35 C 284/2023 - 622

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zvýšení výživného a o vzájemném návrhu na zrušení výživného takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje 1. 9. 2022 částku 7 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobkyně počínaje 1. 9. 2022 dalších 7 500 Kč měsíčně, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit dlužné výživné pro žalobkyni v částce 31 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka bude splatná po právní moci tohoto rozsudku. Nesplní-li žalovaný, byť jen jedinou splátku splatnou po právní moci tohoto rozsudku, stává se celý dluh splatným.

IV. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalobkyni počínaje dnem 1. 6. 2021, se zamítá.

V. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalobkyni počínaje dnem 1. 6. 2021 a konče dnem 17. 9. 2022 a snížení výživného počínaje dnem 18. 9. 2022 na částku 1 000 Kč měsíčně, se zamítá.

VI. Tím se mění rozsudek Okresního soudu [adresa]-východ ze dne 23. 3. 2012, č. j. [spisová značka] a rozsudek Okresního soudu [adresa]-východ ze dne 1. 7. 2015, č. j. [spisová značka].

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného s tím, že o jejím výživném bylo rozhodováno rozsudky Okresního soudu [adresa]-východ ze dne 23. 3. 2012, č. j. [spisová značka], a ze dne 1. 7. 2015, č. j. [spisová značka], přičemž žalovanému jako jejímu otci bylo stanoveno výživné v částce 6 500 Kč. Žalobkyně toto výživné pobírala do května 2021, kdy nesložila závěrečné zkoušky jejího bakalářského studia na ČZU obor speciální chovy, přičemž náhradní termín byl stanoven na červen roku 2022. Z tohoto důvodu se domluvila s žalovaným, že nyní výživné nepotřebuje, najde si práci a bude se živit sama, přičemž následně bude pokračovat ve studiu. Žalobkyně proto nastoupila na veterinární kliniku, kde si vydělávala. V letním semestru roku 2022 žalobkyně úspěšně dokončila studium na ČZU, avšak nastoupila na nové bakalářské vzdělání v oboru veterinární hygieny. Počínaje 1. 9. 2022 proto požadovala po žalovaném výživné v částce 15 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný nejprve navrhl zamítnutí žaloby a následně vznesl vzájemný návrh, kterým se domáhal zrušení výživného a in eventum jeho snížení na částku 2 850 Kč měsíčně. Žalovaný měl za to, že žalobkyně je ve svém věku schopna se samostatně živit. Ostatně toto již celý rok dělala, takže s ohledem na judikaturu (odkazoval na rozsudek Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka]) ji výživné nenáleží. Žalobkyně se soustavně nepřipravuje na své budoucí povolání, když ve svých 25 letech zahájila zcela nové bakalářské vzdělání, které nikterak nenavazuje na její současné již dosažené vzdělání a oproti dosavadnímu oboru studia ji ani nezlepšuje postavení na trhu práce. Za této situace je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobkyně není osobou, která neví, co v životě chce a je tak třeba její počínání hodnotit přísnější optikou než u osoby, která by byla ve věku blízkém věku nezletilosti. Přiznání výživného žalobkyni by též bylo v rozporu s dobrými mravy, když ta vůči žalovanému zahájila exekuci výživné v žalovaném období ve výši, která odpovídá naposledy přiznanému výživnému. Kdyby však soud neshledal důvod ke zrušení výživného, navrhl žalovaný, aby soud výživné snížil.

3. Následně dne 17. 4. 2025 žalovaný upravil eventuální petit tak, že požadoval zrušení výživného do 17. 9. 2022, kdy žalovaná byla zaměstnána, a snížení výživného na částku 1 000 Kč. Soud tuto změnu stejného dne připustil.

4. Soud následně přistoupil ke zjištění skutkového stavu.

5. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř., ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

6. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel ze skutečností a důkazů, které byly navrženy do koncentrace řízení. Výjimku z tohoto tvořily důkazy, jež vznikly až po této koncentraci a důkazy, ke kterým soud dle § 118a o. s. ř. poučil. Pokud soud poučoval na jednání dne 13. 6. 2024, učinil tak na základě nutnosti vzniklé z nepochopení účastnických tvrzení, když soud učinil závěr, že žalovaný na jednání akceptoval nespornost lepšího budoucího uplatnění žalobkyně. Ostatně žalovaný proti takovému závěru soudu při prvním jednání ničeho nenamítal. Toto následně sporné tvrzení tak žalobkyně neprokazovala, přičemž v tomto směru na prvním jednání nevznikla nutnost ji poučit dle § 118a o. s. ř. Tato potřeba vznikla až po prvním jednání, takže soud ji naplnil a připustil důkazy žalobkyně k tomuto tvrzení, jakož i důkazy žalovaného k vyvrácení věrohodnosti jejích důkazů.

7. S ohledem na shodná tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně je dcera žalovaného. O její péči se rozhodovalo rozsudky zdejšího soudu ze dne 23. 3. 2012, č. j. [spisová značka], a ze dne 1. 7. 2015, č. j. [spisová značka], přičemž žalovanému jako jejímu otci bylo stanoveno výživné v částce 6 500 Kč. Žalobkyně se soustavně připravovala na budoucí povolání, avšak v průběhu asi 3 let v období maturity se potýkala s psychickými problémy souvisejícími s mentální anorexií. Žalobkyně v té době byla opakovaně hospitalizována, přičemž žalovaný ji v léčebně navštěvoval v nízkém rozsahu (byť strany se nedohodly na důvodech takového postupu a žalovaný ve své výpovědi hovořil o pracovních důvodech). Žalobkyně následně nastoupila na vysokou školu – bakalářský obor speciální chovy na ČZU, kde studovala až do roku 2021, kdy nesložila státní zkoušku, kterou úspěšně absolvovala v létě 2022. Počínaje zářím 2022 nastoupila na FVHE Veterinární univerzity v Brně, a to bez předchozí konzultace s žalovaným, kde studuje doposud. V období od června 2021 do srpna 2022 žalovaný žádné výživné neplatil, neboť se na tomto strany dohodly. Žalobkyně si v tomto období vydělávala na své živobytí na veterinární klinice. V té době při tom stále byla studentkou.

8. Naposledy o výživě žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. [spisová značka], ve kterém se matka žalobkyně a žalovaný dohodli na výživném v částce 6 500 Kč počínaje od 1. 1. 2014. Vycházel při tom ze situace, kdy žalovaný bydlel v bytě se svojí přítelkyní a její dcerou. Příjem domácnosti tvořil soudcovský plat přítelkyně, příjmy z jeho společnosti ve výši 10 500 Kč měsíčně a platby společnosti za pronájem kancelářských prostor 25 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení, které platila jeho přítelkyně, představovaly částku 20 000 Kč. Dále si s přítelkyní do podílového spoluvlastnictví zakoupili nemovitost - dům v ceně 7 500 000 Kč, který byl neobyvatelný. Na hypotéku platili 47 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný platil 10 500 Kč měsíčně (prokázáno předmětným rozsudkem). Následně v letech 2015–2017 žalobkyně prodělala léčbu spojenou s mentální anorexií, přičemž byla opakovaně hospitalizována (prokázáno výpovědí její matky, lékařskými zprávami a usnesením soudu v detenčním řízení). Žalobkyně ve školním roce 2017/2018 složila maturitní zkoušku (prokázáno maturitním vysvědčením).

9. Žalobkyně v letním semestru akademického roku 2020/2021 neukončila řádně bakalářské vzdělání na ČZU, přičemž prvním náhradním termínem byl červen 2022, ve kterém žalobkyně řádně dokončila (prokázáno sdělením ČZU, vysokoškolským diplomem). V inkriminovanou dobu si vydělával do 20 000 Kč hrubého na veterinární klinice (prokázáno výplatními páskami) Následně nastoupila na FVHE Veterinární univerzity v Brně, kde řádně plní školní povinnosti (prokázáno potvrzeními o studijním prospěchu a potvrzeními o studiu). Po absolvování tohoto oboru získá kvalifikaci veterinárního lékaře s diferenciací do oblasti veterinární ochrany veřejného zdraví (prokázáno sylabem studijního programu).

10. Žalobkyně dále doložila, že po dostudování nového oboru bude moci vykonávat plnohodnotnou veterinární praxi (prokázáno sylabem studia). Pro tyto pozice jsou v oboru nabízeny nástupní platy od 40 000 do 65 000 Kč a ve veřejném sektoru v rozmezí od 30 780 do 45 420 Kč (prokázáno nabídkami). Podle národní soustavy povolání si pak veterinární lékař může vydělat částku od 39 000 do 64 000 Kč měsíčně, přičemž v republice je větší počet volných míst a střední hodnota v nepodnikatelské sféře představuje částku asi 49 000 Kč měsíčně.

11. Žalobkyně dále předložila z národní soustavy povolání nabídky pro veterinární asistenty, jejichž měsíční příjem se pohybuje v rozmezí od 27 000 do 39 000 Kč a střední hodnota je asi 34 000 Kč, zoologické asistenty, jejichž příjem se pohybuje mezi 29 000 a 50 000 Kč a střední hodnota je asi 32 000 Kč v podnikatelské sféře a 35 000 Kč v nepodnikatelské sféře, zemědělské poradce pro živočišnou výrobu, jejichž příjem se pohybuje mezi 27 000 a 46 000 Kč a střední hodnota je asi 37 000 Kč v podnikatelské sféře a 35 000 Kč v nepodnikatelské sféře.

12. Žalobkyně předložila nabídky úřadu práce v oboru veterinární sestra a asistent, kde se nabízel příjem od 18 900 Kč do 32 000 Kč měsíčně, přes nabídky, na které potřebuje magisterské vzdělání v oboru veterinárních inspektorů v rozmezích platu od asi 15 000 Kč do 45 500 Kč a veterinárních lékařů s příjmem od 26 000 Kč do 45 500 Kč.

13. Žalovaný k tomuto předložil statistiku z národní soustavy povolání v oboru zoolog, jehož příjem činí částku od 33 000 do 75 000 Kč. Z popisu profese je nepochybné, že jde o odborné činnosti s chovem exotických zvířat v zoologických zahradách a jiných obdobných zařízeních. Podle těchto statistik střední hodnota u biologů, botaniků a zoologů ve veřejném sektoru činí asi částku 50 500 Kč, u zoologů pak 41 000 Kč ve veřejném sektoru a 40 000 Kč v soukromém sektoru. Aktuálně se zaměstnanec pro takovou pozici v České republice nehledá. Obdobnou statistiku k pozici zemědělský specialista zootechnik, která vyžaduje magisterské vzdělání (potenciálně i v oboru, který žalobkyně nyní studuje), jehož příjem činí od 33 000 Kč do 51 000 Kč, přičemž střední hodnota mzdy činí 43 000 Kč v podnikatelské sféře a 40 000 Kč v nepodnikatelské sféře.

14. Žalovaný dále předložil nabídky práce zootechniků v zemědělství s příjmem od 35 000 Kč do 50 000 Kč.

15. Soud s ohledem na tyto závěry vycházel primárně ze statistik národní soustavy povolání, které všechny vycházely ze stejného časového období roku 2020. Tyto statistiky jsou vůči sobě konzistentní a lze je vzájemně poměřovat. Z nich pak zcela jednoznačně vyplývá, že žalobkyně studuje obor, ve kterém je střední hodnota potenciálních příjmů nejvyšší. Výjimku z toho tvoří obor zoolog, který by žalobkyně mohla vykonávat již se současným vzděláním. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že jde o pozici s velmi mizivou poptávkou po zaměstnancích. Pokud žalovaný předložil statistiku v oboru zootechniků, tak je třeba upozornit, že žalobkyně aktuálně nemá požadované minimální vzdělání.

16. Lze zcela souhlasit s žalovaným, že aktuálně studovaná škola žalobkyni nezajistí automaticky lepší uplatnění na trhu práce a lepší příjmy, neboť do těchto měřítek vstupuje i její osobní nasazení a píle, avšak s ohledem na množství nabídek na trhu a potenciality příjmů žalobkyni aktuální studium zvyšuje možnosti uplatnění a lepšího budoucího života.

17. Soud se následně zabýval potencialitou příjmů s ohledem na aktuální pracovní nabídky. Zatímco nabídky v oboru zootechniků (na které postačuje velmi často i středoškolské vzdělání s maturitou) se pohybují standardně od 40 000 Kč (nejvyšší spodní sazba činila 45 000 Kč), u veterinárních lékařů jde o příjmy, kde se nejnižší spodní hranice pohybuje od 26 000 Kč a nejvyšší spodní hranice se pohybuje od 65 000 Kč. Je sice zjevné, že z předložených nabídek je v případě zootechniků v zemědělské výrobě větší šance na jistější příjem, nelze však odhlédnout od skutečnosti, že u nabídek veterinárních lékařů je dána zvýšená možnost vyššího výdělku. Je při tom třeba konstatovat, že předložené nabídky jsou toliko namátkový výběr stran, který je ovlivněný jejich přístupem k takovému výběru. I přes vyšší míru rizika představují nabídky v oboru veterinárního lékařství vyšší míru potenciality příjmů.

18. Soud tak uzavřel, že žalobkyně aktuální změnou studijního oboru získala po úspěšném absolvování vyšší míru potenciality výdělku.

19. Žalobkyně ve věci podala exekuční návrh na výkon exekuce pro výživné za období od 1. 9. 2022, přičemž zdejší soud pověřil exekutora, který následně obstavil žalovanému účtu, podíl v obchodní korporaci, podíl na jeho domě v Říčanech, investiční životní pojištění a další majetky (prokázáno exekučním návrhem, pověřením soudního exekutora, vyrozuměním o zahájení exekuce a exekučními příkazy). Ze sdělení účetní společnosti žalovaného bylo prokázáno, že tomu z jeho výplaty je možné na předností exekuci strhávat maximálně částku 2 886 Kč.

20. Na jednání dne 17. 4. 2025 žalobce doložil lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu. Z nich se podává, že se od října 2024 léčí v souvislosti s pocitem tlaku a bolesti v krku a únavou. Nejprve byl léčen na gastroenterologii a v posledních dnech byl učiněn nález v oblasti srdce a žalovaný bude v následujících týdnech nucen podstoupit zákrok pod celkovou narkózou (prokázáno lékařskými zprávami ze dne 21. 10. 2024, 16. 4. 2025, záznamem EKG a výměnným poukazem). Výrazně zhoršený stav se při tom projevuje poslední 2 týdny (prokázáno výpovědí přítelkyně žalovaného).

21. Pokud jde o majetkové poměry žalobkyně, tak ta bydlí u své matky v Říčanech. Její matka pracuje od roku 2023 jako lektor (prokázáno dohodami o provedení práce) a v roce 2022 jí bylo vyplaceno 111 748 Kč na dávkách důchodového pojištění (prokázáno potvrzením PSSZ) a dostávala podporu v nezaměstnanosti (prokázáno potvrzením Úřadu práce). Její měsíční příjem činí asi 30 000 Kč - 35 000 Kč (prokázáno její výpovědí).

22. Pokud žalovaný navrhoval doplnit dokazování o výpisy z účtů matky žalobkyně, tak soud neshledal k tomuto postupu žádný důvod a soud nemá pochybnost o těchto příjmech. V průběhu řízení se nepodávalo z ničeho, že by byl důvod se domnívat, že by příjmy měly být výrazně vyšší. Důkaz tak byl zcela nadbytečný.

23. Žalovaná nastoupila v předmětném období na vysokou školu (prokázáno potvrzením o studiu a shodnými tvrzeními účastníků), přičemž její náklady na bydlení postupně narostly z částky 8 900 Kč (prokázáno nájemní smlouvou) až na 10 249 Kč (prokázáno dopisy o zvýšení). Kromě toho platí internet, dopravu a telefon asi za 1 240 Kč (prokázáno její výpovědí). Žalobkyně též dosáhla věku 26 let, takže platby za ní hradí matka žalobkyně (prokázáno výpovědí žalobkyně a její matky). Spolu se studiem pomáhá jako volontér na cvičeních z Anatomie, což jí zabere mnoho času (prokázáno výpovědí žalobkyně, její matky a potvrzením). Pokud jde o příjmy, má řádově nějaké brigády, ze kterých má asi 3 000 Kč měsíčně, za první polovinu měsíce září 2022 ještě pobírala poslední mzdu za práci na veterinární klinice, která za celý měsíc činila 18 000 Kč (prokázáno její výpovědí).

24. Pokud jde o majetkové poměry žalovaného, tak ten bydlí ve společné domácnosti se svou přítelkyní a jejím nezletilým synem. Společně s přítelkyní vlastní rozestavěny rodinný dům, ve kterém má společnost žalovaného sídlo. Tato společnost hradí za toto sídlo každému částku 10 000 Kč (tomu odpovídala i smlouva o nájmu). Žalovaný si jako mzdu ze společnosti vyplácí 15-18 000 Kč čistého a ročně si na dovolenou vyplácí 20 000 Kč z FKSP. Pokud jde o náklady, tak společnými silami s přítelkyní hradí hypotéku v částce 65 000 Kč měsíčně (částku 40 000 Kč hradí přítelkyně), a to prostřednictvím společného účtu (prokázáno výpověďmi žalovaného a jeho přítelkyně a daňovými přiznáními žalovaného). Oba shodně vypovídali, že náklady jejich domácnosti v podstatné míře hradí svědkyně a žalovaný se stará o dostavbu domu. V posledních letech pak jezdili na dovolené, přičemž tyto dovolené z velké části hradila svědkyně. Žalovaný pak v rámci své výpovědi uvedl, že měl naspořeny prostředky v rámci penzijního a životního pojištění a měl částku v rámci vypořádání společného jmění manželů. Tyto prostředky pak v rámci společného soužití rozpustil.

25. Žalobkyně v souvislosti s výpovědí žalovaného navrhla vyžádat výpisy z účtů žalovaného a svědkyně. Zpochybnila věrohodnost těchto důkazů. Soud konstatuje, že v okamžiku, kdy žalovaný na jednu stranu vlastní polovinu nemovitosti, je zavázán hradit polovinu hypotéky v částce 65 000 Kč, jezdí na zahraniční dovolené, a zároveň dlouhodobě vykazuje příjem do 30 000 Kč, jde o nesrovnalost, kterou je nutné zkoumat. Soud proto návrh určený ke znevěrohodnění výpovědi žalovaného podle § 118b o. s. ř. připustil a provedl výpisy z účtů jak žalovaného, tak jeho přítelkyně. Výpisy z těchto účtů pak potvrdily výpovědi obou zúčastněných osob, přičemž z účtů žalovaného vyplynulo, že ten v předmětných letech spotřeboval naspořené prostředky (prokázáno výpisy jejich účtů).

26. K výdajům žalovaného soud provedl též další listinné důkazy, z nichž se podává, že žalovaný si pravidelně platil penzijní a životní pojištění po 1 000 Kč měsíčně, a to až do roku 2023, kdy s tímto přestal (prokázáno potvrzeními pojišťoven). Dále žalovaný se svou přítelkyní splácí hypotéční úvěr v nominální výši 13 575 000 Kč (prokázáno smlouvou včetně příloh). Nakonec soud ze sdělení Úřadu práce zjistil, že ten aktuálně nemá adekvátní nabídku pro žalovaného.

27. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, další dokazování soud neprovedl pro nadbytečnost.

28. Soud tak uzavírá, že žalobkyně je dcerou žalovaného, která po celé žalované období studuje znovu bakalářské studium na vysoké škole FVHE Veterinární univerzity v Brně, kam nastoupila poté, co dokončila bakalářské studium na ČZU obor zájmové chovy. Poslední rok studia na ČZU fakticky nestudovala (toliko se připravovala na bakalářské zkoušky) a do 17. 9. 2022 si při studiu vydělávala na veterinární klinice, takže po tuto dobu na základě dohody mezi účastníky nebylo placeno výživné. Po celé své studium studovala řádně, toliko před koncem středoškolského studia byla opakovaně hospitalizována v souvislosti s psychiatrickým onemocněním. V době této hospitalizace žalovaný žalobkyni navštěvoval v četnosti 1 za týden až dva. V současné době jsou vztahy účastníků špatné a žalovaný na výživě ničeho nehradí. Žalobkyně proto po předchozím varování podala návrh na nařízení exekuce, který měl dopad na podnikání, život a zdraví žalovaného.

29. Naposledy o výživě žalobkyně bylo rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. [spisová značka], ve kterém se matka žalobkyně a žalovaný dohodli na výživném v částce 6 500 Kč počínaje od 1. 1. 2014.

30. Pokud jde o změnu poměrů, tak na straně žalovaného nedošlo k výraznější změně poměrů. V době původního rozsudku tvořil příjem jeho domácnosti soudcovský plat jeho přítelkyně, příjmy z jeho společnosti ve výši 10 500 Kč měsíčně a platby společnosti za pronájem kancelářských prostor 25 000 Kč měsíčně. Aktuálně se pak příjmy žalovaného zvýšily na částku 18 000 Kč měsíčně z jeho společnosti a příjmy z pronájmu se snížily celkově na částku 20 000 Kč měsíčně. Došlo tak k mírnému navýšení příjmů. Již tehdy žalovaný vlastnil polovinu neobyvatelného domu, který si koupili s přítelkyní na poloviny. Zvýšila se při tom jejich platba na hypotéku z 47 000 Kč měsíčně na 65 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný platil 10 500 Kč měsíčně a tato platba se zvýšila na asi 15 000 Kč měsíčně. V předmětném období pak žalovaný utratil prostředky z dřívější doby (životní pojištění, penzijní pojištění a vypořádání společného jmění manželů) na dům a cestování.

31. Pokud jde o poměry na straně žalobkyně, tak ta v mezidobí zletila a nastoupila na vysokou školu. V souvislosti s tím se jí zvětšily náklady vlivem studia na vysoké škole v Brně, tedy vznikly jí náklady spojené s dojížděním a bydlením. Žalobkyně se však dostala do věku, kdy si již běžně potomci samostatně vydělávají a z tohoto důvodu si musí zdravotní pojištění již hradit ze svého. Její studium sice neumožňuje reálně si plnohodnotně vydělávat, avšak umožňuje jí dělat brigády a dobrovolnickou bezplatnou činnost.

32. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

33. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

34. Podle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

35. Podle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

36. Podle § 921 odst. 1 o. z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

37. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

38. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

39. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

40. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

41. Soud se nejprve zabýval vzájemným návrhem žalovaného na zrušení vyživovací povinnosti za období od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2022 a uzavřel, že z provedeného dokazování je nepochybné, že žalobkyně fakticky v tomto období dokončila své bakalářské vzdělání (nejprve se měla připravit na jedinou zkoušku a poté měla všechny zkoušky složené). Za toto období se strany dohodly, že výživné žalovaný žalobkyni nemá platit, o čemž mezi nimi nebylo sporu. Žaloba na zrušení vyživovací povinnosti je podle svého obsahu žalobou určovací. Žalobce při tom musí tvrdit svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení (vizte rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Naléhavý právní zájem je dán tam, kde se postavení účastníka stane bez takového určení nejistým nebo pochybným. Obvykle také není dán tam, kde předmětná otázka je otázkou toliko předběžnou pro posouzení jiného nároku.

42. V daném případě žalovaný nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pokud jde o období od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2022, neboť jeho postavení není nikterak pochybné, či nejasné. Strany upravily placení výživného za toto období mimosoudní dohodou, přičemž žalobkyně tuto dohodu dodržuje a nikdy nedala najevo, že by ji chtěla porušit. Žalovaný tak nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

43. Jinak tomu je ve vztahu k období od 1. 9. 2022, ve kterém mají účastníci spor, zda nedošlo k obnovení vyživovací povinnosti. Žalovaný při tom nemůže předmětnou otázku jednou pro vždy vyřešit v jiném řízení, neboť i když jde o předběžnou otázku pro žalobkyní podanou žalobu, tak svým výrokem soud nevyřeší otázku dosud přiznaného výživného (soud toliko rozhoduje o zvýšení). Žalobkyně dokonce v tomto směru zahájila exekuci, přičemž existence exekvovaného nároku je stěžejní pro samotnou exekuci. Soud proto shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

44. Žalovaný uvedl, že žalobkyně jednala v rozporu s dobrými mravy, když zahájila exekuci na výživné. Dovozoval, že její jednání bylo zlovolné ve snaze jej poškodit a ublížit mu. I když soud nepochybuje, že následky mohly být pro žalovaného fatální a exekuce se jej osobně dotýká, nelze jednání žalobkyně hodnotit jako rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni svědčí exekuční titul k hrazení výživného. Byla to ona, kdo žalobci sdělil, že nemusí dočasně hradit výživné, v rámci řízení jej varovala, že tento krok zvažuje. Skutečnost, že se to žalovaný nedozvěděl, neboť mu to jeho zástupce nesdělil, nemůže jít k její tíži. Žalobkyně navíc aktuálně nemá žádné příjmy. Její jednání je v daném případě racionální a rozhodně není nemravné. Byl to naopak žalovaný, kdo mohl takovému kroku předejít například tím, že by dočasně platil část výživného (vzhledem k tomu, že žalobkyně již je zletilá, tak by případné bezdůvodné obohacení musela v budoucnu vrátit). Důsledky, které vlivem nařízené exekuce na žalovaného a jeho společnost dopadly, jdou proto čistě k jeho tíži. Důvodem pro podání návrhu pak bylo vymožení exekvované pohledávky.

45. Pokud žalovaný namítal, že s ním žalovaná neudržuje kontakt, je nepochybné, že tuto situaci si svým přičiněním způsobil do jisté míry sám. Při své výpovědi žalovaný jasně uvedl, že při hospitalizaci žalobkyni navštívil cca 1 za 1-2 týdny, přičemž nehovořil o tom, že by mu v tom bylo nějak bráněno. Je pravdou, že žalovaný uvedl legitimní důvod takové četnosti návštěv, nelze ale odhlédnout od skutečnosti, že tehdy nezletilá dcera měla vážné zdravotní problémy a nemohla vnímat otce jako skutečnou oporu. Je tedy nepochybné, že žalobkyně měla důvod vnímat jednání žalovaného jako nezájem (byť jen domnělý). Za této situace nelze žalobkyni vyčítat, že o žalovaného též zájem neprojevuje. Její jednání tak není zcela zjevně rozporné s dobrými mravy. Nic na tom nemění ani skutečnost, že celý tento vztah vznikl (mohl vzniknout) jen na základě nedorozumění účastníků.

46. Pokud měl žalovaný za to, že mu vyživovací povinnost skončila, neboť se žalobkyně začala sama živit a odkazoval při tom na rozsudek Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], tak tento (stejně jako rozsudek Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]) na věc nedopadají, neboť v obou případech zletilé děti ukončily své studium a začaly se věnovat výdělečné činnosti. Následně se rozhodly opět zahájit studium. V tomto případě však žalobkyně dokončovala studium, které řádně zahájila, přičemž s ohledem na vytížení v posledním roce studia byla schopna se sama živit. Tento stav byl ale od počátku brán jako dočasný. Premisa obou rozhodnutí tak nebyla v daném případě naplněna.

47. Předpokladem pro stanovení výživného pro zletilé dítě je neschopnost potomka se samostatně živit. Standardem u zletilého jedince by pak mělo být to, že živit je schopen se sám. Od tohoto standardu je možné se odchýlit, pokud existují objektivní důvody pro takovou neschopnost jako je např. zdravotní stav nebo soustavná příprava potomka na budoucí povolání, a to například právě studiem na vysoké škole. Soustavnost přípravy je třeba vždy vážit na základě konkrétních okolností, neboť není možné, aby si potomci prodlužovali mládí jako tzv. věční studenti. Naproti tomu nelze bez dalšího konstatovat, že dosažením určitého věku, opakováním studia nebo změnou studia, že potomkovi automaticky zaniká právo. Nelze též vyloučit, že jednou zaniklé právo nemůže být obnoveno, neboť toto právo je elastické (vizte např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2121/14).

48. Při stanovování existence vyživovací povinnosti z důvodu přípravy na budoucí povolání je třeba vyjít z toho, jak cílevědomě se potomek připravuje, přičemž ani změna studijního oboru vysokoškolského studia není sama o sobě důvodem pro nepřiznání výživného. Při posuzování studia na další vysoké škole je potřebné zkoumat, zda potomek svým dalším studiem skutečně uplatňuje své právo na svobodnou volbu povolání, jeho postup je cílevědomý a soustavný a zda svým studiem výrazně zvyšuje možnosti svého budoucího uplatnění (vizte např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). Při stanovování účelnosti je při tom třeba brát v úvahu i to, zda jde o navazující studium, případně jak a zda potomek prohlubuje dosavadní studium a zda a jak jej může pro budoucí studium využít (vizte např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1487/23).

49. Obdobné závěry Ústavního soudu ostatně obsáhle cituje žalovaný ve svých vyjádřeních.

50. Soud však konstatuje, že žalovaný tyto závěry na věc nesprávně aplikuje. Pokud soud aplikuje optiku zdravého jedince na studium žalobkyně v době jejího středoškolského studia, tak by musel uzavřít, že nevykazovalo soustavnost přípravy. Žalovaná prodlužoval ukončení středoškolského studia, když odmaturovala v červnu 2018, tedy ve věku asi 21 let. Nelze však odhlédnout od skutečnosti, že 3 předchozí roky trpěla vážnými psychiatrickými diagnózami, které jí znesnadňovaly řádné dokončení studia. Pokud tedy žalobkyně musela být opakovaně hospitalizována, nelze jejímu studiu v tomto období nic vytknout. Žalobkyně následně nastoupila na studium ČZU v oboru zájmové chovy, kde řádně studovala a dostudovala. Z provedeného dokazování se nepodává, že by při studiu byla jakýmkoliv způsobem laxní, nebo že by její postup u něho nebyl cílevědomý. Žalobkyně studovala obor, který se zaměřoval na zvířata. Po nesložení státní zkoušky v roce 2021 nastoupila pro dobu k dostudování na veterinární kliniku. I tento výběr byl z hlediska jejího zaměření naprosto racionální a směřující k jejímu budoucímu zaměření, když jej učinila v rámci oboru. Pokud následně přistoupila k první změně oboru na veterinární hygienu, jde o změnu pochopitelnou, přičemž svoje dosavadní vzdělání i praxi může v rámci tohoto oboru zúročit. I s ohledem na předložené statistiky je nepochybné, že studiem veterinární hygieny získá širší pole působnosti ve svém uplatnění, neboť ze statistických údajů jednotlivých povolání je nepochybné, že na všechny předložené pozice je toto vzdělání adekvátní a použitelné. To však již neplatí pro její původní obor, a to ani kdyby jej dokončila do magisterského stupně. Pokud tedy úspěšně ukončí dosavadní obor, jednoznačně získá výrazně lepší uplatnění na trhu práce a tím i výrazně vyšší kvalitu života. Ze studijních výsledků je při tom zřejmá její cílevědomá snaha jej úspěšně dokončit. Za této situace soud uzavírá, že zde je dán důvod pro opětovné obnovení vyživovací povinnosti žalovaného.

51. Žalovaný navrhoval omezit svoji vyživovací povinnost v období měsíce září 2022, neboť v tomto období žalobkyně ještě měla svůj příjem. Je však nepochybné, že žalobkyně zahájila své studium již od 1. 9. 2022, přičemž od této doby musela řešit své bydlení a další náležitosti, které se změnou studia souvisely. Soud proto uzavřel, že přes skutečnost, že ještě měla část měsíce příjem, nelze než uzavřít, že již v této době nebyla schopna se sama živit.

52. Soud se následně zabýval tvrzením žalovaného, že není tvrzena ani prokázána změna poměrů na straně žalobkyně. V daném případě je však nepochybné, že od posledního rozhodnutí došlo k výrazné změně poměrů, a to již z toho důvodu, že po určitou dobu vyživovací povinnost nepochybně zanikla. Žalobkyně byla navíc v době posledního rozhodování nezletilá. Již jen samotným plynutím času došlo ke změně poměrů, a to již když žalobkyně nastoupila na vysokou školu.

53. Pokud žalovaný tvrdil, že u něj došlo ke změně poměrů v oblasti zdravotního stavu, výše nákladů na hypotéku a přiblížení se důchodovému věku, soud konstatuje, že rozhoduje podle stavu ke dni svého rozhodnutí (vizte § 154 odst. 1 o. s. ř.), přičemž s výjimkou zdravotního stavu jde o skutečnosti, které nastanou v budoucnu. Pouze v případě zdravotního stavu jde o skutečnost, která byla objevena v předcházejících dnech, přičemž dle lékařské zprávy dojde v nejbližší době k zákroku. Soud konstatuje, že teprve po něm bude moci být zjištěn dopad aktuálního zdravotního stavu na žalobcovy dlouhodobé příjmy a tím i na jeho životní úroveň.

54. Soud si je vědom, že v daném případě i s ohledem na věk žalobkyně jde o hraniční případ, avšak při porovnání práva žalobkyně na svobodnou volbu povolání a při respektování jejího práva na zdraví v době ukončování středoškolského studia na straně jedné a při respektování práv žalovaného, v daném případě převažují práva žalobkyně a právo na výživné je v základu dáno.

55. Soud se proto zabýval výší tohoto výživného, přičemž v dikci § 923 o. z. soud zkoumal primárně změnu poměrů na obou stranách a uzavřel, že tyto změny odůvodňují navýšení výživného o 1 000 Kč. Pro navýšení výživného jednoznačně hraje obecná skutečnost, že žalobkyni se zvedly výdaje spojené s její dospělostí, když obecně platí, že vstup do dospělosti je důvodem pro navyšování výše výživného (ostatně tomu odpovídají i doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti). Žalobkyni také od posledního rozhodnutí vznikly náklady spojené se studiem na vysoké škole. Tyto náklady vznikly již od září 2022.

56. Naopak je třeba přihlédnout k důvodům pro snížení výživného, když žalovanému rostou výdaje na bydlení a žalobkyně se již dostala do věku, kdy po ní lze spravedlivě požadovat, aby si získávala prostředky na své živobytí sama. Z provedeného dokazování je nepochybné, že by tak v nějaké míře činit mohla, když má možnost podílet se na výuce dalších studentů, a to zcela zadarmo. I když jí toto jednání šlechtí, nemůže požadovat, aby tuto její dobrovolnickou aktivitu hradil žalovaný.

57. Pokud žalobkyně dovozovala výši výživného z doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti, když příjem stanovovala z příjmů žalovaného, jeho výběrů z bankomatu a plateb dovolených, nepostupovala správně. Doporučující tabulky vychází toliko z příjmů, přičemž příjmem není transfer jednoho aktiva (pohledávky za bankou) na druhé (hotovost) a ani spotřeba (nákup dovolené). Žalovaný má příjem v částce 28 000 Kč měsíčně, což odpovídá podle doporučujících tabulek Ministerstva spravedlnosti částce 5 600 Kč měsíčně na žalobkyni.

58. Soud však vyšel vzal do úvahy okolnosti případu, kdy se od posledního rozhodnutí soudu změnily poměry primárně ve prospěch žalobkyně a je tedy důvod původně stanovené výživné 6 500 Kč zvýšit. Žalovaný při tom k tomu měl k dispozici prostředky, které spotřeboval minimálně v části na zbytné hodnoty. Pokud tyto prostředky utratil na dovolené, nelze toto brát k tíži žalobkyně, když ta se má právo podílet na jeho životní úrovni, do které patří i tyto požitky. Žalovaný navíc participuje na životní úrovni své dlouholeté partnerky, a i když ta nemá žádnou povinnost poskytovat výživu žalovanému a tím přeneseně i žalobkyni, nelze tuto participaci nevzít do úvahy.

59. Soud s ohledem na tyto skutečnosti nepřistoupil ke snížení výživného, ale výživné naopak zvýšil o částku 1 000 Kč měsíčně a stanovil jeho splatnost do každého 15. dne v měsíci (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

60. Následně soud stanovil dlužné výživné, přičemž bral do úvahy to dlužné výživné, které dosavdaním rozsudkem nebylo přiznáno, ale které se již podle tohoto rozsudku stalo splatným. Tím je toliko částka 1 000 Kč za měsíce září 2022 - duben 2025 (tedy 31 měsíců). Takto spočtenou částku pak žalovanému uložil uhradit s ohledem na § 160 o. s. ř. ve splátkách po 2 000 Kč splatných spolu s běžným výživným (výrok III.).

61. S ohledem na skutečnost, že částečně nebyl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení a ve zbývajícím období nebyl shledán důvod pro zrušení a snížení výživného, zamítl soud jak primární návrh (výrok IV.), tak eventuální návrh ve znění učiněném po připuštěné změně tohoto návrhu (výrok V.).

62. Vzhledem k tomu, že soud tímto rozhodnutím změnil dosavadní úpravu poměrů, reflektoval tuto změnu ve výroku VI.

63. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně s podanou žalobou byla úspěšná jen v marginální míře, žalovaný se vzájemným návrhem nebyl úspěšný vůbec. Soud proto vyhodnotil, že míra úspěchu účastníků je prakticky stejná. Proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok VII.).