35 Co 2/2025 - 312

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], IČO [IČO žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A], IČO sídlem [Adresa žalobce B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba] IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 4 901 368 Kč s příslušenstvím a o smluvní pokutu ve výši 1 823 544,34 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 6. 2024, č. j. 7 C 320/2015253, takto:

Výrok

I. Odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně v části, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby co do částky 1 886 342,39 Kč, se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí nároku na zaplacení částky 2 158 401,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 420 000 Kč od 29. 11. 2011 do 15. 12. 2011, z částky 1 820 000 Kč od 16. 12. 2011 do 17. 1. 2012 a z částky 2 220 000 Kč od 18. 1. 2012 do zaplacení, zrušuje a v této části se řízení zastavuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v části, ve které bylo rozhodnuto o zamítnutí nároku na zaplacení částky 2 681 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 29. 11. 2011 do zaplacení a s náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, potvrzuje.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 257 875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobce, kterou se domáhal na žalované zaplacení částky 6 726 112,34 Kč spolu se 7,75 % úrokem z prodlení p. a. z částky 3 101 368 Kč od 29. 11. 2011 do 15. 12. 2011, z částky 4 501 368 Kč od 16. 12. 2011 do 17. 1. 2012 a z částky 4 901 368 Kč od 18. 1. 2012 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 257 875 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě na doplacení ceny díla a na zaplacení smluvní pokuty. Žalobu podal insolvenčním správce (srov. § 230 odst. 1 písm. d/ a § 294 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů) dlužníka [Jméno žalobce B]., IČO [IČO], sídlem [Adresa žalobce B] (dále i jen „dlužník“ či „úpadce“). Insolvenční správce byl dlužníku ustanoven usnesením Krajského soudu v [adresa] (dále jen „insolvenční soud“) ze dne 15. 10. 2014, č. j. [spisová značka], kterým byl též zjištěn úpadek dlužníka a kterým byl na jeho majetek prohlášen konkurs.

2. Žalobce své nároky požadoval na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 6. 2011 č. [číslo] mezi dlužníkem jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem. Předmětem smlouvy bylo „Snížení energetické náročnosti objektu základní školy [adresa].“ Žalobce se konkrétně domáhal nedoplatků z faktur za blíže uvedené provedené práce, konkrétně z faktury č. [číslo] splatné dne 17. 1. 2012 na částku 1 179 595,64 Kč, z níž žalovaná uhradila 779 595,64 Kč a zbývá uhradit 399 950 Kč, z faktury č. [číslo] splatné dne 15. 12. 2011 na částku 8 490 162 Kč, z níž žalovaná uhradila 7 090 162 Kč a zbývá uhradit 1 400 000 Kč, z faktury č. [číslo] splatné dne 28. 11. 2011 na částku 8 648 630 Kč, z níž žalovaná uhradila 5 547 262 Kč a zbývá uhradit 3 101 368 Kč. Dlužník celkem vystavil faktury na 38 497 828,64 Kč, z nichž žalovaná uhradila 33 596 460,64 Kč a zbývá uhradit 4 901 368 Kč.

3. Dále se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částek 3 101 368 Kč od 29. 11. 2011 do 15. 12. 2011, z částky 4 501 368 Kč od 16. 12. 2011 do 17. 1. 2012 a z částky 4 901 368 Kč od 18. 1. 2012 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v paušální výši 1 200 Kč.

4. Žalobce rovněž žádal zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 823 544,34 Kč podle čl. 6.4 smlouvy o dílo („V případě bezdůvodného prodlení s platbou faktury může zhotovitel objednateli účtovat smluvní pokutu ve výši 0,05 % z fakturované částky za každý týden prodlení,“). Z tohoto důvodu žádal žalobce zaplacení 869 187,32 Kč za prodlení 1407 dnů s částkou 8 648 630 Kč, dále částky 840 526,04 Kč za prodlení 1390 dnů se zaplacením částky 8 490 162 Kč, a 113 830,98 Kč za prodlení 1357 dní se zaplacením částky 1 179 595,64 Kč. Z tohoto titulu tedy žalobce požadoval zaplatit celkem 1 823 544,34 Kč.

5. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť dlužník nedodržel termín provedení díla, pokud předal dílo až 4. 1. 2012. Dílo též bylo provedeno s vadami spočívajícími v kontaminaci objektu azbestem a minerálními vlákny, v důsledku čehož žalovaná dlužníka požádala dekontaminaci objektu, aby mohl být objekt žalovanou užíván (jedná se o školské zařízení), což zhotovitel neučinil, a tak byla žalovaná nucena v souladu s čl. 13.9 smlouvy o dílo nechat zjištěné vady odstranit třetími osobami (obchodními společnostmi [právnická osoba]. a [právnická osoba]) za celkové náklady 13 843 274 Kč včetně DPH; tato částka byla předmětem řízení o žalovanou vyvolaném incidenčním sporu vedeného Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] v rámci insolvenčního řízení proti dlužníku.

6. Žalovaná zároveň uplatnila vůči zhotoviteli smluvní pokutu za prodlení s dokončením díla dle čl. 6.1 smlouvy o dílo [„Zhotovitel se zavazuje, že v případě prodlení s dokončením díla zaplatí objednateli smluvní pokutu ve výši 50 000,- Kč (slovy Padesát tisíc Korun českých) za každý den prodlení. Zhotovitel není v prodlení v případě, kdy nemohl na díle pokračovat z důvodu, že objednatel neposkytl řádně a včas součinnost, k níž se zavázal v této smlouvě nebo v zápisu ve stavebním deníku,“] ve výši 50 000 Kč za každý den za období od 31. 10. 2011 do 12. 12. 2011, tj. celkem 2 150 000 Kč, a dále smluvní pokutu za porušení předpisů o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) v celkové výši 1 980 000 Kč, resp. ve výši 5 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení a za každý den, s odkazem na čl. 6.3 smlouvy o dílo [„V případě porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a na staveništi a nesplnění nápravných opatření uložených [funkce] BOZP v jím stanoveném termínu zaplatí zhotovitel objednateli smluvní pokutu ve výši 5 000,- Kč (slovy: Pět tisíc Korun českých) za každý jednotlivý případ porušení a za každý den,“]. Celkově tak žalovaná uplatnila vůči zhotoviteli smluvní pokuty v souhrnné výši 4 130 000 Kč. Zároveň pak žalovaná uplatnila vůči zhotoviteli jako náhradu škody náklady na konání [nazev] v celkové výši 771 368 Kč, která byla způsobena vadným a opožděným provedením díla dle smlouvy o dílo. Celkově tak žalovaná uplatnila vůči zhotoviteli v souvislosti s prováděním díla dle smlouvy o dílo částku 4 901 368 Kč, kterou žalovaná jednostranně započetla vůči části pohledávek zhotovitele za žalovanou vyplývajících ze smlouvy o dílo. Pohledávka dlužníka podle žalované ve výši 4 901 368 Kč zanikla provedením jednostranného zápočtu. S ohledem na zpětné účinky započtení ke dni, kdy se pohledávky setkaly, nemohl dlužníku vzniknout ani nárok na úroky z prodlení a smluvní pokuty, pokud k prodlení s úhradou pohledávky vzhledem k provedení jednostranného zápočtu v drtivé většině případů nedošlo, resp. nárok je z tohoto titulu důvodný jen u úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 400 000 Kč za 107 dní od 18. 1. 2012 do 3. 5. 2012, tj. v částce 9 062,84 Kč. Podle žalované vzniklo dlužníku právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6.4 smlouvy o dílo jen za prodlení se zaplacením téže faktury č. [číslo] (znějící na celkovou částku 1 179 595,64 Kč) v části nezaniklé předchozími zápočty ve výši 400 000 Kč v období od 18. 1. 2012 do 3. 5. 2012, tj. za 15 dokončených týdnů prodlení se sazbou 0,05 %. Smluvní pokuta je tak oprávněná jen co do částky 8 846,97 Kč. Na tyto 2 pohledávky žalobce v souhrnné výši 17 909,81 Kč žalovaná započetla svou pohledávku za žalobcem v témže rozsahu z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku nutnosti provedení dekontaminace objektu, projednávané ve výše uvedeném řízení vedeném před Krajským soudem v [adresa] a před insolvenčním soudem. Dále žalovaná z procesní opatrnosti podmíněně (s odkládací podmínkou) započetla svou pohledávku z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku nutnosti provedení dekontaminace objektu vůči veškerým případným pohledávkám žalobce za žalovanou, které by soud v rámci tohoto soudního řízení přiznal žalobci z jakéhokoliv právního titulu. Pohledávky žalobce a žalované by se tak setkaly k datu 29. 8. 2013, kdy nastala splatnost pohledávky žalované.

7. Po skutkové stránce soud prvního stupně zejména zjistil, že žalovaná jako objednatel uzavřela se společností [právnická osoba]. jako zhotovitelem dne 13. 6. 2011 smlouvu o dílo na úpravy objektu Základní školy [adresa] (snížení energetické náročnosti objektu), přičemž v rámci dohodnutých prací byla mimo jiné i změna fasády objektu, a to sundání tzv. boletických panelů obsahujících azbest. Skutečnost, že bude pracováno se stavebním materiálem obsahujícím azbest, byla známa oběma stranám smlouvy již před uzavřením smlouvy. V průběhu prací byl neznámý jen způsob ukotvení těchto boletických panelů, které byly na objektu použity jako ztracené bednění a jejich kotvení tedy nebylo standardní. V průběhu provádění prací tak muselo dojít ke změně způsobu provádění prací, ke změně rozsahu prací, s čímž byla spojená zvýšená finanční náročnost stavby i časová náročnost prováděných prací. Obě strany na tuto skutečnost reagovaly dne 4. 10. 2011 dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo, kterým byl navýšen rozpočet stavby, cena díla a prodloužena i doba provádění prací. Podle smlouvy o dílo byl termín zahájení stavby stanoven na 29. 6. 2011 a lhůta výstavby v kalendářních dnech činila 98 dnů, což by tedy vycházelo na 4. 10. 2011. Dodatkem č. 1 z 4. 10. 2011 byla lhůta plnění prodloužena o 26 kalendářních dnů, tedy do 30. 10. 2011. Dodatkem č. 2 ze dne 1. 8. 2012 bylo výslovně stanoveno, že se lhůta k plnění již neprodlužuje. Úpadce dílo dokončil, respektive předal žalované až 4. 1. 2012, teprve 12. 12. 2011 vyzval žalovanou k převzetí díla. Soud prvního stupně měl též za zjištěné opakované porušování předpisů o BOZP při práci a na staveništi při provádění díla, což bylo bezpečně prokázáno mj. již v incidenčním sporu vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Porušování a nedodržování předpisů bylo dlouhodobé, opakované a v zápisech je dokumentováno i fotografiemi, třebaže zápisy nejsou z každého dne stavby, nýbrž pouze z kontrolních dní; tyto zápisy však obsahují i fotodokumentaci dokládající, že se jedná o přetrvávající závady.

8. S ohledem na datum uzavření smlouvy a § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vyšel soud prvního stupně po právní stránce z § 261 odst. 1 a 2, § 369 odst. 1, § 373, § 536, § 537 odst. 1, § 544, § 547 odst. 1, 2, 3 a 6, § 548 a § 549 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Uvedl, že zhotovitelem byla stavební společnost, podnikatel a profesionál v oboru, u kterého se očekává, že je schopen odhadnout finanční i časovou náročnost stavby, který stavbu provádí na své riziko. Pokud tedy v důsledku zjištěných změn při provádění díla se strany dohodly na prodloužení termínu plnění o 26 dní, nelze opětovně stejným důvodem, který strany zohlednily při prodloužení lhůty k plnění dodatkem č.1, argumentovat jako důvodem pro nedodržení termínu dokončení díla. Pokud tedy úpadce dílo dokončil teprve 12. 12. 2011, není tedy pochyb, že žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla dle článku 6.1 smlouvy o dílo ve výši 50 000 Kč za každý den prodlení s dokončením díla, tedy za období 43 dní od 31. 10. 2011 do 12. 12. 2011 v celkové výši 2 150 000 Kč.

9. Za prokázaný měl soud prvního stupně též nárok žalované na smluvní pokutu za porušení předpisů BOZP podle čl. 6.3 smlouvy o dílo. Porušení těchto předpisů měl soud prvního stupně za prokázané a uznal zájem žalované jako veřejné instituce na sjednání této smluvní pokuty, ač dodržování těchto předpisů je záležitostí veřejného či pracovního práva. Vyšel pak z toho, že žalovaná nárok na smluvní pokutu v uplatněné výši prokázala a vyúčtovala úpadci dopisem ze dne 4. 10. 2011 a fakturou ze dne 3. 10. 2011 č. [číslo] splatnou dne 18. 10. 2011 (ve výši 1 540 000 Kč za období od 14. 7. 2011 včetně do 22. 9. 2011 bez zohlednění 22. 9. 2011, tj. celkem 70 dnů) a dopisem ze dne 8. 11. 2011 a fakturou ze dne 8. 11. 2011 č. [číslo] splatnou dne 23. 11. 2011 (ve výši 440 000 Kč za období od 22. 9. 2011 včetně do 26. 10. 2011, tj. celkem 34 dnů bez započtení dne 26. 10. 2011).

10. Za nesporný považoval též nárok žalované na zaplacení náhrady škody představované vynaloženými náklady na dekontaminaci objektu od azbestu ve výši 13 843 274 Kč vč. DPH, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem insolvenčního soudu ze dne 22. 11. 2017, č. j. [incidenční spisová značka], který určil, že žalovaná má za dlužníkem pohledávku ve výši 13 843 274 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 897 613,06 Kč. Byť je zápočet této pohledávky v podání žalovaného z 3. 11. 2015 na č. l. 157 spisu (správně č. l. 57 spisu – pozn. odvolacího soudu) formulován jako podmíněné započtení s odkládací podmínkou, soud prvního stupně chápal zápočet nikoliv jako podmíněný právní úkon, ale jako započtení učiněné z opatrnosti pro případ, že by pohledávky uplatněné žalobcem nezanikly předchozími zápočty. Vzhledem k tomu, že tato pohledávka na náhradu škody vznikla později a rovněž zápočet provedl právní zástupce žalované až v roce 2015, je zápočet účinný toliko vůči těm pohledávkám, které nezanikly dřívějšími zápočty. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobce má plnou moc i pro úkony hmotněprávní (viz plná moc pro právního zástupce žalobce na č. l. 4 spisu), kdy je oprávněn uzavírat smíry a narovnání, považuje soud tento zápočet za platný a žalobci (jeho právními zástupci) byl doručen 5. 11. 2015. V incidenčním sporu byl žalované přiznán nárok na úrok z prodlení od 30. 8. 2013 do dne podání přihlášky pohledávky. Přihlédl též k tomu, že jde o nárok na náhradu škody splatný na výzvu věřitele, ke které došlo dopisem z 21. 8. 2013 podaným na poštu téhož dne. Takto to ostatně vyplývá i ze spisu Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Nárok na náhradu škody tedy byl splatný až dne 29. 8. 2013 a vzhledem k jeho výši je jasné, že nárok žalované přesahuje nároky žalobou uplatněné v tomto řízení.

11. Z nároků uplatněných žalovanou nepovažoval soud prvního stupně za důvodný pouze nárok na náklady spojené se [nazev] ve výši 771 368 Kč, neboť [nazev] se konala v termínu od 8. do 21. 9. 2011 v turistické ubytovně [adresa], tedy v době, kdy ještě měla probíhat rekonstrukce objektu v řádném termínu podle uzavřené smlouvy o dílo. Nemohlo se tedy jednat o škodu, která by vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinností zhotovitele při provádění díla a není zde tedy žádná příčinná souvislost se zpožděním úpadce při provádění díla.

12. Soud prvního stupně poté podrobně vylíčil nárok úpadce po zbývajících zápočtech žalované, který spočetl na částku 1 291 961 Kč. I tento nárok nicméně zanikl „podmíněným“ zápočtem žalované provedeným v tomto řízení, souladným s § 140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona podáním žalované ze 3. 11. 2015. Po tomto zápočtu činí neuspokojený nárok žalované na náhradu škody částku 13 448 926,06 Kč. Soud prvního stupně proto žalobu žalobce v plném rozsahu zamítl. S odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud prvního stupně též rozhodl o náhradě nákladů řízení.

13. Proti tomuto rozsudku žalobce podal v plném rozsahu včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasil v něm s tím, že by byl prokázán nárok žalované na smluvní pokutu za porušení předpisů o BOZP, a je potřeba postavit najisto, ve kterých dnech porušení uvedených předpisů trvalo; podle žalobce tomu bylo po období 14 dní, a výsledná pokuta měla činit 70 000 Kč, nikoliv 1 980 000 Kč za celkem 396 porušení uvedených předpisů. Řada domnělých porušení je v protokole z kontrolních dní formulována velice vágně, aniž by žalovaná tvrdila a prokázala, jaké konkrétní povinnosti a normy žalobce porušil. Rozhodnutí soudu prvního stupně je též překvapivé, pokud na ústním jednání dne 2. 3. 2021 byla žalovaná soudem prvního stupně upozorněna na to, že porušení předpisů o BOZP má za prokázané jen ve dnech, kdy se realizovaly nějaké kontroly, a nelze automaticky dovozovat, že k porušení docházelo po celou dobu realizace díla. Soud prvního stupně nesprávně posoudil nárok na tuto smluvní pokutu také v tom, zda tato pokuta odpovídá důležitosti zajišťované povinnosti a v jakém rozsahu plní funkci paušalizované náhrady škody. Smluvní pokutu označil za excesivní, mající za cíl přivození platební neschopnosti žalobce, dodatečný příjem žalované a umělé snížení ceny díla. Pokud by porušování bylo skutečně tak vážné, bylo namístě smlouvu o dílo ukončit. Smluvní pokuta nemůže plnit ani funkci reparační, pokud žalované žádná škoda nevznikla. Vytkl proto soudu, že nekriticky přejal závěry pracovníků žalované, a místo toho měl přistoupit k moderaci smluvní pokuty na částku 70 000 Kč a neuznat započtení co do částky 1 910 000 Kč. Žalobce dále popřel, že by mu byly doručeny listiny o započtení pohledávek žalované, na čemž nic nemění ani jejich podpis ze strany žalované. Pokud by se tak stalo, žalobce by tyto pohledávky nevedl jako neuhrazené ze strany žalované. Soud prvního stupně rovněž nepřípustně vyvozoval závěry na základě obsahu jiných soudních spisů a v nynějším řízení neprovedených důkazů, čímž zatížil řízení vadou, která vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně též neměl připustit podmíněné započtení pohledávek, které ve smyslu § 1987 o. z. nejsou jisté ani určité, pokud tyto pohledávky byly žalobcem popřeny, vedl se o ně spor a pravomocně byly zjištěny až dne 17. 5. 2019; do té doby bylo vyloučeno jejich započtení. Žalobce k tomu dodal, že si je vědom toho, že toto započtení by vedlo k zániku nároku žalobce a ke zpětvzetí žaloby, v tomto směru probíhala smírná jednání, která ovšem žalovaná obstruovala. S přihlédnutím k soudem potvrzenému závěru o nedůvodnosti nároku žalované na částku 771 368 Kč za [nazev] pro žáky [adresa], nemohl soud prvního stupně platně započíst celkovou částku ve výši 2 681 368 Kč (771 368 Kč + 1 910 000 Kč), a měl za to, že žalovaná je v prodlení se zaplacením této dlužné částky, a že tedy žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty se sazbou 0,05 % denně v celkové výši 1 886 342,39 Kč za prodlení 1407 dní s proplacením faktury č. [číslo] (správně [číslo] – pozn. odvolacího soudu) na částku 8 648 630 Kč za období od splatnosti této faktury 28. 11. 2011 do 5. 10. 2015, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 581 368 Kč (správně 2 681 368 Kč – pozn. odvolacího soudu) od 29. 11. 2011 do zaplacení. Současně vzal žalobu částečně zpět co do částky 2 158 401,95 Kč.

14. Pro neurčitost a vnitřní rozpory v odvolání a jeho doplněních odvolací soud přípisem ze dne 28. 1. 2025, č. j. [spisová značka], vrátil soudu prvního stupně spis vez věcného vyřízení k výzvě k opravě a doplnění odvolání žalobce, což soud prvního stupně učinil usnesením ze dne 18. 2. 2025, č. j. [spisová značka]. Žalobce na to reagoval dne 24. 2. 2025 dalším doplněním odvolání, dle kterého bere žalobu zpět co do částky 2 158 401,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 420 000 Kč od 29. 11. 2011 do 15. 12. 2011, z částky 1 820 000 Kč od 16. 12. 2011 do 17. 1. 2012 a z částky 2 220 000 Kč od 18. 1. 2012 do zaplacení. Současně navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že uloží žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 823 544,34 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a jistinu ve výši 2 681 368 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z této částky od 29. 11. 2011 do zaplacení. Dodal, že dluh žalované na jistině ve výši 2 681 368 Kč nic nemění na skutečnosti, že dluh žalované zanikl v části až v rámci předchozího řízení, tedy dne 5. 10. 2015. Z tohoto důvodu byla žalovaná v prodlení do 5. 10. 2015 a nárok na smluvní pokutu existuje tak, jak byl zažalován. Žalobce si současně nebyl vědom toho, že by mezi žalobou a odůvodněním odvolání proti rozsudku byl jakýkoliv rozpor, který by měl vést ke změně žaloby.

15. Ani tímto podáním však žalobce zcela neodstranil vady odvolání, neboť v prvním doplnění požadoval na zaplacení své smluvní pokuty částku 1 886 342,39 Kč, po výzvě k opravě a doplnění požadoval z tohoto titulu jen částku 1 823 544,34 Kč, což je sice původně žádaná částka požadovaná coby smluvní pokuta za pozdní úhradu jednotlivých faktur vyplývající z porušení čl. 6.4 smlouvy o dílo (viz bod 4 výše odůvodnění tohoto rozsudku odvolacího soudu), součet této částky s dalšími žalobcem požadovanými částkami (771 368 Kč, 1 910 000 Kč a 1 200 Kč) však činí částku 4 506 112,34 Kč, nikoliv částku 4 567 710,39 Kč potřebnou pro vyčerpání celkového předmětu řízení /částky 6 726 112,34 Kč (včetně částky 1 200 Kč jakkoliv se jedná rovněž o příslušenství)/ po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby co do částky 2 681 368 Kč s příslušenstvím. Zůstává tedy stále nejasné, jakou částku z titulu smluvní pokuty žalobce v odvolání žádá přiznat, jak ji žalobce vypočítává a jaké konkrétní odvolací námitky proti nepřiznání této částky soudu prvního stupně vytýká. S ohledem na to proto odvolací soud podle § 43 odst. 2, § 209 a § 211 o. s. ř. rozhodl o částečném odmítnutí odvolání způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku odvolacího soudu.

16. O části žaloby vzaté žalobcem v odvolání zpět (viz bod 13 a 14 odůvodnění tohoto rozsudku) pak odvolací soud rozhodl podle § 222a o. s. ř. (žalovaná nevyslovila nesouhlas) způsobem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. Předmětem řízení tedy zůstala částka činící součet částky 771 368 Kč odpovídající (podle soudu prvního stupně nedůvodnému) zápočtu žalované na náklady za [nazev], dále částky 1 910 000 Kč odpovídající zápočtu zůstatku smluvní pokuty započtené žalovanou v celkové výši 1 980 000 Kč za porušení předpisů BOZP po žalobcem navrhované moderaci na částku 70 000 Kč a částky 1 200 Kč odpovídající nákladům na uplatnění pohledávky. V této části proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Podle odvolacího soudu lze po částečném doplnění a zopakování dokazování (§ 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř.) při nařízeném odvolacím jednání, při němž žalobce nad rámec svého písemného odvolání ničeho dalšího neuvedl, níže uvedenými listinami (body 19 až 23 odůvodnění tohoto rozsudku) odvolacím soudem uzavřít, že rozsudek soudu prvního stupně obstojí po skutkové i právní stránce a že se žalobci tyto závěry soudu prvního stupně nepodařilo v odvolacím řízení zpochybnit.

19. Žalobce především brojí proti existenci nároku žalované za smluvní pokutu z titulu porušení předpisů o BOZP. Žalovaná tuto smluvní pokutu odvozuje z čl. 6.3 smlouvy o dílo, na základě kterých vystavila zhotoviteli dvě penalizační faktury. V první z nich na částku 1 540 000 Kč žalovaná požadovala zaplacení smluvní pokuty za nezajištění pracovníků při práci ve výškách v trvání 70 dní (od 14. 7. 2011), dále za nepořádek na pracovišti v trvání 28 dní (od 11. 8. 2011 do 8. 9. 2011), za (ne)oddělení staveniště od veřejných prostor v trvání 42 dní (od 14. 7. 2011 do 25. 8. 2011), za nezabezpečení prostoru shozu materiálu v trvání 15 dní (od 14. 7. 2011 do 29. 7. 2011), za závady lešení v trvání 70 dní (od 14. 7. 2011), za závady v likvidaci azbestu a nefunkční kontrolované pásmo v trvání 28 dní (od 11. 8. 2011 do 8. 9. 2011), za závady ve skladování stavebního materiálu v trvání 42 dní (od 11. 8. 2011), a za nepoužívání osobních ochranných pomůcek v trvání 13 dní (od 29. 7. 2011 do 11. 8. 2011) Celkový součet trvání závad činil 308 dní (vše viz kalkulace pokuty ze dne 4. 10. 2011 na č. l. 71 nynějšího spisu). Podle druhé faktury na částku 440 000 Kč uplatnila žalovaná smluvní pokutu nezajištění pracovníků při práci ve výškách v trvání 34 dní (od 14. 7. 2011 trvající závada), za nepořádek na pracovišti v trvání 10 dní (od 6. 10. 2011), za závady ve skladování stavebního materiálu v trvání 34 dní (od 6. 10. 2011), a za (ne)používání osobních ochranných pomůcek v trvání 10 dní (od 6. 10. 2011), celkem tedy 88 dní trvání závad (vše viz kalkulace pokuty ze dne 8. 11. 2011 na č. l. 72 nynějšího spisu).

20. Odvolací soud má za to, že tato pochybení zhotovitele byla dostatečně prokázána, mj. i prostřednictvím důkazů ve spise incidenčního řízení sp. zn. [incidenční spisová značka] vedeného u insolvenčního soudu v rámci insolvenčního řízení sen. zn. [spisová značka], a to k žalobě na určení pravosti pohledávky nynější žalované proti dlužníku ve výši 13 843 274 Kč z titulu náhrady škody, která vznikla v důsledku porušení smluvních povinností dlužníka v předmětné smlouvě o dílo. Jedná se o zápisy z kontrolních dní založených na č. l 30 až 35 tamějšího spisu. V zápise ze dne[Anonymizováno]4. 8. 2011 se např. uvádí, že technický dozor investora upozornil zhotovitele, že při manipulaci s materiálem obsahujícím azbest musí zhotovitel postupovat dle pokynu Hygienické stanice hl. města [adresa]. Dle pokynu je nutné důsledně ohraničovat a označovat místo výkonu prací a zajistit přítomnost pracovníka pověřeného řízením. Demontované panely okamžitě odnášet do zakrytého prostoru na místo, kde se panely rozebírají. Stejnou výtku obsahuje i zápis ze dne 11. 8. 2011 s dodatkem o nutnosti okamžitého vyčištění stanoviště. Podle téhož zápisu též [funkce] BOZP upozornil na nebezpečnou manipulaci s nebezpečným materiálem na staveništi a nevhodné ukotvení lešení. Zhotovitel musí postupovat v souladu s čl. V, 5.8 a 5.9 smlouvy o dílo.

21. Též rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 18. 2. 2023, sp. zn. [spisová značka], č. j. [spisová značka], (založeným na č. l. 51.5 a násl. tamějšího spisu incidenčního řízení a na č. l. 91 a násl. nynějšího spisu) opatřeným doložkou právní moci ke dni 8. 3. 2013, byla zhotoviteli uložena pokuta podle § 92 odst. 1 zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve výši 250 000 Kč z důvodu, že pod dobu od 4. 8. do 11. 9. 2011 (ve dnech 4. 8., 10. 8., 11. 8., 18. 8., 23. 8., 25. 8., 27. 8., 30. 8., 31. 8., 1. 9., 2. 9., 6. 9., 7. 9. a 11. 9. 2011) porušoval povinnosti spočívající mj. v tom, že odpad obsahující azbest ve formě boletických panelů, resp. jejich částí, nebyl neprodleně ukládán do neprodyšně utěsněného a řádně označeného obalu, že prostor, v němž se provádělo odstraňování materiálu obsahujícího azbest, nebyl řádně vymezen kontrolovaným pásmem, že zaměstnanci v kontrolovaném pásmu nebyli vybaveni pracovním oděvem a osobními ochrannými prostředky k zamezení expozice azbestem dýchacím ústrojím a poté, co vybaveni byli, jejich používání nekontroloval, nebo že v průběhu prací neprovedl v pracovním ovzduší kontrolní měření úrovně azbestu. Pokuta byla udělena mj. na základě kontrol na staveništi konaných dne 23. 8., 25. 8., 1. 9. 2011 a na základě údajů uvedených ve stavebním deníku. Výše pokuty se pak odvíjela od toho, že zhotovitel byl opakovaně informován o hrubém nedodržování schválených a projednaných technologických postupů při odstraňování materiálů s azbestem. Přesto opakovaně právní povinnosti stanovené mu právními předpisy k ochraně zdraví pracovníků před expozicí azbestového prachu nesplnil. Práce s azbestem za nedodržení právních povinností probíhaly prokazatelně ve dnech 4. 8., 10. 8., 11. 8., 18. 8., 23. 8., 25. 8., 27. 8., 30. 8., 31. 8., 1. 9., 2. 9., 6. 9., 7. 9. a 11. 9. 2011.

22. Podrobný popis četných závad s fotodokumentací též obsahují zápisy z kontrolních dní [funkce] BOZP [jméno FO] – [právnická osoba]. ze dne 11. 8., 25. 8., 8. 9., 6. 10., 26. 10., 10. 11., 24. 11. na č. l. 191 až 202 tamějšího spisu incidenčního řízení.

23. Po provedení těchto důkazů též tamější Krajský soud v [adresa] ve vyhovujícím rozsudku ze dne 22. 11. 2017, č. j. [incidenční spisová značka] (založeným na č. l. 104 a násl. nynějšího spisu), uzavřel, že subdodavatel, resp. zhotovitel s azbestem zacházel v rozporu se zákonnými ustanoveními upravujícími, jak má osoba manipulující s azbestem nakládat. Na stavbě pokračoval, ač zjistil rozpor s projektem a rozpor plynoucí ve zvláštním osazení panelů. Ostatně bylo prokázáno, že nedodržoval ani původní podmínky dané hygienickou stanicí. K odvolání dlužníka také Vrchní soud v [adresa] v potvrzujícím rozsudku ze dne 2. 5. 2019, č. j. [spisová značka] (založeným na č. l. 124 a násl. nynějšího spisu), uzavřel, že dlužník použil technologický postup, který nebyl upraven tak, aby se předcházelo uvolňování azbestového prachu do pracovního prostředí, odpad obsahující azbest nebyl ukládán do neprodyšně utěsněného obalu a nebyl z pracoviště odstraňován co nejrychleji, prostor, v němž bylo prováděno odstraňování azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest nebyl po celou dobu provádění prací vymezen kontrolním pásmem.

24. Ze všech uvedených důkazů, jakož i dalších důkazů provedených soudem prvního stupně proto podle odvolacího soudu bezpečně vyplývá, že dlužník se žalovanou vytýkaného porušení předpisů o BOZP ve výpočtu smluvní pokuty skutečně dopustil, a to nikoliv jednorázově, ale soustavně a v rozsahu vytčeném žalovanou. Za podmínky, že odvolací soud tyto důkazy doplnil a zopakoval na ústním jednání dne 25. 3. 2025, není ani porušením zásady ústnosti a přímosti, ani zákazu tzv. souhrnných zjištění, pokud z nich odvolací soud učinil tato skutková zjištění.

25. Odvolací soud nesouhlasí ani s dalšími odvolacími námitkami proti započtení této smluvní pokuty, a výčet jednotlivých porušení shledává za dostatečně určitý, i z důvodu toho, že obdobně bylo formulováno i rozhodnutí hygienické stanice o uložení veřejnoprávní pokuty, a není žádný důvod, aby na žalovanou byly v tomto směru kladeny vyšší požadavky, vč. povinnosti uvádět jednotlivá ustanovení příslušných předpisů o BOZP. Pokud žalobce poukazuje na předběžné sdělení názoru soudu prvního stupně na ústním jednání konaném dne 2. 3. 2021 co do neprokázání vad v jiných než v konkrétních dnech (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 169 spisu), pak se tak stalo před prováděním dokazování, ke kterému došlo na témže jednání, a které pokračovalo i na jednání dne 12. 4. 2024 (viz protokol z tohoto jednání na č. l. 238). Pokud soud prvního stupně na tomto základě dospěl k určitému (výše uvedenému) skutkovému závěru o dlouhodobé povaze porušování předpisů o BOZP ze strany zhotovitele (nezaloženému na neunesení důkazního břemene některé z procesních stran), nelze tomu nic vytknout. Odvolací soud též neshledává žádný důvod k moderaci smluvní pokuty, pokud ani tato nedokázala dostatečně zhotovitele motivovat, resp. odradit od porušování předpisů BOZP, jejichž dodržování bylo zcela namístě, měly-li v daném případě zejména zabránit ohrožení zdraví pracovníků zhotovitele i žáků a učitelů školského zařízení vystavením vysoce rakovinotvornému azbestu, a pokud hrubé nedodržování těchto předpisů nakonec též vedlo k zamoření školského zařízení touto látkou a ke vzniku škody v podobě nákladů na odstranění tohoto stavu v pravomocně judikovanému rozsahu přesahujícím 13 milionů Kč. Pokud ani tato smluvní pokuta tedy ve výsledku naopak nestačila k naplnění svých předpokládaných funkcí, není zde žádný důvod ji považovat za nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, publikovaný pod č. 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Žalobce dále zpochybňoval (hmotněprávní) perfekci jednotlivých kompenzačních úkonů ze strany žalované. Odvolací soud k tomu poukazuje na vyčerpávající zdůvodnění této otázky v bodech 62 až 64, resp. 65 odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně v tomto směru zcela správně a přiléhavě odůvodnil, že k prvnímu zápočtu došlo již dopisem vedoucí odboru evropských fondů a dotační politiky žalované paní [jméno FO] ze dne 21. 5. 2012, přičemž podle kopie doručenky tohoto dopisu, založené na č. l. 258 spisu [spisová značka], byl tento dopis doručen přímo zhotoviteli prostřednictvím [jméno FO] dne 23. 5. 2012. S ohledem na uvedené nemá odvolací soud za to, že by tento kompenzační úkon nebyl účinný, resp. že by k tomuto zápočtu došlo až doručením procesního podání obsahujícího tento úkon v tamějším řízení (viz níže).

27. Soud prvního stupně zcela správně respektoval, že i kompenzační úkony učiněné v průběhu řízení jsou reálně nosiči hmotněprávních jednání, jejichž hmotněprávní následky se posuzují od okamžiku, kdy se o něm účastník v řízení ve smyslu § 41 odst. 3 o. s. ř. dozvěděl (viz bod 38 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, publikovaný pod č. 38/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V souladu s touto judikaturou tedy je závěr soudu prvního stupně, že k dalším kompenzačním úkonům (k hmotněprávním následkům těchto úkonu) došlo doručením podání žalované žalobci v rámci řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka]. Obstojí proto též závěr soudu prvního stupně, že k dalšímu kompenzačnímu úkonu žalované (vč. tzv. „podmíněnému“ započtení pohledávky na náhradu škody v důsledku zamoření azbestem) účinně došlo v nynějším řízení doručením odporu žalované ze dne 3. 11. 2015 na č. l. 55 a násl. spisu žalobci, což se podle potvrzení o dodání a doručení do datové schránky ze dne 6. 11. 2015 na č. l. 62 spisu stalo dne 5. 11. 2015. Všechny kompenzační úkony jsou přitom dostatečně kvalifikované, resp. určité a způsobilé vyvolat předpokládané hmotněprávní následky. V tomto směru je též bez vlivu, zda žalobci byly též účinně doručeny dopisy uplatňující zápočty, pokud ani žalovaná nebrojí proti závěrům soudu prvního stupně, že k těmto zápočtům došlo až tímto v průběhu soudních řízení.

28. Odvolací soud nesouhlasí ani s námitkou nelikvidity pohledávky žalované na náhradu škody způsobené zhotovitelem ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Toto dřívější úpravě neznámé ustanovení totiž nelze použít, neboť veškeré pohledávky ze smlouvy o dílo, vč. deliktních nároků z porušení této smlouvy, se řídí dosavadními právními předpisy (srov. § 3028 odst. 3 o. z. a rozhodnutí publikovaná pod č. 77/2019 a 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem pak k tomu, že žalobce jiné odvolací námitky proti započitatelnosti této pohledávky žalované nevznášel, odvolací soud neshledal ani jiný důvod, který by bránil zániku žalobcem uplatněných pohledávek v důsledku započtení touto pohledávkou žalované.

29. Vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo zpochybnit nosné důvody soudu prvního stupně vedoucí k zamítnutí žaloby, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně (v rozsahu nedotčeném zpětvzetím žaloby a odmítnutím odvolání) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

30. S ohledem na částečné odmítnutí odvolání, zpětvzetí žaloby a zastavení řízení a potvrzení zamítavého rozsudku rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. o celkové náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to v kombinovaném režimu podle § 142 a § 146 o. s. ř. Z celkem požadované částky 6 724 912,34 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení z celkové částky 4 901 368 Kč a náklady za uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč) vzal žalobce žalobu částečně zpět co do části 2 158 401,95 Kč s příslušenstvím, v části 1 886 342,39 Kč s příslušenstvím bylo odvolání odmítnuto a ve zbylé části (co do částky 2 681 368 Kč s příslušenstvím vč. nákladů na uplatnění pohledávky) pak byl neúspěch žalobce meritorní (žaloba byla v této části zamítnuta). Žalobce přitom ani netvrdí žádné okolnosti uvedené v ust. § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., žalobce je proto povinen nahradit žalované 100 % nákladů řízení v této části. Stejně tak musí žalobce učinit i ve vztahu k části, která byla dotčena částečným odmítnutím odvolání, a to podle § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce též meritorně neuspěl ani s částkou 2 681 368 Kč s příslušenstvím, povinnost hradit úspěšné žalované náklady řízení v této části tedy vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

31. Žalobce je tedy ve výsledku povinen zaplatit úspěšné žalované 100 % náhrady nákladů řízení, tvořené odměnou jejího advokáta za celkem 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, odpor, vyjádření ze dne 19. 12. 2018, účast na ústním jednání před soudem prvního stupně dne 20. 12. 2018, 2. 3. 2021 a 12. 4. 2024) ve výši 35 220 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/, k/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, s připočtením paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč za prvních šest úkonů a 450 Kč za posledně uvedený úkon (viz § 13 odst. 4 advokátního tarifu do 31. 12. 2024 a po 1. 1. 2025), a náhrady DPH z odměny a paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., celkem tak částku 257 875 Kč uvedenou ve výroku IV. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení