhoršení zdravotního stavu 24. 4. 2013 byla vystavena pracovní neschopnost, když z důvodu nedoléčení se obnovily zdravotní problémy plicní (nemoci z povolání) a úrazu z 30. 10. 2012. Pokud vedle obecných onemocnění trpí také nemocemi z povolání, má za to, že je potřeba, aby její výkon práce ošetřovatelky na [anonymizováno] oddělení – [anonymizována dvě slova] byl posuzován nikoliv jen z pohledu obecných onemocnění, ale zejména vzhledem k jejím nemocem z povolání, což učiněno nebylo. Žalovaná, ani [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ani znalec neposuzovali pracovní náplň ošetřovatelky na [anonymizováno] oddělení – [anonymizována dvě slova], zda prostředí a pacienti na tomto oddělení umístění splňují podmínky dané plicním lékařem, tj. že žalobkyni má být přidělována práce lehká a v hygienicky nezávadném prostředí. Ze znaleckého posudku sice vyplývá, že žalobkyně v rozhodné době netrpěla žádnou z nemocí z povolání a tyto byly bez následků vyléčeny, ale pokud nemocemi z povolání netrpěla, neexistoval žádný důvod k tomu, aby ji žalovaná přeřadila z původního pracovního místa ošetřovatelky na [anonymizováno] na práci ošetřovatelky na [anonymizováno] lůžkách a lékařský posudek z 15. 4. 2013, který ji vyloučil z práce ošetřovatelky na [anonymizováno], je nepřezkoumatelný. Pokud ji žalovaná přesto přeřadila k výkonu práce na jiné pracoviště, měla postupovat dle příslušných ustanovení zákoníku práce (§ 41 zákoníku práce). Jelikož žalovaná takto nepostupovala, je zřejmé, že k přeřazení žalobkyně na výkon práce ošetřovatelky došlo účelově. Žalovaná tak zcela ignorovala zdravotní stav žalobkyně, když její zdravotní omezení k výkonu práce bylo takové, že je schopna práce lehké, v hygienicky nezávadném prostředí a takové prostředí na pracovišti, kam byla žalobkyně přeložena, nebylo a žalovaná si toho byla vědoma. Soud prvního stupně nevzal na zřetel, že nemoci z povolání jsou prvotní a rozhodující a obecná onemocnění jsou druhořadá a nemohou mít vliv na žalobkyní uplatněné nároky. Nesouhlasí ani s tím, že soud prvního stupně nevyhověl nárokům na zaplacení parkovného a cestovních náhrad, neboť má za to, že tyto nároky řádně specifikovala a doložila. Lázeňská léčba byla předepisovaná žalovanou v souvislosti s trvajícími nemocemi z povolání a závěr soudu, že je nemůže uznat, neboť nebyly vynaloženy v období, kdy trpěla zápaly plic, není správný. Nesouhlasí ani s nepřiznáním vynaloženého nákladu 10 000 Kč za zajištění základních potřeb žalobkyně v době nesoběstačnosti v důsledku postižení nemocí z povolání, když soud zcela opomenul základní skutečnost, že žalobkyně s matkou nežily ve společné domácnosti a péče vynaložená matkou se rozhodně vymykala míře únosné pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu.

10. Žalovaná odvolání žalobkyně považovala za nedůvodné, soud prvního stupně dospěl ke správným závěrům, přičemž žalovaná všechny nároky, na něž žalobkyně měla nárok, jí zaplatila a kromě toho jí zaplatila i odškodnění ve výši 850 000 Kč na základě lékařského posudku, jehož závěry jsou diskutabilní. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Soud prvního stupně ve věci provedl rozsáhlé dokazování, provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) pečlivě zhodnotil a učinil skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje, jakož i s jeho právním posouzením věci, takže v podstatě lze pro stručnost na řádné a podrobné odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.

13. V projednávané věci nebylo mezi účastnicemi sporné, že u žalobkyně byly zjištěny celkem tři nemoci z povolání, všechny spočívající v onemocnění plic, přičemž k první nemoci došlo v době předchozího zaměstnání žalobkyně u žalované již v roce 1988, takže s ohledem na trvání posledního pracovního poměru žalobkyně u žalované (pracovní poměr trval od 8. 9. 2006 do 30. 9. 2013) jsou pro posouzení věci významné jen poslední dvě nemoci, a to nemoc zjištěná ke dni 10. 4. 2007 pro diagnózu pneumonie vpravo bazálně, hlášená ke dni 6. 11. 2014, a další nemoc pro diagnózu pneumonie v pravém dolním plicním poli zjištěná ke dni 20. 4. 2012 a hlášená ke dni 22. 3. 2013. Z hlediska posouzení uplatněného nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění a náhradu za ztrátu na výdělku tak ve věci je stěžejní posouzení, zda mezi zjištěnými nemocemi z povolání a tvrzenou škodou je příčinná souvislost, tj. zda zjištěné nemoci z povolání zanechaly na zdraví žalobkyně trvalé následky, jež ztěžují společenské uplatnění žalobkyně a mají za následek snížení její pracovní schopnosti, takže v důsledku nemocí z povolání žalobkyni vzniká ztráta na výdělku.

14. Závěr soudu prvního stupně, že mezi zjištěnými nemocemi z povolání a žalobkyní tvrzenou škodou neexistuje příčinná souvislost, neboť obě pneumonie (zjištěné jako nemoci z povolání) byly vyléčeny, aniž by zanechaly na zdraví žalobkyně následky trvalého rázu, které by měly prokazatelně nepříznivý vliv na její uplatnění v životě a ve společnosti a vytvářely překážky lepší budoucnosti omezením možností seberealizace a také omezením v profesním uplatnění, odvolací soud považuje za správný. Tento závěr soud prvního stupně učinil především na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu - [anonymizováno 5 slov] a výslechu jeho zástupce, ale rovněž i na základě výpovědi znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovního lékařství [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který předtím zpracoval stanovisko pro Krajský úřad [příjmení] kraje v souvislosti s rozhodováním tohoto správního orgánu o opravném prostředku proti lékařskému posudku vydanému [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizována čtyři slova] [obec], ze dne 26. 2. 2018, o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně pro nemoc z povolání pneumonii v pravém dolním plicním poli. Znalecký ústav i uvedený znalec svá zjištění a z nich učiněné závěry řádně a podrobně zdůvodnily, soud prvního stupně se v napadeném rozsudku hodnocením těchto důkazů pečlivě zabýval, proto odvolací soud znovu pro stručnost na hodnocení důkazů v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje a jen zdůrazňuje, že závěry znaleckého ústavu i znalce [příjmení]. [anonymizováno] byly shodné.

15. Námitku žalobkyně, že závěry znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem před soudem prvního stupně obhajoval zástupce, který není specializací plicní lékař, odvolací soud neshledal důvodnou, neboť [anonymizováno] [příjmení] byl v souladu s ustanovením § 22 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, účinným do 31. 12. 2020, v písemném znaleckém posudku uveden jako osoba pověřená před orgánem veřejné moci osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem a podat žádaná vysvětlení (obdobnou úpravu obsahuje i ustanovení § 28 odst. 4 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, účinný od 1. 1. 2021), a především je podstatné, že znalecký posudek byl zpracován kolektivem odborníků znaleckého ústavu, takže zpracovatelé posudku, jež měli k dispozici potřebnou zdravotní dokumentaci žalobkyni, byli k podání posudku odborně způsobilí.

16. Navíc je na místě podotknout, že ke shodným závěrům jako znalecký ústav a znalec [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], v podstatě dospěla i znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku ze dne 6. 12. 2013, který v projednávané věci soudu prvního stupně předložila žalobkyně. I tato znalkyně dospěla k závěru, že současný zdravotní stav žalobkyně, její neschopnost vykonávat práci ošetřovatelky ve zdravotnickém zařízení a její invalidizace nejsou důsledkem nemoci z povolání, zjištěné dne 20. 4. 2012 a hlášené dne 22. 3. 2013. Pokud zároveň tato znalkyně dále uvedla, že dle jejího názoru žalobkyně měla být pracovně vyřazena trvale od práce ošetřovatelky nejdéle v květnu 2011, kdy jí byla ve sputu prokázána Klebsiella pneumonie, a bylo známo, že již v roce 1988 jí byla nemoc z povolání, týkající se dýchacího traktu, ze stejného vyvolatele hlášena, tento závěr není v rozporu s předchozím závěrem. Je totiž zjevné, že v tomto směru se znalkyně vyjadřovala z pohledu lékaře pracovně- lékařské služby, když účelem vstupních či preventivních zdravotních prohlídek zaměstnanců je posuzování jejich zdravotního stavu z hlediska způsobilosti pro výkon sjednané práce mimo jiné i z preventivního důvodu předcházení vzniku nemocem z povolání. Např. pracuje-li zaměstnanec za podmínek, za nichž může vzniknout nemoc z povolání a trpí-li onemocněním, které by posléze mohlo být uznáno jako nemoc z povolání, pouze zatím nedosáhlo takového stádia, aby jako nemoc z povolání bylo uznáno, nebo zaměstnanec sice takovým onemocněním netrpí, ale s ohledem na svůj zdravotní stav je pro vznik takového onemocnění náchylný, potom není v zájmu ani zaměstnance, ale ani zaměstnavatele, aby zaměstnanec práci nadále vykonával, neboť je žádoucí vzniku nemoci z povolání předejít.

17. Na správnosti závěru soudu prvního stupně, že mezi zjištěnými nemocemi z povolání a žalobkyní tvrzenou škodou, jež má spočívat ve ztížení společenského uplatnění a ve ztrátě na výdělku, neexistuje příčinná souvislost, neboť obě pneumonie (zjištěné jako nemoci z povolání) byly vyléčeny, aniž by zanechaly na zdraví žalobkyně následky trvalého rázu, a že důvodem ztráty pracovní způsobilosti žalobkyně a s ní související ztrátě na výdělku je zhoršení nálezu na pohybovém ústrojí, jež bylo důvodem ke zvýšení stupně invalidity, konkrétně vertebrogenní algický syndrom a oboustranný syndrom sakroiliakálních kloubů na podkladě degenerativních změn při bolestech kyčlí při trochanterické burzitidě a koxartróza oboustranně, nic nemění ani skutečnost, že žalobkyni byla na základě posudku [anonymizováno] [příjmení], [titul za jménem], ze dne 10. 7. 2019 žalovanou na ztížení společenského uplatnění pro trvalé zdravotní následky způsobené pneumonií v pravém dolním plicním poli vyplacena dne 27. 3. 2020 částka 850 000 Kč, jakož ani skutečnost, že žalobkyně se stále pravidelně podrobuje zdravotním prohlídkám na [anonymizováno 5 slov] [obec] z důvodu zjištěných nemocí z povolání, když posudky o ukončení trvání nemoci z povolání nebyly vydány.

18. K důvodům vystavování lékařských posudků o bodovém ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně se [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem] vyjadřovala ve své výpovědi před soudem prvního stupně a rovněž ona uvedla, že oba zápaly plic byly vyhojeny a až do roku 2018 nebyly shledány žádné následky. Teprve kontrolní vyšetření v lednu 2018 ukázalo pozánětlivé změny v lokalizaci, v níž předtím probíhaly zápaly plic, to ovšem s vědomím, že žalobkyně měla ještě i další ataky zápalu plic mimo pracovní zařazení, a také má ještě jiné plicní diagnózy, které komplikují situaci. Pozánětlivé změny na pravé plíci žalobkyně byly prokázány až poté, co po ukončení pracovního poměru u žalované žalobkyně v roce 2014 prodělala další zápal plic, po jehož vyléčení zůstaly na plicích žalobkyně pozánětlivé změny, které nemají vliv na zdravotní způsobilost žalobkyně. Shodně se vyjádřila ve své výpovědi i svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], jež mj. uvedla, žalobkyní prodělané zápaly plic v letech 1988, 2007 a 2012 jsou bakteriální infekční onemocnění, které po vyhojení nikterak neomezují pracovní způsobilost postiženého člověka. U žalobkyně se stav komplikoval při poslední pneumonii smíšenými infiltráty na plicích, které ale nebyly v souvislosti s prodělaným zápalem plic. Jejich etiologii se nepodařilo prokázat. Při posledním CT plic v lokalizaci, kde proběhl zápal plic v roce 2012, byly nalezeny fibrózní změny, ovšem dávat je do souvislosti se zápalem plic z roku 2012 je ze strany [anonymizována čtyři slova] [obec] benevolentní, protože až do roku 2014 tam dle CT plic žádné fibrózní změny nebyly. Ty se objevily až po další pneumonii, kterou žalobkyně prodělala v roce 2014. [anonymizována čtyři slova] [obec] se však přesto rozhodla, že pro ty fibrózní změny provede dobodování ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně však trpěla častými infekty dýchacích cest už při prvním vyšetření i během svého pobytu v [země] ještě před nástupem do pracovního poměru k žalované. Infekty na plicích žalobkyně se objevují i v době, kdy už od roku 2012 ve zdravotnictví nepracuje. Lze tak uzavřít, že ani výpovědi svědkyň [příjmení] [příjmení], [titul za jménem] a [anonymizováno] [příjmení] nejsou v rozporu se závěry znaleckého ústavu - [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] a znalce [příjmení] [příjmení], [anonymizováno].

19. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud zamítl i nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s léčením, spočívajících v nákladech na léky, regulační poplatky, poplatky za vystavení pracovní neschopnosti a za pořízení zdravotní dokumentace, plateb za pobyty v lázních a částek zaplacených za parkovné a cestovného, když pouze některé žalobkyní doložené výdaje shledal jako účelně vynaložené náklady v souvislosti s léčbou nemoci z povolání a ohledně některých požadovaných nákladů dospěl k závěru, že žalobkyně přes výzvu soudu neunesla procesní břemena, ale především zjistil, že žalobkyni byla na úhradě vynaložených nákladů již zaplacena vyšší částka, než kterou v řízení požadovala, a to včetně výdajů, které soud neposoudil jako náklady vynaložené v souvislosti s léčbou nemoci z povolání, tudíž učinil správný závěr, že nárok žalobkyně v rozsahu, v jakém byl důvodný, již zanikl splněním. Ohledně posouzení tohoto nároku odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Konečně odvolací soud se ztotožňuje i s rozhodnutím soudu prvního stupně, pokud neshledal důvodný nárok na zaplacení částky 10 000 Kč, vynaložený žalobkyní jako odměna své matce za poskytovanou péči, když se shoduje s jeho závěrem o nedůvodnosti nároku, neboť péče matky o žalobkyni, poskytovaná v souvislosti s onemocněním nemocí z povolání po dobu 25 dnů v rozmezí několika let, kdy nemoc žalobkyně nebyla takového charakteru, který by způsoboval bezmocnost žalobkyně, nepřesahuje míru běžné rodinné pomoci, zvláště jde-li o nejbližší rodinný vztah matky a dcery.

20. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně výroků o nákladech řízení, když žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná, proto jí dle § 142 odst. 1 o. s. ř. správně byla uložena povinnost hradit žalované účelně vynaložené náklady a dle § 148 odst. 1 o. s. ř. i povinnost nahradit státu jím placené náklady řízení vynaložené na znalecké posudky.

21. Ani v odvolacím řízení nebyla žalobkyně úspěšná, vznikla jí tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit žalované i náklady odvolacího řízení, jež činí paušální částku 300 Kč za účast pověřené zaměstnankyně žalované jako advokátem nezastoupeného účastníka dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

Poučení