35 Co 176/2022-564

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Michala Fridricha ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení] - [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] zastoupený zmocněncem [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] b) JUDr. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 33/2008-528, ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 33/2008-554, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o věci samé I potvrzuje a ve výroku o nákladech řízení II se mění jen tak, že jejich výše před soudy všech stupňů činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem ve znění shora označeného usnesení soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení jdoucím, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] v téže lhůtě (výrok II).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl v pořadí čtvrtým rozsudkem v řízení, v němž se žalobci (původně včetně žalobkyně [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]) domáhali po žalované původně částky [částka] s příslušenstvím jakožto náhrady škody, jež jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Státního notářství v [obec] a Okresního soudu v Benešově. Státní notářství v [obec] ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], i Okresní soud v Benešově v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zaměnily majetek (pozemky parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví], respektive 892 v k. ú. [obec] u [obec] (tzv. první skupina pozemků) a dále pozemky parc. [číslo] zapsáné na [list vlastnictví] v k. ú. [obec] okolí u [obec] (tzv. druhá skupina pozemků) [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a zemřelého [datum] za majetek MUDr. [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a zemřelého [datum]. Na základě těchto rozhodnutí byly pozemky [jméno] [příjmení], [datum narození], jež měly náležet žalobcům jako jeho dědicům, přiřknuty dědičce po MUDr. [jméno] [příjmení] [datum narození], která je posléze prodala městu [obec] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnických práv [datum]. Kupní cenu, kterou za tyto pozemky usnesením o dědictví určená dědička obdržela, žalobci požadují jako náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu v dědickém řízení. O uvedených skutečnostech se žalobci dozvěděli v září [rok] v souvislosti s výstavbou automobilky TPCA v [obec] O výkupní ceně předmětných pozemků bylo rozhodnuto usnesením zastupitelstva města Kolín ze dne [datum], která byla stanovena jako jednotná výkupní cena ve výši 250 Kč/m2 a prodejní cena 200 Kč/m2.

3. Předcházejícími rozhodnutími bylo ve věci rozhodnuto následovně. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] (č. l. 32 spisu) byla žaloba zamítnuta, rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] (č. l. 62 spisu) byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] (č. l. 79 spisu) byly oba rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] (č. l. 220 spisu) byla žaloba zamítnuta, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] (č. l. 244 spisu) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku [částka] s příslušenstvím (tzv. první skupina pozemků), jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] (č. l. 283 spisu) byl částečně zrušen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a v závislém výroku II. a ve zbytku byl rozsudek zrušen (tzv. druhá skupina pozemků) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum] (č. l. 361 spisu) bylo žalobě vyhověno i ohledně druhé skupiny pozemků, rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum] (č. l. 392 spisu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Rozsudkem NS ČR ze dne31. 8. 2020 byly oba rozsudky zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vytkl odvolacímu soudu celkovou nepřezkoumatelnost závěrů ohledně vlastnictví předmětných pozemků. Zdůraznil, že není možné, aby vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl některý subjekt, jak na základě vydržení, tak na základě dobré víry v zápis v katastru nemovitostí. Soudy se rovněž nevypořádaly s argumentem dovolatelky ohledně přerušení běhu vydržecí doby v důsledku duplicitního zápisu v katastru nemovitostí. V rozhodnutích chybí odůvodněný závěr o dobré víře nabyvatele, který je samozřejmě zásadní při zvažování možnosti nabytí na vlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápisu do katastru nemovitostí.

4. Po posledním zrušovacím rozsudku Nejvyššího soudu ČR soud prvního stupně vyzval žalovanou k doplnění skutkového tvrzení, že se žalobci mohli domáhat uspokojení svých nároků po jiném subjektu než vůči žalované. Žalovaná doplnila, že žalobci měli v době podání žaloby reálnou možnost domáhat se vydání bezdůvodného obohacení vůči [jméno] [příjmení], která nakládala se spoluvlastnickým podílem na pozemcích tzv. druhé skupiny jako s vlastními a pozemky následně prodala městu [obec]. Pozemky byly v době před prodejem městu [obec] fakticky využívány k zemědělské činnosti, a to nejprve JZD Rudý říjen [obec] a od roku 1995 Zemědělským obchodním družstvem Zálabí. [jméno] [příjmení] se k předmětnému spoluvlastnickému podílu chovala po dobu nejméně 10 let předcházejícím roku [rok], respektive [rok] jako vlastnice.

5. Soud prvního stupně poté provedl dokazování listinami a provedl z nich zjištění tak, jak jsou zachycena v bodech 8 až 17 písemného odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku, na které lze pro stručnost odkázat. Ve věci pak vycházel z následně zjištěného skutkového stavu.

6. V rámci dědického řízení po MUDr. [jméno] [příjmení] nabyla dědictví pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] [datum narození]. V dědickém řízení nejprve rozhodovalo Státní notářství v [obec] usnesením ze dne [datum], v němž nebyly projednány pozemky p. k. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], ve vztahu k těmto pozemkům bylo rozhodnuto až usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Již k datu [datum] byla [jméno] [příjmení] zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice pětiny těchto pozemků, a to na základě rozhodnutí o dědictví sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne [datum]). Dědictví po [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemř. [datum], nabyla jako dědička manželka [jméno] [příjmení], původní žalobkyně, která [datum] zemřela, zanechala původně nepatrný majetek, a dědické řízení bylo zastaveno. Následně bylo určeno, že její dědici jsou žalobci a) a b). Ohledně tzv. druhé skupiny pozemků (p. k. [číslo] a 903 v k. ú. [obec] u [obec]) bylo ke dni [datum] zapsáno duplicitní vlastnictví ve prospěch [jméno] [příjmení], adresa neznámá, a [jméno] [příjmení], která byla původně jako vlastnice zapsána na základě usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín žalobcům sdělil, že při projednávání dědictví po MUDr. [jméno] [příjmení] došlo k záměně MUDr. [jméno] [příjmení] s jeho bratrancem [jméno] [příjmení] (sdělení ze dne [datum]). [jméno] [příjmení] prodala spoluvlastnický podíl ve výši jedné pětiny na pozemcích nacházejících se v k. ú. [obec] u [obec] zapsaných na l. v. [číslo] získaných na základě rozhodnutí Státního notářství v [obec] a Okresního soudu v Benešově městu [obec] za celkovou cenu [částka], právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum]. Následně byla uzavřena kupní smlouva ze dne [datum] mezi městem Kolín jako prodávajícím a společností [právnická osoba] jako kupujícím, kupní cena předmětných pozemků činila 200 Kč/m2. Pozemky parc. [číslo] měly rozlohu [číslo] m a 19 108 m, kupní cena nemovitostí byla určena usnesením města Kolín.

7. Po zhodnocení zjištěných skutečností, s poukazem na závazný právní názor NS ČR a po citaci §§ 18 odst. 1 zák. č. 58/1969 Sb., 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), 134 odst. 1, 123 a 107 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) a 13 odst. 1 a 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk.) soud prvního stupně dospěl k závěru o důvodnosti žaloby.

8. Neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou s odůvodněním, že žalobci se o škodě dozvěděli až vyrozuměním Katastrálního úřadu ze dne [datum], žalobu podali [datum], tedy před uplynutím tříleté promlčecí doby. V posuzovaném případě došlo na straně orgánů veřejné moci k nesprávnému úřednímu postupu, neboť pochybili, pokud nevydali rozhodnutí reflektující skutečný majetek dědické věci po zůstaviteli [jméno] [příjmení], otci žalobců, ač toto rozhodnutí vydat měli. Je třeba shledat existenci odpovědnostního titulu, a sice nesprávného úředního postupu ve smyslu § 18 zák. [číslo] sbírky, respektive § 13 odst. 1 OdpŠk. Dále posuzoval další předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tedy vznik škody na straně žalobců a příčinnou souvislost mezi žalobci vymezenou škodou a nesprávným úředním postupem. Dovodil, že pokud by nebylo nesprávného úředního postupu a proběhlo by řádné dědické řízení o majetku [jméno] [příjmení], který byl skutečným vlastníkem pozemku PK [číslo] a 903 v k. ú [obec] u [obec], pak by to byly právě žalobci, kdo by na místě [jméno] [příjmení] uzavřeli kupní smlouvu o prodeji pětiny předmětných pozemků s městem Kolín za situace, kdy tyto pozemky byly městem vykupovány pro stavbu automobilky TPCA. Je tak dána příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou. Výši škody určil tak, že s ohledem na to, že celková kupní cena pozemků činila [částka], když tato cena nemohla být jiná s ohledem na to, že byla určena usnesením Zastupitelstva [územní celek] a již bylo pravomocně stanoveno, že skutečná cena za tzv. první skupinu pozemků činila [částka], musí kupní cena za tzv. druhou skupinu pozemků učinit částku [částka].

9. Dále se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda se žalobci nemohli domáhat uspokojení své pohledávky vůči dlužníkovi, který je povinen plnit, a že jen za situace, kdy toto nebude možné, mohou být žalobci úspěšní se svým nárokem vůči státu (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 349/2010 nebo 25 Cdo 1158/2004). Posuzoval tedy, zda se mohl žalobce domáhat nároku z titulu bezdůvodného obohacení vůči některému ze subjektů, které s pozemky nakládaly ([jméno] Šlechtová, město Kolín nebo TPCA). Dospěl k závěru, že nebylo zjištěno, že by v případě [jméno] [příjmení] došlo k nabytí vlastnického práva vydržením. Nebylo zjištěno, zda se [jméno] [příjmení] k předmětným pozemkům chovala jako vlastnice, a po jakou dobu a zda tedy došlo k vydržení předmětných pozemků ještě před jejich prodejem městu [obec]. Nelze hovořit o tom, že by měla předmětné pozemky v držbě tak, aby u ní mohlo dojít k nabytí vlastnického práva vydržením. Vzhledem k časovému odstupu a úmrtí jmenované ([datum]) jsou tyto skutečnosti objektivně nezjistitelné. Ze sledu okolností zjištěných provedeným dokazováním se jeví jako pravděpodobné, že jmenovaná své domnělé vlastnictví k předmětným pozemkům vůbec neřešila a možná o něm ani nevěděla až do okamžiku, kdy se začal řešit jejich prodej. Až v době uzavírání kupní smlouvy s městem Kolín totiž začala řešit okolnost, že předmětné nemovitosti nejsou zmíněny v původním rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne [datum], ač je jako vlastnice zapsána v katastru nemovitostí. Nebylo prokázáno, že by jednala o nájmu pozemků ZOD Zálabí, naopak bylo zjištěno, že nájemní smlouva k těmto pozemkům z roku 1995 byla podepsána pouze [jméno] [příjmení]. To opět svědčí o tom, že jmenovaná s předmětnými pozemky jako vlastnice nenakládala.

10. Konečně se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda na straně města Kolín nebo [právnická osoba] došlo k nabytí vlastnictví na základě dobré víry v zápis do katastru nemovitostí, když podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2014 bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka. Nebylo zjištěno nic, co by vedlo k závěru, že by město Kolín v době uzavírání kupní smlouvy s [jméno] [příjmení] nebylo v dobré víře zápis do katastru nemovitostí, dle kterého byla vlastnicí pětiny předmětných pozemků, její vlastnické právo nebylo nikým zpochybňováno. Zřejmě až na základě nabídky k odkupu pozemků ze strany města Kolín se začala zabývat otázkou, jaké pozemky má ve svém vlastnictví. Vzhledem k tomu, že se jednalo o zemědělské pozemky, které mělo k dlouhodobému užívání Zemědělské družstvo, není tato situace nějak nepochopitelnou. Město Kolín tak postupovalo při výkupu pozemků v souladu, respektive v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí. Naopak oprávnění dědici po [jméno] [příjmení] v té době neměli žádnou povědomost o tom, že by mohly být vlastníky předmětných pozemků a jako vlastníci v té době logicky tedy vystupovat nemohli. O svém vlastnickém právu se dozvěděli až v roce 2006 a poté začali činit kroky k ochraně svého vlastnického práva. Soud tedy neshledal žádnou okolnost, která by vyvracela dobrou víru města Kolín, zapsané spoluvlastnické právo [jméno] [příjmení]. Uzavřel, že město Kolín nabylo vlastnické právo ke dni [datum] na základě dobré víry v zápis do katastru nemovitostí. V případě [právnická osoba], která nabyla vlastnické právo od města Kolín na základě kupní smlouvy ze dne [datum], je nabytí vlastnického práva nezpochybnitelné, když TPCA kupovala pozemky, bylo v katastru nemovitostí jako vlastník zapsáno město Kolín a opět zde nebylo nic, co by případně mělo zpochybnit víru této společnosti tento zápis. Soud prvního stupně tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobci mohli domáhat jakéhokoliv plnění po jiném subjektu, než je stát. Nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu k [jméno] [příjmení] byl již v roce [rok] vzhledem k objektivní tříleté promlčecí době promlčen. Žalované se v řízení nepodařilo prokázat, že by bylo na místě uplatnit objektivní desetiletou promlčecí dobu. [příjmení] poukázala na tvrzení žalobce, který měl uvést, že se [jméno] [příjmení] snad měla dopustit ve vztahu k žalobcům úmyslného jednání; žalobce a) vyvracel takové tvrzení. Nelze tak uzavřít, že by snad tato okolnost byla mezi účastníky nesporná. Nebylo tedy prokázáno, že by ze strany [jméno] [příjmení] došlo k úmyslnému jednání, a bylo tak namístě aplikovat desetiletou promlčecí dobou. Vzhledem k tomu, že ze strany města Kolín došlo k nabytí vlastnického práva k [datum], případná žaloba na vyklizení nemovitostí by nepřicházela v úvahu.

11. Při rozhodnutí o příslušenství žalované pohledávky soud prvního stupně odkázal na pravomocný rozsudek odvolacího soudu, že žalovaná je v prodlení od [datum] O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšným žalobcům přiznal náhradu za 26 úkonů po [částka], celkem [částka] Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

12. Proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítla v něm, že žalobci se mohli a měli domáhat vydání bezdůvodného obohacení po paní [jméno] [příjmení], která byla formálním vlastníkem předmětných nemovitých věcí a která je zcizila v době předcházejícího okamžiku, kdy se žalobci dozvěděli o skutečnosti, že by měli být spoluvlastníky oni. Závěr soudu prvního stupně o důvodnosti žaloby z důvodu marného uplynutí promlčecí doby ve vztahu k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení po paní [jméno] [příjmení] je nesprávný. Soud prvního stupně nevěnoval pozornost další rozhodné otázce, tj. tomu, zda došlo ze strany žalobců k uplatnění předmětného nároku a zda byla ze strany povinného subjektu vznesená námitka promlčení. Jakkoliv došlo v daném případě před podáním žaloby k marnému uplynutí promlčecí doby, automaticky to neznamená, že by měla v takovém případě nastoupit bez dalšího odpovědnost žalované za tvrzenou škodou. Teprve v případě, že poškození prokáží, že učinili veškeré v úvahu přicházející kroky, k jejichž učinění jsou povinováni (uplatnění nároku u primárního škůdce), přičemž tyto byly marné, kupříkladu tím, že primární škůdce vznesl námitku promlčení, nastupuje odpovědnost žalované za tvrzenou škodou. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci nemohli být se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení úspěšní. Marné uplynutí promlčecí doby totiž neznamená, že by nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení zcela zanikl, ale stává se z něj toliko naturální obligace, což není překážkou pro případné splnění dluhu ze strany primárního škůdce. Protože se žalobci ani nepokusili uplatnit předmětný nárok u primárního škůdce, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a odpovědností žalované za ni. Navrhla, aby změnou napadeného rozsudku byla žaloba zamítnuta.

13. Žalobci svým včasným odvoláním brojili proti výroku II. o nákladech řízení. Vytkli soudu prvního stupně, že jim na nákladech nepřiznal i náhradu za náklady vynaložené na povinné zastoupení původně tří žalobců v prvním dovolacím řízení ve výši [částka], ve druhém dovolacím řízení ve výši [částka] a další náklady jako různé poplatky za vydání fotokopií různých dokladů tak, jak je specifikovali a doložili v předchozích podáních. Navrhli, aby změnou napadeného výroku jim byly přiznány náklady řízení ve výši uvedené v předchozím rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 6. 2019, č. j. 35 Co 146/2019-392.

14. Ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované vyvraceli odvolací námitku. Zdůraznili, že paní [jméno] [příjmení] se stala vlastnicí předmětných pozemků na základě pravomocného rozhodnutí soudu z roku [rok], na základě něhož byla zapsána i do příslušného katastru nemovitostí. Žalobci se o tom dozvěděli až dne [datum] a dne [datum] podali žalobu. Nemělo by jakýkoliv právní smysl ani reálný význam vyvolávat soudní spor po tak dlouhé době a mimo již zmíněné zákonné promlčecí lhůty, a to již předem s důvodným předpokladem zamítnutí takové žaloby, a to z důvodu uplatnění zákonné námitky promlčení práva žalovanou. Poukázali na předcházející pravomocné rozsudky, na jejichž základě byli v projednávané věci již zčásti odškodněni. Navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé jako správný potvrzen.

15. Z podnětu podaných odvolání odvolací soud přezkoumal v systému neúplné apelace napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§§ 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a odvolání žalované neshledal důvodným.

16. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil úplný a správný skutkový podklad, který zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. S odůvodněním napadeného rozsudku se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.

17. V posuzovaném případě byl nepochybně prokázán nesprávný úřední postup bývalého Státního notářství v [obec] a Okresního soudu v Benešově a vznik škody na straně žalobců. Byl prokázán i třetí předpoklad odpovědnosti žalované za škodu, a to příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou. Odvolací námitku spočívající v přerušení příčinné souvislosti odůvodněnou tím, že žalobci se nepokusili uplatnit předmětný nárok u primárního škůdce, odvolací soud neshledal důvodnou.

18. Soud prvního stupně se při svém rozhodnutí přidržel judikatorních závěrů shrnutých v posledním zrušovacím rozsudku dovolacího soudu. Podle nich nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Platí to jak u nároku poškozeného vůči dlužníku vyplývajícího ze smluvního závazku, tak i z bezdůvodného obohacení. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, respektive do [datum] bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápisu do katastru nemovitostí. Princip ochrany dobré víry dalšího nabyvatele působí proti principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, respektive právo dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku zde působí proti vlastnickému právu původního vlastníka. Obecné soudy musí nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté s přehlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu musí rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti. Není podstatné, zda vlastník věci informující„ domnělého vlastníka“ o skutečném vlastnictví věci svá tvrzení současně doloží. Postačí, že jeho ingerence ve věci způsobilá vyvolat u té doby oprávněného držitele pochybnosti o vlastnictví sporné věci. V katastru nemovitostí byla jako spoluvlastnice jedné pětiny druhé skupiny pozemků zapsána [jméno] [příjmení] Tyto pozemky [jméno] [příjmení] prodala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] městu [obec]. Ke dni [datum] byly v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], obec Ovčáry zapsány pozemky [číslo] a 903, jejichž spoluvlastníkem byla z jedné pětiny [jméno] [příjmení], dále zde bylo zapsáno předkupní právo pro město Kolín na základě smlouvy o zřízení věcného předkupního práva ze dne [datum], jako nabývací titul bylo zapsáno usnesení soudu o potvrzení nabytí dědictví, a to Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]. Účinky vkladu kupní smlouvy, respektive účinky vkladu vlastnického práva města Kolín na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nastaly ke dni [datum]. Následně město Kolín prodalo kupní smlouvou ze dne [datum] předmětné pozemky [právnická osoba]. Z uvedeného je nepochybné, že paní [jméno] [příjmení] nabyla druhou skupinu pozemků na základě dobré víry v katastr nemovitostí, když v rozhodný okamžik v něm byla uvedena jakou vlastnice, respektive spoluvlastnice. Závěr o dobré víře, potažmo nabytí vlastnického práva na základě této dobré víry se uplatní i u následných vlastníků předmětných pozemků, tj. města Kolín, potažmo [právnická osoba]. O duplicitním zápisu vlastnického práva paní [jméno] [příjmení] a právního předchůdce žalobců pana [jméno] [příjmení] provedeném u Katastrálního úřadu pod sp. zn. ZDŘ-1/ 2007 [číslo] se žalobci dozvěděli přípisem tohoto úřadu ze dne [datum]. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že zde není jiný subjekt než stát, který by nesl odpovědnost za škodu, je tedy tzv. posledním dlužníkem. Na žalobcích nebylo lze spravedlivě požadovat, aby vyvolávali zřejmě bezúspěšný spor proti dobrověrné nabyvatelce [jméno] [příjmení] v roce 2007, kdy tato již jako dobrověrná nabyvatelka, respektive domnělá vlastnice předmětné pozemky prodala v roce [rok]. Námitka promlčení by téměř s jistou mírou pravděpodobnosti byla vznesena, žalobci by se tak vystavili neúspěchu ve sporu, potažmo by nyli povinnování k náhradě nákladů řízení. V daném případě je nutno akcentovat, že to byly orgány státu, které pochybily, a žalobci mají právo na náhradu škody, která jim takovým pochybením vznikla. Opačné rozhodnutí by bylo v rozporu se zásadou obecné spravedlnosti.

19. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v rozhodnutí o příslušenství pohledávky. Naproti tomu soud prvního stupně pochybil při rozhodnutí o výši nákladů řízení v řízení úspěšných žalobců. Žalobci vynaložili na odměnu advokáta za zastupování ve dvou dovolacích řízeních částky 15 000 a [částka] a žalobce b) doložil hotové výdaje ve výši [částka], celkové náklady řízení před soudy všech stupňů tak činí [částka].

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé I jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil co do jejich výše, jinak jej jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech tohoto odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšní žalobci se takové náhrady vzdali.

Poučení