35 Co 195/2022-72

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Michala Fridricha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa], [obec] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [obec a číslo] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno].

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobce žádal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení vedené před finančním arbitrem pod sp. zn. [spisová značka] [číslo], jehož předmětem bylo určení neplatnosti pojistných smluv a vydání bezdůvodného obohacení. Uvedl, že řízení trvalo 43 měsíců (zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]), žádal zadostiučinění v penězích s tím, že základní částku [částka] (ze základu [částka] za rok) navýšil o 40 % pro průtahy během řízení, za neprodloužení lhůty k vydání rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že se průtahům poškozený aktivně bránil. V rámci předběžného projednání žalovaná konstatovala porušení práva v důsledku nepřiměřené délky řízení a poskytla žalobci omluvu, kterou měla za dostačující.

3. Žalovaná v rámci obrany proti žalobě setrvala na stanovisku, že v daném případě je dostačující konstatování porušení práva žalovanou a omluva. Zdůraznila, že na délce řízení se významně podílel sám poškozený, který opakovaně žádal o prodloužení lhůty k doplnění návrhů, z tohoto důvodu by částka měla být ponížena a rovněž navrhla snížení z důvodu složitosti věci.

4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných skutečností, tj. že řízení před finančním arbitrem trvalo od [datum] do [datum] a že dne [datum] zamítla žalovaná v rámci předběžného projednání žádost o náhradu nemajetkové újmy v penězích. Dále učinil z obsahu spisu finančního arbitra zjištění o průběhu řízení – tj. žalobce se návrhem ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti 3 smluv investičního životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Oznámeními ze dne [datum], [datum] byl žalobce vyznán k odstranění vad podání, podáním ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobce doplnil návrh dle výzvy. Podáním ze dne [datum] požádala [právnická osoba] (tj. protistrana žalobce v řízení před finančním arbitrem) o prodloužení lhůty k vyjádření k návrhu žalobce, lhůta byla finančním arbitrem prodloužena do [datum] s tím, že vyjádření, včetně listinných podkladů, bylo zasláno až dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] byl žalobce vyzván k předložení podkladů. Žalobce doplnil podklady dne [datum]. Dne [datum] byla žalobci na jeho žádost zaslána dokumentace a následovalo vyjádření žalobce ze dne [datum]. Finanční arbitr opakovaně rozhodl o prodloužení lhůty k vydání rozhodnutí ([datum], [datum], [datum]). Následně vyzval oba účastníky k doložení podkladů, žalobce požádal o prodloužení lhůty k splnění povinnosti ve výzvě, a ta mu byla prodloužena do [datum], podklady zaslal dne [datum]. Dne [datum] zaslal žalobce výzvu k odstranění nečinnosti finančního arbitra, ten rozhodl nálezem ze dne [datum]. Oba účastníci řízení brojili proti nálezu námitkami. K námitkám se vyjadřovaly obě strany ([datum] žalobce) a byly vyzvány k předložení podkladů. O námitkách bylo rozhodnuto dne [datum], čímž řízení skončilo.

5. Po právní stránce soud prvního stupně aplikoval ust. § 1, § 13 odst. 1) a 2), § 31a odst. 1), 2) a 3) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) a dále ust. § 1 odst. 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1) a § 16 odst. 2) zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi. Dospěl k závěru, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy, lze tak rovněž aplikovat Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) a žalobce má nárok na odškodnění nepřiměřené délky celého řízení ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

6. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že celková délka řízení byla 3 roky, 7 měsíců a 14 dnů, což považoval za nepřiměřenou délku řízení, za něž náleží žalobci zadostiučinění v penězích, neboť konstatování porušení práva a omluva není dostačující. Při stanovení výše zadostiučinění aplikoval Stanovisko a uvedl, že vycházel z částky [částka] za rok, přičemž za první dva roky přiznal částku poloviční tj. [částka] za rok. Za další 1 rok, 7 měsíců a 14 dní vycházel již z částky [částka] ročně, tedy dospěl k částce, [částka] ([částka] + (7x1 [částka]) + (14x41, [částka])). Výslednou základní částku [částka] podrobil modifikaci dle kritérií ust. § 31a odst. 3 Odpšk, a to snížení o 10 % za složitost procení (shromažďování většího množství podkladů) a snížení o 10 % za nižší význam pro poškozeného. Celkem tak soud prvního stupně dospěl k částce [částka], která náleží žalobci jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Zároveň přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího dni, kdy uplynula 6 měsíční lhůta pro projednání žádosti žalobce před Ministerstvem financí ČR ohledně přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Co do zbytku žalobou požadované zadostiučinění soud prvního stupně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož žalobce byl co do základu nároku úspěšný a výše zadostiučinění v penězích závisela na úvaze soudu, proto mu náleží náhrada v částce [částka] tvořená zaplaceným soudním poplatkem ([částka]), odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání) po [částka] podle ust. § 7 bod 5 ve spojení ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále 4 paušálními náhradami hotových výdajů ve výši po [částka] (podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky [částka].

7. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná podala do výroků I. a III. odvolání. Uvedla, že má za to, že řízení před finančním arbitrem netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, odkázala na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž po pečlivém zhodnocení činnosti finančního arbitra byla délka řízení 24 měsíců shledána jako přiměřená. Z tohoto rozhodnutí vycházejí i jiná rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterými byly žaloby zamítnuty (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). [příjmení] v nyní posuzovaném řízení byla překročena doba trvání celkové délky 24 měsíců, nicméně je nutné uvážit, že byly posuzovány 3 smlouvy (což bylo zhodnoceno jen jako kritérium dle ust. § 31a odst. 3 Odpšk), žadatel svoji činností přispěl podstatně k průtahům, jelikož vady podání odstranil až po opakovaných výzvách, a to po 9-ti měsících od podání návrhu, což nelze přičítat k tíži státu. Dále uvedla, že na posouzení věci by nemělo mít vliv, že finanční arbitr neprodloužil lhůtu k vydání nálezu, která je ze zákona 180 dní, což lze mít jen jako administrativní pochybení finančního arbitra. Pokud by odvolací soud neakceptoval shora uvedené argumenty jako důvodné pro konstatování, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, měl by je zohlednit při posouzení kritérií modifikující výši zadostiučinění v penězích. V tomto směru namítala především nedostatečné snížení základní částky pro složitost věci, kdy adekvátní je dle odvolatelky 30 % (shodně rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]) a dále měla být ponížena částka i z důvodu chování poškozeného, který se na délce řízení významně podílel, neboť z důvodu jeho nečinnosti a doplnění podání až po opakovaných výzvách bylo řízení prodlouženo o 20 měsíců. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá i v odvoláním napadeném rozsahu a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

8. K odvolání se vyjádřil žalobce. Uvedl, že má rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a dostatečně zdůvodněné s tím, že obě strany sporu na podporu svých tvrzení uváděly rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž zdůraznil, že soudy posuzují vždy jednotlivá řízení individuálně se zřetelem ke konkrétním okolnostem, nadto není praxe odvolacího soudu dosud sjednocená, proto nemůže být odkaz na citovaná rozhodnutí ve věci stěžejní. Jako marginální měl okolnost, že byly posuzovány v řízení 3 smlouvy, neboť se jednalo o smlouvy totožného obsahu, účastníci se nevyjadřovali k jednotlivým smlouvám, ale k nároku jako celku, tedy složitost věci nikterak tento fakt nezvýšil. Rozporoval i námitku, že přispěl podstatně k nepřiměřené délce řízení s tím, že žalobce byl k odstranění vad vyzván až 3 měsíce po zahájení řízení a do měsíce reagoval (tedy na odstranění vad až po 4 měsících se podstatně podílela žalovaná). Ačkoliv zcela nesouhlasí s modifikací učiněnou soudem prvního stupně, je praxe odvolacího soudu roztříštěná a nepředvídatelná, nepodal tedy odvolání do rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť jej ve svých závěrech má za přezkoumatelné a nevykazující vady způsobující nezákonnost, proto navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, neboť ten je učinil na základě řádně provedeného dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí (a proti jeho skutkovým zjištěním žalovaná ani nic nenamítala). Soud prvního stupně správně věc posoudil i po právní stránce.

11. V daném případě je žádána náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného před finančním arbitrem.

12. Podle ust. § 13 Odpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Finanční arbitr je orgánem veřejné moci (správním orgánem), kterému je zákonem č. 229/2002 Sb. svěřena pravomoc rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra podle zák. č. 82/1998 Sb. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Soud prvního stupně učinil správný závěr o aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy na posuzované řízení před finančním arbitrem. Odvolací soud v tomto směru pro stručnost odkazuje na závěry soudu prvního stupně, s kterými se ztotožňuje. Proto také při posuzování žalobou uplatněného nároku je třeba vycházet z celkové délky řízení, lze na ně aplikovat Stanovisko a uplatní se i vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy.

15. Správným je pak rovněž závěr soudu prvního stupně o existenci nesprávného úředního postupu - o nepřiměřenosti celkové doby trvání posuzovaného řízení. Řízení trvalo 3 roky, 7 měsíců a 14 dní. Při posuzování přiměřenosti délky řízení není dána předem doba řízení, která by mohla být pokládána za přiměřenou, nýbrž je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti individuálního případu. Jak plyne ze Stanoviska, k porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení očekávat.

16. Judikatura vyšších soudů dále dovodila, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí Odpšk dochází tehdy, není-li věc projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela, nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná, tedy zásah do základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu, působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze tolerovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Z provedeného dokazování v nyní posuzovaném případě je však zřejmé, že toto řízení přesáhlo svojí délkou dobu trvání řízení, kterou lze označit za obvyklou, mohlo a mělo být ukončeno dříve s tím, že postup finančního arbitra nebyl zcela bez průtahů ve vztahu k celému řízení, ale i ve smyslu níže uvedených zákonných lhůt, které se vztahují k dílčím úsekům řízení před finančním arbitrem, a současně soud konstatuje, že podíl poškozeného na délce řízení nepřevýšil právě podíl spočívající v postupu orgánu veřejné moci.

18. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí (blíže k počátku běhu lhůty pro rozhodnutí Nejvyšší správní soud ČR v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] jedná se o okamžik, kdy jsou shromážděny všechny dokumenty, z nichž lze zjistit právně významné skutečnosti), nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

19. K plynulosti řízení před finančním arbitrem pak odvolací soud uvádí, že v prvé řadě nelze přehlédnout, že finanční arbitr učinil první úkon ve věci až po více než 3 měsících, následně probíhalo doplňování podkladů a zjišťování stanoviska protistrany s tím, že dne [datum] měl patrně finanční arbitr poklady za shromážděné, když celkem třikrát oznámil prodloužení lhůty k vydání nálezu, ovšem řízení v tento okamžik nevyústilo ve vydání nálezu, nýbrž neočekávaně ve vydání opětovné výzvy k předložení dokumentace, což svědčí o nepříliš koncentrovaném přístupu finančního arbitra. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že nejzazším momentem, v němž již musel mít finanční arbitr v posuzovaném případě potřebné podklady k dispozici (neboť později již k žádnému doplnění ani jednoho z účastníků nevyzýval) bylo [datum]. Pokud byl nález finančního arbitra vydán [datum], zákonná lhůta 90-ti dnů byla jednoznačně překročena, navíc vydání nálezu předcházela výzva k odstranění nečinnosti finančního arbitra ze dne [datum]. Současně lze zkonstatovat, že i v průběhu celého řízení během procesu shromažďování podkladů byla i období delší nečinnosti finančního arbitra (například v období od [datum] do [datum], tj. od okamžiku, kdy žalobce zaslal doplnění na výzvu finančního arbitra a teprve po 4 měsících bylo protistraně v řízení před finančním arbitrem oznámeno zahájení řízení a byla vyzvána k vyjádření k návrhu). Také v případě rozhodování o námitkách proti nálezu finančního arbitra došlo k opakovanému prodlužování lhůty. Postup finančního arbitra se nepříznivě odrazil v délce posuzovaného řízení, proto je namístě jej hodnotit jako nepřiměřeně dlouhé. Ostatně skutečnost, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení, uznala svým postupem sama žalovaná, pokud v rámci předběžného projednání poskytla žalobci omluvu a konstatovala porušení práva.

20. Odvolací soud tedy sdílí závěr soudu prvního stupně, že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta třetí Odpšk v posuzovaném řízení došlo, řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobci je tedy třeba nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky řízení kompenzovat, přičemž při určení formy satisfakce vyšel soud prvního stupně z ust. § 31a odst. 2 Odpšk a z konkrétních skutkových okolností. V souladu se zákonným požadavkem i konstantní judikaturou na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce, a pokud by samo o sobě nepředstavovalo postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je nutné poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nepřiznat zadostiučinění v penězích lze v zásadě výjimečně, kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, či pokud význam předmětu řízení pro poškozeného byl pouze nepatrný (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 197/15, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení před finančním arbitrem nelze mít za minimální a zanedbatelnou. Jak bylo shora uvedeno délku řízení lze přičítat podstatně činnosti finančního arbitra (viz bod 19 tohoto rozhodnutí) a význam řízení nebyl zanedbatelný, neboť žalobce se domáhal vydání bezdůvodného obohacení v řádu několika desítek tisíc a sporoval platnost 3 smluv. Za této situace se jako jediná přiměřená forma kompenzace jeví poskytnutí peněžitého zadostiučinění.

22. I v tomto ohledu pak soud prvního stupně postupoval správně, když postupem vycházejícím ze Stanoviska určil nejprve základní částku odpovídající celkové době trvání posuzovaného řízení a tuto pak dále modifikoval s ohledem na zákonná kritéria v ust. § 31a odst. 3 Odpšk.

23. Základní částka byla v souladu se Stanoviskem stanovena ve výši [částka] za rok řízení, přičemž za první dva roky řízení v poloviční výši. Posuzované řízení trvalo 3 roky, 7 měsíců a 14 dní, čemuž odpovídá základní částka odškodnění ve výši [částka], tj. [částka] + [částka] + [částka] + (7* [částka]) + (14* [částka]). Odvolací soud přisvědčil i provedené modifikaci této základní částky podle kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 Odpšk.

24. Podle ust. § 31a odst. 3 Odpšk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo ust. § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně o snížení základní částky o 10 % za složitost řízení, čemuž nasvědčuje především rozsáhlé zjišťování skutkového stavu a zajišťování značného množství podkladů pro rozhodnutí, kdy obě strany sporu byly vyzývány k doplnění dokumentů, řízení se týkalo více smluv. [ulice] procesně právní složitost věci vyplývá i ze skutečnosti, že řízení před finančním arbitrem je ovládáno zásadou vyšetřovací, tedy finanční arbitr musí sám zjišťovat skutkový stav věci, vyžadovat podklady od účastníků, vydává rozhodnutí bez ústního projednání věci, tedy ke každému podkladu či podání má protistrana právo se vyjádřit. Tento ze zákona daný postup má bezesporu svůj odraz i v délce řízení. K výraznějšímu snížení však nebyl dle odvolacího soudu dán žádný důvod, 10 % je adekvátní, projednávané smlouvy byly typově shodné, finanční arbitr je specializovaný orgán řešící obdobné typy sporů, žádné mimořádné okolnosti nebyly v tomto směru ani tvrzeny. Odvolací soud se tak neztotožnil s odvolatelkou namítaným rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] s tím, že samotnou existencí posuzování více smluv nemusí být vždy dána mimořádně zvýšená míra složitosti řízení.

26. Dále odvolací soud přisvědčil i snížení základní částky o dalších 10 % se zřetelem k významu řízení pro poškozeného, kdy nelze řízení o vydání bezdůvodného obohacení, které navíc probíhá před finančním arbitrem (tj. řízení nezpoplatněno, probíhá bez jednání, je možný následný soudní přezkum rozhodnutí), považovat obecně za řízení mající zvýšený význam, tj. nejedná se o řízení, u nichž se presumuje zvýšený význam, dokonce je namístě konstatovat, že význam nelze mít ani za běžný, nýbrž lze se ztotožnit se soudem prvního stupně, že význam pro poškozeného ve sporu o běžné majetkové právo byl snížený, a to vzhledem k formě řízení i k výši žalované částky.

27. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám o případné odlišné modifikaci základní částky se zřetelem k chování poškozeného s tím, že jednání poškozeného mělo jak negativní, tak pozitivní vliv na délku řízení, když na jedné straně byl sice podán návrh, který bylo nutné k výzvě soudu doplňovat, na druhou stranu také aktivně žalobce podáním směřujícím k odstranění nečinnosti finančního arbitra přispěl kladně k délce řízení. Proto pro chování žalobce nebylo třeba základní částku odškodnění nijak upravovat.

28. Po takto provedené modifikaci základní částky činí výsledné zadostiučinění [částka] ([částka] * 0,8). Tuto výši peněžitého plnění lze mít za plně způsobilou naplnit kompenzační funkci ve vztahu k nemajetkové újmě, kterou žalobce v řízení před finančním arbitrem utrpěl. Vedle uvedené částky žalobci náleží i požadovaný úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

29. Pro úplnost lze dodat, že odkázala-li odvolatelka na rozhodnutí zdejšího soudu, pak při vědomí rozdílnosti rozhodování typově shodných věcí u Městského soudu v Praze odvolací soud uvádí, že dané řízení před finančním arbitrem překročilo obvyklou dobu dvou let, která je zpravidla shledána ještě přiměřenou, navíc je nutné podotknout, že každé řízení je posuzováno individuálně. V odvolání citovaném rozhodnutí č. j. [číslo jednací] navíc řízení před finančním arbitrem trvalo po významně kratší dobu a nebylo zatíženo průtahy zjištěnými v této věci.

30. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a III. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to i do přiznaného úroku z prodlení a akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, který byl shledán rovněž správným.

31. Vzhledem k úspěchu žalobce v tomto odvolacím řízení rozhodl odvolací soud rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení sestávající se z odměny právního zástupce za 2 úkony právní služby podle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po [částka] s odkazem na ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, tomu odpovídající 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] podle ust. § 13 odst. 1,4 advokátního tarifu. K souhrnu těchto částek je dále třeba přičíst 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH, a to ve výši [částka] Celkem tedy náklady žalobce v řízení před odvolacím soudem činí částku [částka] O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., o místu plnění pak podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.