35 CO 130/2021-389

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudkyň JUDr. Andrey Milichovské a Mgr. Heleny Bláhové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o zaplacení 76 230 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 111 C 34/2016-354 ze dne 26. 4. 2021,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku žalovanému k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení ve výši 9 360 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 76 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, výrokem II. uložil žalobci povinnost do tří dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 77 960 Kč a výrokem III. uložil žalobci dále povinnost v téže lhůtě zaplatit státu u okresního soudu náhradu nákladů jím vynaložených ve výši 522 Kč odpovídající svědečnému svědků [příjmení] a [příjmení].

2. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky s tím, že žalovaný coby zaměstnanec žalobce dlouhodobě odcizoval z kovodílny magnetický bronz a při jeho řezání za účelem odcizení používal strojní pilu v majetku žalobce. Neoprávněným používáním pily vznikla žalobci amortizací stroje, opotřebením pilových listů a spotřebou elektrické energie škoda, přičemž žalovaný dluh ve výši 76 230 Kč prohlášením ze dne [datum] písemně uznal co do důvodu a výše. Doplnil žalobu žalobce podáním z [datum] tak, že celkové náklady na řezání na strojní pile [anonymizována tři slova] činily za jednu hodinu 188 Kč (amortizace pily 15 Kč, amortizace pilového pásu 161,50 Kč, spotřeba elektrické energie 8 Kč, spotřeba chladící kapaliny 1 Kč a spotřeba stlačeného vzduchu 2,50 Kč), tedy za jednu minutu řezání 3,13 Kč. Celkové náklady na řezání proto činily za 350 hodin, kdy nejméně takovou dobu žalovaný pilu k odcizování bronzu používal, s daní z přidané hodnoty 79 618 Kč, žalobce však požaduje po žalovaném méně. Po tomto doplnění považoval okresní soud žalobu za projednatelnou.

3. Okresní i krajský soud ve svých předešlých rozhodnutích (č. j. 111 C 34/2016-129 ze dne 30. 3. 2017, č. j. 35 Co 172/2017-157 z 22. 8. 2017, č. j. 111 C 34/2016-195 ze dne 11. 1. 2018 a č. j. 35 Co 51/2018-225 z 28. 6. 2018) učinili závěr, že prohlášení žalovaného o uznání dluhu je neurčité, neboť uznávaný dluh v něm nebyl identifikován nezaměnitelně s jiným. Naposled vydaný rozsudek odvolacího soudu a jím potvrzený rozsudek okresního soudu však byly následně rozsudkem Nejvyššího soudu z 25. 2. 2021 pod sp. zn. 21 Cdo 4606/2018 zrušeny, když jim bylo vytknuto, že se při výkladu posuzovaného právního jednání nepokusily za použití výkladových pravidel zjistit, jaká byla skutečná vůle žalovaného, kterou projevil v písemném prohlášení o uznání dluhu. Za této situace shledal závěr o neurčitosti uznání dluhu předčasným. Okresní soud pak vyšel z toho, že prohlášení s uznáním dluhu připravil žalobce včetně uvedení konkrétní částky, u jeho podpisu žalovaným nikdo další nebyl. K okolnostem jeho podpisu žalovaný uvedl, že prohlášení podepsal ze strachu, když mu byly předloženy dva různé zápočtové listy, že žádné jednání ohledně výše škody neproběhla a žalobcem mu ohledně výše škody bylo řečeno jen, že je to za to, co řezal, za energie, za pilu. Žalobce potvrdil, že podpisu prohlášení nebyl nikdo jiný přítomen, k částce žalobce došel tak, že mu žalovaný před tím (při zjištění krádeží) potvrdil, že řezal jednu hodinu denně a při 350 dnech jde o 350 hodin. Uzavřel pak okresní soud, že ani po výslechu žalovaného se zaměřením na zjištění jeho skutečné vůle se nepodařilo odstranit neurčitost jeho projevu vůle v předmětném písemném uznávacím prohlášení, byť výkladem tohoto právního jednání. Žalovaný nebyl schopen uvést výši dluhu za jednotlivé nároky, přičemž žalobce jej nijak neseznámil s tím, jak právě k částce 76 230 Kč dospěl. Nelze přitom opomenout, že při uznání více dluhů musí z písemného prohlášení dlužník plynout, které jednotlivé dluhy co do důvodu a výše uznává, což v daném případě splněno není. Nelze proto přiznat písemnému prohlášení žalovaného účinky vyvratitelné právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Bylo tudíž na žalobci, aby v prvé řadě prokázal dobu, po kterou měl žalovaný jeho pilu neoprávněně používat. Jeho účastnická výpověď dobu 350 hodin potvrzující však zůstala zcela osamocena a tvrzení žalobce prokázat nemůže, jestliže ve věci slyšení svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili jen to, že žalovaný býval v provozovně sám a přicházel časně, nebyli však schopni vyjádřit se k tomu, jakou dobu strávil žalovaný neoprávněným užíváním strojní pily za účelem následného odcizení nařezaného materiálu či zda takto pilu vůbec užíval. Ani přes opětovné poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. další důkazy žalobce nenavrhl a neunesl proto důkazní břemeno, že žalovaný neoprávněně užíval strojní pilu žalobce po tvrzenou dobu 350 hodin, ani případně po jinou, kratší, konkrétně určitelnou dobu. Nebylo proto možné žalobě ani zčásti vyhovět, neboť žalobce neprokázal výši škody, jako jeden z předpokladů odpovědnosti žalovaného za ni. Neprováděl s ohledem na neprokázání doby používání pily okresní soud důkazy k prokázání vyčíslení minutové sazby amortizace zařízení, spotřeby pilových listů a energií. Zcela úspěšnému žalovanému přiznal okresní soud náhradu nákladů řízení (před okresním soudem, dřívějších odvolacích řízení a dovolacího řízení) v plném rozsahu dle požadavku žalovaného zahrnující odměnu advokáta za celkem 17 úkonů právní služby po 4 180 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za jeden úkon a náhradu za ztrátu času v rozsahu 18 započatých půlhodin po 100 Kč. Rozhodl i o povinnosti žalobce nahradit náklady státu na svědečné.

4. Proti rozsudku se včas odvolal žalobce. Meritum věci spatřuje v uznávacím prohlášení z [datum], kterým žalovaný uznal výši jím způsobené škody jako svůj dluh co do důvodu a výše 76 230 Kč. Výši škody si žalobce s žalovaným dohodl smluvně. Důvodem dlužné částky je neoprávněné užívání strojní pily žalovaným. Prohlášení je platným a zcela běžným úkonem dle občanského zákoníku bez právních či faktických vad, nikoli o neadekvátní či zastřený úkon. Zde je nutno odkázat na kompletní znění prohlášení i na znění poslední výzvy před podáním žaloby ze dne [datum]. Mělo být proto z uznání dluhu, jak je žalovaný provedl, vycházeno, ostatně na základě něho byl vydán i platební rozkaz. Nyní žalovaný dluh zpochybňuje, ač ho dříve uznal. V prohlášení je obsaženo, že bylo podepsáno bez nátlaku, žalovaný si proto byl vědom toho, co uznal. Tvrzení, že se tak stalo ze strachu, je vyvráceno samotným textem prohlášení. Svědkyně [příjmení] potvrdila, že zápočtový list byl pouze jeden. Namítá dále, že se soud nesprávně odmítl zabývat svazkem listinných důkazů dodaných [datum]. Žalobce dostatečně vysvětlil důvody, proč nemohl žalovaný pracovat na druhé pile ve vlastnictví [právnická osoba] Žalobce při svých opakovaných výsleších uvedl, že sám žalovaný mu přiznal, že řezáním strávil 350 hodin, což potvrdila i svědkyně [příjmení]. K výzvě soudu pak žalobce připojil kalkulaci režijních nákladů strojní pásové pily [anonymizována tři slova], které činí 188 Kč za hodinu. Není na vadu žaloby, že žalobce požaduje po žalovaném méně, tedy 76 230 Kč. Na této částce se účastníci dohodli a poté se stala předmětem uznávacího prohlášení. Zákon přitom nestanoví způsob vymezení dluhu a jeho výše. Okresní soud však uznávací prohlášení vůbec nezvažuje. Jde o šikanózní jednání, neboť žalobce je poškozeným a žalovaný byl pravomocně za své jednání odsouzen. Okresní soud se však postavil na stranu pachatele krádeže. Prokázal rovněž žalobce, že jiné firmy ([obec] [anonymizováno] či [právnická osoba]) si za jednu hodinu provozu pily (jednu hodinu řezání) účtují podstatně více, a to 247,90 Kč a 242 Kč. Pokud by věc nebyla odvolacímu soudu jasná, nechť je vyhotoven znalecký posudek z oboru strojní výroby. Navrhuje proto žalobce, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

5. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. Soudy obou stupňů jsou vázány rozhodnutím dovolacího soudu, který potvrdil, že z prohlášení žalovaného bez dalšího nevyplývá, jaký konkrétní dluh (dluhy) uznal. Při uznání více dluhů přitom musí být zřejmé, které jednotlivé dluhy dlužník uznává. Okresní soud v intencích rozhodnutí dovolacího soudu postupoval a po vyslechnutí obou účastníků opětovně uzavřel, že uznání dluhu je neurčité. Podle listiny se částka 76 230 Kč skládá z dluhu vzniklého blíže neupřesněnými energiemi, z dluhu amortizací blíže neupřesněné pily a z jiných více nákladů. Není jasné, jaké jednotlivé dluhy byly uznány. Žalovaný uhradil veškeré škody uložené mu v [anonymizováno] řízení, byl sice odsouzen za [anonymizováno] krádeže, ale ve zkušební době se osvědčil a je třeba na něj hledět jako na netrestaného. Uznání podepsal pod nátlakem. Nepoužíval pilu na řezání bronzu, neboť využíval nedostatečné evidence odpadu a postupně vynášel bronzové odřezky. Pro neurčitost prohlášení bylo důkazní břemeno na žalobci, který však tvrzení o tom, že žalovaný na pile řezal 350 hodin, opírá výlučně o svoji výpověď. Není pravdou, že uvedené potvrdila [jméno] [příjmení]. Z listinných důkazů pak plyne, že žalovaný pracoval na stejném pracovišti a za použití stejných strojů jak pro žalobce, tak pro [právnická osoba] [právnická osoba] Byl by žalobce v důkazní nouzi i proto, že neprokázal, že k činnosti docházelo na určené pile, v pracovní době vyhrazené pro žalobce a že byly opotřebeny stroje a nástroje a spotřebovány energie v rozsahu, jak je dodatečně tvrdí žalobce.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a jsou zde proto důvody pro potvrzení napadeného rozhodnutí.

7. Žalobce v žalobě uplatnil požadavek na náhradu škody, která mu měla vzniknout neoprávněným užíváním stroje (strojní pily na řezání kovů) v jeho vlastnictví žalovaným (za účelem nařezání bronzových tyčí na kusy, které posléze odcizoval) a kterou představují náklady (zahrnující energie, opotřebení stroje, opotřebení pilových listů a další) na provoz stroje za časovou jednotku. Předně správný je závěr okresního soudu, že žalobce podáním z [datum] (na čl. 306 až 308 spisu) odstranil vadu žaloby spočívající v tom, že neobsahovala dostatečná skutková tvrzení ohledně toho, v čem spočívá škoda vzniklá žalobci používáním strojní pily, jsou-li do ní zahrnovány energie, amortizace a jiné více náklady, přičemž v úvahu připadá, že takto bylo uplatněno vícero nároků se samostatným skutkovým základem (jak bylo shledáno dovolacím soudem ve zrušovacím rozsudku č. j. 21 Cdo 4606/2018-273 z 25. 2. 2020). Z tohoto označeného podání žalobce totiž jednoznačně vyplynulo (na rozdíl od žaloby a samotného prohlášení s uznáním dluhu), že žalobce požaduje na žalovaném škodu spočívající v celkových nákladech (zahrnujících dle žalobce amortizaci pily, amortizaci pilového pásu a spotřebu elektrické energie, stlačeného vzduchu a chladicí kapaliny) na časovou jednotku (minutu, hodinu) provozu (řezání kovu) strojní pily [anonymizována tři slova]. V takovém případě (po tomto upřesnění žaloby) nejde o uplatnění několika nároků se samostatným skutkovým základem, jak připadalo do úvahy podle žaloby před jejím doplněním a ze samotného prohlášení o uznání dluhu, nýbrž jen uplatnění jednoho nároku zahrnujícího všechny náklady na provoz (řezání) pily za časovou jednotku. Jsou takto formulovaným požadavkem konzumovány veškeré náklady na chod pily, i kdyby ve výčtu žalobce, co tvoří amortizace a spotřebu médií, nebyly zahrnuty. V takovém případě, kdy jde podle žalobce o souhrnný (jeden) nárok na náhradu celkových nákladů na provoz pily, není rozhodné, pokud nynější vyčíslení nákladů na„ řezání na strojní pile“ za jednu minutu neodpovídá žalované částce (žalobce požaduje méně). Oproti situaci, kdy by bylo uplatněno více nároků se samostatným skutkovým základem, není nutné uvádět, která ze složek byla ponížena.

8. Žalobce svůj tvrzený nárok na náhradu škody předně odvíjí od uznávacího prohlášení žalovaného z [datum], jde tedy o to, zda žalovaný uplatněnou částku jako svůj dluh co důvodu i výše uznal. Utvrzením závazku řádným uznáním dluhu totiž dle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nastupuje vyvratitelná právní domněnka existence dluhu v době jeho uznání. Její vyvrácení či prokázání zániku dluhu v době po jeho uznání by pak bylo na žalovaném. Podle § 2053 o. z. (kterým se řídí uznání dluhu podle § 4 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění do 30. 9. 2015, dále jen zák. práce, i v pracovněprávních vztazích, pokud zákoník práce jeho samostatnou úpravu neobsahuje) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné podobě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Okresní i krajský soud v dřívějších rozhodnutích posoudili jako neplatné uznání dluhu učiněné žalovaným v prohlášení z [datum] pro neurčitost. Vytkl však dovolací soud (v již označeném zrušovacím rozhodnutí) tomuto závěru, že opustila právní úprava zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, od [datum] důraz na formální hledisko projevu vůle, typické pro předchozí úpravu, a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Vysvětlil dovolací soud, že„ základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016).“ 10. Dílčí závěr, že ze samotného textu prohlášení není zřejmé, jaký dluh či dluhy žalovaný uznal, však Nejvyšší soud nesprávným neshledal, když i podle dovolacího soudu je nepochybné, že z obsahu prohlášení bez dalšího nevyplývá vymezení důvodu uznávaného dluhu. Takto již bylo dříve objasněno, že v uznávací prohlášení žalovaným dne [datum] podepsaném je sice dostatečně identifikován jak věřitel (žalobce), tak i dlužník dluh uznávající (žalovaný), je v něm vyjádřena vůle k uznání dluhu i závazek jej zaplatit a obsahuje i konkrétní výši dluhu, dostatečně určitě v něm však není vymezen důvod vzniku dluhu, jestliže text prohlášení ohledně důvodu dluhu zní„ důvodem vzniku tohoto výše uvedeného dluhu je neoprávněné používání strojní pily spolu s energiemi, amortizací pily a jiných vícenákladů vzniklých ve spojení s touto neoprávněnou činností dlužníka“.

11. Správně proto okresní soud zjišťoval skutečnou vůli žalovaného, kterou projevil v písemném prohlášení. Z jeho výpovědi přitom zjistil, že uznávací prohlášení sepsal žalobce a měl je připraveno, po přečtení je žalovaný ze strachu z předání pro něj nepříznivého zápočtového listu podepsal. Vypověděl dále, že částkou v prohlášení uvedenou měly být vyjádřeny náklady za to, že neoprávněně používal pilu žalobce. Ohledně v prohlášení uvedené částky s žalobcem nejednali, k dotazu žalovaného na její výši mu žalobce řekl jen to, že to je za to, co řezal, za energie, za pilu. Zcela v souladu s touto jeho výpovědí je i výpověď dříve [datum] učiněná, podle níž žalovaného žalobce žádným způsobem neseznámil s tím, jak k částce v prohlášení uvedené dospěl. Žalobce sice oproti tomu vypověděl (rovněž shodně [datum] i [datum]), že mu žalovaný potvrdil, že materiál na pile řezal hodinu denně, a s ohledem na tehdy 350 dnů trvající pracovní poměr žalovaného se měli dohodnout na výši nákladů za řezání 3 Kč za jednu minutu za toto období. Nesporným však zůstalo mezi účastníky, že schůzce s podpisem prohlášení nikdo jiný nebyl přítomen. Výslovně pak v odvolacím řízení žalobce uvedl, že nemůže označit jiný důkaz k prokázání obsahu rozhovoru předcházejícího podpisu prohlášení, pokud se nikdo jiný schůzky neúčastnil. V tom případě zůstala verze žalobce, že na výši škody a jejím výpočtu se s žalovaným dohodli a tomu byl dluh, jeho důvod a konkrétní výpočet znám, neprokázána.

12. Za situace, kdy obsah písemného prohlášení připravil žalobce (prohlášení bylo vyhotoveno zástupcem žalobce, jak plyne z jeho záhlaví), a žalovaný popřel, že by s bližším vymezením dluhu a jeho důvodu byl žalobcem seznámen, mohla vůle žalovaného (při podpisu prohlášení) směřovat jedině k tomu, co bylo v podepisované listině vyjádřeno.

13. Na konkrétní obsah uznávaného dluhu tak, aby bylo zřejmé, v čem spočívá a nebyl zaměnitelný s jiným, pak nemohl žalovaný usuzovat ani z dalších okolností po zjištění jeho [anonymizováno] činnosti (tedy zavedené praxe mezi stranami či z toho, co právnímu jednání předcházelo, či z toho, co strany následně daly najevo). Stěží si mohl žalovaný podle okolností případu či jednání s žalobcem vyvodit to, za jaké konkrétní období je dluh požadován, pokud mělo jít o činnost jedné hodiny denně po dobu 350 dní (což ovšem poprvé žalobce vyjádřil až ve faktuře z [datum]), tedy za dobu od počátku pracovního poměru žalovaného (v lednu 2014), jestliže podle usnesení o zahájení [anonymizováno] stíhání žalovaného (a shodně pak i odsuzujícího rozsudku) k jeho trestné činnosti mělo docházet až od dubna 2014 do května 2015 a jestliže v jiném uznávacím prohlášení z téhož dne ([datum]), které žalovaný podepsal [právnická osoba] [právnická osoba], měl žalobce (jako jednatel společnosti) při určení výše tam uznaného dluhu vycházet z toho, že žalovaný se měl neoprávněnou činností zabývat nikoli 1 hodinu, nýbrž tři hodiny denně.

14. Nemohl žalovaný ani na základě jednání s žalobcem rovněž usuzovat na to, náhrada jakých nákladů na provoz pily je po něm požadována, zda jde o náklady za energie a jaké, o náklady na amortizaci a čeho, popřípadě o jiné vícenáklady a jaké. Teprve z podání, jímž žalobce odstraňoval vady žaloby, je zřejmé, že požaduje veškeré náklady na časovou jednotku provozu pily a nejde tudíž o více nároků se samostatným skutkovým základem. Ze samotného písemného prohlášení z [datum] však neplynulo, v čem spočívá škoda vzniklá používáním strojní pily, jestliže jsou do ní zahrnovány energie, amortizace a jiné vícenáklady. Jestliže k dotazu žalovaného při předložení prohlášení mu žalobce měl sdělit pouze to, že„ částka dluhu je za to, co řezal, za energie, za pilu“, sdělil mu jen zcela shodnou (a pro do úvahy připadající možnost uplatnění více nároků se samostatným skutkovým základem neurčitou) informaci, která již byla obsažena v písemném prohlášení.

15. Na skutečnou vůli žalovaného nelze usuzovat ani z následného jednání účastníků, jestliže žalovaný následně po podpisu prohlášení již dluh vůbec popíral. Jeho skutečnou vůli nelze dovozovat ani z faktury na částku dle podepsaného prohlášení z [datum], kde je doplněn počet časových jednotek a jejich cena (350 hodin po 180 Kč), jestliže ji vystavil žalobce a z žádného důkazu neplyne, že by její obsah žalovaný akceptoval.

16. Je proto zcela správný závěr soudu prvého stupně, že se ani za použití výkladových pravidel nepodařila zjistit skutečná vůle žalovaného, respektive jeho úmysl při podpisu prohlášení, v tom směru, jaký konkrétní dluh vůči žalobci uznával. V tom případě je třeba písemnému projevu vůle žalovaného přisoudit význam objektivně vyplývající z textu prohlášení.

17. Platí přitom, že z uznávacího prohlášení musí být zřejmé, jaký konkrétní dluh je uznáván. Ten musí být po skutkové stránce vymezen tak, aby bylo zřejmé, v čem spočívá a nebyl zaměnitelný s jiným (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 pod sp. zn. 33 Cdo 2748/2015, ze dne 23. 1. 2003 pod sp. zn. 33 Odo 779/2002 či ze dne 20. 1. 2009 pod sp. zn. 26 Cdo 3609/2007). Pokud je uznáván nárok z odpovědnosti za škodu (nikoli ze smlouvy), měla by být škoda a rovněž skutek, ze kterého měla vzniknout, precizovány natolik, aby byly jednoznačné a nezaměnitelné. Kromě popisu škodné události musí být popsána i vzniklá škoda a vymezen její rozsah.

18. V posuzovaném písemném prohlášení je ohledně důvodu vzniku dluhu vymezeno, že má jít o škodu vzniklou konkrétní neoprávněnou činností žalovaného, přestože však mělo jít o déledobou činnost, není nijak určen rozsah této činnosti. Zejména v prohlášení absentuje údaj o tom, za jakou dobu dluh užíváním pily vznikl, popřípadě jiné jeho vymezení, např. pomocí objemu nařezaného materiálu či jakýmkoli jiným způsobem činnost žalovaného skutkově ukotvujícím. Není při absenci časového či množstevního údaje vyjadřujícího rozsah činnosti žalovaného jím uznávaný dluh odlišitelný od případných dluhů jiných. Stejně tak není zřejmé, co všechno má být uznávanou náhradou reparováno (jaké energie, jaké amortizace, jaké další vícenáklady). Není proto v prohlášení žalovaného z [datum] dostatečně určitě vymezen důvod vzniku jím uznávaného dluhu. Protože se tuto neurčitost nepodařilo zhojit ani výkladem podle pravidel plynoucích z ust. § 555 a 556 o.z. a § 18 zák. práce, uzavřel správně okresní soud, že je uznání dluhu i nadále neurčité. Z obecného prohlášení o vážnosti a svobodě vůle určitost uznání dluhu dovodit nelze.

19. Nemůže potom uznávací prohlášení pro svoji neurčitost způsobovat právní účinky dle § 2053 o. z.. Nenastala tudíž domněnka existence dluhu v době uznání, a je proto na žalobci, aby tvrdil a prokázal veškeré předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu jemu případně vzniklou. Mezi nutné předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu patří dle § 250 odst. 1 zák. práce, podle nějž zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, i škoda vzniklá v příčinné souvislosti se zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

20. Bylo proto na žalobci, aby mimo jiné tvrdil a prokázal i vznik, respektive výši škody. Pokud žalobce odvozuje výši škody od nákladů na časovou jednotku (1 minutu) provozu strojní pily, musí vedle dalších skutečnosti prokázat i celkovou dobu neoprávněného užívání pily žalovaným, konkrétně v daném případě, že žalovaný neoprávněně používal pilu ve vlastnictví žalobce (nikoli pilu druhou, ve vlastnictví třetí osoby) právě tvrzených 350 hodin (při konstrukci nároku 350 hodin po 3 Kč / 1 min), popřípadě kratší, avšak konkrétně určitelnou, dobu. Takto byl žalobce okresním soudem správně poučen ve smyslu ust. § 118 odst. 1, 3 o.s.ř. při jednání [datum], usnesením z [datum] a konečně znovu i při jednání [datum]. Důkazní břemeno v tomto směru ale neunesl.

21. Nelze vycházet v tomto směru jen z účastnické výpovědi žalobce (zcela osamocené), který uvedl, že žalovaný mu právě takový časový rozsah neoprávněné činnosti výslovně potvrdil, jestliže žalovaný takovou skutečnost popírá. Nemůže o rozsahu činnosti žalovaného svědčit faktura č. 2015 [číslo], pokud byla následně (dne [datum]) vystavena samotným žalobcem. Sám o sobě o relevantní době nemůže svědčit ani žalobcem uváděný úřední záznam o podaném vysvětlení z [datum] z trestního řízení, neboť v něm žalovaný pouze připustil, že vedle odcizování již nařezaného odpadu si později občas nařezal i malé části bronzu z tyčí. Ani z této výpovědi tedy žádný, ani přibližný, časový údaj či údaj o rozsahu takové činnosti neplyne. Správně pak okresní soud uvedl, že zbylé označené důkazy směřují k prokázání správnosti vyčíslení minutové sazby nákladů. Takové důkazy není třeba při uplatněné konstrukci výše nároku provádět, pokud nebude prokázána doba používání pily k neoprávněné činnosti žalovaným.

22. Již dříve bylo z výpovědí žalobcem navržených svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zjištěno, že žalovaný používal k práci obě (jak ve vlastnictví žalobce, tak ve vlastnictví společnosti) strojní pily v dílně, zaměstnanci (včetně žalovaného) měli v provozu zcela volný pohyb včetně přístupu do skladu, pracovní doba zaměstnanců byla volná, evidovaly se pouze nenačaté bronzové tyče ve skladu, již použité tyče se v dílně skladovaly volně u pil bez evidence. Shodně rovněž svědci vypověděli, že žalovaný býval v provozu sám, často přicházel do práce časně, dříve než ostatní. Vyplynulo z výpovědí rovněž, že odpad z bronzových tyčí byl minimální, zpracovatelné byly i kousky okolo 35 mm, u menších průměrů byly použitelné i zbytky o délce 10 - 11 mm. Správně rovněž okresní soud zjistil z výpovědí svědků, že žádný z nich se nemohl vyjádřit k rozsahu neoprávněného užívání pily žalovaným, či vůbec k tomu, že takto (za účelem následného odcizení nařezaného materiálu) strojní pilu žalobce užíval.

23. Správný je potom závěr soudu prvého stupně, že svědci potvrdili jen to, že žalovaný býval v provozovně sám a na pracoviště přicházel časně. Nelze však v žádném případě z jejich výpovědí uzavřít, že se žalovaný vůbec dopouštěl neoprávněného (nad rámec pracovních povinností) užívání strojní pily v majetku žalobce, tím méně pak, v jakém (konkrétním) rozsahu.

24. Byť je pravděpodobné, že někdy žalovaný strojní pilu za účelem odcizení bronzu (zkrácení tyče na rozměr, jenž lze odcizit) použil (čemuž by svědčilo původní, později však popřené, žalovaným podané vysvětlení v trestním řízení, připouštějící v pozdější době občasné řezání malých částí bronzu), nelze z provedených důkazů učinit závěr o rozsahu takové případné neoprávněné činnosti žalovaného, a nelze na něj za zjištěného skutkového stavu usuzovat ani přibližně či odhadem, a to ani co do časového určení či rozsahu. Ani z výpovědí zjištěná skutečnost, že odpadem nebyly zbytky bronzových tyčí o délce 35 mm, neboť byly dále běžně zpracovatelné, prokazovanému tvrzení nesvědčí. Za situace, kdy byly rozpracované tyče bronzu volně ukládány u strojních pil a průběžně se z nich odřezávaly potřebné kusy, totiž není vyloučena možnost, že žalovaný odcizoval zbytky tyčí o délce kolem 35 mm, aniž by se jednalo o odpad, avšak aniž by rovněž bylo třeba je dále zkracovat. Jinak řečeno, z dílny bylo možno odcizovat vedle odpadu i malé kusy bronzových tyčí určených k dalšímu zpracování bez nutnosti dalšího použití strojní pily.

25. Žalobce namítá, že z výpovědí svědků bylo zjištěno, že žalovaný mohl bez podezření odcizovat bronzové tyče ve velkém množství a tyto si předem nařezat na menší kusy, aby je pronesl. Možnost žalovaného používat strojní pilu nad rámec pracovních povinností nepochybně z výpovědí svědků vyplývá, nikoliv však již to, že tak skutečně činil, a již vůbec ne, v jakém případném rozsahu. Nelze v takovém případě, kdy sám vznik škody a již vůbec její případný rozsah nebyl (ani přibližně) prokázán, postupovat ani podle § 136 o.s.ř. a výši nároku určit úvahou soudu. I pro takovou úvahu totiž musí mít soud k dispozici (zjištěné) alespoň minimální souvislosti, na nichž může svůj kvantitativní úsudek o výši nároku založit. Závěr okresního soudu, že ani po doplnění dokazování výpovědí svědků nebyla prokázána doba, po kterou měl žalovaný neoprávněně používat pilu v majetku žalobce, a tudíž ani vznik a výše případné škody, je proto zcela správný. Jestliže žalobce po následném poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. další důkazy neoznačil, je správný závěr o neunesení důkazního břemene ohledně jednoho z předpokladů nároku na náhradu škody, jehož důsledkem je zamítnutí žaloby.

26. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení. Žalobce, jestliže byl v řízení zcela neúspěšný, musí dle § 142 odst. 1 o.s.ř. nahradit úspěšnému žalovanému jím v předchozích řízeních vynaložené náklady. Pokud jde o výši nákladů a právní předpisy, o něž se jejich výpočet opírá, lze zcela odkázat na odůvodnění obsažené v rozhodnutí soudu prvého stupně, který správně přiznal odměnu za celkem 17 úkonů právní služby po 4 180 Kč za jeden úkon, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 5 100 Kč a náhradu za ztrátu času cestou k jednáním soudu za celkem 18 započatých půlhodin. Správně určená zákonná lhůta k plnění pak plyne z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Konečně správně a v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. byla žalobci jako zcela neúspěšnému účastníku uložena povinnost k náhradě nákladů vynaložených státem ve výši 522 Kč na svědečné.

27. I v odvolacím řízení byl s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšný žalovaný, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto má právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u jednání) ve výši po 4 180 Kč a náhradě hotových výdajů advokáta v paušální částce 300 Kč za každý z těchto úkonů a náhradě za ztrátu času za celkem čtyři hodiny po 100 Kč strávené cestou z [obec] do [obec] a zpět (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3, § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 360 Kč, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce.