35 C 182/2024 - 378

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o ochranu osobnosti takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 80 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 14,75 % ročně z této částky od 11. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1 náhradu nákladů řízení v částce 13 600 Kč., a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.

III. Mezi žalobcem a žalovaným 2 nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhal ochrany svého dobrého jména proti žalovanému 1 jakožto zakladateli a tváři žalovaného 2 a žalovanému 2 jakožto provozovateli serveru www.[Anonymizováno].cz (dále jen „stránky“ nebo „doména“). Žalobce uvedl, že byl advokátem, přičemž s ohledem na své zdravotní komplikace ukončil výkon tohoto povolání a v roce 2021 začal hledat nové zaměstnání, avšak většina zaměstnavatelů ani nezareagovala na jeho životopisy. V souvislosti s tím tak vyhledal své jméno prostřednictvím internetových vyhledávačů. Díky tomu zjistil, že jeho jméno je vedeno na stránkách v souvislosti s desítkami různých společností, přičemž některé jsou spojeny s příjmem dotací, některé s insolvencemi a některé s trestními odsouzeními pro podvody. Žalobce nebyl účasten žádné z těchto společností, nebyl ani jejich majitelem a ani statutárním orgánem. V minulosti byl toliko členem dozorčích rad, když v rámci své koncipientské praxe působil v advokátní kanceláři, která se zabývala tvorbou společností na klíč. S těmito společnosti však od roku 2012 nemá nic společného. Žalobce se tak domáhal po žalovaných odstranění vadného obsahu, což žalovaní odmítli. Z toho důvodu se žalobce obrátil na soud a požadoval odstranění závadového obsahu a finanční zadostiučinění.

2. Žalovaný 1 navrhl zamítnutí žaloby a uvedl, že není věcně pasivně legitimován. Je sice vlastníkem domény, nicméně provozovatelem této domény je výlučně žalovaný 2.

3. Žalovaný 2 navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedl, že se jedná o subjekt sledující veřejně dostupné informace ve veřejném zájmu, přičemž toliko propojuje skutečnosti, které jsou kdykoliv dostupné na oficiálních webech státu. Při své činnosti užívá hloubkové analýzy vztahů prostřednictvím vlastnických struktur jednotlivých společností. Takto následně uvádí osoby, které jsou (nebo byly) skutečnými vlastníky společností (ať již přímo nebo prostřednictvím mateřských společností) nebo členové statutárních orgánů. Žalobce byl zapsaným členem statutárních orgánů všech dotčených společností nebo jejich mateřských společností, přičemž k výmazu z jednotlivých společností došlo v některých případech až v roce 2021 poté, co žalovaný 2 na základě podnětu žalobce dělal kontrolu těchto údajů. Žalovaný 2 tak nemohl vědět, že údaje jsou neaktuální. I kdyby však údaje byly neaktuální, žalovaný 2 tyto údaje eviduje i zpětně, a to z toho důvodu, že někteří vlastníci se v době krize účelově zbavují svých pozic ve společnostech. Z tohoto důvodu standardní nastavení systému spojuje jednotlivce se společnostmi až 5 let zpětně, avšak umožňuje přenastavit systém tak, aby zobrazoval kompletní historii. Žalovaný 2 tak konstatoval, že o žalobci sděloval toliko pravdivé údaje a navrhl zamítnutí žaloby.

4. Žalobce se původně domáhal zdržovacích nároků a částky 120 000 Kč, avšak s ohledem na částečné zpětvzetí soud řízení o těchto nárocích a o částce 40 000 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 4. 9. 2024, č. j. 35 C 182/2024-195, zastavil, když žalovaný 2 jako provozovatel stránky sporné údaje vymazal.

5. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že žalovaný 1 je osobou, která v roce 2016 registrovala doménu (prokázáno sdělením správce domény), statutárním ředitelem, zakladatelem a mediální tváří žalovaného 2 (prokázáno zakládací listinou, nespornými tvrzeními, články z tisku a výpisem z obchodního rejstříku). Žalovaný 2 provozuje stránku zabývající se sledováním vlastnických struktur společností a hlídáním veřejných zakázek (prokázáno fakturami za správu a printscreeny stránek). Servery předmětné stránky se nacházejí v domě žalovaného 1 (sjetinami adresy poskytovatele služeb a internetového náhledu do katastru nemovitostí).

6. Na stránkách bylo v roce 2021 jméno žalovaného spojováno s angažovaností ve velkém množství právnických osob, přičemž nejméně 2 byly evidovány jako osoby odsouzené za trestnou činnost a 2 spojené s insolvencemi. Žalobce byl s těmito společnostmi spojován způsobem, že je v těchto společnostech angažován, přičemž angažovaností se dle stránek myslelo, že se jedná o „firmy, které tato osoba přímo či prostřednictvím společností vlastnila nebo byla ve statutárních orgánech, a to aktuálně podle och. rejstříku či posledních 4 letech“ (prokázáno printscreeny stránky). Konkrétně byl spojen se společnostmi v insolvenci [právnická osoba], [právnická osoba], v likvidaci, odsouzenými společnostmi [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. v likvidaci, a [právnická osoba] v likvidaci, přičemž z předložených důkazů nevyplývalo, že by byl zřetelně na stránce vyznačen jakýkoliv časový nebo věcný odstup žalobce od odsouzení/insolvence, anebo jaké je aktuální nastavení stránky (prokázáno printscreeny stránky, a to v částech příslušných registrů). Obdobně byl zobrazován ještě v průběhu roku 2024, a to konkrétně ve spojení se společnostmi spojenými s dotacemi, a to [právnická osoba]. v likvidaci, a [právnická osoba]., a dále se společnostmi spojenými s insolvencí. (prokázáno printscreeny z roku 2024). Soud neprovedl k důkazu zjištění společností v insolvenci, se kterými měl být žalobce spojen, když s ohledem na svůj právní názor toto považoval za irelevantní, neboť to nemohlo mít vliv na rozhodnutí.

7. Všechny tyto údaje byly v dané době dohledatelné pomocí internetových vyhledávačů (bing.com, centrum.cz, google.com). Při zadání žalobcova jména se odkaz na stránku objevil mezi prvními pěti odkazy (prokázáno printscreeny těchto vyhledávání v letech 2021 a 2024).

8. Soud s ohledem na svůj názor nepovažoval skutečnost, že žalobce je spojován s velkým množství společností za difamující tvrzení, proto se zabýval jen tím, jakým způsobem byl propojen se shora specifikovanými společnostmi a v tomto směru poučil žalovaného 2.

9. Pokud jde o společnost [právnická osoba], tak jejím jediným společníkem byla v letech 2010-2021 společnost [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti), ve které byl žalobce do roku 2010 členem dozorčí rady a ve které byla jediným akcionářem v letech 2009-2018 společnost [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). V této společnosti pak žalobce působil v dozorčí radě v letech 2009-2011 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). Žalobce tak u této společnosti do roku 2011 byl zapsán jako člen dozorčí rady některé z mateřských společností.

10. Pokud jde o společnost [právnická osoba], v likvidaci, nebylo přes poučení žalovaných prokázáno, že by zde bylo spojení mezi žalobcem a uvedenou společností. Žalovaný sice tvrdil toto spojení prostřednictvím společnosti [právnická osoba], a následně společností [právnická osoba]., [právnická osoba]. a [právnická osoba]., přičemž z výpisů obchodních rejstříků těchto společností bylo prokázáno, že ty byly vzájemně propojeny, přičemž do roku 2014 byl žalovaný uveden u posledních 2 jako člen dozorčí rady, avšak z provedených důkazů nebylo možné uzavřít, že dotčená společnost [právnická osoba], v likvidaci má jakoukoliv vazbu na uvedené společnosti. Pokud žalovaní uvedli, že zde vypadla jedna společnost ve vlastnické struktuře mezi spornou společností a společností [právnická osoba], učinili tak zcela zjevně až po koncentraci řízení. Soud s ohledem na § 118b o. s. ř. k tomuto tvrzení nepřihlédnul. Soud tak uzavřel, že žalovaní neprokázali jakékoliv propojení této společnosti s žalobcem.

11. Pokud jde o společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. v likvidaci, tak ta měla od roku 2011 zapsaného společníka společnost [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). V této společnosti pak žalobce působil v dozorčí radě v letech 2009-2011 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). Žalobce tak u této společnosti do roku 2011 byl zapsán jako člen dozorčí rady některé z mateřských společností.

12. Pokud jde o společnost [právnická osoba] v likvidaci, tak ta měla od roku 2010 do 2023 zapsaného společníka společnost [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). Tato společnost pak měla od roku 2011 zapsaného společníka společnost [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). V této společnosti pak žalobce působil v dozorčí radě v letech 2009-2011 (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). Žalobce tak u této společnosti do roku 2011 byl zapsán jako člen dozorčí rady některé z mateřských společností.

13. Předmětná společnost byla spojena s podvodným jednáním, za což byla shledána vinnou rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 20. 5. 2016 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 2. 2017. Tato kauza byla mediálně sledována, konkrétně šlo o podvody se zaměstnáváním handicapovaných (prokázáno rozhodnutím Nejvyššího soudu, výpisem ze stránek a novinovými články).

14. Pokud jde o společnost [právnická osoba]., tak ta měla od roku 2020 zapsaného společníka společnost [Anonymizováno] a [Anonymizováno] s r. o. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). Tato společnost stejně jako společnost [právnická osoba]. v likvidaci, měla ve vlastnické struktuře v letech 2019-2022 společnost [právnická osoba], v likvidaci (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětných společností). Tato společnost měla v letech 2018-2022 společníkem společnost [právnická osoba]. (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti), kde do roku 2021 byl zapsán žalobce jako člen dozorčího orgánu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku předmětné společnosti). Žalobce tak u této společnosti do roku 2021 byl zapsán jako člen dozorčí rady některé z mateřských společností.

15. Žalobce kontaktoval oba žalované s tím, že žádá odstranit všechny údaje o své osobě včetně důvodů zápisu těchto údajů (prokázáno e-maily zejména ze dne 28. 5. 2021), což žalovaný 1 odmítl s tím, že žalobce byl statutárním orgánem některé ze společností ve vlastnické struktuře, což evidují max. 10 let (prokázáno odpověďmi např. ze dne 28. 5. 2021, 13. 6. 2021). Tuto výzvu žalobce opakoval v roce 2024 stejně bezúspěšně (prokázáno výzvami z roku 2024 včetně odpovědí). V žádné z těchto výzev žalobce blíže nespecifikoval, jaké konkrétní informace považuje za závadové, toliko uvedl, že považuje celý jeho profil za závadový. Žalovaní jej při tom vyzývali, aby byl konkrétní (prokázáno těmito výzvami). Žalobce se též pokusil odstranit vyhledávání své osoby na vyhledávači google.com, avšak neúspěšně (prokázáno konverzací s vlastníkem vyhledávače). Žalobce proto poslal žalovaným předžalobní výzvu, avšak ani přes ni nebyly údaje před podáním žaloby odstraněny (prokázáno touto výzvou včetně odpovědi).

16. Soud se dále zabýval tím, zda vznikla žalobci imateriální újma a jaká. V tomto směru též žalobce poučil podle § 118a o. s. ř. a z provedeného dokazování dospěl k následujícím závěrům.

17. Žalobce před rokem 2021 působil jako advokát, přičemž souběžně se léčil s duševními obtížemi. Jeho zdravotní stav byl nejproblematičtější okolo roku 2017, kdy se mu rozpadla advokátní kancelář, ve které působil (prokázáno lékařskými zprávami). Přes tuto skutečnost poskytoval advokátní služby i v následujících letech 2018, 2019 a první polovině roku 2020 (prokázáno výpisy z jeho systému, pracovními maily, oznámením, potvrzením a rozhodnutím ČAK).

18. Z provedeného dokazování, a to z e-mailových komunikací (zejména e-mailů žalobce potenciálním zaměstnavatelům včetně odpovědí a otci) bylo prokázáno, že žalobce v roce 2021 hledal práci a rozesílal životopisy. Ozvala se mu advokátka [tituly před jménem] [jméno FO], která vyjádřila zájem (e-mail z 6. 5. 2021). Následně zrušila pracovní schůzku, neboť musela odjet a žádala o přesunutí schůzky (prokázáno SMS z května 2021). Žalobce předložil další negativní odpovědi z důvodů obsazení místa jiným kandidátem (prokázáno e-maily potenciálních zaměstnavatelů). Žalobce byl nakonec přijat do služebního poměru u [právnická osoba] (prokázáno rozhodnutím tohoto orgánu včetně výplatní pásky).

19. Žalobce dále prokázal, že HR manažeři využívají hledání na internetu a sociálních sítích při nabírání zaměstnanců (jde o obecně známý fakt, který byl podložen předloženými odbornými články).

20. Žalobce k této otázce žádal též provést důkaz výslechy paní L. [Anonymizováno] a advokátky [jméno FO], zda věděly o žalobcově profilu na stránce. Soud však konstatuje, že nejde o řádně označený důkaz, neboť důkaz se vždy provádí ke konkrétnímu tvrzení, které má prokázat. Není-li konkrétní tvrzení označeno, není důkaz přípustný. Jde o projev principu formální pravdy, kterým je vedeno civilní sporné řízení, namísto principu materiální pravdy, od kterého se upustilo. Soud proto tyto důkazy zamítl.

21. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil další relevantní skutečnosti.

22. Soud se nezaobíral tím, na základě jakých skutečností se žalobce dostal do dozorčích rad jednotlivých společností, neboť tato otázka byla pro posouzení věci irelevantní. Soud ze stejného důvodu ani nezkoumal jednotlivé trestní kauzy, na základě kterých byly společnosti odsouzeny, případně insolvenční řízení těchto společností. Žalobce chtěl prokazovat, že s nimi nebyl nikterak spojován. Soud však dokazování v tomto směru dále neprováděl, neboť žalobcova spojitost s uvedenými společnostmi byla toliko na základě jeho tvrzeného propojení přes mateřské společnosti. Žalovaní ani stránky netvrdili, že by byl žalobce jakkoliv spojen s těmito kauzami nebo řízeními. Soud též neprováděl dokazování k tomu, že žalovaný 2 může ve svých záznamech mít chyby (když chtěl provádět dokazování k otázce záznamů skutečných pachatelů trestních kauz a jejich záznamů na stránkách), neboť tato skutečnost není předmětem řízení.

23. Soud tak další dokazování neprovedl pro nadbytečnost, z důvodů nedostatečně označeného důkazu, jak uvedl shora, a nakonec nepřipustil důkazy předložené v rozporu s § 118b o. s. ř.

24. Soud tak uzavřel, že žalovaný 1 je statutárním orgánem a mediální tváří žalovaného 2 a z titulu této pozice vykonává úkony jménem žalovaného 2. Také má zaregistrovánu doménu. Žalovaný 2 ve veřejném zájmu od roku 2017 provozuje stránky, na kterých zveřejňuje státem publikované informace o soukromých společnostech, jejich insolvenčních řízeních, dotacích, odsouzeních, a to včetně angažovanosti dalších osob v těchto společnostech. Angažovanost pak žalovaný 2 spojuje s účastenstvím na vlastnické struktuře jednotlivých společností a na členství ve statutárním orgánu. Pokud žalovaný 2 vysvětloval pojem angažovanost ve spojení s orgány dozorčími, odporuje toto hodnocení tomu, co definuje na svých stránkách.

25. Žalobce byl v minulosti členem dozorčích orgánů mnoha společností. Byl tak u těchto společností evidován v obchodním rejstříku v rámci dozorčích rad, přičemž s ohledem na povahu obchodního rejstříku je tam uveřejněn dodnes (byť jako osoba vymazaná). Žalobce byl u jednotlivých společností vymazáván v letech 2011-2021 (nejméně u 1 společnosti byl žalobce zapsán do roku 2021). Žalovaný 2 na základě propojení společností prostřednictvím vlastnických struktur na svých stránkách uvedl údaj, že žalobce byl angažován ve společnostech, kde byl členem dozorčí rady nebo které měly tuto společnosti součástí vlastnické struktury. Takovéto údaje tam obecně byly nejméně v letech 2021-2024.

26. Dále žalovaný 2 zveřejnil v roce 2021 na stránkách, že žalobce byl angažován ve 2 společnostech, které byly trestně odsouzeny, a ve 2 společnostech, které skončily v úpadku, a to takovým způsobem, že vyjádření žalovaného 2 evokovalo žalobcovo propojení s dotčenými společnostmi v době, kdy k trestné činnosti došlo, případně kdy se společnosti dostaly do úpadku. Při tom je nepochybné, že se tak stalo více než 5 let od jeho vymazání. Tuto časovou souvislost a ani skutečnost, že vazba není přímá, pak žalovaný 2 nikterak nezdůraznil, takže zveřejněná informace evokovala žalobcovo přímé spojení se společnostmi v rozhodném období. U jedné společnosti pak nebyla prokázána ani souvislost prostřednictvím vlastnické struktury. Stejně tak v roce 2024 stránka zobrazovala angažovanost u 2 společností, které získaly dotace, když žalobce byl vymazán z pozice v dozorčí radě v mateřských společnostech v roce 2021.

27. Z provedeného dokazování je nepochybné, že stránka existuje nejméně od roku 2017, přičemž žalobce nejméně od roku 2017 do poloviny roku 2020 působil jako advokát. Od roku 2021 hledal práci, přičemž ze soukromého sektoru měl toliko jednu žádost o schůzku. Žalobce se uplatnil v rámci státního sektoru.

28. Po provedeném dokazování však soud nemá za prokázané, že žalobci vznikla reálná újma, neboť z provedeného dokazování nelze uzavřít, z jakého důvodu se žalobce v rámci soukromého sektoru neuplatnil.

29. Podle § 81 odst. 1 o. z., chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

30. Podle § 82 odst. 1 o. z., člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

31. Podle § 2894 odst. 2 o. z., nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

32. Podle § 163 o. z., statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.

33. Podle § 408 odst. 1 o. z., ředitel je statutární orgán ústavu. Statut může pro tento orgán zvolit i jiné označení, pokud tím nevzbudí klamný dojem o jeho povaze.

34. Podle § 2900 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

35. Podle § 2901 o. z., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

36. V obecné rovině platí, že každý člověk je nadán osobnostními právy, kterými jsou chráněny součásti jeho osobnosti, jako je např. jeho dobré jméno, čest, soukromí, ale i podoba a hlas. Nikdo není oprávněn do těchto práv neoprávněně zasahovat. Dojde-li pak k takovému neoprávněnému zásahu, může se poškozený proti rušiteli domáhat, aby od takového zásahu bylo nadále upuštěno, aby bylo zabráněno jeho opakování, aby byl odstraněn závadný stav a případně aby mu byla poskytnuta satisfakce za takové jednání. K tomu, aby takové jednání bylo postižitelné, musí naplňovat 3 základní znaky, a to musí se jednat o zásah do osobnostních práv, tento zásah musí být neoprávněný a musí být způsobilý způsobit poškozenému nějakou újmu (není však potřeba, aby újmu reálně způsobilo). Není-li splněna některá z těchto podmínek, nezbývá než žalobu zamítnout (vizte např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 10. 1967, sp. zn. Prz 33/67, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 388/2015). Při stanovování toho, zda byl zásah učiněn neoprávněně a zda byl způsobilý způsobit účastníkovi nějakou újmu, je třeba vždy brát v potaz všechny okolnosti, za nichž k inkriminovanému jednání došlo, přičemž je třeba mít na paměti, že žijeme v lidské společnosti a jsme tak povinni jistou míru neslušnosti vůči naší osobě tolerovat.

37. Prvním předpokladem vyhovění žalobě je pak skutečnost, že žaloba je podávána vůči osobě, která tvrzený zásah do žalobcových práv učinila. Tím, kdo se předmětného zásahu dopustil, je nepochybně žalovaný 2 a vůči němu tak je tato podmínka splněna.

38. V případě žalovaného 1 je však situace odlišná. Žalovaný 1 je statutárním orgánem žalovaného 2, takže činnosti, které žalovaný 2 vykonává, vykonává jeho jménem zejména žalovaný 1. Pokud hodnotíme jednání žalovaného 1, musíme striktně rozlišovat, zda jeho jednání je jednáním statutárního orgánu, nebo fyzické osoby, přičemž tento rozdíl je třeba vždy vnímat z kontextu daného jednání. Pokud žalovaný 1 komunikoval s žalobcem ohledně stránek, které jsou provozovány žalovaným 2, činil tak jednoznačně z pozice statutárního orgánu. Při výkonu své činnosti nikterak nevybočil z této pozice, aby mu bylo možno něčeho přičítat osobně. Žalobce 1 tak není provozovatelem stránky, není ani osobně zodpovědný za její obsah, není odpovědný za vůli žalovaného 2, neodpovídá za počítačový program, který provozuje žalovaný 2, vůči 3. osobám.

39. Pokud žalobce dovozuje, že by žalovaný 1 měl odpovídat za obsah stránky, když nepochybně byla stejně provozována před vznikem žalovaného 2, právě žalovaným 1, přičemž právnické osoby se zakládají právě z důvodu limitace odpovědnosti, tak soud k tomu konstatuje, že pokud žalovaný 1 byl v minulosti provozovatelem stránky, tak odpovídá za obsah, který na ní byl v té době. V nyní projednávaném případě žalovaný 1 není provozovatelem stránky, a proto neodpovídá. Ostatně aplikací této logiky by každý jedinec odpovídal za újmu, kterou způsobila jakákoliv věc, kterou kdykoliv v minulosti vlastnil, a to bez ohledu na to, kdy věc újmu způsobila a kdy přestal být vlastníkem. Takový výklad je absurdní.

40. Pokud jde o námitku obcházení deliktní odpovědnosti založením právnické osoby, tak soud konstatuje, že neshledává tuto námitku právně významnou. Pokud by zákonodárce takovou odpovědnost chtěl založit, vtělil by ji do zákona. Soud může případné mezery v právní úpravě dotvořit výkladem, neměl by však nahrazovat vyjádřenou vůli zákonodárce a tím jej obcházet (vizte nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 23/24).

41. Ani skutečnost, že žalobce je vlastníkem stránky, není důvodem pro dovození jeho odpovědnosti. Není to vlastník stránky, kdo tvoří její obsah, ale osoba, která tuto stránku provozuje. Žalovaný 1 svým vlastnictvím do žalobcových práv nikterak nezasáhl.

42. Pokud žalobce odkazoval na ustanovení § 2900 a 2901 o. z., jde o odkaz nepřiléhavý. Žalobce zjevně směšuje žalovaného 1 jako fyzickou osobu, který sám za sebe nemá na vzniklou situaci žádný vliv, a jako statutární orgán právnické osoby, který na vzniklou situaci vliv má. Žalovaný 1 nesplňuje předpoklady dané uvedenými ustanoveními, neboť on sám nad situací nemá vliv. Jiný výklad tohoto ustanovení by vedl k obcházení zákona a vůle zákonodárce ohledně jím stanovených odpovědností statutárních orgánů. Navíc ustanovení § 2900 dopadá na taxativně vyjmenované nároky, do kterých ochrana dobrého jména rozhodně nespadá.

43. Soud za této situace uzavřel, že žalovaný 1 není odpovědný za tvrzený zásah a žalobu jako celek vůči němu zamítl.

44. Soud se následně zabýval tím, zda došlo k neoprávněnému zásahu do žalobcových práv žalovaným 2 a uzavřel, že tomu tak je. Neoprávněným zásahem do dobrého jména, pověsti a cti je zveřejnění difamující informace, a to nejen nepravdivé, ale i pravdivé, jde-li o informaci intimního rázu, zavádějící nebo hrubě zkreslenou (vizte rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020).

45. V daném případě žalovaný 2 svým podáním hrubě zkreslil skutečnosti o žalobci, když uvedl, že žalobce byl angažován ve společnostech, které skončily v insolvenci (vzbudil tak zdání, že se na jejich úpadku podílel) nebo které skončily odsouzeny za trestný čin (vzbudil tak dojem, že se žalobce něčeho dopustil). Při tom jde o difamující informace, které jsou způsobilé způsobit mu újmu.

46. Pokud jde o tvrzení, že žalobce byl v těchto společnostech angažován, jde o tvrzení minimálně zavádějící až nepravdivé. Tento termín žalovaný 2 opakovaně na svých stránkách definoval jako přímé nebo nepřímé vlastnictví společnosti, případně členství ve statutárních orgánech. Žalobce jako předseda nebo člen dozorčí rady nesplňuje ani jedno, takže rozhodně nebyl angažován (ve smyslu prezentovaném žalovaným 2) v těchto společnostech žádným způsobem. Při poměřování přesnosti informace je nutno brát v potaz to, kdo je adresátem poskytnuté informace a způsob jejího poskytnutí. Pokud žalovaný 2 namítal, že výraz angažovanost je na serveru justice.cz vnímán šířeji, jde o námitku nepřípadnou, neboť sám žalovaný 2 svým adresátům (kterými jsou primárně lidé bez právnického vzdělání) tento termín vysvětluje a tím stanovuje obsah svého sdělení, které tak v daném kontextu není pravdivé.

47. Žalovaný 2 ale též touto optikou zkreslil informace, které poskytuje, když na potenciální absenci časového a věcného hlediska žalobcovy angažovanosti neupozorňuje u jednotlivých výsledků vyhledávání (zvlášť markantní to je u těch, která se velmi významně dotýkají dobrého jména, jako je souvislost s insolvencemi a zejména s odsouzeními právnických osob). Žalovaný 2 tak evokuje běžnému uživateli dojem, že žalobce se něčeho takového skutečně dopustil. Pokud žalovaný 2 argumentoval, že není jisté, zda žalobce při vyhotovování printscreenů stránky neměl nastaveno, zda hledá celou historii, jde paradoxně o argument k tíži žalovaného 2. V takovém případě je nepochybné, že adresát informace není v danou chvíli schopen rozlišit, zda jde o historickou nebo aktuální souvislost, přičemž si ani nemusí uvědomit, jaké má nastavení.

48. Soud tak uzavřel, že žalovaný 2 na své stránce zveřejnil minimálně zavádějící informace o žalobci, přičemž tyto informace jsou potenciálně způsobilé způsobit žalobci újmu (například právě v pracovním prostředí). Žalovaný 2 tak neoprávněně zasáhl do žalobcových práv.

49. Jen pro úplnost soud konstatuje, že nepovažuje za difamující informaci tvrzení, že žalobce figuroval v mnoha společnostech nebo ve společnostech, které pobíraly dotace, neboť tyto informace v konečném důsledku jsou schopny vyvolat i komparativní výhodu na trhu práce (evokují, že žalobce má znalosti korporátního práva a umí pracovat s dotacemi).

50. Soud se následně zabýval otázkou náhrady imateriální újmy. Základním způsobem náhrady nemajetkové újmy má být omluva (bez ohledu na to, zda jde o omluvu osobním způsobem, nebo veřejně). K finanční náhradě má soud přistoupit až poté, co se omluva jako satisfakce jeví vzhledem ke všem okolnostem jako nedostatečná.

51. V daném případě soud vyšel z provedeného dokazování v tom směru, že žalovaný 2 je organizace, jejímž cílem není dosahování zisku, ale analýza veřejně dostupných dat, jejich zpracování a zpřehlednění za účelem kontroly veřejných prostředků veřejností. Dále soud vzal v úvahu, že žalobci uvedeným jednáním žádná objektivní újma nevznikla, žalobce až v rámci žaloby zcela konkrétně definoval nesprávné informace, které žádá odstranit, údaje o členství v orgánech některých společností byly vymazány až v roce 2021 a informace zveřejněné žalovaným 2 nebyly zcela nepravdivé, byly primárně nepřesné. Soud za této situace uzavřel, že adekvátním způsobem satisfakce by byla maximálně omluva. Té se však žalobce nikdy nedomáhal a soud je vázán žalobním žádáním. Soud tak žalobu na přiznání nemajetkové újmy v penězích zamítl i proti žalovanému 2.

52. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle odst. 2, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

53. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

54. Soud ve smyslu § 142 o. s. ř. posoudil úspěch žalovaných ve věci a uzavřel, že žalobce požadoval 2 nároky, a to nárok na zaplacení 120 000 Kč, který byl z části zastaven a z části zamítnut, a nárok zdržovací, který vzal žalobce zpět, neboť bylo od zásahu upuštěno dobrovolně.

55. Z hlediska úspěchu byli žalovaní v rozsahu 80 000 Kč úspěšní (žaloba byla zamítnuta) a v rozsahu 40 000 Kč byla žaloba vzata zpět z důvodů na straně žalobce. Tím jim ve smyslu § 142 a 146 o. s. ř. by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, tedy v tomto rozsahu byli ve věci úspěšní.

56. Pokud jde o zastavení řízení ohledně zdržovacích nároků, vzal je žalobce zpět pro chování žalovaného 2, který nárok dobrovolně splnil. Vzhledem k tomu vznikl žalobci v tomto rozsahu nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému 2.

57. Jinak tomu je ve vztahu k žalovanému 1. Ten z pohledu procesního úspěchu neučinil žádný krok, pro který by žalobce v jeho směru měl brát žalobu zpátky. Jak bylo uvedeno shora (a soud se na své závěry v plném rozsahu odkazuje), nelze žalovanému 1 přičítat k tíži chování žalovaného 2. Ve vztahu k žalovanému 1 tak žalobce nevzal zpět žalobu pro jeho chování, ale pro to, že žaloba vůči němu nebyla podána důvodně. Žalovaný 1 tak má nárok na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř.

58. Soud nakonec stanovil náhradu s ohledem na výše uvedené tak, že žalobce byl proti žalovanému 2 s 1 nárokem úspěšný a 1 neúspěšný, proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

59. Ve vztahu k žalovanému 1 pak soud uzavřel, že ten byl úspěšný zcela a přiznal mu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení v částce 13 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 22. 7. 2024, z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 9. 2024, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 8. 2024 a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 11. 2024 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč.

60. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř.

Poučení