35 C 90/2021-54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 21 920,40 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 920,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 9. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 900 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 3. 2021 (po částečném zpětvzetí ze dne 21. 12. 2021) domáhá vůči žalované (státu) nároku na zaplacení částky 21 920,40 Kč s úrokem z prodlení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Žalobkyně měla újmu utrpět v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení vedeného finančním arbitrem (dále jen„ arbitr“) pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 ve věci určení neplatnosti pojistné smlouvy [číslo]„ [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení]“ uzavřené dne 25. 7. 2013 (dále jen„ předmětná smlouva“) s Českou pojišťovnou, a. s (dále jen„ instituce“) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 50 502 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, které probíhalo od 10. 11. 2016, kdy podala návrh na zahájení řízení, do 17. 4. 2020, kdy arbitr rozhodl o námitkách podaných proti nálezu (dále jen„ posuzované řízení“), tedy více než 41 měsíců. Podle žalobkyně bylo posuzované řízení nepřiměřeně dlouhé a zatížené průtahy, což představuje nesprávný úřední postup a žalovaná odpovídá za újmu, která jí byla způsobena tím, že se na ocitla ve stavu nejistoty o jeho výsledku. V posuzovaném řízení bylo rozhodnuto nálezem arbitra ze dne 12. 9. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 (dále též„ nález“), proti němuž žalobkyně i instituce podaly námitky, které byly arbitrem zamítnuty rozhodnutím ze dne 17. 4. 2020, č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2016 (dále též„ rozhodnutí o námitkách“), čímž bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Proti rozhodnutím arbitra v posuzovaném řízení podala žalobkyně žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), o níž je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 71/2020. Arbitr podle žalobkyně nepostupoval v souladu se zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi (dále jen„ zákon č. 229/2002 Sb.“), který v ustanovení § 15 odst. 1 stanoví arbitrovi pro rozhodnutí ve věci samé lhůtu 90 dnů. Tato lhůta podle žalobkyně počala běžet dnem následujícím po dni podání návrhu, tedy 11. 11. 2016, přičemž arbitr vydal nález až 12. 9. 2019. Stejně tak nebyla podle žalobkyně přiměřená délka řízení o námitkách, když k rozhodnutí o námitkách stanoví ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitrovi lhůtu 30 dnů. Námitky byly arbitrovi doručeny 25. 9. 2019, rozhodnout o nich měl tedy nejpozději 25. 10. 2019, avšak tak učinil až 17. 4. 2020. Jelikož žalobkyně považovala postup arbitra za nesprávný, vyzvala žalovanou dopisem ze dne 11. 9. 2020, doručeným 14. 9. 2020, ke kompenzaci nemajetkové újmy. Žalovaná v dopise ze dne 8. 3. 2021 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu a přiznala žalobkyni kompenzaci v částce 14 613,60 Kč, která byla uhrazena 8. 3. 2021. Žalobkyně s touto kompenzací nesouhlasí s tím, že předmětem posuzovaného řízení byla částka 64 034 Kč s příslušenstvím, kterou nelze považovat za zanedbatelnou, že snížení kompenzace nemůže být odůvodněno složitostí případu, jelikož arbitr ve stejné době řešil obdobných sporů stovky a dále, že není namístě snížení kompenzace za první dva roky řízení o 50 % podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), které podle ní nelze aplikovat na řízení před arbitrem stejně, jako na řízení před soudem.

2. Žalobkyně navrhla k důkazu spis arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 a dále výzvu ze dne 11. 9. 2020 včetně doručenky o doručení dne 14. 9. 2020 (příloha„ A“), dopis ze dne 8. 3. 2021 včetně doručenky o doručení dne 8. 3. 2021 (příloha„ B“), nálezy arbitra ze dne 8. 3. 2018, 9. 7. 2018, 20. 7. 2018, 24. 7. 2018, 11. 3. 2019 (přílohy„ D“,„ C“,„ T“,„ S“,„ O“,„ U“), rozhodnutí arbitra o námitkách ze dne 20. 11. 2018, 28. 11. 2018, 31. 8. 2018, 3. 12. 2018, 8. 12. 2018, 14. 5. 2019, 3. 10. 2019 (přílohy„ M“,„ N“,„ K“,„ P“,„ L“,„ Q“,„ R“), rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2021 včetně usnesení ze dne 25. 3. 2021 (přílohy„ G“,„ F“), rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, 2. 3. 2021, 27. 5. 2021, 2. 6. 2021 (přílohy„ E“,„ I“,„ H“,„ J“), výroční zprávy o činnosti finančního arbitra za roky 2018 a 2019 (přílohy„ V“ a“ X“).

3. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení s tím, že lhůta 90 dní k vydání nálezu podle ustanovení § 15 odst. 1 věty první zákona č. 229/2002 Sb. začala arbitrovi běžet dnem shromáždění všech potřebných podkladů, a to 11. 7. 2019, přičemž nález vydal 12. 9. 2019 a tudíž lhůtu dodržel. Proti nálezu byly 25. 9. 2019 podány námitky, o nichž arbitr rozhodl 17. 4. 2020, a tudíž překročil lhůtu 60 dnů stanovenou ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., což však bylo způsobeno i pasivitou na straně žalobkyně, která arbitrovi neposkytla potřebnou součinnost, nereagovala na jeho výzvy a zamlčela skutečnost zásadní pro rozhodnutí ve věci. Celková doba posuzovaného řízení pak přesahuje 41 měsíců, kdy průtahy byly zčásti způsobeny vysokou hmotně právní i procesně právní složitostí případu a zahlcením arbitra stovkami obdobných podání, a zčásti také samotnou žalobkyní, která podala vadný návrh, v průběhu řízení neposkytovala arbitrovi dostatečnou součinnost, navrhovala doplnění dokazování a disponovala návrhem až po výzvě k seznámení se s podklady důležitými pro rozhodnutí. Žalovaná uznala, že žalobkyni byla způsobena nemajetková újma nesprávným úředním postupem, a žalobkyně má nárok na zadostiučinění v penězích. Žalovaná vycházela při výpočtu zadostiučinění ze Stanoviska a vyčíslila jej základní částkou 36 534 Kč, kterou snížila o 50 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a o 10 % se zřetelem k podílu žalobkyně na délce posuzovaného řízení a sníženému významu posuzovaného řízení pro žalobkyni. Žalovaná pak dospěla ke konečnému zadostiučinění v částce 14 613,60 Kč, což považuje za dostatečné.

4. Žalovaná rovněž navrhla k důkazu spis arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016.

5. Soud provedl dokazování navrženými důkazy (viz přílohy žalobkyně, spis arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016), přičemž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Ze spisu arbitra sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2016 soud zjistil, že posuzované řízení bylo zahájeno 10. 11. 2016, kdy žalobkyně doručila arbitrovi návrh, v němž se domáhala vůči instituci určení neplatnosti předmětné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 50 502 Kč s příslušenstvím. Návrh vykazoval nedostatky, arbitr tedy vyzval žalobkyni 17. 3. 2017 k jejich odstranění. Vady návrhu žalobkyně odstranila 20. 3. 2017. Arbitr 9. 5. 2017 oznámil zahájení řízení instituci a vyzval ji k vyjádření se k návrhu. Instituce 2. 6. 2017 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Žádosti arbitr 8. 6. 2017 vyhověl a instituce předložila 20. 6. 2017 vyjádření včetně příloh sestávajících z 50 listů. Arbitr 3. 7. 2017 vyzval instituci k doplnění vyjádření. Instituce 18. 7. 2017 opět požádala o prodloužení lhůty. Žádosti arbitr vyhověl 20. 7. 2017 a instituce vyjádření doplnila 9. 8. 2017. Arbitr 31. 10. 2017 instituci vyzval k vyjádření se k podkladům a ke zvážení smírného vyřešení sporu. Na výzvu instituce nereagovala. Arbitr tak vyzval žalobkyni 2. 3. 2018 k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně požádala 15. 3. 2018 o prodloužení lhůty. Arbitr žádosti 19. 3. 2018 vyhověl a žalobkyně předložila vyjádření s podklady 20. 3. 2018. Nashromážděné podklady arbitr předběžně posoudil a 18. 7. 2018 vyzval žalobkyni a instituci, aby se 19. 9. 2018 seznámily s podklady pro vydání rozhodnutí. Zároveň arbitr instituci vyzval, aby předložila podklady důležité pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Podklady instituce přeložila 3. 8. 2018 a 18. 9. 2018 požádala o zaslání spisové dokumentace. Žalobkyně požádala o zaslání spisové dokumentace 17. 9. 2018. Žalobkyně 10. 10. 2018 předložila vyjádření k seznámení se spisem a zároveň vznesla nový nárok na určení neplatnosti předmětné smlouvy a předložila novou judikaturu. Arbitr 30. 10. 2018 účastníkům sdělil, že lhůta pro vydání nálezu se prodlužuje do 14. 11. 2018. Arbitr 2. 11. 2018 seznámil instituci s novými podklady předloženými žalobkyní a vyzval ji k vysvětlení a předložení podkladů. Instituce požádala 9. 11. 2018 o prodloužení lhůty a arbitr jí 12. 11. 2018 vyhověl. Zároveň 2. 11. 2018 arbitr vyzval žalobkyni k předložení podkladů důležitých pro rozhodnutí o bezdůvodném obohacení. Podklady žalobkyně doložila 12. 11. 2018. Arbitr 14. 11. 2018 informoval účastníky, že lhůta pro vydání nálezu se prodlužuje do 17. 12. 2018. Následně 14. 12. 2018 arbitr informoval účastníky, že se lhůta pro vydání nálezu prodlužuje do 16. 1. 2019. Arbitr vyzval 3. 7. 2019 instituci k předložení podkladů a vyjádření, a to sdělení, zda pojištění stále trvá; předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného, případně vyplacených mimořádných výběrů; předložení aktualizované tabulky měsíčného rizikového pojistného a nákladů za dobu trvání pojištění a tabulky rozpadu lhůtního pojistného. Instituce požádala 8. 7. 2019 o prodloužení lhůty. Žádosti arbitr vyhověl 9. 7. 2019 a instituce předložila podklady 11. 7. 2019. Arbitr poté 12. 9. 2019 vydal nález, ve kterém uložil instituci povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 623,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 37 556,9 Kč od 25. 10. 2016 do zaplacení a ve zbývající části návrh zamítl. Nález ze dne 12. 9. 2019 sestává z 20 stran. Instituce i žalobkyně podaly proti nálezu námitky 25. 9. 2019. Arbitr vyzval k vyjádření se k námitkám žalobkyni 25. 9. 2019 a instituci 26. 9. 2019. Instituce se vyjádřila 4. 10. 2019. Žalobkyně se k námitkám nevyjádřila. Arbitr 11. 10. 2019 vyzval instituci k předložení aktuálních podkladů důležitých pro rozhodnutí. Instituce podklady dodala 16. 10. 2019. Arbitr 23. 10. 2019 podklady zaslal žalobkyni k vyjádření. Žalobkyně se nevyjádřila. Instituce 30. 3. 2020 předložila arbitrovi vyjádření, podle kterého 4. 2. 2019 zaniklo pojištění z předmětné smlouvy a žalobkyni bylo vyplaceno odkupné v částce 64 034 Kč. Dopisem ze dne 17. 3. 2020 vyzvala žalobkyně arbitra k odstranění nečinnosti a k vydání rozhodnutí o námitkách jak v posuzovaném řízení, tak v jiných řízeních, která se týkala návrhů podaných [jméno] [jméno] (sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018), [jméno] [příjmení] (sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018), [jméno] [příjmení] (sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2017, [jméno] [příjmení] (sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] 2018) a [jméno] [jméno] (sp. z. FA/SR/ZP [číslo] 2017), upozornila na aktuální judikaturu a zároveň poukázala na odlišná rozhodnutí soudu v otázkách neplatnosti smluv životního pojištění, nepřiznání zákonného úroku z prodlení, vypořádání bezdůvodného obohacení, promlčení z hlediska dobrých mravů a zastavení řízení v části úrazového pojištění. Arbitr 2. 4. 2020 vyzval instituci k předložení aktuálního výpisu z pojištění a žalobkyni seznámil s novými informacemi od instituce a vyzval ji k vyjádření. Instituce předložila podklady 15. 4. 2020. Žalobkyně potvrdila zánik pojistné smlouvy ve svém vyjádření ze dne 7. 4. 2020. Arbitr 17. 4. 2020 vydal rozhodnutí o námitkách, ve kterém zamítl námitky žalobkyně i instituce a nález změnil tak, že žalobkyni přiznal nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 17 173,04 Kč. Rozhodnutí o námitkách ze dne 17. 4. 2020 bylo ještě téhož dne doručeno žalobkyni. V posuzovaném řízení byla žalobkyně právně zastoupena advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne 10. 8. 2016. Dopisem arbitra ze dne 17. 3. 2017 byla žalobkyně poučena o tom, že v posuzovaném řízení nemá povinnost právního zastoupení a v případě, že o to požádá, arbitr jí poskytne pomoc, zejména při sepsání, podání nebo doplnění návrhu a též kdykoliv v průběhu posuzovaného řízení s tím, že řízení před arbitrem ji nic nestojí, ani jí nehrozí povinnost k náhradě nákladů řízení v případě neúspěchu ve věci. V průběhu posuzovaného řízení žalobkyně osobně neučinila žádný úkon. Spisový materiál sestává z více jak 300 listů (viz přílohový spis).

7. Z výzvy ze dne 11. 9. 2020 včetně doručenky soud zjistil, že žalobkyně se na žalovanou obrátila s nárokem na úhradu přiměřeného zadostiučinění v částce 57 750 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem arbitra v posuzovaném řízení. Výzva byla doručena žalované 14. 9. 2020 (viz příloha„ A“).

8. Z dopisu ze dne 8. 3. 2021 včetně doručenky soud zjistil, že žalovaná sdělila žalobkyni, že uplatněný nárok projednala a konstatuje, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. tím, že posuzované řízení, probíhající od 10. 11. 2016 do 17. 4. 2020, tj. 3 roky, 5 měsíců a 7 dnů, bylo nepřiměřeně dlouhé, za což žalobkyni přiznává zadostiučinění v penězích v částce 14 613,60 Kč s tím, že při výpočtu postupovala podle Stanoviska a vycházela z částky 15 000 Kč za jeden rok trvání posuzovaného řízení, přičemž za první dva roky snižuje částku na polovinu, tj. na 7 500 Kč, neboť každé řízení vyžaduje určité trvání, takže náhrada činí za první roky 15 000 Kč (7 500 x 2), za třetí rok 15 000 Kč a za zbývajících 5 měsíců a 7 dnů (tj. 159 dnů) 6 534,25 Kč (15 000: 365 x 159), tj. celkem 36 534 Kč (15 000 + 15 000 + 6 534,25), což po snížení o 60 % činí 14 613,60 Kč. Dopis byl doručen žalobkyni, prostřednictvím advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], 8. 3. 2020 (viz příloha„ B“).

9. Z výročních zpráv o činnosti finančního arbitra za roky 2018 a 2019 soud zjistil, že arbitr přijal 1 948 návrhů na zahájení řízení v roce 2016, 1 343 návrhů na zahájení řízení v roce v roce 2017 a k datu 15. 6. 2019 580 návrhů na zahájení řízení, které se týkaly životního pojištění, stavebního spoření, spotřebitelského úvěru, platebních služeb, kolektivního investování, retailových investic, směnárenské činnosti a ostatních oblastí. Nejvíce návrhů na zahájení řízení se týkalo věcí ze životního pojištění a ze spotřebitelných úvěrů. V roce 2018 bylo přijato 626 návrhů na zahájení řízení věcí ze životního pojištění (viz přílohy„ V“ a„ X“).

10. Uvedený skutkový stav, který nebyl účastníky rozporován, shledal soud dostatečným pro rozhodnutí o věci.

11. Z důvodu nadbytečnosti se soud nezabýval ostatními provedenými důkazy.

12. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Stát a územní samosprávné celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

16. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

17. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

19. Podle ustanovení § 1 odst. písm. e/ zákona č. 229/2002 Sb. k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen„ arbitr“), jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění.

20. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

21. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

22. Podle ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

23. Podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

24. Soud shledal, že v tomto případě byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas.

25. Soud - veden úvahou, že na daný případ dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy a Stanovisko - zaměřil svoji pozornost na posouzení, zda žalovanou poskytnutá kompenzace v částce 14 613,60 Kč je dostačující za žalobkyní utrpěnou nemajetkovou újmu v posuzovaném řízení, přičemž se zabýval konkrétními okolnostmi tohoto případu (§ 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.).

26. Posuzované řízení, které trvalo 3 roky, 5 měsíců a 7 dnů (od 10. 11. 2016 do 17. 4. 2020), překročilo délku 24 měsíců, která podle závěrů aktuálně prezentovaných soudy v obdobných případech byla shledána jako ještě přiměřená (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, s nímž se ztotožnil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. III. ÚS 3234/20-1, jakož i rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 13 Co 140/2021-85, nebo ze dne 11. 8. 2021, č. j. 28 Co 473/2021-79, anebo ze dne 9. 6. 2022, č. j. 17 Co 201/2022-72).

27. Délka posuzovaného řízení byla ovlivněna zejména vysokou složitostí případu, a to jak po stránce hmotněprávní (řešení otázky platnosti smlouvy o životním pojištění, otázky bezdůvodného obohacení, otázky promlčení a otázky dobrých mravů), tak po stránce procesní (dvě instance řízení, odstraňování vad návrhu, opakovaná rozhodování o žádostech na prodloužení lhůty; shromažďování podkladů značného rozsahu - např. vyjádření instituce včetně příloh v rozsahu více jak 50 listů, obsáhlost spisového materiálu - více jak 300 listů). V posuzovaném řízení řešenou problematiku lze považovat z hmotněprávního hlediska za mimořádně obtížnou materii, která si v řízení před arbitrem vyžaduje svůj čas, neboť je třeba řešit velké množství hmotněprávních otázek (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, s nímž se ztotožnil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. III. ÚS 3234/20-1).

28. K celkové délce posuzovaného řízení přispěla i žalobkyně neúplným návrhem na zahájení řízení a nedostatečnou součinností - např. neposkytla včas podklady k ukončení pojištění a výplatě odkupného, což bylo významné pro posouzení výše plnění. Oproti tomu však žalobkyni nelze vytýkat, že 17. 3. 2020 uplatnila opatření k odstranění nečinnosti a k vydání rozhodnutí o námitkách (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1613/2009), byť se netýkalo jen posuzovaného řízení, ale i jiných řízeních projednávaných arbitrem.

29. Do celkové délky posuzovaného řízení nepříznivě zasáhlo vyhlášení nouzového stavu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (SARS CoV-2) na území České republiky, což si vyžádalo přijetí krizových opatření, která omezila provoz orgánů veřejné moci, v důsledku čehož prodlevy v postupu orgánů veřejné moci - jímž je i arbitr (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2007, č. j. 2 Afs 176/2006-96) - v období od 12. 3. 2020 do 17. 5. 2020 nelze spravedlivě přičítat k tíži státu.

30. V posuzovaném řízení došlo k prvnímu průtahu arbitra po podání návrhu, kdy vyzval žalobkyni k odstranění vad návrhu po téměř čtyřech měsících. K tomuto průtahu přispěla i sama žalobkyně tím, že podala návrh vykazující řadu nedostatků. Arbitr se dopustil druhé nečinnosti v období od 31. 10. 2017 do 2. 3. 2018, kdy 31. 10. 2017 vyzval instituci k vyjádření a zvážení smírného vyřešení sporu, což bylo ze strany instituce bez reakce, přičemž další úkon učinil až 2. 3. 2018. Žádný úkon pak arbitr neučinil v období od 16. 1. 2019, kdy mu uběhla několikrát prodloužená lhůta pro vydání nálezu, do 3. 7. 2019, kdy vyzval instituci k předložení podkladů. Poslední nečinnosti se arbitr dopustil v řízení o námitkách, kdy 23. 10. 2019 vyzval žalobkyni k vyjádření se k podkladům shromážděným od instituce, do 2. 4. 2020. Zde je třeba zmínit, že žalobkyně na výzvu arbitra ze dne 23. 10. 2019 nijak nereagovala a arbitr až 30. 3. 2020 zjistil z vyjádření instituce, že již 4. 2. 2019 pojištění zaniklo a žalobkyni bylo vyplaceno odkupné. Taktéž zde nelze pominout, že do posledního zmíněného období zasáhlo vyhlášení nouzového stavu, přičemž je nutno ocenit snahu arbitra, že i přesto věnoval pozornost danému případu a 17. 4. 2020 rozhodl o námitkách, byť tak učinil až na základě výzvy žalobkyně ze dne 17. 3. 2020. Jde tedy o nečinnost arbitra zčásti omluvitelnou v důsledku omezení provozu z důvodu vyhlášeného nouzového stavu.

31. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 36/2018-37, je rozhodné datum, ke kterému se váže počátek běhu lhůt, den, kdy arbitr shromáždil veškeré podklady rozhodné pro vydání nálezu, tedy den skutečného obdržení posledního relevantního podkladu. V posuzovaném řízení byl tímto rozhodným datem 11. 7. 2019, kdy instituce doručila arbitrovi jím požadované podklady v reakci na výzvu ke sdělení, zda pojištění stále trvá, k předložení aktualizovaného výpisu zaplaceného pojistného, případně vyplacených mimořádných výběrů a k předložení aktualizované tabulky měsíčného rizikového pojistného a nákladů za dobu trvání pojištění a tabulky rozpadu lhůtního pojistného. K vydání nálezu ze dne 12. 9. 2019 došlo tedy v zákonné lhůtě 90 dnů (§ 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb.).

32. V případě rozhodnutí arbitra o námitkách proti nálezu, došlo k překročení zákonné lhůty 30 dnů, resp. 60 dnů (§ 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb.), neboť po podání námitek 25. 9. 2019 přikročil arbitr k rozhodnutí až 17. 4. 2020. Nicméně při vysoké složitosti řízení - jako tomu bylo v posuzovaném řízení - lze tolerovat i případné překročení zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí arbitrem (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, s nímž se ztotožnil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. III. ÚS 3234/20-1, nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. 15 Co 103/2022-97). Přitom nelze těžit ze zahlcení arbitra stovkami podobných návrhů, kde jsou posuzovány otázky platnosti pojištění s přihlédnutím ke každému individuálnímu případu na úkor odpovědnosti státu za jeho úřední postup tam, kde je presumována újma za nepřiměřenou délku řízení (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 62 Co 213/2020-96, s nímž se ztotožnil Ústavní soud v usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. III. ÚS 3234/20-1).

33. Význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni byl nižší než standartní. V posuzovaném řízení sice šlo o majetkový nárok v nikoli zanedbatelné výši 50 502 Kč, nicméně se nejednalo o řízení s typově zvýšeným významem (trestní, vazební, o ochranu osobnosti, péče o nezletilé, o výživné, o osobním stavu, nebo o pracovněprávních nárocích) a nebyl ani tvrzen zvýšený význam pro žalobkyni z důvodu věku, zdravotního stavu či jiné tíživé situace. Současně nelze přehlédnout, že význam řízení pro žalobkyni se výrazně snížil po vyplacení odkupného ve výši 64 034 Kč. Navíc za situace, kdy žalobkyně v posuzovaném řízení osobně neučinila žádný úkon, pouze dne 10. 8. 2016 (před jeho zahájením) udělila plnou moc advokátovi Mgr. [jméno] [příjmení], lze o existenci stavu nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení u žalobkyně zcela relevantně pochybovat (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3694/2014).

34. Soud má za to, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku posuzovaného řízení (které bylo postiženo několikerou nečinností arbitra a překročením zákonem stanovené lhůty k vydání rozhodnutí arbitra o námitkách) a žalobkyni tak vzniklo právo na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.), kdy se jeví jako dostačující již poskytnutá peněžitá kompenzace v částce 14 613,60 Kč, což plně respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním, zcela odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu a je zároveň souladné jak se závěry zaujatými ve Stanovisku, tak s obecně sdílenou představou spravedlnosti (viz shora uvedená judikatura Městského soudu v Praze, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu).

35. Soud se přitom plně ztotožňuje s výpočtem zadostiučinění provedeným žalovanou (včetně snížení základní částky 36 534 Kč o 50 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a o 10 % se zřetelem k podílu žalobkyně na délce posuzovaného řízení a sníženému významu posuzovaného řízení pro žalobkyni, tj. o 21 920,40 Kč) a činí závěr, že na další kompenzaci ve formě zadostiučinění v penězích žalobkyně právo nemá.

36. Soud tudíž shledává, že nárok na zaplacení částky 21 920,40 Kč s příslušenstvím žalobkyně neuplatnila vůči žalované po právu.

37. Soud proto žalobu zamítl (výrok I.).

38. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch a naleží jí náhrada nákladů řízení, které sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 1 úkon ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to při učinění 3 úkonů (vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu, účast na jednání soudu), tj. v souhrnu 900 Kč. Výrok o lhůtě k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok II.).

Poučení