35 Co 235/2025 - 105

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové a ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 450 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 4. 2025, č. j. 31 C 282/202384, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 23. 9. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 159 163,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 450 000 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky ode dne 23. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 88 451 Kč k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku 2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastnice dne 1. 9. 2021 uzavřely kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala převést vlastnické právo k vozidlu [podezřelý výraz] na žalobkyni za sjednanou kupní cenu 2 150 000 Kč. Žalovaná v kupní smlouvě ujistila žalobkyni, že vozidlo je bez vad, a to včetně vad skrytých. Žalobkyně svou povinnost zaplatit kupní cenu splnila a vozidlo převzala dne 2. 11. 2021 v servisní společnosti. Následně po ujetí cca 10 km zjistila chybné funkce převodovky motoru a prokluzování spojky. Žalobkyně zadala opravu vadné převodovky u servisní společnosti, za což zaplatila 166 890 Kč. Dne 5. 5. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 166 890 Kč jako nároku z odpovědnosti za vady vozidla slevou z kupní ceny. Následně žalobkyně opětovně předala vozidlo servisní společnosti k opravě za účelem výměny převodovky, a to za cenu opravy ve výši 302 427,32 Kč (tj. 12 448,13 EUR). Obě opravy předmětného vozidla hradila žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení i této částky z titulu odpovědnosti žalované za vady předmětného vozidla jako slevy z kupní ceny vozidla.

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 2079 odst. 1, § 2084, § 2095, § 2099 odst. 1, § 2100, § 2106, § 2112, § 2121 odst. 1, § 2165, § 2167, § 2169, § 2170 a § 2172 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uvedl, že žalobkyně vady řádně a včas nereklamovala, jelikož před podáním žaloby předžalobní výzvou jako nárok z této vady zvolila přiměřenou slevu z kupní ceny. Žalobkyně po převzetí vozidla zjistila vady, aniž by učinila zákonem předpokládané úkony k reklamaci. Soud prvního stupně konstatoval, že základní podmínkou řádného uplatnění reklamace vadné věci u prodávajícího je, aby ten, kdo reklamuje vadu věci, umožnil prodávajícímu si věc prohlédnout, aby mohl posoudit existenci vady, její vznik a možnost případné opravy. Přímo z dikce § 2172 o. z. vyplývá, že práva z vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého byla věc koupena. Judikatura v této souvislosti dovodila, že k účinnému vytknutí vad není nutné v sídle či místě podnikání prodávajícího zároveň s uplatněním práv z odpovědnosti za vady předložit i předmět koupě, neboť to lze řešit až následnou komunikací stran. Nezbytné však je, aby kupující umožnil prodávajícímu o reklamaci rozhodnout, což se neobejde bez odborného posouzení, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady.

4. Soud prvního stupně dovodil, že má-li prodávající nést odpovědnost za vady prodané věci, musí mít možnost si předmětnou věc prohlédnout a posoudit. Tuto zákonnou povinnost žalobkyně nesplnila a namísto toho postupovala způsobem, který není zákonem aprobován, tedy nechala vozidlo opravit u třetí osoby, aniž by měla žalovaná možnost se se stavem vozidla seznámit a posoudit, zda je reklamace oprávněná či nikoli. Žalobkyně neprokázala tvrzení, že jí žalovaná navrhla, aby si nechala vadu opravit u třetí osoby a že žalobkyni opravu uhradí. Žalobkyně neprokázala, že by postupovala při uplatnění tvrzené vady věci v souladu s § 2172 o. z. a tvrzenou vadu věci řádně u prodávajícího uplatnila. Soud prvního stupně připustil, že k uplatnění vady mohlo dojít telefonátem žalobkyně žalované, čímž by došlo k oznámení vady na vozidle. Ze strany žalobkyně však už nenásledovaly další kroky, spočívající v předání vozidla prodávajícímu nebo v úschově vozidla, aby vada mohla být prodávajícím přezkoumána. Žalovaná proto nemohla bez prohlídky vozidla reklamaci jakkoli vyřídit. Soud prvního stupně shledal žalobu nedůvodnou a přiznal žalované náklady řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, ve kterém navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě zcela vyhověl, za současného přiznání náhrady nákladů řízení. V odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobkyně předně uvedla, že § 2172 o. z. se na předmětný vztah vůbec neuplatní, jelikož není spotřebitelem. Jednatel žalované [jméno FO] i jednatel žalobkyně [jméno FO] st. shodně vypověděli, že žalobkyně žalovanou o výskytu vady informovala telefonicky ihned po jejím zjištění a žalovaná výslovně určila, že vada má být odstraněna v jí určeném servisu. Je zjevné, že žalobkyně vadu předmětného vozidla řádně oznámila a řádně uplatnila i zvolený nárok. Pro oznámení vady ostatně není zákonem předepsána žádná forma a skutečnost, že vada byla oznámena, je mezi stranami zjevně nesporná. Popis vady je ostatně zřejmý i z následné korespondence mezi žalobkyní a žalovanou. Důsledkem případného včasného neoznámení vady by byla dle § 2172 o. z. pouze ztráta práva na odstoupení od kupní smlouvy, nikoli ztráta nároku na uplatněnou slevu z kupní ceny. Dle žalobkyně byla prokázána i existence vad vozidla v době jeho předání žalobkyni jako kupujícímu i porušení uzavřené kupní smlouvy. Bylo zejména prokázáno, že bezprostředně po převzetí vozidla se na něm přes ujištění žalované začala projevovat vada, jelikož jeho převodovka nefungovala řádně, v důsledku čehož vozidlo nebylo schopno plynulé jízdy. Výskyt vad byl prokázán výpovědí [jméno FO] ml., fakturami za opravu, ale i výpovědí svědka [jméno FO]. Přes ujištění o bezvadnosti vozidla, zejména převodovky a motoru, vozidlo při svém předání bezvadné nebylo, jelikož nebyly dokončeny jeho opravy a vozidlo pro svůj provoz vyžadovalo další práce. Tvrzení žalované, že na existující vady vozidla žalovanou upozornila bylo vyvráceno zejména výpovědí svědka [jméno FO] a ani jednatel žalované při své výpovědi neuvedl, že by to byl on, kdo by žalobkyni upozorňoval na existenci vad vozidla nebo nutnost provedení jakýchkoli dalších prací.

6. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. Dle žalované svědek [jméno FO] popsal nedodělávky a potřebu sladění vozu, nikdy však neřekl, že by šlo o reklamovatelnou vadu vzniklou při předání vozidla žalobkyni. Vady vznikly až po předání, neexistovaly v okamžiku převzetí. Faktury za opravy prokazují pouze pozdější práce na voze, ne původní závadu a nelze z nich usuzovat, že by žalovaná nesplnila svou zákonnou povinnost. Svědek [jméno FO] ml. spojil provozní závadu s momentem převzetí, což dle žalované nelze přijmout bez řádného prokázání. Bez prohlídky věci nemohla žalovaná vadu objektivně přezkoumat ani identifikovat její původ. Žalobkyně vadu žalované nevytkla a vozidlo neoprávněně nechala bez souhlasu žalované opravit. Opakovaní vady u vozu nelze považovat za sériové uplatnění původní vady, ale jedná se o nové technické nedodělky. Žalobkyně nesplnila základní procesní povinnost stanovenou § 1922 a 2172 o. z., nedoložila existenci vady v době předání vozidla, přičemž výpovědi svědků a faktury neprokazují vznik povinnosti k poskytnutí slevy.

7. Při jednání odvolacího soudu účastnice nad rámec svých písemných podání ničeho dalšího neuvedly.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř..), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

9. Dle odvolacího soudu si soud prvního stupně obstaral pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů a vyšel ze správného právního předpisu, který však nesprávně aplikoval na konkrétní okolnosti posuzovaného případu.

10. Podle § 1922 odst. 1 o. z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, vytkne ji bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.

11. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

12. Podle § 2099 odst. 1 o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

13. Podle § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle odst. 2 kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Podle odst. 3 nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

14. Podle § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

15. Mezi účastnicemi řízení je nesporné, že došlo k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 2079 o. z. Na základě této kupní smlouvy došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu [podezřelý výraz] ze žalované na žalobkyni. Ani jedna ze stran kupní smlouvy nebyla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele. Soud prvního stupně v posuzovaném případě aplikoval na věc § 2172 o. z., který ovšem lze aplikovat pouze v případě, že jedním z účastníků kupní smlouvy je právě spotřebitel. Tato skutečnost vyplývá již ze samotného systematického zařazení § 2172 o. z., který je obsažen v pododdílu „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli“ (§ 2158 - 2174b). Vzhledem k tomu, že se nejednalo o spotřebitelskou smlouvu, ale o smluvní vztah mezi dvěma podnikateli, je potřeba posuzovat věc podle obecných ustanovení vztahujících se k uplatnění vad z kupní smlouvy.

16. Vzhledem k tomu, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a jedná se pouze o právní posouzení sporu, vycházel odvolací soud ze skutečností zjištěných soudem prvního stupně, které rekapituluje následovně: Před uzavřením kupní smlouvy účastnicemi bylo vozidlo pro žalovanou servisováno společností [právnická osoba], přičemž se jednalo o opravu spálených spojek a špatných řadících vidliček. Po tomto servisu došlo k prodeji vozidla žalobkyni. [jméno FO], jednatel společnosti [právnická osoba], uvedl, že vozidlo nebylo po tomto prvotním servisu (tj. v době prodeje) plně připraveno a sladěno na požadovaný výkon. V důsledku toho mohlo dojít mimo jiné k poškození spojky a převodovky, vadu následně žalobkyně uplatnila. Žalobkyně o této skutečnosti nebyla vyrozuměna ani žalovanou, ani panem [jméno FO], který byl přítomen prodeji vozidla. Součástí kupní smlouvy přitom bylo ujednání o tom, že žalovaná jakožto prodávající garantuje, že stav základních součástí automobilu, mimo jiné převodovky, odpovídá běžnému opotřebení a žádná součást automobilu nemá skryté vady. Poté, co si žalobkyně vozidlo vyzvedla a ujela s ním několik desítek kilometrů, zjistila, že vozidlo vykazuje vady řazení. Žalobkyně následně telefonicky oznámila žalované, že vozidlo vykazuje vady a žalovaná žalobkyni odkázala na pana [jméno FO]. V souladu s tímto pokynem žalobkyně kontaktovala pana [jméno FO], který žalobkyni oznámil, že auto není dodělané, pročež si pan [jméno FO] vozidlo odvezl a provedl na něm první opravu spojky a práce na převodovce. Po této prvotní opravě si žalobkyně automobil vyzvedla, ten však vykazoval stejné vady, jako předtím. Žalobkyně se znovu obrátila na žalovanou, která ji opět odkázala na pana [jméno FO], který na autě provedl druhou opravu, a to opravu převodovky.

17. Občanský zákoník vychází z předpokladu, že prodávající s kupujícím v kupní smlouvě ujednají kromě základních náležitostí též množství, jakost a provedení předmětu koupě (věci), nicméně není to jejich povinností. I když se k pojmům jakost a provedení v praktickém životě přistupuje různým způsobem, v zásadě lze vycházet z toho, že jakostí se rozumí především kvalita z hlediska užitných vlastností předmětu koupě, zatímco pod pojmem provedení lze spatřovat především jeho vzhled, resp. design, případně též technickou úroveň, pokud existují různé verze z hlediska složitosti či vybavení, nicméně často se tyto dva pojmy různě kombinují a zaměňují.

18. Odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu.

19. Dále platí, že kupující má právo od smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení smlouvy, jímž je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3724/2017, dovodil, že vadu v důsledku níž je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, je třeba považovat za vadné plnění naplňující podstatné porušení kupní smlouvy a opravňující kupujícího odstoupit od smlouvy.

20. Je-li předmětem koupě starší vozidlo, nelze jeho běžné (obvyklé) opotřebení, jež vzhledem k obvyklé době životnosti či jeho částí odpovídá jeho stáří, počtu ujetých kilometrů, běžným provozním podmínkám a běžnému způsobu používání i údržby, považovat za jeho vadu. Za vadu by bylo možné považovat teprve takový stupeň opotřebení, jež je podstatně pokročilejší, než by odpovídalo uvedeným hlediskům. Za projev běžného opotřebení u starší věci však nelze považovat vadu, pro kterou věc nemůže sloužit účelu sjednanému či vyplývajícímu z kupní smlouvy. V kontextu projednávané věci uvedené znamená, že za projev běžného opotřebení u staršího vozidla nelze považovat vadu, pro kterou je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, pokud z ujednání nebo z účelu patrného ze smlouvy výslovně nevyplývá, že předmětem koupě není vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu.

21. Jinak řečeno je-li předmětem koupě starší opotřebované vozidlo a nevyplývá-li ze smlouvy, že prodávané vozidlo není způsobilé k provozu, pak vada, pro kterou je takové vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, zakládá odpovědnost prodávajícího z vadného plnění, neboť vozidlo jako předmět koupě nemá vlastnosti v kupní smlouvě ujednané nebo vlastnosti vhodné pro účel ze smlouvy patrný či obvyklý (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020).

22. V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění uvedených výše a poukazuje na skutečnost, že žalovaná v kupní smlouvě garantovala jakost jednotlivých ve smlouvě vyjmenovaných dílů vozidla (mimo jiné převodovky), které odpovídají běžnému opotřebení. Vady spojky a převodovky, které se na vozidle vyskytly po ujetí několika desítek kilometrů zcela jistě nelze považovat za běžné opotřebení. Vozidlo, které nemá plně funkční spojku a převodovku, je nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Zároveň bylo zjištěno, že již v době koupě a po ujetí několika kilometrů předmětné vozidlo uvedenými vadami trpělo. Vadou se rozumí faktický nebo právní stav, který brání řádnému nebo smluvenému užívání věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 33 Odo 1300/2006).

23. Žalobkyně přitom nebyla vyrozuměna o nutnosti provést jakékoliv další seřízení a doladění vozidla před tím, než bude vozidlo užíváno, a právem se domnívala, že vozidlo je bezvadné. Vozidlo však záhy po převzetí začalo vykazovat vady ve smyslu § 2099 o. z., jelikož nemělo stanovené vlastnosti, neboť mělo vadnou spojku a převodovku. Žalobkyně řádně oznámila žalované vady ve smyslu § 2106 o. z., které vozidlo vykazovalo, a v souladu s jejím pokynem se obrátila na pana [jméno FO], jehož společnost vozidlo následně servisovala. Žalobkyně však neoznámila žalované podle § 2106 odst. 2 o. z., jaké právo z vadného plnění si zvolí. To uplatnila až v následné komunikaci, konkrétně požadovala slevu z kupní ceny. Sleva z kupní ceny vozidla sestávala z nákladů, které musela žalobkyně vynaložit na to, aby vozidlo bylo opět pojízdné, tedy aby plnilo původně sjednaný účel. Skutečnost, že nedošlo k oznámení práva z vadného plnění bez zbytečného odkladu však není v poměrech posuzované věci významná, neboť jediným důsledkem je, že dojde k aplikaci § 2107 odst. 1 o. z., podle kterého však žalobkyně rovněž může požadovat slevu z kupní ceny. Jinak řečeno, sankcí za to, že kupující nezvolil své právo z vadného plnění včas, je pouze omezení jeho práv na práva jako při nepodstatném porušení smlouvy (srov. Krajský soud v Hradci Králové, 21 Co 216/2019).

24. V rozsudku ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1958/2020, Nejvyšší soud zdůraznil, že z ustanovení § 1922 odst. 1 věty první o. z. vyplývají pro nabyvatele dvě povinnosti: 1) bez zbytečného odkladu oznámit zciziteli, že zjistil vadu, a 2) předmět plnění předat zciziteli, nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Smyslem oznámení je zajistit odborné posouzení vytčené závady předmětu převodu, a to podle pokynů zcizitele. Nedojde-li k jiné dohodě nebo nevydá-li zcizitel žádné pokyny, je povinností nabyvatele postupovat tak, aby vada mohla být přezkoumána.

25. Žalobkyně postupovala v souladu s § 1922 odst. 1 o. z., jelikož vadu vytkla bez zbytečného odkladu a podle pokynu žalované kontaktovala pana Recha, který automobil posoudil a vadu přezkoumal. Nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, který uzavřel, že by žalobkyně řádně neuplatnila tvrzenou vadu. Žalobkyně naopak postupovala zákonem předvídaným způsobem, neboť kontaktovala žalovanou jakožto prodejce a řídila se jejími pokyny.

26. Odvolací soud z důkazů provedených soudem prvního stupně má postaveno na jisto, že vozidlo trpělo uvedenými vadami již v době jeho prodeje žalobkyni. Skutečnost, že žalobkyně nebyla informována o stavu vozidla, zejména o tom, že je potřeba provést další seřízení na požadovaný výkon, jde k tíži žalované. Byla to právě žalovaná, která měla žalobkyni upozornit na jakékoliv možné nedostatky, o nichž věděla, a to již před prodejem vozidla. Protože tak žalovaná neučinila a naopak garantovala, že vozidlo má vlastnosti uvedené v kupní smlouvě, ujistila žalobkyni, že je bez vad, je potřeba tuto skutečnost hodnotit v její neprospěch.

27. Požadovaná sleva z kupní ceny ve výši 450 000 Kč se odvolacímu soudu nejeví jako nijak nepřiměřená a odpovídá nákladům, které žalobkyni vznikly za účelem uvedení vozidla do provozuschopného stavu. Tyto náklady by žalobkyni nevznikly, pakliže by vozidlo bylo dodáno bez vad.

28. Námitky žalované ve vyjádření k odvolání nemohou na závěru odvolacího soudu ničeho změnit a pro posouzení věci nejsou nijak relevantní.

29. S ohledem na shora uvedené postupoval odvolací soud podle § 220 o. s. ř. a napadený rozsudek změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 450 000 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí ve výzvě stanovené lhůty k plnění), a to v obecné pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Žalovaná je proto povinna nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

31. Tyto spočívající v zaplaceném soudním poplatku 22 500 Kč za podání žaloby a 22 500 Kč za odvolání.

32. Dále spočívají v odměně právního zástupce žalobkyně za 6,5 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně uvedených v § 11 odst. 1, odst. 2 a. t., a to za přípravu a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, účast na ústním jednání dne 18. 1. 2024, účast na ústním jednání dne 15. 10. 2024, účast na ústním jednání dne 11. 3. 2025, závěrečný návrh ze dne 28. 3. 2025 a za poloviční úkon za účast na jednání dne 10. 4. 2025, při kterém byl vyhlášen rozsudek. Odměna byla stanovena dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a. t. z tarifní hodnoty 450 000 Kč sestávající z částky 10 100 Kč za každý jeden celý úkon, tj. za 6,5 úkonů celkem 65650 Kč. Dále z paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t., přičemž náhrada za úkony uskutečněné před 1. 1. 2025 činí 300 Kč a náhrada za úkony uskutečněné po 1. 1. 2025 činí 450 Kč, tj. 4 x 300 Kč a 3 x 450 Kč, celkem 2 550 Kč. Rovněž sestávají z náhrady ve výši 5 050 Kč dle § 14 odst. 2 a. t. za účast na ústním jednání dne 3. 9. 2024.

33. Konečně spočívají v odměně právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby za řízení před soudem odvolacím, a to podání odvolání ze dne 28. 5. 2025 a za účast na ústním jednání dne 9. 9. 2025. Odměnu odvolací soud určil podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6 a § 11 odst. 1 písm. g), k) a. t., tj. 10 100 Kč za úkon, celkem 20 200 Kč, s připočtením paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč za tyto úkony podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 900 Kč.

34. K odměně a náhradám odvolací soud připočetl náhradu DPH podle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. z částky 94 350 Kč ve výši 19 813,50 Kč.

35. Celkem tedy odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 159 163,50 Kč uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení