35 Co 156/2023 - 660

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalovaného], zastoupené advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A], proti žalovanému [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupenému advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B], o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 17 C 529/2020-505 ze dne 3. 2. 2023, takto: takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II, III a IV mění takto: (1) Z věcí, které tvořily společné jmění žalobkyně a žalovaného, se přikazují a) žalobkyni do vlastnictví: - pozemek parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, a pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], - právo k peněžním prostředkům v hodnotě [částka] na účtu č. [č. účtu] vedeném pro žalobkyni jako majitele účtu společností [právnická osoba]., - právo k peněžním prostředkům v hodnotě [částka] na účtu č. [Anonymizováno] vedeném pro žalobkyni jako majitele účtu společností [právnická osoba]. - právo k peněžním prostředkům v hodnotě [částka] ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a společností [Anonymizováno] - osobní vozidlo [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], b) žalovanému do vlastnictví[Anonymizováno] - právo na odbytné ve výši [částka] dle pojistné smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], - právo k peněžním prostředkům v hodnotě [částka] ze smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]., c) oběma účastníkům k úhradě polovina závazku vůči společnosti [právnická osoba]. ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]. (2) Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů ze společného jmění manželů [částka], z toho [částka] do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku a [částka] do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

III. Každý z účastníků je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Ústní nad Labem náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud vypořádal rozvodem účastníků zaniklé společné jmění tak, že (výrokem I) do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal: pozemek parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno], a pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zůstatek na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném pro žalobkyni u společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], zůstatek na bankovním účtu č. [Anonymizováno] vedeném pro žalobkyni u společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka], hodnotu prostředků na účtu penzijního pojištění č. [hodnota] vedeném pro žalobkyni u společnosti [Anonymizováno] ve výši [částka] a osobní vozidlo [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ]. Naproti tomu do vlastnictví žalovaného byly (výrokem II) přikázány: zůstatek na bankovním účtu č. [č. účtu] vedeném pro žalovaného u společnosti [právnická osoba]. ve výši „- [částka]“, hodnota odbytného dle pojistné smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], ve výši [částka] a hodnota prostředků na účtu penzijního pojištění „č. [hodnota]“ (správně č. [hodnota]) vedeném pro žalovaného u společnosti [právnická osoba]. ve výši [částka]. Společný dluh ze smlouvy o hypotéčním úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] účastníky řízení a společností [právnická osoba]. přikázal okresní soud do podílového spoluvlastnictví účastníků (výrok III). K vyrovnání podílů ze společného jmění uložil okresní soud žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému [částka], a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Své rozhodnutí opřel okresní soud o zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno [datum] a rozvedeno [datum], přičemž během manželství se účastníkům narodili syn [Anonymizováno] a dcera [Anonymizováno]. Obě děti byly na dobu po rozvodu svěřeny do výlučné péče žalobkyně. Kromě shora uvedených majetkových hodnot a závazků, které byly získány či založeny v době trvání manželství a byly zde v době rozvodu, vypořádal okresní soud i některé z uplatněných nároků na náhradu toho, co z výlučného majetku některého z manželů vynaloženo bylo na společný majetek nebo na společný závazek. Tak byla žalobkyni přiznána náhrada za [částka] vynaložených na nákup nemovitostí z peněz ze stavebního spoření žalobkyně a za [částka] vynaložených na nákup nemovitostí z peněz získaných úvěrem k témuž stavebnímu spoření u spol. [právnická osoba]. Na straně žalovaného pak jde dle závěrů okresního soudu o částku [částka] uhrazenou v době po rozvodu na společný závazek ze smlouvy o úvěru vůči společnosti [právnická osoba]., částku [částka] vynaloženou na nákup nemovitostí z peněz ze stavebního spoření žalovaného u spol. [právnická osoba] [Anonymizováno], částku [částka] získanou v roce [Anonymizováno] darem od matky žalovaného a použitou na nákup dřevěné podlahové krytiny v domě a částku [částka] použitou v roce [Anonymizováno] na nákup žaluzií v domě z daru [částka] od otce žalovaného. K tomuto vnosu žalovaného (uplatněnému v rozsahu „[částka]“) vysvětluje okresní soud, že peníze získané od otce žalovaného smísily se s penězi na účtu žalovaného, přičemž plyne z pohybu na tomto účtu, že z peněz získaných darem bylo na nákup žaluzií v ceně [částka] použito jistě pouze [částka], zbytek ceny mohl být uhrazen ze společných peněz. Vypořádává pak okresní soud všechny tyto majetkové hodnoty podle zásady rovnosti podílů, přičemž dochází k závěru, že není důvod pro tzv. disparitu podílů, a to ani v případě vypořádání pozemků s domem, na jehož výstavbě měl se podílet svou činností významněji žalovaný, neboť žalobkyně vyvažovala tuto činnost žalovaného péčí o domácnost a společné děti. Pokud jde o cenu vypořádávaných hmotných věcí, vychází okresní soud ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] o ceně nemovitostí a shodných tvrzení účastníků a uzavírá, že aktuální obvyklá cena vypořádávaných nemovitostí činí [částka], cena vypořádávaného vozidla pak [částka]. Při zájmu obou účastníků na získání pozemků s rodinným domem a obdobných schopnostech k zaplacení náhrady odůvodňuje okresní soud přikázání nemovitostí žalované zájmem nezletilých dětí, jejichž přání setrvat v rodinném domě bylo demonstrováno soudu předloženým dopisem syna účastníků. Přikázání vozidla žalobkyni odůvodněno je zjištěním, že výlučně žalobkyně toto vozidlo do současnosti užívá. Ostatní majetkové hodnoty pak přikázány vždy tomu z účastníků, který je smluvní stranou závazkového vztahu, jenž dané majetkové právo zakládá. Společný dluh vůči spol. [právnická osoba]. vypořádává okresní soud s odkazem na judikatorní závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že jej přikazuje bez náhrady k úhradě oběma účastníkům.

3. Dále se v odůvodnění rozsudku podává, že nebyly do vypořádání zahrnuty žalobkyní uplatněné nároky na náhradu za [částka] a [částka], které měly být z peněz žalobkyně složeny na kupní cenu vypořádávaných pozemků nemovitosti, a za [částka], které měly být získány za prodej vozidla žalobkyně (zn. [Anonymizováno]) a použity na nákup vypořádávaného vozidla zn. [Anonymizováno], neboť žalobkyně svá tvrzení o takových platbách neprokázala. Vypořádán nebyl ani požadavek žalobkyně na zaplacení [částka] jako poloviny nákladů vynaložených na náhradní bydlení, neboť nebylo dle okresního soudu prokázáno, že by žalovaný bránil žalobkyni v užívání společného domu. Oporu v zákoně pak podle okresního soudu nemá požadavek žalobkyně na náhradu [částka] odpovídající částce, o kterou mohl být (pro úhradu úroků ze společného hypotečního úvěru) snížen základ daně z příjmu žalovaného. Na druhé straně nevyhověl okresní soud požadavkům žalovaného na vypořádávání peněz v hodnotě [částka], neboť tyto peníze na bankovním účtu žalobkyně nabyla žalobkyně od svých rodičů po rozvodu manželství. Vypořádán není ani požadavek na náhradu [částka] jako újmy způsobené žalovanou odvezením a užíváním části mobiliáře z domu, neboť případná nemajetková újma je individuálním nárokem, který nemůže být vypořádáván a výdaje na pořízení náhradního vybavení nepředstavují újmu na straně žalovaného ani na straně společného jmění, jestliže byly vynaloženy během manželství ze společných prostředků. Dále okresní soud vysvětluje, že nevyhověl požadavku žalovaného na náhradu vnosu ve výši [částka], které měly být získány darem od matky, neboť nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že tyto (hotové) peníze použil na nákup krbové vložky do domu. Nebylo rovněž prokázáno tvrzení žalovaného o tom, že by na společný (vypořádávaný) majetek byly použity peníze v hodnotě [částka] získané žalovaným jako výnos ze stavebního spoření, leč že tyto peníze poukázal žalovaný [datum] na bankovní účet žalobkyně. Vyvráceno bylo dle okresního soudu tvrzení žalovaného, že zaplacení [částka] jako části kupní ceny vypořádávaných pozemků splatné při podpisu kupní smlouvy dne [datum] bylo provedeno částečně z peněz v hodnotě [částka] poskytnutých žalovanému darem od matky, neboť tyto peníze byly předány žalovanému až [datum]. Pro nedostatek tvrzení o využití peněz na konkrétní společný majetek, nebylo jako k vnosu přihlédnuto k [částka] získaných podle žalovaného darem od [jméno FO]. Podobně pro nedostatek tvrzení a důkazů o tom, že šlo o výlučné prostředky žalovaného, nebyl vypořádán žalovaným tvrzený vnos [částka] použitých na nákup hromosvodu. Konečně nepředstavuje podle okresního soudu vnos žalovaného to, co bylo výnosem prodeje bytové jednotky (za cenu [částka]) získané do společného jmění manželům za cenu [částka], „zvýhodněnou“ z důvodu předchozího nájmu žalovaným.

4. S poukazem na přibližně stejný úspěch obou účastníků a judikatorní praxi opírající se např. o nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19, vyslovil okresní soud nákladovým výrokem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). Součástí rozsudku jsou rovněž výroky (V a VI), kterými okresní soud vrací každému z účastníků nevyužitou část zálohy na náklady důkazů ve výši [částka].

5. Proti rozsudku se včas odvolali oba účastníci. Žalobkyně v odvolání vytýká okresnímu soudu způsob vypořádání společného dluhu vůči spol. [právnická osoba]. Má za to, že dluh by měl být přikázán k úhradě výlučně jí a žalovanému uložena povinnost k náhradě, neboť je zajištěn zástavním právem váznoucím na předmětných nemovitostech, které jsou přikázány žalobkyni. Žalobkyně rovněž dovozuje, že hodnota nemovitosti, která byla podkladem pro vypořádání měla by být snížena o hodnotu hypotečního úvěru. Podle žalobkyně jí mělo být přiznáno právo na náhradu poloviny výdajů ([částka]) vynaložených na náhradní bydlení po dobu celkem [hodnota] měsíců, neboť byla nucena dům opustit s nezletilými dětmi pro jednání žalovaného. Odstěhování se ze společné domácnosti jí přitom bylo doporučeno i orgánem sociálněprávní ochrany dítěte, a to s poukazem na zájem nezletilých. Toto omezování v užívání společného majetku mělo by být dle žalobkyně důvodem disparity podílů, jak je dle žalobkyně naznačováno Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]. Nesouhlasí žalobkyně rovněž s nákladovým výrokem, neboť tento výrok dostatečně nezohledňuje skutečnost, že žalovaný byl v řízení neúspěšný s požadavkem na náhradu za vnosy v souhrnné výši [částka]. Takový neúspěch žalovaného měl by dle žalobkyně vyústit v rozhodnutí o jeho povinnosti k náhradě nákladů řízení v plném rozsahu.

6. Žalovaný v odvolání namítal, že pozemky s domem měly být přikázány do jeho výlučného vlastnictví, neboť je převážně jeho zásluhou, že by dům vystavěn. Žalovaný pak do současnosti zajišťuje provoz a údržbu domu, přičemž má za to, že žalobkyně vlastními silami a ze svých příjmů nebude schopna provoz a údržbu zajistit. S ohledem na vyšší příjem, je u žalovaného i menší riziko, že pro nesplácení (hypotečního) úvěru bude realizováno zástavní právo. Není přikázání domu žalovanému v rozporu se zájmy nezletilých, neboť i žalovaný o děti pečuje, a to v době, kdy mu bylo přiznáno právo na styk s nezletilými. Rozsah tohoto styku přitom téměř dosahuje rozsahu kontaktu s dětmi při tzv. střídavé péči. Namítá dále žalovaný, že od rozhodnutí okresního soudu, které vycházelo z posudku znalce z [datum], došlo k růstu cen nemovitostí a vzrostla i cena nemovitostí vypořádávaných, a to odhadem na [Anonymizováno] až [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč. Okresnímu soudu dále žalovaný vytýká, že v rozporu s žalovaným označenými důkazy nesprávně objasnil a vyhodnotil žalovaným tvrzené investice do nemovitostí. Podle žalovaného měly být provedeny výslechy jeho rodičů, a to i k tvrzením o darování peněz až po vlastním investování, neboť i v takovém případě, kdy je předchozí investice „umořena“ následným darem žalovanému, jde o výlučnou investici žalovaného. Naznačuje také žalovaný, že by mělo být při vypořádání přihlédnuto i k tomu, že společný úvěr hradil žalovaný i před rozvodem manželství. S poukazem na to, že účastníci ukončili soužití již k [datum] a nadále hospodařili odděleně, mělo by být dle žalovaného soudem nahlíženo společné jmění účastníků jako „zúžené“ právě k tomuto datu. Buď disparitu podílů ve prospěch žalovaného nebo nárok na náhradu měla by dle žalovaného zakládat skutečností, že jeho zásluhou a byl do společného vlastnictví získán byt (žalovaným provedenou rekonstrukcí v roce 2004 zhodnocený) a peníze z jeho prodeje investovány do vypořádávaného majetku. Žalovaný s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 1487/16 dovozuje, že by neměla být vypořádávána práva z důchodového připojištění, neboť tato nejsou součástí společného jmění. Podle žalovaného mělo být, jak žádal, na žalobkyni „přeneseno důkazní břemeno“ to tom, že z domu odstranila vybavení domácnosti a žalovaný byl nucen vlastním nákladem pořídit věci náhradní. Navrhoval z uvedených důvodů žalovaný, aby rozsudek okresního soudu byl buď zrušen, nebo změně tak, že mu budou do vlastnictví přikázány nemovitosti a v případné náhradě na vyrovnání podílů zohledněny jeho nároky na náhradu za vnosy či přistoupeno k disparitě.

7. Odvolací soud projednal odvolání obou účastníků, přezkoumal napadený rozsudek i postup okresního soudu v předchozím řízení ve smyslu § 211 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že nedošlo v řízení k takové vadě, která by byla důvodem pro zrušení rozsudku dle § 219a o. s. ř.

8. Pokud jde o skutkový základ, objasňoval okresní soud relevantní skutečnosti v dostatečném rozsahu a svá skutková zjištění opřel o řádně provedené a v souladu s § 132 a násl. o. s. ř. hodnocené důkazy. Výjimku v tomto směru nalézá odvolací soud pouze u dokazování tvrzení žalobce o vnosu [částka] získaných darem od matky a použitých na zakoupení [Anonymizováno] instalované v domě účastníků. Okresní soud v tomto případě pomíjí, že prohlášení prodávajícího [jméno FO] (č. l. [Anonymizováno] spisu) o záloze na nákup [Anonymizováno] ve výši [částka] složené žalovaným v hotovosti dne [datum] koresponduje s prohlášením matky žalovaného o darování hotových peněz v hodnotě [částka] dne [datum]. Rovněž zjištění, že žalovaný dne [datum] vybírá ze svého účtu hotové peníze v hodnotě [částka], se tvrzení žalovaného o vnosu nepříčí. V takové situaci, měli-li okresní soud pochyby o prokázání tvrzení, měl provést žalovaným navrhovaný výslech jeho matky. Odvolací soud proto dle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o výslech [jméno FO], která ve výpovědi při jednání dne [datum] (ve shodě se svým „čestným prohlášení“) potvrdila darování hotových peněz v hodnotě [částka] žalovanému dne [datum] i žalovaným tvrzený účelu tohoto daru. Protože bez dalšího není důvod pochybovat o pravdivosti její výpovědi, uzavírá odvolací soud oproti soudu okresnímu, že žalovaný svá tvrzení o tom, že z peněz v hodnotě [částka] získaných darem pořízena byla krbová vložka instalovaná následně v domě účastníků prokazuje.

9. Protože v odvolacím řízení bylo žalovaným předneseno tvrzení, že po vydání rozsudku okresního soudu došlo v důsledku pohybu na trhu s nemovitostmi k podstatnému zvýšení ceny vypořádávaných nemovitostí, a protože podle pravidel tzv. neúplné apelace musí odvolací soud ve smyslu § 205a písm. f) o. s. ř. přihlédnout i ke skutečnostem, které nastaly po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, doplnil odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování o čtení písemného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (č. [č. účtu] ze dne [datum]) a výslech tohoto znalce (při jednání [datum]) tak, aby byla objasněna aktuální hodnota předmětných nemovitostí. Znalec potvrdil, že došlo v důsledku pohybu na trhu v době od vydání rozsudku k nárůstu ceny nemovitostí a tuto cenu odhaduje na částku [částka].

10. S ohledem na podstatný nárůst případné náhrady na vyrovnání vypořádacích podílů se odvolací soud musel znovu zabývat otázkou schopností účastníků zaplatit adekvátní náhradu a v tomto směru doplnit dokazování. U žalobkyně, která opírala svůj požadavek na přikázání nemovitostí do vlastnictví o zájem nezletilých dětí, pak bylo s ohledem na její relativně nižší příjem zkoumáno i to, zda bude schopna plnit případné závazky z (hypotečního) úvěru přijatého ke splnění požadavku na vyrovnání podílu tak, aby nedošlo k realizaci zástavního práva a ke zmaření zájmu dětí bydlet v daném domě. Bylo proto doplněno dokazování o čtení listiny obsahující koncept Úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] mezi žalobkyní jako úvěrovaným a společností [právnická osoba]. jako úvěrujícím, podle které by úvěrující poskytl (za předpokladu zajištění pohledávky zástavním právem na nemovitostech) žalobkyni peníze v hodnotě [částka]. Ochotu úvěrujícího poskytnout takový úvěr potvrzuje i odvolacím soudem vyžádaná zpráva spol. [právnická osoba]. z [datum], přičemž bylo úvěrujícím potvrzeno, že při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vycházel z průměrné čisté mzdy žalobkyně (u spol. [právnická osoba].) ve výši [částka] jakož i z toho, že dětem svěřeným žalobkyni do výchovy bude ze strany žalovaného dle rozsudku soudu hrazeno výživné ve výši [částka] a [částka] měsíčně. Dále žalobkyně potvrzením spol. [právnická osoba]. prokázala, že jako majitelka běžného účtu u dané banky k [datum] disponuje penězi v hodnotě [částka], z nichž [Anonymizováno] Kč získala darem od otce dle smlouvy z [datum] (čtené již pře okresním soudem) a [Anonymizováno] Kč darem od obou rodičů dle smlouvy z [datum], předložené v řízení odvolacím. Dle potvrzení zaměstnavatele – spol. [právnická osoba]. činí příjem žalobykně v roce [Anonymizováno] v průměru [částka]. Matka žalobkyně – [jméno FO] pak jako svědkyně slyšená při jednání odvolacího soudu dne [datum] potvrdila, že rodiče žalobkyni (podobně jako svou druhou dceru) finančně podporují a jsou připraveni ji podporovat i nadále při splácení případného úvěru. Rodiče sami jsou materiálně zajištěni, bydlí ve vlastním rodinném domě a disponují penězi v hodnotě asi [Anonymizováno] Kč. Schopnost žalovaného k vyplacení náhrady na dorovnání podílů při nárůstu ceny vypořádávaných nemovitostí dokládána byla v odvolacím řízení předložením předběžné kalkulace hypotečního úvěru ve výši [Anonymizováno] Kč sestavené [datum] společností [právnická osoba]. a potvrzením zaměstnavatele spol [právnická osoba]. o průměrné čisté mzdě žalovaného v roce [Anonymizováno] ve výši [částka] měsíčně. Odvolacím soudem slyšený svědek [jméno FO], který je přítelem žalovaného, pak potvrdil předběžnou dohodu s žalovaným o tom, že mu v případě potřeby půjčí [částka].

11. S přihlédnutím k výsledkům doplněného dokazování a v souladu s tím, co bylo zjištěno okresním soudem na základě řádně provedených a v souladu s § 132 a násl. o. s. ř. hodnocených důkazů, lze po skutkové stránce shrnout, že manželství žalobkyně a žalovaného trvalo od [datum] do [datum], kdy bylo rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] rozvedeno. Děti účastníků - syn [Anonymizováno] (nar. [datum]) a dcera [Anonymizováno] (nar. [datum]) svěřeny byly rozhodnutím Okresního soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v [adresa] – pobočky v Liberci č. j. [spisová značka] ze dne [datum] svěřeny do výlučné péče žalobkyně.

12. Objasněno bylo, že z věcí a majetkových hodnot, u nichž byl některým z účastníků uplatněn požadavek na vypořádání, nabyli účastníci během manželství kupní smlouvou z [datum] pozemky v katastrálním území [adresa], na nichž vystavěn byl následně společným nákladem rodinný dům č. p. [Anonymizováno]. Aktuální obvyklá hodnota pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] odhadována je znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] (k datu [datum], kdy byl vyslechnut odvolacím soudem) ve výši [částka]. Během manželství pořízeno bylo osobní vozidlo [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ], užívané do současnosti žalobkyní, v aktuální hodnotě [částka]. Zjištěno bylo, že žalobkyně je majitelkou dvou účtů vedených společností [právnická osoba]., na nichž byly ke dni rozvodu uloženy peníze v hodnotě [částka] (č. [č. účtu]) a [částka] (č. [Anonymizováno]). Žalobkyně uzavřela se společností [Anonymizováno] smlouvu o penzijním připojištění (č. [hodnota]) a vklady realizovanými během manželství, nabyla ke dni rozvodu právo k peněžním prostředkům v hodnotě [částka]. Ze společných prostředků hrazeno bylo dle smlouvy č. [hodnota] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], pojistné na tzv. kapitálové životní pojištění tak, že ke dni rozvodu svědčilo žalovanému právo na odbytné ve výši [částka]. Vklady dle smlouvy o penzijním pojištění dle smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. pak založily právo na výplatu [částka]. Žalovaný je majitelem bankovního (běžného) účtu č. [č. účtu] vedeného u společnosti [právnická osoba]., přičemž ke dni rozvodu manželství nebyly na tomto účtu uloženy peníze, nýbrž v důsledku „čerpání kontokorentu“ vykazoval peněžní ústav pohledávku za majitelem ve výši [částka]. V odvolacím řízení pak bylo (na základě shodných tvrzení přednesených na výzvu soudu při jednání [datum]) objasněno, že žalovaný po rozvodu manželství tento dluh ze svých prostředků zcela uhradil.

13. Dále bylo zjištění, že zůstává dosud neuhrazeným společný závazek účastníků ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vůči spol. [právnická osoba]. zajištěný zástavním právem váznoucím na shora uvedených pozemcích s rodinným domem (dále též „hypoteční úvěr“). Dle zprávy věřitele činil dluh ke dni rozvodu [částka]. Po rozvodu, v období od [datum] do [datum] splácel dluh výlučně žalovaný, a na splátkách uhradil, již výlučně ze svých prostředků, celkem [částka].

14. Zjištěno bylo okresním soudem, a správnost tohoto zjištění není odvolateli zpochybňována, že během manželství z peněz žalovaného v hodnotě [částka] (naspořených žalovaným před manželstvím v rámci smlouvy o stavebním spoření uzavřené se spol. [právnická osoba] spořitelna, a.s.) uhrazena byla částečně cena pozemků pořízených v roce [Anonymizováno]. Prokázáno bylo v řízení rovněž to, že z peněz darovaných žalovanému během manželství jeho rodiči použito bylo na stavbu rodinného domu [částka] (v září [Anonymizováno] na nákup podlahové krytiny v domu instalované), [částka] (v srpnu[Anonymizováno][Anonymizováno] na nákup krbové vložky) a [částka] [na nákup žaluzií [datum] (v ceně [částka]) a [datum] (v ceně [částka])]. K posledně uvedenému okresní soud (v odst. 56 rozsudku) přiléhavě vysvětlil, že sice bylo tvrzeno a doloženo darování peněz v hodnotě [částka] (převodem na bankovní účet žalovaného dne [datum]), avšak v důsledku smísení s ostatními penězi na účtu již uloženými a v době od vkladu do výdeje ukládanými a s přihlédnutím k řadě výdajů, jež se stavbou nesouvisely, lze závěr o využití darovaných peněz na stavbu rodinného domu s jistotou vztáhnout jen k částce [částka].

15. Z tvrzení o tom, co ze svého vynaložila žalobkyně na společný majetek, prokázáno bylo, že na nákup pozemků byly použity peníze v hodnotě [částka] (naspořené žalobkyní před manželstvím v rámci smlouvy o stavebním spoření uzavřené se spol. [právnická osoba] spořitelna, a.s.) a [částka] (získané žalobkyní úvěrem k danému stavebnímu spoření).

16. Shora uvedené lze shrnout tak, že předmětem vypořádání společného jmění účastníků jsou rodinný dům č. p. [Anonymizováno] s přilehlými pozemky ve Stráži nad Nisou v hodnotě [částka], vozidlo [Anonymizováno] v hodnotě [částka], peníze na účtu žalobkyně č. [č. účtu] v hodnotě [částka], peníze na účtu žalobkyně č. [Anonymizováno] v hodnotě [částka], právo na výplatu [částka] ze smlouvy č. [hodnota] u spol. [Anonymizováno], právo na odbytné ve výši [částka] dle pojistné smlouvy č. [hodnota] u spol. [právnická osoba], a právo k peněžním prostředkům v hodnotě [částka] ze smlouvy č. [hodnota] u spol. [právnická osoba]. a společný dluh ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vůči spol. [právnická osoba]. zajištěný zástavním právem na společných nemovitostech.

17. Tyto majetkové hodnoty je třeba považovat za součást společného jmění, neboť byly ve smyslu § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do [datum] (dále též „obč. zák.“), a ve smyslu § 709, § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od [datum] (dále též „o. z.“), nabyty během manželství některým z manželů nebo jimi společně a nepředstavují žádnou z výjimek uvedených v § 143 obč. zák. nebo § 709 odst. 1 písm. a) až e) o. z. Uvedené se týká i peněžních prostředků vkládaných během manželství na účet penzijního připojištění některého z manželů během manželství založeného. Není proto důvod, aby tyto prostředky včetně výnosů ke dni rozvodu nebyly vypořádány co součást společného jmění, jak je ustálenou praxí obecných soudů. Nehraje přitom roli, že (jak uvedeno v žalovaném zmiňovaném usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1487/16-1 ze dne [datum]) účet penzijního připojištění jednoho z manželů nemůže být exekučně postižen (tzv. přikázáním pohledávky z účtu) k vymožení povinnosti uložené exekučním titulem druhému manželu. Ostatně, i kdyby majetková práva k prostředkům na účtu penzijního připojištění měla být nahlížena jako individuální majetek každého z manželů, bylo by předmětem vypořádání jako tzv. vnos minimálně to, co na penzijní připojištění vloženo bylo během manželství ze společného.

18. Pasiva společného jmění zakládající nárok některého z účastníků na náhradu toho co ze svého výhradního majetku vynaložil na majetek společný [tzv. vnosy ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) o. z.] tvoří na straně žalovaného (pro rozvodu provedená úhrada dluhu na bankovním účtu vzniklého za trvání manželství ve výši [částka], po rozvodu provedená částečná úhrada společného dluhu z hypotečního úvěru ve výši [částka], úhrada části kupní ceny nemovitostí v rozsahu [částka] a vložení - darem získaných, tj. dle § 142 odst. 1 písm. a) obč. zák. a § 709 odst. 1 písm. d) o. z. výlučných - peněz v hodnotě [částka], [částka] a [částka] do stavby rodinného domu. Vnosy žalované naproti tomu představují úhrada části kupní ceny nemovitostí v rozsahu [částka] a [částka].

19. Pokud jde o ostatní vnosy účastníky v průběhu řízení k vypořádání uplatněné, jsou skutkové a právní závěry okresní soudu, správné a odvolací soud na ně pro stručnost zcela odkazuje v těch případech, kde proti nim odvolatelé nevznášejí námitky. K odvolacím námitkám pak uvádí následující.

20. Především nepochybil okresní soud, když do vypořádání nezahrnul žalobkyní tvrzený nárok na náhradu celkem [částka], jako poloviny nákladů vynaložených na bydlení v nájemním bytě v době po rozvodu. Přiléhavě obsahu spisu poukazuje okresní soud na to, že nebylo v řízení objasněno ani tvrzeno, že by ze strany žalovaného bylo žalobkyni bráněno v užívání společného domu, případně, že by výlučně pro závadné jednání žalovaného byla nucena dům opustit, a byla tak založena případná odpovědnost žalovaného za škodu žalobkyni způsobenou. Skutečnost, že žalobkyně dům opustila, aby (zejména v zájmu nezletilých dětí) předcházela konfliktům mezi účastníky, sama o sobě povinnost žalovaného k náhradě nezakládá. Nelze proto bez dalšího vnímat placení nájemného za nájem bytu žalobkyní jako škodu na straně žalobkyně, byť k úhradě dochází z výlučných prostředků žalobkyně a v době po rozvodu. Především však, nepředstavuje takto vymezený případný nárok na náhradu škody způsobené žalobkyni žalovaným majetkovou hodnotu, jež by byla součástí společného jmění (§ 709) či by měla být zahrnuta do jeho vypořádání.

21. Z námitek žalovaného ukázala důvodnou se po doplnění dokazování pouze námitka směřující vypořádání vnosu žalovaného v hodnotě [částka] získaných darem od matky a investovaných do stavby rodinného domu. Nedůvodnou, jak bylo již naznačeno shora, je námitka žalovaného týkající se použití darovaných peněz na nákup v domě instalovaných žaluzií v ceně celkem [částka]. Úvahy okresního soudu zcela korespondují s údaji o pohybech na bankovním účtu žalovaného a vycházejí z toho, že nelze s jistotou uzavřít, že by celá cena žaluzií byla hrazena výlučně z peněz získaných [datum] darem od otce žalovaného. V situaci, kdy výše daru ([částka]) nekoresponduje co do výše ani doby zcela s jeho deklarovaným účelem (úhrada [částka] [datum] a [částka] dne [datum] Kč), je třeba přisvědčit okresnímu soudu, že jako vnos žalovaného lze nahlížet pouze tu část úhrady ceny, na kterou s jistotou muselo být použito právě darovaných peněz. Je-li taková jistota dána pouze v rozsahu [částka], je závěr okresního soudu správný.

22. Správný a logickým je rovněž závěr okresního soud, že vnosem žalovaného - použitým na úhradu dne [datum] placené části kupní ceny nemovitostí ve výši [částka] - nemohou být peníze v hodnotě [částka] získané dle tvrzení žalovaného darem od matky až v prosinci téhož roku, byť by na takový účel byl dar následně poskytnut. Nejde v takovém případě o vnos do společného majetku - nemovitosti, která je předmětem vypořádání, nýbrž nanejvýš o peníze, které mají obdarovanému dodatečně „kompenzovat“ v minulosti učiněný výdaj, a které z logiky věci spotřebovány mohou být již pouze jiným způsobem.

23. Nemá oporu ve znění zákona ani v judikatuře žalovaným v odvolání vyslovený názor, že by mu měly být při vypořádání nahrazeny výdaje vynaložené ještě během manželství na splácení společného závazku z hypotečního úvěru, a to v období, kdy spolu manželé již nežili a společně nehospodařili. K tom je třeba připomenout tolik, že nebylo v řízení zjištěno ani tvrzeno, že by účastníci během manželství smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu (dle § 143a o. z.) zákonem stanovený rozsah společného jmění zúžili, pročež (není-li prokázán opak) platí, že peníze získané a použité některým z manželů během trvání manželství považují se za součást společného jmění. Nelze, jak naznačuje žalovaný, pro účely vypořádání „konstruovat“ zúžení společného jmění jen proto, že manželé (fakticky) hospodařili odděleně již určitou dobu před rozvodem, a platby realizované žalovaným z peněz během manželství získaných považovat za úhradu toho, co ze svého vynaložil na společný majetek [§ 742 odst. 1 písm. c) o. z.].

24. Při vlastním vypořádání majetku, který podle shora uvedených skutkových zjištění tvoří společné jmění účastníků založené sňatkem dne [datum] a zrušené rozvodem manželství ke dni [datum], uplatní se dle 3028 odst. 2 o. z. ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 103/2015).

25. Podle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

26. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

27. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: (a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, (b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, (c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, (d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, (e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, (f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

28. Shora citovaná ustanovení obsahující zákonná pravidla vypořádání společného jmění soudem okresní soud svým rozhodnutím dodržel, přičemž zohlednil vůli manželů k nabytí jednotlivých věcí a respektoval i obecný princip, podle něhož rozdělení majetku provede se tak, aby případná povinnost k peněžité náhradě na vyrovnání podílů byla co nejnižší, resp. aby ten z bývalých manželů, kterému bude povinnost k peněžité náhradě uložena, byl schopen této povinnosti dostát.

29. Odvolací soud ani po doplnění dokazování a objasnění skutečností, jež nastaly po vyhlášení rozsudku okresního soudu, nemá důvod odchýlit se od rozdělení společného majetku mezi účastníky tak, jak o něm rozhodl okresní soud, a to včetně závěru o přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně. Ve shodě s okresním soudem lze rovněž uzavřít, že u žádné z vypořádávaných věcí není důvod odchýlit se od pravidla rovnosti podílů.

30. Není důvodem pro tzv. disparitu žalovaným namítaná skutečnost, že se výrazněji než žalobkyně - především vlastní prací a vyššími příjmy zasloužil o nabytí majetku a zejména výstavbu rodinného domu, neboť jak uzavřel již okresní soud tyto zásluhy vyvažovala žalobkyně péčí o děti a rodinnou domácnost.

31. Disparitu v případě vypořádání nemovitostí rovněž nelze odůvodnit tím, že podstatná část peněz na stavbu domu byla získána prodejem bytu, který byl před uzavřením manželství jako byt tzv. služební v nájmu pouze žalovaného. Tímto nájem založené vyšší zásluhy žalovaného na získání bytu mohly by se promítnou nanejvýš do úvah o disparitě při vypořádávání bytu (jak naznačeno např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). V daném případě však změnil se nájem služebního bytu během manželství na společný nájem bytu družstevního a manželé stali se společnými členy bytového družstva. Jako takoví pak byt nabyli v roce 2009 koupí od družstva za cenu [částka], následně jej v roce [Anonymizováno] prodali za [Anonymizováno]. Kč a peníze použili na stavbu vypořádávaného rodinného domu. Za takových okolností, kdy pořízení bytu předcházelo společné členství manželů v družstvu, nelze bez dalšího dovozovat větší zásluhy žalovaného na získání bytu. Není důvod, aby případné větší zásluhy žalovaného na získání bytu byly (prostřednictvím peněz prodejem bytu získaných) „transformovány“ do zásluh žalovaného na výstavbě domu do té míry, že by to odůvodňovalo jakoukoli disparitu při vypořádání nemovitostí ve prospěch žalovaného.

32. Protože bylo po doplnění dokazování před odvolacím soudem objasněno, že oba účastníci jsou v případě přikázání nemovitostí schopni vyplatit druhému peněžitou náhradu na dorovnání podílů i v situaci, kdy je cena nemovitostí odhadována částkou [částka], prosadí se v daném případě při rozhodování o způsobu vypořádání v souladu s § 742 odst. 1 písm. d) o. z. hledisko potřeb nezaopatřených dětí, které by obecně mělo převažovat nad hlediskem vyšších zásluh na pořízení věci dle § 742 odst. 1 písm. f) o. z. Jestliže nezaopatřené děti, které jsou soudem svěřeny do péče žalobkyně, vyjádřily formou dopisu, o jehož autenticitě není důvod pochybovat, jednoznačné přání nadále setrvat v rodinném domě, kde mají své zázemí, a zároveň žalobkyně v řízení prokázala, že je schopna nejen zaplatit žalovanému náhradu na dorovnání podílů, ale i při relativně nižším příjmu nemovitosti udržet (lhostejno, že se tak bude dít s přispěním rodičů, kteří dosud žalobkyni podporovali a přislíbili i další podporu), je na místě přikázat nemovitosti do vlastnictví žalobkyně, a to i v situaci, kdy žalovaný o děti pravidelně pečuje v rámci soudem upraveného styku a pro dosavadní zkušenosti by byl lépe schopen zajistit provoz a údržbu domu.

33. Pokud jde o oběma účastníky napadaný způsob vypořádání společného závazku účastníků z hypotečního úvěru, respektuje rozhodnutí okresního soudu aktuální judikaturu reprezentovanou zejména rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] (postupem dle § 24 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23/2022), která se (s poukazem na ustanovení § 737 odst. 2 o. z.) vymezuje proti částí praxe dříve preferovanému vypořádávání společného dluhu přikázáním jen jednomu z manželů za náhradu vyplácenou druhým z manželů a formuluje pravidlo, podle něhož „má soud společné dluhy přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem, nejsou-li tu výjimečné okolnosti odůvodňující přikázání dluhu jen jednomu z nich nebo každému z manželů v jiném než rovnodílném poměru. Je-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů přikázán společný dluh jen jednomu z manželů, nelze zásadně druhému z nich uložit povinnost uhradit peněžitou částku v rozsahu poměrné části přikázaného dluhu“. V daném případě není pro výjimku z takto formulovaného pravidla důvod. Ačkoli jde o závazek, který byl přijat za účelem pořízení nemovitostí přikazovaných tímto vypořádáním žalobkyni, který je zajištěn zástavním právem na těchto nemovitostech váznoucím a který je žalobkyně ochotna za náhradu převzít, představovalo by uložení povinnosti náhradě odpovídající polovině zůstatku dluhu nepřiměřenou zátěž žalovaného, který by i nadále ve vztahu k věřiteli za závazek odpovídal.

34. Protože jsou žalobkyni přikázány nemovitosti v hodnotě celkem [částka] a osobní automobil v hodnotě [částka], měla by nahradit žalovanému [částka] a [částka]. Přikázání práv k účtům se zůstatky [částka] a [částka], nese s sebou povinnost žalobkyně vůči žalovanému k náhradě [částka] a [částka] a přikázání práv k peněžním prostředkům ve výši [částka] na účtu penzijního pojištění povinnost k náhradě ve výši [částka]. Vnosy žalovaného v hodnotě [částka], [částka], [částka] a [částka] pak odpovídají nároku žalovaného proti žalobkyni na náhradu [částka], [částka], [částka] a [částka]. Vedle toho měla by žalobkyně nahradit žalovanému polovinu toho, co po zániku manželství zaplatil na jejich společný (solidární) dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru a dluh na kontokorentním účtu žalovaného, tj. [částka] a [částka]. Založena je tak povinnost žalobkyně, které je přikazován majetek v celkové hodnotě [částka], k náhradě vůči žalovanému ve výši celkem [částka].

35. Naproti tomu žalovanému jsou přikazována práva k penězům v hodnotě [částka] a [částka], což zakládá jeho povinnost nahradit žalobkyni [částka] a [částka]. Vnosy žalobkyně na společný majetek v hodnotě [částka] a [částka] odpovídají nároku žalobkyně proti žalovanému na náhradu [částka] a [částka]. Žalovaný, kterému je přikazován majetek v hodnotě [částka], je tak povinen nahradit žalobkyni celkem [částka].

36. Rozdíl mezi shora vyčíslenými potenciálními náhradami představuje na straně žalobkyně povinnost vůči žalovanému k náhradě na vyrovnání podílů ve výši [částka] ([částka] – [částka]).

37. V souladu se shora uvedeným odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, jak se podává ve výrokové části tohoto rozsudku. Odvolacím soudem byla stanovena delší lhůta k plnění, neboť dle stávajících zjištění lze předpokládat, že úhrada bude provedena částečně z peněz získaných úvěrem, k jehož čerpání je obvykle třeba větší časový prostor. Daná lhůta takový prostor, který žalobkyni umožní dobrovolné splnění povinnosti, vytváří. Zároveň nezasahuje neúměrně do práv žalovaného na včasnou náhradu.

38. V souvislosti se změnou rozsudku okresního soudu bylo dle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení u okresního soudu a zároveň dle § 224 odst. 1 o. s. ř. o nákladech tohoto odvolacího řízení. V obou případech se uplatní pravidlo uvedené v § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo 39. Při aplikaci tohoto ustanovení se převládající soudní praxe, kloní k závěru, že až na výjimky v řízení o vypořádání společného jmění účastníci právo na náhradu nákladů řízení nemají. V praxi soudů převážil postupně názor (opírající se zejména o judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou nálezy II. ÚS 572/19 z [datum], IV. ÚS 2081/21 z [datum], I. ÚS 262/20 z [datum] či IV. ÚS 404/22 ze dne [datum]), podle kterého - rozhoduje-li soud o způsobu vypořádání spoluvlastnictví či vypořádání společného jmění - je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný resp. stejný a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. V daném případě odvolací soud žádné výjimečné okolnosti projednávané věci odůvodňující postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. či odchýlení se od uvedeného výkladu neshledal, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

40. O nákladech placených v řízení státem bylo rozhodnuto ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. podle míry úspěchu každého z účastníků. Je-li úspěch obou stran sporu v stejný, měla by každá ze strany nahradit polovinu těchto nákladů. Těmito náklady je v daném případě pouze znalečné ve výši [částka] přiznané (usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum]) a vyplacené znalci [tituly před jménem] [jméno FO] v souvislosti s jeho výslechem při jednání u odvolacího soudu.

Poučení