35 Co 192/2025 - 499

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [právnická osoba]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované B] 2. [Jméno žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 357 471,70 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 2. 2025, č. j. 15 C 332/2019463, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 39 456 Kč k rukám právního zástupce žalovaných advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 357 471,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 7. 2019 do zaplacení (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 340 146,08 Kč k rukám jejich právního zástupce to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 na nákladech řízení (znalečném) částku 17 993 Kč rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá náhrady škody na zdraví způsobené jí při lékařském zákroku u žalované. Ta je nestátním zdravotnickým zařízením, které se zabývá především komplexní ambulantní léčbou křečových žil, a to především prostřednictvím ošetření injekční technikou, tzv. skleroterapií. Žalovaná poskytuje své zdravotní služby na dvou pracovištích, a to v [adresa]. Žalovaný je lékařem, který poskytuje své služby v rámci zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou a zabývá se mimo jiné zákroky sklerotizace žil. Žalobkyně se dlouhodobě léčí s onemocněním [diagnóza] a v minulosti podstoupila již několik zákroků k odstranění křečových žil, a to rovněž i ve zdravotnickém zařízení žalované. Dne [datum] žalobkyně podstoupila zákrok [diagnóza] na stehnu levé dolní končetiny, který byl proveden žalovaným ve zdravotnickém zařízení žalované na pracovišti v [adresa]. Byl to již několikátý zákrok tohoto typu podstupovaný žalobkyní a byl proveden s tím, že již není potřeba žádné následné kontroly ze strany žalovaných. Po tomto zákroku si žalobkyně zakoupila přímo v zařízení žalované léky ke skleroterapii včetně kompresních punčoch pro snazší zotavení po zákroku. Přestože vše mělo proběhnout bez obtíží, žalobkyně po zákroku pociťovala na dotčeném místě velkou bolest, která byla doprovázena rovněž zvýšenou teplotou. Zákrok podstupovala již poněkolikáté, věděla proto, že takovéto potíže nejsou při zákroku běžné. Z důvodu přetrvávajících obtíží a neustálé bolesti se proto žalobkyně dne [datum] dostavila na pracoviště žalované v [adresa], kde v tuto chvíli ordinoval žalovaný. Na noze byl v místě ošetření zánět, velký prasklý puchýř (otevřená rána) a pod ním černá kůže velikosti 35 mm x 15 mm. Žalovaný při kontrole žalobkyni sdělil, že se to v případě sklerotizace stává jednomu z asi 10 000 pacientů a přesto, že je to nepříjemnost, nelze tomu zabránit. Žalobkyně byla bez dalšího ošetření rány ze strany žalovaného a za neustálé bolesti objednána na kontrolu až za 14 dní s tím, že jí bylo doporučeno koupit dezinfekci BETADINE DRM SOL 1X120ml, gel [podezřelý výraz], obvazy a gázy a dány pokyny pro ošetřování rány. Žalobkyně si dezinfekci [podezřelý výraz] potom bezprostředně po kontrole u žalovaného zakoupila. Žalobkyně ošetřovala postižené místo 2x denně dle instrukcí, nicméně bolest sílila, probouzela ji v noci, otok se zvětšoval a nic nepomáhalo. Proto pouhé 4 dny poté, tedy dne [datum], se žalobkyně opět dostavila přímo za žalovaným mimo původní plánovanou kontrolu. Ten však ránu opět jen prohlédl a konstatoval, že se jedná o nepříjemnost, kterou nelze předvídat, že léčba bude zdlouhavá, má tedy postupovat v ošetřování rány dál a přijít na plánovanou kontrolu dle původní domluvy, tedy někdy kolem [datum]. Den nato, tj. [datum] žalobkyně opět dostala teplotu, bolest dále sílila, noha otékala, v noci nemohla spát. Jelikož již přestala důvěřovat postupům a pokynům žalovaného, tak dne [datum] oslovila [tituly před jménem] [jméno FO], který jí dříve operoval žílu. Ten ji přijal hned následující den (19. 5. 2016) v ambulanci [právnická osoba] a potvrdil [diagnóza] v místě provedeného zákroku. [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci ošetření [diagnóza] strhl a nohu důkladně ošetřil. Následně dostala žalobkyně další materiál pro ošetřování rány a rovněž silná antibiotika [podezřelý výraz] která měla užívat v intervalu 12 hodin. Kontrola byla dohodnutá na pondělí [datum], nicméně i ve dnech [datum] (v průběhu víkendu) byla žalobkyně v emailovém a telefonickém kontaktu s [tituly před jménem] [jméno FO] a konzultovala s ním postup při ošetřování rány. Dne [datum] na kontrole u [tituly před jménem] [jméno FO] došlo opět ke stržení [podezřelý výraz], čištění, ošetření a převaz rány a byl dohodnut další postup léčby. Stejné návštěvy pro čištění a převaz rány následovaly ještě v následujících dnech, a to v intervalech cca 2-3 dnů. Z důvodu přetrvávající bolesti nebyla žalobkyně schopna docházet k jednotlivým kontrolám samostatně, proto ji vždy doprovázel její manžel [tituly před jménem] [jméno FO], který ji nejen vozil autem, když sama nebyla schopna řídit, ale byl i svědkem jednotlivých vyšetření žalobkyně žalovaným. Na základě zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] došlo k ukončení léčby žalobkyně, nicméně na noze zůstala jizva o velikosti cca 3 x 1 cm. Téhož dne podle doporučení [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyně zakoupila [podezřelý výraz] za účelem následného hojení jizvy, který na jizvu v souladu s doporučením aplikovala. Vzhledem k výše uvedenému má žalobkyně za to, že žalovaný provedl chybně příslušný lékařský zákrok spočívající v aplikaci sklerotizační látky, kdy tato nebyla aplikována uvnitř žíly, ale v okolní tkáni mimo žílu, což způsobilo vznik [diagnóza], a dále navíc i přes opakovaná upozornění a stížnosti žalobkyně byla zanedbána následná zdravotní péče, v důsledku čehož žalobkyně utrpěla újmu na zdraví a dále rovněž majetkovou újmu spočívající jednak ve ztrátě příjmů, jelikož po dobu léčby nemohla pracovat a dále ve vynaložených finančních prostředcích na léky a cestovní výdaje na jednotlivé kontroly a převazy rány, a proto vůči žalovaným uplatnila následující nároky. Žalobkyně se domáhá náhrady za vytrpěnou bolest po zákroku ve výši 29 113,70 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 234 527 Kč, náhrady za ztrátu na výdělku 73 626 Kč, náklady na cestovné 5 103 Kč, na léky 703 Kč a za vypracování znaleckého posudku 14 399 Kč.

3. Žalovaní považují nárok uplatněný žalobkyní za nedůvodný a neuznali jej. Uvedli, že žalovaná je poskytovatelem zdravotních služeb. Žalovaný je lékařem a zaměstnancem žalované. Žalovaný není sám poskytovatelem zdravotních služeb a ve vztahu k žalobkyni se jako poskytovatel zdravotních služeb nikdy neprezentoval; poskytovatelem zdravotních služeb poskytnutých žalobkyni byla vždy pouze [právnická osoba] (žalovaná) a žalovaný se na nich podílel toliko jako zaměstnanec této společnosti. V této souvislosti odkázali na § 2914 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Osobou, která ve smyslu § 2910 občanského zákoníku odpovídá za zdravotní služby poskytnuté žalobkyni a jejich správnost, je žalovaná a nikoli žalovaný jakožto její zaměstnanec. Žalovaný proto namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace. Žalobkyně u žalované podstupovala systematickou skleroterapii žil (léčbu [diagnóza]) od roku [datum]. Dne [datum] žalobkyně podstoupila u žalované výkon sklerotizace žil, po kterém došlo u žalobkyně ke vzniku [diagnóza] ([diagnóza]). Žalobkyně se se svými zdravotními potížemi dostavila na pracoviště žalované ve dnech [datum] a [datum]. Následně se z důvodu nespokojenosti s konzervativním postupem žalované obrátila na Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde byla celkem 33 x ambulantně ošetřena v období mezi [datum] a [datum]. Žalobkyni výrazná většina prožitých bolestí vznikla v období mezi [datum] a [datum], kdy podstoupila celkem 29 ambulantních ošetření u žalované a v [právnická osoba]. Nárok na náhradu bolestného v tomto rozsahu byl promlčen nejpozději dne [datum]. V období mezi [datum] a [datum] žalobkyně podstoupila toliko šest ambulantních ošetření v [právnická osoba], přičemž se lze nadto domnívat, že bolesti v tuto dobu již byly méně intenzivní. Žalovaná na základě uvedených skutečností uplatnila námitku promlčení. Žalovaná je poskytovatelem zdravotních služeb. Jako taková má povinnost řídit se při poskytování zdravotních služeb zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Vznik povinnosti k náhradě újmy na zdraví žalobkyni by tak bylo možno dovodit jen v případě, že by na straně žalované došlo k porušení některé povinnosti, kterou jí zákon o zdravotních službách stanoví, a toto protiprávní jednání žalované by bylo v příčinné souvislosti s následkem na zdraví žalobkyně. U žalobkyně došlo k naplnění možné komplikace výkonu, kterému se podrobila, a nepříznivý vývoj jejího zdravotního stavu se i přes veškerou snahu nepodařilo zvrátit. Vznik [diagnóza] je velmi výjimečnou komplikací zákroku skleroterapie žil, jejíž vznik nelze předvídat a není možné mu zabránit. Jde o inherentní riziko daného zákroku, jehož naplnění v konkrétním případě nepředstavuje následek pochybení při provádění zákroku, nýbrž zcela náhodný jev (srov. [jméno FO] a kol., 2017, s. 21; [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], 2018, s. 22; [jméno FO] a kol., 2005, s. 204). Mechanismus vzniku [diagnóza] při provádění skleroterapie neumožňuje přijmout opatření k její prevenci. Ačkoliv příčin vzniku [diagnóza] může být více, nejpravděpodobněji k ní dochází v případě, kdy při aplikaci injekce do žíly byla přerušena velmi drobná céva (kapilára), která se nacházela v cestě injekční stříkačky (srov. vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO]). Takové cévy jsou natolik malé, že není možné je při zákroku detekovat, a to ani v okamžiku průchodu injekční stříkačky jejich stěnou. V důsledku porušení cévy pak dochází ke ztrátě výživy v drobném okrsku kožní tkáně, do níž byla cévou přiváděna krev. Tato tkáň odumírá, čímž vzniká [diagnóza]. Působením samotné aplikované látky ke způsobení [diagnóza] nedochází, jelikož bylo prokázáno, že sklerotizační látka v používané koncentraci nemá toxické účinky (srov. [jméno FO] a kol., 2017, s. 21-22). Konkrétně byla v případě předmětného zákroku provedeného žalobkyni dne [datum] použita sklerotizační látka [podezřelý výraz], o níž odborná literatura výslovně uvádí, že může být aplikována do kůže (tedy mimo žílu) bez nežádoucích následků. V žalobě uvedené tvrzení, podle něhož má žalobkyně za to, že zaměstnanec žalované provedl chybně příslušný lékařský zákrok spočívající v aplikaci sklerotizační látky, kdy tato byla aplikována do okolní tkáně mimo žílu, je zcela nepodloženou spekulací. I kdyby však k aplikaci látky mimo žílu skutečně došlo, z výše uvedeného důvodu by to nemohlo být příčinou vzniku újmy na zdraví žalobkyně. Rovněž tvrzení žalobkyně o zanedbání následné péče není nijak podloženo. Léčba [diagnóza] představuje vysoce specializovaný a specifický problém, s nímž má žalovaná významnou zkušenost. Přístup žalované k dané komplikaci je přitom založen na konzervativním přístupu, který využívá a podporuje regenerační schopnost organismu a proces přirozeného odbourání ohraničené [diagnóza] ([diagnóza]). V době návštěv žalobkyně na ambulanci žalované odstranění [diagnóza] ([diagnóza]) nebylo indikováno. Uvedené bylo žalobkyni při jejích návštěvách ambulance žalované ve dnech [datum]. a [datum] náležitě vysvětleno. Postup žalované v případě žalobkyně v žádném případě nemohl zhoršit její zdravotní stav. Dne [datum] podstoupila žalobkyně u žalované vyšetření předcházející zahájení systematické skleroterapie u žalované (kdy žalobkyně předtím podstupovala nárazově opakovanou skleroterapii v jiných zdravotnických zařízeních). V rámci tohoto vyšetření byla žalobkyně náležitě poučena zaměstnankyní žalované [tituly před jménem] [jméno FO] o povaze a rizicích výkonu skleroterapie včetně rizika [diagnóza] jako vzácné a nepříjemné komplikace s dlouhým hojením a jizvením. Žalobkyně na dotaz lékařky provádějící vyšetření sdělila, že poučení rozumí a chápe jej včetně možných rizik. Vzhledem k zákonným požadavkům na informovaný souhlas, stejně s ohledem na běžnou zdravotnickou praxi, je přitom náležité poučení pacienta před přijetím do péče, resp. před prvním provedením příslušného zdravotního výkonu, zcela adekvátním postupem. Vzhledem k systematické povaze provádění skleroterapie žalobkyni u žalované je zřejmé, že v době podstoupení předmětného výkonu dne [datum] žalobkyni byla (či měla a mohla být) známa povaha zákroku včetně jeho rizik, kdy na možnost [diagnóza] byla i přes její výjimečnou incidenci výslovně upozorněna. Žalobkyně podstupovala výkon skleroterapie s vědomím předmětného rizika, které bylo zahrnuto do informovaného souhlasu a které žalobkyně vědomě a dobrovolně přijímala. Naplnění tohoto rizika tak nelze přičítat k tíži žalované. Žalovaná je z uvedených důvodů přesvědčena, že při poskytování zdravotních služeb žalobkyni nedošlo z její strany k non lege artis postupu, přičemž žalobkyně neprokazuje opak. Tvrzená újma žalobkyně by musela být nepochybným následkem případného prokázaného protiprávního jednání žalované.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 2636 odst. 1, § 2638 odst. 1, § 2643 odst. 1, § 2910, § 2958, § 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), § 4 odst. 5, § 31 odst. 1, § 34 odst. 1, § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách, uzavřel, že zdravotní služby je v souladu se zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, oprávněn poskytovat pouze poskytovatel zdravotních služeb disponující oprávněním k poskytování zdravotních služeb. Takovým poskytovatelem zdravotních služeb je v daném případě žalovaná. Žalovaný je lékařem a zaměstnancem žalované, jako takový není poskytovatelem zdravotních služeb. Podle § 2914 odst. 1 o. z. by tak za náhradu škody odpovídala pouze žalovaná, nikoli žalovaný. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným soud prvního stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného.

5. Soud prvního stupně dále uzavřel, že ke vzniku odpovědnosti za škodu musí být vždy splněny základní předpoklady, kterými jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a zavinění jako předpoklad subjektivní povahy. Tyto podmínky vzniku odpovědnosti za škodu musí být splněny kumulativně. Existenci těchto předpokladů prokazuje poškozený, zavinění škůdce se předpokládá a je na něm, aby prokázal, že vznik škody nezavinil. Právním důvodem vzniku odpovědnosti za škodu je porušení právní povinnosti (příkaz chovat či nechovat se určitým stanoveným způsobem), které může spočívat v jednání nebo opomenutí jednání, k němuž byl škůdce povinen. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů vycházel zejména ze závěrů znaleckého posudku, který vypracovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] za pomoci konzultanta [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a z výslechu znalkyně při jednání. Znalkyně i její konzultant považovali postup žalované i žalovaného při i po zákroku skleroterapie žil za správný, v souladu s platnými doporučenými postupy. Lékaři uvedli, že [diagnóza] po skleroterapii patří mezi rizika předmětného zákroku, není projevem špatně odvedeného ošetření, ale náhodným jevem. Její vznik nemůže operatér ovlivnit. Postup žalovaných tak byl dle znalkyně a jejího konzultanta lege artis. Lékaři ve znaleckém posudku potvrdili, že [diagnóza] vznikla u žalobkyně po provedené sklerotizaci žil dne [datum]. V době, kdy se žalobkyně dostavila k žalovanému ([datum]) se vznikajícími obtížemi – bolest, zarudnutí, žalovaný žalobkyni komplikace vysvětlil a konstatoval, že je třeba dále konzervativně ošetřovat ránu. Tento postup byl podle posuzujících lékařů v prvních dnech po vzniku [diagnóza] odborně správný a nejbezpečnější. Znalkyně potvrdila, že podle dokumentace i sdělení žalobkyně, se u žalobkyně do [datum] vyvinula suchá [diagnóza], jejíž léčba je vždy konzervativní. Naopak, pokud by již v této fázi léčby došlo k nešetrnému odstranění nekrotické tkáně, negativně by to ovlivnilo následný kosmetický efekt postnekrotické jizvy, která je vždy výsledkem takového zákroku. V daném případě byl tedy důležitý okamžik, ve kterém se žalobkyně dostavila za žalovaným, kdy z doložené zdravotní dokumentace a i z výslechu žalovaného bylo zřejmé, že konzervativní postup byl v této fázi léčby tím nejlepším řešením. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že ze strany žalovaných nedošlo k žádnému protiprávnímu jednání, tj. k postupu non lege artis. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyni v souvislosti s léčebným zákrokem u žalované vznikla škoda na zdraví ve smyslu § 2910 o. z. Jestliže není prokázáno protiprávní jednání žalované, nemůže být dán nárok na náhradu škody na zdraví, neboť není dána ani příčinná souvislost mezi zdravotním stavem žalobkyně a zákrokem u žalované.

6. Soud prvního stupně dále uzavřel, že z výslechu znalkyně bylo prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] nemusel dávat žalobkyni podepsat informovaný souhlas, neboť ze zdravotnické dokumentace je zřejmé, že žalobkyni vše vysvětlil ústně a žalobkyně byla se zákrokem srozuměna. [tituly před jménem] [jméno FO] toto potvrdil též při svém výslechu. Pokud by žalobkyni nebylo něco jasné, mohla se svého ošetřujícího lékaře doptat, což neučinila. Pro takovýto typ zákroku není nutné mít písemný informovaný souhlas pacienta před každým zákrokem skleroterapie žil. Žalobkyně byla navíc dlouhodobou pacientkou žalované, tyto zákroky podstupovala v minulosti i v jiných zdravotnických zařízeních opakovaně, měla tak s tímto typem zákroku zkušenosti. O rizicích zákroku byla navíc informována při prvním vyšetření u žalované [tituly před jménem] [jméno FO], která o tom učinila zápis do lékařské zprávy. Pokud žalobkyně namítala, že se dne [datum] nemohla dostavit k [tituly před jménem] [jméno FO], neboť ten den jela na dotočnou pořadu [podezřelý výraz] do [adresa] a lékařská zpráva z [datum] je zfalšováná, k tomu soud prvního stupně podotkl, že lékařská zpráva ze dne [datum] byla soudu předložena ještě před tím, než žalobkyně začala namítat nedostatek informovaného souhlasu se zákrokem. Navíc skutečnost, že se žalobkyně dostavila dne [datum] k [tituly před jménem] [jméno FO], nevylučuje, že později v tentýž den mohla jet i na dotočnou do [adresa]. U žalobkyně tak šlo o předpokládaný tzv. konkludentní souhlas, kdy lékař u pacientů, kteří tento zákrok podstupují opakovaně, písemně nezaznamenávají souhlas ke každému jednotlivému výkonu. V takovýchto případech znalkyně připustila, že písemný informovaný souhlas být dán nemusí, když je navíc zřejmé, že žalovaný s žalobkyní zákrok konzultoval. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 1. 2023 sp. zn. 25 Cdo 3100/2021 vyložil, že přes zažitou praxi používání formulářů pro udělení informovaného souhlasu není pro jeho udělení písemná forma zpravidla nutná (a mnohdy postačí ústní či dle okolností dokonce konkludentní poskytnutí souhlasu). S ohledem na potřebu, aby pacient informacím skutečně porozuměl, je naopak ústní vysvětlení zákroku a jeho následků stěžejní. Nejvyšší soud současně zdůraznil, že při posuzování, zda např. nemocnice svým povinnostem ohledně informovaného souhlasu dostála, je nutné vždy přihlédnout k okolnostem, za kterých byl lékařský zákrok prováděn a které mu předcházely.

7. Námitku žalobkyně, že žalovaná měnila zdravotnickou dokumentaci ze dne [datum] tím, že došlo k dodatečné úpravě záznamů jejich doplněním, nepovažoval soud prvního stupně pro tento spor relevantní, neboť nebyl měněn obsah lékařských zpráv, tedy skutečnost, že došlo po skleroterapii žil k [diagnóza], jak dál postupovat a jaké léky byly lékařem předepsány. I znalkyně uvedla, že po zdravotní stránce jsou lékařské zprávy obsahově stejné a na závěry znaleckého posudku to žádný vliv nemělo. I v případě, že by ze strany žalované nebo žalovaného došlo k následnému doplnění lékařských zpráv a tedy ke změně ve zdravotnické dokumentaci, což by se jistě jevilo jako nepřípustné, nemělo by to pro daný spor žádnou relevanci i s ohledem na závěry znalkyně. Soud prvního stupně tak nehodnotil ani znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], neboť tento byl pro daný spor nadbytečný.

8. Ze všech výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) a o povinnosti žalobkyně uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] znalečné ve výši [částka] rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozsudek soudu prvého stupně napadla žalobkyně včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř. namítala, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, který se přiklonil k tvrzením žalovaných na základě nedostatečně podložených závěrů znaleckého posudku, který vypracovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] za pomoci konzultanta [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a neshledal zavinění žalovaných s tím, že šlo o náhodný jev, který nemůže operatér ovlivnit. Je zřejmé, že závěry znalkyně a konzultanta jsou založeny na jim dostupné dokumentaci ze soudního spisu, nikoliv na možnosti posoudit přímo provedení lékařského zákroku. Z obsahu spisu vyplývá, že zdravotnická dokumentace vedená žalovanými ani fotodokumentace pořízená žalobkyní v době léčby [diagnóza] neuvádí nic relevantního o skutečném provedení samotného zákroku. Znalkyně pouze uvedla, že dne [datum] proběhl zákrok sklerotizace. Uvedené vzbuzuje u žalobkyně pochybnosti o tom, na jakém základě znalkyně a konzultant odpověděli na prvou otázku, že postup [jméno FO]. [jméno FO] byl správný dle dostupné dokumentace, která byla odbornému konzultantovi k dispozici. Dermatoložka uvedla, že indikace i popis v dokumentaci odpovídá posledním trendům ošetření viditelných žil na dolních končetinách. Žalobkyně dále vytkla znalcům, že v odpovědi na druhou otázku neuvedli žádné skutečnosti ani vysvětlení, jak se bez zavinění žalovaných stalo, že sklerotizační látka v injekční stříkačce v rukou žalovaného způsobila [diagnóza] o velikosti cca 3× 1,5 cm, nezabývali se zaviněním žalovaného ve vztahu ke konkrétnímu mechanismu vzniku škody na zdraví žalobkyně. Znalkyně v rámci výslechu na dotazy směřující k samotné [diagnóza] většinou odkázala na odborného konzultanta. Přestože žalobkyně trvala v průběhu řízení na jeho výslechu, soud výslech neprovedl. Soud prvého stupně tak neúplně zjistil skutkový stav věci a v rozporu s důkazními návrhy žalobkyně neprovedl žádný důkaz znaleckým posudkem, který by řešil skutečnou podstatu žalobního nároku, tedy jak sklerotizační látka v injekční stříkačce v rukou žalovaného způsobila žalobkyni [diagnóza] a nakolik za to žalovaní nesou profesní odpovědnost.

10. Podle žalobkyně je při laickém prohlédnutí obsahu internetu zřejmé, že dle odborné literatury výskyt [diagnóza] po sklerotizaci je vzácný, jsou popsány tři mechanismy jejich vzniku. Aplikace mimo žílu, což může vést k chemickému poleptání a odumření kůže. Uzávěr přívodní tepny, kdy se látka omylem dostane do tepny a přecitlivělost nebo alergická reakce. Mechanismy pod body 1 a 2 mohou být způsobeny chybou při aplikaci sklerotizační látky lékařem. K tomu se posudek nevyjadřuje. Podle žalobkyně pouhá skutečnost, že podobné komplikace – [diagnóza] se dle odborné literatury mohou při sklerotizaci vyskytnout, není možné považovat za argument, který by mohl bez dalšího eliminovat odpovědnost žalovaných za škodu na zdraví. Podstatné je, v důsledku čeho přesně došlo ke vzniku [diagnóza], zda jde o nepředvídatelný následek nemající původ v samotném lékařském zákroku, kterému není možné předejít ani zabránit, nebo zda se [diagnóza] vyskytne v důsledku vadně provedeného zákroku, což je podle přesvědčení žalobkyně její případ.

11. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěry znalkyně a konzultanta, že při následné péči po lékařském zákroku v období po [datum] žalovaní postupovali lege artis a tento postup měl být „odborně správný a nejbezpečnější“. Žalobkyně nikdy neobdržela žádnou lékařskou zprávu ani jiný písemný dokument, natož poučení o léčbě [diagnóza]. Žalovaný nevěnoval komplikacím žalobkyně potřebnou pozornost, [diagnóza] vůbec nepoznal, což je i důvodem neadekvátní péče po výskytu komplikací, kterou se snaží žalovaní zamaskovat tvrzením, že v rámci pracoviště žalované řeší léčbu [diagnóza] konzervativním způsobem. To se žalobkyně dozvěděla až v průběhu soudního řízení. Žalobkyně trvá na tom, že z provedených důkazů, zejména fotografií a výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], bylo prokázáno, že [diagnóza] musela být zřejmá pro odborníka v oboru již v rámci prvního vyšetření dne [datum], nejpozději [datum]. Žalobkyně předložila soudu prvého stupně i fotografie [diagnóza] ze dne [datum] a tvrdila, že stav zachycený na zmíněné fotografii byl prakticky stejný jako stav postiženého místa dne [datum] v době návštěvy u žalovaného. O této fotografii se zmiňuje konzultant jako o černobílé fotografii, která není pro posouzení problému dostačující. Žalobkyně zaslala do datové schránky soudu barevnou fotografii, kancelář patrně vytiskla fotografii černobíle. Žalobkyně chtěla v rámci výslechu seznámit [tituly před jménem] Stryjeho s barevnou fotografií a zjistit jeho reakci na ni. Žalobkyně soudu prvého stupně vytkla, že nevyslechl manžela žalobkyně, resp. jeho kolegu z práce, kteří by se mohli vyjádřit k průběhu vyšetření, resp. k tomu, co žalobkyně po vyšetření jmenovaným řekla.

12. Žalobkyně dále namítala, že soud prvého stupně přijal bez dalšího závěry znaleckého posudku, přestože bylo prokázáno, že znalkyně a odborný konzultant vycházeli pouze z jedné zdravotnické dokumentace a že nemohli tedy vyhodnotit existenci dvou odlišných verzí zdravotnické dokumentace, jak to požadovala žalobkyně. Pokud žalovaní evidují dvě odlišné verze dokumentace, pak nemůže být věrohodná ani jedna z nich. Je sice pravda, že celá řada faktů je nesporná, např. že dne [datum] proběhl zákrok sklerotizace, nebo že ve dnech [datum] se žalobkyně dostavila do ordinace žalovaného, nicméně pokud jde o sporné skutečnosti, tak dle přesvědčení žalobkyně nemůže být v tomto rozsahu důvěryhodná ani jedna verze dokumentace. Podle žalobkyně verze dokumentace byly vyhotoveny dodatečně, přesto se staly podkladem pro vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně nikdy neobdržela žádný záznam ze zdravotnické dokumentace v souvislosti s výkonem dne [datum]. O kopii zdravotní dokumentace požádala až v září 2016, kdy jí žalovaný poskytl jeden list papíru, kde byly pouze záznamy z [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Poté, co žalobkyně žalovaného upozornila, že chybí záznam z [datum], tak žalovaný přinesl samostatný papír se záznamem z tohoto dne. Dle žalobkyně tímto bylo prokázáno, že zdravotnická dokumentace vznikla až v září 2016. Až v průběhu soudního řízení žalovaní založili do spisu novou verzi zdravotnické dokumentace, která je upravená a výrazně doplněná, zejména o informace a skutečnosti, které mají podporovat obranu žalovaných proti žalobě. Pouze tuto verzi objevila znalkyně v soudním spisu a využila jí jako podklad pro znalecký posudek společně s fotodokumentací žalobkyně v černobílé barvě. Dále žalobkyně v odvolání porovnala texty obou dokumentací s tím, že soud prvního stupně existenci dvou verzí zdravotnické dokumentace pouze bagatelizuje. Podle žalobkyně dodatečně zfalšovaná zdravotní dokumentace žalobkyně založená v průběhu řízení do soudního spisu žalovanými se stala hlavním podkladem pro závěry znaleckého posudku, kdy ovšem o samotném zákroku ze dne [datum] není ani v dodatečně doplněné verzi dokumentace vůbec nic, jen to, že zákrok proběhl. Podle znaleckého posudku vypracovaného IT specialistou [tituly před jménem] [jméno FO] je nová verze zdravotnické dokumentace falzifikátem.

13. S ohledem na obsah soudního spisu a všechny výše uvedené skutečnosti má žalobkyně za to, že prokázala, že její žalobní návrh je důvodný a soud prvního stupně pochybil, když vydal napadený rozsudek, kterým žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. Kromě veškerých výše uvedených nesprávností v postupu soudu prvního stupně i nesprávných právních závěrů, soud prvního stupně zcela evidentně přistupoval odlišně k tvrzením žalobkyně a k tvrzením žalovaných, čímž porušil právo žalované (zřejmě žalobkyně – pozn. odvolacího soudu) na spravedlivý proces a nezohlednil ani její pozici slabší strany v rámci právního vztahu při poskytování zdravotní péče. Soud prvního stupně zcela pominul evidentně účelově vytvořené důkazy předložené žalovanými a přiklonil se k závěrům znaleckého posudku vypracovanému znalkyní na základě zfalšované zdravotnické dokumentace, jakož i nevzal v potaz skutečnost, že žalobkyně jako každý jiný pacient v České republice má právo na to, aby jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, byl prováděn s jeho svobodným a informovaným souhlasem, přičemž žalobkyni bylo ze strany žalovaných toto právo zcela upřeno. Žalobkyně nepovažuje za správný závěr soudu prvého stupně, že žalovaný nemusel žalobkyni poučovat o jejím informovaném souhlasu, protože ze zdravotnické dokumentace je zřejmé, že žalobkyni vše vysvětlil ústně a žalobkyně byla se zákrokem srozuměna. Dokumentace neobsahuje záznam o tom, že žalobkyně byla informována, poučení poskytnutá po zákroku nejsou z tohoto pohledu relevantní. Žalobkyně od počátku namítala, že jí nebyly poskytnuty informace potřebné pro to, aby poskytla předchozí řádný informovaný souhlas s provedením daného lékařského zákroku dne [datum]. Žalovaní se snažili zprostit odpovědnosti tím, že tvrdli, že žalobkyně byla dlouhodobou pacientkou žalované a při vyšetření dne [datum] byla řádně poučena o následcích zákroku sklerotizace žil včetně možnosti vzniku [diagnóza], což bylo uvedeno ve zdravotním záznamu vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně namítala, že toto vyšetření nemohla podstoupit, neboť se účastnila jiné společenské akce v doprovodu manžela, což prokazovala předložením originálu starého plánovacího kalendáře a nabízela i svědecké výpovědi účastníků zmíněné akce, které soud neprovedl. Neprovedl ani výslech [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle žalobkyně mělo jít o jakousi běžnou kontrolu (nešlo o předoperační vyšetření, respektive o vyšetření před zákrokem sklerotizace žil apod.). Je nepochopitelné a nesmyslné, aby žalobkyně při této běžné kontrole byla rozsáhle ústně poučována o [diagnóza] v důsledku sklerotizace žil a jejích následcích, když k tomu nebyl žádný důvod a žalobkyně evidentně dle textu tohoto záznamu neměla naplánovaný žádný zákrok. Žalobkyně nadále tvrdí, že záznam [tituly před jménem] [jméno FO] o údajné kontrole obsahující informaci o údajném ústním poučení žalobkyně je nepravdivý a vytvořený pro účely tohoto soudního řízení, když navíc záznam obsahuje pouze jednostranné tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO], které vyvrací výslech žalobkyně, která je v rámci vztahu při poskytování zdravotní péče slabší stranou bez odborného vzdělání a tedy zasluhuje vyšší stupeň ochrany jejích zájmů pokud jde o prokazování poskytnutí poučení a získání informovaného souhlasu žalobkyně se zákrokem. Navíc, i kdyby k poučení v roce 2005 došlo, nemohla by si žalobkyně tuto informaci v roce 2016 pamatovat. Soud prvého stupně v rozporu s logikou věci a provedenými důkazy neuvěřil žalobkyni, že jí žalovaní žádné poučení před zákrokem dne [datum] neposkytli a jen se ex post snažili účelově předložit cokoliv, co by tento nedostatek zhojilo. Žalobkyně několikrát zdůrazňovala, že jí žalovaní neposkytli ani žádné informace ani diagnózu po zákroku, pokud jde o předmětnou [diagnóza]. Soudem prvého stupně odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3100/2021 potvrzuje, že poučení a získání informovaného souhlasu pacienta je nezbytné, jen není vždy nutná písemná forma. Žalobkyně má za to, že žalovaní neunesli důkazní břemeno, pokud jde o prokázání informovaného souhlasu žalobkyně před provedením zákroku sklerotizace žil dne [datum].

14. V návaznosti na uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl, nebo aby případně napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba provést žalobkyní navržené důkazy.

15. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že odvolání žalobkyně nepřináší žádné informace ani tvrzení, které by mohly mít vliv na změnu posouzení odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu. Podle žalované byl provedenými důkazy dostatečně jasně zjištěn skutkový stav a jakékoliv další důkazy nemohou na výsledném právním hodnocení projednávané věci ničeho změnit. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni byla poskytnuta maximální možná péče na náležité odborné úrovni v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými medicínskými postupy (tj. péče lege artis). To se týká jak samotného provedení výkonu sklerotizace žil dne [datum], tak i péče poskytnuté při kontrolách žalobkyni ve zdravotnickém zařízení žalované ve dnech [datum]. Uvedené vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalkyně z oboru zdravotnictví, specializaci dermatovenerologie a korektivní dermatologie, k němuž byl se schválením soudu prvního stupně přibrán jako konzultant cévní chirurg a odborník na hojení ran [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalecký posudek jednoznačně konstatoval, že postup žalovaných byl lege artis. Pokud žalobkyně v odvolání vytýká, že znalkyně a konzultant neuvádějí žádné skutečnosti ani vysvětlení, jak se bez zavinění žalovaných stalo, že sklerotizační látka způsobila [diagnóza], jde o nepochopení samotné podstaty rizika lékařského výkonu. S jakoukoliv léčbou je imanentně spojeno riziko neúspěchu nebo komplikací, a to nezávisle na správném postupu lékaře z důvodu nepředvídatelnosti biologických procesů probíhajících v lidském organismu. Žalovaná ve vyjádření připomněla konkrétní možné mechanismy vzniku [diagnóza] v důsledku skleroterapie žil s tím, že ve všech uvedených případech je vznik [diagnóza] nezaviněným rizikem výkonu. Není tomu tak, že by některé mechanismy vzniku [diagnóza] mohly nastat pouze při chybném provedení zákroku. Nelze proto přisvědčit názoru žalobkyně, že soud prvního stupně byl povinen zjistit přesný mechanismus vzniku [diagnóza]. Za prvé je takové přesné zjištění zpětně nemožné, za druhé by z něj nebylo možné určit, zda byl postup poskytovatele zdravotních služeb lege artis. Žalovaná dále uvedla, že záznam o provedení výkonu sklerotizace žil ve zdravotnické dokumentaci vedené žalovanou o žalobkyni je zcela standardní a obsahově úplný. U běžných zákroků typu sklerotizace žil je běžnou a s právem souladnou praxí, že zdravotnická dokumentace obsahuje toliko záznam o jejich provedení a případně použité sklerotizační látce a její koncentraci, jak tomu je i v předmětné zdravotnické dokumentaci. Není potřeba přesně popisovat jednotlivé kroky či pohyby výkon provádějícího lékaře, a to už proto, že jsou standardní a neměnnou součástí daného rutinního zákroku.

16. V souvislosti s péčí o žalobkyni při ošetřování kožní [diagnóza] znalecký posudek zcela jednoznačně uzavřel, že postup žalovaných byl nejen odborně správný, ale také nejbezpečnější možný. Žalovaní zvolili konzervativní postup, který spočívá ve vyčkání na spontánní (přirozenou) demarkaci (oddělení) [diagnóza], tedy ve využití přirozených hojivých procesů organismu za současného sledování rány a prevence infekce. Naproti tomu chirurgické odstranění [diagnóza] v době, kdy žalovaní poskytovali zdravotní služby žalobkyni, nebylo indikováno, přičemž by mohlo zásadním negativním způsobem ovlivnit následný kosmetický efekt jizvy. Žalovaní [diagnóza] při vyšetřeních žalobkyně nepřehlédli, naopak správně zhodnotili její stav a postupovali při léčbě odborně správně. Žalovaní nemohli velikost jizvy minimalizovat (při výkonu sklerotizace dokonce použili nejnižší dostupnou koncentraci účinné látky, tedy postupovali způsobem, který je z hlediska snížení rizika zjizvení nejbezpečnějším). Znalecký posudek výslovně hodnotí, že výsledný stav jizvy „je to nejlepší, jak se mohla jizva zhojit“. Mezi stranami není sporu o tom, že [diagnóza] musela být zřejmá pro odborníka z oboru již v rámci prvního vyšetření dne [datum]. Žalovaní správně diagnostikovali kožní [diagnóza] již při prvé návštěvě, jak vyplývá i z příslušného záznamu ve zdravotnické dokumentaci.

17. Podle žalované nebylo v řízení před soudem prvého stupně prokázáno tvrzení žalobkyně o úmyslném falšování dokumentace a ani to, že méně obsáhlá verze zdravotnické dokumentace byla vytvořena až v září 2016 a obsáhlejší ještě později. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 794/2018, resp. sp. zn. 25 Cdo 3879/2012, dle kterých vznik odpovědnosti lékaře (….), je-li tvrzen postup non lege artis, nemůže být bez dalšího dovozen tím, že existují nedostatky ve vedení lékařské dokumentace. Znalkyně při výslechu uvedla, že předložená dokumentace byla dostatečným podkladem ke zpracování znaleckého posudku a že „po zdravotní stránce“ jsou obě tvrzené verze zdravotnické dokumentace obsahově stejné, liší se v některých údajích týkajících se poučení pacientky.

18. K otázce informovaného souhlasu žalovaná uvedla, že žalobkyni o vzniku [diagnóza] poučila, přestože k tomu nebyla ze zákona povinna. S ohledem na to, že [diagnóza] představuje zcela výjimečné riziko (které se naplní v jednotkách promile případů) a zároveň není rizikem život ohrožujícím či závažně ohrožujícím zdraví, je poučení o ní spíše důsledkem opatrnosti a komplexního přístupu poskytovatele zdravotních služeb, nikoliv jeho právní povinností. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1381/2013. Nad rámec své zákonné povinnosti toto poučení zaznamenala žalovaná písemně. Žalovaná dále připomněla, že neplatnost informovaného souhlasu je způsobilá založit odpovědnost poskytovatele zdravotnických služeb za naplnění rizika zákroku pouze v případě, kdy je dána příčinná souvislost mezi nedostatečným poučením pacienta a jeho rozhodnutím zákrok postoupit. Žalobce v takových případech musí prokázat, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měl být poučen, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tj. že nárok nepodstoupí. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, resp. na další rozhodnutí ve vyjádření uvedená. Podle žalované nelze dovodit, že by se žalobkyně s ohledem na až extrémně nízkou pravděpodobnost vzniku [diagnóza] rozhodla zákrok nepodstoupit.

19. Žalovaná s ohledem na výše uvedené, kdy v předmětné věci absentuje naplnění prvního předpokladu odpovědnosti za újmu, tj. protiprávní jednání, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

20. Rovněž žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku, co se týče závěrů o nedostatku jeho pasivní legitimace ve sporu jako věcně správného. Dle žalovaného byla pacientce poskytnuta maximální možná péče na náležité odborné úrovni v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými medicínskými postupy, a to, jak při samotném provedení výkonu skleroterapie žil dne [datum], tak i péče poskytnutá při kontrolách žalobkyně ve dnech [datum].

21. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu žalobkyní podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vyvodil z nich správné skutkové závěry, které tak mohou být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat. Rovněž právní hodnocení, které soud prvního stupně ze zjištěného skutkového stavu vyvodil, je správné. V posuzované věci se žalobkyně domáhala náhrady škody na zdraví způsobené jí při lékařském zákroku u žalované, která je nestátním zdravotnickým zařízením. Dne [datum] žalobkyně podstoupila zákrok sklerotizace žil na stehnu levé dolní končetiny, který byl proveden žalovaným ve zdravotnickém zařízení žalované. Podle žalobkyně žalovaný provedl příslušný lékařský zákrok spočívající v aplikaci sklerotizační látky chybně, když tato nebyla aplikována uvnitř žíly, ale v okolní tkáni mimo žílu, což způsobilo vznik [diagnóza]. Současně žalobkyně za chybnou považuje následnou péči, která jí byla poskytnuta žalovaným. Soud prvého stupně žalobu vůči oběma žalovaným zamítl, a to ve vztahu k žalované z důvodu, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně v souvislosti s léčebným zákrokem u žalované vznikla škoda na zdraví ve smyslu § 2910 o. z., tj. nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, v návaznosti na to pak ani příčinná souvislost mezi zdravotním stavem žalobkyně a zákrokem u žalované. Ve vztahu k žalovanému soud prvého stupně žalobu zamítl z důvodu nedostatku pasivní legitimace na jeho straně, když v řízení bylo prokázáno, že poskytovatelem zdravotních služeb ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, byla pouze žalovaná. Žalovaný, který zákrok provedl a zabýval se i následnou péčí o žalobkyni, je lékařem a zaměstnancem žalované, za nárokovanou škodu odpovídá ve smyslu § 2914 odst. 1 občanského zákoníku pouze žalovaná. Odvolací soud se s těmito závěry soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a v jednotlivých konkrétnostech na ně pro stručnost odkazuje.

23. K odvolacím námitkám je namístě uzavřít, že tvrzení žalobkyně o příčině [diagnóza] tkáně (aplikace mimo žílu, což může vést k chemickému poleptání a odumření kůže, či uzávěr přívodní tepny, kdy se látka omylem dostane do tepny) bylo vyvráceno. Použitá sklerotizující látka je z medicínského hlediska k léčbě vhodná. Soud prvého stupně provedl důkaz zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] (srov. odst. 16 napadeného rozsudku), dle které nemůže být [diagnóza] způsobena pochybením ošetřujícího lékaře. Pravděpodobně jde o důsledek neúmyslného zasažení arterioly nacházející se v blízkosti indikované žíly. [diagnóza] se může vyskytnout v souvislosti s injikováním jakékoliv sklerotizující látky, dokonce i za ideálních podmínek a nemusí nutně znamenat pochybení lékaře. Její výskyt je vzácný a mívá jen velmi omezené klinické následky. Působením samotné aplikované látky ke způsobení [diagnóza] nedochází, neboť sklerotizační látka v používané koncentraci nemá toxické účinky. Z uvedeného je zřejmé, že i v případě aplikace sklerotizační látky do okolní tkáně mimo žílu, by se nejednalo o příčinu vzniku újmy na zdraví žalobkyně. Soud prvního stupně proto zcela důvodně nevyhověl požadavku žalobkyně a nezadal znalecký posudek, který by podle jejího požadavku „řešil skutečnou podstatu žalobního nároku, tedy jak sklerotizační látka v injekční stříkačce v rukou žalovaného způsobila žalobkyni [diagnóza] o velikosti cca 3 x 1,5 centimetru a nakolik za to žalovaní nesou profesní odpovědnost“. Soud prvého stupně vyšel ze znaleckého posudku, který nechal vypracovat a ze kterého vyplývá, že znalkyně i konzultant se shodli na tom, že postup žalované při provádění skleroterapie žíly žalobkyni lze považovat za odborně správný, postup žalovaného byl správný podle dostupné dokumentace a v souladu s platnými doporučenými postupy. Indikace a popis v dokumentaci odpovídá posledním trendům ošetření viditelných žil dolních končetinách. Rovněž učinili závěr, a to, že s velkou pravděpodobností bylo post – sklerotizační zranění žalobkyně v podobě [diagnóza] přímým důsledkem lékařského zákroku sklerotizace žil. Zdá se nepochybné, že po sklerotizaci (časově i průběhem odpovídající) vznikla u žalobkyně [diagnóza], přičemž lékaři potvrdili, že je možné, aby došlo ke vzniku kožní [diagnóza] i při odborně správně provedené sklerotizaci. Pacient, který se rozhodne pro skleroterapii, musí počítat s tím, že mohou nastat i nežádoucí účinky, které ani on sám a ani provádějící lékař nemůže ovlivnit. Znalci rovněž uzavřeli, že dle záznamu ve zdravotní dokumentaci a fotodokumentaci byl postup žalované v prvních dnech správný. Znalkyně s konzultantem se dále shodli na tom, že post – sklerotizační zranění žalobkyně včetně následné jizvy bylo nevyhnutelným důsledkem [diagnóza]. Rozsah kožní [diagnóza] je možný v průběhu provádění sklerotizace ovlivnit velmi omezeně (například použitím sklerotizačního roztoku o nízké koncentraci účinné látky). Což se stalo i v posuzované věci, když žalovaný použil 2 ml sklerotizačního roztoku o nejnižší dostupné koncentraci 0,5 % (srov. odst. 17 napadeného rozsudku). Ze znaleckého posudku vyplývá, z jaké literatury bylo při tvorbě znaleckého posudku vycházeno (bod 22. Literatura). Dalším zdrojem byl soudní spis s výslechy zúčastněných, zdravotní dokumentací nebo z výpisů z dokumentace a i z fotografií. Ke zdravotnické dokumentaci předložené žalovanou je podle odvolacího soudu na místě uvést, že pro posouzení nároku obě dokumentace obsahují shodné informace, které jsou v zásadě mezi účastníky nesporné, a to že žalobkyni byla provedena sklerotizace žil dne [datum], následně se u ní rozvinula kožní [diagnóza]. Dne [datum] navštívila pracoviště žalované, kde byla léčena konzervativně, přičemž doporučené léky si žalobkyně zakoupila. Z tvrzení žalované vyplývá, že záznam o provedení výkonu sklerotizace žil vedený žalovanou o žalobkyni je z jejího pohledu zcela standardní a obsahově úplný. U běžného zákroku typu sklerotizace žil zdravotnická dokumentace obsahuje toliko záznam o jeho provedení a případném použití sklerotizační látky a její koncentraci, jak je tomu i v předmětné zdravotnické dokumentaci. Dle závěru Nejvyššího soudu by rozdíly ve zdravotnické dokumentaci byly relevantní ve vztahu k předmětu sporu pouze za situace, pokud by měl mít vliv na hodnocení postupu žalované lege artis. Vznik odpovědnosti lékaře v souvislosti s postupem non lege artis nemůže být bez dalšího dovozen tím, že existují nedostatky ve vedení lékařské dokumentace (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 794/2018, resp. sp. zn. 25 Cdo 3879/2012). Nad rámec uvedeného pak z obsahu spisu vyplývá, že podle znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] byla předložená dokumentace dostačujícím podkladem ke zpracování posudku, přičemž „po zdravotní stránce“ jsou obě tvrzené verze obsahově stejné, liší se pouze v některých údajích týkajících se poučení pacientky. Uvedené nemělo na posudek žádný vliv a znalkyně mohla posudek na základě spisu zpracovat. Znalkyně spolu s konzultantem rovněž shledali postup žalované při péči o [diagnóza], kdy byl zvolen konzervativní postup, za odborně správný a nejbezpečnější. Znalkyně při výslechu před soudem prvého stupně dne 30. 4. 2024 uvedla, že černobílé provedení fotografie nemělo na posudek žádný vliv ani podstatný význam. Fotografie byla pořízena [datum], tedy den po návštěvě žalobkyně u žalované. K uvedenému rozdílu znalkyně uvedla, že 16. 5. tam ještě žádná mokrá [diagnóza] být nemusela, infekce může vzniknout během 3, 4, 10 hodin. Předložení barevné fotografie [tituly před jménem] [jméno FO] by tak na uvedeném závěru nic nezměnilo. Odvolací soud nepovažuje za důvodné doplňovat dokazování výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] či jiných pacientek, které v minulosti navštívily pracoviště žalované, neboť výpovědi by nebyly schopny zvrátit odborné závěry znaleckého zkoumání. S ohledem na stanovisko znalkyně k obsahu lékařských zpráv a jejich vlivu na vypracování znaleckého posudku je zřejmé, že soud prvého stupně důvodně nehodnotil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] pro nadbytečnost.

24. Odvolací soud v souladu se závěrem soudu prvého stupně nemá pochybnost o správnosti a autentičnosti zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] týkající se vyšetření žalobkyně a poskytnutí příslušných poučení. Důvodem je skutečnost, že tato zpráva byla založena do spisu ještě před tím, než žalobkyně začala namítat nedostatek informovaného souhlasu se zákrokem. Odvolací soud dále vycházel i ze stanoviska znalkyně, že v případě zákroku vykonaného dne [datum] nemusel být dán předchozí písemný souhlas žalobkyně. Odvolací dospěl k závěru, že informovaný souhlas v písemné formě se na skleroterapii nevztahuje (srov. § 96 o. z., § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách).

25. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/, k/ a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., náleží žalovaným odměna advokáta za dva úkony právní služby učiněné za dva oprávněné, dvě paušální náhrady ve výši 450 Kč, 21 % DPH, tj. ve výši 19 728 Kč pro každého, oběma pak v částce 39 456 Kč.

Poučení